Usnesení si vyžádalo legislativní úpravy, která byla provedena vládním nařízením č. 19 ze dne 6. dubna 1954. Toto vládní nařízení vytklo hlavní zásady pro přípravu mládeže v učňovských školách zřizovaných pro taková povolání, která vyžadují alespoň jednoročního soustavného odborného školení. Odpovědnost a řízení této přípravy v učňovských školách zůstalo příslušným resortům. Nedostatek koordinace byl odstraněn tím, že zásadní opatření provádějí resorty v dohodě s ministerstvem pracovních sil a pokud jde o stanovení povolání v dohodě se státním úřadem plánovacím a jednotnou odborovou organisací. Náklady na učňovské školy jsou hrazeny v rámci státního rozpočtu příslušnými ústředními úřady.

Vládní nařízení zrušilo zastaralé právní předpisy o učebním poměru a výcviku učňů, které byly již vývojem překonány, na př. některá dosud platná ustanovení živnostenského řádu, na Slovensku živnostenského zákona, předpisy z doby nesvobody atp. Současně zmocnilo Ústřední radu odborů, aby tyto otázky upravila vyhláškou až do doby, kdy vyjde zákoník práce. Vyhláška čís. 124/1954 Úředního listu o úpravě pracovně - právních poměrů učňů a o přípravě mládeže pro povolání v pracovním poměru v závodech upravila tyto otázky tak, aby odpovídaly zásadám našeho lidově demokratického zřízení a aby byly v souladu s potřebami státního plánu rozvoje národního hospodářství i se zájmy učně. U mládeže, která se připravuje pro jednoduchá povolání v pracovním poměru v závodech, a na níž se tudíž vztahují obecné pracovně-právní předpisy, byla podnikům uložena řada povinností se zřetelem na její růst a vývoj.

Vládní nařízení upravilo též účelně nábor mládeže na učební a pracovní místa, který za řízení ministerstva pracovních sil prováděly odbory pracovních sil u rad národních výborů. Podniky však zpravidla neprojevovaly patřičný zájem o nábor, ani nevytvářely příznivé podmínky pro mládež, kterou přijaly. Tento stav vedl často k administrativnímu rozmísťování mládeže. Proto byl s přihlédnutím k sovětským zkušenostem nábor upraven tak, aby odbory pracovních sil rad národních výborů prováděly pouze nábor do státních pracovních záloh. Pokud jde o nábor na učební a pracovní místa, budou sice podnikům pomáhat při náboru a dozírat na jeho průběh, provádět jej však budou podniky samy. Nábor řídí ministerstvo pracovních sil v dohodě s ministerstvem školství a ve spolupráci s ostatními ústředními úřady.

Vládní nařízení je dalším krokem ke zlepšení náboru a přípravy pro povolání naší mládeže, z které nám musí vyrůstat odborně zdatní a lidově demokratickému řádu oddaní pracovníci.

Proto jménem výboru pro hospodářské plánování a jeho kontrolu, který je projednal, doporučuji vládní nařízení čís. 19 ke schválení.

Místopředseda Fiala: Ke slovu není nikdo přihlášen, přistoupíme proto ke hlasování.

Kdo souhlasí s návrhem na schválení vládního nařízení ze dne 6. dubna 1954 č. 19 Sb. vydaného podle § 14 odst. 1 zákona č. 2/1954 Sb. a uvedeného ve zprávě výboru pro hospodářské plánování a jeho kontrolu, a to ve znění, jak toto vládní nařízení bylo uveřejněno ve Sbírce zákonů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. - Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo uvedené vládní nařízení.

Tím je vyřízen pátý bod pořadu.

Přistoupíme k projednávání šestého bodu pořadu, kterým je:

6. Zpráva výboru pro hospodářské plánování a jeho kontrolu k vládnímu nařízení ze dne 3. srpna 1954 č. 41 sb. o občanské kontrole provozoven (tisk 780).

