Aby sociálně-právní ochrana mládeže mohla být vykonávána úspěšně, budou její úkoly obstarávat zvláštní orgány státní správy, které nebudou mít na starosti nic jiného, než tyto úkoly - úřadovny ochrany mládeže, Tyto úřadovny budou při lidových soudech a budou. zajišťovat zvláštní ochranu dětem, které nejsou v péči rodičů. Zvlášť významnou bude jejich činnost poradní a pomocná, poskytovaná zákonným zástupcům dětí zkušeným a zvlášť školeným personálem. Těsné organisační spjetí úřadoven s poručenským a opatrovnickým soudem bude věci velmi na prospěch. Úkoly ochrany mládeže jsou svou povahou nepochybně nejblíže agendě těchto soudů. Jak pro poručenský a opatrovnický soud, tak pro úřadovny ochrany mládeže je především rozhodující zájem dítěte a o této zájem bude nejlépe postaráno, když oba uvedené orgány budou pracovat v těsné blízkosti. Tím bude usnadněna jejich spolupráce a vzájemná podpora k dosažení toho, čeho zájem dítěte vyžaduje. Pokud jde o výchovnou stránku, budou úřadovny nápomocny k tomu, aby dítě, které mění v péči rodičů, bylo umístěno buď v péči kolektivní (v dětském zdravotnickém ústavu, v domově nebo jiném výchovném zařízení), anebo v řádné rodině pracujících, u níž je záruka, že dítě jí svěřené bude vychováváno v lásce k lidově-demokratickému státu a že tato rodina je schopna dítěti poskytnout prostředí příznivé po všech stránkách pro jeho rozvoj. Dítě bude zpravidla svěřeno jen takové rodině, kde lze očekávat, že dítě bude osvojeno.

O zdárný vývoj dítěte bude však náš stát pečovat i tím, že dětem, které nejsou zabezpečeny po stránce hospodářské, zajistí úhradu nezbytných osobních potřeb poskytováním státního dětského příspěvku. Tak tomu bude nejen tam, kde dítě nemá nikoho, kdo je povinen je živit, nýbrž i tam, kde je nebezpečí, že se dítě octne v nouzi, poněvadž se třeba jeho rodiče, dosud ovládaní úzkými sobeckými zájmy, snaží svou povinnost vyživovací převalit z jednoho na druhého. Dítě nebude již musit čekat, až rodiče přijdou k rozumu a až se konečně dohodnou, nebo, nepřijdou-li k rozumu, až rozhodne soud. Stát poskytne příspěvek ihned, jakmile o to bude požádán a bude-li dítě příspěvek opravdu potřebovat, a sám se také postará o to, aby rodiče potom své povinnosti dostáli.

Státní dětský příspěvek bude jednotný pro všechny potřebné děti. Jeho výše bude stanovena prováděcím nařízením ministra spravedlnosti, a to měsíční částkou 500 Kčs. Oč více se takto dostane dětem, je nejlépe patrno z toho, že dosud bylo na poskytování záloh na výživné a všelijakých různých příspěvků pro potřebné děti pamatováno ve státním rozpočtu částkou o něco vyšší než 100 mil. Kč, kdežto v důsledku nové úpravy je počítáno s ročními výdaji ze státní pokladny kolem 190 mil. Kčs, tedy s částkou téměř dvojnásobnou.

Jak jsem již naznačila, neznamená nová úprava, že stát bude přispívat na výživné za rodiče, kteří se mohou o své děti starat sami. Z této jejich svaté a přirozené povinnosti, starat se o vlastní své děti, nebude sleveno nic. Naopak, na nesvědomité rodiče bude působeno osvětlováním jejich povinností a přesvědčováním, a když to nebude stačit, vymáháním dávek výživného státem, a to způsobem energičtějším než dosud. Sobecké zájmy nesvědomitých rodičů nebudeme chránit na účet národního důchodu, na účet výsledků budovatelského úsilí našich pracujících.

