Dalším předpokladem svobodného a demokratického
výkonu volebního práva je, aby volby byly
organisovány a kontrolovány samotnými občany.
V našem lidově demokratickém státě
řídí provádění voleb
příslušné volební komise, které
jsou složeny ze zástupců lidu. Pro volbu do
každého národního výboru se vytváří
v zájmu důsledné demokratičnosti trojí
druh volebních komisí. Okrskové volební
komise, společné pro volby do národních
výborů všech stupňů pro každou
volební místnost, obvodní volební
komise pro každý volební obvod a volební
komise krajské, okresní, městské a
místní, které řídí volbu
do příslušného národního
výboru a rozhodují o stížnostech na
nesprávný postup ve volbách. Aby mohly být
demokraticky vyřizovány stížnosti i
v obcích do 400 obyvatel, zřizují se v těchto
obcích jak místní, tak obvodní volební
komise, třebaže se obě vztahují na celou
obec. Veliké množství komisí, jejich
složení z osob, které mají důvěru
občanů, je dalším rysem důsledného
demokratismu našeho volebního řádu.
Je to záruka, že již ve volebních komisích
bude velké množství voličů, kteří
se budou vyjadřovat o každém navrhovaném
kandidátu a zajišťovat, aby skutečně
nejlepší občané z řad dělníků,
malých a středních rolníků
a příslušníků pracující
inteligence se dostali do národních výborů,
aby bylo pamatováno na zastoupení žen a dodržování
zásady naší národnostní politiky.
Kandidáti do místního národního
výboru nemohou být proto členy volební
komise téhož stupně. Tímto způsobem
se zajišťuje důsledné poznání
každého navrhovaného kandidáta velkou
částí voličů, prostřednictvím
malých obvodů a volebních komisí jej
poznají postupně všichni voliči a svobodně
pak mohou se pro něj rozhodnout. Jaký je to rozdíl
proti volebním řádům kapitalistických
států, kde kandidáti nejsou vybíráni
lidem, ale majiteli bank, koncernů a statkáři.
Zákon zajišťuje, aby každý volič
mohl uplatnit své volební právo, a proto
při určování volebních okrsků
a volebních místností přikazuje mít
zřetel na to, aby voličům byl výkon
volebního práva co nejvíce usnadněn.
Volební okrsky se utvoří zpravidla tak, aby
zahrnuly asi 1000 voličů. Pro vzdálené
osady nebo části obce lze utvořit samostatné
volební okrsky, je-li v nich aspoň 50 voličů.
Takové zvláštní volební okrsky
lze zříditi dále v nemocnicích, porodnicích,
sanatoriích, v ústavech pro přestárlé,
v podobných zařízeních a ústavech,
jakož i u útvarů ozbrojených sborů.
Všechna tato opatření zajišťují,
aby volby byly organisovány a kontrolovány samotnými
občany. Naproti tomu v buržoasním státě
se volby provádějí pod kontrolou byrokratických
orgánů nebo pod kontrolou osob ustanovených
takovými byrokratickými, vrchnostenskými
orgány. (Předsednictví převzal
místopředseda Žiak.)
Základní zárukou naprosté demokratičnosti
naší volební soustavy je, že občan
našeho státu, který má právo
volit, vystupuje ve všech stadiích voleb aktivně
a tak se stává skutečným prověřovatelem
a garantem výkonu všeobecného, rovného
a přímého volebního práva.
Volby od jejich vyhlášení a zřízení
volebních komisí přes navrhování
a zaregistrování kandidátů až
k výkonu hlasovacího práva se tak stávají
v podstatě věcí všeho československého
pracujícího lidu. Tvůrčí aktivita
našeho lidu při volbách je zajišťována
jak zřízením volebních obvodů,
tak celým postupem při navrhování
a zaregistrování kandidátů.
Volby do národních výborů se konají
podle volebních obvodů a ve volebním obvodu
se volí jeden člen národního výboru.
Volební obvod se vytváří tak, že
příslušná rada národního
výboru rozdělí počet obyvatelstva
číslem stanoveným v návrhu volebního
řádu. Přitom však nesmí být
překročen nejvyšší nebo snížen
nejnižší počet členů národního
výboru, uvedený v návrhu volebního
zákona. Současně se sleduje, aby volební
obvody byly malé, a tak umožněno stálé
spojení členů národních výborů
se svými voliči. Tak na př. pro volby do
obvodních národních výborů
v Praze vytvářejí se volební obvody
na 500 obyvatel, nejméně 35 a nejvíce 150
volebních obvodů, pro volby do ONV na 1000 obyvatel,
nejméně 35 a nejvíce 60 volebních
obvodů, a pro volby do krajských národních
výborů stanoví se obvody na 7000 obyvatel,
nejméně však 50 volebních obvodů.
