Místopředseda David (zvoní):
Zahajuji přerušenou 62. schůzi Národního
shromáždění.
Pokračujeme ve společné rozpravě o
státním rozpočtu na r. 1952 a o státním
závěrečném účtu za r.
1950.
Do rozpravy se dále přihlásili tito řečníci:
ministr národní obrany arm. gen. posl. dr Alexej
Čepička, posl. Burda, Pašek,
dr Polanský, Ant. Novotný, ministr-předseda
státního úřadu plánovacího
Ing. Jozef Púčik, posl. Štětka,
Zupka, dr Mouralová-Úlehlová,
Innemann.
Dávám slovo panu ministru národní
obrany arm. gen. posl. dr Alexeji Čepičkovi.
Ministr národní obrany, arm. gen. posl. dr Čepička
(uvítán povstáním poslanců
a jejich hlučným potleskem): Soudruzi a soudružky!
Vcházíme do významného období
v boji za udržení a upevnění míru
ve světě. Vinou krvelačných imperialistů,
těchto úhlavních nepřátel lidstva,
objevuje se znovu před mírumilovnými národy
a lidstvem nebezpečí nového válečného
požáru.
Americký imperialismus za podpory dalších vykořisťovatelských
vlád přikročuje v tomto roce k obnově
německých nacistických divisí v západním
Německu. Tímto paličským činem
vzrůstá opět na naší západní
hranici nebezpečí přepadu od imperialistických
nepřátel. Tak nabývá boj za udržení
světového míru pro náš pracující
lid stále většího významu. Boj
za udržení míru se dnes stává
pro každého poctivého občana naší
vlasti, pro každého vlastence ještě bližším
a konkrétnějším.
Mírové hnutí dosáhlo v naší
zemi velkých úspěchů. Zdrcující
většina našeho lidu jsou nadšenými
budovateli socialismu a bojovníky za mír.
Leckde však ještě naráží mírové
hnutí na nepochopení, protože jsou o něm
rozšířeny nesprávné názory
a představy. Příčiny těchto
nesprávných názorů, které se
často stávají vážnou překážkou
dalšího růstu a rozvoje mírového
hnutí, nutno hledati jednak v přežitcích
z doby kapitalismu a jednak v činnosti nepřítele,
který má zvlášť velký zájem,
aby šířením nesprávných
názorů oslabil nebo dokonce podlomil sílu
mírového hnutí.
Poněvadž výstavba obrany naši země
je neoddělitelnou součástí mírové
výstavby a tedy i součásti programu obrany
míru, bude nutno aspoň o některých
mylných názorech a představách se
zde zmínit.
Zápas o udržení míru ve světě
je obtížný a složitý boj. V pravém
slova smyslu je o skutečný boj, v němž
bojují dvě strany, které mají svůj
program a cíl. Na jedné straně jako nepřítel
míru stojí kapitalismus. Na druhé straně
jako obránce míru je tábor socialismu a demokracie.
V sázce je nejcennější statek lidstva
- mír. Bojovým úkolem mírového
hnutí je nedovolit vykořisťovatelům
nové krveprolévání a pustošení
zemí, zachránit klidný a pokojný život
národů a celého lidstva. O mír se
bojuje na politické frontě i na frontě hospodářské.
O mír se bojuje dnes na bojišti v Koreji, v Malajsku
a Indočíně. Věc míru hájí
téměř 1 miliarda pokrokových lidí.
Není národa a státu ve světě,
který by se na tomto boji o zachování míru
nezúčastnil, ať již na té nebo
na oné straně tohoto světového zápasu.
Není vinou obránců míru, že je
nutno o mír bojovat. Příčinu mezinárodního
napětí, z něhož se zvětšuje
nebezpečí nové světové války,
nutno hledati ve žhářských činech
imperialistického tábora.
Ne všichni v naší zemi také pochopili,
že jde o zápas mezi novým společenským
pořádkem, socialismem, a odumírajícím
starým kapitalistickým zřízením,
které si chce prodloužit svoji existenci násilím,
novou válkou.