Zpravodajem je posl. Fleyberk, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Fleyberk: Vážené Národní shromáždění!

Občanská kontrola obchodu, zavedená vládním nařízením č. 21/1953 Sb., má za sebou více než rok praxe. Účelem této laické kontroly bylo zajistit co nejkvalitnější funkci provozoven maloobchodu a společného stravování. Z krajské zkušenosti mohu říci, že občanská kontrola přes určité počáteční potíže a nedostatky plní svůj účel. Vedle zlepšení a zkvalitnění služeb poskytovaných spotřebiteli obchodem a závody společného stravování stala se prodlouženou rukou národních výborů směrem ke spotřebiteli, spojkou mezi pracujícími na závodech a pracovníky odborů obchodu rad KNV a ONV. S aktivy občanských kontrolorů se radili pracovníci obchodu při řešení některých speciálních konkrétních otázek.

Nedostatky dosavadní praxe byly v podstatě tyto: občanské kontrole nepodléhaly provozovny v soustavě ministerstva místního hospodářství, poskytující služby občanstvu jako jsou prádelny, žehlírny, čistírny, barvírny, opravny obuvi, prádla a šatstva, zakázkové krejčovství, očistné lázně, holičství, fotografické ateliery a jiné, jakož i provozovny v soukromých rukou. Tento nedostatek předložené vládní nařízení odstraňuje a působnost občanské kontroly na tyto podniky rozšiřuje.

Současně s tímto rozšířením působnosti občanské kontroly je třeba naznačit směr činnosti kontrolorů při kontrolách provozoven v soustavě ministerstva místního hospodářství, provozoven výrobních družstev a provozoven soukromých živnostníků, pokud poskytují pracujícím služby, a dále dát ministerstvu místního hospodářství a Ústřednímu svazu výrobních družstev možnost vydávat pro činnost občanských kontrolorů na tomto úseku směrnice o organizování školení a instruktáže.

Při zavádění občanské kontroly obchodu bylo stanoveno, že funkční období občanských kontrolorů je 6 měsíců. Tato lhůta byla zvolena proto, že jednomu občanskému kontroloru byla přidělena jedna nebo dvě prodejny, které po dobu svého funkčního období kontroloval. Bylo nebezpečí, že při funkčním období delším než 6 měsíců kontrolor navštěvuje stále jednu nebo dvě prodejny naváže se zaměstnanci této prodejny vztahy, které budou na závadu řádnému vykonávání kontroly.

Po celoroční zkušenosti s prací občanských kontrolorů obchodu došlo ministerstvo vnitřního obchodu k názoru, že pro lepší práci občanských kontrolorů je výhodnější, bude-li jednomu občanskému kontroloru nebo skupině občanských kontrolorů jednoho závodu přiděleno k provádění kontroly více prodejen, po případě celá ulice, náměstí nebo jiný úsek města. Tím byly vytvořeny také předpoklady pro to, aby šestiměsíční funkční období mohlo být prodlouženo na jeden rok, neboť v jedné prodejně bude provádět kontrolu několik občanských kontrolorů. Prodloužením funkčního období na jeden rok bude umožněno důkladnější školení občanských kontrolorů, které je prováděno formou instruktáží jednou měsíčně. Také výběr občanských kontrolorů bude závodními radami prováděn lépe, neboť občanští kontroloři budou voleni současně se členy dílenských a závodních rad na výročních členských schůzích Revolučního odborového hnutí. Tak vzroste politický význam občanského kontrolora na závodě s delším školením budou zlepšeny i jeho znalosti problematiky obchodu, nutné při provádění správné kontroly.

Výbor pro hospodářské plánování a jeho kontrolu projednal toto vládní nařízení na své schůzi a doporučuje Národnímu shromáždění, aby je beze změny schválilo. (Potlesk.)

Místopředseda Fiala: Ke slovu není nikdo přihlášen, přistoupíme proto k hlasování.