Toliko malé obce do 400 obyvatel tvoří jeden
volební obvod, z něhož se volí 9 členů
MNV. Od volebních obvodů je třeba rozlišovat
volební okrsky. Volební okrsky se zřizují
pro přijímání hlasovacích lístků
a pro sčítání hlasů. Za tím
účelem se rozdělí území
každé obce na volební okrsky, které
jsou společné pro volby do národních
výborů všech stupňů.
Kandidáti pro volbu do národních výborů
jsou kandidáty Národní fronty jakožto
svazku dělníků, rolníků a pracující
inteligence. Národní fronta jako bojový blok
KSČ, ROH, ČSM, Čs. strany socialistické,
Čs. strany lidové, Strany slovenské obrody,
Strany slobody a ostatních organisací bezpartijních
bude navrhovat za kandidáty nejlepší dělníky,
členy JZD, drobné a střední rolníky
a příslušníky pracující
inteligence. Návrhy na kandidáty Národní
fronty předkládají shromáždění
dělníků, rolníků a ostatních
pracujících na závodech, úřadech
a vesnicích a shromáždění vojáků
a ostatních ozbrojených sborů. Kandidáti
jsou navrhováni pro jednotlivé volební obvody.
Pro každý volební obvod může být
navržen jeden nebo více kandidátů. Pro
volby do MNV v obcích do 400 obyvatel, které tvoří
jeden volební obvod, může být navrženo
9 nebo více kandidátů. Po projednání
návrhů kandidátů následuje
jejich registrace u obvodní volební komise. Kandidáti
jsou přihlašováni k registraci Národní
frontou podle volebních obvodů. Nikdo nemůže
být pro volbu do téhož národního
výboru kandidován ve více než jednom
volebním obvodu. Proti odmítnutí registrace
lze podat stížnost do dvou dnů volební
komisi pro volbu příslušného národního
výboru, do něhož je občan kandidován.
Rozhodnutí této volební komise je konečné.
Zákon zaručuje, že každá organisace
pracujících a každý občan ČSR
má právo svobodně agitovat pro zaregistrované
kandidáty v tisku, na schůzích a jiným
způsobem.
Naproti tomu v buržoasních státech jsou volby
organisovány a pod kontrolou monopolů a jimi ovládaných
politických stran. Pracující lid se nemůže
účastnit ani navrhování kandidátů
buržoasních stran, ani důsledné kontroly
voleb. Buržoasie ovládá tisk, rozhlas a jiné
prostředky agitace. Dělnická třída
a demokratické síly v kapitalistických zemích
jsou vystaveny při výkonu voleb neomezenému
počtu překážek (násilí,
teror, zastrašování, skládání
záloh pro kandidáty, systém předvoleb
a j.). Typickým příkladem jsou volby v USA.
Kandidáti pokrokových a demokratických sil
země jsou vystaveni teroru a násilí fašistických
organisací. Nákladná volební kampaň
je určena k oklamání lidu, aby na dlouhou
dobu jedna ze stran, stejně poslušných amerických
monopolistů, si zajistila moc. Pracující
lid nezná osoby, které volí, poněvadž
těžiště voleb tkví v předvolební
rvačce oficiálních zástupců
soupeřících stran, kteří se
vzájemně obvinují z úplatkářství,
defraudací a pod. V té době současně
putují zástupci smutně proslulého
McCarthyho výboru amerického senátu od města
k městu, vyšetřují a persekvují
stovky nevinných lidí, vyhazují je na dlažbu,
zavírají do kriminálu pod záminkou
boje proti komunismu. K zesílení teroru jsou zápasícími
stranami používány dále pololegální
zločinecké organisace. Tak tedy vypadá ta
americká demokracie, nehledě k tomu, že podle
jejich volebních řádů jsou volby nepřímé
a nerovné. To vše vytváří situaci,
že monopoly mají rozhodující hlas ve
všech obdobích voleb a že buržoasní
zastupitelské orgány se stávají poslušným
nástrojem zájmů nejreakčnější
části buržoasie.
