V souhrnu je možno říci: I tento návrh zákona ukazuje na hloubku a pronikavost změn, kterými prochází od našeho osvobození v květnu 1945 a zejména od února 1948 naše společnost, stát a všechny jeho instituce.

Co však zvláště jasně staví před oči, je naprostý soulad, naprostá totožnost jak humanistických ideálů Červeného kříže, tak i jeho drobného každodenního úsilí o zlepšení a zajištění zdraví obyvatelstva a zejména jeho mírového poslání s veškerým usilováním a veškerou politikou našeho lidově demokratického státu.

Ne jako dříve dobročinností jednotlivců se pokoušet hudlařský napravovat, co stát sám ve službách buržoasie na lidské bídě, neštěstí a nemocích zavinil a zanedbal, ale ruku v ruce s veškerým pracujícím lidem, se všemi státními orgány v jedno, duchu, v jedné řadě bojovat za jeden společný nejvyšší cíl, za zdraví a štěstí člověka. (Potlesk.) Ne jednou za rok demonstrovat na Bílou sobotu dvě minuty za mír, ale spolu s celým národem, s celým státem, se všemi pracujícími bojovat za mír každou minutu, na každém místě (Potlesk.), na každém pracovišti, a ne tichem, ale bouřlivým fortissimem vítězné práce.

Takové má být poslání Červeného kříže ve smyslu této osnovy zákona. A proto sociálně-politický a zdravotnický výbor doporučuje Národnímu shromáždění, aby vládní návrh zákona přijalo se změnami uvedenými ve zprávě výborové. (Potlesk.)

Místopředseda David: Ke slovu se přihlásil pan ministr zdravotnictví dr Josef Plojhar. Prosím ho, aby se ujal slova.

Ministr dr Plojhar (uvítán potleskem): Vážená sněmovno!

Když roku 1862 Henry Dunant vydal svoji knihu "Vzpomínky na Solferino", napsal mu Viktor Hugo, slavný francouzský básník, v dopise: "Posilujete lidskost a sloužíte tím myšlence svobody". To byly základní ideály myšlenky Červeného kříže, které Dunant v této knize propagoval. Netušil, že dojdou tak brzo splnění, ale také netušil, že ideály, pro které tak dlouho bojoval a které tak obětavě propagoval, budou jednou zrazeny.

Henry Dunant byl prostý Ženevan, který viděl utrpení raněných v bitvě u Solferina, a tehdy v něm vzrostla myšlenka mezinárodní pomoci raněným a trpícím. Byl prosycen ideou lásky k bližnímu, chápal poctivě a obětavě pomoc a ochranu raněného člověka v době, kdy myšlenka na mezinárodní pomoc raněným se zdála neuskutečnitelnou a utopistickou.

Snahy tohoto velikého zakladatele dostaly konkrétní náplň v r. 1864, kdy v Ženevě byla uzavřena konvence stanovící neutralitu raněných a těch, kteří jim poskytují pomoc.

Dunant umírá zapomenut r. 1910 v heidenské nemocnici a mezinárodní organisace Červeného kříže již není organisací, kterou měl její zakladatel na mysli. Mezinárodní Červený kříž stále více a více přestává být nestrannou organisací. Jako vše, co se zrodilo nebo existuje ve světě kapitalismu a imperialismu, je i Červený křiž zneužíván a dnes jsme svědky toho, že slouží dobrovolně zájmům západního kapitalistického imperialistického režimu.

Vzpomeňme na Červený kříž u nás za dob první republiky. Červený kříž byl výlučně organisací buržoasní. V jeho čele stály vždy místní kapitalistické veličiny a měšťácké paničky si tímto způsobem krátily dlouhou chvíli. Opájely se tím, že měly funkci a mohly tvrdit, že pracují pro blaho celku, ač jejich práce spočívala namnoze jen v representaci spolku.

