Československý Červený kříž však sloužil české a slovenské buržoasii i v propagaci jejího sbližování s kapitalistickým západem. Jako ona i on se orientoval na západní imperialisty. To dokazuje i ta skutečnost, že mezi jeho zakladateli najdeme representanty západních imperialistů u nás, jako byl generál Pellé a jemu podobní. Pevnými svazky byl připoutáván Čs. Červený kříž i ke Spojeným státům americkým tím, že většina instruktorů byli Američané. Naše buržoasie se nejednou snažila ukázat nám v krásném světle západní imperialisty a v tomto jejím úsilí jí opět pomáhal Čs. Červený kříž. Kolikrát jsme slýchali z úst jeho představitelů o tak zv. pomocí západních imperialistů nově se rodícímu státu. Ve srovnání s obrovskými zisky, jichž západní kapitalisté docilovali z vykořisťování našeho lidu, a ve srovnání s reparacemi, které jsme museli zaplatit, jeví se však tato vychvalovaná pomoc jako ubohá almužna. Československý Červený kříž byl ovšem budován i jako organisace, která měla sloužit všem dobrodružným úmyslům naší buržoasie. Ukázalo se to hned na počátku jeho existence, v době, kdy působil při intervenci proti Maďarské lidové republice rad. Stejně využila česká a slovenská buržoasie Červeného kříže k pomlouvačné kampani proti Sovětskému svazu a Velké říjnové revoluci. Cílům buržoasie rovněž sloužily akce t. zv. Velikonočního míru. Na Bílou sobotu sice bylo vzpomínáno ve dvou minutách na oběti minulé války, ale po celý další rok nebylo učiněno nic pro to, aby nebezpečí nové války bylo odvráceno. Naopak v projevech při tomto Velikonočním míru byla pravá podstata vzniku válek zamlžována a tím vlastně bráněno tomu, aby široké masy našeho lidu byly mobilisovány k ochraně míru, k boji proti novým válečným dobrodružstvím. Jak falešně chápal Čs. Červený kříž obranu míru a demokracie, ukazuje zvlášť výrazně jeho postup v případě občanské války ve Španělsku. Tehdy se totiž rozhodl, že neposkytne pomoc ani jedné z bojujících stran a zakázal i jednotlivým svým spolkům poskytnout pomoc. Tak formulovala postoj Čs. Červeného kříže na shromáždění delegátů v roce 1937 dr Alice Masaryková. Za touto formální neutralitou však se ve skutečnosti skrývala podpora Francových fašistů. Vždyť španělští demokraté bránící Madrid, bránící demokracii, bojující proti fašismu, bojovali i za to, aby se naše vlast nestala obětí fašistické útočnosti. To, že Čs. Červený kříž neposkytl pomoc těmto demokratům, znamenalo posílení posic fašismu, to vedlo nakonec i k útoku na Československo a na Prahu. A Čs. Červený kříž z příkazu dr Masarykové, která tak často mluvila o demokracii, vlasti a národu, se tedy přičinil, aby demokracie ve Španělsku padla a naše země byla vydána fašistické útočnosti.

Takový byl Červený kříž v minulosti. Dnes však je tomu jinak. Navždy jsme skoncovali s kapitalismem, všechny tužby našeho pracujícího lidu se dnes naplňují. Máme svůj lidový stát, není u nás nezaměstnaných, bídy a hladu, naopak náš život se stále více rozvíjí a blahobyt našeho lidu roste. Proto i Čs. Červený kříž dostává dnes svůj lidový základ. Už nikdy nebude společností buržoasní smetánky, ale je organisací pracujícího lidu, jehož potřebám slouží. V jeho řadách se proto setkáváme s mnohými příslušníky z řad dělníků, rolníků a pracující inteligence, kteří se sice již dříve snažili uvést v praxi jeho lidové poslání, jimž však teprve nyní je dána možnost, aby uplatnili všechny své myšlenky ve prospěch pracujícího lidu. Po vzoru Sovětského Červeného kříže a Červeného půlměsíce se stává dnes Čs. Červený kříž širokou zdravotnickou školou a slouží k zvýšení obranyschopnosti naší vlasti. Je proto třeba, aby se práce v něm zúčastnily široké vrstvy našeho pracujícího lidu. Jen tak bude moci Čs. Červený kříž splnit svůj úkol: pomáhat při ochraně i obraně zdraví našich pracujících, při výstavbě socialismu v naší vlasti, v boji za udržení světového míru. (Potlesk.)

Místopředseda David (zvoní): Dalším řečníkem je posl. Haško.

Posl. Haško: Vážené Národné shromaždenie!

