Avšak naše republika dává dnes rodinám
to nejcennější - práci. A nejen to.
Mimo spravedlivé mzdy a platy jsou v našem státním
rozpočtu miliardové položky, které jsou
součástí stále stoupající
životní úrovně rodin. Velké jsou
položky, věnované péči o matku
a dítě. Tato péče je dána naší
Ústavou 9. května, která zakotvila všechna
práva i povinnosti občanů našeho státu:
"Manželství, rodina a mateřství
jsou pod ochranou státu. Stát pečuje o to,
aby rodina byla zdravou základnou rozvoje národa.
Dětem zaručuje stát zvláštní
péči a ochranu." Tyto ústavní
zásady rozvádí zákon o národním
pojištění, o rodinných přídavcích,
o půjčkách novomanželům a mnoho
jiných. Všechny tyto zákony naší
lidové republiky umožňují vytvořit
takové podmínky, aby se nám rodily děti
zdravé, aby přicházely do hospodářsky
zajištěných poměrů. Novomanželům
stát poskytuje půjčky, které se mohou
při nepatrném úrokování splácet
10 let. Při narození prvního dítěte
přebírá stát povinnost úrokování
a při každém dalším dítěti
odpočítává 1/3,
půjčky. Další pomocí je zákon
o národním pojištění. Při
sňatku je vyplaceno výbavné ve výši
5.000 Kčs, na které se letos počítá
částkou 501 milionů Kčs. Mateřství
není dnes již důvodem k opuštění
práce. Matka má nárok na 18 týdnů
mateřské dovolené, v níž dostává
peněžitou pomoc. Zatím co v r. 1950 bylo vyplaceno
v době mateřské dovolené 385 mil.
Kčs, je letos počítáno s částkou
631 mil. Kčs. To je důkazem, že zaměstnání
žen nevede ke snižování porodnosti, ale
naopak. Naše lidově demokratická republika
vítá malé občánky s radostí
a nadějí. Odměňuje rodičku
porodným ve výši 2.500 Kčs a přispívá
na výbavičku dítěte 750 Kčs.
Jen na tyto dávky bude letos vyplaceno 859 mil. Kčs,
t. j. 35 krát víc, než první republika
dávala na veškerou péči o mládež.
Jak veliký je přínos zákona o rodinných
přídavcích, je zřejmé z částek,
které jsou ročně vypláceny. Letos
bude jen na rodinných přídavcích vyplaceno
6.721 mil. Kčs. Každá rodina s dětmi
ví, co znamená čtvrtletní příspěvek,
který přichází od ONP. Na 2 děti
je vypláceno 1290 Kčs, na 4 děti 3.180 Kčs,
na 8 dětí 8.860 Kčs čtvrtletně.
Současná zdravotní péče o rodinu
a dítě je doložena položkami v kapitole
ministerstva zdravotnictví. Miliardová rozpočtová
čísla jasně dokazují velikou péči
o dítě dávno před jeho narozením,
ukazují nám péči o kojence v porodnicích
a domech mateřství. V kojeneckých ústavech
je pečováno o zdravotně ohrožené
a předčasně narozené děti v
moderních inkubátorech. Za rozpočtovými
čísly cítíme širokou preventivní
péči, kalmetisaci, očkování
a boj lékařů o život každého
dítěte. Vidíme řady kočárků
před dětskými poradnami, jejichž síť
v posledních letech úžasně vzrostla.
Ukazují nám systematický boj lékařské
vědy proti epidemickým nemocem, který dosahuje
řady úspěchů u spály, záškrtu
a jiných nemocí. Jedním slovem ukazují
nám všechno to, co rozumíme pod požadavkem
socialistické péče o dítě.
Výsledky této široké zdravotní
péče čteme ze zdravých a krásných
tváří našich nejmenších
a z hrdých pohledů jejich matek.
A tak těhotenství a mateřství se stává
dnes radostným údobím v životě
české a slovenské ženy. Rostoucí
síť jeslí a materských škol vítá
nové občánky do radostného kruhu dětí.
