První zlepšení v zdravotní péči přináší zákon č. 49 z r. 1947 o poradenské zdravotní péči, avšak k soustavnému rozvoji našeho zdravotnického zákonodárství dochází teprve po únoru 1948. Mezi zdravotnické zákony nutno tu počítat i zákon o národním pojištění, který zlikvidoval dosavadní roztříštěnosti na úseku ambulantní léčebné péče, a dále zákony, kterými byly zestátněny léčebné a ošetřovací ústavy a lázeňská zařízení, zákon o výrobě a distribuci léčiv a zákon o zdravotnických povoláních, který dal státu nástroj pro řízení distribuce zdravotníků, jejich soustavného školení a nejúčelnějšího zapojení do výstavby socialismu. Také zákony o potírání přenosných chorob, o potírání tuberkulosy a alkoholismu znamenaly přínos, avšak odtržení péče preventivní od péče léčebné trvalo přitom dále. Jiná zařízení a jiní pracovníci se starali s hlediska zdravotní péče o člověka v době jeho zdraví, jiní v době jeho nemoci. Nebylo tu tedy plynulé, soustavné zdravotní péče o člověka v jeho nedělitelné jednotě s životním a pracovním prostředím. Jedinec byl často současně na sobě nezávisle podrobován několikerému vyšetřování, byly o něm zakládány několikeré záznamy, aniž byla dána záruka, že jeho zdravotní stav bude jednotně posuzován a skutečně zabezpečen. Dosavadní organisační stav zdravotní péče bránil důslednému preferování pracujících a vedl konečně i k vážným hospodářským ztrátám, neboť znamenal plýtvání investicemi, provozními náklady, vybavením zdravotních ústavů, zdravotnickými kádry a v neposlední řadě i časem vyšetřovaných.

Zákon se skládá ze tři částí a celkem z 21 paragrafů. Byl podroben pečlivému rozboru jak ve výboru soc. politickém a zdravotnickém, tak i v rozpočtovém. Veliký počet diskutujících je jasným svědectvím toho, že jsme si všichni vědomi důležitosti zákona, který projednáváme, a že máme všichni přímo životní zájem na tom, abychom stvořili dílo dobré a aby zdravotní péče byla co nejdokonalejší. Mnozí poslanci při kladném postoji k zákonu měli řadu kritických nebo lépe snad řečeno zlepšujících připomínek. Bude na ministerstvu zdravotnictví, aby při vydávání prováděcích nařízení a při interní praxi velmi bedlivě přihlíželo k těmto připomínkám.

Zákonem není ovšem ještě ukončen vývoj našeho zdravotnictví, a proto nemůže obsahovat všechno. Někteří poslanci postrádají zdůraznění souvislosti života lidi, zvířat a rostlin a tím i důležitosti biologického prostředí pro zdraví člověka, a vytýkají ne dost přesnou definici posudkové služby v zákoně a nedostatečné objektivní její zajištění. V debatě byl zdůrazněn i význam hygienického zajištění výživy jakožto jednoho z nejdůležitějších prostředků zdravotnické prevence. Někteří poslanci připomínali také důležitost zdravotnické výchovy. Zdůrazněna byla v debatě také významná role jednotné odborové organisace a bylo vysloveno přesvědčeni, že s velikou kompetencí, která se odborovému hnutí dává, je spojena i veliká povinnost a odpovědnost a že odbory jistě svůj úkol splní. Hovořeno bylo i o důležitosti politické a psychologické přípravy, a to jak širokých vrstev lidových, tak i zdravotnických pracovníků samých, a vysloven názor, že přesto, že této otázce byla věnována pozornost, musíme se jí stejně intensivně věnovat i nadále.

Jsme si plně vědomi, že budeme muset překonat také řadu organisačních překážek, a tu přesto, že přípravy ke sjednocení zdravotnictví se dějí již od polovice roku, větší část úkolů je ještě před námi. Zdravotnický aparát a lidová správa přejímají na sebe úkol čestný, avšak i těžký. Podle toho, jak se věci vyrovnají, bude posuzována i jejich vyspělost. Věříme, že tato zkouška dopadne dobře. V některých případech - na př. ve zdravotní službě železničního podniku - budou se muset učinit bez újmy jednotnosti zdravotnictví určité výjimky. Vyskytnou se jistě i problémy další. Avšak ať budeme postaveni před jakýkoli problém a třeba i překážku, jsme tu proto, abychom problém rozřešili, překážku odstranili a abychom ve výstavbě našeho socialistického státu a v něm socialistického zdravotnictví kráčeli stále dále a výše s cílem vybudovat šťastný a spokojený život našeho lidu v naší republice.

