Dnes přikročujeme k dalšímu prohloubení
organisace našeho soudnictví a k dalšímu
jeho již úplnému zlidovění. Projednáváme
dnes celou sérii soudních předloh a chtěl
bych při této příležitosti jen
stručně upozornit na některé významnější
rysy, případně dosavadní zkušenosti
a i jakési výhledy do budoucnosti. Prohlubujeme
dnes ještě více zlidovění našeho
soudnictví, zavádějíce zásadu
volitelnosti všech soudců. Zavedením volitelnosti
soudců přibližuje se naše soudnictví
ještě více k lidu.
Abychom si uvědomili význam revoluční
změny v našem soudnictví, kterou prožíváme,
musíme si aspoň trochu všimnout, jak vypadá
soudnictví v buržoasních státech a jak
vlastně vypadalo do nedávna i u nás.
Celé dějiny buržoasní justice dokazují,
že buržoasní soud nemůže spravedlivě
zajišťovat práva občanů, neboť
vystupuje vždy jako ochránce zájmů vykořisťovatelů.
Nadto soudního zařízení v buržoasním
státě může používat s úspěchem
jen ten, kdo má peníze a může si to
zaplatit, a celé zařízení soudní
je zaměřeno třídně k ochraně
bohatých. Vládne se a soudí proti lidu. Buržoasní
soud nemůže vést ani úspěšný
boj proti zločinnosti. Příčina je
jasná, neboť buržoasní systém je
sám zdrojem zločinu.
Jenom soud socialistického státu je schopen nejen
zkrotit a potlačit zločinné elementy, ale
on také pomáhá státu při jeho
budovatelské práci. Také náš
soud se stal mohutným prostředkem boje za upevnění
a rozvoj našeho státu, pomáhá aktivně
ve velkém díle základní přestavby
celé společnosti v duchu socialismu, vštěpuje
do vědomí širokých mas pracujících
principy socialistické zákonnosti, právního
řádu a státní discipliny. Náš
soud pomáhá státu také aktivním
bojem proti zločinným elementům, při
potlačování pokusů poražených
vykořisťovatelských tříd. Soud
socialistického zřízení není
jen mechanickým vykonavatelem formálních
předpisů, ale jest důležitým
tvůrčím činitelem při budováni
nové společnosti. Rozhoduje sice přesně
podle zákona, soudí spravedlivě i tvrdě
odsuzuje zločince, ale současně vidí
i v něm člověka a nechce přestupníka
zničit, nýbrž chce ho přesvědčit,
aby sám uznal svoji vinu, uvědomil si škodlivost
svého přestoupení zákona, a chce v
něm vychovat vůli k nápravě, k lepšímu
životu, ke ctižádosti, aby i on se mohl stát
po odpykání své viny účastníkem
budovatelského díla nového života a
platným členem společnosti. Právě
na tom je vidět ten velký rozdíl mezi soudem
buržoasním a soudem naším.
Buržoasní právní věda sice také
učila o tom, že trest vedle odstrašujícího
významu má také účel výchovný.
O této "výchově" dovolte mi uvést
několik dokladů a ne snad z levicového nebo
pokrokového tisku, nýbrž z tisku buržoasního
a ze zpráv samých justičních orgánů
imperialistických zemí. Tak v oficiálním
výkazu generálního prokurátora USA
z roku 1940 popisují se druhy tělesných.
trestů ukládaných v různých
amerických věznicích. Je to oficiální
publikace amerického generálního prokurátora
a jsou v něm jistě věci hodně přikrášlené,
ale i tak jsou výmluvné. Výkaz uvádí,
že tělesné tresty se ukládají
ve 26 věznicích. V 17 věznicích se
pro bičování používá karabáče
nebo biče. Počet úderů se pohybuje
mezi 1 až 25. Výkaz dále uvádí,
v kterých městech se při výkonu trestu
používá ještě zvláštních
opatření, jako okovů, závaží,
řetězů a studené lázně,
přikování k mříži, potící
komory neb zase ledové lázně.
Ve zprávě trumanovské komise zkoumající
"zachovávání lidských práv"
jsou uvedeny i případy zvěrského trestání
vězňů. Na příklad zabití
8 vězňů-černochů při
"pokusu o útěk" z trestaneckého
tábora v jednom hrabství státu Georgia. Přímý
svědek o tom vypovídá: "Pro tuto vraždu
nemůže být žádného ospravedlnění.
Viděl jsem místo, kde černoši upadli,
dva byli zabiti, když zalezli pod baráky, dva další,
když se schovali pod klece."