Zvlášť dobře působí na vývoj
dítěte mateřská škola. Hrou je
dítě vedeno k soustavné tvůrčí
práci, k hygienickým a zdravotním návykům.
Kolektiv je vede k dobrovolné kázni a k vřelému
vztahu ke společnosti. Nebývalým zjevem u
nás je rostoucí zotavná péče
o děti. Nejkrásnější hotely a
rekreační střediska v zimě a v létě
ožívají šťastným smíchem
dětí. Letošní rozpočet umožní,
že na zotavnou péči pojede letos 338.000 dětí.
My matky nezapomínáme, komu vděčíme
za tuto širokou péči o naše děti.
Radostné dnešky dětí jsou vykoupeny
dlouhými a těžkými boji těch,
kteří se bili na život a na smrt za život
dětí, za štěstí rodin pracujících,
pod slavnými prapory naší rodné komunistické
strany. (Potlesk.) Tyto vysoké položky státního
rozpočtu jsou možné díky pracovním
výsledkům budovatelské práce milionů
mužů a žen, díky svobodě a bratrské
pomoci, kterou nám každodenně dává
náš přítel Sovětský svaz.
Statisíce našich matek již pochopily, že
tato veliká péče o rodinu a dítě
je čestným závazkem, který naplňují
tvůrčí budovatelskou prací. Československé
matky oceňují proto nejen vděčným
uznáním, ale budovatelskou prací všechno
to, co nám dává naše republika dnes
v tomto rozpočtu. Leč my matky denně vidíme,
jak nám rostou děti před očima. Z
batolat, než se naděješ, jsou školáci,
dospívají a je třeba už myslet na jejich
budoucnost. Každá matka si proto klade otázku:
Jaký život čeká naše děti?
Jaká je asi čeká budoucnost? A už dnes
nacházejí matky odpověď na tyto otázky
v našem státním rozpočtu. Vysoké
investice, určené rozvoji průmyslu, mechanisaci
zemědělství, mohutným stavbám
socialismu, Kunčicím, Slapům, na HUKO a desítkám
jiných nám jasně rysují budoucnost
naší země, budoucnost našich dětí.
Státní rozpočet ukazuje tedy všem, kdož
chtějí slyšet a vidět. A matka, které
leží na srdci osud dítěte, nejen slyší
a vidí tu radostnou perspektivu socialistické vlasti,
ale dává své srdce, ruce i hlavu pro její
výstavbu. Státní rozpočet na r. 1952
je tedy nejen zrcadlem naší dnešní velké
péče o rodinu, ale je i zrcadlem slavné budoucnosti,
do které rostou naše děti.
A přece, paní a pánové, naše
štěstí není úplné. Naše
srdce se svírají bolestí a hněvem,
když si vzpomeneme na životy dětí v kapitalistickém
a koloniálním světě, když si
vzpomeneme na malé mučedníky z Koreje, z
Vietnamu, Španělska a Řecka. Spojené
státy a jejich sateliti připravují válku
nebo se zapojují do jejích příprav.
Vynakládají zdrcující většinu
svých státních příjmů
na válečné přípravy. Šetří
především na zdraví a výchově
dětí. Ohrožují tak jejich životy,
zbavují je radostného dětství a vštěpují
jim válečnou hysterii. Jak bychom se mohli bezstarostně
těšit nad spícími tvářičkami
našich dětí, když myslíme na tisíce
korejských matek, které v děrách bdí
nad svými dětmi, na matky, kterým výbuchem
bomb jsou za živa pohřbívány děti,
a když si vzpomeneme na výkřik toho tříletého
korejského kloučka: "Mámo, hlína
mi zakrývá oči." Není možné
být hluchým a slepým k tragedii, kterou prožívají
děti ve Španělsku. I denní tisk Francovy
vlády nemůže mlčet. Vyzývá
veřejnost k záchraně umírajících
hladem a vláda přitom dává 75 % svých
příjmů na válečné přípravy.
Šéf zdravotní služby Francovy vlády
Mosch Marin nedávno prohlásil: "Ve Španělsku
umírá každé tři minuty dítě."
Sebevraždy dětí jsou na denním pořádku.
75 tisíc dětí je duševně chorých.
