Národní hospodářství naší
země se vyvíjí na základě všeobecného
národohospodářského plánu v
souhlase s úkoly vytyčenými stranou a vládou.
Mezi jednotlivými odvětvími a podniky jsou
podle našeho rozpočtu plánovitě rozděleny
finanční zdroje nutné pro stěžejní
výrobní plány. Jakákoliv škoda,
způsobená plánovanému hospodářství,
narušuje výsledky celého plánu. Bude
proto náš soud na podkladě zákonů
trestat všechny vinníky a zároveň varovat
ostatní hospodářské činitele
před úmyslem obejít nebo porušit naše
zákony zajišťující úspěšné
plnění plánu.
Náš rozpočet věnuje nesmírné
sumy na zajištění blahobytu našich pracujících,
na realisaci všech jejich práv, jež jsou jim
zaručena lidově demokratickým zřízením.
Proto i naše soudy musí ochraňovat politická,
pracovní i ostatní osobní a majetková
práva a zájmy občanů, chráněná
zákony, jakož i práva a zájmy státních
institucí a podniků, jednotných zemědělských
družstev, socialistických právnických
osob i jiných společenských organisací.
Naše soudy a naše prokuratury musí svou dobrou
prací učit náš lid zachovávat
zákon, který vyjadřuje vůli tohoto
lidu, musí jej učit správně spojovat
zájmy osobní a společenské, stavět
na první místo zájmy socialistického
státu a zachovávat pravidla socialistického
soužití. Tím budou naše justiční
orgány vychovávat k úctě k socialistickému
právnímu řádu, budou zvyšovat
vědomí odpovědnosti úředních
osob i občanů za jejich činnost, přispívat
k upevnění státní discipliny
a k přísnému zachovávání
našich zákonů.
Naše strana a vláda stále rozšiřuje
péči o matku a dítě a o upevnění
rodiny, která má tak důležitou úlohu
ve výchově nových, již socialistických
občanů. Náš rozpočet je dokladem
toho, jaké nesmírné částky
vynakládá náš stát na pomoc našim
rodinám, jak zvětšuje síť všech
těch zařízení, jež pomáhají
rodinám a matkám v jejich péči o děti
a jaké ohromné prostředky dává
na vytvoření podmínek pro lepší
výchovu mladého, zdravého pokolení.
Musí proto činnost našich soudů i v
oblasti občansko právních vztahů,
v ochraně zájmů dětí, v upevnění
rodiny a manželství pomáhat našemu lidu,
aby si uvědomil své povinnosti k rodině i
ke společnosti. Naše soudy musí vyjadřovat
přesvědčení našeho pracujícího
lidu, který odsuzuje jedince vyhýbající
se svým povinnostem k rodině a k dětem. V
rozvodových sporech musí naše soudy provádět
velkou výchovnou práci a obracet pozornost manželů
na nepřípustnost lehkomyslného poměru
k manželství, a to zvláště tam,
kde to odporuje zájmům nezletilých dětí.
Je proto nutné, aby naši prokurátoři
i soudci, kteří svou prací budou hospodařit
položkami, určenými naším rozpočtem
pro výkon justice, byli proniknuti vědomím
všech těch naléhavých, čestných
a ušlechtilých úkolů, které musí
splnit naše soudnictví i každý z nich.
Musí svou práci naplnit duchem socialistické
spravedlnosti a socialistické zákonnosti i bezvýhradné
oddanosti zájmům lidově demokratického
zřízení. Naše soudní síně
musí být proniknuty vysokou socialistickou morálkou
tak, aby každému občanu bylo jasno, že
naše justiční orgány jsou důslednými
strážci všech hodnot, jež vytváří
náš pracující lid a jež se promítají
v námi dnes projednávaném budovatelském
a mírovém rozpočtu. (Potlesk.)
Místopředseda David: Děkuji posl.
dr. Patschové za její projev.
Slovo má nyní posl. Jaroš.
Posl. Jaroš: Soudružky a soudruzi, vážení
přátelé!
Ač uplynula poměrně krátká
doba od provedení sjednocení zdravotnictví,
můžeme již směle říci, že
jsme přes některé nedostatky dosáhli
významných úspěchů, jež
nás značně přiblížily
k našemu stálému vzoru, sovětskému
zdravotnictví. Zdrcující většina
národa se denně přesvědčuje
o obrovském rozdílu mezi zdravotnictvím kapitalistickým
a zdravotnictvím v lidové demokracii, kde nemocný
člověk přestává být
definitivně předmětem spekulace a nemoc hospodářskou
katastrofou.
