Aj v zdravotníctve spravily sa veľké pokroky.
Celé naše zdravotníctvo je položené
na iný základ; zľudovelo. Že naši
lekári sú preťažení, svedčí
len to, že dnes každý chce byť lekársky
ošetrený a nehľadá mastičkárov
a všelijakých pokútnych "lekárov".
Zvlášť veľká starostlivosť je
venovaná našim pracujúcim matkám a deťom.
Počet postelí v nemocniciach, v ústavoch
a ozdravovniach sa na Slovensku oproti roku 1937 zvýšil
o 40,3 %, z toho v nemocniciach o 65 %. Dnes lekári idú
do závodov za pracujúcim ľudom. Naše kúpele
a sanatória slúžia pracujúcemu ľudu
a nie grófom, barónom a života omrzeným
boháčom na rozptýlenie, na hýrenie
a na míňanie peňazí zdrhnutých
z pracujúceho ľudu. Ešte pred pár rokmi
nevedeli sme si predstaviť, že by do zotavovní,
do výletných miest našich Tatier mohol ísť
robotník alebo roľník. Voľakedy slúžila
dovolenka, ak ju robotník dostal, k tomu, aby sa doma narobil
ešte viacej ako vo fabrike. Dnes využije náš
robotník svoju dovolenku na oddych, osvieženie a zotavenie.
Počet rekreantov na Slovensku v r. 1951 bol 89.592 oproti
17.823 v r. 1947.
Slovensko sa mení od základu. Jeho hospodárska,
materiálna podstata rastie. Zo Slovenska konzervatívne-roľníckeho
stáva sa moderne-priemyselnou krajinou. Priemyselné
robotníctvo vzrástlo na 37,59 v roku 1950 oproti
24,7 % v roku 1930. V stavebníctve pracovalo v r.
1930 len 6,4 %, v roku 1950 už 14,7 %. Ako sa mení
jeho sociálna a hospodárska štruktúra.
ako sa upevňuje jeho materiálna podstata, tak sa
mení aj smýšľanie a cítenie nášho
ľudu, ako som už predtým vylíčil.
Náš slovenský ľud, žijúci
predtým v malicherných pomeroch, stáva sa
veľkorysým, lebo má pred sebou veľké
úlohy.
Avšak na tejto doteraz dosiahnutej úrovni Slovensko
nezaostáva a nezaostane. Pôjde a ide ďalej.
Dáva mu k tomu predpoklady a možnosti aj rozpočet
na rok 1952 a ďalšie dlhodobé projektované
stavby. Priemyselná výroba v roku 1952 vzrastie
na Slovensku o 26 % oproti roku 1951. Je to najväčší
vzrast od roku 1937. Prekročí 4 krát predvojnovú
výrobu. Tento vzrast rovná sa objemu celej predvojnovej
produkcie. Samotný ťažký priemysel vzrastie
o 35-40 % oproti roku 1951. V roku 1953 dá sa do prevádzky
skoro 40 nových závodov a ďalej 50 výrobných
objektov jestvujúcich závodov. Obrat tovaru v maloobchode
vzrastie v roku 1952 skoro o 15 % oproti roku 1951. Nebývalý
vzrast dosiahne sa v elektrickej energetike v našich hydroelektrárňach.
Výroba elektrickej energie vo vodných elektrárňach
na Slovensku činila v roku 1950 asi 34,2 % z celoštátnej
elektrickej kapacity vodných elektrární.
Po dokončení projektovaných vodných
elektrární bude elektrická energia týchto
elektrární činiť v r. 1955 v tomto
druhu už asi 48,4 % z celoštátnej energie a v
roku 1963 až 53,8 %. Ak berieme výrobu elektrického
prúdu týchto elektrární na Slovensku
v roku 1950 za 100, v roku 1955 bude už 300,6 a v roku
1963 až 635,5. Dokončené vodné elektrárne
na našich riekách budú chlúbou a pýchou
Slovenska a republiky.
Naša úroveň bude úmerne rásť
a vyvíjať sa vždy vyššie a vyššie.
Slováci svojím pracovným elánom denne
dokazujú, že sú nielen v stave Slovensko budovať,
ale si ho aj riadiť a spravovať, lebo socializmus uvoľnil
všetky tvorčie sily nášho pracujúceho
ľudu. Je si sám sebe pánom na pracovisku. Na
čele našich závodov stoja najlepší
naši robotníci, úderníci, tak ako na
čele štátu, na stolci prezidentskom stojí
prvý robotník robotného ľudu v osobe
Klementa Gottwalda. (Potlesk.) Veď inak byť
nemôže. Kde si vládne pracujúci ľud,
tam si dáva a stavia na čelo štátu robotníka.
