Nová organizácia bude znamenať tiež úsporu času pre samotnú výrobu. Uvažujme len, koľko hodín a dní sa strácalo a stráca tým, že pracujúci chodia za svojimi dávkami a inými vecmi do poisťovne, a akú veľkú a zbytočnú absenciu to spôsobuje. Z desiatok miliónov smien premeškaných v nemoci a pri úraze bola temer jedna tretina potrebná na vybavovanie dávok. Všetky tieto veci budú teraz sústredené v závode a dajú sa vybaviť hneď na mieste. Odpadnú zbytočné pochôdzky a zvýši sa využitá pracovná doba.

Priama správa poistenia pracujúcimi a urýchlené vybavovanie ich nárokov bude znamenať i sníženie vlastných nákladov nemocenského poistenia. Už samotné organizačné sústredenie, prevedené zákonom o národnom poistení, prinieslo podstatné sníženie režijných nákladov. Nová organizácia poistenia má tieto náklady ešte ďalej prenikavo snížiť. Prebudovaním má sa stať národné poistenie súčasťou našej hospodárskej politiky a účinnou pomocou pri zvyšovaní výrobnosti práce a splnení budovateľských úloh.

Prebudovanie národného poistenia kladie na ROH ďalekosiahle a zodpovedné úlohy. Ich úspešné prevedenie vyžaduje:

1. Veľkú a trvalú aktivizáciu všetkých odborárov, najmä však tých, ktorým v závodoch alebo vo sväzoch sveríme dozor nad prevádzaním nemocenského poistenia.

2. Vyškolenie všetkých odborárskych pracovníkov v národnom poistení a stále zvyšovanie ich vedomosti a zodpovednosti, aby sa stali dobrými pomocníkmi svojich nemocných súdruhov a zodpovednými správcami národného poistenia.

3. Zlepšenie práce zdravotníkov a medzi nimi zvlášť lekárov. Celé sjednotené zdravotníctvo a všetci lekári si musia uvedomiť, že ich činnosť v nemocenskom poistení - či už liečiteľská či posudková - je základom, od ktorého je do istej miery odvislá činnosť samotných komisií národného poistenia v závodoch. I keď sa tieto komisie stávajú samy zodpovednými hospodármi, lekári majú spolu s komisiami v ruke kľúč od pokladne nemocenského poistenia. Tiež administratíva sjednoteného zdravotníctva musí byť tak pohotová, aby nám nepreplýtvala veľa času, ktorý ušetríme prenesením nemocenského poistenia do závodov.

4. Úzku spoluprácu medzi nemocenským a dôchodkovým poistením, ktoré týmto zákonom od seba oddeľujeme. Tak ako nemoc a invalidita v živote úzko spolu súvisia a jedna prechádza v druhú, tak musia spolu úzko spolupracovať oba druhy poistenia. Túto spoluprácu vyžaduje ako záujem pracujúcich, tak i záujem výstavby nášho hospodárstva.

5. Urýchlený prechod ako v nemocenskom, tak v dôchodovom poistení - po sovietskom vzore - ku komisionálnemu posudzovaniu neschopnosti alebo invalidity za účasti lekárov i zástupcov pracujúcich. Najmä je nutné vybudovať posudkové komisie dôchodkového poistenia.

6. Zaviesť komisionálne rozhodovanie o opravných prostriedkoch, sťažnostiach a námietkach, ktorým zaručíme, že naše rozhodovanie, aj keď prísne, bude vždy spravodlivé.

7. Rýchlu a spravodlivú úpravu dávkovej sústavy nemocenského i dôchodového poistenia, aby zvyšovala význam rozhodovania pracujúcich, aby pomáhala bojovať proti neodôvodnenej absencii, fluktuácii, rovnostárstvu a proti úteku do dôchodu a aby účinne pomáhala zvyšovať výrobu a tým i životnú úroveň všetkých pracujúcich. I v národnom poistení máme sa riadiť heslom súdruha Zápotockého: Ak nebudeme viacej a lepšie vyrábať, nebudeme lepšie žiť.