Našim pracujícím zní až neuvěřitelně,
že na př. ve Spojených státech stojí
denní pobyt v nemocnici 11 až 33 dolarů, k tomu
zvláštní účet za všechny
operace, roentgen, laboratorní vyšetření,
léčiva, odborné lékaře a někde
dokonce za stravu. Co to znamená při průměrném
týdenním výdělku 65 dolarů
u středního dělníka, je na bíle
dni, nehledíc na miliony nezaměstnaných.
Nejinak je tomu v Anglii, kde s velkou reklamou vyhlášená
národní zdravotní služba prodělává
těžkou krisi. Při projednávání
rozpočtu v Anglii bylo oznámeno další
snížení výdajů na zdravotnictví
a zrušení bezplatné lékařské
péče pro pojištěnce. To zřejmě
proto, aby se mohlo dát více na válečnou
výrobu a zbrojařské zisky.
Zmarshallisovaná rakouská vláda ani nepovažuje
za nutné mít ministerstvo zdravotnictví.
Nejen nerozšiřuje síť zdravotnických
zařízení, ale dokonce je zavírá.
Minulého roku byla zavřena ve Vídni 4 velká
ambulatoria, protože jejich provoz prý byl příliš
nákladný. Mladiství umírají
na tuberkulosu a nemocnice jsou poloprázdné. Rakouští
lékaři jsou bez zaměstnání
a zejména mladí musí pracovat jako kameloti,
umyvači nádobí a v nejlepším
případě emigrují do kolonií.
Prožívají podobný osud jako jejich západoněmečtí
kolegové, jichž je přes 15.000 bez práce.
A v koloniích? Co tam je - to je výsměch
zdravotní péči. V Maroku připadá
jeden lékař na 45.000 obyvatel, a protože většina
lékařů je v městech, slouží
na venkově jeden lékař pro 120.000 obyvatel.
To, co koloniální režim ušetří
na lékařích, jichž je v zemi právě
200, vynahradí na policii, která čítá
14.000 mužů. Zdravotní poměry v Nigerii
pak přesahují všechnu fantasii. V hlavním
městě Lagos je jedno nemocniční lůžko
pro 185 bílých obyvatel, ale pro domorodé
obyvatelstvo je už jedno lůžko pro 125.000 lidí.
Pro 24 mil. lidí je tu 10 zubních lékařů.
To je ten jejich západní způsob života,
to je ten jejich idealismus, mající ve svém
znaku ne ideály, ale žoky zlata!
A u nás? Právo na zdraví jsme každému
občanu zakotvili v naší ústavě;
zdravotní péče přestala být
záležitostí soukromou a stala se záležitostí
státu, společnosti. Socialisticky systém
z kořenů vyvrátil buržoasní názor
na zdravotnictví, na jeho represivní a charitativní
charakter, a jasně potvrdil skutečnost, že
jedině vítězství proletariátu
nad buržoasií ho může zbavit nejen vykořisťování,
ale také ho zajistit všemi prostředky proti
ztrátě nejcennějšího pokladu,
zdraví.
Dosavadní výsledky v plnění zdravotnických
úkolů jsou toho výmluvným důkazem
a můžeme být na ně právem hrdi.
Vždyť od roku 1945 jsme získali víc nemocničních
lůžek než za 20 let prvé republiky. Od
r. 1937 jsme jejich počet téměř zdvojnásobili.
Podařilo se nám proti roku 1937 12 1/2
krát rozmnožit počet odborných oddělení
u tuberkulosy, 12 krát u oddělení kojeneckých,
6 krát u neurologických, radiologických i
ostatních. Závodní ambulatoria, která
v prvé republice byla takřka neznámá,
jsme od roku 1947 zdvojnásobili. Zlepšili jsme vnitřní
vybavení zdravotnických ústavů a rozmnožili
počet lékařů a zdravotnických
pracovníků. Jeslí máme dnes proti
roku 1937 11 krát více a počet míst
v nich je 22 krát větší. Jsme hrdi,
že v důsledku takových opatření
a rostoucí hmotné a kulturní úrovně
lidu stoupla porodnost v r. 1950 o 40 % proti roku 1937, že
klesl počet mrtvě narozených dětí
za tutéž dobu o 27 %, že vůbec úmrtnost
je nejnižší, jaká kdy u nás byla,
neboť klesla od r. 1937 o 13 %. Úmrtnost kojenců
klesla o 1/3 a stále klesá,
a stejně klesla i úmrtnost žen v souvislosti
s mateřstvím ze 4,9 na 0,88 na 1.000 porodů.
Roste také průměrný věk obyvatelstva,
který v letech 1869-1880 činil 33-37 let a
v roce 1947 již 62-65 let. Na trvalém sestupu je také
úmrtnost na infekční choroby. Pozoruhodných
úspěchů jsme dosáhli i ve výzkumnictví
a ve výrobě léčiv, zejména
antibiotik, z nichž na př. ve výrobě
penicilinu jsme již zcela soběstační.
Tato malá ukázka skutečnosti ukazuje nesmírný
pokrok, jehož jsme dosáhli od osvobození naší
vlasti slavnou sovětskou armádou a zejména
od historického února 1948, který jednou
provždy učinil konec všem reakčním
snahám o hospodářský rozvrat, o návrat
ke kapitalismu a zbídačování lidu.
Podařilo se nám to proto, že jsme spoléhali
na vlastní síly a ne na Marshallův plán,
že máme lidovou demokracii, která dovedla probudit
obrovské tvůrčí síly našeho
lidu, proto, že se opíráme o mohutný
a silný tábor demokracie a míru, že
se opíráme o pomoc a záštitu všeho
pokrokového lidstva, o bratrský Sovětský
svaz.
To je také záruka našich dalších
vítězství při plnění
nových úkolů, spojených s povinností,
materiální prostředky, jež nám
pracující lid dává, pomocí
tvůrčí práce proměnit v zařízení
a péči, jež bude náš lid ještě
lépe a dokonaleji ochraňovat především
před vznikem nemocí, ještě více
upevňovat jeho zdraví a dále vytvářet
předpoklady k brzkému dosažení vzoru
- sovětského zdravotnictví.
Půjde především o úkoly nastíněné
už náměstkem předsedy vlády Zdeňkem
Fierlingerem a mimo to o další dovršování
sjednoceného zdravotnictví, mimo něž
dosud zůstává jen zdravotnické školství
a zdravotnický průmysl. Půjde o dosažení
hlavního úkolu sjednocení, t. j. plynulé
zdravotnické péče o člověka
v jeho zdraví i nemoci, její systematičnosti,
plánovitosti a jejího zaměření
na ochranu před vznikem nemocí. To ovšem předpokládá,
aby se zásady základního zákona o
novém zdravotnictví, které vycházejí
z nedílnosti preventivní a léčebné
péče a organické jednoty celého zdravotnictví,
staly vlastnictvím každého zdravotníka,
od universitního profesora až po každého
pracovníka v terénu, ba po každého občana.
Zvlášť významný bude úkol
v souvislosti se zajišťováním velkých
staveb socialismu po stránce hygienické a epidemiologické.
Nelze již nadále připouštět, aby
hygiena a zajištění zdravého prostředí
byly na těchto velkých dílech věcí
poslední. Musíme dosáhnout toho, aby hygienikové
a zdravotníci byli vždy mezi těmi, kteří
kladou již prvé základy k velkým stavbám
a sídlištím. Ruku v ruce s tím musí
jít i úkol ozdravění podmínek
práce a života v těch průmyslových
odvětvích, která jsou rozhodující
pro výstavbu socialistického hospodářství,
a snížení nemocnosti infekčními
chorobami a nemocemi z povolání. Těmito zásadami
se již také řídí plán
nově budovaných nemocnic a středisek a vybavuje
je přednostně vnitřním zařízením,
jakož i přednostní distribucí lékařů
a léčiv. Dále bude rozšiřována
síť závodních zdravotnických
středisek, budou zaváděny odborné
služby, práce bude zaměřována
hlavně na péči preventivní. Bude zpevněn
řídící aparát zdravotní
péče a zejména pak krajské a okresní
ústavy národního zdraví, jejich organisace
a provoz.
Co nejrychleji se přistoupí k odstranění
nedostatků, jež brání úspěšnému
rozvoji transfusních stanic, a zejména k vybudování
pohotové, dobré organisace náboru dárců
krve. Prvé kroky, které byly učiněny,
ukazují, že cílevědomou spoluprací
zdravotníků lidové správy a masových
složek možno dosáhnout skvělých
výsledků. Za příklad může
sloužit počin zaměstnanců závodu
na krevní plasmu v Roztokách, kteří
dovedli k takové spolupráci zmobilisovat široké
vrstvy obyvatelů, z nichž mnozí nejen dali
krev po prvé, ale stali se již několikanásobnými
a stálými dárci krve.