Zásadami socialistického demokratismu jsou naplněna
také ustanovení zákona o způsobu volby
a hlasování. Jednoduchý a demokratický
způsob voleb zaručuje, že volby vyjádří
skutečnou vůli voličů. K platnosti
volby se vyžaduje účast alespoň poloviny
voličů ve volebním obvodě. Zvolen
je kandidát, který obdržel nadpoloviční
většinu všech platných hlasů ve
volebním obvodě. V obcích do 400 obyvatel
je z kandidátů, kteří obdrželi
nadpoloviční většinu platných
hlasů, zvoleno 9 kandidátů s největším
počtem hlasů. Neplatné jsou jedině
hlasovací lístky, které nejsou na předepsaném
tiskopise. Volič hlasuje tak, že na hlasovacím
lístku ponechá jméno kandidáta, pro
něhož hlasuje. Ponechá-li na hlasovacím
lístku více kandidátů než má
být zvoleno, považuje se hlasovací lístek
za odevzdaný pro prvního neškrtnutého
kandidáta, resp. neškrtnuté kandidáty.
K jménům, připsaným na kandidátní
listiny, se nepřihlíží. Nedosáhl-li
kandidát ve volebním obvodě nadpoloviční
většiny platných hlasů nebo bylo-li
v obci do 400 obyvatel zvoleno všech 9 členů
MNV, konají se do 14 dnů nové volby kandidáta
nebo zbývajících kandidátů.
Dalším výrazem skutečného demokratismu
našich nových zákonů je právo
voličů odvolat člena národního
výboru, který zklamal jejich důvěru.
Tím je zaručeno uplatnění práva
kontroly voličů vůči členům
národního výboru. Pro odvolání
platí pak tytéž zásady jako pro volbu.
Voličům se tu dává právo rozhodnout
o svém zástupci nejenom jednou za volební
období tří let, ale kdykoliv během
volebního období odvolat svého zástupce
a vyslat do národního výboru jiného,
který bude lépe plnit své úkoly který
bude lépe spojovat své voliče s národním
výborem. Takovou zásadu může přijmout
jenom důsledná socialistická demokracie.
Všechna tato opatření zajišťují,
aby výsledky voleb plně odpovídaly projevené
vůli voličů a aby byl zvolen v každém
volebním období skutečný představitel
svých voličů.
Naproti tomu v buržoasních státech volič
končí svou úlohu výkonem volebního
práva. Jakmile jsou volby provedeny, buržoasie používá
všech prostředků, aby udržela lid daleko
od vlivu řízení státu. Proto dokonce
zakazuje zvoleným zástupcům přihlížet
k pokynům voličů. Tak buržoasní
ústava předmnichovské republiky měla
výslovné ustanovení, že člen
Národního shromáždění
nesmí od nikoho přijímat příkazy.
A tento zákaz v praxi znamenal, že poslanec nesměl
přijímat příkazy od svých voličů,
čímž buržoasie zbavovala poslance odpovědnosti
vůči voličům, aby jej svazovala naprostou
závislostí na finanční oligarchii.
Tím si právě buržoasie zajišťovala,
aby zvolení zástupci byli poslušnými
nástroji zájmů monopolů a jimi ovládaných
politických stran.
A konečně za porovnání stojí
také volební řád buržoasní
předmnichovské Československé republiky,
podle něhož se tehdy volilo do obcí. Na předním
místě tohoto kapitalistického volebního
řádu bylo ustanovení, že voleni býti
nemohou a mandát ztrácejí ti, kteří
jsou v konkursu, ve vyrovnání, kteří
se potulují bez prostředků a připadají
na obtíž veřejné dobročinnosti.
Tak se buržoasie vypořádala s občany,
kterým nedovedla zajistit práci. Volební
právo neměli příslušníci
branné moci a ozbrojených sborů. Dohoda vládních
volebních stran, které navrhly v obci takový
počet kandidátů, aby odpovídal počtu
členů obecního zastupitelstva, stačila
podle kapitalistického volebního zákona k
tomu, aby odpadly volby. Námitky proti volbám muselo
podepsat, aby se o nich rozhodovalo, tolik voličů,
kolik jich bylo třeba k podpisu kandidátní
listiny. A přitom rozhodoval o nich byrokratický
dohlédací úřad, ve skutečnosti
okresní hejtman. Naproti tomu byla dána možnost
dohlédacímu úřadu, aby sám
provedl úřední volby, shledal-li jejich nesprávnost.