V závere by som chcel zdôrazniť, že prevedenie nemocenského poistenia na Revolučné odborové hnutie a jeho postupné prenášanie do závodov je veľkou politickou úlohou. Je treba, aby sme si všetci uvedomili, že nová organizácia nie je účelom, ale prostriedkom k prebudovaniu celého poistenia tak, aby odpovedalo socialistickým zásadám. Praktické prevádzanie nemocenského poistenia v závodoch značne vyzdvihne význam odborárskej práce a bude dôležitým pomocníkom našej socialistickej výrobe a účinným príspevkom k upevňovaniu pracovnej morálky.

K tomu musíme predovšetkým dobre pripraviť všetky politické predpoklady v základných organizáciách a na pracovištiach, kam budeme nemocenské poistenie postupne prenášať. Závodná rada a komisia národného poistenia, ktorým bude sverené rozhodovanie vo veciach poistenia, musia byť ako politicky, tak i odborársky pripravené. Je treba, aby chápaly svoje zodpovedné postavenie v celej šírke úloh, ktoré má nemocenské poistenie v rukách odborárov plniť. Miliardové prostriedky poistenia, ktorými budú hospodáriť, sú výsledkom spoločného tvorčieho úsilia nášho pracujúceho ľudu a preto musia mať k nim tiež najzodpovednejší pomer. Kontrola a kritika más pracujúcich im bude pri ich práci pomáhať a bude tiež citlivým merítkom práce odborárov na úseku poistenia. Bude úlohou všetkých organizačných složiek a orgánov ROH, aby pri prevádzaní poistenia účinne pomáhaly a zabezpečily úspešné plnenie všetkých úloh, ktoré čaká našich odborárov na závodoch na úseku poistenia. Prevedením nemocenského poistenia na odbory vyjadrila strana a vláda našim odborárom veľkú dôveru. Táto dôvera nesmie byť sklamaná.

Pôjdeme teraz aj na úseku starostlivosti o hmotné zabezpečenie našich pracujúcich novou cestou podľa vzoru Sovietskeho sväzu. Bude záležať len na nás, aby sme dobre a správne využívali všetky poznatky, ktoré na úseku poistenia môžeme čerpať z bohatých sovietskych skúsenosti. Musíme si pri tom stále uvedomovať, že úroveň starostlivosti o pracujúceho človeka je v priamej závislosti na vzostupe pracovnej disciplíny a produktivity práce. Pracovná disciplína a vyššia produktivita práce sú zárukou nášho víťazného nástupu pod mierovou zástavou rodnej komunistickej strany k šťastnej socialistickej budúcnosti. (Potlesk.)

Místopředseda Fiala: Dávám slovo dalšímu přihlášenému řečníku, posl. Mátlovi.

Posl. Mátl: Paní a pánové!

Předseda vlády soudruh Ant. Zápotocký na II. všeodborovém sjezdu Revolučního odborového hnutí v prosinci 1949 řekl o národním pojištění: "Pojištění a důchody mohou být u nás zajištěny jen zvýšenou produktivitou práce a vzrůstem národního důchodu. Jen na tomto podkladě," zvlášť zdůraznil, "bude nutno do budoucna organisovat naše národní pojištění a zajistit stoupající tendenci důchodů. To bude vyžadovat ještě více opřít pojištění o výrobu, přenést i jeho administrativu do podniků a ještě silněji sepnout organisaci pojištění s jednotnými odbory." A v závěru k této kapitole dodal, že "organisace národního pojištění je problém, který nebyl ještě s konečnou platností u nás vyřešen a který musí ještě bezpodmínečně řešit naše odborové organisace". II. všeodborový sjezd vyznačil pak další vývojovou linii národního pojištění usnesením, že bude třeba národní pojištění opřít více o výrobu, přenést jeho administrativu do podniků a ještě účinněji semknout jeho organisaci s odbory.

Dík velkému budovatelskému a pracovnímu úsilí našeho pracujícího lidu dosáhli jsme nejen ve dvouletce, ale zejména ve třech letech naší první Gottwaldovy pětiletky velkých a nečekaných úspěchů v našem hospodářství. Svědčí o tom radostná a početná hlášení závodů, podniků a dolů, že splnily předčasně třetí rok pětiletého plánu. Tyto úspěchy přesvědčují náš lid, že jde k socialismu za vedení Komunistické strany Československa a jejího předsedy, presidenta republiky Klementa Gottwalda správnou cestou.