Při pohledu na imperialistického útočníka,
který se neštítí v boji žádných
prostředků a vraždí nemilosrdně
bezbranné obyvatelstvo, ženy a děti, který
pronásleduje bojovníky za mír nejkrutějším
násilím, pro kterého není nic svatého,
ani mezinárodní smlouvy, ani mezinárodní
právo, který sáhl k hromadnému ničení
lidí, k bakteriologické válce, mělo
by být každému zřejmé, že
zde nepomohou nic ani prosby, ani pouhé výzvy. Bylo
by naivní přednášet o morálce
lidem, kteří sami žádnou morálku
neuznávají. V takovém případě
je třeba odpovědět ranou na ránu válečných
paličů. (Hlučný potlesk.)
Nemá a nemůže mít proto mírové
hnutí nic společného s činností
různých starých charitativních spolků,
které jen oslavovaly mír. Bylo by osudovou chybou,
srovnávat činnost obránců míru
s poblouzněním členů sekt, kteří
odmítali brát do rukou zbraň. Pacifistické
nálady v dnešním boji o mír by znamenaly
jen pomáhat nepříteli, který číhá,
aby si mohl vybrat oběť, která bude nejméně
schopna odporu, aby ji získal bez boje. Propadnout jen
na chvíli klamu, že není životní
nutností, abychom byli silní, to jest také
ozbrojení, znamenalo by přímo nabízet
se imperialistům jako bezbranná oběť,
znamenalo by přivolávat neštěstí
do našich domovů, znamenalo by přivolávat
válku. Mírové hnutí není tedy
a nesmí být žádným projevem slabosti.
(Hlučný potlesk.)
V poslední době různí pochybovači
opakují otázku: Jak se srovnává s
myšlenkou míru výroba zbraní? Jestliže
obránci míru zbrojí, cvičí
vojáky, nečiní totéž co nepřátelé
míru, imperialisté? Jestliže tábor míru
je silný, a jak se tvrdí, nepřemožitelný,
proč je nutno za mír bojovat? Je známo, že
takové a podobné otázky uvádějí
ještě někdy do rozpaků, přestože
odpověď není nijak obtížná.
Na takové otázky je nutno odpovídat otevřeně,
jistě a bez váhání. Těžko
ovšem se odpovídá těm, kteří
pocítili rozpor sami v sobě, nebo kteří
se domnívají, že se nesluší o otázkách
obrany země otevřeně mluvit z důvodů
státního nebo vojenského tajemství.
Je nutné a správné dbát toho, aby
neopatrným tlacháním nebylo prozrazeno nic,
z čeho by mohl mít nepřítel prospěch.
O něm víme, jak usiluje pomocí svých
agentů a špionů, aby získal co nejvíce
informaci o naši obraně. Proto je na místě
vysoký stupeň bdělosti a ostražitosti.
Nelze ovšem provádět ochranu státního
a vojenského tajemství tak, abych se vyhýbal
jakékoli zmínce o výstavbě obrany
a o nutnosti rozvíjet branné úsilí
našeho lidu. I na tomto poli je třeba ještě
mnoho vysvětlovat a čelit řadě nesprávných
názorů. Mlčením nebo vyhýbavými
odpověďmi bychom se zbavovali naší nejúčinnější
zbraně, totiž přesvědčovat pravdou,
která je celá na straně bojovníků
za mír. Síla myšlenky míru, která
si získává převahu nad temnými
silami války, je především v její
pravdě, poctivosti a spravedlnosti.
Není proto žádným tajemstvím,
že k obraně státu proti útoku nepřítele
je třeba zbraní, vojska, ozbrojené síly.
Obrana beze zbraní proti soudobému nepříteli
by žádnou obranou nebyla a žádnému
útoku by také zabránit nemohla. Netajíme
proto před nikým, že zbraně vyrábíme,
a to zbraně vynikající jakosti. (Hlučný
potlesk.) To je ostatně známo o Sovětském
svazu a o jiných zemích, které patři
do mírového tábora.
