Předseda dr. John.
Místopředsedové dr. Polanský,
Fiala, Valo, David, Žiak.
Členové vlády: předseda vlády
Zápotocký, náměstek předsedy
vlády a ministr zahraničních věcí
Široký, náměstkové předsedy
vlády dr. Dolanský, Fierlinger, dr.
Ševčík; ministři Bílek,
arm. gen. dr. Čepička, dr. Gregor,
Harus, dr. Havelka, inž. Jankovcová,
Jonáš, Kabeš, Kliment, Kopecký,
Krajčír, Málek, Nepomucký,
dr. Neuman, Nosek, dr. h. c. Plojhar, Pokorný,
Pospíšil, inž. Púčik,
dr. Rais, inž. Šimůnek, dr. inž.
Šlechta.
268 poslanců podle presenční listiny.
Z kanceláře NS: gen. tajemník NS Kováčik;
jeho náměstek dr. Rattinger.
Předseda: Zahajuji 62. schůzi Národního
shromáždění.
Sděluji, že došel dopis pana předsedy
vlády ze dne 21. března 1952, kterým oznamuje,
že pan president republiky prohlásil rozhodnutím
ze dne 21. března 1952 zasedání Národního
shromáždění za skončené
dnem 24. března 1952.
Dále došel dopis pana předsedy vlády
ze dne 21. března 1952, kterým oznamuje, že
pan president republiky svolal rozhodnutím ze dne 21. března
1952 Národní shromáždění
k jarnímu zasedání do Prahy na den 24. března
1952.
Sděluji dále, že došel dopis předsedy
vlády ze dne 22. prosince 1951, jímž oznamuje,
že pan president republiky rozhodnutím ze dne 21.
prosince 1951
a) zprostil ministra dr. Jaromíra Dolanského
úřadu ministra-předsedy Státního
úřadu plánovacího a jmenoval ho náměstkem
předsedy vlády,
b) zprostil ministra Ing. Jozefa Púčika úřadu
ministra chemického průmyslu a pověřil
ho úřadem ministra-předsedy Státního
úřadu plánovacího,
c) jmenoval náměstka ministra chemického
průmyslu Ing. Otto Šimůnka ministrem
a pověřil ho vedením ministerstva chemického
průmyslu,
d) jmenoval poslance Národního shromáždění
Antonína Pospíšila, generálního
tajemníka československé strany lidové,
ministrem a pověřil ho vedením ministerstva
dopravy.
Dále sděluji, že došel dopis předsedy
vlády ze dne 23. ledna 1952, jímž oznamuje,
že pan president republiky rozhodnutím ze dne 23.
ledna 1952
a) vyhověl žádosti ministra Ladislava Kopřivy
a zprostil ho úřadu ministra národní
bezpečnosti,
b) zprostil ministra Karola Bacílka úřadu
ministra státní kontroly a pověřil
ho vedením ministerstva národní bezpečnosti,
c) jmenoval poslance Národního shromáždění
Jana Haruse ministrem a pověřil ho vedením
ministerstva státní kontroly.
Poslaneckého mandátu se vzdali v mezidobí
poslanci: Ján Horár, Štefan Bašťovanský,
dr. Božena Pátková-Kučerová
a Bohumil Patera.
Ministerstvo vnitra povolalo na uprázdněné
poslanecké mandáty tyto poslance: Františka
Beneše, Josefa Kestlera, Miluši Klímovou,
Adolfa Svobodu a Františka Urbana.
Všichni tito poslanci se dostavili do dnešní
schůze.
Protože před tím podle § 89 jednacího
řádu podepsali v kanceláři Národního
shromáždění prohlášení,
obsahující formuli poslaneckého slibu, přistoupíme
ke slibu podle § 42 ústavy a § 90 jednacího
řádu Národního shromáždění
tím způsobem, že bude předem přečtena
ústavou předepsaná formule slibovací,
poslanci František Beneš, Josef Kestler,
Miluše Klímová, Adolf Svoboda
a František Urbanke mně přistoupí
a vykonají slib podáním ruky a slovem "slibuji".