V naší lidově demokratické republice se nyní vyrábí již o 38,2 % více nových hodnot než za buržoasně demokratické republiky v době největší konjunktury. A přepočteno na jednoho obyvatele, vyrábí se dnes v Československu o 68 % hodnot více než za vlády kapitalistů. Roste také značně rychle podíl Slovenska na národním důchodu. Zatím co v roce 1937 činil jen 13,4 % , činí v roce 1951 již 21,9 %. Tento rychlý růst národního důchodu znamená ovšem podstatné zvýšení spotřeby obyvatelstva, jehož jsme zejména v této předvánoční době svědky.

To jsou výsledky, na něž může být naše dělnická třída opravdu hrda. Vždyť západní kapitalistické listy nám nesčíslněkrát věštily bankrot a umírání dělníků hladem. Ale kolik napsali o nás slov, tolik to bylo lží! Z toho je zřejmé, že to u nás děláme dobře. Kdyby tomu bylo obráceně, chválili by nás, a to by znamenalo, že nejdeme socialistickou cestou. Necháme je tedy raději nadávat a věštit neblahé konce, ale s cesty, kterou jdeme, se neuchýlíme. Náš pracující lid se ovšem neřídí zbožným přáním imperialistů a jejich emigrantských přisluhovačů a zrádců našeho národa, nýbrž moudrými radami strany, vlády, presidenta Klementa Gottwalda a jde hlavně a nezadržitelně po boku sovětského lidu a jeho vůdce generalissima Stalina kupředu, k dalším vítězstvím, k dalším úspěchům, k socialismu.

Jak naproti tomu vypadá situace v tak vychvalované americké demokracii? Truman již v lednu tohoto roku odhadoval ve svém projevu ke kongresu, že v prosinci 1950 dosáhly vojenské výdaje USA dvojnásobku vojenských výdajů z ledna 1950. K červenci 1952 Truman očekává, že více než 140 miliard dolaru bude v těchto dvou rozpočtových rocích určeno na přípravu války. To znamená, že tyto válečné výdaje spotřebují více než třetinu národního důchodu. A k dokreslení této situace stačí uvést, co naznačil americký deník "New York Times" a oč americkým monopolům jde: "Dělníci musí přinést oběti ... Musí přinést kontrolu a omezení mezd, určené k tomu, aby zabránily zvyšování mezd, jež by bylo dosažitelné, kdyby bylo vyráběno více zboží...Dělníci společně se zaměstnavateli musí nalézt způsoby, jak řešit své spory bez zastavení klíčové výroby ... Zemědělci musí přinést oběti. ...Americké rodiny musí přinést oběti... Všechny skupiny společnosti musí odvádět vyšší daně."

Mezi způsoby, jak snížit reálnou hodnotu mezd, bylo rafinované zvýšení příspěvků na sociální zabezpečení. Příspěvky jsou sráženy s mezd a opatřují federální vládě mnohem více, než činí vydání na dávky sociálního pojištění.

Pan Truman však záměrně ve svém výpočtu neuvedl zisky společností. Zatím co dělníci a ostatní pracující musí přinést oběti, musí se omezovat a platit vyšší daně, zisky společností v roce 1950 dosáhly 40 miliard 200 milionů dolarů, čili o 46 % více než v roce 1949.

Reálné mzdy nejsou snižovány jen daněmi a dalšími rafinovanými způsoby, nýbrž i stoupáním cen. Jenom v jediném měsíci od 15. ledna do 15. února t. r. stoupl cenový index ze 181,6 na 184,2 a má stále prudké stoupání. Připočítáme-li k těmto výsledkům kapitalistického vykořisťování dělníků ještě miliony nezaměstnaných a polozaměstnaných, vidíme, jaká je skutečná situace amerického lidu a jak se rozplývá tak zvaný americký blahobyt.

