V oblasti kultúry, v osvetovej a zdravotnej starostlivosti a v školstve je predpokladané ďalšie rozšírenie a skvalitnenie práce príslušných organizácií. Kultúrne a sociálne opatrenia spolu s výdavkami na národné poistenie vyžadujú si o 17 % viac prostriedkov ako v roku 1953, pričom sa podstatne zvýši výstavba škôl, na ktorú sa plánuje o 42 % viac prostriedkov ako roku 1953.

Vysoké úlohy v rozvoji životnej úrovne robia úlohy plánu na rok 1954 veľmi napätými a mobilizačnými. Splnenie týchto úloh bude možné len pri dosiahnutí plánovanej výroby a všestrannom zhospodárnení výroby v celom národnom hospodárstve. Plán na rok 1954 počíta s týmto zhospodárnením výroby a ukladá značné úlohy v znížení vlastných nákladov v priemysle i v stavebníctve, v doprave i v obchode, v zlacnení investičnej výstavby a v zhospodárnení správneho a administratívneho aparátu. Ak sa nebude od začiatku roku riadne plniť plán - najmä v rozhodujúcich úsekoch národného hospodárstva, a to vo všetkých častiach - nebude možno zabezpečiť zvýšenie životnej úrovne.

Otázkam zhospodárnenia výroby treba venovať omnoho väčšiu pozornosť ako doteraz. V minulej päťročnici sme mohli urobiť oveľa viac, keby sme boli hlbšie vnikli do techniky a organizácie výroby a hlavne, keby sme boli hlbšie preskúmali a poznali jej finančnú a hospodársku stránku. Nedostatočné znižovanie vlastných nákladov a narastanie nadnormatívnych zásob v poslednom čase, veľká rozpracovanosť v priemysle, najmä v strojárenstve, svedčia o tom, že sme plne neovládli ekonomiku výroby ani jej finančnú stránku.

Pritom si musíme byť vedomí toho, že bez systematického znižovania vlastných nákladov na jednotku výroby nie je možné znižovať maloobchodné ceny; bez mobilizácie nadnormatívnych zásob nie je možné zrýchľovať a ozdravovať finančné hospodárstvo podnikov. Rovnako tak zvyšovanie kvality je jedným z dôležitých zdrojov znižovania vlastných nákladov.

V tejto súvislosti sa znovu ešte musíme vrátiť k otázke akosti či už ide o výrobné prostriedky alebo o spotrebný tovar.

Význam boja za zvýšenie kvality produkcie spočíva v tom, že vysoká kvalita zvyšuje efektívnosť využitia produkcie v národnom hospodárstve. Zvýšená kvalita strojov zvyšuje dobu ich použitia a zvyšuje ich výrobnosť. Zvýšenie akosti uhlia znižuje normy spotreby uhlia. Aj pri výrobe predmetov dennej spotreby otázka kvality z hľadiska uspokojenia potrieb hrá mimoriadne dôležitú úlohu a zvýšenie životnej úrovne sa bez zvýšenia kvality výrobkov dennej potreby nedá predstaviť. Len kvalitný výrobok môže pracujúcim priniesť úžitok a plne ich uspokojiť.

Aj pre nás teda platia slová súdruha Stalina na XVH. sjazde VKS(b), keď postavil úlohu zlepšiť kvalitu výrobkov, prestať dodávať nekompletné výrobky, a varoval všetkých súdruhov, bez ohľadu na osoby, ktorí narušujú alebo obchádzajú zákonov sovietskej moci o kvalite a kompletnosti výroby. Dodávanie nekvalitných výrobkov treba považovať za protištátny priestupok. Taká dodávka je priamo škodou, páchanou na štáte, a znižuje tempo budovania socializmu.

Jednou z najvážnejších podmienok zvýšenia kvality je najprísnejšie dodržiavanie technologickej disciplíny vo výrobe. Preto treba v našich závodoch bojovať za najprísnejšie dodržiavanie technologického procesu, zavádzať vo všetkých podnikoch presné inštrukcie a technologické predpisy, kontrolovať ich dodržiavanie a takým spôsobom dosiahnuť to, že naše výrobky budú zodpovedať predpísaným štandardom a predpísanej akosti.