Jako zpravodaj obou sněmovních výborů sděluji, že sociálně- politický a zdravotnický výbor po podrobné debatě dne 12. prosince a rozpočtový výbor po podrobné debatě dne 13. prosince osnovu zákona beze změny přijaly. Doporučuji, aby zákon byl Národním shromážděním schválen. (Potlesk.)

Podpredseda Valo: Ku slovu sa prihlásil pán minister zdravotníctva dr. Plojhar. Prosím, aby sa ujal slova.

Ministr dr. h. c. Plojhar (uvítán potleskem): Paní a pánové!

V lidově demokratickém řádu nezůstává nikde skutečnost pozadu za programem a za plánem. Také na poli zdravotnictví všechny přísliby, dané v Košickém vládním programu, všechna ustanovení, týkající se ochrany zdraví a zakotvená v ústavě z 9. května 1948, se nejen plní, ale, jak ukazují skutečnosti pětiletého plánu, i vysoko překračují.

Srovnáme-li objem poskytovaných zdravotnických služeb, počty kádrů i kapacitu všeho druhu zdravotnických zařízení v lidově demokratickém Československu s tím, co bylo v Československu v roce 1937, vidíme i na tomto poli za kapitalismu nemyslitelný růst a přímo bouřlivý rozvoj. Nespornými fakty můžeme dokumentovat růst hmotné i kulturní úrovně našeho pracujícího lidu po všech stránkách a přímo hmatatelné jsou i výsledky péče, ať již přímé či nepřímé, o jeho zdraví.

Vzrostl-li v ČSR o 40 % počet živě narozených, jestliže se poměrný přirozený přírůstek obyvatel více než ztrojnásobil, klesla-li úmrtnost kojenecká o celou třetinu, počet úmrtí na tbc skoro o 40 % a jestliže úmrtnost žen pri těhotenství a porodech činí sotva šestinu úmrtnosti proti roku 1937, pak výmluvněji, než by tomu bylo lze jinak, potvrzujeme výsledky a úspěchy péče lidově demokratického zřízení o ten nejcennější statek, to je o člověka a jeho zdraví.

Jak bouřlivě rostlo všechno, co přímo slouží ochraně a zabezpečení zdraví, dosvědčuje vzrůst poměrného počtu lůžek ústavních o více než polovinu proti roku 1937, vzrůst počtu lékařů na více než dvojnásobek oproti roku 1945. Téměř o trojnásobek zvýšil se za necelé čtyři poslední roky počet odborných oddělení ambulatorií. V posledních třech letech se téměř zdvojnásobil počet zdravotnických zařízení na závodech a více než zpětinásobil počet zdravotních lůžkových i ambulantních zařízení pro ženy a těhotné a zčtyřnásobil se počet lůžek pro děti od roku 1938.

Lidově demokratické zřízení dalo široký právní základ péči o zdraví lidu řadou zákonů, jako zákonem o péči poradenské, o léčebných a ošetřovacích ústavech, o lázních, o výrobě a distribuci léčiv, o národním pojištění a zákonem o zdravotnických povoláních.