A tak jako všude jinde, i ve zdravotnictví platí
Stalinovo: Kádry rozhodují vše. To znamená
zvýšenou péči o všecky zdravotníky,
o jejich správné rozmisťování
a jejich správnou výchovu, abychom co nejdříve
měli zdravotníky nového typu, socialistické,
zbavené myšlení buržoasní společnosti,
takové zdravotníky, kteří dovedou
každému člověku, budujícímu
socialismus, dát jistotu, že kdykoli a kdekoli bude
potřebí, jeho zdraví všemi prostředky
zajistí.
Zvláštní úsilí si v tomto směru
vyžádá uvedení ve skutečný
život hesla, že naše lázně slouží
pracujícím. Dali jsme lázně pracujícím.
Čerpají z nich nové zdraví, ale je
ještě nemálo případů,
kdy pracující se v lázních necítí
doma. Bude to opět otázkou výchovy. Zde by
mělo být lepším pomocníkem zdravotnické
školství; tam však vzhledem k jeho určité
odloučenosti je ještě mnoho obtíží
a není dosud v plné míře uplatněn
přímý vliv zdravotníků na výchovu,
jaká je pro zdravotnictví potřebná.
Nedá na sebe také dlouho čekat nutné
zřízení hygienicko-epidemiologické
fakulty, jakož i dalších vhodných zařízení
doškolovacích, jež by soustavně doplňovala
odborné i politické znalosti zdravotních
pracovníků, zejména lékařů.
Akutním úkolem zůstává co nejužší
spojení lékařské vědy s praxí,
co největší využití vědeckých
výzkumných ústavů, z nichž
některé se již dopracovaly pozoruhodných
úspěchů; avšak široký okruh
zdravotníků není pořád jejich
stálým spolupracovníkem a tyto ústavy
nejsou ještě skutečnou základnou k masovému
zvyšování úrovně zdravotnického
terénu. Cenným přínosem bude vědecká
rada ministerstva zdravotnictví, která je opět
důkazem, jak lidově demokratický stát
dává v mnoha formách netušené
možnosti všem našim vědcům k plnému
rozvití jejich schopností. O ně se také
mají opírat obvodní "účastkoví"
lékaři, kteří v jejich postupně
zaváděných obvodech, "účastcích",
budou plně odpovědní za zdravotní
stav jim svěřeného obyvatelstva.
Nesmírně vážné a tíživé
úkoly souvisí s výrobou a distribucí
léčiv. Není u nás snad roztříštěnější
výroby, než je právě výroba léků,
zdravotnického materiálu, přístrojů
a nástrojů. Není výrobního
ministerstva, které by se na ní nějakým
způsobem nepodílelo. To ovšem brání
rychlým a okamžitě účinkujícím
zásahům v odstraňování nedostatků,
operativnímu přizpůsobování
výroby nejnovějším vědeckým
poznatkům. Mnohde jde o produkci vedlejší a
podle toho také výroba vypadá. Obtíže
této roztříštěnosti zbytečně
zmnožují nedostatky, jež máme dosud v
plánování výroby léčiv.
Právě zde je vidět, jak jsme ještě
vzdáleni sovětského vzoru, jak nám
vyrůstají těžkosti, chceme-li dosáhnout
nezávislosti na dovozu z kapitalistických zemí,
v cílevědomém, jednotném výzkumnictví.
V distribuci léčiv docházíme přímo
ke groteskní situaci: na jedné straně se
uplatňuje snaha odstranit nadměrnou spotřebu
léků a omezit plýtvání jimi,
a na druhé straně - vzhledem k posuzování
této distribuce s hledisek obchodních, obratových
- je distribuce nucena plnit obratový plán, t. j.
snažit se prodat léků co nejvíce. Je
opravdu na čase, aby se na tuto distribuci již pohlíželo
s hlediska služeb, nikoli s hledisek obchodních, a
aby se přiznalo, že je přece jen rozdíl
mezi Medikou a na př. Masnou.
Nezoraným polem je stále ještě problém
oprav léčebných přístrojů
a nástrojů, jejich kompletování. Na
jejich součásti není ve výrobě
pamatováno, a přesto, že jsou již učiněny
prvé kroky k odstranění těchto závažných
nedostatků, je třeba, aby ministerstvu zdravotnictví
byla také zajištěna pomoc resortů ostatních,
neboť jde o stamilionové hodnoty národního
majetku.