A vyvrcholením všech těchto omezení
buržoasních práv a svobod lidu bylo t. zv.
potvrzování obecního starosty. Jeho volba
sama nic neznamenala. Teprve od potvrzení dohlédacího
úřadu, t. j. okresního hejtmana a ministra
vnitra, představitelů vládnoucí buržoasie,
mohl starosta vykonávat svou funkci. A když starosta,
zvolený třeba největším počtem
hlasů, nebyl těmto držitelům moci vhod,
nebyl potvrzen a celý výsledek voleb byl zmařen.
A pro takový případ volební řád
měl ustanovení, že ten, jehož volba nebyla
potvrzena, nemůže pak po dobu tří roků
být ani starostou ani náměstkem. A nově
zvolení členové obecního zastupitelstva
byli povinni provést novou volbu starosty a jeho náměstků
ve schůzi, kterou svolal byrokratický dohlédací
úřad. A jestliže nebyl v nové volbě
zvolen občan, který by vyhovoval požadavkům
dohlédacího byrokratického úřadu,
ve skutečnosti okresního hejtmana, pozbývala
platnosti volba všech členů obecního
zastupitelstva a dohlédací úřad dosadil
do obce správní komisi nebo vládního
komisaře.
A nejhlubší zásah do volebního práva
znamená zákon o rozpuštění politických
stran. Na základě něho zástupci z
řad pracujících byli zbaveni svých
mandátů. V t. zv. druhé republice na základě
takového zákazu byla rozpuštěna KSČ
a všichni její zástupci v Národním
shromáždění, zemích, okresech
a obcích byli zbaveni mandátů.
Tak vypadala v praxi vyhlášená zásada
předmnichovské buržoasní ústavy,
že lid je jediným zdrojem veškeré státní
moci a všichni občané že jsou si před
zákonem rovni.
Ne v poslední řadě je demokratičnost
naší volební soustavy zaručena i tím,
že všechny náklady na volby v našem státě
hradí stát. Naproti tomu v buržoasních
státech finanční monopoly svými penězi
rozhodují o kandidátech a výsledcích
voleb. Boj pokrokových stran, především
komunistické strany v kapitalistických zemích,
jejichž peněžní prostředky jsou
dány jen příspěvky členů
a dary pracujících, je tím značně
omezen. Tak buržoasie svými penězi korumpuje
celou volební mašinérii a zajišťuje,
aby se volby nestaly skutečným výrazem projevené
vůle lidu.
Soudružky a soudruzi, bratři a sestry!
Demokratické principy naší volební soustavy
vytvářejí všechny předpoklady
pro to, aby se volby staly velkou školou politické
výchovy a aktivního zapojení občanů
státu do diskuse o základních otázkách
výstavby socialismu a boje za upevnění míru,
aby ve volební kampani co nejvíce lidí si
uvědomilo svou odpovědnost za řízení
státu a tvůrčím způsobem uplatňovali
i v budoucnosti svůj podíl při plnění
všech úkolů našeho lidově demokratického
státu a konečně aby si pracující
v otevřené diskusi a velké kampani kritiky
a sebekritiky na konkrétních otázkách
výstavby obcí, okresů a krajů a na
ostatních základních otázkách
naší státní politiky uvědomili
hlubokou souvislost a totožnost svých vlastních
zájmů a potřeb s kolektivními zájmy
a potřebami státu. Tak naše volby zajistí
další rozmach politické a pracovní aktivity
a vlasteneckého nadšení našeho lidu v
budoucí činnosti národních výborů
- místních orgánů státní
moci.
Ústavně-právní výbor Národního
shromáždění schválil předložený
návrh zákona o volbách do národních
výborů jednomyslně a doporučuje jej
ke schválení Národnímu shromáždění
s pevným přesvědčením, že
provedené volby do národních výborů
upevní morálně politickou jednotu pracujícího
lidu měst i venkova a tak zajistí ještě
více sílu, obranyschopnost a nezávislost
naší vlasti, spějící k socialismu.
(Potlesk.)
Podpredseda Žiak: Ďakujem pánu zpravodajcovi
posl. dr Bartuškovi.
K prejavu sa prihlásil pán predseda vlády
Viliam Široký. Prosím pána predsedu
vlády, aby sa ujal slova. (Prítomní povstávajú.
- Dlhotrvajúci búrlivý potlesk.)