Není jinde kromě Sovětského svazu příkladu obdobného rozvoje, péče o zdraví širokých vrstev obyvatelstva a zdraví těch, kteří prací svých rukou vytvářejí hodnoty, které ve své sumě představují národní důchod, hodnoty, o něž se opírá i náš státní rozpočet. Tak široce založená péče o zdraví lidu je možná jenom ve státech, ve kterých péče o pracující a jejich hmotnou a kulturní úroveň je středem všeho politického i hospodářského úsilí. Náš stát hned v poválečných letech obrátil svoji pozornost na odstranění škod, které válka a okupace napáchaly na zdraví národa, jakož i na další zabezpečení zdraví nejširších vrstev obyvatelstva a v tomto svém úsilí i nadále pokračuje. Lidově demokratický režim nehledě k obrovským potřebám, jichž si vyžadovala poválečná obnova našeho hospodářství v průběhu dvouletky, a položkám, jichž si vyžaduje gigantická přestavba našeho průmyslu v rámci 5LP, a položkám, jež věnuje náš stát na zabezpečení sociální úrovně našeho pracujícího lidu i těch, kteří pracovat již nemohou ať již pro nemoc, invaliditu neb stáří, našel a nachází prostředky i na řádné zabezpečení zdraví národa. Na číslech přesvědčivě ukázal to pan předseda vlády ve vládním prohlášení z 31. října t. r. a zvláště včera ve svém projevu na zasedání rozšířeného Ústředního akčního výboru Národní fronty. Srovnáme-li data a údaje z oboru zdravotnického zmíněné v úvodu s výší důchodů, které v r. 1951 činí více než čtyřnásobek z r. 1946, a s růstem položek vyplacených v pojištění nemocenském, které činí více než trojnásobek nákladů z r. 1946, vidíme, že i na tomto poli stát plní své povinnosti vůči svým občanům v míře nikdy nebývalé. Totéž prokázal pan předseda vlády i na péči, již věnuje náš lidově demokratický režim rekreaci pracujících, otázkám bydlení, výživy a j. Jedině proto můžeme vykazovat výsledky, o nichž jsme se zmínili na samém počátku. Jedině dík této všestranné péči klesla tak výrazně nejen kojenecká úmrtnost, nejen úmrtnost tuberkulosou, ale snížila se i úmrtnost celková. Jen dík tomu všemu vykazujeme potěšujícím způsobem stoupající bilanci v přirozeném přírůstku našeho obyvatelstva.

Vláda NF, která se důsledně stará o životní, sociální a kulturní potřeby lidu, jak ve svém programovém prohlášení slíbila, pokračuje v plnění svých slibů přesto, že v téže době kapitalistický svět šíleným tempem zbrojí a vyhrožuje zbraněmi masového ničení. Vláda NF je si jista bezpečností cesty, již nastoupila a po níž pod záštitou mocné síly Sovětského svazu a se zeměmi lidových demokracií jde za svým cílem, jímž je budování, socialismu a obrana míru. Životní, to je hmotná a kulturní úroveň našeho lidu nezadržitelně stoupá, zatím co stoupají na západě jen rozpočty válečné a klesá nezadržitelně životní úroveň pracujících.

Je pochopitelné, že nebývalé nároky na zdravotnické služby i nebývalý růst pracovníků a zařízení zdravotnických sám o sobě postavil před nás závažné problémy a při stávající nejednotnosti organisace a správy zdravotní neřešitelné úkoly organisační, plánovací, správní, řídící i kontrolní. Proto vláda usnesením z 3. července 1951 uložila ministru zdravotnictví učinit potřebná opatření ke sjednocení zdravotní péče a předkládá Národnímu shromáždění osnovu zákona o jednotné preventivní a léčebné péči s tím, aby se usneslo na zákoně vládou předloženém.

Socialisace všech odvětví výroby i služeb, veliké nároky výstavby socialistického průmyslu na zvyšováni produktivity, kolektivní formy života nutí naléhavě hledat i nové zaměření zdravotnického úsilí i nové formy a novou organisaci práce zdravotnické. Klademe důraz především na zábranná opatření zdravotnická v nejširším slova smyslu, t. j. na systematickou práci hygienickou a protiepidemickou a na vyhledávání a včasné podchycení především nemocí hojně rozšířených a ve svých sociálních a hospodářských důsledcích závažných. Proto po sovětském vzoru snažíme se tímto zákonem zabezpečit nejširší spojení zábrany nemocí, jejich léčení a provádění zábrany i léčení nemocí jedním a tímže aparátem, a chceme tak zabezpečit plynulost péče zábranné i léčebné.

Má-li naše zdravotnictví stačit prudkému tempu růstu i kvalitativní přeměně všech forem našeho hospodářského a sociálního života, musí podstatně zvýšit nejen množství, ale zvláště jakost své práce, což je nemožné při odloučenosti zdravotnických služeb ambulantních a lůžkových. Socialistické zdravotnictví předpokládá kolektivní a komplexní formu práce. Ambulantní i lůžková služba musí proto tvořit nedělitelný celek právě tak, jako zařízení preventivní i léčebná. Tento celek, t. j. poradny, ordinace, ambulatoria, nemocnice a odborné ústavy léčebné, musí být proto i jednotně organisován, síť těchto zařízení jednotně plánována, spravována, řízena a kontrolována, má-li i na poli zdravotnictví být uskutečněna zásada organisační a správní jednoty a odpovědnosti za plnění úkolů.

