Právě v zájmu těchto maximálních
zisků byla působnost obecního zastupitelstva
a celé samosprávy omezena. Proto také nemohla
nikdy vyřešit hlad a bídu pracujícího
lidu, zvláště nezaměstnaných,
ani žádnou jinou životně důležitou
otázku.
Tehdy, když lidé neměli práci nebo bydlení,
když měli špatnou zdravotní péči
nebo byli vydáni na pospas všem spekulantům
v obchodě, když rolníci pro své zadlužení
byli exekucí vyvlastňováni, nikoho ani nenapadlo
hledat pomoc nebo ochranu u obecního zastupitelstva nebo
si stěžovat někde na úřadě,
protože tyto věci ani obecní, okresní
ani zemský úřad neřešil. Vždyť
celé toto zařízení samosprávy
s hejtmany, zemskými presidenty a vládními
komisaři úplně odpovídalo fašistickým
snahám české buržoasie, podporované
t. zv. socialistickými stranami včetně sociální
demokracie.
Proto mohl tento režim beze změny převzít
Hitler, aniž porušil zákon o samosprávě
masarykovské demokracie. Dnes je tomu jinak.
Nový zákon o národních výborech
staví přímo povinnost starat se o všechny
otázky života a práce občanů
a zlepšovat jejich životní podmínky. Prostě
péče o člověka přestala být
u nás prázdnou frází a stala se nejpřednějším
povinným úkolem národních výborů.
Aby národní výbory mohly úspěšně
plnit funkci orgánů moci pracujícího
lidu při výstavbě socialismu i obraně
naší země před domácími
i zahraničními nepřáteli, aby byl
zajištěn jednotný postup v provádění
celostátní politiky, je v zákoně uplatňována
zásada demokratického centralismu a dvojí
podřízenosti.
Výrazem demokratického centralismu není ovšem
jen podřízenost národních výborů
nižších stupňů vyšším,
nýbrž předpokládá to také
účinnou pomoc národnímu výboru
nižšího stupně národními
výbory vyšších stupňů při
plnění úkolů a usnesení. Zásada
demokratického centralismu a dvojí podřízenosti
neruší, ale naopak předpokládá
rozvíjení tvůrčí iniciativy
v provádění všech lidově demokratických
zákonů a usnesení strany a vlády ve
všech národních výborech podle jejich
místních podmínek - ovšem ne tak, že
by platila jiná zákonnost v Praze, jiná v
Brně, jiná v Plzni a pod.
Provedení této zásady je možné
jen ve státě našeho typu, kde zájmy
lidu nejsou v rozporu se zájmy státu. Tím
se vysvětluje i § 25, kde se mluví o tom, že
rada je podřízena jednak svému národnímu
výboru, jednak národnímu výboru vyššího
stupně a vládě. (Předsednictví
převzal místopředseda Fiala.)
Velmi mnoho záleží na systému a methodách
práce národních výborů. Podle
§ 13 mohou národní výbory vydávat
obecně závazná nařízení,
pokud toho potřeba a plnění úkolů
vyžaduje. Víme však, že methody nařizování,
dekretomanie a pod. nejsou hlavní methodou práce
národních výborů, jak o tom mluví
soudruh president Antonín Zápotocký na ÚV
KSČ dne 4. září 1953, kde říká:
"... Jsou lidé, kteří se domnívají,
že v socialismu je všechno možné a že
je všechno dovoleno. Že stačí jen vydat
dekret a nařízení a každá záležitost
a problém jsou tím vyřízeny. Nač
přesvědčovat! Nač se podřizovat
zákonitosti! Ten, kdo má moc a funkci, vydá
dekret, nařízení a hotovo. Je samozřejmé,
že při výstavbě socialismu narážíme
u celé řady lidí na nepochopení, na
buržoasní předsudky, na maloměšťácké
radikálničení a jiné a jiné
nešvary. Proti těm je nutno vésti boj. Vésti
boj neznamená však dekretovat, nařizovat, poroučet
a okamžitě trestat. Vésti boj znamená
vychovávat, poučovat a přesvědčovat..."
