Pondělí 24. března 1952

(Začátek schůze v 9 hod. 02 min.)

Přítomni:

Předseda dr. John.

Místopředsedové dr. Polanský, Fiala, Valo, David, Žiak.

Členové vlády: předseda vlády Zápotocký, náměstek předsedy vlády a ministr zahraničních věcí Široký, náměstkové předsedy vlády dr. Dolanský, Fierlinger, dr. Ševčík; ministři Bílek, arm. gen. dr. Čepička, dr. Gregor, Harus, dr. Havelka, inž. Jankovcová, Jonáš, Kabeš, Kliment, Kopecký, Krajčír, Málek, Nepomucký, dr. Neuman, Nosek, dr. h. c. Plojhar, Pokorný, Pospíšil, inž. Púčik, dr. Rais, inž. Šimůnek, dr. inž. Šlechta.

268 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: gen. tajemník NS Kováčik; jeho náměstek dr. Rattinger.

Předseda: Zahajuji 62. schůzi Národního shromáždění.

Sděluji, že došel dopis pana předsedy vlády ze dne 21. března 1952, kterým oznamuje, že pan president republiky prohlásil rozhodnutím ze dne 21. března 1952 zasedání Národního shromáždění za skončené dnem 24. března 1952.

Dále došel dopis pana předsedy vlády ze dne 21. března 1952, kterým oznamuje, že pan president republiky svolal rozhodnutím ze dne 21. března 1952 Národní shromáždění k jarnímu zasedání do Prahy na den 24. března 1952.

Sděluji dále, že došel dopis předsedy vlády ze dne 22. prosince 1951, jímž oznamuje, že pan president republiky rozhodnutím ze dne 21. prosince 1951

a) zprostil ministra dr. Jaromíra Dolanského úřadu ministra-předsedy Státního úřadu plánovacího a jmenoval ho náměstkem předsedy vlády,

b) zprostil ministra Ing. Jozefa Púčika úřadu ministra chemického průmyslu a pověřil ho úřadem ministra-předsedy Státního úřadu plánovacího,

c) jmenoval náměstka ministra chemického průmyslu Ing. Otto Šimůnka ministrem a pověřil ho vedením ministerstva chemického průmyslu,

d) jmenoval poslance Národního shromáždění Antonína Pospíšila, generálního tajemníka československé strany lidové, ministrem a pověřil ho vedením ministerstva dopravy.

Dále sděluji, že došel dopis předsedy vlády ze dne 23. ledna 1952, jímž oznamuje, že pan president republiky rozhodnutím ze dne 23. ledna 1952

a) vyhověl žádosti ministra Ladislava Kopřivy a zprostil ho úřadu ministra národní bezpečnosti,

b) zprostil ministra Karola Bacílka úřadu ministra státní kontroly a pověřil ho vedením ministerstva národní bezpečnosti,

c) jmenoval poslance Národního shromáždění Jana Haruse ministrem a pověřil ho vedením ministerstva státní kontroly.

Poslaneckého mandátu se vzdali v mezidobí poslanci: Ján Horár, Štefan Bašťovanský, dr. Božena Pátková-Kučerová a Bohumil Patera.

Ministerstvo vnitra povolalo na uprázdněné poslanecké mandáty tyto poslance: Františka Beneše, Josefa Kestlera, Miluši Klímovou, Adolfa Svobodu a Františka Urbana.

Všichni tito poslanci se dostavili do dnešní schůze.

Protože před tím podle § 89 jednacího řádu podepsali v kanceláři Národního shromáždění prohlášení, obsahující formuli poslaneckého slibu, přistoupíme ke slibu podle § 42 ústavy a § 90 jednacího řádu Národního shromáždění tím způsobem, že bude předem přečtena ústavou předepsaná formule slibovací, poslanci František Beneš, Josef Kestler, Miluše Klímová, Adolf Svoboda a František Urbanke mně přistoupí a vykonají slib podáním ruky a slovem "slibuji".

Žádám o přečtení slibovací formule a jmenované poslance žádám, aby ke mně přistoupili vykonat slib. (Poslanci povstávají.)

Gen. tajemník NS Kováčik (čte): Sľubujem, že budem verný Československej republike a jej ľudovodemokratickému zriadeniu. Budem zachovávať jej zákony a svoj mandát vykonávať podľa najlepšieho vedomia a svedomia k prospechu ľudu a štátu.

Posl. František Beneš (podávaje předsedovi ruku): Slibuji.

Posl. Josef Kestler (podávaje předsedovi ruku): Slibuji.

Posl. Miluše Klímová (podávajíc předsedovi ruku): Slibuji.

Posl. Adolf Svoboda (podávaje předsedovi ruku): Slibuji.

Posl. František Urban (podávaje předsedovi ruku): Slibuji.

Předseda: Podle denního pořadu usneseného užším předsednictvem Národního shromáždění dne 14. února 1952, který byl již členům Národního shromáždění rozeslán, je na pořadu dnešní schůze a dalších schůzí

1. zpráva výborů rozpočtového, hospodářského, pro hospodářské plánování a jeho kontrolu, zemědělského, sociálně-politického a zdravotnického, kulturního, ústavně-právního, branného a bezpečnostního a zahraničního o vládním návrhu rozpočtového zákona na rok 1952 (tisk 619).

2. zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu usnesení, jímž Národní shromáždění uděluje souhlas podle § 7 zákona č. 35/1950 Sb., kterým se stanoví státní rozpočet republiky Československé na rok 1950 (rozpočtového zákona), a schvaluje podle § 62 ústavy státní závěrečný účet za rok 1950 (tisk 620).

Jsou nějaké námitky proti tomuto pořadu? (Nebyly.)

Námitek není.

Podle § 24, odst. 1 jedn. řádu rozhodne Národní shromáždění o pořadu prostým hlasováním bez rozpravy.

Dám tedy hlasovat.

Kdo souhlasí s navrženým pořadem dnešní schůze, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Děkuji vám. To je většina. - Navržený pořad je tedy schválen.

Dále navrhuji, aby rozprava k bodu prvnímu a druhému schváleného pořadu byla sloučena.

Jsou nějaké námitky proti návrhu na sloučení rozpravy k těmto bodům? (Námitky nebyly.)

Námitek není. Projednávání bude tedy podle návrhu sloučeno.

K projevu se přihlásil pan ministr financí Jaroslav Kabeš. Prosím pana ministra, aby se ujal slova.

Ministr Kabeš (uvítán potleskem): Paní a pánové, soudružky a soudruzi!

Náš státní rozpočet na rok 1952 zahajuje novou etapu našeho finančního hospodářství; je letos po prvé přímým výrazem úkolů, jež na sebe bereme ve svém státním národohospodářském plánu, a po prvé soustřeďuje v sobě všechny hlavní finanční zdroje našeho národního hospodářství, aby je zase rozděloval podle potřeb plánu. Úkoly, které ze státního rozpočtu plynou, se dotýkají všech složek našeho života: ministerstev, národních výborů, národních i komunálních podniků - každého pracujícího člověka. Náš státní rozpočet je závazným plánem: úkoly, na které je v něm pamatováno, musí být splněny. Státní rozpočet jako vrcholný finanční plán státu udržuje po finanční stránce rovnováhu mezi tím, kolik vyrobíme, a tím, kolik můžeme věnovat na spotřebu a investice. Státní rozpočet se opírá o státní národohospodářský plán, o rozvoj naší výroby, o výsledky práce každého našeho občana a musí být v důsledku toho v rukou vlády nástrojem snižování vlastních nákladů v podnicích a nejvyšší míry hospodárnosti všude, kde se spravuje socialistický majetek našeho lidu a vydávají státní prostředky.

Rozvoj našeho hospodářství.

Podkladem státního rozpočtu od počátku hospodářského plánování v naší republice je dříve netušený rozmach hospodářských sil.

V roce 1949 - v prvním roce pětiletky - překročila naše celková průmyslová výroba předválečnou výrobu o 24,1 % přesto, že počet obyvatelstva značně poklesl. Jmenovité úkoly státního hospodářského plánu byly splněny na 102,1 %.

V roce 1950 - po mimořádně závažném únorovém zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Československa - byly úkoly druhého roku pětiletky zvýšeny. Přesto však se podařilo i tento zvýšený plán splnit celkově na 101,8 %. Průmyslová výroba stoupla v roce 1950 o 14,8 % proti roku 1949 a dosáhla téměř 11/2násobku předválečné výroby. Index produktivity práce stoupl o 7 %.

V roce 1951 byl plán průmyslové výroby znovu podstatně zvýšen; ve jmenovitých úkolech byl splněn celkem na 99,7 %. Celkový objem průmyslové výroby ve srovnání s rokem 1950 vzrostl o 14,9 %. Industrializace, hlavně výstavba těžkého průmyslu, se podstatně zrychlila. Značně vzrostl i objem investiční výstavby.

Tak v uplynulých letech pětiletky rostla a nadále a stále rychlejším tempem roste naše výroba. I když finanční výsledky našeho hospodařeni, jak je vidno z velikého překračování přebytků předpokládaných ve státních rozpočtech, jsou velmi dobré, nelze říci, že jsme vždy a všude vyvíjeli náležitý tlak na snížení vlastních nákladů a na hospodárnost vůbec. Nepodařilo se nám na příklad zamezit, aby mzdy nerostly rychleji než výrobnost práce, nepodařilo se nám prosadit všude principy nejvyšší hospodárnosti se socialistickým majetkem a finanční disciplínu. Nepodařilo se nám všude uplatnit zásadu svědomité kalkulace, rozpočtování, bilancování a dbalost o zrychlování obratu oběžných prostředků, Na tom nesou podíl i naše peněžní ústavy, Státní bankou počínajíc, i ministerstvo financí; nebyli jsme dost tvrdí na př. při povolování úvěrů a při užívání pokut jako nástroje zlepšování finanční kázně podniků.