Predseda vlády V. Široký (uvítaný
búrlivým potleskom): Vážené
Národné zhromaždenie, súdružky
a súdruhovia, bratia a sestry!
Vláda republiky Československej predložila
Národnému zhromaždeniu osnovu ústavného
zákona o národných výboroch, osnovu
zákona o národných výboroch a osnovu
zákona o voľbách do národných
výborov na prerokovanie a schválenie. Nech mi je
dovolené požiadať poslancov a poslankyne Národného
zhromaždenia, aby o predložených osnovách
zákonov rokovali s vedomím ich historického
významu pre ďalší vývin nášho
ľudovodemokratického štátneho zriadenia,
pre ďalšiu hospodársku a kultúrnu výstavbu
nášho štátu.
Na vypracovaní osnov zákonov mali tvorivú
účasť široké masy pracujúceho
ľudu našej republiky. V ich dnešnom znení
sa odrážajú cenné výsledky všenárodnej
diskusie. Skutočnosť, že pripravujeme voľby
s najdôslednejším uplatňovaním
demokratického volebného poriadku, že podstatne
zvyšujeme význam národných výborov
ako miestnych orgánov štátnej moci a uskutočňujeme
reformu národných výborov, ktorá vychádza
zo skúseností získaných od oslobodenia
našej vlasti a zo skúseností najdemokratickejšej
sústavy štátneho zriadenia Sovietskeho sväzu,
ďalej skutočnosť, že príslušné
osnovy boli predložené robotníkom, roľníkom
a pracujúcej inteligencii na všenárodnú
diskusiu - to všetko svedčí o tom, že
sme v budovaní ľudovodemokratického štátu
a v rozvíjaní demokracie v našej republike
dosiahli dôležitý medzník, že na
ceste k socializmu vstupujeme do obdobia ďalšieho prehĺbenia
demokratických základov nášho zriadenia.
Nastolenie ľudovodemokratického zriadenia v našej
republike bolo výsledkom úporného boja robotníckej
triedy a pracujúceho ľudu o štátnu moc,
o zabezpečenie skutočnej vlády ľudu.
Pracujúci ľud, ktorý pod vedením Komunistickej
strany Československa viedol hrdinský boj proti
nacistickým okupantom a mal v dobrej pamäti podlú
zradu českej a slovenskej buržoázie, usiloval
o nastolenie takého štátneho zriadenia v oslobodenej
republike, ktoré mu poskytne záruky, že sa
vlády opäť nezmocní malá menšina
kapitalistických vykorisťovateľov, ako tomu bolo
po prvej svetovej vojne. Takouto štátnou formou teda
nemohla byť buržoázna demokracia s jej byrokratickým,
ľudu cudzím štátnym aparátom. V
ľudovodemokratickom štáte našiel sa nový
typ štátnej formy, ktorý v nových historických
podmienkach odpovedal potrebám a požiadavkám
pracujúceho ľudu.
Jedným zo základných pilierov ľudovodemokratického
zriadenia stali sa národné výbory, ktoré
organizovali boj proti okupantom a ktoré sa po oslobodení
stali miestnymi orgánmi štátnej moci. Znárodnením
kľúčových odvetví národného
hospodárstva boli utvorené ekonomické základy
ľudovodemokratického štátu ako štátu
nového typu, v ktorom si ľud sám zákony
dáva, svojimi zástupcami ich uskutočňuje
a ich uskutočnenie kontroluje. Boj za nastolenie ľudovodemokratického
zriadenia a dôsledné vybudovanie ľudovodemokratického
štátu podľa zásad prijatých v Košickom
vládnom programe, boj, na čele ktorého stála
Komunistická strana Československa, vytvoril najpriaznivejšie
podmienky pre víťazstvo pracujúcich vo februári
1948 a pre definitívne upevnenie moci robotníckej
triedy ako vládnúcej triedy vo zväzku s malými
a strednými roľníkmi a s pracujúcou
inteligenciou.
Pracujúci ľud, za kapitalizmu vykorisťovaný,
bezprávny a utláčaný, stal sa v našej
ľudovodemokratickej republike jediným zdrojom všetkej
štátnej moci.
