Místopředseda David: Děkuji posl.
Jarošovi za jeho projev. Slovo má posl. Sláva.
Posl. Sláva: Paní a pánové!
Dovolte mi, abych úvodem k svému diskusnímu
příspěvku, zaměřenému
k rozpočtové části týkající
se našeho zdravotnictví, zdůraznil historickou
skutečnost, že jest to po prvé, co náš
celostátní rozpočet v kapitole věnované
zdravotnictví ve své náplni zahrnuje sjednocené
zdravotnictví na celém území našeho
státu. Dosáhli jsme toho, co bylo v popředí
zájmu všech zdravotníků a co bylo také
vždy v posledních letech předmětem diskuse
v sociálně-politickém a zdravotnickém
výboru Národního shromáždění
při projednávání rozpočtu ministerstva
zdravotnictví.
Při sjednocení našeho zdravotnictví
těžili jsme ze zkušeností sovětských
zdravotníků, kteří nám dali
k disposici své poznatky získané při
budování socialistického zdravotnictví
ve své vlasti. Proto náš dík za to,
že jsme mohli zdárně provésti tuto reorganisaci
zdravotnictví, patří v prvé řadě
Sovětskému svazu, sovětské lékařské
vědě a sovětským zdravotníkům.
Jsme také zvláště vděčni
našemu pracujícímu lidu, který prací
svých rukou vytváří hmotné
hodnoty, které nám umožňují budovat
socialistické zdravotnictví. Z celé náplně
rozpočtové kapitoly, věnované zdravotnictví,
podobně jako z celého našeho státního
rozpočtu vyniká to, co jest zásadním
motivem a vedoucí myšlenkou veškeré naší
politické práce, t. j. socialistická výstavba
a boj za světový mír. Ve zdravotnictví
se to jeví nejen ve zvýšení nákladů
na zdravotní péči, nýbrž i v
tom, že právě ve sjednoceném zdravotnictví
bude možno těchto položek použíti
ještě více než v předcházejících
letech k prohloubení a zkvalitnění zdravotnické
péče, zvláště o pracující
lid. Naším hlavním úkolem je, aby zdravotnictví
nebylo něčím mimo skutečný
život, něčím abstraktním, ale
aby se opravdu přiblížilo lidu.
Velmi výmluvnou a důležitou politickou skutečností
je, že plných 90 % rozpočtu, věnovaného
zdravotnictví, obsahují úvěry národních
výborů, při čemž úvěry
ONV činí plných 52,54 %. Toto rozvržení
je nejlepším dokladem decentralisace zdravotní
služby, která přechází na nižší
složky, na národní výbory, v nichž
náš lid má možnost účasti
a kontroly nad výkonem zdravotnické péče.
Tato skutečnost je pak důkazem, jak důsledně
je prováděna zásada, že lid je zdrojem
moci ve státě, tedy i ve zdravotnictví. To
je veliký rozdíl proti kapitalistickým státům,
kde se ve sněmovnách občas pro uklidnění
širokých mas mluví frázovitým
způsobem o sociálních a zdravotních
opatřeních, prospěšných obyvatelstvu,
ale byrokratický státní aparát se
vždy při provádění postará
o to, aby dal pouze nejnutnější minimum, které
by nenarušilo zájmy kapitalistické vládnoucí
třídy.
Uvedu jeden takový příklad z Anglie. V r.
1945 slíbila labouristická vláda, že
lepší lékařská péče
musí být přístupná všem
- a přitom podle sdělení labouristického
listu "People" z poslední doby očekává
v Anglii 500.000 lidí umístění v nemocnicích.
Současně uvádí tento časopis,
že londýnský místní zdravotní
výbor byl nucen přiznat, že v minulém
roce mnoho nemocných zemřelo proto, že nemohli
být bezplatně umístěni v nemocnicích.
Přitom nemocnice v Londýně nebyly přeplněny,
nýbrž měly řadu prázdných
lůžek vyhrazených ovšem pouze pro platící
pacienty. List "People" v závěru konstatuje,
že anglickým nemocnicím jako nejdůležitějšímu
článku zdravotnické služby hrozí
neodvratný krach. Podobné poměry jsou i ve
Francii, kde podle zjištění Všeobecné
konfederace práce chybí 140.000 lůžek.
To jsou, paní a pánové, problémy,
které naše lidová správa, nesoucí
odpovědnost za správu našich nemocnic, nemá,
a také nikdy mít nebude, neboť zdravotnictví,
které se řídí slovy velkého
genia a tvůrce nového člověka, s.