Ani Anglie nezůstává pozadu v barbarských
methodách ve vězeňství. Právě
minulý týden byla v anglické horní
sněmovně rozprava o stoupající kriminalitě
a o prostředcích k jejímu potírání
a nejvyšší soudce v Anglii lord Goddard uváděl
jako prostředek, který má snížit
kriminalitu - opětné zavedení trestu mrskání,
který podle jeho názoru měl by být
zaveden pro všechny druhy zločinného násilí,
mezi nimi i za zranění policie při bránění
se pří zatýkání. V Anglii sice
existuje ještě i dnes trest mrskání
pro jisté případy trestních činů,
ale podle názoru anglického nejvyššího
soudce má být soudům dáno zmocnění,
aby tohoto trestu mohli použít v daleko větší
míře.
I v koloniích je vězeňství přímo
barbarské. Vězni jsou dáváni do klecí
jako divá zvěř, celé nevinné
vesnice jsou vyhlazovány ze světa jsou zakládány
koncentrační tábory pro domorodce, do kterých
jsou na příklad v jižní Americe posíláni
lidé barevné pleti jen proto, že přestoupili
nějaký rasový předpis, na př.
že vstoupili na nádraží do prostoru vyhrazeného
bělochům.
Justice v imperialistických státech, v Americe i
v Evropě, propadla zcela fašistickým methodám.
Znovu se uplatňuje rasismus, jsou pronásledovaní
pokrokoví lidé, mluvčí dělnické
třídy a vykořisťovaných. Zatím
co na svobodu jsou propouštěni řádnými
soudy odsouzení váleční zločinci,
tisíce nevinných lidí je vrháno do
vězení a do nových koncentračních
táborů zařízených zcela podle
fašistických a nacistických vzorů i
s jejich hrůznými methodami. Zde nejlépe
je vidět tu cynickost kapitalistických režimů,
které se vychloubají svou civilisací, staví
se do pózy obránců náboženství,
zachránců křesťanské kultury.
Imperialisté svými činy a methodami v justici
porušují nejzákladnější
příkazy křesťanské lásky,
ale ničí i sám pojem lidství a lidskosti.
Zcela jinak vypadá výkon trestu u nás. Výchovná
úloha našeho soudu nekončí při
uložení trestu. Přímým pokračováním
této výchovné úlohy je výchovná
role našeho vězeňství. A jestliže
říkáme, že účelem výkonu
trestu je zabránit, aby docházelo k páchání
dalších trestných činů, aby klid
pracujících a jejich budovatelské úsilí
nebylo rušeno, ale že účelem je především
vychovat pachatele k tomu, aby dodržoval pravidla socialistického
soužití, pak to nejenom říkáme,
ale skutečně také provádíme.
V prvé republice se nedalo o výchovném účinku
trestu dobře mluvit. Nejdůležitější
výchovný prostředek - práce, byl omezen
jen na práce čistě mechanické, jako
je lepení sáčků, adjustování
knoflíků či spínadel, výroba
mucholapek a pod., kteréžto práce nemohly působit
vězni žádnou radost a při nich mohl
klidně přemýšlet o nových trestných
činech. Jen nepatrnému počtu vězňů
bylo umožněno pracovat v ústavních dílnách
pro potřeby ústavu, ženy pak opravovaly ústavní
prádlo a praly. Mimo ústav vězni téměř
nepracovali, neboť jakmile justiční správa
získala pro vězně nějakou práci
mimo ústav, docházelo k poslaneckým interpelacím
v tom smyslu, že se ubírá práce nezaměstnaným,
a muselo být zpravidla od takové práce upuštěno.
Vykořisťovatelský kapitalistický systém
uplatňoval se i při práci vězňů,
kterým za jejich práci byla poskytována pracovní
odměna ve výši 5 až 15 hal. za hodinu,
takže vězeň z této nepatrné částky
mohl si opatřit nejvýše nějaké
nepatrné přilepšení ke stravě,
ale rodinu podporovati nemohl. Naopak rodiny byly nuceny podporovat
vězně peněžitými částkami.
Utrpěl-li vězeň při práci úraz,
nebylo vůbec o vězně ani o jeho rodinu postaráno.
Lékařská péče se omezovala
jen na to nejnutnější a o péči
o chrup nebylo postaráno vůbec. Po propuštění
vězně z ústavu po výkonu trestu nikdo
se o něho nestaral, nikdo mu neopatřil práci,
nikdo takového nešťastníka nechtěl
zaměstnati, a tak se mnohdy stávalo, že propuštěný
vězeň spáchal nové trestné
činy, aby si získal prostředky k výživě.
