I T. G. Masaryk zneužíval sokolských akcí a sletů. Byl to on, který zejména v r. 1920, tedy v nejtěžší době pro náš pracující lid, jenž sváděl úporný a vyčerpávající boj proti pravicovým socialistům a kapitalistické buržoasii o to, bude-li republika lidová a socialistická nebo bude-li republika kapitalistická, vynutil si k posílení československé buržoasie uspořádání sokolského sletu. Okázale chodíval na sokolské slety a chlubíval se, že i on ve svém stáří nepřestal sokolovat, ačkoliv bylo o něm známo, že jeho poměr k Sokolu, jejž považoval ještě za života zakladatele dr Miroslava Tyrše za jakýsi plagiát turnérství, se celkem nezměnil.

Četné dokumenty přesvědčují dnes každého poctivého Čecha a Slováka, že už tehdy naši emigrantští zrádcové zneužívali Tyršových ideálů proti vlasti, jejímu lidu a pokrokovým tradicím Sokola a v zájmu imperialistického západu dovedli pošlapat všechno, co bylo poctivým sokolům tak drahé, co dávalo Sokolu životnost, sílu a všenárodní význam. V této záškodnické činnosti pokračovali i po druhé světové válce a zacházeli ve své nenávisti tak daleko, že si nejen nevšímali, ale i před členstvem potlačili všechno, co v souvislosti se Sokolem a jeho činy pověděl na adresu těchto kosmopolitních zaprodanců kapitálu tehdejší předseda vlády Národní fronty, nynější president republiky Klement Gottwald.

Tato česká a slovenská reakční buržoasie podvodnými hesly o nadstranickém a nepolitickém Sokolu mátla a zneužívala prosté členy, rozbíjela jejich upřímné vlastenecké city a vroucí přání vybudovat z republiky stát pokrokový, sociálně spravedlivý a lidově demokratický.

Teprve, soudružky a soudruzi, po únorovém vítězství dělnické třídy bylo umožněno těmto čestným a poctivým sokolům a pracovníkům a zasloužilým vychovatelům sokolské mládeže a dorostu podle rad našeho presidenta Klementa Gottwalda zahájit novou etapu rozvoje tělesné výchovy a sportu jako skutečně lidové, masové tělovýchovné a sportovní organisace. Teprve v době, kdy se naše dělnická třída ve svazku s rolnictvem a pracující inteligencí uchopila moci ve své vlasti, mohla naše tělesná výchova a sport uplatňovat a učit se z bohatých zkušeností sovětské fyskultury. Za naší loňské návštěvy v Sovětském svazu jsme se přesvědčili o tom, že každý národ Sovětského svazu vtiskl sovětské fyskultuře nejkrásnější rysy své národní kultury. A právě v tom tkví její síla a krása, proto ji má sovětský člověk opravdově rád, protože mu i fyskultura pomáhá dosahovat stále skvělejších a skvělejších výsledků v budování komunismu. Tělovýchovná a sportovní činnost sovětské fyskultury je především poctivá a promyšlená, mistrně ovládá předměty i disciplíny a je v ní veliká živost, vtip a radostné nadšení. Proto naši tělesné výchově a sportu nemůže být vzorem znovuvzkříšená bezduchost prušáckých turnérů západního Německa, ani americká militarisace sportu, která mezi sportovci a diváky pěstuje surové mravy a napomáhá ke zkažení mládeže, nýbrž naší tělovýchově musí být vzorem takový styl práce, který se u sovětského fyskulturníka projevuje tím, že nejen neponechává nic náhodě, ale dovede sportovní techniku prolnout vřelým životem, láskou k vlasti a ke komunistické straně a iniciativně jí využít.

Cesta, kterou od podepsání zákona o státní péči o tělesnou výchovu a sport 16. července 1949 nastoupila naše sjednocená tělovýchova a sport v tomto směru, byla jistě správná. Avšak vedle světlých míst v naší tělovýchově a sportu jsou i značné nedostatky. K úspěchům naší tělovýchovy a sportu patří krásné výsledky, jichž bylo dosaženo v soutěži, zejména při Sportovních hrách mládeže, ve splnění podmínek k získání Tyršova odznaku zdatnosti, v dosažení hrdých a krásných rekordních výkonů na olympijských hrách i při některých závodech a sportovních utkáních, zejména však masová účast při letošní štafetě přátelství a míru. Všech těchto úspěchů bylo dosaženo díky péči Komunistické strany Československa, vlády, obrozené Národní fronty a pracujícího lidu.