A přece byl státní národohospodářský plán finanční dobře zabezpečen. Už v roce 1949 jsme dosáhli vyrovnaného státního rozpočtu, přičemž výsledek hospodaření byl příznivější, než se plánovalo. Je výrazem síly hospodářství, ovládaného lidem vedeným komunistickou stranou, že jsme mohli financovat celý prudký růst našeho hospodářství z prostředků, nashromážděných hlavně ze socialistických podniků. Protože však nemáme ještě dostatek zkušeností, máme i nedostatky a dělali jsme a děláme na své cestě budování socialismu i chyby. Chtěl bych na některé z nich poukázat.

Vadilo nám, že mezi státním rozpočtem a státním národohospodářským plánem nebylo pevné vazby, že státní rozpočet nerostl přímo z národohospodářského plánu, protože naše technika plánovací a rozpočtovací i organisace našich podniků dosud nebyly tak daleko.

Dále nám vadilo, že jsme své národní podnikání nefinancovali přímo z rozpočtu, ale prostřednictvím Fondu znárodněného hospodářství, a že jsme pevný pokladní i úvěrový plán, schválený vládou, mohli sestavit po prvé až na první čtvrtletí roku 1952.

Tím nám unikala i jednoznačná odpovědnost za hospodaření našich národních podniků, která je jedním z principů socialistického hospodaření. Plánování výroby, investic, hmotného zásobovaní i pracovních sil jsme prohlubovali jen postupně a nevyvarovali jsme se při tom vždy chyb. Na plány, které nebyly vzájemně dokonale spjaty, nemohl přesně navázat ani náš státní rozpočet a nezbylo tudíž v letech 1949 až 1951, než rozpočtovat s krajní opatrnosti.

Výsledky státního hospodaření v letech 1950-1951.

V roce 1950 jsme vložili do státního rozpočtu dotaci pro naše národní podnikání. Ani tenkrát jsme nemohli správně odhadnout kapacitu svých státních příjmů, a proto opět došlo k přebytku, stejně jako v roce 1949. Vláda navrhuje, aby rozpočtový přebytek byl v celé své výši 30,7 miliardy Kčs přikázán Fondu znárodněného hospodářství a tak použit na posílení finanční základny socialistického sektoru našeho hospodářství, ze kterého pochází.

I když ještě neznáme zcela přesnou výši státního rozpočtového přebytku za rok 1951, umožnil nám příznivý vývoj státní pokladny, abychom dali aspoň zálohově z výnosů roku 1951 k disposici na týž účel takové finanční prostředky, aby naše národní a komunální podniky mohly být koncem roku 1951 úplně vybaveny normovaným kmenovým jměním. Naše národní podniky vstupují tedy do čtvrtého roku pětiletky vybaveny plně základními a oběžnými prostředky a očištěny jak od finančního břemene kapitalistické minulosti, tak i od finančních důsledků nesnází a chyb z časů porevolučních. Naše socialistické podniky jsou zbaveny tíhy starých závazků a hospodaří nyní s čistým jměním, které jim svěřil stát. (Potlesk.)

Stejné vyčištění bilancí k 1. lednu 1952 provedeme i u bytových hospodářství, zapojených na Fond bytového hospodářství, a to ze zbytku dotace ze státního rozpočtu na rok 1951. Jak vidno, máme za sebou obrovský konsolidační proces. Nevím, zda lze uvést silnější doklad kvality naší měny, měny opírající se v prvé řadě o výsledky naší práce, než právě mnou uvedené skutečnosti. (Potlesk.)

Vzestup státních příjmů.

Pohleďme nyní blíže na prameny přebytků našeho státního hospodaření.

Po všecka tři léta byly jejich hlavním zdrojem státní příjmy. Menší měrou tu spolupůsobilo nevyčerpání rozpočtem předvídaných výdajových částek.

Nejvýznamnější složkou státních příjmů ve všech třech uplynulých letech byla daň všeobecná, jejíž vývoj zřetelně zrcadlí prudký rozvoj našich hospodářských sil.

Vykázané podnikové zisky byly odváděny Fondu znárodněného hospodářství, který jích používal podle zákona o financováni národních a komunálních podniků.

Část podnikových zisků, jež plynula do státního rozpočtu ve formě zvláštní daně výdělkové, byla vedle daně všeobecné hlavním zdrojem státních příjmů.

Růst spotřeby obyvatelstva.

Stále stoupající akumulace je výrazem rostoucí síly našeho hospodářství. Rostoucí výroba umožňuje dávat obyvatelstvu víc spotřebního zboží. Data o růstu spotřeby obyvatelstva v roce 1950 jsem citoval loni při projednávání státního rozpočtu. V roce 1951 pokračoval růst spotřeby dále, třeba nestejnoměrně. Tak vzrostla spotřeba sádla o 2,6 %, másla o 23 %, cukru o 8 %, umělých jedlých tuků o 8 %, čaje o 19 %, cukrovinek o 20 %, zeleniny o 26 %. V prodeji textilu vzrostl v roce 1951 obrat proti roku 1950 o 16 % v běžných cenách, v prodeji konfekce a obuvi o 12 %.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP