Posl. dr. Bláha: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi!

Pan ministerský předseda s. Antonín Zápotocký ve své včerejší řeči výstižně ukázal naší domácí i zahraniční veřejnosti, přátelské i nepřátelské, jakým způsobem se staráme v naši lidově demokratické republice a na naší cestě k socialismu o zvýšení úrovně našich lidi. Ukázal to v prvé řadě na příkladu péče o člověka, o jeho zdraví, tak, jak jsme to slíbili lidem Ústavou 9. května. Je nám, politikům, stejně jako lékařům a zdravotníkům zcela jasné, že tyto hospodářské a společenské předpoklady jsou hlavním pilířem naší zdravotnické práce. My starší si velmi dobře pamatujeme na práci před první i před druhou světovou válkou. Byla to práce sisyfovská. Nic nepomohou sebeučenější lékaři, sebedokonalejší zákroky a léky, kterých si vůbec nemohou dovolit a dopřát všichni lidé nebo aspoň je jich většina, když obrovské většině nemocných a strádajících lidí schází v prvé řadě dostatečná výživa a všechny ostatní složky slušného lidského života. Naše cesta k socialismu přetváří prostředí, ve kterém člověk žije. Víme ze smutných dob právě nedávných, jaký vliv má prostředí na život člověka. Víme, že člověk není tvor isolovaný, nýbrž že jeho život představuje nekonečnou řadu reakcí lidského organismu proti všem dobrým i škodlivým vlivům, které na něho působí v řadě pokolení tak, jak se podle toho rodí, vyvíjí a v tomto prostředí pracuje a umírá. Sovětská medicina nás učí, jak je možno životní podmínky lidi přetvářet a připravovat je, aby se staly optimálními pro život člověka, pro všestranný rozvoj všech jeho fysických i duševních sil, pro jeho největší pracovní úspěchy a pro lidské štěstí. K tomu připravujeme druhý základní zákon zdravotnický o hygieně.

Dnešní zákon nám představuje důležitou složku socialistického zdravotnictví, t. j. komplexní péči o lidi. Znamená to ve skutečnosti ohromnou socialistickou revoluční přeměnu vší lidské mentality při léčení nemocných a zejména v jejich poměru k léčiteli. Až dosud přes všechny reformistické pokusy trval kapitalistický poměr prodávajícího a konsumenta také v naší péči o nemocné i v nemocenském a národním pojištěni. Jak v soukromé ordinaci, tak i v nemocenské pojišťovně si museli lidé na léčení platit. Z tohoto titulu měli v první řadě skuteční i zdánlivě nemocní určité nároky a požadavky, podle toho, kolik si kdo zaplatil. Pamatujete si, kolikrát jsme slýchávali: Tolik let jsem si platil do pojišťovny, tak ať z toho také jednou něco mám. Nyní se bude o všechno starat stát a socialistická společnost, o každého, kdo léčení bude potřebovat, a bude ho dokonce na základě všech vědeckých výzkumů chránit, aby vůbec neonemocněl, protože socialistická společnost nemocných nepotřebuje, nýbrž potřebuje lidi, kteří dovedou pracovat a mohou pracovat. Bude tak činit ne proto, že má na to každý člověk materiální nárok, nýbrž proto, že máme starost o lidi, že chceme jejich zvýšenou životní úroveň a jejich štěstí, které není bez zdraví myslitelné. I v tom se učíme od sovětských lidi. Vzpomeňte si, když k nám přišli po prvé rudoarmějci a když jste se s nimi setkali. Říkali jste si o nich, že jsou to takové milé veliké děti. V naší kapitalistické výchově a v buržoasních představách byly totiž jenom děti upřímné a jenom děti mluvily pravdu. Naproti tomu dospělé naučila kapitalistická společnost jen vzájemně se napalovat a podvádět, jeden druhému závidět, žárlit a nenávidět se. Buržoasní liberalismus znamenal cynickou lhostejnost ke všem ostatním a svobodu a práva jenom pro sebe.