Na druhé straně však do dnešního dne se nepodařilo naší tělesné výchově a sportu vyrovnat se s masově politickou prací dole, na závodech a na vesnicích, zaměřit svou činnost plně v duchu výchovy nového socialistického člověka, uvědomělého a ukázněného občana lidově demokratického státu a zdatného obránce světového míru a socialistické budoucnosti své vlasti. Je pochopitelné, že za těchto podmínek, kdy byla zanedbávána v Sokole a sportovních organisacích výchova v duchu socialistického vlastenectví a proletářského internacionalismu, nebyla ani výchova k brannosti našeho lidu rozvíjena tak, jak toho vyžaduje zájem obranyschopnosti naší země.

Naše tělovýchova a sport nesmí být prováděny tak, jako by byly samy sobě účelem, ale musí vzorně plnit cílevědomou a ucelenou výchovu našeho lidu k vysoké a všestranné tělesné zdatnosti, k pevné a uvědomělé kázni, čestnosti a smělosti jak v budovatelské práci, tak v boji proti vnitřním a zahraničním nepřátelům.

To předpokládá, že se především jednou pro vždy vyrovná s buržoasními a maloměšťáckými přežitky ve svých organisacích. Naše tělovýchova a sport musí vést náš lid a naši mládež k opravdovému socialistickému vlastenectví, z něhož vyvěrá nový pohled na svět a které nás učí mezinárodní solidaritě pracujícího lidu celého světa, především však k věrnosti a spojenectví se sovětským lidem, z jehož rukou jsme přijali naši svobodu a nezávislost a po jehož boku s ostatními národy lidové demokracie a pokrokového a demokratického světa bojujeme za zachování světového míru a za šťastnou a radostnou budoucnost své vlasti.

Tuto cestu, soudružky a soudruzi, ukazuje naší tělesné výchově a sportu nový zákon. Proto budou poslanci Československé strany socialistické s radostí pro něj hlasovat a pomáhat v rámci obrozené Národní fronty Čechů a Slováků k tomu, aby tělovýchova splnila své krásné a vlastenecké poslání. (Potlesk.)

Místopředseda dr Polanský (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji posl. Daubnerovi.

Zpravodajca posl. Daubner: Vzdávam sa slova.

Místopředseda dr Polanský : Pan zpravodaj se vzdává slova.

Přistoupíme tedy k hlasování o 1. bodu dnešního pořadu.

Zjišťuji, že Národní shromáždění je způsobilé se usnášet.

Protože není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovat najednou podle zprávy výborové.

Jsou nějaké námitky? (Nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona podle výborové zprávy, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Děkuji. - Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo vládní návrh zákona o organisaci tělesné výchovy a sportu. (Poslanci povstávají a dlouhotrvajícím potleskem provázejí jednomyslné schválení vládního návrhu zákona.)

Tím je vyřízen 1. bod pořadu schůze.

Přistoupíme k projednávání druhého bodu pořadu, kterým je

2. Zpráva výboru branného a bezpečnostního k vládnímu návrhu zákona o reorganisaci branné výchovy (tisk 670).

Zpravodajem je posl. Janulík; dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Janulík: Vážená sněmovno, soudružky a soudruzi!

Asi před rokem schválilo Národní shromáždění zákon o branné výchově. Podle tohoto zákona se branná výchova provádí jednak v učilištích státních pracovních záloh, ve školách a v jiných zřízeních, plnících podobné úkoly, kde branná výchova byla povinná. Dále v dobrovolných organisacích, ČSM, v Sokole, v Dosletu a v jiných organisacích. Brannou výchovu v těchto dobrovolných organisacích organisuje, řídí a kontroluje Svaz pro spolupráci s armádou.

Na provádění branné výchovy ve školách a ve střediscích neměl dosud Svaz vlivu. Zákonem o branné výchově bylo umožněno rozvinout brannou výchovu a výcvik organisovaným způsobem a dosáhnout nebývalého rozmachu branné výchovy.

V průběhu jednoho roku již tisíce našich vlastenců cvičí aktivně v branných kroužcích a osvojují si vojenské a vojenskoodborné znalosti. Rozmach branné výchovy svědčí o tom, že i věc branné výchovy vzal náš lid pevně do svých rukou a činí z ní neoddělitelnou součást svého mírového úsilí a výstavby socialismu.