Zákon o jednotné preventivní a léčebné péči, který vláda NF předkládá Národnímu shromáždění k usnesení, znamená konec nejednotnosti našeho zdravotnictví a počátek nové vývojové etapy a nových velkých perspektiv našeho zdravotnictví nejen s toho hlediska, že zabezpečuje jednotu prevence a léčení, jednotnou organisaci a řízení všech preventivních a léčebných zařízení, ale znamená, že plánování, řízení a kontrolu péče o zdraví lidu jako nedělitelný celek svěřuje nositel přímo, bezprostředně vykonavatelům státní moci v okresech a krajích, t. j. národním výborům.

Aby bylo bezprostředně a účinněji zabezpečeno správné zaměření zdravotní politiky ve smyslu prevence pracujících a zajištěna úroveň preventivní a léčebné péče jim poskytované, předpokládá zákon přímou kontrolu pracujících pomocí zdravotních komisí, které schvalují rady okresních i krajských národních výborů. Složení těchto komisí, jak je stanoví příslušné vládní nařízení, plně zabezpečuje zájmy dělnické třídy, resp. zájmy nejvýznačnější organisace, zájmové organisace ROH.

Zákon zavádí podle osvědčeného sovětského vzoru zdravotní obvody, jež představují důležitou zásadu organisační a jsou i výrazem principu plné odpovědnosti výkonného aparátu zdravotnického za svěřený mu úsek práce, počínaje nejnižší složkou organisační soustavy zdravotnické.

Zákon stanoví výslovně povinnosti závodů zřizovat a udržovat závodní zařízení preventivní i léčebné péče. Toto ustanovení odstraňuje jeden z nejzávažnějších nedostatků dosavadních, kdy rozvoji zdravotnických zařízení na závodech bylo nesporně na překážku roztříštění povinností i pravomoci mezi řadu resortů, t. j. bývalé ministerstvo práce a sociální péče, ministerstvo zdravotnictví, výrobní ministerstva, ÚNP.

Zákon v ustanoveních prováděcích zmocňuje ministerstvo zdravotnictví, aby v dohodě s ROH stanovilo, která zařízení jsou závody povinny zřizovat a udržovat. Zejména na tomto poli lze čerpat z velikých zkušeností sovětského zdravotnictví, které nedostižným způsobem propracovalo otázku péče o zdraví přímo na pracovišti a vybudovalo dokonalý systém zdravotnických zařízení na závodech. To je v podstatě to hlavní a nové, co obsahuje Národnímu shromážděni předkládaná a vládou schválená osnova zákona o jednotné preventivní a léčebné péči.

Velikou zásluhu na tom, že bylo lze vypracovat zásady zákona, který by tvořil pevnou oporu pro provádění socialistické péče o člověka i na poli zdravotním, který by tvořil spolehlivou základnu dalšího rozvoje našeho zdravotnictví ve smyslu zdravotnictví socialistického, má náš veliký vzor, nás ukazatel cesty i v oboru péče o zdraví národa, o zdraví pracujícího lidu, t. j. zdravotnictví sovětské. Veliký dík náš patří sovětské vládě, která umožnila našim zdravotnickým pracovníkům seznámit se s dokonalou organisací zdravotnictví sovětského, s přesvědčivými a nepřekonatelnými úspěchy sovětské péče o zdraví lidu a velikými úspěchy sovětské vědy lékařské. Náš veliký dík patří dále sovětské vládě za to, že nám umožnila těžit z bohatých zkušeností, rad i podnětů předních zdravotnických pracovníků sovětských, kteří počátkem t. r. navštívili Československo a seznámili se se stavem a problémy našeho zdravotnictví, a za pomoc, již nám i na poli zdravotnictví nadále poskytuje. Není, paní a pánové, náhodou, že právě dnes, kdy stovky závodů hrdě hlásí splnění třetího roku pětiletky, není náhodou, že v předvečer narozenin J. V. Stalina, který razil cestu pojetí socialistického humanismu a péče o člověka jakožto náš nejcennější kapitál - předstupujeme před Národní shromáždění s osnovou zákona, který má znamenat významný krok k dalšímu zlepšení a prohloubení péče o zdraví našeho pracujícího lidu. (Potlesk.)

Podpredseda Valo: Do debaty sa ďalej prihlásili tito rečníci: posl. Obuchová, Sláva, dr. Bláha a Žiak.

Prosím pani posl. Obuchovú, aby sa ujala slova.