Děti oblečené do hadrů padají
na ulicích vysíleny hladem. V Madridu je vězení
pro těhotné ženy. Tam rodí se bez slunce,
bez světla a radosti děti antifašistických
bojovnic. Tam tisíce dětí žije v ženských
věznicích se svými matkami. Redaktor listu
Diaro Vasco napsal: "Často potkávám
desetileté muže a osmileté ženy a chce
se mi plakat." Stejné je to v Italii, kde miliony
dětí jsou těžce nemocny, bez jakéhokoliv
ošetření. Válka zanechala v zemi 200.000
sirotků, 15.000 mrzáčků a 300.000
opuštěných dětí bez domova. V
Řecku je 340.000 hladových dětí nezaměstnaných
a 400.000 úplných sirotků. Děti z horských
krajů jedí mouku, určenou dobytku. Desetitisíce
dětí jsou v koncentračních táborech
královny Frederici. Před několika dny oznámil
vládní tisk, že v jeslích v Pireu zemřelo
116 kojenců následkem špatné stravy
a nedostatečné zdravotní péče.
Bylo to 90 % dětí, které byly těmto
jeslím svěřeny. V Indii, v té drancované
a desetiletí zotročené Indi, je největší
dětská úmrtnost. Ze 100 dětí
pouze 35 se dožívá jednoho roku. Je bolestné
hovořit o mučednickém osudu dětí
vietnamských bojovníků, dostanou-li se do
spárů imperialistických kolonisátorů,
o všem tom utrpení statisíců dětí
ve Francii, Malajsku, Indočíně i v latinské
Americe. Existující legendy o životní
úrovni amerických občanů na padrť
rozbíjí fakt, že 10 a půl milionu rodin
živoří, že 4 miliony dětí
se toulají bez domova. Jen při americkém
způsobu života je možné, že zoufalé
matky prodávají děti, které nemohou
uživit. Připočtěme k tomu válečnou
psychosu a zamysleme se, co asi cítí dítě,
kterému zavěšují na krk značku,
aby mohla být zjištěna jeho mrtvolka. Je strašné
slyšet z úst 8 letého kanadského chlapce
z Toronta otázku, kterou položil matce, když
slyšel dospělé mluvit o nevyhnutelnosti vše
ničící války, která přijde
do 2 let. Tento chlapec se ptá: "A mami, proč
musím umřít v 10 letech? Proč se nedožiji
11 let?" Kdo se, paní a pánové, zodpoví
matkám a otcům za všechna tato strašná
tělesná i duševní utrpení dětí
těchto zemí? Pokrokoví mužové
a ženy celého světa již nastupují
do boje na ochranu dětí. Mezinárodní
konference na ochranu dětí bude konána ve
Vídni a bude jednat o tom, co může být
učiněno, aby bylo uhájeno právo dětí
na život, zdraví a výchovu, právo, které
jest společné všem dětem celého
světa. Provolání mezinárodního
patronátního výboru žádá,
aby všichni lidé dobré vůle pomáhali
odstraňovat hlavní zábranu dětského
štěstí, hrozbu a hrůzy nové války,
aby pomáhali odstraňovat křivdy, páchané
na jejich životech a zdraví. I my v Československu
jsme naplněni úzkostí při pomyšlení,
jaký osud by chtěli připravit i našim
dětem. Jsme naplněni rozhořčením
nad tragedií dětí, které už dnes
jsou mučednickou obětí válečných
rozpočtů. Jsme však plně přesvědčeni,
že v pevném svazku se všemi bojovníky
za dětská práva lze zabránit válce,
lze ochránit životy a štěstí dětí
na celém světě. I my v Československu
si uvědomujeme, že péči o matku a dítě
u nás lze dále a úspěšně
rozvíjet jen tehdy, když bude uchován mír.
Protože my matky rodíme pro život, protože
naše děti rostou pro socialistickou budoucnost, nemůžeme
mlčet, nesmíme nečinně přihlížet;
proto československé ženy nastoupily pro slávu
vlasti a štěstí dětí do budovatelské
práce. Do práce, aby činy naplnily heslo
naší národní konference: Chraňte
děti, chraňte naši budoucnost, bojujte za mír!