Pokud jde o druhou otázku, platí zde více
než jinde, že když dva dělají totéž,
není to totéž. Je hluboký rozdíl
v tom, z jakého důvodu a k jakému účelu
se vyrábějí a používají
zbraně. Zbraně v rukou imperialistických
vykořisťovatelů znamenají válku,
smrt a zkázu. Zbraně v rukou bojovníků
za mír znemožňují vedení války
a znamenají skutečný klid zbraní.
Není tudíž žádného rozporu
nebo protikladu, jestliže u nás budujeme ozbrojené
síly na obranu míru.
Také vysvětlení třetí otázky
je prosté. Ještě nikdy v dějinách
se nestalo, aby vítězství spadlo někomu
do klína. Pro vítězství je třeba
vytvořit včas podmínky. Jakkoliv je postavení
tábora míru proti podněcovatelům války
dnes příznivé po všech stránkách,
nelze složit ruce v klín a trpně přihlížet
dalšímu vývoji. Osud míru závisí
na tom, jak se bude dále vyvíjet poměr sil
mezi táborem socialismu a kapitalismu. Nepodaří-li
se imperialistům tento poměr sil změnit,
bude mír zachován. Je proto naší povinností
usilovnou prací imperialistům tento pokus za každou
cenu zmařit. (Potlesk.)
V každém případě však je
nutno takové nesprávné názory rozhodně
odmítnout a proti nim bojovat, protože oslabují
činnost mírového hnutí a dokonce někdy
by je mohly svést na scestí.
Po porážce nacismu a vyhnání okupantů
vítěznými sovětskými vojsky
rozhostila se v našich domovech bezstarostnost s tím,
že je mír navždy zabezpečen. Tyto nálady
pokojného budování, které nepřítel
ničím neruší, stále ještě
trvají. Jako u každé věci, nutno zde
vidět rub a líc. Kladem je, že se nepodařilo
nepříteli, přesto, že o to usiluje všemi
prostředky, otřást klidem a jistotou našeho
života. Na druhé straně ovšem je třeba
varovat před takovou bezstarostností, která
by mohla podlomit obranyschopnost země. Nemělo by
být dnes nikoho, kdo by si neuvědomoval, že
na naší západní hranicí stojí
týž nepřítel, který přepadl
svobodný a pokojný lid Koreje, který vraždí
lid v Malajsku, v Indočíně. Jaké pošetilosti
by se dopustil ten, kdo by jen na okamžik zapochyboval, že
imperialistický útočník zaútočí
také proti naší zemi týmiž strašnými
zbraněmi, bude-li mu k tomu poskytnuta příležitost.
Zejména nyní, kdy z rozkazu amerických zbrojařů
a válečných žhářů
se otevírají brány žalářů
a jsou propouštěni váleční nacističtí
zločinci a gestapáčtí vrazi s úkolem
postavit co nejrychleji německé divise, je třeba
zvýšit naše obranné úsilí.
Chybou by bylo podléhat strachu, obavám, propadnout
nejistotě a kolísání. Kdyby nás
tento vývoj zastihl pod vládou kapitalistů,
pak by snad obavy mohly být oprávněné.
I když vývoj v západním Německu
připomíná v mnohém dobu, kdy Hitler
přišel k moci, pak zcela jiná situace je dnes
na naší straně. Osvobození z kapitalistického
otroctví a spojenectví se Sovětským
svazem vytvořilo podmínky, aby se náš
lid postavil na obranu své svobody a nezávislosti,
předem si jist svým vítězstvím.
(Potlesk.) Dnes nemají místo v řadách
budovatelů socialismu fňukalové, zbabělci
a panikáři.
Náš lid má všechny důvody, aby
hleděl do budoucnosti s pevnou důvěrou. Přestal
být hříčkou v rukou imperialistických
vykořisťovatelů a vzal pevně do rukou
řízení svého osudu. Nebezpečí
války nečelí osamocen. Naši svobodu
hájí obrovská síla světového
tábora míru v čele s nepřemožitelným
Sovětským svazem. (Hlučný potlesk.)
