Bakteriológia, ktorá začala novú éru v medicíne o vzniku prenosných chorôb a masových epidémií, podoprela veľký rozmach opatrení k ozdraveniu ľudských sídlisk a prostredia, v ktorom človek žije.

Pasteur, Mečnikov, Lister, Koch vypracovali základné predpoklady pre vedeckú hygienu a profylaxiu, t. j. predpoklad tu bol, ale nebolo činiteľa, ktorý by ich bol uviedol v praktický život.

Bolo to robotnícke hnutie, ktoré v Anglicku vybojovalo t. zv. továrne zákony na zlepšovanie zdravotníckych opatrení. Rozsiahle robotnícke hnutie pred storočím vo Francúzsku, v Nemecku a v Anglicku vyzdvihlo ako jednu z hlavných ekonomických požiadaviek organizáciu bezplatnej zdravotníckej starostlivosti. Buržoázia sa protivila tejto požiadavke, ale konečne povolila na čiastočný ústupok v nemocenskom poistení, lebo ústupok v sociálnej politike bol ventilom proti revolučnému náporu pracujúcich.

Vznik buržoáznej sociálnej hygieny bol odrazom strachu buržoáznej spoločnosti pred rozšírením epidémii, tuberkulózy a najmä venerických nemocí. Zato buržoázia neprestala bojovať proti základným právam robotníckej triedy, proti právu na zdravie a na ochranu pred ničivými následkami medzinárodného kapitalistického vykorisťovania.

V terajších kapitalistických štátoch sa vplyv štátu v oblasti zdravotníctva ohraničuje na zdravotnícke opatrenia, smerujúce k boju s epidémiami.

Liečebná starostlivosť v kapitalistických štátoch je predmetom súkromnej praxe a súkromnopodnikateľskej iniciatívy a len čiastočne starostlivosti miestnych samospráv a dobročinných, väčšinou nábožensko-filantropických organizácií.

Vo všetkých kapitalistických štátoch, ako to bolo u nás, je liečebná opatera poskytovaná súkromne praktizujúcim lekárom. Dodnes tam existuj e systém výhradného práva niektorého lekára na prevádzku praxe v určitom okrese. Právo lekárskej praxe sa predáva ako súkromné vlastníctvo.

Niektoré nemocnice v USA, v Anglicku, Francúzsku, Škandinávii sú dobre vybavené s vynikajúcim lekárskym a ošetrovateľským personálom, ale pre pracujúceho robotníka a pre roľníka sú cenove nedostupné, lebo sú drahé.

Pravda, vedľa týchto nemocníc je množstvo iných, tak rečených stredovekých, nehygienických a nedostatočne vybavených. V Amerike podľa štatistiky, vydanej v USA, je 25 % nemocničných postelí v takom stave, že sú nepoužiteľné. Hrozné sú pomery v amerických psychiatrických nemocniciach. Na kongrese duševnej hygieny v USA podávali túto zprávu, ktorá je autentická: "Nedávno mali jednoduchí ľudia príležitosť dozvedieť sa o strašných pomeroch v našich psychiatrických nemocniciach. Dozorci nemocných bijú a zabíjajú. Nemocní hladujú, buď preto, že je nedostatočná strava, alebo preto, že sa personál o nich nestará."

V Londýne na uliciach, v autobusoch a v podzemnej železnici možno vidieť plakáty, v ktorých veľké londýnské nemocnice prosia verejnosť o dary, lebo dary sú podstatným zdrojom ich príjmov.

Dodnes je tam v úžitku systém 3 tried, a to i v dobročinných nemocniciach. My sme sa tohto prežitku zbavili, veď ľudský život má rovnakú cenu. A práve tak v kapitalistických štátoch je systém dvoj akého lekárstva: pre bohatých lepšie, pre chudobných horšie. V tomto je veľký rozdiel medzi lekárstvom v socialistickom zriadení a medzi lekárstvom v kapitalistických štátoch.

Spomeniem skutočnosť, ktorú nechceme brať všeobecne, ani podľa nej generalisovať, pretože je treba objektívne uznať, že medzi lekármi bolo i v minulosti mnoho lekárov-ľudomilov, ale prípad, ktorý uvediem, nebol ojedinelý. Asi pred desiatimi rokmi v nemocnici v Trenčíne pacient-poistenec nemocenskej poisťovne bol na operačnom stole pred ťažkou operáciou. Primár - chirurg sa ho pýtal, či je ochotný zaplatiť osobitne 3.000 Kčs za operáciu jemu, lebo ináč ho bude operovať sekundárny lekár. Nemocný sľúbil. Keď je človek na smrteľnom lôžku, pre záchranu zdraví sľúbi všetko. Po príchode domov predal jedinú živiteľku svojich detí, kravu, aby zaplatil tento tak zv. humánny dlh.