Stejně je na tom dělník francouzský. Počítáme-li cenový index v roce 1938 100 bodů, v prosinci 1950 byl již 2403 bodů. Mzdový index, počítaný v roce 1938 100 bodů, v prosinci 1950 dosáhl jen 1100 bodů. To znamená úžasný rozpor mezi cenou a mzdou. Sociální pojištění francouzských dělníků v důsledku toho podléhá ohromné krisi. Je neúměrně zatěžováno t. zv. zdravotní drahotou. V pařížském kraji stojí na př. návštěva v lékařské ordinaci 350 frs, lékařská návštěva v bytě nemocného 450 frs. Tuto částku musí zaplatit pojištěnec hotově, ale od pojišťovny pak obdrží jenom 80 % náhrady, jak také uvedl ve svém referátu předseda ÚRO posl. Zupka.

Nejinak je tomu v Itálii a v dalších kapitalistických státech; ale zvlášť poučný je vývoj v Jugoslávii, kterou dal Tito plně do služeb západním imperialistům. Zatím co mzdy a platy v letech 1945-1950 stouply o 8 % , ceny potravin stouply průměrně o 750 %. V roce 1949 klesla životní úroveň pracujících proti roku 1948 o 50 %. O sociálním a zdravotním opatření a zabezpečení dělníků se dnes již v Jugoslávii vůbec nedá hovořit. Dělnické rodiny žijí ve stále větší bídě a jsou obětí všech nedostatků hygieny a péče o člověka, které Titova zrada jugoslávskému lidu přinesla.

O tenhle vychvalovaný ráj tedy náš pracující člověk nestojí. Je šťasten, že se zbavil vykořisťovatelů, buduje a vytváří si svůj život po svém a pro sebe. Nahradil kapitalistickou výrobní a hospodářskou anarchii plánovaným hospodářstvím socialistické soustavy a dík velkým výrobním úspěchům a stálému zvyšování naší průmyslové a zemědělské produkce můžeme dnes v národním shromáždění projednávat zákon o přebudování národního pojištění v duchu slov předsedy vlády Antonína Zápotockého, zde již citovaných. Reorganisujeme nemocenské a důchodové pojištění a převádíme nemocenské pojištění na Revoluční odborové hnutí a do závodů. Činíme tak především proto, že pro budoucno již se starou praxí nevystačíme, neboť nám národní pojištění nepodporovalo výrobu. Bylo odtrženo od skutečného života v závodech a nepomáhalo plnit velké úkoly, ukládané nám socialistickou výstavbou. Nebylo chápáno jako vysoce politicky úkol a nesledovalo růst absence a fluktuace, stejně jako nekontrolovalo práci některých lékařů, podporujících svými mnohdy pochybnými nálezy lajdáky, věčné marodéry, simulanty a lidi, zneužívající naší sociální a léčebné péče o člověka. Mnoho lékařů pomáhalo jednotlivcům a nevidělo pracující jako pracovní kolektiv. Neviděli pracoviště. Nebyla dosud důsledně uplatněna zásada, že správa pojištění patří pojištěncům. Dávky nejsou odstupňovány podle pracovní zásluhy a podle toho, jak mnoho a jakým způsobem kdo pracuje. To znamená, že nebylo účinným nástrojem při zvyšování produktivity práce, při získávání pracovních reserv a v boji proti absenci a fluktuaci.

Před Revolučním odborovým hnutím je nyní velký úkol: přenést nemocenské pojištění na závody a ustavit v každém závodě komise národního pojištění, které se stanou nositeli nového socialistického poslání národního pojištění, povedou je k novým úkolům, ale současně budou vychovávat v tomto duchu také zaměstnance. Jen tak se dostaneme i k rozboru absence a jiným otázkám, se kterými často marně bojujeme.

Boj proti nadměrné pracovní absenci má dvě stránky: Především je nutno vymýtit pracovní absenci neodůvodněnou, to jest zabrániti tomu, aby "zdraví nemocní" zneužívali pojištění, a za druhé je nutno nemoci předcházet řádnou péčí preventivní, skutečné nemoci a úrazy pečlivě léčit a jejich nepříznivé následky odstraňovat rehabilitační péčí.

