Nutno však konstatovat, že ustanovení tohoto zákona předpokládá toliko zaměstnanecký poměr. Na bezpečnost při práci družstevníků a jednotlivě hospodařících rolníků se uvedený zákon nevztahuje.

Aby bezpečnost při práci byla zajištěna v zemědělství také v sektoru družstevním a sektoru jednotlivě hospodařících rolníků, bylo nutno upravit tyto otázky novým zákonem, jehož návrh je předkládán ke schválení. Tak dochází po prvé v historii našeho zemědělství k tomu, že na podkladě zákona se upravuje bezpečnost při práci též pro zemědělský sektor. Je to nový důkaz péče naší strany a vlády o pracující.

Poznamenávám, že zákon č. 67/1951 Sb. o bezpečnosti při práci pověřuje inspekcí práce jednotnou odborovou organisaci, která ji vykonává svými orgány inspekce práce. S ustanoveními zmíněného zákona nebylo možno vystačit a jeho platnost rozšiřovat na jednotná zemědělská družstva a soukromě hospodařící rolníky, neboť kompetence jednotné odborové organisace se nemůže vztahovat na JZD, kde družstevníci nejsou členy jednotné odborové organisace, ani na jednotlivě hospodařící rolníky, kteří rovněž nejsou členy této organisace. Z tohoto důvodu se projevilo účelným pověřit v navrhovaném zákonu touto funkcí zemědělské správy rad krajských národních výborů jakožto orgán, který má nejblíže ke zmíněným osobám a největší možnost dozoru nad bezpečností práce těchto osob.

V souvislosti s návrhem zákona o bezpečnosti při práci v JZD a u jednotlivě hospodařících rolníků je třeba vyzdvihnout veliký význam tohoto zákona na poli péče našeho lidově demokratického státu o bezpečnost a hygienu při práci a o zdraví člověka ve všech úsecích našeho hospodářství. Náš lidově demokratický stát, čerpající ze zkušeností Sovětského svazu, je si vědom, že pracovní úrazy a nemoci z povolání jsou velkou brzdou na poli budování našeho hospodářství tím, že podlamují zdraví pracujícího lidu a současně působí našemu národnímu hospodářství veliké materiální škody. Přitom výroba ztrácí dočasně nebo trvale pracovníky, kterých je tolik potřeba pro plnění našich budovatelských úkolů. Tyto ztráty mají za následek, že se zmenšuje náš národní důchod, je brzděn rozvoj našeho hospodářství a tím i zvyšování úrovně našeho pracujícího lidu. Je proto nezbytně nutno, abychom dále pokračovali v boji o zamezení těchto ztrát a tím přispěli k zhospodárnění výroby. K úsilí lidově demokratického státu patří vytvářet pro pracující takové pracovní podmínky, aby k pracovním úrazům a nemocem z povolání nedocházelo a aby tak veškeré tvůrčí sily byly zajištěny pro plnění budovatelských úkolů. Je proto nutné dále prohlubovat úsilí na poli péče o pracující a rozšiřovat okruh působnosti těchto opatření na všechny příslušníky našeho státu, stojící v řadách budovatelů socialismu. Lidově demokratický stát je si plně vědom, že pracující člověk je nejdůležitějším činitelem při rozvoji našeho národního hospodářství. Za socialismu se stává práce, osvobozená od kapitalistického vykořisťování, věci ctí. Všestranná péče o pracujícího člověka je jednou z podmínek rozkvětu socialistické společnosti. V tom se právě projevuje veliký a zásadní rozdíl proti společnosti kapitalistické, kde pracující jsou námezdními silami, o něž se vládnoucí buržoasie nestará, neboť za nemocného, úrazem postiženého pracovníka získá vždy náhradu z armády nezaměstnaných.

