§ 32. Neplatná právní jednáni.
Ujednání v neprospěch účastníků a rodinných příslušníků nebo pozůstalých, která jsou v rozporu s tímto zákonem, jsou neplatná.
§ 33. Nároky vůči třetím osobám.
Nároky, které mají účastníci, rodinní příslušníci a pozůstalí vůči jiným fysickým nebo právnickým osobám, podpůrným pokladnám, pojišťovnám, příplatkovým ústavům, fondům a jiným podpůrným zaopatřovacím zařízením z téhož důvodu, z něhož vznikl nárok na dávky, nejsou dotčeny, pokud tento zákon nestanoví jinak.
§ 34. Vojenský nemocenský řád.
(1) Ministerstvo národní obrany vydá v dohodě s ministerstvy sociální péče, zdravotnictví a financí a po slyšení jednotné odborové organisace vojenský nemocenský řád vyhláškou v úředním listě.
(2) Vojenský nemocenský řád upravuje způsob poskytováni dávek a povinnosti účastníků, lékařů a ostatních činitelů zdravotnické služby v řízení při poskytování dávek.
(3) Vojenský nemocenský řád upravuje blíže zejména:
a) podmínky a podrobnosti poskytování ústavního ošetřování (§ 8, odst. 3),
b) podmínky a způsob zvláštní léčebně péče (§9, odst. l a 4),
c) podmínky a podrobnosti o výpomoci v rodině (§ 11),
d) výši peněžité náhrady místo dětské výbavy (§ 12, odst 3),
e) pojem jednoduchého provedení umělé náhrady chrupu a bližší podmínky a způsob,
jakým se poskytuje umělá náhrada chrupu v jiném než jednoduchém provedení (§ 13, odst. 2),
f), podmínky a podrobnosti o pomoci při zmrzačení, zohyždění, a tělesných vadách (§ 14),
g) podmínky a podrobnosti o pomoci proti neplodnosti (§ 15),
h) podmínky poskytování a výši zvláštní peněžité výpomoci osobám postiženým některou sociální chorobou (§ 17),
ch) podrobnosti o poskytování náhrady za výpomoc v rodině (§ 18),
i) podrobnosti o poskytování zvláštních příspěvků vedle pohřebného (§ 19, odst. 3),
j) podrobnosti o úhradě jízdného při účasti nemajetných pozůstalých na pohřbu (§ 19, odst 8),
k) omezení svobodné volby lékaře (§ 22, odst. 3),
1) možnost vyhledat ve zvláštních případech lékařskou pomoc u jiného smluvního lékaře než příslušného (§ 22, odst. 3),
m) podrobnosti o vhodném opatření vojenské, správy stran přechodného poskytování lékařské pomoci (§ 22, odst. 5),
n) podmínky a výši náhrady nákladů za dopravu nemocných do léčebných a ošetřovacích ústavů a lázní (§ 25, odst. 3).
§ 35.
Organisace vojenské nemocenské péče.
(1) Vojenskou nemocenskou péči provádí vojenská správa vojenskými útvary příslušnými podle vojenských předpisů. Vojenský útvar příslušný pro účastníka je též příslušný pro jeho rodinné příslušníky. U osob požívajících odpočivných nebo zaopatřovacích platů a u jejich rodinných příslušníků jsou přísluš-
ným vojenským útvarem příslušná doplňovací okresní velitelství.
(2) Ministerstvo národní obrany řídí vojenskou nemocenskou péči podle celostátního
plánu zdravotní péče a dozírá na její provádění. Podrobnosti stanoví vojenské předpisy.
(a) Lékaři vykonávajícímu samostatně lékařskou praxi, může úřad příslušný k udělení osvědčení k výkonu lékařské praxe (úřad řídící umisťování lékařů) na návrh vojenské správy uložit, aby za podmínek obsažených v § 36 vykonával v obvodu určeném úřadem činnost smluvního lékaře vojenské správy. Úřad vyhoví tomuto návrhu, leč by měl lékař proti tomu závazné důvody.
§ 36.
Podmínky výkonu zdravotnické služby pro vojenskou nemocenskou péči.
(1) Občanští lékaři a ostatní osoby zdravotnické služby (odstavec 5) jsou povinni vykonávat službu pro vojenskou nemocenskou péči podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
(2) Smluvní lékař vojenské správy je povinen léčit účastníky a rodinné příslušníky za odměnu stanovenou podle odstavců 3 a 4. Také
lékař, který není ve smluvním poměru k vojenské správě, je oprávněn účtovat za poskytnuti první pomoci účastníku a rodinným příslušníkům jen odměnu, stanovenou podle odstavců 3 a 4.