Z toho všeho v nás ještě příliš mnoho zůstalo. Byl by největší nepřítel a nejrafinovanější zrádce socialismu a komunismu ten, kdo by se snažil lidem naočkovat a namluvit, že socialismus a komunismus znamená v prvé řadě bezohlednou tvrdost a otrlost čili nelidskost a že mít lidi rád je v něm slabostí. Jen nejhorší škůdci a nepřátelé chtěli pokládat lidi za stroje, operovat jimi na šachovnici svých plánů jako s bezduchými figurkami. Vždyť proč budujeme novou společnost než jenom proto, aby se lidem dařilo lépe, protože máme lidi rádi? Proč mají všichni lidé u nás rádi soudruha Stalina? Nejen z vděčnosti, protože je geniálním vojevůdcem a našim osvoboditelem, že je úspěšným architektem a budovatelem socialismu a komunismu, nýbrž v první řadě proto, že je tak dobrým člověkem, že má tolik všechny lidi na světě rád, o ně se stará a pro ně pracuje. Právě proto má náš lid tolik rád i jeho žáka a lidskou tvář našeho presidenta.

Tato láska k lidem se projevuje v první řadě i v sovětské medicině na každém kroku. Mluvte s kýmkoliv, kdo se dostal v minulých letech v nemoci nebo při zranění ve válce do péče sovětských zdravotníků! Ne do rukou lékařů a ošetřovatelek, nýbrž ve skutečnosti do rukou bratří a sester, kteří se o něj tak starali a projevovali každým slovem a činem takovou péči, jakou by mu nemohli dát ani vlastní sourozenci a rodiče. To nám ještě u nás stále schází a to je hlavní nedostatek našich zdravotnických pracovníků. To znamená tu starou měšťáckou filantropickou humanitu se známou chudokrevnou péčí buržoasních paniček, které poletovaly v bílých pláštích ze sportu nebo slavomamu kolem chudáků. To znamená opravdovou lidskou starost o život a zdraví člověka, jako by to byl náš vlastní pokrevný. A tu projevují sovětští lidé na každém kroku k lidem nejenom v medicině. To ovšem neznamená měkkost nebo nedostatek rozhodnosti a opatrnosti. Víme, že i v lékařství, když jde o záchranu organismu, je třeba před infekcí a škodlivinou po správné diagnose nemocného isolovat, desinfikovat a po př. s rozumnou rozvahou třeba i hluboko do těla nemocného zajet ostrým chirurgickým nožem. A je-li to nutno, i amputovat nebezpečné, škodlivé části organismu.

Sovětští lidé nás učí i socialistické péči o kádry. Chceme všichni tak jako oni, aby se všichni lidé měli dobře a aby všichni byli co nejlépe ošetřeni. To jest náš cíl. Dnes vsak při naší cestě socialistické mediciny musíme v první řadě pečovat o ty, kterých nejvíce potřebujeme, kteří si toho zasluhují svoji důležitou prací na budování socialismu. Tak musíme pohlížet na dnešní naši zdravotní péči, jak ji zařizujeme v našich průmyslových závodech a na jiných důležitých místech.

Dnešní zákon znamená, že všechnu dosavadní starost o organisaci a provádění a úroveň zdravotnické péče o náš lid přebírá stát a lidová správa. Pan ministr zdravotnictví právě před chvílí nám pověděl, co všecko již bylo uděláno a vykonáno, abychom měli pro splnění toho předpoklady co nejlepší. Řada lidí u nás si to ještě nedovede uvědomit. Za hranicemi tomu nebudou věřit, protože u nich v kapitalistických poměrech si to nedovedou vůbec představit. Avšak musíme si také uvědomit, máme-li v našich národních výborech již pro všechno toto zajištěny předpoklady. Musíme si přiznat, že v některých krajských národních výborech, ve většině okresních a téměř ve všech místních národních výborech jsme ve zdravotnictví v porovnání se všemi ostatními obory lidosprávy značně pozadu. Vezli jsme se se zdravotnictvím často na chvostu bez patřičného uvědomění si důležitosti problému a politického jeho zajištění. Ještě se nám všude dole nezměnila mentalita ve prospěch socialistického zdravotnictví. Léčení nemocných a jejich ochrana byla a je namnoze ještě považována za interní záležitost nemocných a lékařů a veřejnost si nedělala proto zbytečných starostí. Dnes přebírají národní výbory velikou odpovědnost. Jedině v medicíně je téměř každá chyba nenapravitelná a není proti ní žádného odvolání a opravného prostředku. A k tomu ještě bolí a někdy i zabíjí. Lidové orgány a jejich zdravotnické odbory se velmi brzy přesvědčí, jak bude na ně od nynějška soustředěna přísná a kritická pozornost celé veřejnosti. Kritická proto, poněvadž nemocný a trpící člověk je netrpělivý a nedůtklivý. A má na to plný nárok takovým být a také tak ho musíme chápat. Při tom si však musíme současně uvědomit, jaké máme ke správnému provedení zákona předpoklady materiálové a kádrové. Náš vzor Sovětský svaz měl situaci v tom lehčí nežli my, že mohl vychovávat nové zdravotnické kádry, které nebyly pokřiveny kapitalistickou morálkou jako u nás. Těžší práci měl o to, že neměl po ruce všechny prostředky a zařízení, se kterými jsme my v medicíně přistoupili k budování socialismu. V Sovětském svazu začínali skoro z ničeho.