Za války ve Španělsku tento buržoasní Červený kříž odmítl pomoc demokratickému Španělsku a buržoasní klika, která vedla Červený kříž, v čele s Alicí Masarykovou, zabránila a znemožnila pomoc bojujícím demokratům přesto, že náš lid byl ochoten přispět na pomoc těm, kteří bojovali za svobodu a proti nacismu.

Československý Červený kříž v minulosti se záměrně isoloval od všeho pokrokového a revolučního a napáchal tak nesmírné škody na krásné myšlence a poslání Červeného kříže.

V době Mnichova stál Mezinárodní Červený kříž na straně Hitlerově. Žádný zástupce Červeného kříže neviděl utrpení, kterému byl vystaven český lid, Mezinárodní Červený kříž nikdy nepozvedl svůj hlas a neprotestoval proti útlaku milionů lidí nacistickými barbary. Mezinárodní Červený kříž jako by byl neexistoval.

Sám jsem byl svědkem t. zv. všestranné pomoci a kontroly Červeného kříže. Bylo to v koncentračních táborech, kam sice zřídka, ale přece jen přicházeli zástupci Červeného kříže na kontrolu. A zde jsem nejlépe viděl spojitost mezi Mezinárodním Červeným křižem a fašistickým kapitalismem. Zástupci Červeného kříže si prohlédli jeden blok, který byl v ten den uklizen a z něhož všichni špatně vypadající vězňové byli vystěhováni. Delegace se nikdy nezabývala hrozným stavem zubožených vězňů, ale přijala s uspokojením vysvětlivky esesáků a strážců tábora. To pokládali zástupci Mezinárodního Červeného kříže za dostačující. Neviděli, protože nechtěli vidět, hrůzy, jímž byli vězňové vystaveni. V družné zábavě s esesáky v jejich kantýně neslyšeli nářek tisíců. vlastenců všech národů, neviděli dým krematoria, v němž statisíce nevinných vězňů končily svoji životní pouť.

Mezinárodní Červený kříž se touto svojí činností diskreditoval stejně tak, jako u nás ve dnech našeho osvobození Rudou armádou, kdy se stal útočištěm zbabělých vrahů a jejich pomahačů z řad SS a gestapa, kteří nikdy s Červeným křížem neměli nic společeného, ale kterým Červený kříž umožnil útěk před spravedlivým soudem. V místnostech Mezinárodního Červeného kříže v Praze byli skrýváni tito zločinci a Mezinárodním Červeným křížem byl jim pak umožněn únik za hranice. Tak si počínala tato organisace ve dnech našeho osvobození.

Nejednou bylo zneužíváno jména Červeného kříže. Tak byla provozována činnost této, kdysi k ušlechtilé myšlence vedené organisace, k prospěchu světa kapitalismu, imperialismu a fašismu.

Stejné svědectví o jednostranném přisluhování Mezinárodního Červeného kříže americkému imperialismu vydává činnost Červeného kříže na Koreji. Zástupcům Červeného kříže nejde o pomoc raněným a trpícím, ale ve službách svých amerických pánů chtějí proniknout tam, kam nemůže americká špionáž. Chtějí získat zprávy o účincích bakteriologických zbraní, aby mohli referovat americkým agresorům a ti aby mohli přizpůsobiti své zločinné zbraně podle výsledků jejich pátrání.

Proč neprotestoval Mezinárodní Červený kříž proti užívání bakteriologických zbraní? Proč nezakročil Červený kříž proti vraždění bezbranných zajatců na ostrově Kodže? Proč nezajímá Červený kříž útisk koloniálních národů, nelidské a nekřesťanské zacházení, kterému jsou tyto národy vystaveny? Proč se nesnaží aspoň trochu zmírnit jejich utrpení? Protože Mezinárodní Červený kříž se zpronevěřil svému poslání, zradil ideály Henryho Dunanta, ideály, o kterých řekl Viktor Hugo, že přinášejí svobodu.