(3) Podmínky služby občanských lékařů, jakož i podmínky, za kterých se občanští lékaři přijímají a propouštějí, stanoví a mění ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvy sociální péče a zdravotnictví po slyšení jednotné odborové organisace vyhláškou v úředním listě.
(4) Vyhláška upraví zejména:
a) jak se stanoví odměna za lékařskou pomoc a určuje její výše,
b) jak rozhoduje odporech vzniklých při provádění ustanovení odstavců 2 a 3 zvláštní rozhodčí komise,, jejíhož předsedu a náměstka předsedy jmenuje ministr národní obrany v dohodě s ministry sociální péče a zdravotnictví. Složení a způsob jednání rozhodčí komise upraví blíže uvedená vyhláška.
(6) Podle obdoby předchozích odstavců je možno po slyšení jednotné odborové organisace vyhláškou stanovit také podmínky pro součinnost občanských lékárníků, dentistů, zkoušených zubních techniků, ošetřovatelek (ošetřovatelů), porodních asistentek, sociálních pracovnic a jiných pomocných sil zdravotnické služby.
§37.
Poměr vojenské nemocenské
péče k občanským léčebným
a ošetřovacím ústavům.
(1). Občanské léčebné a ošetřovací ústavy jsou povinny na poukázku k ústavnímu léčení nebo na poukaz vojenského nebo občanského lékaře přijmout osoby, na něž se vztahuje vojenská nemocenská péče, do ústavního léčení a poskytovat jim potřebné léčení a ošetřování po dobu, po kterou to jejich zdravotní stav vyžaduje.
(2) Poukazu lékaře podle odstavce l není třeba, jde-li o onemocnění nakažlivou nemocí, uvedenou v předpisech o potírání přenosných nemoci nebo v předpisech o ochranných opatřeních proti tuberkulose anebo jde-li o ohrožení života. Poukázka k ústavnímu léčení může býti občanskému léčebnému a ošetřovacímu ústavu doručena dodatečně.
(s) Občanský léčebný a ošetřovací ústav je povinen do tří dnů písemně oznámit příslušnému vojenskému útvaru, že přijal nebo propustil ošetřovaného (odstavce l a 2). Není-li
občanskému léčebnému a ošetřovacímu ústavu tento útvar znám, oznámí věc nejbližšímu posádkovému velitelství, které zařídí, čeho je dále třeba.
(4) Za ústavní ošetřování osob uvedených v odstavcích l a 2 v občanských léčebných a ošetřovacích ústavech je vojenská správa povinna hradit ošetřovací výlohy za celou dobu ošetřování podle sazeb stanovených ministerstvem zdravotnictví v dohodě s ministerstvy národní obrany a sociální péče. Ministerstvo zdravotnictví může však v dohodě s ministerstvy národní obrany, sociální péče a financí stanovit jiný způsob úhrady těchto výloh, zejména úhrnkovou částkou.
(5) Občanské léčebné a ošetřovací ústavy nejsou oprávněny požadovat a vymáhat ani na ošetřovaných osobách, které mají nárok na ošetřování v nemoci, ani na osobách, které mají k nim vyživovací povinnost, náhradu ošetřovacích výloh nebo jakékoliv příplatky k nim. Právní jednání odporující tomuto ustanovení jsou neplatná; plněni učiněná v rozporu s tímto ustanovením se považují za učiněná bez právního důvodu.
(6) Náklady na ambulantní ošetřování v občanských léčebných a ošetřovacích ústavech poskytnuté na poukaz vojenské správy, hradí vojenská správa podle platných sazeb.
Náklady na vojenskou nemocenskou péči.
§ 38.
Náklady na vojenskou nemocenskou péči hradí stát.
§ 39.
Dokud ustanovení § 38 nenabude účinnosti, sráží vojenská správa účastníkům uvedeným v § l, odst. l, č. l, písm. d), č. 3 až 6, důstojníkům a rotmistrům v záloze, konajícím dobrovolnou další činnou službu "a délesloužícím poddůstojníkům na úhradu vojenské nemocenské péče 1% jejich hrubých služebních platů (služebních náležitostí) nebo hrubých odpočivných (zaopatřovacích) platů. Srážky se zaokrouhlují dolů na celé koruny a vojenská správa je sráží měsíčně při výplatě. Vláda může nařízením změnit výši příspěvků a stanovit jinak základnu pro jejich vyměřování.