Mimoriadne veľkú pozornosť musia venovať všetky závody i riadiace orgány všetkých stupňov plánovaniu a organizácii materiálne-technického zásobovania, ktorá má bezprostredný vplyv na plynulý chod národného hospodárstva, na mobilizáciu rezerv a na hospodárnosť vo výrobe. Preto treba, aby naše plány boli zdôvodnené normami spotreby materiálov, surovín, palív a elektrickej energie a aby sme včas a v potrebnom množstve zabezpečovali výrobu tých surovín, polotovarov a výrobkov, na ktoré naše hospodárstvo čaká. Osobitnú pozornosť treba venovať lepšiemu využitiu kapacít. Lepšie využitie kapacít umožňuje usporiť investície a znížiť vlastné náklady. Nedostatočný prehľad o kapacitách v národnom hospodárstve bráni využívaniu tých veľkých rezerv, ktoré sme dosiaľ nezmobilizovali.

Boj za zníženie vlastných nákladov, zvýšenie akosti výroby a od stránenie nadnormatívnych zásob zaväzuje všetkých hospodárskych pracovníkov, aby podrobne ovládli ekonomiku výroby a finančné hospodárstvo. Vyžaduje od nich, aby konkrétne hlboko skúmali výrobu, vlastné náklady, príčiny rastu nadnormatívnych zásob, príčiny veľkej rozpracovanosti. Bez tohto skúmania nie je možné odhaľovať a mobilizovať skryté rezervy nášho hospodárstva, odstraňovať chyby a nedostatky, urýchľovať tempo nášho vývoja v socializme. Tento boj za vyššiu kvalitu nášho hospodárenia treba organizovať. Socialistická súťaž sa musí stať veľkou pákou tohto boja za plné využitie hmotných a finančných prostriedkov v celom národnom hospodárstve.

Štátny plán musí byť zákonom pre každý podnik. Strana a vláda vyžadujú riadne splnenie plánu v kvantitatívnych a kvalitatívnych ukazateľoch. Pre riadne plnenie plánu však treba zlepšiť evidenciu a kontrolu, zaviesť stále systematické sledovanie chodu výroby a plnenia úloh podniku vcelku i v jednotlivých dielňach tak isto, ako v hlavných správach i v ministerstve. Otázka kontroly plnenia plánu bola u nás nedocenená a práve preto sme sa v päťročnici dopúšťali mnohých chýb.

Zvlášť treba kontrolovať splnenie plánu podľa sortimentu výrobkov. Nesplnenie plánu v niektorom výrobku znamená nekompletné splnenie plánu; nekompletné dodávky, ktoré u nás v poslednom čase značne vzrástli, sú jednou z príčin rastu nadnormatívnych zásob.

Sú prípady toho, že závody plnia a prekračujú plán vo výhodných pre ne výrobkoch a neplnia plán v iných úlohách, ktoré sú pre ne menej výhodné. Táto prax vedie k narušovaniu záujmov štátu. Záujmy štátu vyžadujú splnenie všetkých úloh stanovených plánom a vyžadujú prekračovanie nie všeobecné, ale hlavne v tých výrobkoch, v ktorých vzniká doplnková potreba národného hospodárstva.

Pre kontrolu a organizovanie plnenia plánu sa musia stať smernicou všetkých hospodárskych pracovníkov Leninove slová:

"Vecný hospodársky pracovník namiesto prázdnych téz študuje pilne výkazy, číslice a fakty, rozoberá našu vlastnú praktickú skúsenosť a povie: Chyba je tam a tam, treba ju napraviť tak a tak. Vecný pracovník administrátor na základe podobného štúdia navrhne alebo sám vykoná premiestenie osôb, zmenu evidencie, reorganizáciu aparátu atď."

Tak sa musia naučiť pracovať všetci pracovníci v celom národnom hospodárstve, v hospodárskom i správnom aparáte, ak chcú zlepšiť svoju prácu, ak chcú splniť plán.