Proto v osnově zákona se klade důraz hlavně
na osobní styk členů národních
výborů s pracujícím lidem. Objasňování
politiky strany a vlády, názorné přesvědčování
a získávání pracujících
pro plnění jejich povinností zůstává
hlavní methodou práce národních výborů.
Proto zákon v 7. oddílu zajišťuje tento
styk s pracujícím lidem také prostřednictvím
stálých komisí národních výborů.
Počet těchto stálých komisí
je určován především množstvím
úkolů na jednotlivých úsecích
práce, jako je na př. zemědělství,
místní hospodářství, školství,
osvěta, zdravotnictví a pod. Stálé
komise jsou tvořeny z členů národních
výborů. § 15 říká, co
je úkolem těchto stálých komisí
a jak mají pracovat. Důležité je, aby
každá komise měla svůj vlastní
pracovní plán, který bude projednán
na schůzích s občany podle stanovených
obvodů, kde každý jednotlivý člen
komise bude míti svůj úkol. Také na
schůzích se svými voliči budou jednotliví
členové i komise skládat účty
z plnění svých úkolů.
Nebudou tedy svolávány hovory s občany starým
způsobem bez konkrétní náplně.
Tyto stálé komise budou takto plánovitě
zapojovat co největší počet aktivistů
do budovatelské práce. Tím bude možno
lépe organisovat práci, provádět kontrolu,
přinášet iniciativní návrhy pracujících
na řešení různých úkolů
a pomáhat tak národnímu výboru v jejich
plnění.
Oddíl 8 stanoví práva a povinnosti členů
národních výborů. Tato práva
a povinnosti členů národních výborů
úzce souvisí s celou masově politickou prací
v obvodech a na všech pracovištích, kde působí
člen národního výboru. V podstatě
jde o to, aby každý člen národního
výboru byl především sám dobrým
příkladem čestnosti, obětavosti, uvědomělosti
a svědomitosti v práci na svém pracovišti
i ve svém každodenním životě. Dále
pak souvisí s jeho funkcí, aby byl v neustálém
styku s masami pracujícího lidu - především
ve svém obvodu, který zastupuje v národním
výboru. Z jeho funkce také vyplývá,
že se má zúčastnit všech zasedání
příslušné stálé pracovní
komise a národního výboru, kde má
právo i povinnost uplatňovat svoje iniciativní
návrhy a náměty při kolektivním
řešení všech otázek práce
národního výboru jako celku.
Z jeho funkce vyplývá také účast
na celkové práci v jedné ze stálých
komisí. Má dokonce právo v této komisi
provádět kontrolu na určitém úseku
její práce. Právě tak má právo
účastnit se zasedání rady národního
výboru s hlasem poradním při projednávání
otázek, které radě předložil.
V 9. oddílu tohoto zákona je ustanovení,
že rada je výkonným orgánem národního
výboru. Zvláště pak je důležité,
že dosavadní referáty, které byly zahrnuty
pod pojem národní výbor, se tímto
zákonem zrušují a na místo nich budou
vytvořeny podle § 28 odbory a správy rad národních
výborů větších obcí, v
jejichž čele budou stát politicky i odborně
nejvyspělejší zaměstnanci. To má
dalekosáhlý význam jak pro práci národního
výboru, jeho rady, tak i odborů a správ rad
národních výborů. Tato organisace,
systém a methody práce umožní politický
i odborný růst zaměstnanců těchto
správ a odborů na podkladě jejich větší
odpovědnosti. Bude umožněno národnímu
výboru i jeho radě provádět lepší
kontrolu práce a bojovat proti všem formám
byrokratismu.
Rada národního výboru jako jeho výkonný
orgán bude moci lépe kolektivně pracovat
a operativněji řešit všechny otázky,
než tomu bylo až dosud, kde každý referent
viděl především jen úzké
resortní zájmy svého referátu a necítil
spoluodpovědnost za ostatní úseky práce,
které často ani dobře neznal. Systém
referentů měl svoje oprávnění
v určité době, ale nyní se stává
překážkou úspěšného
zvládání úkolů národními
výbory i růstu kádrů. V 10. oddíle
zákon stanoví, že národní výbory
a jejich výkonné orgány se musí svědomitě
a odpovědně zabývat i záležitostmi
každého jednotlivého občana a budou
přísně stíhat byrokratický,
ledabylý a povýšenecký postup při
jejich vyřizování.