Lenina, že "zdraví je nejcennější
poklad", zajišťuje v našich nemocnicích
plnou, hodnotnou a na moderních základech založenou
zdravotní péči o každého občana
naší vlasti bez rozdílu a tuto péči
ještě stále prohlubuje. O tom svědčí
i ta skutečnost, že na r. 1952 se plánuje další
zvýšení počtu lůžek v nemocnicích
o 5 %, na Slovensku o 7 %, v odborných ústavech
o 9 % a na Slovensku o 14 %. V tom je také veliký
rozdíl proti poměrům za prvé republiky,
kdy i my jsme slyšeli hovořit o svobodě, humanitě
a lásce k bližnímu, ale jaká byla skutečnost?
Střílení do bezbranných, vyhladovělých
nezaměstnaných, škody na zdraví tisíců
dětí a dospělých záměrnou
podvýživou. Když pak někdo onemocněl,
nikdo mu vcelku nepomohl a nikdo se o něj také nestaral.
Tak pečovala za první republiky naše vychvalovaná
demokracie o pracujícího člověka,
to byla ta všechna humanita a láska k bližnímu.
Takovou pozornost věnovalo tehdejší zřízení
zdraví našeho národa. Jako ilustraci rozdílu
mezi zdravotnictvím za prvé republiky a zdravotnictvím
nynějším uvedu zde přirovnání
týkající se péče o dítě,
která je na prvém místě zájmu
našeho lidově demokratického zdravotnictví.
V r. 1938 jsme měli v celé republice 1.465 dětských
lůžek a v r. 1951 jsme měli pouze v našem
kraji, v Ústí n. L., již 658 dětských
lůžek a v celé republice 7.890 dětských
lůžek, tudíž pouze v jednom kraji skoro
polovinu celostátního stavu z r. 1938.
Dnešní praktické úspěchy našeho
zdravotnictví spočívají hlavně
v tom, že naše dnešní lékařská
věda se opírá o rozvoj a zkušenosti
sovětské vědy a že uplatňuje
v péči o zdraví člověka pavlovský
názor na nemocného. To jsou základy naší
nové zdravotnické politiky, a i když zde máme
dosud některé nedostatky a někdy musíme
ještě bojovat se starým smýšlením
lidí, jsme přesvědčeni, že i
ve zdravotnictví nový socialistický člověk
tyto překážky vítězně
zdolá.
Nová organisace zdravotnictví a přenesení
větší části úkolů
na lidosprávu zavazuje ovšem všechny funkcionáře
národních výborů, aby věnovali
našemu zdravotnictví větší pozornost
než dříve, a je třeba, aby sjednocené
zdravotnictví se stalo všude skutečnou záležitostí
všech členů rady a aby mu byla věnována
taková pozornost, jako ostatním důležitým
problémům našeho života, jehož je
zdravotnictví nerozlučnou součástí.
Toho zájmu je také skutečně zapotřebí,
neboť pracovní náplň zdravotních
referátů, zvláště KNV a ONV se
rozšířila o řadu nových úkolů,
důležitých pro úspěšnou
hospodářskou výstavbu všech států.
Mají-li tyto úkoly být splněny, je
třeba zvýšené pomoci a nejširší
spolupráce všech členů rady a zvláště
také všech složek naší vrcholné
masové organisace ROH.
Důležitým činitelem při dalším
vývoji našeho zdravotnictví budou i reorganisované
zdravotní komise, ovšem je třeba zainteresovat
členy těchto komisí, tak jak to děláme
v našem kraji, o práci zdravotních referátů
a dáti jim možnost přímé aktivní
účasti na budování zdravotní
péče. Nám se nejlépe osvědčilo
pověřiti jednotlivé členy komisí
kontrolními úkoly v dílčích
úsecích zdravotní péče.
Úkoly, na které je třeba, aby se lidospráva
bezprostředně zaměřila, jsou podle
mých zkušeností zdravotního referenta
KNV v Ústí nad Labem hlavně tyto:
1. Dětsko-kojenecká úmrtnost, jež je
zvláště v našem kraji a vůbec v
pohraničních krajích vyšší
než v krajích vnitrozemských. Proto zintensivňujeme
boj proti dětsko-kojenecké úmrtnosti tím,
že ho lépe než dříve organisujeme
pomocí nově ustanovených okresních
pediatrů, jejichž úkolem jest také současně
organisačně prohloubit všestrannou péči
o dítě. Dětsko-kojeneckou úmrtností,
která představuje jeden z našich hlavních
problémů zdravotních, zabývají
se nejenom zdravotní referenti, ale i rady KNV a ONV pravidelně
na svých schůzích.
2. Prohloubení zdravotní péče o pracující
na závodech a zavádění odborných
služeb podle povahy toho kterého závodu. V
tomto směru máme v našem kraji ulehčenou
práci tím, že během posledních
dvou let se nám podařilo vybudovati poměrně
dobrou síť závodních ambulatorií,
kterou dnes již jen zdokonalujeme.