Náš ľud nastúpil novú cestu, cestu
socializmu, po vzore nášho veľkého spojenca
SSSR. Aj tu inak byť nemôže. Budovať socializmus
môžeme sa učiť len od zeme socializmu.
Ak chceme prísť ako zem socializmu tam, kde je dnes
SSSR, ak sa chceme dostať ďalej ako SSSR, to sa môžeme
učiť len od neho. Lebo socializmus znamená
mier, slobodu, blahobyt, ľudskú dôstojnosť
pracujúceho ľudu - a to chce aj náš slovenský
ľud. Chce mier, chce slobodu, chce blahobyt, chce žiť
spôsobom dôstojným slobodného človeka.
V tomto znamení vítam rozpočet na rok 1952
a prehlasujem v mene Strany slobody, že budeme za rozpočet
hlasovať, lebo je to rozpočet mierový a pre
naše Slovensko rozpočet budovateľský.
Nech žije mier, preč s vojnou, nech žije prvý
robotník nášho štátu prezident
Klement Gottwald, nech žije záštita mieru,
Sovietsky sväz! (Potlesk.)
Místopředseda David: Děkuji posl.
Bohušovi za jeho projev. Prosím, aby se ujal
slova posl. Koktán.
Poslanec Koktán: Slavné Národní
shromáždění!
V současných dnech, kdy máme čestný
úkol projednávat všechny kapitoly našeho
státního rozpočtu, chtěl bych se dotknout
jedné radostné skutečnosti. Státní
rozpočet v kapitolách sociálního
zabezpečení vyjadřuje velmi konkretně
podstatný vzestup nákladů na sociální
a zdravotní péči o dělníky
a všechny pracující. V žádném
kapitalistickém státě nemůže
být pracující lid po všech stránkách
tak sociálně zabezpečován, jako je
tomu podle vzoru Sovětského svazu u nás a
v zemích lidových demokracií. To potvrzuje
nejlépe skutečnost, že celé národní
pojištění a všechny náklady na
dokonalou zdravotní péči jsou součástí
státního rozpočtu.
Pětiletý hospodářský plán
nám uložil v rámci sociálního
zabezpečení a zdraví lidu v zásadě
trojí úkol. Je to v prvé řadě
péče o zachování a obnovu pracovních
schopností našich pracujících, dále
třídně spravedlivé rozdělení
nákladů na důchody a konečně
úkol na poli populační politiky našeho
státu. A budiž mi dovoleno, abych pro dokumentaci
vzestupu nákladů na plnění těchto
tří úkolů uvedl několik konkretních
čísel, jež jsou jasným obrazem naší
mírové politiky.
Porovnání ukazují, že náklady
na zdravotní péči o pracující
budou v roce 1952 téměř 14 krát vyšší
než v roce 1937. Náklady na peněžité
dávky nemocenského pojištění
budou 9 a půlkrát vyšší a náklady
na populační dávky dokonce 98 krát
vyšší než v prvé republice. V celku
je hodnota všech dávek plynoucích ze zákona
o národním pojištění 13 krát
vyšší, než byla v roce 1937, a vezmeme-li
v úvahu nynější menší počet
obyvatelstva našeho státu, je toto zvýšení
více než 16 násobné. V zabezpečení
důchodovém v porovnání s rokem 1.935
stouply náklady dokonce 17 krát.
Posuďte, jak se vedle těchto dokumentárních
čísel vyjímají slova presidenta Trumana,
která řekl na americkém kongresu: "Ve
vydáních na výchovu a zdravotnictví
a sociální zabezpečení musíme
být nanejvýš zdrženliví a upustit
od všech zlepšení a rozšíření."
Víme všichni, že tato linie daná Trumanem
se úzkostlivě dodržuje. Prakticky žádné
zákonné nemocenské ani důchodové
pojištění v USA není a nebude. Ale v
roce 1950 stouply v Americe náklady na zbrojení
o 68 %.