Tyto nové zákony vytvářejí
předpoklady k tomu, aby všechny dosavadní chyby
a nedostatky v práci národních výborů
byly odstraněny, aby spojení s pracujícím
lidem bylo upevňováno, aby do práce národních
výborů byly zapojeny všechny vrstvy pracujícího
lidu, ženy i mládež.
Jsem přesvědčen, že práce národních
výborů na podkladě těchto nových
zákonů povede k dalšímu upevnění
svazku dělníků a rolníků, k
upevnění obrozené Národní fronty
Čechů a Slováků a k dalšímu
rozkvětu naší lidově demokratické
republiky. (Potlesk.).
Proto jménem ústavně-právního
výboru doporučuji oba tyto návrhy zákonů
ke schválení. (Potlesk.)
Místopředseda Fiala: Přistoupíme
k projednávání třetího bodu
pořadu, kterým je
3. Zpráva výboru ústavně-právního
k vládnímu návrhu zákona o volbách
do národních výborů (tisk 757).
Zpravodajem je posl. dr Bartuška, dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. dr Bartuška: Vážený
soudruhu presidente republiky, vážené soudružky
poslankyně a soudruzi poslanci!
Vláda Československé republiky předložila
Národnímu shromáždění
návrh zákona o volbách do národních
výborů. Ústavně-právní
výbor Národního shromáždění
projednal vládní návrh zákona o volbách
národních výborů ve své schůzi
dne 26. února 1954. Mým úkolem je, abych
z pověření ústavně-právního
výboru podal Národnímu shromáždění
zprávu o projednávání tohoto návrhu
zákona o volbách do národních výborů.
Předkládaný návrh zákona o
volbách do národních výborů
zajišťuje, aby miliony občanů Československé
republiky ve svobodných a demokratických volbách
rozhodly o tom, kdo bude jejich zástupcem v národních
výborech - místních orgánech státní
moci.
Pevným základem státní moci v naší
lidově demokratické republice je svazek dělnické
třídy, pracujících rolníků
a pracující inteligence. Tento skutečný,
hluboký demokratismus našeho lidově demokratického
státu dochází zřetelného výrazu
v postavení národních výborů
jako místních orgánů státní
moci a současně jako nejdemokratičtější
a nejširší organisace všeho československého
pracujícího lidu. Národní výbory
spolu s Národním shromážděním
a Slovenskou národní radou vytvářejí
soustavu zastupitelských sborů lidem volených,
lidu odpovědných a lidem kontrolovaných,
která je politickým základem našeho
lidově demokratického státu. Posláním
naší volební soustavy a smyslem celé
organisace voleb je, aby zastupitelské sbory ve volbách
zvolené vyjadřovaly skutečnou vůli
lidu a aby jejich činnost po celé volební
období byla plně ovládána zájmy
lidu.
Naše volební soustava vyjadřuje takové
zásady, způsob a organisaci voleb do zastupitelských
orgánů, které zajišťují,
aby co nejširší masy dělníků,
rolníků a pracující inteligence se
zúčastnily na řízení a správě
státu. Naše lidově demokratická soustava
proto směřuje k upevnění pevného
spojení lidu s orgány státní moci
a k zajištění plné odpovědnosti
a nejširší kontroly všech orgánů
státní moci a jim podřízených
výkonných orgánů suverénním
československým pracujícím lidem.
Tento zásadní rozdíl v pojetí i smyslu
naší volební soustavy od buržoasních
volebních soustav ukazuje také naprostou převahu
lidové demokracie nad buržoasní parlamentní
demokracií. A tak naše lidově demokratická
volební soustava je novým, dalším ukazovatelem
skutečné, vyšší socialistické
demokracie.
Předkládaný návrh zákona o
volbách do národních výborů
rozvádí základní zásady volební
soustavy, které zakotvila Ústava 9. května,
v tom, že volební právo do zastupitelských
sborů je obecné, rovné, přímé
a vykonává se tajným hlasováním,
že svrchovaný lid vykonává státní
moc zastupitelskými sbory, lidem volenými, lidu
odpovědnými a lidem kontrolovanými.
