Dnes přikročujeme k dalšímu prohloubení organisace našeho soudnictví a k dalšímu jeho již úplnému zlidovění. Projednáváme dnes celou sérii soudních předloh a chtěl bych při této příležitosti jen stručně upozornit na některé významnější rysy, případně dosavadní zkušenosti a i jakési výhledy do budoucnosti. Prohlubujeme dnes ještě více zlidovění našeho soudnictví, zavádějíce zásadu volitelnosti všech soudců. Zavedením volitelnosti soudců přibližuje se naše soudnictví ještě více k lidu.

Abychom si uvědomili význam revoluční změny v našem soudnictví, kterou prožíváme, musíme si aspoň trochu všimnout, jak vypadá soudnictví v buržoasních státech a jak vlastně vypadalo do nedávna i u nás.

Celé dějiny buržoasní justice dokazují, že buržoasní soud nemůže spravedlivě zajišťovat práva občanů, neboť vystupuje vždy jako ochránce zájmů vykořisťovatelů. Nadto soudního zařízení v buržoasním státě může používat s úspěchem jen ten, kdo má peníze a může si to zaplatit, a celé zařízení soudní je zaměřeno třídně k ochraně bohatých. Vládne se a soudí proti lidu. Buržoasní soud nemůže vést ani úspěšný boj proti zločinnosti. Příčina je jasná, neboť buržoasní systém je sám zdrojem zločinu.

Jenom soud socialistického státu je schopen nejen zkrotit a potlačit zločinné elementy, ale on také pomáhá státu při jeho budovatelské práci. Také náš soud se stal mohutným prostředkem boje za upevnění a rozvoj našeho státu, pomáhá aktivně ve velkém díle základní přestavby celé společnosti v duchu socialismu, vštěpuje do vědomí širokých mas pracujících principy socialistické zákonnosti, právního řádu a státní discipliny. Náš soud pomáhá státu také aktivním bojem proti zločinným elementům, při potlačování pokusů poražených vykořisťovatelských tříd. Soud socialistického zřízení není jen mechanickým vykonavatelem formálních předpisů, ale jest důležitým tvůrčím činitelem při budováni nové společnosti. Rozhoduje sice přesně podle zákona, soudí spravedlivě i tvrdě odsuzuje zločince, ale současně vidí i v něm člověka a nechce přestupníka zničit, nýbrž chce ho přesvědčit, aby sám uznal svoji vinu, uvědomil si škodlivost svého přestoupení zákona, a chce v něm vychovat vůli k nápravě, k lepšímu životu, ke ctižádosti, aby i on se mohl stát po odpykání své viny účastníkem budovatelského díla nového života a platným členem společnosti. Právě na tom je vidět ten velký rozdíl mezi soudem buržoasním a soudem naším.

Buržoasní právní věda sice také učila o tom, že trest vedle odstrašujícího významu má také účel výchovný. O této "výchově" dovolte mi uvést několik dokladů a ne snad z levicového nebo pokrokového tisku, nýbrž z tisku buržoasního a ze zpráv samých justičních orgánů imperialistických zemí. Tak v oficiálním výkazu generálního prokurátora USA z roku 1940 popisují se druhy tělesných. trestů ukládaných v různých amerických věznicích. Je to oficiální publikace amerického generálního prokurátora a jsou v něm jistě věci hodně přikrášlené, ale i tak jsou výmluvné. Výkaz uvádí, že tělesné tresty se ukládají ve 26 věznicích. V 17 věznicích se pro bičování používá karabáče nebo biče. Počet úderů se pohybuje mezi 1 až 25. Výkaz dále uvádí, v kterých městech se při výkonu trestu používá ještě zvláštních opatření, jako okovů, závaží, řetězů a studené lázně, přikování k mříži, potící komory neb zase ledové lázně.

Ve zprávě trumanovské komise zkoumající "zachovávání lidských práv" jsou uvedeny i případy zvěrského trestání vězňů. Na příklad zabití 8 vězňů-černochů při "pokusu o útěk" z trestaneckého tábora v jednom hrabství státu Georgia. Přímý svědek o tom vypovídá: "Pro tuto vraždu nemůže být žádného ospravedlnění. Viděl jsem místo, kde černoši upadli, dva byli zabiti, když zalezli pod baráky, dva další, když se schovali pod klece."