Veľké úlohy štátneho plánu na rok 1954, odstraňovanie disproporcií v národnom hospodárstve, najmä v uhlí a energetike, zvyšovanie výroby a produktivity v poľnohospodárstve a zvyšovanie výroby tovaru širokej spotreby, sa nemôžu uskutočňovať živelne. Organizovať splnenie všetkých úloh si vyžiada v tomto roku veľkú a namáhavú prácu všetkých straníckych, vládnych i hospodárskych orgánov, predovšetkým našich odborových organizácií, všetkých pracovníkov v priemysle, v stavebníctve, v poľnohospodárstve, doprave, v obchode, všetkých pracovníkov vedy i kultúry. Zvýšenou mierou sa na riešení týchto úloh musia zúčastňovať aj národné výbory.

Tvorivá iniciatíva všetkého nášho pracujúceho ľudu musí byť mobilizovaná a organizovaná na splnenie úloh štátneho plánu. Ďalší mohutný rozvoj socialistického súťaženia spolu s využitím pokrokových skúseností sovietskych aj našich najlepších pracovníkov v závodoch - spolu s pomocou, poskytovanou Sovietskym sväzom a krajinami ľudovej demokracie - bude zárukou splnenia úloh štátneho plánu.

Nech rok 1954 je ďalším víťazným krokom nášho pracujúceho ľudu k vybudovaniu socializmu v našej vlasti, k šťastnému a blahobytnému životu! (Dlhotrvajúci potlesk.)

Podpredseda Žiak (zvoní): Ďakujem súdruhovi ministrovi za jeho významný prejav. Prerušujem schôdzu na 20 minút.

(Schôdza prerušená o 11. hod. 30 min. - opäť otvorená o 12. hod.)

Podpredseda Valo: Otváram prerušenú schôdzku Národného zhromaždenia. K slovu sú prihlásení títo p. poslanci: dr. Hulínský, dr. Falťan, dr. Berák, Žiak a Kozelka. Dávam slovo prvému prihlásenému rečníkovi, a to je pán dr. Hulínský. Prosím, aby sa ujal slova.

Posl. Dr. Hulínský: Vážené Národní shromáždění!

Projednáváme dnes vládní návrh zákona o státním plánu rozvoje národního hospodářství republiky Československé na rok 1954, který opíraje se o výsledky našeho celonárodního pětiletého úsilí, vytváří podmínky dalšího hospodářského rozvoje a určuje v základních proporcích naše hlavní úkoly v r. 1954 i prostředky, jak je uskutečnit. Navazujeme při tom na období, které je jedním z nejvýznamnějších nejen v historii poválečného vývoje našeho státu, nýbrž v celých národních dějinách.

Je to období prvního pětiletého plánu výstavby a přestavby našeho hospodářství, který je na věky spojen se jménem jeho tvůrce a celým národem milovaného prvního dělnického presidenta Klementa Gottwalda. Je zcela samozřejmé, že hovoříme-li o plánu našeho dalšího vývoje, hodnotíme i výsledky pětiletky, ověřujeme si, zda naše cesta je správná a odpovídá životním zájmům našeho lidu. Nejlepším důkazem toho je biologický růst našich národů. V r. 1945 počet obyvatel naší republiky poklesl o 15 %, takže na nynějším území bylo tolik obyvatel jako roku 1900. Přírůstek obyvatelstva, vznikající ze vzrůstu natality, poklesu úmrtnosti kojenců i dospělých, jejichž věk se neustále prodlužuje, vede k tomu, že budeme s to nahradit úbytek obyvatelstva nejpozději za 15 let. Je tedy jasné, že k stejnému populačnímu přírůstku, k němuž za podmínek kapitalistického řádu bylo třeba 37 let, ve státě spějícím k socialismu dospějeme za 15 let.

Zprávy z kapitalistických zemí svědčí naopak o stále se stupňujícím poklesu obyvatelstva. Na př. nedávno uveřejněný projev starosty Vídně ukazuje, že Vídeň vymírá pro velikou úmrtnost a stále klesající přírůstek nově narozených dětí. V r. 1947 se narodilo 23.500 dětí, zatím co v r. 1952 pouze 12.570 dětí. V současné době je 40 % manželství ve Vídni bezdětných. Příčinou je stále klesající životní úroveň pracujících a obavy z nejisté budoucnosti.