Československému Červenému krížu dávame dnes takú zákonitú úpravu, akú si žiada náš socialistický humanismus v medzinárodnom pojme solidarity pracujúcich a ako si to žiada naša veľká, vznešená socialistická budovateľská práca na obranu mieru.

Som presvedčený, že tu shromaždení zákonodarci všetci rovnako chceme, aby Československý Červený kríž zvýšenou starostlivosťou o zdravie národa prinášal svoj budovateľský príspevok v boji za svetový mier.

Myšlienka reálneho humanizmu, skutočnej pomoci raneným a trpiacim vo vojnách uskutočnená či už Dunantom alebo jeho predchodcom Pirogovom v Medzinárodnom Červenom kríži bola na svoju dobu nesmierne pokroková. Pravda, zamierila sa len na následky a nevenovala pozornosť príčinám. Postavila sa do služieb pomoci raneným a trpiacim vo vojne a nevytýčila si úlohu prekaziť príčiny vojny, odstrániť vojnu. V tom vidím podstatný rozdiel medzi Červeným krížom v minulosti, ktorý sa opieral o falošný buržoázny humanizmus a medzi Červeným krížom v krajinách mierového budovania, v SSSR a ľudových demokraciách, kde Červený kríž je prvoradým činiteľom v boji za svetový mier, v úsilí zabrániť vojnám, aby nebolo treba na svetových bojištiach ošetrovať ranených a poskytovať pomoc trpiacim. Buržoázne a kapitalistické vlády bez výčitiek svedomia zneužívaly a zneužívajú i takú šľachetnú medzinárodnú ustanovizeň, ako je Červený kríž, a to tak vo vnútornom, ako i medzinárodnom štátnom živote.

O pomýlenej náplni Červeného kríža v predmníchovskej Československej republike bola už zmienka. Červený kríž stal sa dobročinným spolkom, v ktorom chudobní dávali chudobným. Červený kríž nemobilizoval ľudí do ostražitosti, do základnej ľudskej povinnosti brániť mier, ohrozovaný nielen Hitlerom, ale aj falošnými t. zv. Spojencami ČSR, ktorí bezprostredne pomáhali v tvorení a vyzbrojovaní hitlerovskej armády proti civilizácii a humanite na svete.

Na úplné scestie, do služieb barbarských vojnových akcií esesáckych hôrd dovliekli Červený kríž vládcovia t. zv. Slovenského štátu.

Ako zástupcovia Slovenského Červeného kríža zúčastnili sa dvaja či traja lekári z poverenia Tisovej vlády na t. zv. "odhalení" masových hrobov v Katynskom lese. Títo lekári svojím falošným svedectvom kryli zverstvá, popáchané nacistickými vrahmi v Katyni. Takto zavádzali slovenský ľud i svetovú verejnosť, ohovárali Sovietsky svaz a postavili sa do podlej služby nacistických barbarov. A nielen to. Vedenie vtedajšieho Slovenského Červeného kríža v službe fašizmu organizovalo t. zv. Zdravotné výpravy na pomoc bojujúcim proti Sovietskemu svazu. Že sa nenarobilo viacej škôd, možno ďakovať uvedomelosti väčšiny členstva Červeného kríža, ktoré malo úprimné sympatie k Sovietskemu svazu a skladalo nádeje v sovietsku hrdinnú armádu, ako sa to dokázalo v slávnom Slovenskom národnom povstaní.

Ľudovodemokratický Československý Červený kríž je organizáciou s novou náplňou a práve prerokúvaná osnova zákona zabezpečuje, že sa Československý Červený kríž na nijaké scestie nemôže dostať. Červený kríž ako dobrovoľná masová organizácia má práve u nás, na Slovensku, v našom nesmiernom priemyselnom a poľnohospodárskom vzraste veľavýznamnú úlohu. A treba zdôrazniť, že nie jednu úlohu. Pôjde o to, aby Červený kríž získaval, vychovával pracujúci ľud k účasti na plnení zdravotných úloh a k medzinárodnej solidarite pracujúcich v duchu socialistického vlastenectva, ako ho k tomu zaväzuje § 1 nového zákona. Pôjde o to, aby sa Červený kríž aktívne a naj kladnejším spôsobom zúčastnil v uskutočňovaní generálnej línie výstavby socializmu v našej vlasti. Veľké úlohy Gottwaldovej päťročnice čakajú od Červeného kríža, že sa bude starať, aby sa zlepšovaly zdravotné podmienky na pracoviskách, snižoval počet chorých, aby sa upevňovalo zdravie budovateľov socializmu. Pracovníci Červeného kríža sú povolaní pomáhať, aby sa veľké náklady, ktoré v našom štátnom rozpočte venujeme zdraviu pracujúcich, dostaly na pravé miesto a skutočne slúžily svojmu účelu.