Ani Anglie nezůstává pozadu v barbarských methodách ve vězeňství. Právě minulý týden byla v anglické horní sněmovně rozprava o stoupající kriminalitě a o prostředcích k jejímu potírání a nejvyšší soudce v Anglii lord Goddard uváděl jako prostředek, který má snížit kriminalitu - opětné zavedení trestu mrskání, který podle jeho názoru měl by být zaveden pro všechny druhy zločinného násilí, mezi nimi i za zranění policie při bránění se pří zatýkání. V Anglii sice existuje ještě i dnes trest mrskání pro jisté případy trestních činů, ale podle názoru anglického nejvyššího soudce má být soudům dáno zmocnění, aby tohoto trestu mohli použít v daleko větší míře.

I v koloniích je vězeňství přímo barbarské. Vězni jsou dáváni do klecí jako divá zvěř, celé nevinné vesnice jsou vyhlazovány ze světa jsou zakládány koncentrační tábory pro domorodce, do kterých jsou na příklad v jižní Americe posíláni lidé barevné pleti jen proto, že přestoupili nějaký rasový předpis, na př. že vstoupili na nádraží do prostoru vyhrazeného bělochům.

Justice v imperialistických státech, v Americe i v Evropě, propadla zcela fašistickým methodám. Znovu se uplatňuje rasismus, jsou pronásledovaní pokrokoví lidé, mluvčí dělnické třídy a vykořisťovaných. Zatím co na svobodu jsou propouštěni řádnými soudy odsouzení váleční zločinci, tisíce nevinných lidí je vrháno do vězení a do nových koncentračních táborů zařízených zcela podle fašistických a nacistických vzorů i s jejich hrůznými methodami. Zde nejlépe je vidět tu cynickost kapitalistických režimů, které se vychloubají svou civilisací, staví se do pózy obránců náboženství, zachránců křesťanské kultury. Imperialisté svými činy a methodami v justici porušují nejzákladnější příkazy křesťanské lásky, ale ničí i sám pojem lidství a lidskosti.

Zcela jinak vypadá výkon trestu u nás. Výchovná úloha našeho soudu nekončí při uložení trestu. Přímým pokračováním této výchovné úlohy je výchovná role našeho vězeňství. A jestliže říkáme, že účelem výkonu trestu je zabránit, aby docházelo k páchání dalších trestných činů, aby klid pracujících a jejich budovatelské úsilí nebylo rušeno, ale že účelem je především vychovat pachatele k tomu, aby dodržoval pravidla socialistického soužití, pak to nejenom říkáme, ale skutečně také provádíme. V prvé republice se nedalo o výchovném účinku trestu dobře mluvit. Nejdůležitější výchovný prostředek - práce, byl omezen jen na práce čistě mechanické, jako je lepení sáčků, adjustování knoflíků či spínadel, výroba mucholapek a pod., kteréžto práce nemohly působit vězni žádnou radost a při nich mohl klidně přemýšlet o nových trestných činech. Jen nepatrnému počtu vězňů bylo umožněno pracovat v ústavních dílnách pro potřeby ústavu, ženy pak opravovaly ústavní prádlo a praly. Mimo ústav vězni téměř nepracovali, neboť jakmile justiční správa získala pro vězně nějakou práci mimo ústav, docházelo k poslaneckým interpelacím v tom smyslu, že se ubírá práce nezaměstnaným, a muselo být zpravidla od takové práce upuštěno. Vykořisťovatelský kapitalistický systém uplatňoval se i při práci vězňů, kterým za jejich práci byla poskytována pracovní odměna ve výši 5 až 15 hal. za hodinu, takže vězeň z této nepatrné částky mohl si opatřit nejvýše nějaké nepatrné přilepšení ke stravě, ale rodinu podporovati nemohl. Naopak rodiny byly nuceny podporovat vězně peněžitými částkami. Utrpěl-li vězeň při práci úraz, nebylo vůbec o vězně ani o jeho rodinu postaráno. Lékařská péče se omezovala jen na to nejnutnější a o péči o chrup nebylo postaráno vůbec. Po propuštění vězně z ústavu po výkonu trestu nikdo se o něho nestaral, nikdo mu neopatřil práci, nikdo takového nešťastníka nechtěl zaměstnati, a tak se mnohdy stávalo, že propuštěný vězeň spáchal nové trestné činy, aby si získal prostředky k výživě.