(Hlučný, dlouhotrvající potlesk.)
Místopředseda dr. Polanský: Děkuji
posl. Rainerové a dávám slovo posl.
Bohušovi.
Posl. Bohuš: Slávna snemovňa!
Predostretý rozpočet na rok 1952 je už štvrtým
rozpočtom, odkedy náš ľud nastúpil
cieľavedomú cestu k socializmu. Keď chcem zhodnotiť
tento rozpočet a dosiaľ dosiahnuté výsledky
na ceste k socializmu, zvlášť úspechy
dosiahnuté na Slovensku, musím sa vrátiť
aspoň trochu zpät.
Prvá ČSR dala Slovákom a Slovensku politickú
slobodu a Slovensko spravilo veľké pokroky, avšak
nesplnily sa všetky nádeje a potreby slovenského
ľudu, zvlášť na sociálnom a hospodárskom
úseku spoločenského života. Slovensko
nemalo toho rozmachu a vzletu, ktorý by bol uvoľnil
všetky tvorčie sily nášho ľudu. Boli
sme svedkami toho, že kým sa hovorilo o slobode, Slováci
boli nútení, podobne ako za Rakúsko-Uhorska,
hľadať si chlieb v cudzine, alebo ponevierať sa
zasa po krajine ako drotári a oknári a sezónni
robotníci na majetkoch zbytkárskych veľkostatkárov,
alebo chodiť okopávať a pretrhávať
repu zvlášť do susedného Rakúska.
Prečo tomu tak bolo?
Kapitalisti prvej ČSR riadili sa v pomere k Slovensku týmto
pravidlom: Slovensko dostane toľko, koľko si vraj vydobyje.
Slovensko figurovalo v hospodárskom budovaní štátu
len v obchodných knihách kapitalistov, a to na strane
zisku alebo straty. Dnešná ľudovodemokratická
ČSR, budujúca socializmus, riadi sa iným
pravidlom voči Slovensku. Slovensko dostáva a dostane
to, čo mu patrí, aby sa stalo nielen teoreticky,
ale vo skutočnosti rovnocenným so zemami českými,
zvlášť na poli hospodárskom. Slovensku
sa dávajú veľké možnosti a otvárajú
sa mu veľké perspektívy rozmachu. Slovensko
sa stáva pevným pilierom republiky a dôležitým
faktorom hospodárskym, sociálnym a kultúrnym.
Dvíha sa jeho životná úroveň.
Slovensko sa mení od základu nielen v sociálnej
a hospodárskej štruktúre, ale aj v smýšľaní,
v cítení, túžbach a spôsoboch
života.
Nie celkom dostatočne by som veci poslúžil,
keby som videl vzrast životnej úrovne na Slovensku
len v tom, keby som vypočítaval, že v spotrebe
chleba a ražnej múky pripadá na osobu 54,07
kg oproti roku 1936, kedy bola 43,01 kg, v spotrebe mäsa
a mäsitých výrobkov 34,04 kg proti roku 1936
s 15,06 kg.
Keby som chcel charakterizovať Slovensko v období
budovania socializmu, tak by som ho pomenoval Slovenskom budovateľským,
Slovenskom v epoche budovania. Dávna túžba
Slovákov, spriemyselnenie Slovenska, stáva sa skutkom.
Že sa na Slovensku na tomto poli stavia a buduje, netreba
dokazovať žiadnymi štatistickými číslami.
Stačí precestovať Slovensko; trebárs
len vlakom, aby sme videli, že Slovensko sa mení od
základu. Priemyselná výroba Slovenska činí
14 % z celoštátnej výroby. Oproti roku 1937
vzrástla priemyslová výroba na Slovensku
3,5 krát. Ťažba uhlia sa proti roku 1936 zvýšila
o 33 %, železnej rudy o 137 %, mangánu o 93 % a nafty
o 133 %. Na Slovensku bolo v roku 1951 v práci 7.254 stavebných
akcií, čo je vzrast oproti roku 1950 10 %. Z toho
bolo v roku 1951 dokončené 3.678 akcií, to
je 57,8 %. Pozoruhodný je vzostup dokončených
halových plôch v priemysle na Slovensku, ktorý
vzostup je dvojnásobný oproti roku 1950. Už
toto samo o sebe svedčí o industrializácii
Slovenska. To sú tisíce nových pracovných
príležitostí.