V štátoch, ktoré majú sociálne poistenie, nemocných poistencov liečia v súkromných ordináciách lekárov za malú náhradu, ktorú dostávaj ú lekári od nemocenskej poisťovne. Malej náhrade odpovedá aj nízka úroveň lekárskej opatery. Aj naši krankasisti sa pamätajú na univerzálny liek, aspirín, ktorým sa liečila boľavá noha i žltačka.

Lekárska pomoc vidieckemu - roľníckemu obyvateľstvu ani v najbohatších štátoch nie je organizovaná. Na vidieku ubúda lekárov, lebo sú tam menšie možnosti zárobku. Tým máme vysvetlený na pr. nedostatok lekárov na našom vých. Slovensku, ktoré bolo skutočne bez lekárov, pretože tam boly podobné a horšie pomery pre zárobok lekárov ako v týchto a v krajoch bohatších.

A čo koloniálne a polokoloniálne krajiny? Zdravotnícka starostlivosť je tam poskytovaná len bielym kolonizátorom, armáde, úradníctvu, plantážnikom a obchodníkom.

Rovnaký údel majú podrobené národy v materských štátoch. Černosi a Indiáni v USA sú veľmi obmedzení používať lekársku pomoc z rasových dôvodov, no i pre chudobu.

Prezident Truman v r. 1945 v posolstve kongresu konštatoval, že "milióny občanov nemajú možnosť chrániť svoje zdravie a milióny nie sú poistené pred následkami hospodárskych strát alebo pred nemocou." A v r. 1948 znova priznáva, že najväčším problémom v štruktúre sociálneho zaistenia v USA sú nevhodné podmienky v oblasti zdravotníctva.

Ako se zvrhla v hitlerovskom fašistickom štáte, v štáte, ktorý predstavoval vrchol imperializmu, lekárska veda na t. zv. eugenickú lživedu, na novomalthuzianizmus, na rasovú nenávisť po vraždu miliónov nevinných ľudí, je ľudstvu všeobecne známe. Ale škoda, že len všeobecne. Treba nám do detailov oboznamovať náš ľud a ľudstvo celého sveta, ako imperialistickí fašisti sterilizovali nemocných podľa antisemitických a rasových zákonov, ako vraždili Slovanov, židov a nevinných ľudí pre ovládnutie sveta a pre záchranu čistej nordickej rasy. Medicína v rukách fašistických katov stala sa prostriedkom na najmasovejšie hubenie ľudí. Lekári popravovali, konali najhroznejšie, vraj vedecké pokusy na živých ľuďoch. Takto fašizmus vyhubil najmenej 12 miliónov ľudí.

A dnes fašizmus v tábore vojnových podpaľačov, podporovaný imperialistickou reakciou, vážne ožíva a strojí pekelné plány temnoty, nenávisti k ľuďom, vraždy miliónov v novej vojne. My v našej republike aj moderným, najširším pracujúcim vrstvám prospešným zdravotníctvom bojujeme za mier na svete. Učíme sa od sovietskeho zdravotníctva a aj tým dokazujeme svoju vernosť Sovietskemu sväzu a táboru mieru. Nedopustime návrat zašlých kapitalistických časov a tak ani návrat starých pomerov do zdravotníctva. Ale musíme sa venovať i telovýchove nášho ľudu, aby sa naše dobré zdravotnícke opatrenia nezneužívaly. Človek ak človeku dobre praje, predovšetkým mu želá dobré zdravie. Naša vláda, naše Národné shromaždenie nielen želajú dobrého zdravia nášmu ľudu, najmä pracujúcemu ľudu, ale pre zdravie dáva mu i objektívne podmienky v práci, v kultúre, v socialistickej mzde a v dobrej organizácii zdravotníctva.

Vítam zákon o preventívnej a liečebnej starostlivosti a so mnou ho vítajú i moji priatelia - poslanci klubu SSO. (Potlesk.)

Místopředseda David: Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena. Dávám slovo k doslovu zpravodaji posl. dr. Káclovi.