Zcela jinak se provádí výkon trestu dnes. Především se věnuje zvláštní péče mladistvým a jest jistě potěšitelné, že počet mladistvých odsouzenců stále klesá, takže dokonce mohly být zrušeny dva ústavy pro mladistvé. Změnil se však všeobecně u všech vězňů výkon trestu. Dnes asi dvě třetiny osob ve výkonu trestu je zaměstnáno mimo vězeňské ústavy v pracovních útvarech národních podniků všeho druhu, kde konají produktivní práci, za kterou také dostávají mzdu jako ostatní pracující. Ze mzdy se jim sráží jen určitá částka na úhradu nákladů trestního řízení a na národní pojištění, zbytek celý patří jako pracovní odměna vězni. Pracovní odměna dosahuje i mnohatisícových částek měsíčně, takže vězeň může měsíčně značnými částkami podporovati svoji rodinu. U vězňů, kteří utrpí úraz při práci, je zajištěno, aby po propuštění obdrželi důchod, a v nejbližší budoucnosti vstoupí v účinnost poskytování dávek národního pojištění těm rodinným příslušníkům, kteří jsou bez prostředků k výživě, pokud vězeň sám nebude schopen je podporovat. I po stránce kulturní je o vězně řádně postaráno, vězeňské knihovny jsou vybaveny značným počtem knih politického, zábavného a poučného obsahu, vězni mají přístup k dennímu tisku, jsou pro ně konány přednášky, promítány filmy, podporují se jejich zájmové kroužky hudební, pěvecké a pod.

Během výkonu trestu mohou býti vězňům poskytnuty dovolené za zvláštní pracovní výkony až do 15 dní, které se započítávají do trestu. Dovolené se velmi dobře osvědčují, neboť není jich zneužíváno a vězni při skončení dovolené se včas vracejí k pokračování v odpykání trestu. Velice významné po stránce výchovné jest opatření podmíněného propuštění, které dnes jest možné již po odpykání poloviny trestu proti dřívějšímu předpisu, odpykání nejméně dvou třetin trestu. Také péči o zdraví se věnuje veliká pozornost a větší ústavy mají i své zvláštní nemocnice vybavené roentgeny a pravidelnou kontrolou zdravotního stavu každého vězně. Vězňům se dostává i veškeré zubní péče v rozsahu dávek národního pojištění.

To jsou jen ve stručnosti aspoň některé vymoženosti našeho nového řádu, které také přinášejí prospěch celku. Vězni projevují svůj kladný poměr k práci a ke společnosti pracujících, zejména tím, že při různých příležitostech uzavírají pracovní závazky na nejdůležitějších pracovištích. A tak i tento úsek života lidí stává se radostnější a není jíž hrůzou a peklem, jak tomu bylo a jest ještě v kapitalistických státech.

Socialistická společnost brání se proti zločinu, brání se proti těm, kdož by rušili pokojné soužití lidí, mařili práci kolektivu i jednotlivců, ale činí tak prostředky důstojnými člověka a při všech, sebetvrdších opatřeních myslí především na člověka. Snažíme se o to i u nás, učíce se od velikého vzoru prvního socialistického státu světa, od Sovětského svazu. I ve výkonu soudních trestů a ve vězeňství řídíme se humanitními vzory, jaké nám ukazuje soudnictví a vězeňství Sovětského svazu. A proto věřím, že stejně jednomyslně, jako jsme odhlasovali první naše základní zákony o soudnictví, tak jednomyslně schválíme i dnes celý soubor osnov nových soudních zákonů. (Potlesk.)

Podpredseda Valo: Ďalším prihláseným rečníkom je p. posl. Klícha. Prosím, aby sa ujal slova.

Posl. Klícha: Slavná sněmovno, soudružky a soudruzi!

Zpravodaj i předřečníci ve svých projevech objasnili význam vytvoření orgánu prokuratury nového typu, jejímž hlavním úkolem je střežení nedotknutelnosti a neporušitelnosti socialistické zákonnosti. Vytvoření prokuratury s tímto novým posláním může vyvolat úvahy o tom, zdali nedochází k duplicitě funkční činnosti s ministerstvem státní kontroly, které bylo před rokem zřízeno vládním nařízením a jemuž je rovněž statutem uloženo "provádět kontrolu plnění zákonů, nařízení a rozhodnutí vlády".

