Věrni naší rodné komunistické
straně a našemu presidentu soudr. Gottwaldovi
přispějeme tak k urychlenému vybudování
socialismu v naší vlasti. (Potlesk.)
Místopředseda David (zvoní):
Děkuji posl. Palečkovi za jeho projev. Slovo
má dále posl. Josef Hulinský.
Posl. Jos. Hulinský: Soudružky a soudruzi,
paní a pánové!
Státní rozpočet na rok 1952, jak zdůraznil
ve svém projevu soudr. ministr Kabeš, je letos "po
prvé přímým výrazem úkolů,
obsažených ve státním národohospodářském
plánu a po prvé soustřeďuje všechny
hlavní finanční zdroje našeho národního
hospodářství, aby je zase rozděloval
podle potřeb plánu". Po prvé jsou vedle
národních podniků napojeny přímo
na státní rozpočet i komunální
podniky, které mají v našem národním
hospodářství opravdu významnou funkci
a poslání. Jejich hlavním úkolem je
zabezpečit rozvoj výroby místního
významu, poskytovat opravářské a údržbářské
služby a služby významné pro pracující
obyvatelstvo. Mají pomáhat vytvářet
takové životní podmínky, které
vedou ke zvyšování životní úrovně
pracujících a k neustálému zvyšování
produktivity práce.
Dovolte proto, abych s tohoto hlediska, s hlediska plnění
hlavních úkolů místního hospodářství,
nastínil některé zápory i klady komunálních
podniků v hlavním městě Praze. Náš
komunální podnik je rozdělen na 24 samostatných
podniků s několika desítkami tisíc
zaměstnanců. Úměrný velikosti
byl a je dosud počet stížností na kvalitu
práce, na ceny a hlavně pak na pozdní vyřizování
zakázek. I když připustíme celou řadu
objektivních obtíží, přece jen
hlavní problém a chyba spočívá
v tom, že v našich podnicích a provozovnách
opravdu neuměli soudruzi dobře plánovat a
organisovat práci, neuměli v dostatečné
míře rozvinout socialistické soutěžení
a především důslednou a včasnou
vnitropodnikovou kontrolou při použití kontroly
laické zajistit řádné hospodaření.
Jak veliké škody takto vznikají celku, chci
doložit vedle příkladu "Náborového
podniku", použitého s. min. Kabešem,
dvěma dalšími.
Příklad ze, "Sdružených řemesel".
Revisí bylo zjištěno: V podniku chyběl
přehled o stavu zásob, což vedlo k neustálému
jejich vzrůstu. Tak stav zásob v částce
53,050.000 Kčs na počátku roku vzrostl na
91,710.000 Kčs ku konci roku, při čemž
rozpočtovaný stav byl překročen o
16 milionů Kčs. Podnik zanedbával inkaso
starších pohledávek, takže na př.
v květnu m. r. vykazoval stav pohledávek za odběrateli
24 a půl milionu Kčs. Účtárna
byla s účtováním zpožděna
o 2 měsíce. Kontrolní sestavení nemohla
být podávána včas a podnik sám
neměl přehled o výsledcích svého
hospodaření. Přes to, že tento stav
byl v podniku znám, byly účetní síly
dány k disposici pro převod do výroby.
Druhý příklad, který skončil,
a po právu, u soudu: Pražské "Hotely a
restaurace". Je to podnik mající 1.182 provozoven.
Podnik tento vykazoval v roce 1950 ztrátu 35 milionů
Kčs. Tak na př. v závěrce na rok 1950
figuruje částka cca 13 milionů Kčs
jako rozdíl mezi stavem u Spořitelny a záložny
v Praze v účetních knihách a mezi
skutečným stavem. Tento rozdíl nepodařilo
se dodnes odůvodnit. Chybí faktury. Bývalí
vedoucí byli za svou činnost v tomto podniku opravdu
spravedlivě potrestáni. Soud vynesl rozsudek ve
výši 40 let. Trest je tu na místě, jak
řekl soudr. ministr Kabeš, ale škody už
jím nenapravíme.
Jedním z prvořadých úkolů,
uložených komunálním podnikům,
je údržba. Úkol nemalý, uvážíme-li,
že jen "Stavební údržba" komunálního
podniku v Praze vedle družstevní údržby
a zbytku soukromé údržby provádí
průměrně měsíčně
11.000 oprav, t. j. 80 %. Začleněním celé
řady bývalých živnostníků
s jejich ne právě nejlepším poměrem
jak k práci, tak i celku, obtížností
jejich kontroly, snahou komunálních podniků
po docílení akumulace na účet zákazníka,
nesprávnou tvorbou cen dle cenových vyhlášek
- jde asi o 800 cenových vyhlášek, kterými
se komunální podniky řídí -
různou manipulací celé řady přirážek,
kombinacemi časových a úkolových mezd,
používáním nejvyšších
sazeb přípustných přirážek
při tvoření autonomních kalkulací
se stává, že pražští občané
si po právu stěžují na špatnou
kvalitu a vysoké ceny.