Posl. Obuchová: Vážení súdruhovia, súdružky, slávna snemovňa!

Náš ľud si už dnes vo veľkej miere uvedomuje, že naša vláda pod vedením rodnej Komunistickej strany všetkými usneseniami a zákonmi zabezpečuje s roka na rok zvyšovanie životnej úrovne pracujúcich, že im umožňuje, aby v práci plne využili svoje schopnosti a dosahovali podľa zásluhy aj sústavne zvyšujúce sa odmeny.

Tisíce nadšených úderníkov a úderníčiek svojimi stále sa stupňujúcimi výkonmi v práci s vďakou kvitujú veľké budovateľské úsilie, obrovský hospodársky rozmach, aký v našej zemi nemá v histórii obdoby a zvlásť na Slovensku, ktorým naša strana a vláda zabezpečuje radostnejší život a stále väčšie možnosti zvyšovania životnej úrovne všetkým pracujúcim v našej vlasti. Uvedomujú si, že celé naše budovateľské úsilie je zamerané k tomu, aby si pracujúci mohli sústavne zlepšovať svoj život a životnú úroveň svojich rodín. Aj zákon o sjednotenej zdravotnej a preventívnej starostlivosti je ďalším závažným krokom k tomu, aby o zdravie pracujúceho bolo lepšie postarané, aby prestala roztrieštenosť starostlivosti, aby sa každému človekovi ako najcennejšej hodnote dostalo nielen ošetrenia v nemoci, ale aby sústredenou zdravotnou osvetou a starostlivosťou bol chránený pred nemocami, aby podľa Leninova hesla "ochrana zdravia pracujúcich je vecou pracujúcich samých" každý človek bojoval o zachovanie svojho zdravia.

Náš ľud rád pracuje, rád sa zapája do socialistického súťaženia, vidí veľký smysel vo zvyšovaní produktivity práce; no, k svojej práci potrebuje silu a určité prostriedky, z ktorých na prvom mieste je jeho zdravie. Chce vidieť výsledky svojej práce vo zvyšovaní životnej úrovne, ktorú nemeria len tým, koľko dostane na ruku, ale aj tým, čo potrebuje k ľudskejšiemu životu na pracovisku a doma. A to sú sociálne a kultúrne vymoženosti na pracoviskách, mechanizačné a iné vymoženosti v domácnostiach, starostlivo vybavené jasle, detské útulky, školky s celodennou prevádzkou, školské družiny a iné. A pracujúca matka dnes chápe, že zvýšené úkoly v boji za mier vyžadujú, aby sa nášho budovania aktívne zúčastňovala, že je treba, aby išla do práce s vedomím, že o jej deti je v týchto sociálnych zriadeniach aspoň tak postarané, ako by sa o ne ona sama starala; aby nemusela myslieť pri práci, čo je s jej deťmi, ale aby mohla všetku pozornosť sústrediť na zlepšovanie a zvyšovanie svojich výkonov. V domovoch prestárlych chce vidieť dobre zaopatrených svojich starých rodičov.

My chceme, aby starostlivosť o pracujúcich bola čo najrýchlejšie prevedená, aby preventívna a liečebná starostlivosť snižovala nemocnosť, obmedzovala absencie, aby zdraví ľudia radostne a rýchlejšie mohli plniť a splniť všetky zvýšené úkoly našej päťročnice, aby sme v boji za svetový mier prispeli väčším podielom, aby sme urýchlili našu cestu k socializmu. Musíme si však uvedomiť, že nám je treba vychovať a prevychovať zdravotný personál a lekárov, aby nadobudli nový, socialistický pomer k pracujúcemu človekovi, aby venovali pozornosť predovšetkým ľuďom produktívne pracujúcim ako záruke zvyšovania i svojej vlastnej životnej úrovne a aby starostlivosť o zdravie pracujúcich prevádzali ľudsky, aby sa lekári riadili svojimi skúsenosťami a dosiahnutým stupňom lekárskej vedy a techniky. Nie starať sa o pacienta len vtedy, keď narieka, alebo vtedy, keď dupe a vyhráža, keď si vynucuje zdravotné voľno, hoci to jeho zdravotný stav ani nevyžaduje, ale - ako nám to doterajšie skúsenosti ukázaly - aby sa riadili svojimi skúsenosťami, stupňom lekárskej vedy a techniky a prostriedkami, ktoré máme po ruke.