Už před válkou jezdila řada lidí od nás i z lékařských kruhů studovat a dívat se do světa. Viděli cizí vzory a rádi je porovnávali s našimi poměry. Podle zásad kapitalistické morálky a kosmopolitických názorů viděli venku všechno krásné a ohromné. Viděli před válkou na západě krásné budovy a zařízení v Paříži, v Londýnské City a na pobřeží New Yorku. Viděli nádherné kliniky a sanatoria. Nikdo z nich se však nepodíval na pobřeží Seiny, do předměstí a do londýnských doků a krčem a do amerických černošských enkláv. Nikdo nestudoval zdravotnická zařízení, která tam sloužila obrovské většině obyvatelstva. Zdá se, že velmi mnoho z těchto představ a vzpomínek zůstává mezi námi dodnes. Když jsem jel po prvé těsně po druhé světové válce do Sovětského svazu zpustošenými a vypálenými kraji, kde nacistický teror téměř do základu zničil jejich dvacetileté budování, viděl jsem tam, jak se dovedou sovětští lidé obětovat, odříkat si, budovat znovu a pevně věřit, že vytvoří ještě lepší a krásnější svět, nežli byl před tím. I když již ne pro sebe, kteří toho nedožijí, tedy rozhodně pro ty, kteří přijdou po nich. Také dnes mnozí, kteří jezdí do Sovětského svazu, vidí v něm jenom to, co je v první řadě ohromuje a upoutává jejich pozornost: Gigantickou stavbu nové university na Leninových horách, moskevskou podzemní dráhu, Gorkého třídu, Pavlovovo město a všechny ostatní obrovské a pohádkové stavby a zařízení socialismu a komunismu. O tom nám o všem vykládají. Zapomínají však při tom říci nám jedno, že všechna tato ohromná díla znamenala 35 let těžké, odříkavé práce, potu desítek a set milionů lidi od Donbasu až po Sachalin, miliony životů a krve, hrdinů z občanské války i z Velké války vlastenecké.

Je třeba nejen obdivovat přímo nebo na plátně či na obraze gigantické výtvory sovětské techniky a vědy, nýbrž i číst a zamýšlet se nad dějinami KVS (b), nad knihami, jako jest Daleko od Moskvy. Jenom tak se vyléčíme u nás i v naší medicíně jako všude jinde z dosavadního maximalismu, který tolika lidem ještě pevně vězí v myslích a brzdí naše plánovité budování a práci. Sovětští lékaři a pracovníci nám ukázali ve velké vlastenecké válce, jaké divy a zázraky dovedla dělat jejich péče a umění pod širým nebem, v zákopech, pod stany a v provisorních lazaretech. Dosáhli toho úspěchu, že po prvé v dějinách světa se vracelo z jejich rukou více než 80 % nemocných a raněných rudoarmějců zdravých a bojeschopných zpátky na frontu.

Z toho je vidět, že kvantita i kvalita léčebné péče, péče o člověka, není přímo závislá jen na počtu kádrů a materiálu, který máme po ruce, a na dokonalých zařízeních, nýbrž hlavně na tom, jak dovedeme všeho, co máme po ruce, využít a jak dovedeme zvládnout úkoly, které nám dává naše plánování a výstavba socialismu v naší vlasti. Oč lépe a snadněji za neporovnatelně lepších podmínek mohou u nás lékaři a zdravotníci vracet dnes ne 80, ale daleko přes 90 % našich lidí na frontu práce a budování!