První základní zásadou naší
lidově demokratické soustavy je všeobecnost
volebního práva. Právo volit do národních
výborů mají všichni občané
Československé republiky, kteří v
den voleb dosáhli věku 18 let, bez ohledu na národní
příslušnost, pohlaví, náboženské
vyznání, zaměstnání, dobu pobytu,
sociální původ, majetkové poměry
a dřívější činnost. Právo
volit nemají jen osoby, které byly pravomocně
odsouzeny ke ztrátě čestných práv
občanských, a to po dobu, po kterou ztráta
těchto práv trvá, a osoby, které byly
pravomocně zbaveny zcela nebo zčásti svéprávnosti
pro duševní chorobu. Do národních výborů
může být zvolen každý občan
Československé republiky, který má
právo volit a v den volby dosáhl věku 21
let. Příslušníci ozbrojených
sborů mají stejné právo volit a být
voleni jako všichni občané. Takové všeobecné
volební právo je uskutečnitelné jen
ve státě, kde lid je zdrojem veškeré
moci a také skutečně si vládne.
Naproti tomu v buržoasních státech neexistuje
všeobecné volební právo. Všeobecnost
volebního práva je porušována různými
volebními censy jako je census majetkový (volební
daně), census věkový (vysoká hranice
věková pro aktivní volební právo),
census pobytu (na př. v USA od 6 měsíců
do 2 let), census vzdělání (na př.
v některých státech v USA volič musí
umět pročítat ústavu v anglickém
jazyku) a j. Je třeba připamatovat, jak buržoasie
v předmnichovské republice opatřením,
že vázala volební právo na dobu jednoho
resp. dvou let pobytu v obci nebo okrese, zbavila volebního
práva desetitisíce pracujících, zejména
na Slovensku a na Zakarpatské Ukrajině, kteří
museli hledat obživu v českých zemích.
K těmto omezením volebního práva je
třeba připojit v kapitalistických zemích
národnostní útlak a rasový útisk.
Tak na př. v USA bylo v roce 1942 zapsáno k volbám
pouze 10 % černochů. Podobně v anglickém
imperiu, vezmeme-li v úvahu počet všeho obyvatelstva,
včetně kolonií, má volební
právo jen 4 % obyvatel tohoto imperia. V mnohých
kapitalistických zemích je prakticky vyloučena
z volebního práva polovina obyvatelstva, neboť
ženy nemají volební právo, na př.
ve Švýcarsku, Belgii, Argentině, Egyptě,
Iránu, Iráku a pod. Také příslušníci
armády a ostatních ozbrojených sborů
jsou zbaveni volebního práva. Vedle této
spleti formálních usnesení je zásada
všeobecnosti volebního práva, i když je
v mnohých kapitalistických zemích proklamována,
narušena omezeními faktického rázu,
jako policejními zákroky proti voličům,
volební daní, namířenou proti organisacím
pracujícího lidu, neomezenou finanční
korupcí monopolů, neomezeným využíváním
prostředků, jako je tisk, rozhlas, film a jiných
buržoasií, zabraňováním přístupu
k volebním urnám a j.
Jak to ve skutečnosti vypadá se všeobecností
volebního práva v buržoasních státech,
ukazuje novinářská zpráva z Dánska,
kde se konají právě dnes obecní volby.
Podle zpráv z dánského tisku bylo na př.
v městě Odense 4000 voličů vyškrtnuto
z volebních listin. U 3300 občanů to bylo
odůvodněno tím, že nezaplatili včas
daně, u zbývajících 700 voličů
tím, že nebydlí dostatečně dlouho
v místě. Novinářská zpráva
uvádí doslova: "Je nehorázné,
aby občanům bylo odňato volební právo
jen proto, že jsou chudí. A případ z
Odense nám ukazuje, že není malý počet
lidí, kteří na základě svých
hospodářských poměrů nejsou
považováni za hodny odevzdat svůj hlas v obecních
volbách."