§ 40. Berní úlevy.
(1) Písemnosti, jichž je třeba ve věcech vojenské nemocenské péče k založení, upravení nebo projednání právních poměrů mezi vojenskou správou s jedné strany a účastníky, rodinnými příslušníky, občanskými lékaři, ostatními osobami zdravotnické služby (§ 36, odst. 5) nebo občanskými léčebnými a ošetřovacími ústavy se strany druhé, jsou osvobozeny od poplatků.
(2) Dávky podle tohoto zákona jsou osvobozeny od daní.
§ 41..
Spolupůsobení veřejných korporací, ústavů a podniků.
Veřejné korporace, ústavy a podniky jsou povinny vyhovět, v mezích své působnosti žádostem, které vojenská správa pro účely vojenské nemocenské péče na ně vznese, podporovat při tom i jinak vojenskou správu a podávat jí bezplatně oznámení potřebná k provádění vojenské nemocenské péče a pro její správu.
§ 42. Výměry.
(1) Rozhodnutí orgánů uvedených v § 85, odst l, určená stranám, doporučují se písemně výměrem.
(2) Výměr o účasti ve vojenské nemocenské péči se vydává jen tehdy, vyžádal-li si účastník nebo rodinný příslušník výslovně jeho vydání nebo popřela-li vojenská správa účast.
(3) Výměr o dávce se nevydává, přiznává-li vojenská správa žádanou dávku. Výměr o odnětí dávky se nevydává, nežádá-li oprávněná osoba o jeho vydání, do třiceti dnů poté, kdy jí byla dávka odňata.
(4) Výměr o odepření, odnětí, zastavení nebo snížení dávky musí obsahovat odůvodnění.
(6) Výměr musí obsahovat poučení o opravných prostředcích. Nesprávné poučení nemůže být straně na újmu. Bylo-li straně dáno nesprávné poučení nebo nebylo-li jí dáno poučení vůbec, stává se výměr pravoplatným, nebylo-li mu odporováno do šesti měsíců po doručení.
Uplatnění nároku. § 43.
(1) nároku na dávku podle tohoto zákona se rozhoduje na žádost oprávněné osoby nebo jejího zástupce. Nezletilec dosáhnuvší osmnácti let může svůj nárok uplatnit sám.. Místo zákonného zástupce nezletilce mohou uplatňovat nárok. také komise okresní péče o mládež, péčují-li o nezletilce.
(2) Oprávněná osoba uplatňuje nárok na dávky u příslušného vojenského útvaru (§ 35, odst. 1).
(3) Vojenská správa může požadoval, aby žadatel o dávku předložil potřebné doklady, a je-li nárok na dávku podmíněn určitým jeho zdravotním stavem, může provést lékařské vyšetření.
§ 44.
Zemře-li osoba, která má nárok na dávky, po uplatnění nároku, vstupují do dalšího řízení a nabývají nároku na částky splatné do dne smrti oprávněného postupně manžel, manželka, děti, otec, matka, družka a sourozenci, jestliže žili s oprávněným v době jeho" smrti ve společné domácnosti. Podmínka společné domácnosti nemusí být splněna u dětí, které mají nárok na sirotčí důchod.
§ 45.
Občanské léčebné a ošetřovací ústavy i kliniky jsou povinny na požádání vojenské správy provést příslušné vyšetření zdravotního stavu osob uplatňujících nárok na dávky podle tohoto zákona, podávat o tom dobrozdání a vydávat opisy chorobopisů (zprávy o průběhu nemocí), jichž je třeba k zjištění nároku na dávky podle tohoto zákona. Výši a způsob úhrady za tyto úkony určí ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvy národní obrany a sociální péče po slyšení jednotné odborové organisace.
§ 46. Opravné prostředky.
(1) Z výměru je možno podat odvolání k mi-
nisterstvu-národní obrany do třiceti dnů po dni doručení výměru u vojenského útvaru, který jej vydal. Odvolání, které bylo podáno po uplynutí odvolací lhůty, třeba odmítnout z moci úřední.
(2) Ministerstvo národní obrany výměr buď potvrdí, změní nebo zruší, po případě nařídí doplnit řízení a vydat vyměř nový.
(3) Rozhodnutí o odvolání musí být doručeno stěžovateli písemně v plném doslovném znění na písemné potvrzení.