Jedno je však nevyhnutelné, nač se musíme všichni připravit, stát, lidová správa, všichni zdravotníci od 1. ledna příštího roku: nová organisace zdravotnické práce, léčebné i ochranné, musí být ihned pociťována všemi našimi občany jako další znatelné zvýšení jejich lidské životní úrovně. Všichni musí vidět, že se v dokonalé ochraně a pomoci obrážejí výsledky jejich budovatelské práce a jejich pracovního úsilí. Musí poznat, že náklady a starost, které věnuje ve stále větší míře naše lidově demokratická republika na zdravotnictví, jsou dobře investovány a že je jich hospodárně využito; čili že tento zákon nesmí ztroskotat - jak se dříve často stávalo - na organisačních a administrativních formách, nýbrž že musí být proveden s pravým socialistickým humanismem na podkladě lékařské materialisticko-dialektické vědy a všech jejích vymožeností.

Kapitalistický režim prohrál ne proto, že zestárl, nýbrž proto, že jasně ukázal v uplynulých 50 letech, že nedovede řídit osudy světa a přinést lidem nic jiného než vykořisťování, války a bídu. Socialismus v Sovětském svazu vyhrál a vyhraje i komunismus proto, že přesvědčil a prakticky ukázal všem lidem, že to s nimi dobře myslí, že jim buduje štěstí, lepší a krásnější budoucnost. Jen touto a žádnou jinou cestou vyhrajeme socialismus i u nás. Naše péče o člověka, naše pomoc lidem, jejich ochrana, aby mohli být zdravými, aby mohli dobře pracovat, lépe budovat a tím více být šťastni, nám pomůže vyhrát i naši bitvu o mír. Zachránit mír a udržet jej je zároveň největší therapií člověka a také profylaxí proti nejhorší nákaze lidstva a největší starosti o základní předpoklad zdraví a života všech lidí na světě.

Komunistická strana Československa vítá tento zákon jako veliký krok v budování socialismu, bude jej s nadšením uplatňovat, kontrolovat a všude zajišťovat. (Potlesk.)

Místopředseda David: Slovo má posl. Žiak.

Posl. Žiak: Slávne Národné shromaždenie!

Rokujeme o významnom zákone, ktorým sjednotíme preventívnu a liečebnú starostlivosť o zdravie nášho občianstva, pri čom hlavný zreteľ obraciame na zdravie našich pracujúcich.

Starostlivosť o zdravie stáva sa v našom ľudovodemokratickom štátnom zriadení podľa sovietskeho vzoru jednou z hlavných úloh socialistickej výstavby. Cieľom tejto výstavby je celkový harmonický rozvoj výrobných síl, ktorý má zaistiť všestranný telesný a duševný vývoj človeka-občana na podklade sústavného vzrastu hospodárskeho a sociálneho blahobytu pracujúcich.

Prvoradým činiteľom starostlivosti o zdravie je socialistický spôsob výroby, zbavený akéhokoľvek vykorisťovania človeka človekom, triedy triedou, a správneho hodnotenia práce, ktorá musí byť cťou a slávou, vecou statočnosti a hrdinstva človeka.

Socialistický spôsob výroby zabezpečuje vytvorenie hmotných a kultúrnych podmienok v úplnom súlade so záujmami zdravia pracujúcich. Socializmus v Sovietskom sväze uskutočnil rekonštrukciu starých, nehygienických miest, stavbu nových zdravých sídlisk obyvateľstva, upravil staré a stavia nové, s každej strany zdravé bydliská, zabezpečil výživu ľudu na hygienických zásadách, dal a dáva všeobecné vzdelanie a telesnú výchovu mládeže a vytvoril hygienicky a zdravotne bezchybné pracovné pomery v priemysle a v poľnohospodárstve.

Hospodárske zmeny, ktoré prináša socializmus, viedly a vedú k podstatnému zlepšeniu zdravia obyvateľstva. Mnohé nemoci zmizly, iné sa oproti minulosti zriedka vyskytujú, snížila sa nemocnosť a úmrtnosť a vzrastá prirodzený prírastok obyvateľstva, zlepšuje sa najmä telesný vývoj mládeže.

