Roste i rozsah společného stravování,
jehož se zúčastnilo v roce 1951 o 12 % více
osob než rok předtím. Počet mateřských
škol s celodenní a noční péčí
se za rok téměř zdvojnásobil. Počet
žáků úplně stravovaných
stoupl v národních školách na dvojnásobek
a na středních školách více než
o dvě třetiny. Počet členů
družin mládeže byl v roce 1951 třikrát
větší než v roce předchozím.
Počet kin vzrostl o 4,5 % a procent rozhlasových
koncesionářů o 5,3 %. Celkový náklad
knih vzrostl o 28 % a dosáhl výše u nás
nevídané. Byla uspořádána vydání
děl klasiků, na př. Al. Jiráska, Hviezdoslava,
Kukučína, Tajovského a Kalinčáka
v desetitisícových nákladech, a přesto
nebylo možno poptávku plně uspokojit. Musíme
si uvědomit, že za dob první republiky nebylo
vydáno žádné klasické dílo
větším nákladem než 5000 výtisků,
kdežto dnes dosahují na př. sebrané
spisy Aloise Jiráska druhým vydáním
již nákladu 110.000 výtisků.
V roce 1950 i 1951 rostly i pracovní důchody obyvatelstva.
Velmi positivním jevem je, že se podařilo v
posledním čtvrtletí roku 1951 vyrovnat nepříznivý
vývoj produktivity práce v poměru k růstu
vyplacených mezd.
Se vzrůstem mezd a růstem počtu zaměstnaných
souvisí růst výnosu daně ze mzdy,
která vynesla v roce 1950 o 25,6 % více a v roce
1951 dokonce o 75,8 % více než v roce 1949. A to ještě
stále přicházejí naše revisní
orgány i na případy nesprávného
odvádění daně ze mzdy národními
podniky.
Z ostatních skupin státních příjmů
bych se rád zmínil o tak zv. vlastních finančních
příjmech národních výborů.
Tato složka vynáší vytrvale méně,
než rozpočet očekává. Je to působeno
- kromě toho, že některé dávky
odpadly - malým pochopením některých
národních výborů pro potřeby
celku a zajisté i tím, že jsme je nedovedli
zainteresovat na růstu jejich příjmů.
Jsou-li jejich výdaje plně kryty ze státního
rozpočtu bez ohledu na inkaso předepsaných
jim příjmů, není živého
popudu k zájmu na vybírání dávek
a jejich odvádění do státní
pokladny.
Vedle státních příjmů přispěly
k rozpočtovému přebytku také nevyčerpané
státní výdaje, i když měrou mnohem
menší. Svědčí to o tom, že
nebyly splněny všude úkoly, na něž
bylo v rozpočtu pamatováno příděly
peněz.
Tak na př. bývalé ministerstvo práce
a sociální péče nevyužilo svých
rozpočtových přídělů
v roce 1950. Nevyužití rozpočtových
prostředků nelze ovšem označit za úsporu.
Takovou nepravou úsporou je i nevyčerpání
dotace Fondu bytového hospodářství;
pro účely tohoto Fondu bylo v roce 1950 vyčerpáno
pouhých 10 %. I v roce 1951 bylo za tři čtvrti
roku vyčerpáno jen 10 % z rozpočtovaného
přídělu.
Na vývoji státních výdajů v
letech 1949 až 1951 co do jejich druhů je patrný
stálý vzestup výdajů na hospodářské
služby státu a na potřeby národního
hospodářství, jakož i na sociální,
kulturní a zdravotní účely. Naproti
tomu poměrná váha zbývajících
správních složek rok od roku klesá.
Zpočátku jsem se zmínil o nutnosti vyvíjet
tlak na snížení vlastních nákladů
a na hospodárnost.