Zpravodaj posl. dr. Kácl: Vzdávám se slova.

Místopředseda David: Přistoupíme k hlasování.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovat najednou podle zprávy výborové. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona ve znění zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. - Tím Národní shromážděni přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 5. bod pořadu.

Přistoupíme k projednávání šestého bodu pořadu, jímž je

6. Zpráva výboru sociálně-politického a zdravotnického a výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona o vánočním přídavku za rok 1951 k důchodům z národního pojištění a k zaopatřovacím požitkům válečných poškozenců (tisk 607).

Zpravodajem je posl. Niederle; dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Niederle: Paní a pánové!

Vláda se ve své schůzi dne 20. listopadu 1951 usnesla, aby i v r. 1951 byl vyplacen zaměstnancům a učňům, jejichž průměrná hrubá mzda nebo plat nepřevyšuje částku 3.500 Kčs měsíčně, vánoční příspěvek, a schválila návrh zákona o vánočním přídavku za rok 1951 k důchodům z národního pojištění a k zaopatřovacím požitkům válečných poškozenců, vyplácených podle zák. č. 164/1946.

Podle osnovy, kterou právě projednáváme, bude vánoční příspěvek vyplacen ve stejné výši jako v předchozím roce. Poskytuje se vsak pouze k důchodům a k zaopatřovacím požitkům, pokud nepřesahují 2.000 Kčs měsíčně, a k výchovnému a k příplatkům na děti, pokud důchod nebo zaopatřovací požitky nepřesahují 4.000 Kčs měsíčně.

U důchodů invalidních, starobních, sociálních a úrazových, u důchodů manželek, vdov, vdovců a družek činí vánoční přídavek 500 Kč, u důchodů oboustranných sirotků, rodičů a jiných pozůstalých 300 Kč, k výchovnému a k důchodům jednostranných sirotků 150 Kč. K důchodu úrazovému přísluší vánoční přídavek jen v tom případě, je-li výdělečná schopnost úrazem snížena alespoň o 50 %. K důchodům, které byly zvýšeny pro bezmocnost, zvyšuje se částka vánočního přídavku o polovinu.

Obdobně je přiznán vánoční přídavek příjemcům zaopatřovacích požitků, vyplácených podle zákona č. 164/1946. K požitkům invalidy přiznává se vánoční přídavek, je-li jeho výdělečná schopnost snížena alespoň o 45%. Invalidům, jimž byl přiznán ošetřovací nebo slepecký příplatek, zvyšuje se přídavek o polovinu.

Plný vánoční přídavek obdrží okrouhle 923.000 důchodců, přídavek pouze k výchovnému asi 24.000 důchodců. Výplata vánočního přídavku podle návrhu zákona vyžádá si podle odhadu nákladu asi 533 mil. Kčs. Pracujících důchodců, jimž bude vánoční přídavek vyplacen od zaměstnavatelů, je pak asi 100.000.

Vánoční přídavek důchodcům z národního pojištění a k zaopatřovacím požitkům válečných poškozenců, stejně jako vánoční příspěvek, vyplacený zaměstnancům a učňům, není podložen výkonem a není odměnou ani prémií za prácí. Je příspěvkem sociálním a může být přiznán jen těm, kteří mají malé mzdy nebo malé důchody. Snad se bude někdo domnívat, že vánoční přídavek pro důchodce by mohl být vyšší. Pak si musí uvědomit, že máme - jak uvedl pan předseda vlády Antonín Zápotocký ve vládním prohlášení - více než 11/2 milionu důchodců, že vyplácíme denně téměř 70 mil. Kčs na pense a důchody a že mimořádný vánoční přídavek mohou obdržeti skutečně jen důchodci s malými důchody. A každý, kdo má republiku rád, kdo upřímně chce, aby velké budovatelské dílo výstavby našeho průmyslu a naše cesta k socialismu nebyla ničím a nikým narušována, kdo chce, aby naše republika byla hospodářsky silná, aby byla jako pevná součást tábora míru také schopna obrany, musí uznat tvrdou nutnost a stanovisko dobrého hospodáře, že sociální politika je nedílnou součástí politiky hospodářské, že všechna sociálně-politická opatření mohou být uskutečňována jen v rámci hospodářské únosnosti státu a že zvýšené, produktivní prací nepodložené sociální náklady mohou být zajišťovány jen při stále zvyšované produktivitě práce.

Paní a pánové! Je pochopitelné, že i někteří důchodci, kteří jsou z nároku na vánoční přídavek vyloučeni z toho důvodu, že mají vyšší důchod než 2.000 Kčs, nejsou s rozhodnutím vlády spokojeni. Jsou to zejména někteří příjemci vyšších důchodů z bývalého pensijního pojištění nebo pensijního zaopatření, kteří nemohou nebo nechtějí pochopit hospodářskou nutnost, že nesmíme utrácet více, než vyděláme, že nesmíme utratit všechno, co vyděláme. Že musíme v prvé řadě zabezpečit spravedlivé pracovní důchody podle zásluhy, množství a významu vykonané práce těm, kteří se zvýšenou mírou podílejí na tvoření a zvyšování národního důchodu, z něhož pak můžeme důchody a pense vypláceti. Snad i mnohý z těchto nespokojených mohl by podle svých sil, schopností a věku svou spolupráci na velkém budovatelském díle přispět k rozmnožování a růstu národního důchodu a tak i k zvyšování své životní úrovně.

Vánoční přídavek obdrží však převážná většina - 84 % všech důchodců z národního pojištění a příjemců zaopatřovacích požitků válečných poškozenců, zejména všichni příjemci důchodů sirotčích, sociálních a téměř všichni důchodci z řad dělníků - dřívějších důchodců ze starobního a invalidního pojištění. Všichni tito důchodci, jimž dříve nikdy nebyly přiznány žádné zaopatřovací nebo pensijní požitky, nebo jen v takové výši, že stačily spíše k umírání než k životu, jsou s rozhodnutím vlády spokojeni. Dosud nezapomněli, jak trpký byl jejich život za éry kapitalistické předmnichovské republiky. Pamatují se na řady zedřených starců a stařen, odkázaných ve stáří na člověka nedůstojné almužnictví, na žebrotu nebo na trpký, mnohdy často vyčítaný skrovný výměnek.

Tito důchodci i mnozí z nás dělníků pamatují dobu, kdy dělníci ze svých hubených mezd - pokud ovšem práci měli - dobrovolně přispívali těm, kteří již pracovat nemohli a kteří v den výplaty jako němí žalobci kapitalistických kořistníků čekali u bran fabrik na tento kamarádský příspěvek. Tito staří důchodci dosud nezapomněli, že se o skromný, hubený důchod často dělili se svými dospělými, zdravými a práce schopnými dětmi, pro něž kapitalistická společnost práci neměla.

Předmnichovská měšťanská republika sice převzala ze starého Rakouska zákony a nařízení o potírání žebroty, měla četníky a policajty, aby žebrotu stíhali, ale neučinila nic, aby nejen hladoví, staří a zmrzačení, ale ani mladí a zdraví žebrat nemuseli!

U nás, v lidově demokratické republice, v níž vládne a rozhoduje pracující lid, má každý dosti příležitostí k práci a výdělku. Ti, kteří pracovat nechtějí, musí nésti důsledky. Nikdo na ně dělat nebude. A těm, kteří již pracovat nemohou, přiznali jsme sice skrovné, ale dostačující důchody, i když nebyly pod pensí. Tito důchodci s nízkými a nejnižšími starobními, invalidními a sociálními důchody snaží se i dnes, pokud jim dovolují síly a stáří, ještě svou prací přispívat v budovatelském úsilí při výstavbě naší vlasti. Dobrořečí vládě a dělnické třídě a jsou vděčni za to, že je jim zajišťováno klidné stáří, bez bídy a hladu. A s povděkem uvítali rozhodnuti vlády, jímž se jim ještě i letos má navrženým zákonem přiznat vánoční přídavek.

Sociálně-politický a zdravotnický výbor projednal ve své schůzi, konané 12. prosince 1951, a rozpočtový výbor ve schůzi, konané dne 13. prosince 1951, vládní návrh zákona tisk 592 o vánočním přídavku za rok 1951 k důchodům z národního pojištění a k zaopatřovacím požitkům válečných poškozenců a usnesly se doporučiti Národnímu shromáždění jeho přijetí beze změny. (Potlesk.)

Místopředseda David: Ke slovu není nikdo přihlášen.

Přistoupíme k hlasování.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovat najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona ve znění zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. - Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen pořad schůze.

Sděluji, že se užší předsednictvo usneslo, aby se příští schůze konala zítra dne 20. prosince 1951 o 9. hodině.

Končím schůzi.