Určité zlepšení nastalo náborem
žen do údržby a přidělením
pracovních sil z administrativy. Část dělníků
v údržbě se zavázala, že provede
zaškolení těchto nových pracovníků.
Závazek také splnili. Více než 60 %
pracovníků, přidělených z administrativy
a především žen, se osvědčilo
a snaží se, aby svěřené práce
vykonávali dobře. Na základě těchto
zkušeností musí se stát politická
i odborná výchova údržbářů
trvalým a základním úkolem našich
podniků. Vyškolit odborně všechny údržbáře
tak, aby nebyli zapracováni pouze na jeden úzký
obor. Přijdou-li do domácnosti, aby mohli provést
opravy různého druhu. Podmínky u nás
opravdu jsou. Růst životní úrovně
bude klást v budoucnosti na údržbu stále
vyšší a vyšší požadavky.
Má-li proto úsek místního hospodářství,
především komunální podniky,
zdolat zvýšenou potřebu oprav, nelze pracovat
po staru. Naopak. Rychlost provedených oprav, zlevnění
oprav, dosažení co největší úspory
ztrátových časů, dobrá organisace
objednávek, normování a zkvalitnění
práce musí být hlavní zásadou.
Musíme dosáhnout co největší
použitelnosti, co nejdelšího trvání
všech předmětů v domácnosti a
tím také nejmenších výdajů
jak celku, tak i jednotlivce. Můžeme tak uspořit
našemu národnímu hospodářství
ohromné hodnoty, za které při použití
ve výrobě lze vyrábět nové
stroje, nová zařízení. Tato úspora
se nám vrátí zpět. Nemůže
se projevit jinak, než přes rozvoj průmyslu,
zemědělství, ve zvýšené
životní úrovni celku.
Nejen špatné, ale i dobré výsledky vykazují
pražské komunální podniky. Uvedu některé
v příkladech. Z význačných
akcí, které jak pražští elektrikáři,
o nichž bylo hovořeno včera, tak i stavební
komunální podnik hlavního města Prahy
v roce 1951 prováděl, byla pomoc Ostravsku. Na této
stavbě dělníci a technici komunálního
podniku zavedli nové způsoby pracovní při
hlubinných kanalisacích. Stanovené termíny
byly vždy na této práci nejen dodrženy,
ale v mnoha případech i zkráceny. Novými
pracovními methodami dosáhl pražský
komunální stavební podnik na Ostravsku opravdu
značných úspor. Za jeden měsíc
bylo tak uspořeno 1,200.000 Kčs. Z dalších
úspěchů jsou zlepšovatelské návrhy
zaměstnanců téhož podniku, ať již
soudruha Froňka na zdění pilířů,
který zrychluje zdění pilířů
o 100 %, soudruha Dvorského rámu na zdění,
zlepšující rám Tencerův, nebo
návrh soudruha Vrby na hašení vápna
atd. Skutečná úspora zlepšovacích
návrhů činí za rok 1951 celkem 12,710.000
Kčs. Že se tato dobrá práce zaměstnanců
odráží nakonec i v celkové bilanci hospodařeni
podniku, vysvitne z toho, že v Pražském stavebním
komunálním podniku je poměr výrobnosti
dělníka ke mzdám příznivý.
To znamená, že produktivita práce zde roste
poměrně rychleji než mzda. Růst mzdy
v roce 1949 až 1951 byl z 32,60 Kčs na 33,- Kčs.
Růst výrobnosti z 210.000 Kčs na 274.000
Kčs na rok a jednoho dělníka, při
čemž podíl mezd v procentech na hodnotě
výroby klesla z 30,3 % na 28,8 %. Za současného
poklesu absence, především absence neomluvené,
která se projevuje ve zlomcích procenta, lze říci,
že všechny tyto výsledky mohou sloužit za
příklad.
Druhý dobrý příklad - kožedělný
podnik. Hlavním oborem je činnost údržbářská
a doplňková výroba předmětů
z kůže, které národní podniky
nezhotovují, především se zaměřením
na potřebu průmyslu v kraji. Jsou to různé
ochranné předměty pro dělnictvo. Než
dojde k důkladnému vyčištění
výrobního programu, jsou v tomto podniku vyráběny
i vycházkové rukavice. Celý podnik je zapojen
do soutěže v úspoře materiálu
podle vzoru Lydie Korabelnikové a tak každý
odpad je v tomto podniku zužitkováván. Tento
správný postup se projevil zejména při
soutěži s rukavičkářskými
závody v Dobříši o nejnižší
spotřebu materiálu při zachování
kvality ve výrobě rukavic. Soutěž byla
vyvolána z podnětu Ústředny hmotného
zásobování, aby tak bylo možno stanovit
pevné hospodářsko-technické normy
spotřeby materiálu. Komunální podnik
vyrobil ze stejného množství materiálu
za stejných podmínek 56 párů rukavic
navíc, rukavičkářské závody
9 párů rukavic navíc. Touto soutěží
vytvořili zaměstnanci komunálního
podniku předpoklady pro stanovení nové celostátní
materiálové normy v oboru výroby kožených
rukavic.