Je tedy tento biologický růst národa nejpřesvědčivějším důkazem toho, že výstavba socialismu v naši zemi je v souladu se životními zájmy obou našich národů. První podmínkou budování socialismu byla výstavba a přestavba našeho hospodářství. Z nadšené a obětavé práce dělnické třídy a všeho pracujícího lidu vyrostl mohutný socialistický průmysl, jenž svým rozsahem a složením zařadil naši republiku mezi nejprůmyslovější státy světa.

Naše průmyslová výroba stoupla na dvojnásobek proti r. 1948 i proti době před válkou. Přepočteno na jednoho obyvatele je to vzrůst na 240 %. Vzrůst průmyslové výroby, která z více než ³/₄ vytváří národní produkt, umožnil nesmírné zvýšení společenské spotřeby, která vzrostla téměř na trojnásobek proti r. 1949. Tato velká stále stoupající spotřeba ukazuje, jak výstavba socialismu zbavuje pracující strachu před nemocemi, stářím a invaliditou, zvyšuje péči o jejich zdraví a kulturní život. Je proto třeba ji chápat jako nedílnou součást životní úrovně, jejíž výši určuje spolu s velikostí osobní spotřeby. Výše společenské spotřeby dosahuje asi 40 % vyplácených mezd a platů. Uspokojuje ty materiální i duchovní potřeby lidu, které ve starém kapitalistickém řádě byly většině pracujících nedostupné. Proto již sama společenská spotřeba znamená podstatné zvýšení životní úrovně. Avšak i druhá složka blahobytu, osobní spotřeba, vykazuje stálý vzrůst téměř ve všech svých článcích, především v potravinách. Tak spotřeba pšeničné mouky stoupla o polovinu proti před válkou, mléka na trojnásobek, sádla o pětinu, masa o jednu třetinu. Podobně stoupla spotřeba cukru, vajec i průmyslových výrobků.

To jsou zhruba výsledky naší pětileté práce, promítnuté na cíl všeho našeho snažení, na péči o člověka. Jsou to ohromné úspěchy a přece nejsme s nimi ještě zcela spokojeni. Vládní prohlášení z 15. září m. r., jehož realisací je dnes projednávaný národohospodářský plán na r. 1954, výslovně ukládá zrychlit vzestup zejména osobní spotřeby.

Proto základním úkolem státního plánu rozvoje národního hospodářství na r. 1954 je další podstatné zvýšení životní úrovně pracujících. Beze sporu klademe si vysoké cíle. A řekněme si hned, že vysoké cíle mají v zápětí vysoké nároky.

Pokud jde o životní úroveň, náš lid bedlivě sleduje, zda se plní zákony a usnesení vlády o zvýšení maloobchodního obratu, o zlepšení jakosti výrobků, a výstavbě bytů, o snížení cen atd.

Je to správné, vždyť proto máme lidově demokratický stát, proto budujeme socialismus. Někdy však tyto nároky přesahují i naše možnosti. Někteří lidé vše, čeho jsme dosáhli, pokládají za samozřejmost, život dělníků a chudých rolníků v kapitalistických zemích, plný bídy a beznaděje, je pro ně příliš vzdálený, a zapomněli již na to, v jak strašlivých podmínkách živořili v předmnichovské kapitalistické republice statisíce dobrých a poctivých lidí, mužů, žen i dětí.

Dejme slovo českému básníkovi, spisovateli Karlu Čapkovi, který s realismem velkého umělce ve své povídce "Razzie" vykreslil otřásající dokument života lidu v předmnichovské republice.

Cituji:

Šťára se obrací jinam. Do Šavlínova domu. "Zapalte si cigaretu", radí komisař, "nevydržíte tam dýchat."