Zcela jinak se provádí výkon trestu dnes.
Především se věnuje zvláštní
péče mladistvým a jest jistě potěšitelné,
že počet mladistvých odsouzenců stále
klesá, takže dokonce mohly být zrušeny
dva ústavy pro mladistvé. Změnil se však
všeobecně u všech vězňů
výkon trestu. Dnes asi dvě třetiny osob ve
výkonu trestu je zaměstnáno mimo vězeňské
ústavy v pracovních útvarech národních
podniků všeho druhu, kde konají produktivní
práci, za kterou také dostávají mzdu
jako ostatní pracující. Ze mzdy se jim sráží
jen určitá částka na úhradu
nákladů trestního řízení
a na národní pojištění, zbytek
celý patří jako pracovní odměna
vězni. Pracovní odměna dosahuje i mnohatisícových
částek měsíčně, takže
vězeň může měsíčně
značnými částkami podporovati svoji
rodinu. U vězňů, kteří utrpí
úraz při práci, je zajištěno,
aby po propuštění obdrželi důchod,
a v nejbližší budoucnosti vstoupí v účinnost
poskytování dávek národního
pojištění těm rodinným příslušníkům,
kteří jsou bez prostředků k výživě,
pokud vězeň sám nebude schopen je podporovat.
I po stránce kulturní je o vězně řádně
postaráno, vězeňské knihovny jsou
vybaveny značným počtem knih politického,
zábavného a poučného obsahu, vězni
mají přístup k dennímu tisku, jsou
pro ně konány přednášky, promítány
filmy, podporují se jejich zájmové kroužky
hudební, pěvecké a pod.
Během výkonu trestu mohou býti vězňům
poskytnuty dovolené za zvláštní pracovní
výkony až do 15 dní, které se započítávají
do trestu. Dovolené se velmi dobře osvědčují,
neboť není jich zneužíváno a vězni
při skončení dovolené se včas
vracejí k pokračování v odpykání
trestu. Velice významné po stránce výchovné
jest opatření podmíněného propuštění,
které dnes jest možné již po odpykání
poloviny trestu proti dřívějšímu
předpisu, odpykání nejméně
dvou třetin trestu. Také péči o zdraví
se věnuje veliká pozornost a větší
ústavy mají i své zvláštní
nemocnice vybavené roentgeny a pravidelnou kontrolou zdravotního
stavu každého vězně. Vězňům
se dostává i veškeré zubní péče
v rozsahu dávek národního pojištění.
To jsou jen ve stručnosti aspoň některé
vymoženosti našeho nového řádu,
které také přinášejí prospěch
celku. Vězni projevují svůj kladný
poměr k práci a ke společnosti pracujících,
zejména tím, že při různých
příležitostech uzavírají pracovní
závazky na nejdůležitějších
pracovištích. A tak i tento úsek života
lidí stává se radostnější
a není jíž hrůzou a peklem, jak tomu
bylo a jest ještě v kapitalistických státech.
Socialistická společnost brání se
proti zločinu, brání se proti těm,
kdož by rušili pokojné soužití lidí,
mařili práci kolektivu i jednotlivců, ale
činí tak prostředky důstojnými
člověka a při všech, sebetvrdších
opatřeních myslí především
na člověka. Snažíme se o to i u nás,
učíce se od velikého vzoru prvního
socialistického státu světa, od Sovětského
svazu. I ve výkonu soudních trestů a ve vězeňství
řídíme se humanitními vzory, jaké
nám ukazuje soudnictví a vězeňství
Sovětského svazu. A proto věřím,
že stejně jednomyslně, jako jsme odhlasovali
první naše základní zákony o
soudnictví, tak jednomyslně schválíme
i dnes celý soubor osnov nových soudních
zákonů. (Potlesk.)
Podpredseda Valo: Ďalším prihláseným
rečníkom je p. posl. Klícha. Prosím,
aby sa ujal slova.
Posl. Klícha: Slavná sněmovno, soudružky
a soudruzi!
Zpravodaj i předřečníci ve svých
projevech objasnili význam vytvoření orgánu
prokuratury nového typu, jejímž hlavním
úkolem je střežení nedotknutelnosti
a neporušitelnosti socialistické zákonnosti.