Náklady na dávky národního pojištění
jeví během pětiletky v důsledku stálého
rozvoje našeho hospodářství jasně
vzestupnou tendenci. Ve srovnání s prvním
rokem pětiletky zvýšily se tyto náklady
v roce 1950 o 18,8 %, v roce 1951 téměř o
34 % a na rok 1952 se rozpočtují částkou,
která je o 46,2 % vyšší než v roce
1949.
Pro úhradu těchto nákladů nehledáme
vzor v žádném přežitém a
zkrachovaném kapitálovém úhradovém
systému. Vycházíme ze zásady, že
jediným spolehlivým zajištěním
pracujících v době, kdy pro stáří,
invaliditu či nemoc nemohou pracovat, je produktivní
práce těch, kteří nastoupili na jejich
pracovní místa.
A zde jsme u druhé části našich povinností
dobrých hospodářů na všech pracovištích.
Všichni musíme chápat, že rozpočet
je finanční plán, závislý ve
svém provádění na splnění
plánů výrobních, s dodržováním
plánované produktivity práce. Je mobilisační
pro zajištění zvýšeného
sociálního zabezpečení a životní
úrovně pracujících. Musíme
tedy zmobilisovat pro naše výrobní a pracovní
úkoly na všech úsecích a ve všech
oborech všechny pracující k nejvyšším
výkonům a k nejvyšší pracovní
produktivitě.
Jak již bylo mnohokráte z těchto míst
řečeno, naše výroba rok od roku stoupá.
Největší vzestup zaznamenává
od roku 1948, kdy dělnická třída,
zvítězivší nad domácí
i cizí reakcí, vzala suverénně všechny
politické a hospodářské otázky
státu do svých rukou. Všichni dělníci
a drtivá většina ostatních pracovníků,
především naší technické
inteligence, pracují rádi a s nadšením,
poněvadž vědí, že pracují
pro sebe a tím pro blahobyt celého národa.
To ovšem neznamená, že bychom neměli takové
zjevy, kde liknavost, absence a fluktuace pracovních sil
maří úsilí pracujícího
lidu sklidit výsledky své práce. Musíme
všichni do boje proti těmto škodlivým
zjevům, aby zmizely nebo byly alespoň omezeny na
nejmenší míru. Odstranění absence
a fluktuace je v našich rukou a nejde o žádný
těžký úkol. Vypořádáme
se s ním, když budeme správně v masách
politickou a kulturní výchovou pracovat a využijeme
prostředků, jež se nám přímo
nabízejí.
Mluvil jsem na počátku o vysokých procentech
nákladů, jež naše lidově demokratická
republika jako pozoruhodnou část národního
důchodu věnuje na všestranné sociální
plnění. Zde musí být dodržena
socialistická zásada: Každému podle
zásluhy. Chceme-li likvidovat absenci, fluktuaci a liknavost,
musíme se především obracet na nejvážnějšího
činitele - a tím je člověk. Je naším
úkolem naučit všechen lid socialistické
morálce, novému poměru k práci a k
společným výrobním prostředkům.
Vedení závodů, všechny zastupitelské
i organisační složky v závodech
i lidospráva má soustavně zvyšovat péči
o pracující a to především o
nové dělníky, kteří přicházejí
do nové důležité výroby. Je potřeba
stále hledat všechny prostředky, jak pracující
připoutat k závodu, starat se o zpříjemnění
prostředí jejich práce i bydlení a
dávat široké možnosti společenského
a kulturního života, zkoumat a odstraňovat
příčiny absence. Zkušenost nás
učí, že v případech, kdy je na
pracovišti nadměrný počet pracovních
sil, stoupá absence. Tento stav zpravidla bývá
přehlížen, poněvadž se necháme
klamat splněnou výrobou a zapomínáme
na ostatní zjevy, jež jsou stejně hospodářsky
důležité. Uvedu jen malý příklad.
V jednom závodě v Brně odcházelo každou
sobotu asi 50 zaměstnanců z různých
důvodů na propustky nebo nepřišlo do
zaměstnání vůbec. Když se prozkoumaly
příčiny a přistoupilo se k přesvědčovací
práci, dostavil se tento výsledek: V sobotu dne
2. února t. r. absentovalo 48 zaměstnanců
a za 14 dní po přesvědčovací
akci odešlo před ukončením pracovní
doby anebo se nedostavilo do zaměstnání jen
11 zaměstnanců, kteří měli
vesměs vážné důvody. Bude naším
úkolem odstraňovat velmi důsledně
příčiny fluktuace především
řádnou politickou uvědomovací prací
ihned při náboru pracovních sil. Varujeme
se získávat pracovníky pomocí nesplnitelných
slibů a soustavně odstraňujeme mzdové
rovnostářství dodržováním
zásad mzdové politiky.