Žádám o přečtení slibovací
formule a jmenované poslance žádám,
aby ke mně přistoupili vykonat slib. (Poslanci
povstávají.)
Gen. tajemník NS Kováčik (čte):
Sľubujem, že budem verný Československej
republike a jej ľudovodemokratickému zriadeniu. Budem
zachovávať jej zákony a svoj mandát
vykonávať podľa najlepšieho vedomia a svedomia
k prospechu ľudu a štátu.
Posl. František Beneš (podávaje předsedovi
ruku): Slibuji.
Posl. Josef Kestler (podávaje předsedovi ruku): Slibuji.
Posl. Miluše Klímová (podávajíc
předsedovi ruku): Slibuji.
Posl. Adolf Svoboda (podávaje předsedovi
ruku): Slibuji.
Posl. František Urban (podávaje předsedovi
ruku): Slibuji.
Předseda: Podle denního pořadu usneseného
užším předsednictvem Národního
shromáždění dne 14. února 1952,
který byl již členům Národního
shromáždění rozeslán, je na pořadu
dnešní schůze a dalších schůzí
1. zpráva výborů rozpočtového,
hospodářského, pro hospodářské
plánování a jeho kontrolu, zemědělského,
sociálně-politického a zdravotnického,
kulturního, ústavně-právního,
branného a bezpečnostního a zahraničního
o vládním návrhu rozpočtového
zákona na rok 1952 (tisk 619).
2. zpráva výboru rozpočtového o vládním
návrhu usnesení, jímž Národní
shromáždění uděluje souhlas podle
§ 7 zákona č. 35/1950 Sb., kterým se
stanoví státní rozpočet republiky
Československé na rok 1950 (rozpočtového
zákona), a schvaluje podle § 62 ústavy státní
závěrečný účet za rok
1950 (tisk 620).
Jsou nějaké námitky proti tomuto pořadu?
(Nebyly.)
Námitek není.
Podle § 24, odst. 1 jedn. řádu rozhodne Národní
shromáždění o pořadu prostým
hlasováním bez rozpravy.
Dám tedy hlasovat.
Kdo souhlasí s navrženým pořadem dnešní
schůze, nechť zvedne ruku! (Děje se.)
Děkuji vám. To je většina. - Navržený
pořad je tedy schválen.
Dále navrhuji, aby rozprava k bodu prvnímu a druhému
schváleného pořadu byla sloučena.
Jsou nějaké námitky proti návrhu na
sloučení rozpravy k těmto bodům? (Námitky
nebyly.)
Námitek není. Projednávání
bude tedy podle návrhu sloučeno.
K projevu se přihlásil pan ministr financí
Jaroslav Kabeš. Prosím pana ministra, aby se
ujal slova.
Ministr Kabeš (uvítán potleskem):
Paní a pánové, soudružky a soudruzi!
Náš státní rozpočet na rok 1952
zahajuje novou etapu našeho finančního hospodářství;
je letos po prvé přímým výrazem
úkolů, jež na sebe bereme ve svém státním
národohospodářském plánu, a
po prvé soustřeďuje v sobě všechny
hlavní finanční zdroje našeho národního
hospodářství, aby je zase rozděloval
podle potřeb plánu. Úkoly, které ze
státního rozpočtu plynou, se dotýkají
všech složek našeho života: ministerstev,
národních výborů, národních
i komunálních podniků - každého
pracujícího člověka. Náš
státní rozpočet je závazným
plánem: úkoly, na které je v něm pamatováno,
musí být splněny. Státní rozpočet
jako vrcholný finanční plán státu
udržuje po finanční stránce rovnováhu
mezi tím, kolik vyrobíme, a tím, kolik můžeme
věnovat na spotřebu a investice. Státní
rozpočet se opírá o státní
národohospodářský plán, o rozvoj
naší výroby, o výsledky práce
každého našeho občana a musí být
v důsledku toho v rukou vlády nástrojem snižování
vlastních nákladů v podnicích a nejvyšší
míry hospodárnosti všude, kde se spravuje socialistický
majetek našeho lidu a vydávají státní
prostředky.