Kdo souhlasí s návrhem na schválení vládního nařízení ze dne 3. srpna 1954 č. 41 Sb. vydaného podle § 14 odst. 1 zákona č. 2/1954 Sb. a uvedeného ve zprávě výboru pro hospodářské plánování a jeho kontrolu, a to ve znění, jak toto vládní nařízení bylo uveřejněno ve Sbírce zákonů, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. - Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo uvedené vládní nařízení.

Tím je vyřízen 6. bod pořadu schůze.

Přistoupíme k projednávání sedmého bodu schváleného pořadu, kterým je

7. Zpráva výboru pro hospodářské plánování a jeho kontrolu k vládnímu nařízení ze dne 31. srpna 1954 č. 44 Sb. o organisaci veřejné dopravy v oboru ministerstva dopravy (tisk 781).

Zpravodajem je posl. Toman, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Toman: Vydání vládního nařízení o organisaci veřejné dopravy v oboru ministerstva dopravy z 31. srpna 1954 č. 44 Sb., které se opírá o zmocnění podle zákona o státním plánu rozvoje národního hospodářství republiky Československé na rok 1954, ukázalo se nutným pro plynulý rozvoj naší veřejné dopravy, ježto dosavadní zákonná opatření byla již nedostačující. Třeba zdůraznit, že jde jenom o úsek organisace státního dopravního podnikání v oboru ministerstva dopravy a tudíž jen jeho hospodářsko-organisátorskou funkci, nedotýká se tudíž působnosti vykonávané v oboru státní správy. Právě v úseku státního dopravního podnikání prodělala naše veřejná doprava veliký rozvoj, který byl postupně upravován novými normami. Rozvoj naší veřejné dopravy šel rychleji kupředu od doby, kdy ještě více jsme se učili ze sovětských zkušeností a jim se přizpůsobovali. A tu se ukazovalo, že dosavadní zákonné úpravy nedostačují a že je třeba nalézt takovou zákonnou úpravu, která by nebyla brzdou dalšího rozvoje, ale naopak umožňovala ho a pomáhala mu. Mohl bych uvést na př. obtíže, které se vyskytly při řešení otázek cestovního ruchu, působnosti národních podniků opravárenských, výroby i distribuce náhradních dílů, kde se ukázalo, že již nedostačují ani poměrně nová vládní nařízení č. 33 a 34 z roku 1952. Bylo třeba nalézt takovou zákonnou normu, která by základní věci týkající se organisace veřejné dopravy vyhrazovala vládě, ale aby přitom konkrétní provádění zásad stanovených vládou bylo ponecháno ministru dopravy a aby vláda tyto zásady určovala pouhým usnesením a nebylo třeba, jako tomu bylo dosud, vždy formy vládního nařízení.

Této potřebě vyhovuje vládní nařízení, které stanoví základní normy, jež jsou vyhrazeny usnesením vlády, a ostatní normy, jež vydává ministr dopravy ve vlastní působnosti, jakož i vymezuje opatření, ke kterým potřebuje ministr dopravy souhlasu vlády nebo ministra financí. A tak základní zákonné normy organisace veřejné dopravy se stávají dostatečně pružnými a umožňují, aby potřebné opatření mohlo být co nejrychleji normováno a provedeno. Novým vládním nařízením položen je také právní základ pro rozdělení péče o cestovní ruch, jak jej upravuje § 7 nařízení.

S hlediska organisačního i hospodářského nutno s nařízením projevit jenom souhlas, neboť netušený rozvoj našeho průmyslu, zemědělství i obchodu nezbytně zvyšuje i nároky na dopravu a tím ovlivňuje také její vývoj. Nutí dopravu hledat nové methody práce a její lepší organisaci tak, aby doprava stále zvyšovala svoji bezpečnost, výkonnost a hospodárnost. Při hledání těchto cest máme před sebou již osvědčený vzor sovětských zkušeností a chceme se jimi i nadále řídit ve zdokonalování naší veřejné dopravy.