Tato síla nikdy nedovolí, aby svoboda, nezávislost
a samostatnost Československa byla některým
útočníkem ohrožena nebo dokonce zničena.
Každý útočník musí počítat
s tím, započne-li útok proti našemu
lidu, že se zvedne proti němu naše prvotřídní
armáda a s ní mohutná armáda celého
mírového tábora, která smete útočníka.
(Potlesk.)
Pod takovou záštitou mohou být řešeny
otázky obrany země za zcela jiných podmínek,
než když visela nad naší zemí hrozba
Hitlerova útoku jako Damoklův meč.
Letošní rok a nejbližší léta
budou velmi důležitá pro další
vývoj boje o udržení světového
míru. Je proto nutno velmi pozorně sledovat nepřítele
a nedovolit, aby nás překvapil.
Jakkoliv je třeba věnovat zvýšenou pozornost
vojenským přípravám v Západním
Německu, nelze nevidět, že hlavním nepřítelem
míru ve světě je americký imperialismus,
který se dosud nevzdal svého úmyslu, za každou
cenu zničit oporu tábora míru, Sovětský
svaz, a země budující socialismus. Tato nenávist
imperialistů není nového data. V samém
začátku existence sovětského státu
imperialisté vyslali armádu, složenou ze 14
států, aby zardousili svobodu ruského lidu,
kterou si vybojoval Velkou říjnovou revolucí.
Po nezdaru byli imperialisté původci hospodářské
blokády, kterou chtěli srazit Sovětský
svaz na kolena, aby byl vydán na milost a nemilost vykořisťovatelům.
Po tomto dalším neúspěchu stali se imperialisté
strůjci pletich a intrik na diplomatickém poli proti
Sovětskému svazu. Nikdo jiný než americký
imperialismus a jeho přisluhovači nakonec vytvořili
podmínky, aby mohl vzniknout nacismus a fašismus.
Američtí a angličtí imperialisté
poskytli finanční i hospodářskou podporu
Hitlerovi, aby mohl postavit armády s cílem zničit
Sovětsky svaz. Jen okolnost, že Hitler zklamal a nakonec
podvedl své imperialistické dobrodince a chlebodárce
a obrátil se proti nim, způsobila, že vládci
Anglie byli donuceni hledat pomoc ve spojenectví se Sovětským
svazem. Nebýt smrtelného nebezpečí,
v němž se sami nakonec ocitli, nikdy by se američtí
a angličtí imperialisté nebyli stali spojenci
Sovětského svazu ani v poslední válce.
Ale ani v průběhu války se imperialisté
nevzdali svého původního úmyslu zničit
Sovětský svaz. Jako spojenci Sovětského
svazu v zákulisí a potají usilovali, aby
Sovětský svaz za každou cenu vyšel z války
oslaben a ochromen. Zatím co Sovětský svaz
nesl hlavní břemeno války, imperialisté
šetřili své síly, aby mohli se svěžími
silami vystoupit na konci války, kdy opět bojující
strany budou bojem vyčerpány, a nadiktovat podmínky
míru. Legendární vítězství
Sovětské armády zhatilo všechny tyto
výpočty, ale imperialisté se z tohoto vítězství
nepoučili a krátce po skončení světové
války pokračovali v nepřátelské
politice proti Sovětskému svazu. Pro přechodnou
dobu použili k tomu t. zv. studené války, od
níž pak už byl krok k žhářskému
kroku připravit válečné nástupiště
v Koreji. Jakkoliv se imperialisté snaží maskovat
své dobyvačné cíle, zůstává
skutečností, že dnes jim nejde o nic jiného,
než oč šlo Hitlerovi. I oni by se rádi
stali pány světa. Aby mohli uskutečnit sen
o světovládě, zahájili válečné
přípravy, aby zničili Sovětský
svaz, naši zem, země lidových demokracií,
aby si rozdělili mezi sebou území jako kořist
a přiživili se jejich bohatstvím. Dosáhnout
tohoto cíle nelze jinak než válkou. To vědí
nejen imperialisté, ale také lid Ameriky, Anglie
a ostatních kapitalistických zemí. Prospěch
by z toho mohla mít jen hrstka vykořisťovatelů
a zbrojařů. Kdyby imperialisté s tímto
svým válečným programem vystoupili
otevřeně, narazili by ve vlastních zemích
na nepřekonatelný odpor lidu, který otevřeně
prohlašuje, že nikdy proti Sovětskému
svazu bojovat nebude. Imperialisté jsou si vědomi,
jak i v jejich vlastní zemi je veliká touha všech
lidí po míru, jak velký je odpor proti válce.