Zvlášť na úseku energetickom sa Slovensko
stáva dôležitým činiteľom.
Koncom roku 1951 má 2,224 obcí, t. j. 66,3 %, elektrifikovaných
oproti 830 obciam, t. j. 23,5 % v roku 1937. V r. 1951 bolo vyrobené
o 165,4 % viacej elektrického prúdu ako v r. 1937.
Výroba elektrického prúdu na Slovensku činí
z celoštátnej výroby 11,2 %. Váh, postrach
nášho roľníka, jeho ničivá
sila, bude skrotená umom našich inženierov a
rukami našich pracujúcich a bude prinútená
nie ničiť a búrať, ale stavať.
Musí nás tešiť a musíme to pokladať
za zvýšenie úrovne nášho slovenského
ľudu, keď vidíme, že z poníženého
slovenského robotníka sa stáva hrdý,
sebavedomý budovateľ. Toto je veľká vec
na životnej úrovni nášho pracujúceho
ľudu.
Slovensko spravilo veľké pokroky na úseku sociálnej
starostlivosti. Z našich ulíc miznú žobráci,
lebo náš štát sa stará aj o tých,
ktorí z akýchkoľvek príčin nie
sú v stave živiť sa z práce svojich rúk.
Ide o ľudí prestárlych, invalidov a vôbec
o ľudí práce neschopných. Starobnej
a invalidnej podpory účastných je 52.927
osôb, s priemernou mesačnou podporou 1.670 Kčs.
Dnes hodne počujeme hovoriť o nacionalizme a vlastenectve.
Počuli sme hovoriť o kozmopolitizme, o buržoáznom
nacionalizme ako prostriedku a nástroji imperializmu pre
svetovládu, ako prostriedku rozbíjania jednoty pracujúceho
ľudu. Naproti tomu počuli sme o internacionalizme
a o socialistickom vlastenectve ako o výraze pravého,
kladného budovateľského nacionálneho
cítenia pracujúceho ľudu. Keď pozorujeme
život na Slovensku aj v nacionálnom cítení,
musíme uznať veľké zmeny k lepšiemu.
Zvlášť potešiteľné je, ako si
pracujúci oboch našich bratských národov
vyriešili svoj vzájomný pomer v nacionálnom
cítení, v pomere československej vzájomnosti.
Urobili to jednoduchým spôsobom. Pracujúci
ľud Slovenska a českých zemí si povedal,
že miesto toho, aby sa hádal o čiarku a mäkčeň
a viedol jalové spory jazykové a nacionálne,
bude stavať fabriky, elektrárne, priehrady, hute,
bude regulovať rieky, a to tam, kde bude treba, na Slovensku,
v Čechách, na Morave, na tom nezáleží,
a bude si v tejto práci navzájom pomáhať.
A tak sa aj stalo. Buduje sa v Čechách, na Morave,
ale buduje sa aj na Slovensku, a to plným tempom. Sotva
sa jedno skončí, alebo sa ešte celkom ani neskončí,
už sa začína druhé. Náš
slovenský ľud dobre vie, že spriemyselnenie nedeje
sa len na Slovensku, ale aj v českých zemiach. V
hutiach, oceliarňach na Ostravsku topí a leje sa
oceľ a železo, z ktorého budú zhotovené
turbíny do našich elektrární, traverzy
pre naše priehrady, mosty atď. Že to náš
slovenský pracujúci ľud vie a oceňuje,
svedčí tá okolnosť, že stovky a
tisíce osôb pracuje v hutiach, baniach, oceliarňach
na Ostravsku a vôbec v českých zemiach. Nech
je to Šumava alebo Tatry, nech je to Ostrava alebo HUKO -
Čech a Slovák spoločne a bratsky pracuje
na výstavbe spoločnej a všetkým nám
drahej Československej republiky. (Potlesk.) Toto
je nové socialistické vlastenectvo nášho
ľudu, nový nacionalizmus, ktorý stavia a nie
búra. Aj v tomto vidím vyššiu úroveň
nášho ľudu.