3. Sledování pracovních absencí a
jejich příčin. To je vzhledem k průmyslovosti
našeho kraje zvláště důležitý
úkol a proto i touto problematikou se rady KNV a ONV na
svých schůzích pravidelně zabývají.
4. Důležitým problémem jsou u nás
v krajích také jesle, kde v prvé řadě
organisačně zajišťujeme odborný
lékařský dozor a snažíme se dosáhnouti
plného využití kapacity jeslí ve spolupráci
s náborovým oddělením referátu
pracovních sil. Pokračujeme dále ve školení
kádrů a v účelném plánování
a zřizování nových jeslí, při
čemž věnujeme i náležitou pozornost
jejich hospodářskému provozu.
5. Reorganisace péče hygienicko-epidemické,
neboť zdravotní péče nemůže
být zaměřena jen na léčení
chorob, nýbrž musí se především
soustředit na to, aby se předcházelo jejich
vzniku.
6. Činnost posudkových lékařů,
ve které máme i v celostátním
měřítku ještě nedostatky a která
byla také podrobena kritice v sociálně-politickém
a zdravotnickém výboru sněmovny.
7. Zdravotnická osvěta, kterou ve spolupráci
s Červeným křížem u nás
koordinuje krajská a okresní subkomise. Kromě
plánovaných osvětových přednášek,
u nichž dbáme na to, aby měly vždy nejenom
správnou odbornou, ale hlavně také politickou
náplň, zaměřujeme se na dokončení
popularisace sjednoceného zdravotnictví, a to hlavně
v závodech a na venkově. Osvětové
přednášky těší se pak u
nás stále rostoucímu zájmu veřejnosti.
8. Budeme věnovat pozornost hospodářskému
provozu nemocnic, které nejenom v našem kraji, ale
i v celostátním měřítku vykazují
v průměrech nákladů veliké
diference, a to i u nemocnic stejného typu. Tím
zlepšíme nejenom péči o nemocné,
ale také správným hospodařením
v těchto ústavech ušetříme našemu
národnímu hospodářství značné
částky.
Těmito hlavními i ostatními úkoly,
vyplývajícími ze sjednocení zdravotní
služby, se lidospráva v našem kraji odpovědně
zabývá, neboť zájem o zdravotní
problematiku u nás stále roste a zdravotnictví
není již pouze záležitostí nemocných
a lékařů, ale stalo se záležitostí
veřejnou. Dnes se totiž začíná
mluvit o zdravotnických problémech nejen v nemocnicích,
ale všude na pracovištích, v JZD, v politických
i odborných organisacích. Jest ovšem třeba,
aby se naše lidospráva všude snažila tento
zájem ještě zvýšit a byla stále
v kontaktu s nejširší veřejností
pomocí hovorů s občanstvem o zdravotnictví.
Kritika a podněty z těchto hovorů musí
se pak státi závazným podkladem pro řízení
zdravotní politiky v terénu, neboť jedině
tak splní naše zdravotní péče
vše, co od ní očekává náš
pracující lid.
Hodnotíme-li dosavadní průběh sjednocení
zdravotní služby v našich krajích, musíme
přiznat, že jsou zde dosud některé nedostatky,
ovšem je třeba v této souvislosti uvážit,
že sjednocení u nás probíhá ve
všech okresech teprve od 1. ledna letošního roku
a že na druhé straně bylo dosaženo v našem
zdravotnictví řady důležitých
úspěchů.
Dokladem stále se lepšící úrovně
zdravotnické péče jest i populační
přebytek, který byl u nás loňského
roku 3.5 krát větší než v r. 1937
a činil 141.555 osob, zatím co na př. v Rakousku
ve Vídni připadalo roku 1951 na 100 úmrtí
již pouze 46 narozených. Zvýšil se i počet
ambulantních ošetření v našich
nemocnicích, který přesáhl loňského
roku 8 milionů nemocných. Zlepšila se i ambulantní
služba národního pojištění,
která sjednocením přešla na státní
zdravotní správu. Počet lékařských
pracovišť se v tomto úseku zvýšil
o 46 %, na Slovensku o 62 %, což umožnilo, že počet
vyšetření dosáhl počtu téměř
35 milionů a ošetřeno bylo více než
14 milionů osob. Příznivě se vyvíjela
i služba Ústavu národního zdraví,
kde počet složek se zvýšil o 11 %, počet
pracovníků o 75 % a počet pracovních
hodin o 140 %. Byl to také důsledek dalšího
zapojení lékařů, jejichž pracovní
úvazek se zvýšil o 20 %. Také lázeňská
péče, poskytovaná dnes převážně
pracujícím, vykazuje příznivé
výsledky a zaznamenává zvýšení
počtu pacientů o téměř 25 %,
při čemž se ošetřovací doba
zvýšila o 40 %. Loňského roku bylo v našich
lázních léčeno více než
1/4 milionu nemocných.