Podkladem státního rozpočtu od počátku
hospodářského plánování
v naší republice je dříve netušený
rozmach hospodářských sil.
V roce 1949 - v prvním roce pětiletky - překročila
naše celková průmyslová výroba
předválečnou výrobu o 24,1 % přesto,
že počet obyvatelstva značně poklesl.
Jmenovité úkoly státního hospodářského
plánu byly splněny na 102,1 %.
V roce 1950 - po mimořádně závažném
únorovém zasedání Ústředního
výboru Komunistické strany Československa
- byly úkoly druhého roku pětiletky zvýšeny.
Přesto však se podařilo i tento zvýšený
plán splnit celkově na 101,8 %. Průmyslová
výroba stoupla v roce 1950 o 14,8 % proti roku 1949 a dosáhla
téměř 11/2násobku
předválečné výroby. Index produktivity
práce stoupl o 7 %.
V roce 1951 byl plán průmyslové výroby
znovu podstatně zvýšen; ve jmenovitých
úkolech byl splněn celkem na 99,7 %. Celkový
objem průmyslové výroby ve srovnání
s rokem 1950 vzrostl o 14,9 %. Industrializace, hlavně
výstavba těžkého průmyslu, se
podstatně zrychlila. Značně vzrostl i objem
investiční výstavby.
Tak v uplynulých letech pětiletky rostla a nadále
a stále rychlejším tempem roste naše výroba.
I když finanční výsledky našeho
hospodařeni, jak je vidno z velikého překračování
přebytků předpokládaných ve
státních rozpočtech, jsou velmi dobré,
nelze říci, že jsme vždy a všude
vyvíjeli náležitý tlak na snížení
vlastních nákladů a na hospodárnost
vůbec. Nepodařilo se nám na příklad
zamezit, aby mzdy nerostly rychleji než výrobnost
práce, nepodařilo se nám prosadit všude
principy nejvyšší hospodárnosti se socialistickým
majetkem a finanční disciplínu. Nepodařilo
se nám všude uplatnit zásadu svědomité
kalkulace, rozpočtování, bilancování
a dbalost o zrychlování obratu oběžných
prostředků, Na tom nesou podíl i naše
peněžní ústavy, Státní
bankou počínajíc, i ministerstvo financí;
nebyli jsme dost tvrdí na př. při povolování
úvěrů a při užívání
pokut jako nástroje zlepšování finanční
kázně podniků.
A přece byl státní národohospodářský
plán finanční dobře zabezpečen.
Už v roce 1949 jsme dosáhli vyrovnaného státního
rozpočtu, přičemž výsledek hospodaření
byl příznivější, než se
plánovalo. Je výrazem síly hospodářství,
ovládaného lidem vedeným komunistickou stranou,
že jsme mohli financovat celý prudký růst
našeho hospodářství z prostředků,
nashromážděných hlavně ze socialistických
podniků. Protože však nemáme ještě
dostatek zkušeností, máme i nedostatky a dělali
jsme a děláme na své cestě budování
socialismu i chyby. Chtěl bych na některé
z nich poukázat.
Vadilo nám, že mezi státním rozpočtem
a státním národohospodářským
plánem nebylo pevné vazby, že státní
rozpočet nerostl přímo z národohospodářského
plánu, protože naše technika plánovací
a rozpočtovací i organisace našich podniků
dosud nebyly tak daleko.
Dále nám vadilo, že jsme své národní
podnikání nefinancovali přímo z rozpočtu,
ale prostřednictvím Fondu znárodněného
hospodářství, a že jsme pevný
pokladní i úvěrový plán, schválený
vládou, mohli sestavit po prvé až na první
čtvrtletí roku 1952.