Zatím se můžete rozhlédnout; jít není kam, prvním krokem zakopnete o hromadu hadrů. Vůbec, zdá se, že hadry jsou tu hlavním nábytkem; visí na kamnech a na provazech, leží v koutě a před vámi - ne, to je hromada dětí; z pod té úžasné kupy cárů vykukuje bez údivu 12 dětských očí. Konečně najde žena žlutý lístek. - A Čapek pokračuje:

"Tady něco uvidíte," hlásí komisař a tluče na dveře. Otevře žena, ale dovnitř vejít nelze. "Kolik vás tu je?" "Prosím třináct. My dva a jedenáct dětí." Představte si místnost asi 3 metry širokou a 5 metrů hlubokou. Lampička kmitá po ubohých hromádkách cárů, které jsou lidmi. "Pozor na vši," šeptá komisař. Jedna židle, postel a sporák; žádný stůl. Tohle svírá hrdlo jako na pohřbu. Rychle dále!

Ještě deset partají má Šovlínův dům. Díváte se na něj z venčí, je černý a strašný. Je to pochodeň zápachu. Je to kaverna souchotin; je to skladiště hadrů. A v tom jediném domě žije přes 50 dětí!

"Je snad v celé Praze ještě horší bída nežli tohle?" - "Snad na Žižkově," míní komisař, "na kraji Žižkova je to ještě horší. Půjdeme do čísla 251."

Hned vedle nejsou dveře ani zamčeny; vejdete dovnitř, není tu jediného kousku nábytku, u jedné stěny na holé zemi s hlavami opřenými o zeď spi muž a žena pod jediným roztrhaným hadrem. A to je vše: ani provaz na prádlo, ani provaz na oběšení. "Jak dlouho tu jsou?" ptá se stráž domovnice. - "Prosím už tři roky." A ještě jiná partaj: V jedné posteli dva párky, na zemi asi 12 dětí. "Čí jsou ty děti?" - "Tyhle jsou naše a tyhle sestřiny; a tyhle" - ukazuje do kouta - "jsou chudinské." Čtyři děti, chlapci a holčičky, spí úplně nahé pod ubohou duchničkou. Couváte ze strašlivého zápachu. Ó Bože, což nemá lidská bída vůbec mezí?

Chtěl bych, píše Karel Čapek, aby všichni naši zákonodárci viděli zblízka tuhle propast bídy. Věřím, že by pak nemohli myslit na nic jiného než na to, jak zachránit ty děti. Řekli by si, že všechno ostatní by snad mohlo počkat, že tento křik bídy je to nejprvnější na světě, co si žádá odpovědi. A tu by se uvažovalo o dětských koloniích někde v horách, kde je nejzdravěji, o pěkných, veselých koloniích, kde by se tihle nejubožší maličcí naučili lidskému životu; o dětských obcích a školách, jež by vyústily v řemeslnické kursy, o internátech pro děti zkažené a sanatoriích pro ty, které stůňou z bídy, o mléce a čisté postýlce pro zavšivené kloučky, o všemkoliv, proboha, o čemkoliv, co by vyrvalo ty dětské červy ze špinavé, páchnoucí, smrtelné ohavnosti bídy.

Ano, Karle Čapku, o čem jsi snil, co bylo v kapitalistické republice nesplnitelným přeludem, to vše a ještě mnohem více jsme již uskutečnili.

Ozdravovny, lázně, horské přepychové hotely, školy v přírodě, jesle, učňovské internáty, školy všech stupňů, tělovýchovná a zdravotní zařízeni, to vše dnes slouží našim pracujícím a zejména mládeži. A nejen to, před naší mládeží se rozvíjí nádherné výhledy plodného a tvůrčího života. Dnes náš dělnický a rolnický dorost si osvojuje odborné znalosti a vyšší vzdělání ve státních učilištích pracovních záloh, v dobře vybavených učebnách, tělocvičnách a učňovských domovech. Dnes naši chlapci a děvčata nestudují proto, aby se z nich stali t. zv. aspiranti, jimž předmnichovská republika poskytovala milost bezplatně pracovat ve státních úřadech, aby prý neztratili vůbec víru v lidskou společnost.