(4) Ministr národní obrany může zmocnit vyšší vojenská velitelství se správní působností, aby o odvoláních z výměrů rozhodovala s konečnou platností sama, nejde-li o výměry, které vydají tato velitelství sama nebo ministerstvo národní obrany. V konečných rozhodnutích, která vydají na podkladě takového zmocnění některá vyšší velitelství se správní působností, musí být výslovně uvedeno, že jde o rozhodnutí konečná.
Ustanovení trestní. § 47.
Pro správní přestupek bude potrestán, nejde-li o čin přísněji trestný,
a) kdo v řízení o dávkách učiní úmyslně nebo z nedbalosti nepravdivou výpověď o okolnostech, které mohou mít vliv na rozhodnutí;
b) kdo dosáhne dávky předstíráním;
c) kdo požaduje, ač k tomu není oprávněn, poskytnutí téže dávky z téhož právního důvodu u několika vojenských útvarů, aby vylákal totéž plnění několikrát;
d) kdo nevyhoví povinnosti uložené mu podle tohoto zákona.
§ 48.
(1) Přestupky podle § 47 se trestají podle míry zavinění a podle výše způsobené škody pokutou až do 15. 000 Kčs a pro případ nedobytnosti náhradním trestem vězení až do jednoho měsíce.
(2) Přestupky podle § 47 trestají okresní národní výbory, jde-li o osoby podléhající trestní pravomoci těchto Úřadů a pro řízení platí předpisy o trestním řízení správním. Pro osoby podrobené vojenské kázeňské pravomoci platí ustanovení zákona ze dne 4. července 1928, č. 154 Sb., o vojenském kázeňském a kárném právu, jakož i o odnětí vojenské hodnosti a přeložení do výslužby řízením správním, ve znění zákonů jej měnících a doplňujících.
(3) Z nálezu se lze odvolat do patnácti dnů. Rozhodnutí o odvolání má konečnou platnost.
§ 49.
Trestnost přestupků uvedených v § 47 pomíjí
a) odčinil-li pachatel závadu, kterou způsobil trestným činem, dříve než se dověděl, že proti němu bylo zavedeno trestní řízení;
b) promlčením.
§ 50.
(1) Přestupky podle § 47 se promlčují, nebylo-li zavedeno trestní řízení proti pachateli v šesti měsících ode dne, kdy přestala činnost (jednání nebo opominutí) náležející ke skutkové podstatě přestupku. Nastal-li výsledek náležející ke skutkové podstatě teprve později, počíná lhůta od této doby.
(2) Uložený trest se promlčuje ve třech letech ode dne, kdy nález nabyl právní moci. Promlčeni se staví po dobu, po kterou byl povolen odklad výkonu trestu.
Přechodné ustanovení.
§51.
Věcné i opakující se peněžité dávky vojenské nemocenské péče se poskytují podle tohoto zákona od 1. října 1948 i tehdy, napadla-li dávka dříve.
§ 52.
Peněžité dávky v mateřství se poskytují podle tohoto zákona, i když nastal porod v době od 15. srpna 1948 do 1. října 1948. Peněžitými dávkami se tu rozumějí také peněžité náhrady za naturální dávky při porodu.
§ 53.
(1) Jestliže osoby, které teprve tímto zákonem budou podrobeny vojenské nemocenské péči, nebo jejich rodinný příslušníci sjednali před 1. říjnem 1948 se soukromými (smluvními) pojišťovnami pojistné smlouvy o pojištění pro případ nemoci nebo mateřství, zanikne smlouva o tomto pojištění bez výpovědi, oznámí-li pojistník do 31. března 1949 smluvní pojišťovně doporučeným dopisem, že ruší tuto smlouvu. Smlouva se ruší prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni doručení oznámení. Pojistník může se stejným účinkem zrušit takovým oznámením smlouvy o soukromém pojištění na pohřebné, které byly sjednány v oboru soukromého (smluvního) nemocenského pojištění.
(2) Soukromá pojišťovna, se kterou pojistník zrušil smlouvu podle odstavce l, je povinna odškodnit pojistné případy nastale do dne zániku smluvního pojištění, budou-li takové nároky ohlášeny smluveným způsobem.
Závěrečná ustanovení.
§ 54.
Všechny předpisy odporující ustanovením tohoto zákona se zrušují.
§55.