Mezinárodní konference Červeného kříže v Torontu náš znovu přesvědčila, že tato organisace není ani nestranná ani mezinárodní. Na tomto zasedání předsedající John Mc Aulay se snažil neustále přerušovat delegáty zemí tábora míru a zneužil své funkce hned při prvním zasedání, když neudělil slovo vedoucímu sovětské delegace generálu Slavinovi. Stejně si počínal, když nedovolil tlumočit projev zástupce korejské delegace, ve kterém se tento dovolával humánních zásad Červeného kříže proti vraždění zajatců na ostrově Kodže.

Přes veškeré snažení, aby byla znemožněna kritika práce Červeného kříže, přes neustálé porušování základních demokratických zásad podařilo se díky úsilí delegací všech zemí pokrokového a mírového tábora přednést kritiku, odhalit pravdu o zločinech interventů na Koreji a ukázat před světovou veřejností, jak se Mezinárodní Červený kříž snaží krýt tyto zločiny agresorů.

I Československý Červený kříž byl pod vlivem západnického prospěchářského myšlení. I Československý Červený kříž byl v dobách minulých veden a ovlivňován podle instrukcí amerických a francouzských zástupců.

Takový Červený kříž nemá místa v našem novém životě. (Potlesk.) Chceme, aby Československý Červený kříž byl organisací v duchu zásad skutečné soudružské pomoci. Chceme, aby náš Československý Červený kříž šel novou cestou, která znamená ozdravení a návrat k ideálům, z kterých tato organisace vznikla. Proto přistupujeme k základní reorganisaci programu a práce Červeného kříže u nás. Z tohoto důvodu předkládá vláda sněmovně zákona o Červeném kříži, zákon, který bude podkladem nového života a činnosti této organisace. Na tento zákon naváže sjezd Československého Červeného kříže, který dá již přesné směrnice nové organisační práci.

Nová výstavba Československého Červeného kříže bude respektovati mezinárodní konvence. Ale v tom nespočívá hlavní její poslání. Prvním úkolem obrozeného Československého Červeného kříže bude, aby se stal skutečnou masovou organisací (Potlesk.), tak jako je v Sovětském svazu Sovětský Červený kříž a Červený půlměsíc. V tom je právě ten rozdíl. Zatím co v Sovětském svazu, kde Červený kříž a Červený půlměsíc má miliony aktivních členů a dobrovolných pracovníků, je vedení v rukou dělníků, rolníků a pracující inteligence, má v západní Evropě a v Americe Červený kříž stále ráz charitativní a vedení je v rukou buržoasních představitelů. Chceme, aby Československý Červený kříž byl veden po vzoru sovětském péči o zdraví lidu na základě přímé spolupráce s lidem. Jeho úkolem je zvýšit zdravotní a obrannou odolnost státu, zlepšit zdravotní a životní podmínky všeho našeho pracujícího lidu.

Československý Červený kříž bude míti veliké úkoly v rámci celého sociálně-zdravotního plánování a v stálé péči o zdraví lidu. Musí pevně zakotvit ve všech místech, jeho složky musí býti ve všech závodech, na všech pracovištích, v továrnách stejně jako v JZD. Bude organisací skutečně lidovou a demokratickou, dobrovolnou laickou organisací, která bude co nejúže spolupracovat s odbornými zdravotnickými zařízeními a zdravotníky.

Dosud nebylo pochopení ani na straně Československého Červeného kříže, ani, jak je nutno sebekriticky přiznat, na straně našich lékařů a odborníků pro tuto úzkou spolupráci. Zdravotníci nedovedli často využít nadšení a práce laických pomocníků Červeného kříže. Nová organisace Československého Červeného kříže umožní svým pracovníkům, aby upozorňovali lékaře, hygieniky a všechny zdravotníky na konkrétní závady a případy ve svém okolí a na svém pracovišti. Právě tím, že Československý Červený kříž se stane masovou organisací, bude možnost zákroku uspíšena a zjednání nápravy urychleno. Vzorem práce, vývoje a programu Československého Červeného kříže je Sovětský Červený kříž a Červený půlměsíc.