Tím nám unikala i jednoznačná odpovědnost
za hospodaření našich národních
podniků, která je jedním z principů
socialistického hospodaření. Plánování
výroby, investic, hmotného zásobovaní
i pracovních sil jsme prohlubovali jen postupně
a nevyvarovali jsme se při tom vždy chyb. Na plány,
které nebyly vzájemně dokonale spjaty, nemohl
přesně navázat ani náš státní
rozpočet a nezbylo tudíž v letech 1949 až
1951, než rozpočtovat s krajní opatrnosti.
Výsledky státního hospodaření
v letech 1950-1951.
V roce 1950 jsme vložili do státního rozpočtu
dotaci pro naše národní podnikání.
Ani tenkrát jsme nemohli správně odhadnout
kapacitu svých státních příjmů,
a proto opět došlo k přebytku, stejně
jako v roce 1949. Vláda navrhuje, aby rozpočtový
přebytek byl v celé své výši
30,7 miliardy Kčs přikázán Fondu znárodněného
hospodářství a tak použit na posílení
finanční základny socialistického
sektoru našeho hospodářství, ze kterého
pochází.
I když ještě neznáme zcela přesnou
výši státního rozpočtového
přebytku za rok 1951, umožnil nám příznivý
vývoj státní pokladny, abychom dali aspoň
zálohově z výnosů roku 1951 k disposici
na týž účel takové finanční
prostředky, aby naše národní a komunální
podniky mohly být koncem roku 1951 úplně
vybaveny normovaným kmenovým jměním.
Naše národní podniky vstupují tedy do
čtvrtého roku pětiletky vybaveny plně
základními a oběžnými prostředky
a očištěny jak od finančního
břemene kapitalistické minulosti, tak i od finančních
důsledků nesnází a chyb z časů
porevolučních. Naše socialistické podniky
jsou zbaveny tíhy starých závazků
a hospodaří nyní s čistým jměním,
které jim svěřil stát. (Potlesk.)
Stejné vyčištění bilancí
k 1. lednu 1952 provedeme i u bytových hospodářství,
zapojených na Fond bytového hospodářství,
a to ze zbytku dotace ze státního rozpočtu
na rok 1951. Jak vidno, máme za sebou obrovský konsolidační
proces. Nevím, zda lze uvést silnější
doklad kvality naší měny, měny opírající
se v prvé řadě o výsledky naší
práce, než právě mnou uvedené
skutečnosti. (Potlesk.)
Pohleďme nyní blíže na prameny přebytků
našeho státního hospodaření.
Po všecka tři léta byly jejich hlavním
zdrojem státní příjmy. Menší
měrou tu spolupůsobilo nevyčerpání
rozpočtem předvídaných výdajových
částek.
Nejvýznamnější složkou státních
příjmů ve všech třech uplynulých
letech byla daň všeobecná, jejíž
vývoj zřetelně zrcadlí prudký
rozvoj našich hospodářských sil.
Vykázané podnikové zisky byly odváděny
Fondu znárodněného hospodářství,
který jích používal podle zákona
o financováni národních a komunálních
podniků.
Část podnikových zisků, jež plynula
do státního rozpočtu ve formě zvláštní
daně výdělkové, byla vedle daně
všeobecné hlavním zdrojem státních
příjmů.
Stále stoupající akumulace je výrazem
rostoucí síly našeho hospodářství.
Rostoucí výroba umožňuje dávat
obyvatelstvu víc spotřebního zboží.
Data o růstu spotřeby obyvatelstva v roce 1950 jsem
citoval loni při projednávání státního
rozpočtu. V roce 1951 pokračoval růst spotřeby
dále, třeba nestejnoměrně. Tak vzrostla
spotřeba sádla o 2,6 %, másla o 23 %, cukru
o 8 %, umělých jedlých tuků o 8 %,
čaje o 19 %, cukrovinek o 20 %, zeleniny o 26 %. V prodeji
textilu vzrostl v roce 1951 obrat proti roku 1950 o 16 % v běžných
cenách, v prodeji konfekce a obuvi o 12 %.