Nacionálna nenávisť, šovinizmus, bola
vždy cudzia nášmu ľudu. Že naša
vláda dnes naväzuje priateľské styky so
susednými národmi, s pracujúcim ľudom
ľudových demokracií, s pracujúcim ľudom
maďarským, poľským a nemeckým,
nachádza u nášho ľudu plnú podporu
a porozumenie. Naša vláda v tejto veci nič
iného nerobí, len to, čo z povahy nášho
ľudu vyplýva; úcta ku všetkým,
ktorí s nami dobre myslia, spolupráca so všetkými,
ktorí v mieri a pokoji, tak ako my, chcú si budovať
svoj vlastný život. V takomto duchu odprevádzal
náš ľud nášho pána prezidenta
na jeho návšteve vo východnej Nemeckej demokratickej
republike. V tomto duchu víta aj nový návrh
SSSR na uzavretie mierovej smluvy s demokratickým jednotným
Nemeckom.
Ešte v jednej veci dosiahol náš ľud vyššej
úrovne, a to čo sa týka náboženského
života našich veriacich. Že náboženské
cítenie nášho veriaceho ľudu hralo v rozbíjačských
plánoch nepriateľov republiky, zvlášť
na Slovensku, veľmi veľkú úlohu, netreba
dokazovať. Na tejto ceste nepriatelia republiky chceli pokračovať
aj po oslobodení. Buržoázni kapitalisti, ktorí
o Boha nikdy nestáli, naraz objavili v náboženstve
veľké hodnoty, ovšem zasa pre seba a pre svoje
nie dobré úmysly. Naraz začali chodiť
do kostola nie z náboženskej potreby, ale z vypočítavosti.
Tak ako nacionálne cítenie nášho ľudu
malo byť prostriedkom pre rozbíjanie jednoty pracujúceho
ľudu, tak aj náboženské cítenie
malo byť prostriedkom pre rozbíjanie jednoty veriaceho
ľudu, zvlášť medzi Slovenskom a českými
zemami. No vďaka februárovému víťazstvu
aj tu zbavil sa náš veriaci ľud malichernosti
v prospech svojho náboženského života.
Dnes všetci katolíci veriaci v celej republike miesto
toho, aby sa hádali, či sú slovenskí
katolíci lepšími katolíkmi alebo českí
katolíci, svorne, zbožne modlia sa za mier, za pokoj,
za zdar budovateľského diela, zbožne sa modlia
za krajšiu a lepšiu budúcnosť celého
národa a republiky. Modlia sa: Od moru, hladu a vojny vysloboď
nás, Pane!
Nielen že sa modlia, ale aj aktívne
sa stavajú do radov obrancov mieru na čele so svojimi
duchovnými, do radov budovateľov krajšieho života.
Dnes vidíme, že všetky kresťanské
ctnosti, ktorými sa vyznačuje náš veriaci
ľud, sú v službách výstavby krajšieho
života, krajšej budúcnosti. Socializmus, februárové
víťazstvo pracujúceho ľudu dalo spoločnú
platformu aj nášmu veriacemu ľudu v celej republike
pre jeho jednotu, spoluprácu ako predpoklad pre krajší
náboženský život. Sme svedkami toho, že
aj náš náboženský život sa
prehlbuje a zvrúcňuje. Náš veriaci ľud
vidí a cíti, že socializmus nielen že
neohrožuje jeho náboženské cítenie,
ale ho priam nabáda k plnejšiemu náboženskému
životu. Kostoly sú plne navštevované,
chodí sa na púte, vysluhujú sa sviatosti,
a na čo náš veriaci ľud kladie veľký
dôraz, náboženstvo sa v školách
vyučuje. Vďaka dobre vyriešenému pomeru
cirkvi a štátu, vďaka našej vláde
cirkev dá štátu, čo je cisárovo,
a štát cirkvi, čo je božie, lebo toto
Kristovo napomenutie platí ako celok.