Mám-li hovořit o místním hospodářství
jako o důležitém prostředku a předpokladu
k splnění úkolů našeho plánu
na základě zkušeností v hlavním
městě Praze konkrétně, nelze to jinak
než za použití příkladů.
Dovolte ještě jeden. Je jím komunální
podnik bytový. Praha je velikým soustředěným
sídlištěm a zde bytový problém
je opravdu problémem prvořadým. Pražský
bytový podnik není podnikem malým. Zatím
co v jeho správě bylo koncem roku 1949 cca 2.100
domů s 30.000 bytovými jednotkami, spravuje dnes
3.800 domů s 53.000 nájemnými objekty. Všichni
víme, že bytová výstavba, především
činžovních domů, nebyla v minulosti
prováděna s hlediska potřeby nájemníků.
Sloužila především v Praze soukromým
majitelům k dosažení co největšího
bezpracného zisku. A údržba těchto domů?
Co soukromý majitel nemusel pod tlakem nájemníků
na opravu domu dát, to také nedal. Domy nám
chátraly. Za tohoto stavu přebíral do správy
komunální podnik většinu nájemných
domů. Staré hříchy nelze rázem
napravit. Nelze požadovat od státu prostřednictvím
Fondu bytového hospodářství neúměrné
prostředky na údržby, když víme,
že tyto prostředky jsou potřebné jinde,
na důležitějším úseku. Proto
se také správně pražská lidová
správa a bytový komunální podnik zaměřily
k prevenci, k co největšímu zabránění
dalším škodám na domovním majetku,
k vytvoření opravdu dobrého poměru
občanů k socialistickému vlastnictví.
Použili jsme opět příkladů Sovětského
svazu, vzoru soudružky Zinaidy Rozněvové. Téměř
ve všech domech v Praze máme již dnes domovní
důvěrníky, kteří spolu se zaměstnanci
bytového komunálního podniku pomáhají
nejen vytvářet podmínky pro dobré
soužití všech občanů v domě,
ale vychovávají a organisují ochranu společného
majetku a zabraňují tak škodám, které
často nedbalostí obyvatel domu byly způsobeny.
Máme již mnoho krásných příkladů.
Uzavíranými socialistickými závazky
dbají občané o čistotu budovy, dbají
o to, aby vadnými kohoutky neodtékala voda, šetří
elektrickým proudem, svépomocí, jsou-li v
domě řemeslníci, provádějí
menší opravy ve snaze odlehčit údržbářským
podnikům atd.
Práce pražských komunálních podniků
- jak jsem již uvedl - má mnoho nedostatků.
Naši soudruzi v komunálních podnicích
si stále víc a více uvědomují,
že špatná služba lidu nejen nezískává
přívržence komunálnímu podnikání,
ale naopak podlamuje význam místního hospodaření.
Dnes již velká část pracovníků
v tomto socialistickém úseku jasně chápe,
že špatně poskytnutou službou vyvolaná
nespokojenost občanů se nezbytně projeví
nejen ve špatném poměru a nedůvěře
k samým komunálním podnikům, ale často
i jinak. Uvědomují si, že je tím dávána
našemu třídnímu nepříteli,
různým obhájcům soukromého
podnikáni, přímo zbraň do rukou.
Věříme pevně, že úsek
místního hospodaření po odstranění
závad stane se za pomoci nadřízených
orgánů, za pomoci systematické kontroly pracujících
opravdu vydatným pomocníkem na naši cestě
k socialismu. (Potlesk.)
Místopředseda David (zvoní): Děkuji
posl. Hulinskému za jeho projev. Slovo má
nyní posl. Pilát.
Posl. Pilát: Vážené paní,
pánové, soudružky, a soudruzi!
V lidové demokracii pracující lid skutečně
vykonává státní moc zastupitelskými
sbory, kterými u nás v obcích, okresech a
krajích jsou národní výbory. Ty v
těchto územích vykonávají svými
radami a jejich členy-referenty státní správu
zásadně ve všech jejích oborech. Lidově
demokratický stát, stát nový, stát
socialistického typu, je nejdůležitějším
nástrojem socialistické přestavby společnosti.
Také tento stát a především tento
stát, aby mohl plnit své úkoly, předpokládá
právo, ovšem právo nové, socialistické,
socialistickou zákonnost a její zachovávání
- státní disciplinu.
Proto národní výbory, opírající
se o přímou účast a iniciativu lidu
a podléhající jeho kontrole na straně
jedné, jsou na straně druhé neméně
povinny zachovat zákony a nařízení
a dbát směrnic a pokynů vyšších
orgánů.
A musíme si sebekriticky přiznat, že jsme podobně
jako na jiných úsecích našeho života
i v národních výborech význam socialistické
zákonnosti a státní discipliny nedoceňovali,
dokud nám náš moudrý president a předseda
vedoucí Komunistické strany Československa
s. Gottwald ve své řeči na zasedání
jejího ústředního výboru dne
6. prosince 1951 význam socialistické zákonnosti
a státní discipliny naléhavě nepřipomněl
a jejich nedoceňování neoznačil jako
trockisticko-anarchistické tendence zanášené
do našeho života přímými agenty
třídních nepřátel.