Proto výbor pro hospodářské plánování a jeho kontrolu projednal předložené vládní nařízení ve své schůzi dne 25. října 1954 usnesl se jednomyslně navrhnout plenu Národního shromáždění, aby Národní shromáždění projevilo souhlas a schválilo vládní nařízení o organisaci veřejné dopravy v oboru ministerstva dopravy z 31. srpna 1954 č. 44 Sb. v tom znění, jak je vláda předložila a vyhlásila ve Sbírce zákonů republiky Československé. (Potlesk.)

Místopředseda Fiala: Ke slovu není nikdo přihlášen, přistoupíme proto k hlasování.

Kdo souhlasí s návrhem na schválení vládního nařízení ze dne 31. srpna 1954 č. 44 Sb., vydaného podle § 14 odst. 1 zákona č. 2/1954 Sb. a uvedeného ve zprávě výboru pro hospodářské plánování a jeho kontrolu, a to ve znění, jak toto vládní nařízení bylo uveřejněno v Sbírce zákonů, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. - Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo uvedené vládní nařízení.

Tím je vyřízen sedmý bod pořadu schůze.

Přistoupíme k projednávání osmého bodu denního pořadu, kterým je

8. Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu nařízení ze dne 21. září 1954 č. 45 Sb., kterým se mění a doplňuje vládní nařízení o státní arbitráži (tisk 776).

Zpravodajem je posl. Havel, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Havel: Slavné Národní shromáždění, soudruzi a soudružky!

Bouřlivý rozvoj našeho hospodářství, který je možný jen v zemi budující socialismus, vyžaduje, aby i zákonné normy byly tomuto rozvoji přizpůsobeny a jemu čím dále tím více k dalším úspěchům napomáhaly.

To platí i o vládním nařízení ze dne 12. května 1953, č. 47 Sb. o státní arbitráži.

Zkušenosti více než jednoho roku ukázaly, že ustanovení tohoto vládního nařízení již plně nevyhovuje. Je nutné, aby komplikovanou problematiku hospodářských smluv řešil jen ten orgán, který má blízko k plánování a dokonale zná hospodářský život. Proto nové vládní nařízení upravuje především poměr pravomoci státní arbitráže a obecných soudů.

Státní arbitráži připadá mimo jiné zásadní rozhodování všech smluvních sporů a sporů z hospodářských smluv a jiných opatření, jimiž se zajišťuje plnění úkolů státního plánu rozvoje národního hospodářství.

Soudy budou napříště rozhodovat majetkové spory, které nevznikly ze vztahů upravených předpisy o hospodářských smlouvách a obdobných opatřeních.

Rozhraničení pravomoci státní arbitráže a soudů určuje vládní nařízení všeobecně a hlavní arbiter republiky Československé vydá k němu podrobné předpisy.

K účinnému odstraňování nedostatků v našem hospodářství napomáhá § 17, který stanoví povinnost oznamovat případy podstatných porušení státní, plánovací nebo smluvní discipliny, jiných závad a nedostatků v činnosti podniků, organisací a zařízení socialistického sektoru i orgánů státní správy, které vyšly najevo při arbitrážním jednání, příslušným nadřízeným orgánům a v nutných případech generální prokuratuře.

Ten, kdo zprávu obdržel, je povinen do 30 dnů odpovědět a zaujmout stanovisko k odstranění závad a vyloučit jejich opakování.

Toto ustanovení je velikým přínosem v boji za odstraňování nedostatků a zvyšování úrovně hospodářství socialistického sektoru.

Provedením tohoto nařízení nevzniknou státu žádné výdaje. Novou úpravou se naopak získá operativnější, rychlejší i dokonalejší vyřizování arbitrážních případů ku prospěchu našeho hospodářství.