V oblasti výrobní se hospodárnost kryje se
snižováním vlastních nákladů
a znamená boj o nové socialistické formy
práce, o hospodárnost s materiálem, o snižování
procenta zmetků, boj o plynulý přísun
dodávek, boj proti ztrátovým časům,
boj o těsné navázání a dodržování
plánů jednotlivých podniků i boj o
kvalitu zboží; sem patří i boj o plánovací
kázeň, boj o uzavírání a dodržování
hospodářských mezipodnikových smluv,
o řádné placení dodávek, o
správné a včasné rozpisy plánovacích
úkolů, o dodržování normativů
zásob, o zrychlování obratu oběžných
prostředků, o včasná kontrolní
hlášení, o včasnou fakturaci, o běžné
účtování v účtárnách
a o administrativní pořádek. Sem patří
i úkol přenášet tyto zásady důsledně
na kterákoli pracoviště a také správná
socialistická politika mzdová, vycházející
z principu mzdy podle zásluhy.
Na poli financí a správy je rozhodujícím
boj o finanční kázeň. Jen povrchnímu
pohledu se zdá, jako by finanční kázeň
nesouvisela s výrobou a byla věcí jen "administrativní".
Právě tak, jako ujídá z našeho
národního krajíce každý neúspěch
v boji o snížení vlastních nákladů
výroby a nedbalost v něm, ujídá z
něho i nedbalost ve všem, co souvisí s finanční
kázní, počínajíc špatnou
kalkulací a končíc nepořádky
v účtárnách podniků.
Někteří lidé stále ještě
zapomínají, že již nejsme v kapitalismu,
že jejich nehospodárnost a nekázeň nejde
již na vrub kapitalistického podnikatele, ale celého
státu, řízeného dělnickou třídou.
Zapomínají, že finanční kázeň
je součástí státní kázně.
Zapomínají, že jen člověk třídně
neuvědomělý anebo třídní
nepřítel porušuje socialistickou zákonnost,
zákony a řády vydávané lidově
demokratickým státem, zákony a řády,
mezi které patří i naše předpisy
o plánování.
Až do roku 1951 se nám nepodařilo vytvořit
ze státního rozpočtu nástroj výchovy
k boji o snížení vlastních nákladů
a k boji o hospodárnost. Z oblasti státního
rozpočtu nevycházely tvrdé podněty
ke snižování nákladů a ke zvyšování
akumulace. Finanční plány samy byly v ministerstvech
i v podnicích podceňovány. Nebylo a dosud
v praxi není dosti postaráno ani o probuzení
hmotného zájmu osazenstva na výsledcích
podniku. Našim dělníkům nebyla dostatečně
objasněna důležitost boje o snižování
nákladů, ani nebyli dost seznámeni s tak
závažným zařízením, jako
jsou podnikové fondy pracujících, které
mají vzbuzovat zájem pracujících na
hospodářských výsledcích podniků.
Naše odbory tu čekají velké úkoly.
Ve správní oblasti státního rozpočtu
často neodpovídaly rozpočtové úvěry
dosti přesně plánu výkonů a
potřeb. A když odpovídaly, nebylo dost tlaku
na zhospodárnění organisace i výkonu
práce. Důležitým pomocníkem by
tu byly výdajové normy, avšak až do letošního
roku jsme v této otázce nijak podstatně nepokročili.
Teprve letos se vláda usnesla na zřízení
normalisačních komisí pro obor státní
správy a všech zařízení státní
správy.
Závažným principem v boji o zhospodárnění
veškeré hospodářské činnosti
je tvrdé uplatňování principu osobní
odpovědnosti. K obratu od slov k činům tu
dochází po zasedání Ústředního
výboru Komunistické strany Československa
v září 1951, z něhož vzešla
nová organisace našeho hospodářství.
Nyní i nový zákon o úpravě
financování národních a komunálních
podniků z prosince 1951 staví princip osobní
odpovědnosti za základní zásadu organisace
i práce našeho hospodářství.