Jako člen mezinárodní organisace Červených křížů účastní se Československý Červený kříž spolu se Sovětským svazem a ostatními lidově demokratickými státy boje za zabezpečení trvalého demokratického míru mezi národy.

Abychom dosáhli všech těchto úkolů, předkládá vláda sněmovně zákon o Československém Červeném kříži a žádá o jeho schválení. Na základě tohoto zákona bude pak zahájena hluboká spolupráce na velkém díle zdraví národa, protože jedině zdravotní kultura v podnicích a v životě nám zaručuje další vzestup naší výroby, vzestup blahobytu, šťastné splnění všech našich plánů a vítězství socialismu v naší vlasti. (Dlouhotrvající potlesk.)

Místopředseda David (zvoní): Do rozpravy se dále přihlásili řečníci posl. Sedláčková a posl. Haško.

Dávám slovo posl. Sedláčkové.

Posl. Sedláčková: Vážené Národní shromáždění, paní a pánové!

Projednáváme osnovu zákona o Československém Červeném kříži, která klade základ k vytvoření široké masové organisace. Úkolem této organisace bude získávat a vychovávat náš pracující lid k účasti na plnění zdravotních úkolů, k mezinárodní solidaritě pracujících v duchu socialistického humanismu, a bojovat tak proti nebezpečí válek a přispívat k upevnění světového míru.

Tímto zákonem se dovršuje výstavba Československého Červeného kříže jako organisace našeho lidu, která je budována na zcela jiných základech, než byl Červený kříž, který si naše buržoasie vytvořila po první světové válce a jenž působil celá léta v předmnichovské republice. Československý Červený kříž sloužil tehdy zcela zájmům buržoasie, i když jeho představitelé tak často mluvili o tom, že jde o organisaci, v níž jsou zastoupeny všechny vrstvy národa. Ve skutečnosti tomu však bylo zcela jinak. Ukazuje to už samo složení předsednictva Československého Červeného kříže tak, jak bylo zvoleno na prvním shromáždění delegátů a jal se zcela nepatrnými jen změnami působilo po celou dobu trvání předmnichovské republiky. Do jeho čela byla postavena dr Alice Masarykové což už samo o sobě prozrazovalo úzkou spojitost této instituce s vládními kruhy tehdejší buržoasní republiky. Avšak podívejme se, kdo byl kolem dr Masarykové! Byl zde ředitel Agrární banky, sekční šéfové ministerstev, opat kláštera, žena mluvčího buržoasie dr Kramáře a celá řada dalších, kteří měli blízko k vládnoucím buržoasním kruhům.

Je samozřejmé, že se předsednictvo složené z takovýchto lidí snažilo ze všech sil pomoci buržoasii upevňovat její vládu. A tak Československý Červený kříž vyvíjel usilovnou propagační činnost, v níž za slovy o pěstování pravého bratrství a lidskostí v národě, za slovy o sbližování srdcí, byl obhajován prohnilý kapitalistický řád. Kolikrát tu pod frázemi o humanitě byl představován podnikatel, dávající zlomek svých obrovských zisků na tak zvané sociální účely, jako přítel pracujících? Jaká však byla skutečnost? Ten, který dnes dával obnošené šaty a pár korun, ten, o němž se říkalo, že je lidumil, ten včera jediným škrtem pera dovedl vyhodit desítky dělníků na dlažbu, nestaraje se, z čeho budou žít zítra oni a jejich rodiny.

Ano, tak vypadalo bratrství v národě ve skutečnosti. Tak vypadala humanita, o níž se tak často mluvilo. Tyto skutečnosti nechtěli ovšem představitelé Československého Červeného kříže vidět, když ve svých projevech mluvili o třídní spoluprácí a snažili se obhájit prohnilý systém kapitalismu, na který se ze všech stran hrnulo tolik krutých žalob.