Československý Červený kríž čaká vďačná úloha na slovenskom vidieku, na slovenských dedinách. Je pravda, že sa zdravotníctvu podarilo odstrániť mnoho predsudkov voči lekárskej vede, no jednako stretáme sa ešte s dôverou nášho človeka k rôznym šarlatánom a mastičkárom, ktorí túto dôveru zneužívajú a škodia ľudskému zdraviu. Československý Červený kríž v širokej výchovnej práci prispeje k tomu, aby sa zdravie občana nestalo predmetom zárobku nepovolaných osôb, ale aby sa o ľudské zdravie, ako o najcennejšiu hodnotu, starali odborníci.

Československý Červený kríž splní krásne úlohy na poli zvyšovania životnej úrovne ľudu, keď zamieri svoju výchovnú činnosť na úpravu zdravého bývania, na hygienu obcí, na zdravú vodu a stravu. Vec poskytovania prvej pomoci nielen na pracoviskách, v závodoch, ale i v JRD iste vhodne spadá do programu práce Československého Červeného kríža. Výchovnej práce bude teda dosť tak medzi dospelými, ako najmä pri výchove zdravej mládeže.

V prítomnom urputnom zápase za svetový mier budovať a brániť vlasť je najušľachtilejšou povinnosťou občana i člena Československého Červeného kríža. Červený kríž má široké podmienky pre rozvinutie organizačnej a výchovnej práce. Želáme si, aby v našom štáte, kde rozhodne kráčame k šťastnému socialistickému zajtrajšku, činnosť Červeného kríža bola preniknutá skutočnou socialistickou ľudskosťou, starostlivosťou o zdravie pracujúcich, snahou o všeobecné zlepšenie podmienok práce a spôsobu života.

S hľadiska medzinárodnej spolupráce každému členovi Československého Červeného kríža musí byť jasné, že ak Červené kríže v kapitalistických štátoch sú poslušnými vykonávateľmi imperialistických záujmov, ak Medzinárodný Červený kríž a Liga Červených krížov nahrávajú anglo-americkým podpaľovačom novej vojny, Československý Červený kríž v najtesnejšej spolupráci so Sovietskym Červeným krížom a Červeným polmesiacom neohrozene pracuje a bojuje za mier na svete, za družbu pracujúceho ľudstva, pomáha v budovaní socializmu a v tvorení nového socialistického, šľachetného človeka. (Potlesk.)

Viem, že Červený kríž vo svojej pôsobnosti i na Slovensku zúčtuje so starými spolkárskymi formami práce, lžihumanistickou ideológiou a správne spoji zdravotné úlohy s úlohami mierovými. Tejto šľachetnej práci Československého Červeného kríža treba želať nielen mnoho úspechov, ale poskytnúť aj praktickú osobnú pomoc.

Za Klub poslancov Strany slovenskej obrody vyhlasujem, že zákon o Československom Červenom kríži nielen vítame, ale v každodennej politickej práci sa vynasnažíme, aby náš Československý Červený kríž bol skutočne silným a účinným pomocníkom v našej zdravotnej službe a v našom šľachetnom boji za svetový mier. (Potlesk.)

Místopředseda David (zvoní): Ke slovu již není nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji poslanci dr Burešovi.

Zpravodaj posl. dr Bureš: Vzdávám se slova.

Místopředseda David: Přistoupíme k hlasování.

Protože není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovat najednou podle zprávy výborové.

Jsou nějaké námitky? (Námitky nebyly.)

Námitek není. Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona ve znění výborové zprávy, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Děkuji. - Tím Národní shromáždění schválilo jednomyslně vládní návrh zákona o Československém Červeném kříži a o užívání znaku a názvu Červeného kříže podle výborové zprávy. (Poslanci povstávají. - Dlouhotrvající hlučný potlesk. - Poslanci usedají.)

Tím je vyřízen 8. bod dnešního pořadu.

Přistoupíme k projednávání devátého bodu pořadu dnešní schůze, kterým je

9. zpráva výboru zemědělského k vládnímu návrhu zákona o dodávkové povinnosti a o výkupu zemědělských výrobků (tisk 652).

Zpravodajem je poslanec Ledl; dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Ledl: Slavné Národní shromáždění!

Plynulý rozvoj našeho plánovaného národního hospodářství je závislý na vzájemném sladění plánu výroby, výkupu a spotřeby. Má proto organisace výkupu mimořádný hospodářsko-politický význam a zasluhuje, aby jí byla věnována zvláštní pozornost.

Je nejenom jedním z článků oběhu zboží, tohoto nutného a užitečného prvku našeho národního hospodářství, ale zároveň hlavní formou hospodářského styku měst a venkova.