Osobní odpovědnost se uplatňuje otevřenou
kritikou poměrů v jednotlivých podnicích,
resortech i v národních výborech. Loni jsem
na tomto místě ukázal na nesprávnosti
ve Státní traktorové stanici v Horňátkách.
Rád dnes konstatuji, že tamní soudruzi pochopili
tuto kritiku a že se stav této stanice poté
podstatně změnil. Ale dobrý vítr socialistického
uvědomění nezavál ještě
do všech státních traktorových stanic.
Na příklad Státní traktorová
stanice v Kolíně uznala svému zaměstnanci
na pracích při mlácení dne 12. srpna
1951 29 hodin, příštího dne 36 a půl
hodiny a za další dva dny 38 hodin. Podle toho vypadají
i výsledky hospodářství této
stanice.
Na státní traktorové stanice, které
mají základní význam pro naši
cestu k socialismu, musíme soustředit mnohem
více pozornosti a kontroly než dosud - a to od peněžních
ústavů až po ministerstvo zemědělství
a hlavní správu státních traktorových
stanic.
Je pozoruhodné, že některé státní
traktorové stanice přesto, že nevyvinuly dosti
péče o svoje hospodářské výsledky,
si velmi přispíšily s utrácením
částek, které jim jejich hlavní správa
těsně před vánocemi 1951 přidělila
k nákupu potřebného zařízení,
jako čerpadel, kompresorů, kladkostrojů atd.;
kupovaly místo nich jiné zboží: gramorádia
- jako STS Bučovice, Domažlice. Horsovský Týn,
Hustopeče u Brna, Chrást u Plzně, Jablonec
n. N., Klatovy, Maleč, Mikulov, Miroslav a j., nebo promítací
přístroje - jako STS Hustopeče u Brna, Chomutov,
Mikulov, Opava a Přelouč; u STS Ludslavice dokonce
pozastavila Investiční banka koupi ping-pongových
stolů a u STS Znojmo koupi harmoniky. Chyby se tu dopustila
již hlavní správa, která chtěla
za každou cenu vyčerpat koncem roku přidělenou
částku na nestavební investice a dokázala
tak, že buď nesprávně nadsadila plán
investice, nebo že se po celý rok nestarala o jeho
plnění.
Zvýšení uvědomělosti je jedním
ze základních úkolů i našich
Jednotných zemědělských družstev.
Je třeba, aby se orgány zemědělských
referátů národních výborů
i orgány stran Národní fronty nevěnovaly
JZD jen povšechně, nýbrž s hlediska konkrétních
potřeb těchto družstev i jejich členů;
je to ovšem těžší než povšechné
referáty a instruktáže ale je to jedině
účinné a opravdové. Tam, kde není
dost dbalosti o růst politického uvědomění,
o to, aby každý znal smysl své práce,
kde není dbalost i o dostatek odborných znalostí,
potřebných k vedení tak velikých podniků,
jakými jsou JZD, jsou ovšem potíže už
se sestavováním výrobních i finančních
plánů, a tyto nedostatky vedou místy i k
nedostatečné ostražitosti, což přináší
i značné materiální škody.
Jen za druhou polovinu roku 1951 shořelo v českých
krajích Jednotným zemědělským
družstvům 83.073 q slámy ve stozích:
celkové množství slámy, která
v tomto období byla v českých krajích
požáry zničena, činilo 107.632 q, při
čemž na ostatní úseky zemědělské
výroby mimo JZD připadá 24.559 q. I v těchto
úsecích bylo zajisté možno řádnou
organisací většině požárů
zabránit, ale vysoký podíl JZD ukazuje, že
sami členové nestřeží svůj
vlastní družstevní majetek dost ostražitě.
Samozřejmým požadavkem, který klademe
na naše zemědělské podniky, je dodržování
výrobního a pracovního plánu. Jeho
nedodržení přináší škody
politické i hmotné. Jestliže na přiklad
Státní statek Kraslice nesklidil v roce 1951 22
ha směsky, 17 ha hořčice, 3 ha brambor a
11 ha mrkve, je jasné, že se odpovědní
činitelé od podniku až po generální
ředitelství a národní výbory
nestarali o včasnou mobilisaci ke zvládnutí
sklizňových prací.