Vytvoření prokuratury s tímto novým
posláním může vyvolat úvahy o
tom, zdali nedochází k duplicitě funkční
činnosti s ministerstvem státní kontroly,
které bylo před rokem zřízeno vládním
nařízením a jemuž je rovněž
statutem uloženo "provádět kontrolu plnění
zákonů, nařízení a rozhodnutí
vlády".
Ministerstvo státní kontroly plní tento úkol
přímou kontrolou činnosti všech administrativních
a hospodářských orgánů s hlediska
zachovávání nejvyšší hospodárnosti
a účelnosti při vydávání
státních společenských prostředků
a jeho hlavní úkol spočívá
v preventivním zabraňování škodám,
které by naší výstavbu socialismu mohly
zpomalovat. K odstraňování takovouto kontrolou
zjištěných závad může ministerstvo
státní kontroly používat přímo
své výkonné moci jako jeden z článků
administrativní státní moci. Naproti tomu
generální prokuratura není součástí
administrativního státního aparátu
a je proto ve své činnosti nejvyššího
strážce a ochránce socialistické zákonnosti
na tomto administrativním státním aparátě
nezávislá.
Vytvořením obou těchto orgánů,
jak ministerstva státní kontroly, tak i generální
prokuratury nového typu, je důsledně plněna
vůle našeho lidu, aby v tomto státě
platily zákony pro každého, aby každý
byl povinen bezpodmínečně dodržovat
státní disciplínu, aby každý
byl povinen respektovat nedotknutelnost socialistického
státního vlastnictví, aby zájem všeho
našeho lidu byl u nás nejvyšším a
nedotknutelným zákonem.
Je nadevší pochybnost, že tímto zájmem
všeho našeho lidu je urychlování vítězné
výstavby socialismu v naší zemi. O tom svědčí
hrdinné úsilí našich dělníků
na velkých stavbách socialismu, na našich závodech,
při uzavírání socialistických
závazků, za překročování
norem a předčasné plnění vládních
termínů, o tom svědčí ustavování
stovek nových JZD a provádění hospodářsko-technické
úpravy půdy, o tom svědčí snaha
všeho našeho lidu o zhospodárnění
naší výroby, o zjednodušení a zkvalitnění
celého administrativního a hospodářského
státního aparátu.
A k podpoře této vůle a snahy všeho
našeho lidu směřuje právě činnost
jak ministerstva státní kontroly, tak i generální
prokuratury. Při všech nezvratných úspěších
naší socialistické výstavby jsme si
ovšem dobře vědomi i všech svých
dosavadních nedostatků, které tuto výstavbu
brzdí a zdržují.
Víme, že to není vždy jen, ba ani ne v
podstatné míře, zločinná sabotérská
činnost třídně nepřátelských
buržoasních elementů, nýbrž že
podstatnou příčinou těchto našich
nedostatků a závad, které naší
socialistickou výstavbu zdržují a brzdí,
je skutečnost, že jsme se dosud dostatečně
nenaučili ovládat složité administrativní
a hospodářské státní ústrojí,
což pak má za následek, že mnohdy bez
jakéhokoliv zlého úmyslu jsou lidosprávnými
orgány vydávány výměry a nařízení,
které se plně nesrovnávají s naší
socialistickou zákonností, že hospodářskými
orgány jsou vydávány směrnice a příkazy,
které nesledují vždy plně nejúčelnější
a nejhospodárnější vydávání
společenských státních prostředků
a zrychlování tempa socialistické výstavby.
V takovýchto případech je právě
úkolem prokuratury i ministerstva státní
kontroly, aby příslušné orgány
a příslušné činitele na podobné
závady včas upozornily a pomohly jim radou a pomocí
tyto závady odstraňovat. Být učitelem,
rádcem a pomocníkem, to je nejvlastnější
poslání prokuratury i ministerstva státní
kontroly v období výstavby socialismu.
Tím se také naše prokuratura nového
typu i státní kontrola zásadně liší
od prokuratury a státní kontroly v buržoasním
zřízení, kde oba tyto orgány slouží
zájmům úzké vrstvy nejmajetnějších
kapitalistických monopolistů proti zájmům
všeho lidu. 7 let našeho lidově demokratického
zřízení je příliš krátkou
dobou k tomu, aby z myšlení lidi mohly být
odstraněny všechny kazy kapitalistické výchovy
a morálky. Připomněla nám to znovu
důrazně ostrá slova kritiky nedostatků
a závad, která zazněla z úst soudruha
Malenkova na XIX. sjezdu KSSS.