Už z tohoto stručného nástinu významných úkolů nově upravované sociálně-právní ochrany mládeže je jistě patrno, že na jejich úspěšné zdolání nemohou stačit jen zaměstnanci nově vytvořených úřadoven. K tomu, aby byly splněny se zdarem, a vždy a všude, a hlavně včas, musíme pomáhat všichni. Pojítkem mezi námi, občany, a orgány povolanými chránit zájmy dětí, zejména soudem poručenským a úřadovnou, budou důvěrníci ochrany mládeže. Funkce těchto důvěrníků bude funkcí čestnou. Budou jimi ustanovováni občané bezúhonní, oddaní lidově demokratickému zřízení, zejména osvědčené soudkyně z lidu a ostatní ženy, které už prokázaly svůj zájem o ochranu dítěte a o dorůstající mládež. Při výběru nejlepších z nejlepších účastní se zejména též členky výborů žen při národních výborech.

Účast důvěrníků a důvěrnic na výkonu ochrany mládeže je dokladem další demokratisace naší veřejné správy. K plnění úkolů státu jsou přibíráni další občané a občanky, další spolupracovníci ve veřejné správě z řad našeho pracujícího lidu.

A nyní, vážené soudružky a soudruzi, se podívejme, jak je o děti postaráno v kapitalistických státech v době, kdy my projednáváme tento zákon. V zemi, která díky konjunktuře v druhé světové válce bývá prohlašována za nejbohatší na světě, ve Spojených státech severoamerických, neexistuje dosud žádný zákon, který by chránil matku a dítě. V USA nemá rodina v případě nemoci vůbec možnost získat podporu, a tak bývá dítě vždy první obětí této nedostatečné péče. V důsledku horečného zbrojení se rychle zhoršuje situace britských dětí. V hrdém Albionu je dík věrnosti tradicím "pečováno" o děti, které se provinily proti zákonům, v nápravných školách a polepšovnách podle tohoto sazebníku: odcizení koláče z pekárny - 8 ran holí, drzost - 8 ran holí, odchod do vesnice bez dovolení - 4 rány holí, celkové zlobení - 4 rány holí, odcizení nezralého ovoce - 4 rány holí, krádež jahod - 6 ran holí, podvodné jednání - 6 ran holí. Mimo to jsou tam děti "vychovávány" i samovazbou a temnou komorou. Ve skutečném nebezpečí je i mládež Francie, která na výchovu dětí je stejně štědrá jako republika Peru a poskytuje mládeži v hojné míře jen různé magazíny propagující gangsterství, rasismus, sexualitu a sadismus. Svaz italských žen volá: "Zachraňme své děti, ochraňme je od války, bídy, nemoci, mravní zkázy a nevědomosti!" V Itálii umírá totiž ročně 138.000 osob na tuberkulosu, a většina z nich jsou děti. Mnohé jiné pak trpí rachitidou, trachomem a jinými sociálními nemocemi. Ve Francově Španělsku trpí většina dětí strašným hladem a bídou a polovina dětí nenavštěvuje vůbec školu a je odsouzena k analfabetismu, poněvadž falangisté staví místo škol vojenské objekty a vězení a už i 8leté děti posílají do továren. V Indii umírá ještě dnes 60% dětí a v monarcho-fašistickém Řecku je nekonečné procesí na kost vyhublých dětí 340.000 nezaměstnaných rodičů a 400.000 dětí, t. j. sedmina všeho řeckého obyvatelstva, jsou úplní sirotci z války. V Iránu trpí 90% dětí trachomem a malárií a mnohé z nich i vrozenou syfilidou. Masové vraždění dětí Koreje. Vietnamu a Malajska je pak známo celému světu. Ať tedy svět porovná osud dětí v kapitalistických zemích a v jejich koloniích a dominiích s osudem našich dětí, dětí lidově demokratického státu.