A co říci postupu Státní traktorové
stanice v Kálnej, kraj Nitranský, která vyinkasovala
od různých JZD 1,700.000 Kčs za práce,
které nevykonala? A co říci těm, kteří
to zaplatili, a co říci peněžnímu
ústavu, který na to půjčil? Tresty
jsou tu ovšem na místě, ale škodu jimi
už nenapravíme. Co tu je na místě, je
v prvé řadě kontrola, a to kontrola včasná.
Na nedostatek kontroly, kontroly i se strany těch, kdo
platí, hřešil zřejmě komunální
náborový podnik hlavního města Prahy,
který účtoval materiál na instalaci
výstav a pod. v plné ceně, i když byl
podniku vrácen, takže táž věc je
třeba několikrát opětovně použita
a vždy plnou cenou účtována. Podnik
se patrně domníval, že tím prokazuje
t. zv. "obchodní zdatnost". Nad čím
je se tu třeba především pozastavit,
je neodpovědnost a nehospodárnost těch, kdož
takové účty bez námitek platí,
či připustí, aby byly placeny.
Jako typ jiného druhu nehospodárnosti a nepochopení
celkových zájmů je poučný případ
národního podniku Sanitas v Praze, který
byl projednáván v ústřední
arbitrážní komisi. Podle nálezu této
komise národní podnik Sanitas v letech 1949 a 1950
špatně plánoval a ohlašoval svým
dodavatelům potřebu brýlových skel.
Spotřeba však byla proti plánu značně
menší a v jiných druzích a tak musela
Sanitas přebírat brýlová skla, pro
která neměla odbyt, zatím co spotřebitelé
v téže době marně sháněli
na trhu jiné druhy skel. Na špatném zásobení
trhu a na vzniku nadměrných zásob brýlových
skel měly v tomto případě vinu i výrobní
podniky, mezi nimi národní podnik Okula v Nýrsku.
Tak vznikají škody z neodpovědnosti. Nehospodárnost
se projevuje také "ohledy" na nepravém
místě. Tak dodávaly Karlovarské mlékárny,
národní podnik, v roce 1951 kuřata Jednotným
zemědělským družstvům. Protože
se některá družstva o ně patřičně
nestarala, kuřata uhynula - a krajský národní
výbor v Karlových Varech uložil mlékárnám,
aby odepsaly pohledávky za tato kuřata. Tak doplácel
národní podnik neprávem na nedostatek péče
jiných - a nebránil se tomu!
Již léta bojujeme o to, aby se orgány veřejné
správy nesnažily vyčerpávat své
rozpočtové prostředky koncem roku stůj
co stůj. Rok od roku je sice patrný pokrok, ale
přece jen se stalo, že vedle jiných také
ministerstvo školství, věd a umění
poukazovalo krajům nakvap peníze na úkoly,
jež už nemohly splnit; tak na př. krajský
národní výbor v Hradci Králové
dostal 10,091.000 korun, ale využil jen částky
1,014.000 korun.
Zvláště je nutno poukázat na nedostatky
hospodárnosti v různých zařízeních
státní správy, na příklad v
nemocnicích a ve školkách. Je nehospodárné,
jestliže v mateřské školce v Lenešicích
u Loun, zřízené pro 15 dětí,
je pro skutečný stav 6 až 9 dětí
udržován počet pracovních sil naplánovaný
pro plné obsazení. Za takových okolností
potom stojí opatrování jednoho dítěte
za rok 33.800 Kčs. V Babicích, okres Říčany,
chodilo do nově otevřené mateřské
školky po celou zimu 1951/1952 průměrně
6 až 8 dětí ze tří až čtyř
rodin. Hlášený stav dětí počátkem
školního roku činil 27, nebylo ho však
ve skutečnosti nikdy dosaženo. Průměrný
náklad na 1 dítě činil ročně
asi 13.750 Kčs, protože školka měla do
konce ledna 4 a dnes má 3 stálé pracovní
síly.
V takovýchto případech je třeba se
ptát: kde byla kontrola hospodařícího
orgánu i nadřízeného orgánu?
Takové případy jsou možné jen
proto, že nejsou dosud všude řádně
vybudovány kontrolní služby jak resortní,
tak i národních výborů, že ani
bankovní kontrola není ještě dosti pádná
a hluboká. Dobře vybudované kontrolní
orgány se vyplatí a my je nesmíme považovat
za administrativní přepych, nýbrž za
nezbytnou součást socialistického aparátu,
střežící řádné
hospodaření s výsledky práce našeho
lidu.
A Státní banka a všechny ostatní peněžní
ústavy, financující socialistické
podniky, musí si být vědomy toho, že
jsou kontrolními orgány, to znamená, že
nesmějí jen registrovat, ale i usilovat o nápravu;
banka musí vykonávat i tlak na fakturaci, nesmí
se dát příliš snadno přesvědčit
o tom, že příčiny neplnění
plánu jsou jen tak zvaně objektivní povahy.
Dovedli jsme nevídaným dříve tempem
rozvinout výrobu, zejména průmyslovou, dovedli
jsme opatřit na rozvojové potřeby i své
vlastní finanční prostředky, ale čím
dál tím více vidíme, že bychom
pokračovali ještě úspěšněji,
kdybychom dovedli lépe hospodařit.
Je to úkol nás všech, nikoli úkol pouze
finančních činitelů a podnikových
hospodářů. Máme sice už aparát
k prosazování hospodárnosti, ale o jednom
se nesmíme klamat: i při nejúplněji
a nejdokonaleji vytvořeném ústrojí
- a takového ještě nemáme - záleží
všechno především na účasti
všech našich pracujících od továren
a polí až po ministerstva. Na nich je, abychom šli
po pravé cestě už od počátku
a sestavovali již samy plány a rozpočty poctivě
a reálně.
Předpokladem k sestavení řádného
finančního plánu je řádně
vedené účetnictví. Proto připravujeme
reformu podnikového početnictví; je nutno,
aby naše účetní evidence vyhovovala
novým potřebám státu budujícího
socialismus, aby byla pochopitelná všem pracujícím.
Zdůrazníme i nové poslání účetních
pracovníků, kteří jsou a musí
být ochránci socialistického vlastnictví,
strážci státních zájmů
a zájmů všech pracujících. Přikročíme
také k reformě zastaralého již účetnictví
naší státní správy.
Do soustavy hospodářského plánu patří
i důsledné sjednávání mezipodnikových
hospodářských smluv, které mají
být podkladem pro plán výroby i pro finanční
plánování; smluvně převzaté
závazky musí být ovšem řádně
plněny. A není vyznamenáním, jestli-že
naše národní podniky zaplatily za rok 1951
okrouhle 1 miliardu Kčs na penále za neplnění
hospodářských smluv a porušování
plánovací a finanční discipliny a
jestliže platilo i ministerstvo financí a sám
státní úřad plánovací
penále za opožděné placení faktur
za práce a dodávky.
Negativní jevy, o kterých jsem se zmínil,
jsou průvodními jevy růstu a rozvoje našeho
hospodářství, ale nesmíme je bagatelisovat,
i když nejsou charakteristickým rysem našeho
vývoje. Musíme se z nich učit, svou práci
zlepšovat a jít ještě pevnějším
krokem vpřed. Buďme si vědomi toho, že
jsme se k úspěchům hospodářského
rozvoje dostali přes škody, které i na tomto
poli natropila zrádcovská klika Slánského,
Šlinga a ostatních, odhalená bdělostí
strany.