Jestliže v 35. roce výstavby socialismu v Sovětském
svazu platí slova s. Malenkova, že ještě
dosti pracovníků má formální
poměr k státní disciplíně,
k usnesení strany a vlády, k zhospodárnění
výroby a snižování vlastních
nákladů, k socialistickému státnímu
vlastnictví a pod., pak je jen pochopitelné, že
všechny tyto závady v mnohem širším
měřítku se projevují u nás
a že proto jsme my tím více povinni proti těmto
zlořádům úporně, houževnatě
a nekompromisně bojovat. I v tomto boji proti uvedeným
zlořádům připadá prokuratuře
i státní kontrole nemalý úkol. Proto
generální prokuratura tam, kde nepomáhá
pouhé upozornění, rada i pomoc, je oprávněna
podat proti nezákonnému rozhodnutí protest
u nadřízeného orgánu, případně
až vládě samé.
Stejně tak i ministerstvo státní kontroly
je v takovýchto případech oprávněno
dávat k odstranění zjištěných
závad závazné pokyny, ukládat viníkům
za vzniklé škody placení náhrad až
do výše jejich tříměsíčních
platů, po příp. je i odvolávat z funkcí.
To jsou nápravná opatření, směrující
ke zvýšení pocitu osobní odpovědnosti
každého z nás, bez ohledu na funkci nám
svěřenou, bez ohledu na postavení a jakékoliv
zásluhy. Až potud působí generální
prokuratura i státní kontrola svými vlastními
specifickými methodami, opírajíce se při
tom o širokou spolupráci s dělníky a
s ostatními pracujícími ve městech.
Avšak v takových případech, kde jde
o zločinnou činnost třídně
nepřátelských kapitalistických sabotérů
a zločinných rozkradačů socialistického
státního majetku, se činnost prokuratury
a státní kontroly navzájem doplňuje.
V takových případech, jde-li o kapitalistické,
třídně nepřátelské zločince,
kteří se zločinnou záměrností
naší socialistickou výstavbu poškozují,
nemělo by ovšem žádné upozorňování,
rada ani pomoc žádných účinků;
takovéto zločinecké elementy je nutno při
každé příležitosti každodenně
a každou hodinu odhalovat a zneškodňovat.
K tomu pak je zapotřebí nejužší
spolupráce generální prokuratury se státní
kontrolou a obou těchto orgánů s naším
pracujícím lidem. Jen takováto nejužší
spolupráce je zárukou, že zločinná
činnost těchto elementů bude co nejdříve
odhalena a překažena.
Naši pracující na závodech i na vesnicích
mnohdy přímo hmatatelně zločinnou
činnost takovýchto elementů cítí,
avšak pro jejich mazanost, rafinovanost, předstíranou
horlivost v práci a pod. nemohou jim jejich zločinnou
sabotérskou činnost dokázat. Proto se v podobných
případech obracejí s písemnými
stížnostmi nebo upozorněními na ministerstvo
státní kontroly. Ministerstvo státní
kontroly takových stížností a upozornění
dostává celé stovky. Na jejich podkladě
má možnost zjišťovat řadu mnohdy
dost podstatných závad a nedostatků a činit
patřičná opatření k jejich
odstranění.
Uvedu zde jeden příklad, jak na upozornění
soudruha horníka, který ke svému sdělení
skromně připsal, že "plní jen svoji
občanskou povinnost", mohl být státní
kontrolou odhalen a prokuraturou zneškodněn sabotér
a rozkradač socialistického státního
majetku v osobě vedoucího státního
statku ve Stříbrné Lhotě na Dobříšsku,
bývalý statkář Píša. Tomuto
statkářskému záškodníkovi
se podařilo svými t. zv. "odbornými
znalostmi" a svojí počáteční
horlivostí oklamat bdělost a ostražitost našich
pracujících a úsluhami různého
druhu získat si jejich důvěru. Své
úsluhy v podobě zapůjčování
potahu, výpomocí krmivem a hnojivem stupňoval
do té míry, že řada pracovníků,
ba i členů MNV, byla jím pak donucována
k mlčení, když tento statkářský
záškodník počal ve velkém rozprodávat
krmiva, hnojiva a jiné potřeby statku kulakům
za babku a přitom vlastní dobytek na statku nechal
hynout a pole pustnout. Jen díky upozornění
soudruha horníka mohlo ministerstvo státní
kontroly ve spolupráci s orgány krajské správy
státních statků a ONV v Dobříši
statkářského záškodníka
a jeho kulacké spřežence odhalit a věc
postoupit prokurátorovi k zahájení trestního
řízení.