Důležitým krokem ke zlepšení preventivní léčební péče o pracující bude sjednocené zdravotnictví, které v plném rozsahu začne působit 1. ledna 1952. Avšak sjednocené zdravotnictví by nemohlo plnit své velké úkoly v boji proti vysoké pracovní absenci, kdyby pracující nepřevzali pojištění do svých rukou. Kdo jiný zná lépe poměry na pracovištích a kdo jiný zná povahové vlastnosti jednotlivců i jejich sociální a rodinné poměry, což je právě v nemocenském pojištěni velmi důležité, než pracující sami?

V rozpravě byly již uvedeny příklady pojišťoven, kde ve spolupráci s orgány jednotných odborů bylo dosazeno v úsilí o snížení pracovní absence pěkných úspěchů. Doplním je jeho rubem. Ukazuje se nám, že tam, kde se otázce pracovní neschopnosti nevěnovala dostatečná pozornost, kde se projevily nedostatky v revisní lékařské službě a zejména, kde vázla spolupráce s odbory, byly výsledky méně uspokojivé.

Jako příklad s nepříznivým procentem neschopných lze uvést okresní národní pojišťovnu v Kladně s 5,53 % neschopných v říjnu t. r.; rovněž průměrné trvání jednoho případu neschopnosti bylo u této okresní národní pojišťovny nadprůměrně dlouhé. Dá se namítnout, že jde o pojišťovny silně průmyslové; ale srovnejme s tím stejně průmyslový Most, jehož okresní národní pojišťovna vykazuje v říjnu pouze 4,19 %.

Jaké budou mít úkoly závodní rady a komise národního pojištění v boji proti absenci na závodech? Především budou mít široké pole působnosti v zábraně nemocí a pracovních úrazů. Zejména prevence pracovních úrazů je naléhavým úkolem, neboť počet pracovních úrazů jeví v poslední době stoupající tendenci. V prvních třech čtvrtletích 1951 byl počet úrazů o 5,7 % vyšší než ve stejném období před rokem. Komise národního pojištění a závodní rady nemohou přenechat zábranu úrazů pouze komisím pro bezpečnost v práci v závodech, nýbrž musí se ve spolupráci s těmito komisemi starat o bezpečnost práce v plné šíři, o organisaci první pomoci, o řádné zacvičení nových zaměstnanců a brigádníků a o jejich poučení o úrazové zábraně. V prevenci chorob je důležitá péče o hygienu pracoviště, o dobré stravování a ubytování, o řádnou rekreaci osob ohrožených, o soustavné zvyšování zdravotního uvědomování pracujících a boj proti alkoholismu. Odborové orgány v závodech nesmějí ovšem čekat, až vláda nebo její orgány zjistí vážné nedostatky a závady, ale musí zakročovat samy z vlastni iniciativy.

Zvláštní pozornost musí ovšem komise národního pojištění věnovat absencím krátkodobým, zejména opakují-li se u téhož zaměstnance a navazují-li zpravidla na neděli. Budou-li sami pracující na závodech prováděti kontroly nemocných, budou moci při posuzováni pracovní neschopnosti zaměstnanců brát v úvahu všechny osobní vlastnosti pracujících a daleko snáze budou moci ve spolupráci s lékařem posoudit, zdali pojištěnec pracovní neschopnost jenom předstírá. Rovněž kontroly, budou-li je provádět sami pracující na závodě, bude možno provésti daleko dříve, než tomu bylo až dosud. Všechna tato opatření budou činěna v zájmu oné zdrcující většiny poctivých pracovníků, kteří nadšeně plní a překračují své pracovní úkoly.

Absence, ač o ní stále mluvíme, je naše bolavé místo a její rozbor nám ukazuje, že máme ještě část zaměstnanců, kteří nepochopili odborářské heslo dobrého hospodáře. O tom nás přesvědčuje porovnání, zpracované jako příklad z oblasti působnosti bývalého ministerstva těžkého průmyslu. V prvním a druhém čtvrtletí 1950 a 1951 tam odpadlo následující množství pracovních hodin (čísla jsou uvedena v milionech):

V prvním pololetí letošního roku jsme tedy absencí zameškali na tomto úseku 58, 510.000 pracovních hodin, t. j. o 9,890.000 hodin více než za stejné období v minulém roce.