Po oslobodení nastúpil náš ľud
za nepretržitej pomoci Sovietskeho sväzu víťaznú
cestu budovania socializmu v našej vlasti. Komunistická
strana Československa ako vedúca sila Národného
frontu pod vedením súdruha Gottwalda venovala i
naďalej prvoradú pozornosť výstavbe ľudovodemokratického
štátu. Vychádzala zo zásady, že
je potrebné neustále sa starať o upevnenie
štátu, o zvýšenie jeho politickej a hospodárskej
sily, lebo bez silného štátu nemožno odrážať
úklady vnútorných a zahraničných
nepriateľov a nemožno ani uskutočniť výstavbu
socializmu. Vychádzala ďalej z dôležitej
poučky marxizmu-leninizmu, že politická sila
štátu je závislá predovšetkým
od jednoty pracujúcich, od pevného zväzku robotníkov,
roľníkov a pracujúcej inteligencie, od nerozbornej
družby národov a národností našej
republiky, od pevného a nerozlučného spojenia
orgánov štátu s pracujúcim ľudom.
Národným výborom, ako miestnym organom štátnej
moci, pripadla nadmieru významná úloha pri
budovaní ľudovodemokratického štátu.
Prijatím prvého päťročného
plánu výstavby a prestavby národného
hospodárstva význam štátu ešte
stúpol, lebo ľudovodemokratický štát
je hlavným nástrojom výstavby socializmu.
V súvise s postupujúcou hospodárskou a kultúrnou
výstavbou a s podstatným rozšírením
socialistických výrobných vzťahov vo
všetkých odvetviach národného hospodárstva
stále viac vystupovala do popredia hospodársko-organizátorská
a kultúrno-výchovná funkcia štátu.
Na orgány štátu, na štátny aparát
sa kládli nové a nové požiadavky. V
duchu týchto požiadaviek boli uskutočnené
aj organizačné opatrenia vo vláde a v ústredných
úradoch. Ukázalo sa, že ani doterajšia
organizačná štruktúra národných
výborov neodpovedá stále rastúcim
úlohám budovania socializmu v našej vlasti.
Stalo sa to zvlášť zrejmým v súvise
s vládním vyhlásením zo dňa
15. septembra minulého roku o zabezpečení
urýchleného zvýšenia hmotnej a kultúrnej
úrovne pracujúcich.
Národné výbory, ktoré čestne
splnili svoje úlohy v boji za moc robotníckej triedy
a hrali významnú úlohu pri výstavbe
našej ľudovej demokracie, stoja teraz pred novými
úlohami pri budovaní socializmu, ktoré vyžadujú
prehĺbenie spojenia národných výborov
s ľudom. A tu národné výbory zatiaľ
neuspokojivo plnili svoju významnú funkciu v našom
ľudovodemokratickom zriadení najmä preto, že
nedostatočne spojovali orgány štátnej
správy s najširšími masami pracujúceho
ľudu. Zo skúseností Sovietskeho sväzu
vieme, že sila a autorita sovietov spočíva
práve v ich nerozlučnom spojení s masami,
v ich každodennej práci v organizovaní más
a povzbudzovaní ich tvorivých schopností
pri budovaní komunizmu. V nerozlučnom spojení
s masami je základný rozdiel medzi sovietmi a buržoáznym
štátnym aparátom, ktorý stojí
nad masami, je ľudu cudzí a odcudzený a podľa
súdruha Stalina "je oddelený od obyvateľstva
nepreniknuteľnou hradbou". Sila sovietskeho aparátu
je v tom, že priamo splýva s masami.
Preto sa rozhodla vláda urobiť vo výstavbe
ľudovodemokratického štátu ďalší
významný krok vpred a uskutočniť novú
zákonnú úpravu národných výborov
podľa dnešných potrieb socialistickej výstavby
a podľa veľkého vzoru sovietov poslancov pracujúcich.
Hlavnou zásadou navrhovaných zákonov je zásada
dôsledného a každodenného spojenia členov
národných výborov s pracujúcim ľudom.
Navrhované zákony, ako je známe, vychádzajú
z Ústavy 9. mája a nedotýkajú sa základných
ustanovení ústavy, súvisiacich s našou
štátnou štruktúrou vrcholných orgánov
jednotnej štátnej moci. Už ústavným
zákonom zo dňa 16. septembra minulého roku
boli národné výbory podriadené vláde.
Cieľom navrhovaných zákonov je práve
dôsledné uskutočňovanie tých
ustanovení ústavy, podľa ktorých národné
výbory sú nositeľmi a vykonávateľmi
štátnej moci v obciach, okresoch a krajoch a strážcami
práv a slobôd ľudu, orgánmi ľudom
volenými, kontrolovanými, odvolateľnými
a ľudu zodpovednými.