Dávat perspektivu trvalé práce a spokojeného
života je hlavní v naší politické
a uvědomovací práci, kterou chceme bojovat
proti absenci a fluktuaci. Máme zde skvělý
vzor ze Sovětského svazu. Jde o veliké vodní
stavby, které přetvářejí přírodu.
Z pouští vyrostou úrodné kraje, asi
třikrát tak veliké jako naše republika,
kde bude 300 slunečných dní v roce, jež
umožní sklidit třikrát za rok bohatou
úrodu. A tato úroda dá 100 milionů,
lidí všechny prostředky k blahobytu. To je
možné jedině v zemi, kde lid obětavě
budoval socialismus a ještě obětavěji
klade základy komunismu. A v této veliké
a krásné perspektivě sovětského
lidu zrcadlí se i naše budoucnost. (Potlesk.)
I my máme možnost účastnit se přímo
s tímtéž cílem budování
staveb socialismu doma. Je zde naše Ostravsko a průmyslová
výstavba Slovenska, kde klademe pevné základy
socialistické společnosti. Neposuzujme je jenom
s hlediska nezvyklé práce, finančních
nákladů a obětavého porozumění,
které přechodně vyžadují. Víme
všichni, že starý kapitalistický řád
nám zde nechal továrny, hutě a doly zdecimované
a technicky zaostalé. Z kořistných důvodů
byla práce strojů v těchto závodech
nahrazována lidskou dřinou, poněvadž
síly byly levnější. Stavíme si
však nyní nové, socialistické, technicky
dokonalé hutě a továrny. Vybavujeme doly
nejmodernějšími sovětskými stroji,
které při menší námaze zvýší
produktivitu práce. Tyto nové, socialistické
stavby budou míti vše, co člověk pro
zpříjemnění pracovního prostředí
požaduje. Kolem nich porostou domy, nikoliv zatuchlé
dělnické kolonie a ratejny, stavěné
kdysi uhlobarony, ale moderní domy s byty důstojnými
nového, socialistického člověka. Všechny
investice se nám mnohokrát vrátí ve
zvýšeném národním důchodu,
poněvadž veliké průmyslové stavby
budou dalším zdrojem našeho národního
bohatství. Odstraňujme proto všechny zjevy,
jež brzdí bouřlivý růst našeho
hospodářství a výroby. Tím
budeme nejlépe hospodářsky zabezpečovat
obrovské úkoly našeho sociálního
plnění a upravíme si bezpečnou a rychlou
cestu k budování socialismu v naší vlasti.
(Potlesk.)
Místopředseda dr. Polanský: Děkuji
posl. Koktánovi a prosím pana ministra školství,
věd a umění, poslance prof. dr. Zdeňka
Nejedlého, aby se ujal slova.
Ministr dr. Nejedlý (uvítán dlouhotrvajícím
potleskem): Vážené Národní
shromáždění, soudružky a soudruzi!
Je mi velikou ctí i radostí, že při
rozpočtové debatě mohu zde vystoupit za obor
tak významný. Oč nám vlastně
jde, zejména v našich kulturních resortech?
Jde nám o člověka, o člověka
v plném slova smyslu, toho činitele, který
konec konců všemu teprve dává život,
technice, zbrani, práci, všemu. My víme velmi
dobře, jak Stalin dávno a dávno a
vždy a vždy se vracel právě k tomu, aby
vyzvedl význam člověka při budování
a také ve válce. A možno říci,
že síla Sovětského svazu tkví
především právě v tom, že
tam všude se nám ozve člověk, který
stojí za vším a který podle toho také
jedná. A to je náš úkol zde, v naší
republice.
Rozpočet nám dává krásnou možnost
pro tuto práci. Jistě jsou správné
zásady, že investice do člověka jsou
rovněž investice užitečné, investice,
které přinášejí velmi dobrý
prospěch, a na nás jest, abychom s tím uměli
hospodařit. První předpoklad ovšem je,
že musíme celý ten náš svět,
kterému se říká kultura - já
sám osobně nejsem nadšen pro to slovo, a to
proto, poněvadž bych chtěl, aby kultura byla
všechno, aby všechno bylo kulturní, nejenom škola,
umění a věda - tedy první předpoklad
je, že my musíme tuto kulturu, socialistickou kulturu
budovat ne jako isolovaný svět, svět pro
sebe, jak tomu bylo a namnoze je v buržoasním světě,
kterému jeho "kultura" je jednak obyčejně
parádou, trochu požitkem, zábavou a pod. My
přirozeně budujeme a chceme budovat kulturu v těsném
spojení s konkretními úkoly naší
republiky a naší doby.