Proto jsou nuceni se maskovat, klamat, podvádět
a lhát.
Po vzoru Hitlera se američtí imperialisté
pokoušejí oklamat lidstvo prohlášením,
že útočných úmyslů nemají,
naopak, že jsou nuceni čelit útočnosti
jiných, zejména Sovětského svazu a
jeho spojenců. Sami útočníci se chtějí
vydávat za obránce. Imperialisté se chovají
ve svém doupěti jako krvelačný dravec
a přitom se pokoušejí namluvit národům
a lidstvu, že jsou krotcí a nevinní jako beránci.
Váleční žháři se uchýlili
k podvodné hře, v níž dávají
pojmům svoboda, demokracie a civilisace, jež jsou
celému lidstvu svaté, opačný význam.
Ve skutečnosti se vykořisťovatelé, kteří
krutě potlačují svobodu a lidská práva
vlastního lidu a mnoha národů, pokoušejí
vydávat za obránce demokracie. Ve skutečnosti
barbaři, jakých nepoznal dosud svět, se pokoušejí
vydávat za obránce civilisace. O tuto velkou lež
se opírají menší lži a do této
sítě lží se imperialisté pokoušejí
zatáhnout celé lidstvo, aby tak mohli ospravedlnit
své nelidské žhářské činy.
Nic imperialistům nevadí, že v této
soustavě podvodů a lží stojí
proti sobě dvě krajnosti. Jednou tvrdí, že
jsou slabí, zatím co tábor míru je
ozbrojen, a proto prý musí oni zbrojit, aby se vyrovnali
mírovým silám. Současně vytrubují
všemi hlásnými troubami do celého světa,
že jsou tak silní a po zuby ozbrojeni, že je
jakýkoliv odpor zbytečný, aby se jim všichni
vzdali bez boje.
Bude užitečné a prospěšné
pro nás, abychom přezkoumali, jak je to vlastně
se skutečnou silou imperialistů, kterou míru
vyhrožují a pokoušejí se i vydírat.
Nikdo nepopírá, že imperialistický tábor
má pro rozsáhlé zbrojení nemalé
výrobní možnosti. Ale zbraně samy o
sobě i v sebevětším množství
ještě nikdy žádnou válku nevyhrály.
K vojenským úspěchům je třeba
vysoce bojeschopných armád, statečných
vojáků a zdatných velitelů, kteří
vědí, proč a zač bojuji. V tomto směru
u všech příslušníků imperialistického
tábora však je to jinak, než jak se vychloubají.
Nejlépe nám to osvětlí několik
faktů. Jistě se nikdo neodváží
popírat, že těžiště rozhodujících
bojů v poslední světové válce
bylo na východní frontě a že nejtěžší
břemeno boje nesla po celou dobu války sovětská
armáda. Proti ní nacistický vetřelec
postavil největší počet nejhodnotnějších
divisí. Přesto však hnala sovětská
armáda nepřítele od Stalingradu až do
Berlína. (Potlesk.) Za celou dobu, kdy v důsledku
10 slavných stalinských úderů šel
nepřítel od porážky k porážce,
nepodařil se nacistům ani jediný protiúder
nebo protiofensiva, která by byla stála za řeč.