Neustálý rozmach branné výchovy si vynutil změnu organisačních forem jejího provádění. Svaz pro spolupráci s armádou, budovaný na podkladě kolektivního členství, by za nynějšího způsobu organisace nemohl zabezpečit žádoucí rozvoj branné výchovy. V zájmu dalšího rozvoje branné výchovy a výcviku je nutno vybudovat Svaz pro spolupráci s armádou jako mohutnou, všelidovou masovou organisaci. vlasteneckou organisaci, která povede pracující lid k mírovému úsilí, k lásce k vlasti, k lásce k velikému Sovětskému svazu, která bude připravovat náš pracující lid k obraně vlasti proti případnému útoku imperialistických nepřátel, která bude plnit při výstavbě socialismu významné úkoly, jež plní v SSSR DOSAAF.

Vybudovat tuto masovou, vlasteneckou organisaci je nyní úkolem všech pracovníků Svazu pro spolupráci s armádou. Aby tito funkcionáři mohli svůj úkol splnit, je třeba, aby jim lidová správa, ČSM, ROH i jiné masové organisace, stejně jako vedení závodů a škol, poskytly všestrannou podporu a pomoc. Vybudování Svazu jako mohutné masové organisace je tedy závažným úkolem celé Národní fronty.

V době zostřujícího se třídního boje, boje mezi táborem míru, vedeným velikým Sovětským svazem, a táborem války pod vedením amerických imperialistů je třeba v branné výchově nastoupit novou cestu tak, jak nás učí zkušenosti Sovětského svazu. Tak přispějeme k tomu, aby obranyschopnost naší země byla zvýšena.

Náš pracující lid svým pracovním úsilím dokazuje, jak je mu věc míru drahá a blízká. Je si současně vědom nebezpečí, které míru i naší vlasti hrozí ze strany imperialistů.

Na naší západní hranici stojí tentýž nepřítel, který vraždí ženy i děti v Koreji, Vietnamu, Malajsku a v jiných zemích.

V západním Německu jsou z vězení propouštěni váleční zločinci, kteří vraždili i náš lid, a jsou z nich formovány nové fašistické vojenské jednotky na naší západní hranici. Proti tomuto nepříteli, proti jeho zločinným plánům nám nepostačí manifestace, slova o míru či mírové deklarace. Historie našeho národa i nejnovější zkušenosti nás učí, že jen síla, pádná pěst a odhodlání bránit se je s to zastavit tohoto útočníka.

Proto se náš pracující lid v branné výchově připravuje k obraně své vlasti a je odhodlán zasadit drtivý úder každému, kdo by se chtěl pokusit naší vlast napadnout a svět znovu zatáhnout do nových válečných hrůz.

Svědectvím toho je i masovost branné výchovy a závazky jednotlivých krajů jako na př. kraje Praha, kde se desetitisíce pracujících v kraji podle tohoto závazku zapojí do branné výchovy. To dokazuje, že náš pracující lid chápe obranu své vlasti.

Funkcionáři, jimž byla projevena důvěra tím, že byli pověřeni zastávat vedoucí funkce ve výborech Svazarmu, musí nyní napřít své síly, nelitovat času ani sil, aby masová organisace - Svaz pro spolupráci s armádou, byla vybudována co nejlépe a co nejdříve, aby se stala organisací živou a aktivní. Tento svůj úkol splní o to lépe, oč účinněji budou tvůrčím způsobem uplatňovat v práci Svazarmu zkušenosti sovětského DOSAAFu.

Příkladem v uskutečňování tohoto úkolu může být soudruh Bohumil Valčík, který ve funkci politického pracovníka v okresním výboru Svazarmu v Holešově, v kraji Gottwaldovském, začíná pracovat methodami používanými s úspěchem v Sovětském svazu. Velkým pomocníkem při přenášení a aplikaci sovětských zkušeností je dokonalá znalost ruského jazyka, která mu umožňuje čerpat přímo ze sovětských pramenů. Pracovníci na okresním sekretariátu Svazarmu v Holešově proto denně věnují půl hodiny diskusi o práci sovětského DOSAAFu. Kromě toho soudruh Valčík vyučuje své spolupracovníky ruštině a překládá články ze sovětského časopisu "Patriot rodiny".