Zvlášť odpovědný úkol stojí
před zdravotnickou osvětou, která musí
co nejrychleji zvedat zdravotní kulturu v širokých
masách obyvatelstva. Osvěta si musí být
vědoma, že nakonec v případě
nebezpečí se strany válečných
paličů budou škody na zdraví lidu tak
velké či tak malé, jak velké či
malé budou jeho zdravotní vědomosti. Ale
i tak půjde nejen o vštípení základních
zásad a znalostí zdravovědných, ale
půjde také o boj proti pozůstatkům
zaostalosti ve všech směrech; půjde také
o boj proti zázračným lékařům,
léčitelům, bylinářům
a kořenářům. Tito ve své nesvědomitosti
a bezohlednosti v pravém slova smyslu řádí
od Vihorlatu až po Šumavu a způsobují
těžké ztráty na národním
zdraví, připravujíce nadto neinformovaný
lid o obrovské sumy peněz. Někteří
z nich dosahují až neuvěřitelných
částek. Tak na pr. zázračný
bylinář Otto Čáp z Prahy si opatřil
obyčejný čaj z herba menthae za 190.000
Kčs, kořenářka Božena Kamenická
z Timákova podobný čaj za 750.000 Kčs
a jeden nedávno do znárodněného průmyslu
se zapojivší bylinář dokonce za 1,700.000
Kčs za jediný rok. Jejich výdělky
ovšem daleko převyšovaly tyto sumy, poněvadž
jde o částky nákupní. Ztráty
na zdraví, které mnozí z pacientů
utrpěli, ovšem vyčíslit nelze. V jakém
protikladu jsme tu ještě proti zásadám
socialistického zdravotnictví, budovaného
také na základech geniálního učení
Pavlovova, je na bíle dni.
Z mnoha dalších úkolů je ještě
jeden zvlášť významný a to další
zvyšování péče o matku a dítě,
zabezpečení dalšího počtu porodnických
lůžek, budování jeslí a jejich
přebudovávání na skutečná
zdravotnická zařízení, jejich vybavení
dobrými uvědomělými kádry.
Bude nutno učinit vše, aby byla zdravá a krásná
budoucnost našeho národa.
Jde o úkoly velké a odpovědné a jsme
vděčni, že jejich zvládnutí je
usnadněno nezištnou, bratrskou pomocí našich
sovětských přátel, pomocí,
o které se nemluví, ale která se konkrétně
provádí a která také již vykazuje
bohaté a krásné výsledky, zvláště
ve zdravotnictví. Právě v sovětském
zdravotnictví, v jeho pokrokové lékařské
vědě nacházíme bezpočet hlubokých
a cenných zkušeností, které se nám
nezištně nabízejí, a je jen na nás,
abychom jich co nejvíce využili při budování
nového, socialistického života; abychom jeho
vybudováním splnili své povinnosti vůči
pracujícímu lidu, vůči dělnické
třídě, vůči bojujícím,
utlačovaným a vykořisťovaným
celého kapitalistického světa.
Nedávno dlel u nás hrdina španělské
občanské války, generál Lister. Ten
nám řekl: "Vaše úspěchy
či neúspěchy ve výstavbě nove
společnosti jsou s napětím sledovány
pracujícími celého světa. Každá
zpráva o vašem vítězství na frontě
práce se dostává i do nejtemnějších
kobek frankistických žalářů a
tam posiluje ducha odporu našich hrdinných bojovníků,
dává sílu a naději vdovám a
dětem po barcelonských obětech, dává
všem odvahu k dalšímu boji se zvířeckým
fašismem." (Potlesk.)
Italští dělníci u nás pracující
řekli mi to nedávno krásně a výstižně:
La vostra vittoria e la nostra vittoria. Vaše vítězství
- naše vítězství. Zklameme jejich tužby
a naděje? Ne, nezradíme, nesmíme zklamat!
Svou poctivou prací, vzorným plněním
úkolů na výstavbě socialismu dáme
našim přátelům do rukou zbraň,
zbraň tak obrovské síly, že před
ní neobstojí žádné atlantické
a bůhví jaké pakty, žádné
atomové pumy a bakteriologické zbraně, žádné
soudy, žaláře a popraviště; zbraň,
která ponese jediný, prostý nápis:
Socialismus! (Hlučný potlesk.)