Ministerstvo státní kontroly plní tento úkol přímou kontrolou činnosti všech administrativních a hospodářských orgánů s hlediska zachovávání nejvyšší hospodárnosti a účelnosti při vydávání státních společenských prostředků a jeho hlavní úkol spočívá v preventivním zabraňování škodám, které by naší výstavbu socialismu mohly zpomalovat. K odstraňování takovouto kontrolou zjištěných závad může ministerstvo státní kontroly používat přímo své výkonné moci jako jeden z článků administrativní státní moci. Naproti tomu generální prokuratura není součástí administrativního státního aparátu a je proto ve své činnosti nejvyššího strážce a ochránce socialistické zákonnosti na tomto administrativním státním aparátě nezávislá.

Vytvořením obou těchto orgánů, jak ministerstva státní kontroly, tak i generální prokuratury nového typu, je důsledně plněna vůle našeho lidu, aby v tomto státě platily zákony pro každého, aby každý byl povinen bezpodmínečně dodržovat státní disciplínu, aby každý byl povinen respektovat nedotknutelnost socialistického státního vlastnictví, aby zájem všeho našeho lidu byl u nás nejvyšším a nedotknutelným zákonem.

Je nadevší pochybnost, že tímto zájmem všeho našeho lidu je urychlování vítězné výstavby socialismu v naší zemi. O tom svědčí hrdinné úsilí našich dělníků na velkých stavbách socialismu, na našich závodech, při uzavírání socialistických závazků, za překročování norem a předčasné plnění vládních termínů, o tom svědčí ustavování stovek nových JZD a provádění hospodářsko-technické úpravy půdy, o tom svědčí snaha všeho našeho lidu o zhospodárnění naší výroby, o zjednodušení a zkvalitnění celého administrativního a hospodářského státního aparátu.

A k podpoře této vůle a snahy všeho našeho lidu směřuje právě činnost jak ministerstva státní kontroly, tak i generální prokuratury. Při všech nezvratných úspěších naší socialistické výstavby jsme si ovšem dobře vědomi i všech svých dosavadních nedostatků, které tuto výstavbu brzdí a zdržují.

Víme, že to není vždy jen, ba ani ne v podstatné míře, zločinná sabotérská činnost třídně nepřátelských buržoasních elementů, nýbrž že podstatnou příčinou těchto našich nedostatků a závad, které naší socialistickou výstavbu zdržují a brzdí, je skutečnost, že jsme se dosud dostatečně nenaučili ovládat složité administrativní a hospodářské státní ústrojí, což pak má za následek, že mnohdy bez jakéhokoliv zlého úmyslu jsou lidosprávnými orgány vydávány výměry a nařízení, které se plně nesrovnávají s naší socialistickou zákonností, že hospodářskými orgány jsou vydávány směrnice a příkazy, které nesledují vždy plně nejúčelnější a nejhospodárnější vydávání společenských státních prostředků a zrychlování tempa socialistické výstavby.

V takovýchto případech je právě úkolem prokuratury i ministerstva státní kontroly, aby příslušné orgány a příslušné činitele na podobné závady včas upozornily a pomohly jim radou a pomocí tyto závady odstraňovat. Být učitelem, rádcem a pomocníkem, to je nejvlastnější poslání prokuratury i ministerstva státní kontroly v období výstavby socialismu.

Tím se také naše prokuratura nového typu i státní kontrola zásadně liší od prokuratury a státní kontroly v buržoasním zřízení, kde oba tyto orgány slouží zájmům úzké vrstvy nejmajetnějších kapitalistických monopolistů proti zájmům všeho lidu. 7 let našeho lidově demokratického zřízení je příliš krátkou dobou k tomu, aby z myšlení lidi mohly být odstraněny všechny kazy kapitalistické výchovy a morálky. Připomněla nám to znovu důrazně ostrá slova kritiky nedostatků a závad, která zazněla z úst soudruha Malenkova na XIX. sjezdu KSSS.