Rodinnému příslušníku osoby konající vojenskou činnou službu, na něhož se nevztahuje ustanovení § l, odst. 2 a který není sám pojištěn pro případ nemoci a mateřství podle zákona o národním pojištění, poskytuje ústřední národní pojišťovna dávky nemocenského pojištění podle ustanovení zákona o národním pojištění
o dávkách náležejících rodinným příslušníkům; v případě úmrtí takového rodinného příslušníka poskytne ústřední národní pojišťovna osobě konající vojenskou činnou službu pohřebné podle § 49, odst. 3 zákona o národním pojištění. Tyto dávky poskytuje Ústřední národní pojišťovna i po skončení vojenské činné služby po dobu, po kterou osoba konavší vojenskou činnou službu má nárok na dávky z vojenské nemocenské péče. Náklady s tím spojené hradí ústřední národní pojišťovně stát čtvrtletně pozadu úhrnnou částkou, kterou každoročně stanoví ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvy financí a národní obrany a po slyšení ústřední národní pojišťovny.
§ 56.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. října 1948, s výhradou ustanovení § 38, jež nabývá účinnosti dnem, který stanoví vláda nařízením; zákon provede ministr národní obrany v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Důvodová zpráva.
I. Všeobecně:
Osnova zákona upravuje vojenskou nemocenskou péči.
Dřívější vojenská nemocenská péče nazývaná "léčebná péče vojenské správy" byla upravena předpisem H-III-6, vydaným podle ustanovení byv. rakousko — uherského předpisu "K"-4 (I. a III. dílu), který byl schválen rozhodnutím panovníka z 26. června, 1893, čímž nabyl moci zákona. Ustanovení o léčebné péči vojenské správy o osoby z počtu mužstva pak bylo dále provedeno v §§ 14, 21 a 37 vládního nařízení ze dne 15. června 1934, č. 111 Sb.
Předpis H-III-6 byl vydán v roce 1928 vzhledem k úpravě nemocenského pojištění veřejných zaměstnanců podle zákona ze dne 15. října 1925, č. 221 Sb. Tímto předpisem byla vlastně po prvé souhrnně upravena léčebná péče vojenské správy.
Takto upravená a dosud platná léčebná péče však nevyhovuje dnešním požadavkům; zejména je nutno přizpůsobit ji novému a modernímu zákonu o národním pojištění.
Podle § 2, odst. l, písm. a) a § 8, písm. b) zákona o národním pojištění jsou vojenští gážisté v činné službě a poživatelé vojenských odpočivných (zaopatřovacích) platů z národního pojištění vyňati.
Sociálně zdravotnický výbor ÚNS usnesl se při projednávám zákona o národním pojištění na této resoluci:
"Ministerstvo národní obrany se vyzývá, aby zařídilo všechna potřebná opatření, aby léčebná péče vojenské správy poskytovala vojenským gážistům v činné službě a jejich rodinným příslušníkům všechny dávky a výhody, které zákon o národním pojištění poskytne v případech nemoci a mateřství. "
Ministerstvo národní obrany vypracovalo na podkladě této resoluce osnovu zákona o vojenské nemocenské péči.
Při jejím vypracování se řídilo zásadou, že účelem osnovaného zákona není jen poskytování vojenské nemocenské péče pro případ nemoci a mateřství, nýbrž že je třeba mít především na zřeteli potřeby a zájmy armády, která se svými vojenskými lékaři, zdravotnickým personálem a vojenskými léčebnými a ošetřovacími ústavy je povolána nejen k léčení svých příslušníků v míru, ale má za povinnost postarat se o výcvik lékařů, pomocného zdravotnického personálu a o zřízení léčebných a ošetřovacích ústavů, o jejich udržováni a přípravu i pro mobilisaci a válku.
Z toho důvodu je též nezbytně nutno, aby armáda měla již v míru vlastní soběstačnou vojenskou nemocenskou péči, jejíž organisace
vyplývá z organisace armády. Ve 'vojenské
nemocenské péči budou ovšem uplatňovány -
co možná - tytéž zásady, které ovládají nemocenské pojištění podle zákona o národním
pojištění. Přizpůsobení vojenské nemocenské
péče zákonu o národním pojištění bylo též
v tomto zákone plně uplatněno v nejširším
možném rozsahu.
II. K jednotlivým ustanovením: K§1:
Ustanovení § l určuje osobní rozsah osnovy. V odstavci l jsou. vypočítáni účastníci vojenské nemocenské péče. Odstavec 2 vymezuje. podmínky účasti na vojenské nemocenské péči pro rodinné příslušníky.