"Při každé vhodné i nevhodné
příležitosti mluví naši politikové
i náš tisk o vysoce vyvinuté "dánské
demokracii", a po každé, kdy se má projevit,
vidíme, že má velkou mezeru: zámožný
člověk, - říká zpráva
- který vědomě okrádá stát
o tisíce korun na daních, dostane v nejhorším
případě pokutu, avšak nikdo mu neupírá
jeho volební právo. Když však naproti
tomu někdo nezaplatí včas daně, protože
je chudý, je označen za druhořadého
občana a jemu odebráno volební právo,
jak to ukazuje případ z Odense."
Další zásadou naší volební
soustavy je rovnost volebního práva. Rovnost volebního
práva v našem státě je zaručena
tím, že každý občan má jeden
hlas, že hlas každého občana stejně
platí a že každý člen národního
výboru téhož stupně je zvolen ve volebním
obvodu se stejným počtem občanů.
Naproti tomu v buržoasních státech, i když
tam rovnost volebního práva je prohlašována,
ve skutečnosti není rovné volební
právo. Buržoasie narušuje rovnost volebního
práva volební geometrií. Tato volební
geometrie spočívá v tom, že volební
obvody jsou zřizovány tak, že v obvodě,
kde je soustředěna buržoasie a maloburžoasie,
je potřebí pro kandidáta menší
počet voličů než v obvodech, kde bydlí
převážně pracující. Je
třeba znovu připamatovat, jak buržoasie v předmnichovské
republice dovedla využívat volební geometrie
pro své třídní zájmy. Tak na
př. ve volbách 1925 vytvořila volební
kraje tak, že ve volebním kraji Louny, který
soustředil proletářské okresy Kladno,
Most, Duchcov, Horní Litvínov a jiné, bylo
třeba o 6128 hlasů více k volbě 1
poslance než ve volebním kraji Praha A, který
byl vytvořen z některých čtvrtí
Prahy a některých okresů, obydlených
buržoasií a maloburžoasií.
Ještě svévolněji postupovala buržoasie
ve volebním kraji Užhorod, který zahrnoval
celou Zakarpatskou Ukrajinu. V tomto volebním kraji, kde
byl silný revoluční boj pracujících
za sociální a národní osvobození,
bylo třeba k volbě jednoho poslance dokonce o 19.952
hlasů více než ve volebním kraji Praha
A, to je zhruba o 56 % více než v Praze. Výrazem
volební geometrie jsou také přijaté
zákony o volebním řádu ve Francii
r. 1951 a v Itálii r. 1953. Francouzský volební
řád, sledující omezení komunistických
mandátů v parlamentě, má ustanovení,
ze bloku reakčních stran, který dosáhne
nadpoloviční většiny všech hlasů,
se dostane všech mandátů, zatím co komunistické
straně, třebas by dosáhla 49 % hlasů,
nepřipadne žádný mandát. Svévole
buržoasie je nadto vyjádřena tím, že
v departementech, kde by komunistická strana mohla získat
většinu všech hlasů, byly ponechány
volby podle poměrného zastoupení. V důsledku
tohoto protidemokratického volebního zákona
připadl komunistické straně Francie ve volbách
v r. 1951, ačkoliv získala přes 5 milionů
hlasů, menší počet mandátů
než straně pravicových socialistů, která
měla 2 3/4 milionu hlasů.
Podobná ustanovení má volební řád
Itálie, podle něhož dostane blok stran, který
získal ve volbách 50 % hlasů, v poslanecké
sněmovně dokonce 65 % mandátů. K těmto
volebním řádům Francie a Itálie,
které jsou fašistickým útokem proti
milionům pracujících, je třeba připojit
Adenauerův volební řád bonnského
státu. Na příkladu voleb v západním
Německu, kde podle rafinované volební geometrie
komunistická strana Německa na 600 tisíc
hlasů nedostala ani jeden mandát, zatím co
centrum na 240 tisíc hlasů dostalo 4 mandáty,
můžeme si ověřit, jaké "svobodné"
volby připravoval pro celé Německo Edenův
plán, prosazovaný zahraničními ministry
imperialistických států na konferenci v Berlíně.