Socialismus nezná armády nezaměstnaných, nýbrž dává každému plné právo na práci. Zde může každý nejen uplatniti své schopnosti, nýbrž dokonce s prací každého jednotlivce se počítá. Ochrana pracujících před nemocemi z povolání a před úrazy je jednou z hlavních podmínek všestranného uplatnění tvůrčích schopností pracujících a proto jednou z důležitých pák rozvoje socialistické výroby a tím i trvalého růstu životní úrovně. Lidově demokratická republika se zaměřuje na péči o zabezpečení šťastné existence všeho lidu. Odtud vyplývá i nutnost soustavného boje proti úrazům a nemocem z povolání, které přinášejí neštěstí a utrpení postiženým i jejich rodinám. Pracující, který utrpí úraz, ztrácí schopnost výdělku v době léčení a ztráta na výdělku trvá často i po ukončení léčení, jestliže úraz nebo nemoc z povolání způsobí trvalé snížení pracovní schopnosti nebo trvalou pracovní neschopnost. Podle statistik si vyžádá každý úraz nebo nemoc z povolání průměrně 20 dní léčení. Kromě toho nevhodné pracovní podmínky a nevyhovující vybavení pracovišť s hygienického hlediska mají často vliv na zvyšování nemoci a tím absence v práci a často přispívají i k nežádoucí fluktuaci. Tím vším ztrácí naše hospodářství několik milionů pracovních dnů a miliardové hodnoty, které by mohly být vyrobeny v takto zameškané pracovní době. Vyšetřováním úrazů je zjištěno, že většině z nich mohlo být zabráněno. Velkou vinu na nich mají vedení podniků, která přehlížejí bezpečnostní předpisy a nepečují o to, aby se na pracovištích zaváděla a používala vhodná, osvědčená bezpečnostní opatření a zařízení. Část jich zaviňují i pracující sami tím, že podceňují úrazové nebezpečí a počínají si často při práci lehkomyslně a nedbale. Vydáním zákona č. 67/1951 Sb. o bezpečnosti při práci a jeho důsledným prováděním bylo podstatně sníženo procento úrazovosti a nemocí z povoláni. Otevřenou otázkou až do dnešní doby však zůstala bezpečnost při práci ve velmi významném úseku zemědělské výroby, na který se ustanovení tohoto zákona nevztahovala, t. j. v úseku JZD a soukromě hospodařících rolníků.

Z tohoto důvodu předkládá vláda tento zákon, který je neobyčejně významným přínosem na poli bezpečnosti práce a vyplňuje dosavadní poslední mezeru na poli péče o pracujícího člověka. Účelem tohoto zákona je zajistit bezpečnost při práci v JZD a u jednotlivě hospodařících rolníků a tak přispět podstatnou měrou k dalšímu zvyšování produktivity práce v úseku zemědělství a k dalšímu vzestupu hmotné a kulturní úrovně zemědělských pracovníků. I na tomto úseku splňujeme odkaz našeho nezapomenutelného soudruha Gottwalda, který nám uložil že "nesmíme zapomínat, že na konci všeho našeho snažení je člověk - starost o jeho dobro".

Zemědělský výbor ve své schůzi 25. října 1954 projednal vládní návrh zákona o bezpečnosti při práci v JZD a u jednotlivě hospodařících rolníků, tisk 772, ve všeobecné a podrobné rozpravě bez připomínek a doporučuje Národnímu shromáždění přijeti tohoto zákona beze změny. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: K slovu nie je nikto prihlásený, pristúpime preto k hlasovaniu.

Keďže pozmeňovacie návrhy nie sú, dám hlasovať o celom vládnom návrhu odrazu podľa zprávy výborovej.

Sú nejaké námietky? (Neboli.)

Námietky nie sú.

Kto teda súhlasí s celým vládnym návrhom zákona o bezpečnosti pri práci v jednotných roľníckych družstvách a u jednotlivo hospodáriacich roľníkov, a to v znení výborovej zprávy nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

Je niekto proti? (Nikto.)

Zdržal sa voľakto hlasovania? (Nikto.)

Ďakujem. - Tým Národné zhromaždenie jednomyseľne schválilo vládny návrh zákona o bezpečnosti pri práci v jednotných roľníckych družstvách a u jednotlivo hospodáriacich roľníkov.

Tým je vybavený tretí bod poriadku schôdzky.

Pristúpime k prejednávaniu štvrtého bodu poriadku schôdze, ktorým je

4. Zpráva výboru zahraničného k vládnemu návrhu, ktorým sa predkladá Národnému zhromaždeniu Československej republiky k prejaveniu súhlasu Úmluva o politických právach žien, podpísaná v New Yorku dňa 31. marca 1953 (tlač 777).

Zpravodajkyňou je poslankyňa Matějková, dávam jej slovo.

Zpravodajka posl. Matějková: Vážené soudružky a soudruzi, milí přátelé!

Na VII. zasedání Valného shromáždění OSN byla schválena Úmluva o politických právech žen. K této úmluvě přistoupilo též Československo. Nyní předložila vláda úmluvu Národnímu shromáždění ke schválení.