Jestliže v 35. roce výstavby socialismu v Sovětském svazu platí slova s. Malenkova, že ještě dosti pracovníků má formální poměr k státní disciplíně, k usnesení strany a vlády, k zhospodárnění výroby a snižování vlastních nákladů, k socialistickému státnímu vlastnictví a pod., pak je jen pochopitelné, že všechny tyto závady v mnohem širším měřítku se projevují u nás a že proto jsme my tím více povinni proti těmto zlořádům úporně, houževnatě a nekompromisně bojovat. I v tomto boji proti uvedeným zlořádům připadá prokuratuře i státní kontrole nemalý úkol. Proto generální prokuratura tam, kde nepomáhá pouhé upozornění, rada i pomoc, je oprávněna podat proti nezákonnému rozhodnutí protest u nadřízeného orgánu, případně až vládě samé.

Stejně tak i ministerstvo státní kontroly je v takovýchto případech oprávněno dávat k odstranění zjištěných závad závazné pokyny, ukládat viníkům za vzniklé škody placení náhrad až do výše jejich tříměsíčních platů, po příp. je i odvolávat z funkcí.

To jsou nápravná opatření, směrující ke zvýšení pocitu osobní odpovědnosti každého z nás, bez ohledu na funkci nám svěřenou, bez ohledu na postavení a jakékoliv zásluhy. Až potud působí generální prokuratura i státní kontrola svými vlastními specifickými methodami, opírajíce se při tom o širokou spolupráci s dělníky a s ostatními pracujícími ve městech.

Avšak v takových případech, kde jde o zločinnou činnost třídně nepřátelských kapitalistických sabotérů a zločinných rozkradačů socialistického státního majetku, se činnost prokuratury a státní kontroly navzájem doplňuje. V takových případech, jde-li o kapitalistické, třídně nepřátelské zločince, kteří se zločinnou záměrností naší socialistickou výstavbu poškozují, nemělo by ovšem žádné upozorňování, rada ani pomoc žádných účinků; takovéto zločinecké elementy je nutno při každé příležitosti každodenně a každou hodinu odhalovat a zneškodňovat.

K tomu pak je zapotřebí nejužší spolupráce generální prokuratury se státní kontrolou a obou těchto orgánů s naším pracujícím lidem. Jen takováto nejužší spolupráce je zárukou, že zločinná činnost těchto elementů bude co nejdříve odhalena a překažena.

Naši pracující na závodech i na vesnicích mnohdy přímo hmatatelně zločinnou činnost takovýchto elementů cítí, avšak pro jejich mazanost, rafinovanost, předstíranou horlivost v práci a pod. nemohou jim jejich zločinnou sabotérskou činnost dokázat. Proto se v podobných případech obracejí s písemnými stížnostmi nebo upozorněními na ministerstvo státní kontroly. Ministerstvo státní kontroly takových stížností a upozornění dostává celé stovky. Na jejich podkladě má možnost zjišťovat řadu mnohdy dost podstatných závad a nedostatků a činit patřičná opatření k jejich odstranění.

Uvedu zde jeden příklad, jak na upozornění soudruha horníka, který ke svému sdělení skromně připsal, že "plní jen svoji občanskou povinnost", mohl být státní kontrolou odhalen a prokuraturou zneškodněn sabotér a rozkradač socialistického státního majetku v osobě vedoucího státního statku ve Stříbrné Lhotě na Dobříšsku, bývalý statkář Píša. Tomuto statkářskému záškodníkovi se podařilo svými t. zv. "odbornými znalostmi" a svojí počáteční horlivostí oklamat bdělost a ostražitost našich pracujících a úsluhami různého druhu získat si jejich důvěru. Své úsluhy v podobě zapůjčování potahu, výpomocí krmivem a hnojivem stupňoval do té míry, že řada pracovníků, ba i členů MNV, byla jím pak donucována k mlčení, když tento statkářský záškodník počal ve velkém rozprodávat krmiva, hnojiva a jiné potřeby statku kulakům za babku a přitom vlastní dobytek na statku nechal hynout a pole pustnout. Jen díky upozornění soudruha horníka mohlo ministerstvo státní kontroly ve spolupráci s orgány krajské správy státních statků a ONV v Dobříši statkářského záškodníka a jeho kulacké spřežence odhalit a věc postoupit prokurátorovi k zahájení trestního řízení.