A čemu, soudruzi a soudružky, paní a pánové, vděčíme za to, že již dnes, v době první pětiletky, můžeme našim dětem poskytnout tak všestrannou péči mravní i hospodářskou? I za to vděčíme našemu velkému vzoru, Sovětskému svazu, jehož armáda nás osvobodila a jehož krásní lidé, vychovaní učením Lenina a Stalina, nám ukazují cestu k blahobytu pracujícího lidu. Oni dokázali vychovat takové hrdiny, jako je Zoja Kosmoděmjanská a Oleg Koševoj. (Potlesk.) Oni dovedli vychovat hrdiny, kteří dovedli vztyčit vítězný rudý prapor, prapor míru nad dobytým Berlínem, a kteří dnes vztyčují prapory své hrdinské práce nad velkými stavbami komunismu a tak v neustálém pracovním nadšení zajišťují štěstí všech dětí na celém světě. (Potlesk.)

Výbor ústavně-právní a výbor sociálně-politický a zdravotnický projednaly návrh zákona o sociálně-právní ochraně mládeže ve svých schůzích a doporučují jej slavnému Národnímu shromáždění ke schválení. (Potlesk.)

Místopředseda dr Polanský: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá. Přistoupíme k hlasování.

Protože není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovat najednou podle zprávy výborové.

Jsou nějaké námitky? (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona ve znění výborové zprávy, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Děkuji. - Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo vládní návrh zákona o sociálně-právní ochraně mládeže podle výborové zprávy. Tím je vyřízen 6. bod dnešního pořadu.

Přistoupíme k projednávání sedmého bodu dnešního pořadu, kterým je

7. Zpráva výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona o hlavních (vedoucích) účetních a o organisaci účetní služby (tisk 650).

Zpravodajem je posl. Janouš; dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Janouš: Paní a pánové, soudružky a soudruzi!

Vládní návrh zákona o hlavních (vedoucích) účetních bude jedním ze zákonných opatření, pomocí nichž řídíme naše národní hospodářství. Vychází plně z potřeb našeho národního hospodářství a využívá bohatě sovětské zkušenosti.

Od prvé etapy znárodňovacího procesu prošlo naše národní hospodářství dalšími vývojovými etapami. Vedle socialistického sektoru v průmyslu, dopravě a peněžnictví, vzrostl a upevnil se i sektor socialistický v zemědělství, obchodu a řemeslech. Z vůle našeho lidu byla nastoupena cesta k urychlenému vybudování socialismu v naší vlasti.

Tuto vůli a úsilí lidu podepřela řada zákonů, vládních nařízení a jiných opatření. Skutečné řízení národního hospodářství si vynutilo speciálnější, širší systém řídících orgánů - hospodářských ministerstev. V plánování jsme překonali počáteční chyby a někdy i vědomé záškodnictví. Zásadní obrat v plánování znamená usnesení vlády ze dne 16. dubna t.r. o zavedení nové methody sestavování státního plánu rozvoje národního hospodářství v ČSR. Tak zvané vstřícné plánování bylo opuštěno. Jeho methoda byla chybná. Neusměrňovala iniciativu širokých mas pracujících ke hledání skrytých reserv, ať již materiálových nebo lidských, k plnění a plnění nad plán. Bylo to vlastně tak, že spíš než o vstřícný plán, šlo o soupis požadavků vedení podniků na plán jako předpokladu ke splnění plánu. Když se potom vrátil plán zpět na závod, nebylo v něm nic, co by mobilisovalo dělnictvo k jeho předčasnému splnění. Tak iniciativa pracujících projevená při projednávání čísel vstřícného plánu byla svedena na nesprávné pole nebo byla úplně promarněna místo toho, aby byla neustále rozvíjena a usměrňována na hlavní úkol: splnění plánu. Proto je správné, že byla volena jiná methodika sestavování plánu.