Jak pokrytecká byla slova dr Masarykové, která v r. 1922 prohlásila, že "nezaměstnanost je křížem, a Československý Červený kříž považuje za svoji povinnost přispět svou pomocí jako při živelních pohromách". Stejně pokrytecká slova pronesl však v r. 1933, v době nejhroznější krise, v době, kdy u nás bylo téměř milion nezaměstnaných, i dr Beneš: "Podkladem délky dnešní krise je mravní krise poválečného člověka." A pokračoval: "Boj o vysvobození z této krise znamená vyvíjet těžké, vytrvalé, dlouhotrvající úsilí každého jednotlivce individuálně i ke kolektivní spolupráci ve smyslu čistoty, rozumu a srdce."

Jaký cíl měla tato slova? Jejich snahou bylo zakrýt neudržitelný stav kapitalistického hospodářství, jeho anarchii, jeho zločinnost, dávající bohatství jedněm a bídu druhým. Jejich snahou bylo obhájit tento nespravedlivý společenský řád a odvrátit od jasného poznání, že na kapitalismu nelze nic reformovat ani zlepšovat, ale že je třeba jej odstranit, aby krise a nezaměstnanost zmizely navždy.

Tak Československý Červený kříž pomáhal české buržoasii mást široké vrstvy našeho lidu a nepomáhal československému lidu jít ke šťastnější budoucnosti. K plnění tohoto úkolu přispívali v neposlední míře i předáci sociálně demokratické a bývalé národně socialistické strany, pro něž byl Československý Červený kříž organisací, odkud bylo možno demagogicky mluvit o sociální politice jako o cestě k urovnání bídy, cestě k nové společnosti. Skutečnosti kapitalistického života byly však silnější než slova těchto krasořečníků. Náš lid si stále více uvědomoval, že není jiné cesty k blahobytu než cesta, která zbaví kapitalisty vlády. Přesvědčoval se o správnosti politiky Komunistické strany Československa a presidenta Klementa Gottwalda.

Přesvědčovali se o tom i mnozí drobní pracovníci Československého Červeného kříže. Jejich obětavá práce musela se nejednou probíjet přímo přes nelidské životní podmínky, jaké vytvářel kapitalistický systém. A právě při této práci, při níž se tak bezprostředně seznamovali s nejhroznějšími stránkami života za kapitalismu, uvědomovali si tito drobní pracovníci, že bídu nelze spravit almužnou. Uvědomovali si, jak hluboce protinárodní je kapitalistický řád, jestliže odsuzuje tak velkou většinu národa k živoření. Proti této obětavé práci drobných pracovníků Československého Červeného kříže postavme si však i jinou činnost, kterou tato organisace provozovala. Byly to různé společenské čaje, zábavy a plesy, kde jsme sice neviděli ty drobné pracovníky Československého Červeného kříže, kde však byli ti, kdož tuto instituci tak rádi representovali. Tyto společenské podniky byly vítanou příležitostí, aby manželky továrníků, bankéřů a velkoobchodníků mohly ukazovat své nejnovější toalety a své šperky, které si pořídily z peněz, jež jejich mužové vydřeli z tisíců vykořisťovaných pracujících lidí. Drobty, které přicházely z takovýchto podniků na dobročinnost, byly jen nepatrným zlomkem nákladů, vynaložených na zábavu zúčastněných. Typ dobročinné dámy, jak jí vypěstoval Československý Červený kříž v té době, byl typ ženy, provádějící dobročinnost ze sportu a pro ukrácení své dlouhé chvíle, typ ženy, jíž však osud trpících byl ve skutečnosti lhostejný. Pro to pro všechno nemohla a neměla naše dělnická třída a náš pracující lid k takovému Čs. Červenému kříži důvěru.