Úmluva se skládá z preambule, jež vychází ze zásady rovnoprávnosti mužů a žen obsazené v Chartě OSN a má 11 článků. O politickém zrovnoprávnění žen jednají první tři články, v nichž se praví, že žena má mít stejné volební právo za stejných podmínek bez diskriminace jako muž. Dále se stanoví zásada o volitelnosti žen do všech veřejně volených orgánů za stejných podmínek jako muži a konečně se stanoví, že ženy jsou oprávněny zastávat veřejný úřad a vykonávat veřejné funkce za stejných podmínek jako muži. Ostatní články se zabývají právním provedením této úmluvy.

Zásady uvedené v úmluvě jsou pro Československo samozřejmé. Naše Ústava 9. května, náš lidově demokratický řád zaručují ženám nejen všechna politická práva, která jsou obsažena v úmluvě, nýbrž zajišťují i stejné postavení muže a ženy v rodině, ve společnosti, stejný přístup ke vzdělání, ke všem povoláním, úřadům a hodnostem.

Je radostnou skutečností, že práva žen u nás nezůstala pouhou proklamací, nýbrž že jsou vytvářeny i všechny materiální předpoklady, aby tato práva mohly ženy plně uplatňovat. Mezi širokými masami našich žen a mezi obyvatelstvem vůbec je prováděna neustále veliká výchovná činnost, aby byly odstraněny všechny zbytky minulosti, všechny staré předsudky proti úplnému zrovnoprávnění žen, které ještě tu a tam zůstaly ve vědomí mužů a žen. Že se tato práce dobře daří, toho nejlepším důkazem je, že se naše ženy uplatňují na všech pracovištích našeho socialistického budování a že stále větší počet žen se účastní v našem státě veřejné činnosti. Ve výrobě, v distribuci, v dopravě, na poště, všude se ženy dobře uplatňují a stále doplňují školením svou kvalifikaci. Stejně dobře se uplatňují v administrativě, ve školství a ve zdravotnictví. Ženy prospěly při budování nové socialistické vesnice jako zakladatelky a předsedkyně JZD a vykazují velmi krásné výsledky jako agronomky, dojičky, krmičky prasat a tak pod. Pro tuto svou práci mnoho žen bylo vyznamenáno. 50 žen je nositelkami Řádu práce. 8 má Řád republiky, 24 jsou laureátkami státních cen. V Československu máme 8 národních umělkyň. 4 ženy jsou nositelkami Ceny míru, a mnoho žen bylo vyznamenáno za vynikající práci a za zásluhy o výstavbu.

Ženy v našem lidově demokratickém státě mají takové postavení jak to odpovídá pokrokovým tradicím našich národů, tradici Boženy Němcové, Elišky Krásnohorské, Jožky Jabůrkové, Marie Majerové, Šoltészové, Timravé a mnohých jiných.

Předmnichovská doba, kdy pracující žena byla dvojím způsobem vykořisťována, je za námi. Tenkráte byla vykořisťována jako pracující a k tomu ještě jako žena. Pamatujeme ty doby, kdy dělnice v pražských závodech vydělávala 50 Kčs týdně, sklářská dělnice na Turnovsku dostávala sotva 30 Kčs týdně a stejně v ostatních zaměstnáních byly pracující ženy neslýchaně vykořisťovány. Pamatujeme ještě dobře doby, kdy v době krise dělnickým matkám nezbývalo nic jiného než žebrat, aby dostaly aspoň kousek chleba pro své hladovějící děti. Aby o těchto neradostných poměrech nemohly tenkrát ženy společně porokovat, bývaly veřejné schůze zakazovány, protože jejich svolavatelem byly ženy.

V lidově demokratickém Československu je Úmluva o politických právech žen důsledně plněna již před tím, než bude Národním shromážděním schválena. Jinak je tomu však v kapitalistickém světě. Zde tato úmluva může sloužiti pracujícím ženám v tom, aby si vydobyly aspoň svá nejzákladnější práva. Ve XX. století jsou ještě státy, kde nemají ženy naprosto žádného volebního práva, nebo jejich volební právo je velmi omezeno. Ještě horší je přístup k veřejným funkcím. Stačí uvést, že ve Velké Britannii jsou jen 2,7 % z celkového počtu poslanců ženy a v Americe dokonce pouhá 2 %. Pokud se týká sociálního postavení žen stačí jen uvést, že na př. ženy ve Spojených státech dostávají průměrně o 30 až 40 % nižší mzdu než muži za stejnou práci a u černošských žen nedosahuje průměrná mzda ani polovici. Ve Velké Britannii činí plat žen pouze 53 % platu mužů a v západním Německu je mzda žen nižší přibližně o 50 %, v Japonsku dokonce o 57 %. Ve všech těchto kapitalistických státech jsou ženy více ohroženy nezaměstnaností než muži.