Určující směrnicí pro práci výkupních pracovníků je povinnost zajistit do státních fondů co největší množství zemědělských výrobků. Pracující našeho státu při zvyšování produktivity práce, při ustavičném růstu naší výroby a kupní síly pracujících, která s obojím souvisí, mají plné právo žádati více a cennějších, hodnotnějších potravin pro svou potřebu. Stejně lehký a potravinářský průmysl, má-li se jeho výroba neustále rozvíjet, musí být zajištěn dostatečným množstvím surovin ze zemědělské výroby, pokud možno z domácích zdrojů. Vedle toho je nutno vytvořit i reservy potravin a surovin pro mimořádné okolnosti, pro případnou menší sklizeň nebo jiné nepředvídané obtíže, pro zvýšení obranyschopnosti země nebo zamezení výkyvů v zásobování, vznikajících nepravidelným průběhem dodávek.

Nemůžeme si zastírat, že všechny dosavadní způsoby výkupu zůstávaly mnoho dlužny plnění uvedených úkolů a přitom se prohřešovaly proti řadě dalších požadavků, jejichž splnění od správné organisace výkupu máme právo očekávat. Nebude snad na škodu, podíváme-li se při této příležitosti alespoň letmo, jak se v minulosti dostávaly zemědělské výrobky ke spotřebiteli.

Není třeba široce hovořit o kapitalistickém - ne výkupu - ale obchodu zemědělskými výrobky, o tomto nástroji uplatnění politické moci kapitalistů a prostředku k vykořisťování malých a středních rolníků. Nejsou dosud zapomenuty všechny ty triky a úměle vyvolávané pohyby cen, jimiž byli malí zemědělští výrobci nuceni prodávat své zboží, ať původu rostlinného nebo živočišného, za nejhorších cenových podmínek, zatím co anarchie, uplatňovaná v odbytu zemědělských plodin, šla k duhu jenom kapitalistickým šejdířům a spekulantům.

Za války zavedené povinné dodávky z hektaru obdělávané plochy, při nichž se nepřihlíželo k velikosti zemědělského závodu, neodstranily výhody a přednosti statkářských a zbytkařských podniků, naopak tyto výhody ještě důraznily a upevnily.

Pokud se týká výkupu, nepřineslo ani období po roce 1945 valného zlepšení. Byly sice zavedeny odstupňované ceny zemědělských výrobků podle velikostních skupin závodů, ale zbytkařsko-statkářské živly, seskupené zejména kolem Majerova ministerstva výživy a podporované reakčními klikami ve většině tehdejších vládních stran Národní fronty, dovedly nalézt cesty a prostředky, jak účinek odstupňovaných cen paralysovat.

Zejména půda Národního shromáždění a jeho zemědělský výbor byly bojištěm, kde byla svedena nejedna půtka s těmito rozvratníky, kteří ve svém úsilí o návrat předmnichovských poměrů, ve svém odporu k celostátním opatřením na zavedení pořádku, věrni svému heslu: "Čím hůře pro stát, tím lépe pro nás", se neštítili nejničemnějších prostředků, aby vyvolávali poruchy, neklid, spekulaci a černý obchod. Tak na př. poměrně dobrá úroda na Slovensku r. 1946 byla zásluhou povereníků výživy a zemědělství inž. Fillo a dr. Kvetka během podzimu úplně rozšantročena, aniž byly zajištěny minimální potravinové dávky pro pracující.

Ani roku 1949 zavedený a dosud platný způsob výkupu není bez vad a nedostatků. Dodávkové úkoly byly dosud zemědělským závodům stanoveny v rostlinné výrobě podle osevních ploch a hektarových výnosů a v živočišné výrobě podle stavu dobytka s přihlédnutím k rozloze zemědělských závodů a k velikosti očekávané sklizně. Vládou schválené plány výkupu byly rozepisovány na jednotlivé kraje a okresy a odtud na JZD a jednotlivé obce. V obcích byl prováděn rozpis na jednotlivé zemědělce podle velikostních skupin a na dodávky byly uzavírány smlouvy.

Způsob stanovení dodávek byl nepřesný, umožňoval jejich libovolné stanovení na základě volné úvahy, nebyly vzácné nejrozmanitější přehmaty, zejména kulakům byly dávány často úkoly nízké, umožňující prodej značných přebytků na volném trhu, čímž byly posilovány a upevňovány tyto nežádoucí živly, místo aby byly omezovány a zatlačovány. Rozpisy byly často prováděny mechanicky, administrativně, bez přihlédnutí k výrobním nebo sociálním rozdílům mezi jednotlivými oblastmi, okresy nebo skupinami zemědělských závodů.