V Sovietskom sväze, v prvej vlasti socializmu, sme videli, ako sovietsky štát odstránil úpornou prácou škody, spôsobené v národnom hospodárstve, i hrozné zdravotné následky vojny. A vidíme, ako s rozvojom národného hospodárstva a kultúry rastú a upevňujú sa telesné i duševné sily sovietskeho ľudu.

Sovietske zdravotníctvo, podľa najmodernejších vedecko-lekárskych výsledkov zamerané k preventívnej a liečebnej starostlivosti, je žiarivým vzorom pre organizáciu zdravotníctva v našom štáte. Snažíme sa, aby naše zdravotníctvo bolo práve tak mohutným činiteľom v celkovom vzraste kultúrneho a hospodárskeho blahobytu nášho občianstva, ako je tomu v SSSR.

Postupne a dosť radikálne, no pritom pre dobrý prospech zdravia nášho ľudu odpútavame sa od zdravotníctva, ako nám ho zanechal kapitalistický poriadok.

Kapitalistické vykorisťovanie je záhubou národných síl, je ničiteľom zdravia najširších vrstiev pracujúcich ľudí. Nezamestnanosť, núdza a hlad v kapitalistických krajinách sprevádzajú nemoce a predčasnú smrť. Engels správne povedal: Kapitalista zápasí o svoj zisk, a vykorisťovaný robotník zápasí o svoje zdravie. V kapitalistických štátoch, a to aj v najbohatších, so značným počtom lekárov a nemocníc, majú prospech z úspechov lekárstva len bohaté triedy, lebo pracujúci ľud ich nemôže využiť, lebo si nemá z čoho zaplatiť dobrého odborníka - lekára, nemôže sa umiestiť v dobrej nemocnici alebo v primeraných kúpeľoch. Miliónom pracujúcich sa takto odopiera zdravotnícka opatera bez ohľadu na ohromné rozšírenie nemocí.

Protiklad medzi úspechmi lekárskej vedy, medzi úrovňou technického vybavenia liečebných zariadení a nízkou úrovňou zdravotníckej starostlivosti o pracujúcich je jedným zo základných zjavov neodstrániteľného protikladu kapitalistického poriadku, protikladu medzi rozvojom výrobných síl a výrobných vzťahov. Lekárstvo v kapitalizme je prostriedkom k obžive, zamestnaním, zdrojom príjmov lekárov, a preto lekára viac interesuje nemoc ako zdravie človeka.

Naše doterajšie výsledky na poli organizácie zdravotníctva stavajú lekára na miesto významné a dôležité. Je naším úprimným želaním a snažíme sa o to, aby lekár bol bojovníkom za zdravie ľudu, aktívnym tvorcom socialistickej spoločnosti, dobrým radcom a úprimným priateľom pracujúcich.

Keď budujeme socializmus v našej vlasti a zdravie ľudu je v socializme prvoradou vecou, neškodí nám letmo pozrieť na minulosť a správne vidieť jasné perspektívy budúcnosti.

Anglický reakčný ekonóm Malthus preukázal buržoázii veľkú službu svojou teóriou o preľudnení zeme, ktorou tvrdil, že základnou príčinou chudoby, biedy a nemocí je rozmnožovanie ľudstva, ktoré sa deje rýchlejšie ako rozmnožovanie životných prostriedkov. Malthus tak oslobodzoval buržoáziu od akejkoľvek zodpovednosti za biedu a nezamestnanosť a vytvoril pre kapitalizmus teoretický podklad, že nie je povinný konať nejakú sociálnu a zdravotnú politiku. Túto teóriu si buržoázia rada osvojila. Tak si vysvetľujeme, prečo v minulom storočí buržoázne štáty neboly schopné vyporiadať sa s najelementárnejšími úlohami zdravotníctva v mestách a s hygienou na pracoviskách. Zdravotný stav v anglických, francúzskych, nemeckých a všade inde v priemyslových strediskách predstavoval bezútešný obraz robotníctva, strašné vykorisťovanie robotníkov, robotníckych žien a detí a strašne úbohé bytové a zdravotné pomery.

Úspechy fyziky a chémie v 19. storočí umožnily vyšetriť prostredie, obklopujúce človeka, vzduch, vodu, pôdu, potraviny, a úspechy fyziológie umožnily vypracovať základné hygienické normy.