Za druhé: v naší republice musí být
samozřejmě kultura lidová, pro nejširší
vrstvy. I vyšší stupně kultury musí
míti tento směr a plnit tento úkol. Jak už
jsem naznačil, musí mít stále na zřeteli
vytváření člověka, jakého
nyní potřebujeme.
Dovolte proto, abych s tohoto hlediska poukázal na dva
hlavní úkoly - jak já sám je vidím
- které před námi stojí. Je to úkol
budovatelský, kterým můžeme s této
strany pomoci budování naší republiky,
ale je to také úkol bojovný, obranný,
který dnes na nás na všechny tolik doléhá.
Především však je to úkol budovatelský.
My budujeme nový svět, budujeme novou republiku,
a k tomu potřebujeme nové lidi. Není to lehké;
je daleko lehčí dát někomu do ruky
novou techniku, novou zbraň než mu dát nový
mozek. To je daleko obtížnější.
O tom se můžeme přesvědčovat
z denních zkušeností. Ale nesmí nás
to ovšem zaleknout. My už dnes vidíme velmi dobré
výsledky, když se podíváme na naši
mládež. Já bych ji zde vyzvedl na prvním
místě. Výchova skutečného budoucího
nového pracovníka je vlastně první
podmínkou. V tom jsme skutečně velmi pokročili
ve škole i mimo ni. Už dnes začínáme
vidět důsledky a výsledky naší
jednotné školy. Všechna mládež do
15 let dostává společnou výchovu,
která odstranila všechny rozdíly, které
zde byly předtím. A nejenom to. My jednotnou školou
připravujeme již první dávku mládeže,
kterou posíláme do života. Jsou zde překážky
- a my si toho musíme být dobře vědomi,
- které jsou spíše mimo školu a které
právě my můžeme proto daleko hůře
ovládat, ale přesto je ovládáme. Jsou
to překážky, které dává
prostředí, kde dítě roste. Nejsou
to jenom rodiče, je to celé prostředí,
které se kolem dítěte kupí. A já
jenom mohu s radostí konstatovat, že už
dnes naše mládež i v této věci
je tak aktivní, že už začíná
vychovávat své prostředí, takže
nejenom rodiče vychovávají děti, ale
dnes už děti silně vychovávají
rodiče. (Potlesk.)
My máme pro buzení tohoto nového člověka
speciální prostředky. Máme pionýry,
máme družiny mládeže, a kdo měl
příležitost poznat, co to znamená, jistě
dovede také ocenit veliký účin těchto
nových organisací. Pionýr! On má skutečně
už krásnou ctižádost, ctižádost
nového člověka, ctižádost ne
proto, aby se dostal někam do nějakého "ouřádku",
ale ctižádost, aby ukázal, co on, hoch, děvče,
už dovede, jak on ukazuje a jak dává pozor
na ty druhé, aby mu to nekazili. Zde nám rostou
noví lidé. Prospěch těchto pionýrů
je čestný závazek, není to už
jenom karabáč učitelů, nýbrž
jejich vlastní čestný závazek. Jakmile
neprochází s dostatečným prospěchem,
nemůže býti pionýrem. Tady vidíme,
jak nám roste skutečně nová mládež
a z ní nový člověk. A my v tom
půjdeme nesporně dále. A musíme to
podporovat.
Nemohu zde nepřipomenout i to, že už dnes máme
celou řadu - ne ještě úplně -
ale velikou řadu učitelů a učitelek
stejně obětavých. Mohl bych ukázat
už konkretní případy, že na př.
taková pověstná vesnická učitelka
už není ani u nás neznáma. My skutečně
někde i v úplně opuštěném
kraji, na opuštěném místě máme
takovou učitelku - mladé děvče - která
velmi krásně a obětavě pracuje. Na
nás přirozeně záleží,
abychom neztratili, co tady v mládeži získáváme.
I další stupně zde musíme budovat. A
systematicky je rozvádět. O to ještě
zápasíme.