Naprosto pak nelze mluvit o rovném volebním právu
v koloniálních a polokoloniálních
zemích, pokud tam vůbec volební právo
existuje. Tam pomocí kurií je domorodé obyvatelstvo
naprosto v nerovném postavení proti imperialistickým
vládcům a ostatním kolonisátorům.
Další zásadou naší volební
soustavy je přímost volebního práva.
V našem státě volí voliči své
zástupce bezprostředně a nikoliv nepřímo,
prostřednictvím volitelů. Buržoasie
provádí volby prostřednictvím volitelů
jak při volbách do druhé komory, na př.
ve Francii, Švédsku, Holandsku a jinde, tak ve volbách
vůbec, na př. v Syrii, Libanonu, Iráku a
j. Přitom je třeba zdůraznit, že sama
existence takové druhé komory je nástrojem
omezení práv a svobod občanů a plně
slouží k upevnění vlády právě
nejreakčnější části buržoasie.
Jak opuštění zásady přímého
volebního práva vede k fašisaci, ukazuje nám
i vývoj dnešní Jugoslavie, která po
fašistickém korporativním vzoru zavedla delegování
poslanců t. zv. "dělnickými radami"
vyšších hospodářských sdružení,
hospodářskými komorami a jinými titovskými
hospodářskými organisacemi.
Naše lidově demokratická volební soustava
zabezpečuje všem voličům tajnost hlasování
a zakazuje jakýkoliv nátlak na voliče. Ve
volebních místnostech jsou určeny pro úpravu
hlasovacích lístků zvláštní
prostory tak, aby byla zaručena naprostá tajnost
hlasování. Naproti tomu v kapitalistických
státech, i když buržoasie proklamuje také
tajnost hlasování, ve skutečnosti narušuje
tajnost hlasování různými opatřeními
(číslování volebních lístků,
podplácení, rafinovaná hlasovací technika
a j.). Buržoasie kromě toho falšuje výsledky
voleb, takže výsledek hlasování neodpovídá
skutečnému projevu lidové vůle. A
když buržoasie nemůže zabránit vítězství
pokrokových sil ve volbách, neváhá
použít brutálního násilí.
Příkladem nám mohou být volby v nedávné
době v Britské Guyaně, kde britská
vláda, když lidová pokroková strana
získala ve volbách 18 mandátů z 24
mandátů a začala provádět agrární
reformu a připustila právo dělníkům
se organisovat v odborových organisacích, poslala
na parlament válečné loďstvo a vojsko
a sesadila vládu.
Již tento krátký rozbor ukazuje, jak naše
volební soustava daleko převyšuje svou demokratičností
volební soustavy kteréhokoliv buržoasního
státu. Přitom zásadní rozdíl
je znásoben pak podmínkami, za jakých dochází
k projevu vůle voliče ve státě socialistickém
a ve státě buržoasním. Jen tam, kde
byla odstraněna politická a hospodářská
moc vykořisťovatelů, kde byla odstraněna
nezaměstnanost a bída, kde je vyloučen národnostní
útlak, kde nehrozí propuštění
z práce a ztráta obydlí a chleba, tam je
skutečná svoboda a tam je také jedině
zaručen svobodný projev voličů. Jen
stát socialistický zaručuje reálnou
možnost každému voliči vykonat svobodně
své volební právo. A tomu slouží
celá organisace voleb, jak ji zakotvuje předložený
vládní návrh zákona o volbách
do národních výborů.
Prvým předpokladem výkonu obecného,
rovného a přímého volebního
práva jsou úplné a přesné voličské
seznamy. Voličské seznamy sestavuje rada MNV podle
volebních okrsků. Náš zákon zajišťuje,
aby občané mohli překontrolovat seznamy voličů
při řádném vyložení těchto
seznamů a zabezpečuje každému občanu
soudní ochranou uplatnit své námitky u lidového
soudu, příslušného podle volebního
okrsku. A konečně zákon také zabezpečuje
voličům, kteří v době od vyložení
seznamů do dne volby se přestěhují
nebo z vážných důvodů nebudou
moci volit ve volebním okrsku, vykonat volební právo
na základě voličského průkazu.