Aktivita holešovských soudruhů se projevila také v měsíci československo-sovětského přátelství, kdy bleskovkami, nástěnkami a výstižnými relacemi v místních rozhlasech ukazovali občanům, jak je nutno se učit od sovětských lidí nenávidět nepřítele a upevňovat obranyschopnost své vlasti. Také četné besedy, které tito soudruzi s důstojníky místní posádky provedli na školách, v závodech a na vesnicích na théma "sovětská armáda, obrana vlasti - boj za světový mír", svědčí o tom, že pracovníci ze sekretariátu Svazarmu v Holešově pochopili, že propagaci branné výchovy je možno provádět jedině v úzkém styku s masami, jedině systematickou masově- politickou prací.

Je třeba z tohoto místa upozornit funkcionáře lidové správy, aby účinněji pomáhali v praktickém provádění branné výchovy. Zkušenosti jsou takové, že národní výbory se dosud málo starají o rozvoj branné výchovy, věnuji ji malou pozornost. Máme však i dobré příklady: jako dobrý příklad uvádím pomoc lidové správy na kyjovském okrese ve výcvikovém středisku Mistřín. Předseda místního národního výboru v Mistříně soudruh Pantůček navštěvuje schůze výcvikového střediska, kde se seznamuje se všemi otázkami branné výchovy. Svým osobním vlivem pečuje o řádnou účast cvičenců na výcviku. V řadě místního národního výboru zajistil také finanční pomoc středisku při obstarávání cvičného a střeleckého materiálu. Soudruh Pantůček často navštěvuje také cvičení, kde se zúčastňuje politických diskusí a tak přispívá k politické výchově členů.

V tomtéž okrese podobně postupuje i člen rady místního národního výboru ve Vracově, soudruh Glaca, který se rovněž zajímá o výcvik a středisko, jehož kroužky často sám navštěvuje. Je však většina takových funkcionářů lidové správy, kteří si nutnost branné výchovy neuvědomují a obranu státu odsunují na konec svých jednání. Je třeba, aby si pracovníci lidové správy plně uvědomili, že obranu vlasti musíme mít neustále na zřeteli, a pomáhali pracovníkům Svazarmu v jejich těžkostech i v praktickém provádění branné výchovy.

Reorganisace branné výchovy, postaveni branné výchovy na masový základ umožní plnit branné úkoly v tom rozsahu, jak o tom hovořil soudruh ministr národní obrany, armádní generál dr Alexej Čepička, na mimořádném zasedání Ústředního výboru Svazarmu dne 11. 10. 1952.

Proto je třeba Svaz znovu přebudovat na podkladě individuálního členství v dobrovolnou organisaci podle zákona č. 68/1951 Sb. Toto přebudování si vyžádá změn některých ustanovení zákona č. 92/1951 Sb.

Základní organisace Svazu mají být postupně budovány i na školách, v učilištích státních pracovních záloh, ve střediscích pracujícího dorostu a jiných zařízeních plnících obdobné úkoly. Svaz pro spolupráci s armádou musí úzce spolupracovat s masovými organisacemi, národními výbory a se Státním výborem pro tělesnou výchovu a sport.

Veškerá branná výchova má být prováděna stejně jako v Sovětském svazu na základě dobrovolnosti.

Jedním z opatření, kterými bude přebudování Svazu provedeno, je spojení některých dobrovolných organisací se Svazem.

Protože mezi těmito organisacemi je Ústřední svaz spolků chovatelů poštovních holubů, který byl zřízen zákonem č. 2/1924 Sb., je třeba novelisovat i tento zákon.

Svaz bude vyvíjet i činnost motoristickou, bude tak jedinou organisací motoristů. Pokud se v předpisech o silničním provozu - zákon č. 56/1950 Sb., vládní nařízení č. 11/1951 Sb. - mluví o jednotné celostátní organisaci motoristů, bude se jí rozumět Svaz. Úkoly, které prováděcí předpisy o silničním provozu svěřují organisaci motoristů, které však neodpovídají poslání Svazu (na př. výchova ke kázni, technické prohlídky motorových vozidel) budou přeneseny na jiné orgány podle nové úpravy působnosti ve věcech silničního provozu, která se připravuje, a v jejímž důsledku budou novelisovány vyhlášky č. 327 a č. 328/1951 Úředního listu.

Branná výchova ve školách, v učilištích a střediscích bude po vytvoření vhodných podmínek postavena na základ dobrovolnosti podle sovětského vzoru a budou ji provádět základní školní organisace Svazu. Z těchto důvodů se zrušují ustanovení paragrafů 3 a 4. Ustanovení § 5 bylo nutno přepracovat vzhledem k přebudování Svazu na dobrovolnou organisaci podle zákona č. 68/1951 Sb.