Stále více žen v kapitalistickém světě bojuje za svá práva, za demokracii, za mír. Jejich mluvčím je Mezinárodní demokratická federace žen, která nyní již sdružuje ve svých řadách 140 milionů žen ze 66 zemí. Deklarace práv, kterou kongres Federace demokratických žen přijal, se čím dále tím více stává programem, sjednocujícím ženy a vůbec pokrokové lidi na celém světě v jejich spravedlivém boji za pokrok a demokracii. Tato deklarace, žádající pro ženy nejen politickou rovnoprávnost, nýbrž i všechna politická a hospodářská práva, byla již dlouho před kongresem uvedena v život v Sovětském svazu a v zemích lidové demokracie. Radostný život žen v zemích tábora míru, demokracie a socialismu je velkým povzbuzením pro ženy, bojující v kapitalistických, koloniálních a polokoloniálních zemích za svá práva. (Předsednictví převzal místopředseda Fiala.)

Je nutné, aby Úmluva o politických právech žen byla dodržována a uvedena v život všemi státy, které ji podepsaly. Stojí za zmínku, že tuto úmluvu nepodepsalo dosud 36 států, jež jsou členskými státy Organisace Spojených národů. Některé státy, které tuto úmluvu podepsaly, učinily tak s výhradami, které svědčí o tom, že nechtějí svým obyvatelkám přiznat ani tato minimální základní politická práva v úmluvě dohodnutá.

Zahraniční výbor projednal tuto úmluvu ve své schůzi konané dne 25. t. m. a po zevrubné rozpravě vyslovil svůj souhlas. Doporučuji jménem výboru, aby úmluva byla Národním shromážděním schválena. (Potlesk.)

Místopředseda Fiala: Protože ke slovu není nikdo přihlášen, přistoupíme k hlasování.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak je uvedeno ve zprávě výboru zahraničního, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. - Tím Národní shromáždění projevilo jednomyslně souhlas s Úmluvou o politických právech žen, podepsanou v New Yorku 31. března 1953.

Tím je vyřízen 4. bod pořadu schůze.

Přistoupíme k projednávání pátého bodu pořadu, kterým je

5. Zpráva výboru pro hospodářské plánování a jeho kontrolu k vládnímu nařízení ze dne 6. dubna 1954 čís. 19 sb. o přípravě mládeže pro povolání mimo učiliště státních pracovních záloh (tisk 779).

Zpravodajkou je posl. Trojanová, dávám jí slovo.

Zpravodajka posl. Trojanová: Slavné Národní shromáždění, soudružky a soudruzi!

Výbor pro hospodářské plánování a jeho kontrolu projednal 25. října vládní nařízení čís. 19 ze dne 6. dubna 1954 o náboru a přípravě mládeže pro povolání mimo učiliště státních pracovních záloh.

Hlavním a pravidelným zdrojem pracovních sil je naše mládež. Zdokonalování výroby a nepřetržitý růst techniky vyžadují, aby její příprava pro povolání byla co nejdokonalejší. A proto nás stát, který buduje socialismus, připravuje plánovitě střední a vyšší technické kádry na vysokých školách a odborných školách středních. Kvalifikovaní dělníci pro hlavní povolání v nejdůležitějších odvětvích průmyslu, ve stavebnictví a v dopravě, jsou připravování v učilištích státních pracovních záloh. Výchova dorostu pro ostatní povolání a to zejména pro odvětví lehkého průmyslu, potravinářského průmyslu, vnitřního obchodu, místního průmyslu a komunálního hospodářství, byla po vybudování státních pracovních záloh převedena na příslušná hospodářská ministerstva a prováděna ve střediscích pracujícího dorostu. Vzhledem k řadě nedostatků v této výchově usnesla se vláda dne 15. července 1953 přebudovat střediska pracujícího dorostu na závodní učňovské školy a zemědělské učňovské školy a včlenit do nich základní odborné školy. Dalším požadavkem bylo, aby se mládež pro méně náročná povolání připravovala v závodech v pracovním poměru formou individuálního a skupinového školení.