Změny prodělal i náš státní rozpočet a rozpočtování vůbec. Státní rozpočet má dnes jinou strukturu a jinou náplň. Zabezpečuje jiné úkoly a plně slouží výstavbě socialismu. Tuto jeho hlavní funkci ještě více potvrzuje usnesení strany a vlády ze dne 4. a 8. července t. r. o politickém a organisačním zabezpečení nové methody sestavování státního plánu rozvoje národního hospodářství ČSR. Usnesení uložilo ministru financí provést reformu státního rozpočtu a z této reformy vyplývají další změny rozpočtování. I statistika prošla podobnými změnami a dostala jinou náplň. Také statistika slouží dnes výstavbě socialismu a neplatí o ní, co se říkalo ještě nedávno: že je to správný součet nesprávných čísel. Za kapitalismu sloužila zastírání třídní podstaty panství kapitalistů, zkreslovala a záměrně zamlžovala skutečnost. V nejlepším případě byla dělána tak, že závěry z ní vyvěrající byly učesány do zdánlivě objektivních závěrů.

Jeden velmi důležitý úsek vedení našich podniků zůstal téměř beze změn nebo prodělal změny spíše formální, bez zásadní změny podstaty, znamenající cestu vpřed. Je to úsek evidence, účetnictví a kontroly. Význam evidence byl zřejmě podceňován. Neřídili jsme se dostatečně poučkou geniálního Lenina, který napsal, že "evidence a kontrola, to je hlavní, co je potřebné pro organisaci, pro správné fungování první fáze komunistické společnosti."

Proto evidence nepomáhala dost účinně zrychlovat oběžný proces a tím podstatně nepřispívala kontrole korunou. Zaostávání se projevovalo i v našem boji o snižování vlastních výrobních nákladů. To znamená, že jsme v evidenci a účetnictví nejen nevyužívali sovětských zkušeností, ale také nevymycovali zbytky kapitalistického myšlení v hlavách pracovníků na tomto poli, nepřizpůsobovali účetnictví potřebám chozrasčotu, tak osvědčeného způsobu socialistického řízení podniků v Sovětském svazu.

Zaváděli jsme do podniků tak zvaný SPH systém. Ten sice někde znamenal krok vpřed, ale nebyl žádným systémem socialistickým, nýbrž zůstal ve své podstatě systémem kapitalistickým "baťovským, jak to dobře charakterisoval náměstek předsedy vlády s. dr Dolanský v roce 1951 na únorovém zasedání ÚV KSČ. SPH systém není jen účetnická soustava a nadělal nám škody na mnohých místech, nejen v účetnictví. Nadělal škody také tím, že nijak neusměrňoval a nepodporoval snahu celého podniku po splnění plánu, a že hlavní otázkou byla otázka zisku střediska, a to přirozeně zisku chápaného po staru. Nesestavovaly se výsledné kalkulace. Proto se mnohdy vyrábělo bez ohledu na to, co to stojí, mnohdy ani nebylo možno zjistit, co stojí výroba toho nebo onoho výrobku.

Část těchto problémů vzájemně závislých a společně souvisících s otázkou zhospodárnění výroby byla již několika zákony řešena. Tak byla zákonem 103 z r. 1950 o národních podnicích zavedena funkce podnikového hospodáře. Jeho povinnosti bylo nejen sestavit vlastní podnikový rozpočet, ale hlavně to, aby podnik hospodařil v souladu s tímto rozpočtem a dbát na to, aby podnik plnil uložené mu úkoly co nejhospodárněji. Kromě toho mu byla uložena povinnost upozornit ředitele, když jeho postup odporoval těmto zásadám. Setrval-li ředitel na svém původním rozhodnutí, měl o tom podat zprávu nadřízeným orgánům. I v plnění těchto jeho povinností bylo někdy používání SPH-systému na závadu. Obdobně tomu bylo v komunálních podnicích. I tam podle zákona o komunálních podnicích byla zavedena funkce podnikových hospodářů se stejnými úkoly. Ve státní správě místo podnikových hospodářů byla zavedena funkce tak zvaných úsporných referentů. Jak v národních tak i v komunálních podnicích podnikoví hospodáři neplnili svou úlohu v plném rozsahu. K příčinám, které do určité míry bránily v plném výkonu, patří i způsob jejich jmenování a odvolávání. Zákony ponechaly jejich plnou podřízenost řediteli podniku, který k jejich jmenování a odvolání potřeboval jen souhlas generálního ředitele. A tomu to dovedl vždy tak odůvodnit, že mu bylo vyhověno, když se mu podnikový hospodář stal nepohodlným.