To jest pouze několik statistických dat, která
doplňují to, co zde podrobněji uvedl předřečník.
Jsou to jen čísla a procenta, ale uvědomte
si, co nové síly a radosti z navráceného
zdraví se skrývá za každým procentem
a za každou číslicí. Tato skutečnost
nás pak musí naplnit radostí a pevným
odhodláním přispěti ještě
více k vybudování nejdokonalejší
péče o pracujícího člověka.
Čeká nás ovšem ještě řada
úkolů a je na nás všech, odpovědných
činitelích, na všech zdravotnických
pracovnících, abychom ve zdravotnictví šli
dále kupředu a neustále zdokonalovali péči
o pracujícího člověka podle vzoru
SSSR. To bude nejlepší přínos našeho
zdravotnictví na naší cestě k socialismu
a v boji za světový mír, a když takto
budou naši zdravotníci chápat své úkoly,
pak se i jím podaří podstatně přispěti
k tomu, že nejenom my, ale i naše příští
generace bude žít v krásném, mírem
naplněném socialistickém státě.
(Potlesk.)
Místopředseda David: Děkuji posl.
Slávovi za jeho projev.
Nyní uděláme 15 minut přestávku.
Místopředseda dr. Polanský (zvoní):
Pokračujeme v přerušené rozpravě.
Dalším přihlášeným řečníkem
je posl. Rainerová. Dávám jí
slovo.
Posl. Rainerová: Paní a pánové,
soudruzi a soudružky!
Každá kapitola projednávaného státního
rozpočtu na rok 1952 je radostným odrazem bohatého
života celé naší republiky. Nejkrásnější
kapitoly rozpočtu jsou ty, které hovoří
přímo i nepřímo o péči,
věnované rodinám, matkám a dětem.
Právě v nich se nad slunce jasněji ukazuje
smysl a poslání naší republiky a cíl
našeho úsilí: vybudovat bohatou socialistickou
vlast pro rodiny pracujících a zabezpečit
budoucnost našich dětí. Nejpevnější
hospodářská základna našich rodin
je dána plnou zaměstnaností mužů
a žen a spravedlivým rozdělováním
národního důchodu podle zásluh. Naše
rodiny jsou tak jednou pro vždy zbaveny strachu z hospodářské
nejistoty a nezaměstnanosti. Už tento prostý
a pro nás samozřejmý fakt ukazuje, jak hlubokou
přeměnou jsme prošli u nás od chvíle,
kdy jsme začali s přestavbou naší země,
kdy jsme začali budovat socialistickou republiku.
Jednou se ve svém projevu obrátil náš
president na ženy s touto výzvou: Ať naše
ženy nikdy nezapomínají na těžkou
minulost, na to, jak přímo otrocký život
měly naše dělnické a rolnické
mámy. A naše matky nezapomněly. Nezapomněly
na dobu nezaměstnanosti a bídy, kterou nejvíc
trpěly děti. Podvyživené žebraly
ve městě. Na venkově měly úlevy
ze škol, aby mohly robotovat bohatým sedlákům.
Tisíce dětí hrbilo záda nad mizerně
placenou domáckou prací. Takový byl život
dětí v Masarykově a Benešově
republice, kde se do omrzení omílalo heslo vše
pro dítě. Tuto těžkou minulost připomínáme
si i dnes při projednávání našeho
státního rozpočtu, při srovnávání
péče o matku kdysi a dnes. Ani s. Urbanová
z Lanškrouna nezapomněla. Říká:
"Jsem z 8 dětí, z chudé rodiny. Od šesti
let sem šila knoflíky, ve 14 letech jsem šla
sloužit k sedlákovi, kde jsem dřela od svítání
do noci. Když jsem se vdala, nastala starost ještě
větší. Přišla nezaměstnanost
a později žebračenky. Při té
nouzi jsem dala život 5 dětem. Kolikrát jsem
nad nimi zaplakala, když jsem jim neměla co dát
do úst."
Stejně vypráví s. Mendlíková
ze Smíchova, matka 5 dětí. Zakládali
si s mužem ve 30. roce rodinu. Jejich zařízení
byla bedna od cukru, stará skříň a
železná postel. Pak přišla nezaměstnanost.
Jí se narodilo první dítě, které
zemřelo ve 3 měsících. Narodilo se
jí druhé, které kojila do 2 let, aby mu zajistila
alespoň nějakou stravu. I toto dítě
jí ve 3 letech zemřelo. Dnes vzpomíná
na ty doby a říká: "Nebyla práce,
nebylo ani štěstí." Komunistická
poslankyně Machačová při projednávání
rozpočtu v r. 1935 říká: "Smrt
obchází Čechy, Moravu a Slovensko a nachází
bohatou žeň mezi kojenci a dětmi podlomenými
podvýživou."