Výpočet osob uvedených v odstavci l je rozdělen na dvě skupiny; první skupina zahrnuje osoby vyjmenované pod č. l a 2, které jsou účastníky vojenské nemocenské péče bez další podmínky; naproti tomu druhá skupina se skládá z osob uvedených pod č. 3 až 6 a společnou další podmínkou pro tyto osoby, aby se staly účastníky vojenské nemocenské péče, je ta skutečnost, že nejsou pojištěny pro případ nemoci a mateřství podle zákona o národním pojištění. Osoby v druhé skupině mohou totiž být na rozdíl od osob první skupiny, které jsou z národního pojištění vyňaty, pojištěnci podle § 2 zákona o národním pojištění pro případ nemoci a mateřství a bylo tudíž nutno vyloučit možnost dvojího poskytování nemocenské péče připojením této další všeobecné podmínky.
V č. l, písm. a) jsou uvedeny osoby z počtu mužstva, t. j. osoby bez hodnosti á poddůstojníci konající jakoukoli vojenskou činnou službu. Tedy vojenské osoby právě jmenované, které konají presenční službu (vojenský výcvik příslušníků náhradní zálohy), cvičeni ve zbrani (cvičení služební), dobrovolnou další činnou službu a jakoukoli službu v době branné pohotovosti státu nebo mimořádných opatření v míru. Pod č. l, písm. a) jsou zahrnuti i délesloužící poddůstojníci jako vojenské osoby konající zvláštní (kvalifikovaný) druh dobrovolné další činné služby.
Vojenským osobám z počtu mužstva jsou zachovány nároky na nemocenskou péči, jaké měly dříve, to jest nárok na bezplatné léčení.
Důstojníci presenční služby, dále důstojníci a rotmistři v záloze v jakékoli vojenské činné službě (zejména dobrovolné konání další činné služby podporučíky a poručíky v další činné službě "podle vládního nařízení ze dne 25. října 1934, Č. 224 Sb., o podporujících a poručících v další činné - službě) nejsou po
dobu této činné služby pojištěni pro případ nemoci podle zákona o národním pojištění. Osnova jim proto přiznává nárok na vojenskou nemocenskou péči po uvedenou dobu.
Pod č. 1, písm. b) užívá osnova místo dosud používaného výrazu podporučíci presenční služby (§13 branného zákona) nového způsobu označení, a to důstojníci presenční služby. Tohoto nového označení používá totiž i osnova nového branného zákona, vycházejíc při tom z úvahy, že je v budoucnu možno, že vojenská správa některé osoby v presenční službě (např. lékaře, kteří se zaváží ke službě důstojníka z povolání) bude jmenovat poručíky nebo nadporučíky presenční služby.
U důstojníků a rotmistrů z povolání (i čekatelů) je tímto zákonem podrobně upravena jejich dosavadní nemocenská péče.
Ustanovení § l, odst. 3 branných předpisů (příloha k vládnímu nařízení ze dne 15. září 1927, č. 141 Sb. ) vypočítává, že k vojenským, osobám v činné službě náleží:
"písm. a) vojenské osoby z povolání činně sloužící, jakož i vojenské osoby z povolání na dovolené s čekaným a bez platu. "
Pod písm. d) uvedené okolnosti "činně slpu-
"žící i na dovolené s čekaným" se vztahují jak
na důstojníky a rotmistry z povolání, tak i na
čekatele.
O dovolené s čekaným důstojníků a rotmistrů z povolání platí vládní nařízení ze dne 19. října 1938, č. 242 Sb.
Všeobecné ustanovení o tom, že k vojenským osobám z povolání patří mimo důstojníky a rotmistry z povolání též osoby, jež byly ustanoveny čekateli důstojnických míst systemisovanych pro důstojníky z povolání (§ 99 platového zákona č. 103/1926 Sb. ), je obsaženo v § l, odst. 5 branných předpisů.
V č. 2 jsou uvedeny osoby, které nejsou odvedeny k vojenské činné službě, protože nedosáhly věku stanoveného branným zákonem a které se ve vojenských školách připravují na budoucí povolání vojenské (na př. elévové v hudební škole). Jsou ubytovány ve vojenských budovách jako vojenské osoby z počtu mužstva v presenční službě, podléhají určitým vojenským předpisům a je proto třeba přiznat jim nárok i na vojenskou péči nemocenskou.
Důstojníci a rotmistři ve výslužbě, v záloze s trvalým nebo dočasným výslužným měli až do roku 1925 nárok na léčebnou péči vojenské správy podle § 2, III. dílu bývalého rakouskouherského předpisu K-4.
Ustanovením § 1, odst. 1, písm. d) zákona č. 221/1925 Sb. byli podrobeni nemocenské-