Mimo tyto nedostatky ani dosavadní organisace účetnictví nevyhovovala potřebám budování socialismu. Usnesení strany vlády ze dne 4. a 8. července ukázala, jak nedostatky řešit. Ministru financí bylo uloženo vypracovat osnovu zákona o hlavních účetních. Osnova zákona o účetních doplňuje podmínky vytvořené zákonem o organisaci národohospodářské evidence.

Zákon říká: K plánování a řízení národního hospodářství je třeba jednotné soustavy národohospodářské evidence, Jednotnou soustavu národohospodářské evidence tvoří evidence operativnětechnická, evidence účetní a statistika. Zákon o hlavních (vedoucích) účetních tuto povinnost účetním ukládá. Tak ostane naše národní hospodářství onen chybějící článek k zaváděná pořádku v naší výrobě, k zavádění pořádku ve vydávání peněz a podobně.

Zákon je vybudován na těchto zásadách: 1. V jednotlivých účetních jednotkách, to jest v podnicích, úřadech, hlavních správách, ministerstvech a jiných organisacích se vytvářejí z účtáren samostatné nezávislé celky. Podle svého významu se dělí zásadně na účtárny (v základních jednotkách), na hlavní účtárny (jsou-li jim podřízeny účetní jednotky) a na ústřední účtárny v ministerstvech, pověřenectvech a jiných ústředních úřadech a v ústředí organisací.

2. V čele účtáren budou hlavní (vedoucí) účetní, kteří budou vykonávat ve své účetní jednotce funkci státního kontrolního orgánu ve věcech hospodářské, finanční a rozpočtové kázně.

3. Za účelem výkonu kontrolní funkce zajišťuje zákon hlavním (vedoucím) účetním určitou nezávislost na vedoucích příslušných podniků, úřadů atd. v tom směru, že budou ustanovováni, přemisťováni a odvoláváni vždy vedoucím nadřízené účetní jednotky se souhlasem jejího hlavního účetního. Stejně tak budou stanoveny i jejich příjmy.

4. Ve věcech administrativních je hlavní (vedoucí) účetní podřízen přímo řediteli podniku, řediteli hlavní správy, vedoucímu úřadu a podobně. Ve věcech účetní evidence podléhá hlavnímu účetnímu přímo nadřízené účetní jednotky. Toto řešení nijak nenarušuje zásadu odinonačalja, poněvadž za činnost a řízení každé účetní jednotky zůstává zodpověden vždy její vedoucí. Hlavní (vedoucí) účetní má za úkol jej upozorňovat na případy porušování hospodářské, finanční a rozpočtové kázně.

5. Zákon zajišťuje vliv hlavního (vedoucího) účetního na výběr pracovníků v účtárně a zabezpečuje, aby tito pracovníci se mohli plně věnovat svým úkolům; tím se umožní, aby se od nich mohlo žádat včasné a pohotové vedení účetních zápisů a aby se těchto zápisů mohlo využívat k operativnímu řízení.

6. Zákon zmocňuje ministra financí, po případě ministra zemědělství, aby pro národní výbory a JZD přizpůsobil ustanovení zákona se zřetelem k jejich zvláštním potřebám.