2. Brýle byly v kvalitnějším provedení poskytovány pojištěným úředníkům bezplatně, zatím co dělníkům byly poskytovány brýle jen v provedení nejjednodušším.

3. Vzácné léky a injekce byly dělnickým pojištěncům předpisován ve značně omezeném množství a jen do určité ceny a pouze na povolení pojišťovny. Naproti tomu v pojištění úřednickém byly klinicky ověřené injekce a klinicky vyzkoušené léky i zahraničního původu považovány za součást léčení a předpisovány bez ohledu na cenu zcela neomezeně.

4. Při porodu byla dělnickým pojištěnkám poskytována pomoc porodní asistentky nebo lékaře, dále peněžitá dávka ve výši nemocenského jako náhrada výdělku a příspěvek na kojení. Manželky dělnických pojištěnců měly nárok jen na bezplatnou pomoc porodní asistentky nebo lékaře. Naproti tomu úřednické pojištěnky a manželky úředníků měly kromě pomoci při porodu nebo paušální náhrady za ni ještě nárok na peněžitou podporu v mateřství.

Tato praxe byla zákonem č. 99 důsledně odstraněna.

Vcelku je možno říci, že naše národní pojištění bylo a je samo o sobě velikou vymožeností. Avšak zákon č. 99/1948 nese zřejmé znaky předúnorových poměrů v Národní frontě a jsou v něm ještě obsaženy důsledky předúnorových politických zápasů. Rovněž i jeho obsah v celé řadě ustanovení a zásad odpovídá též hospodářským poměrům r. 1948. Od února 1948 díky politice Komunistické strany Československa, díky obětavému nadšení a pracovnímu úsilí dělnické třídy a pracujícího lidu, díky obětavé práci masových organisací, pracujícího lidu v čele s ROH, díky rozvoji socialistického soutěžení a zlepšovatelského hnutí, díky úsilí nejlepších našich pracovníků a novátorů a hlavně díky obětavé a nezištné pomoci našeho velikého přítele Sovětského svazu, kterou nám poskytoval kromě jiného i poskytováním svých bohatých zkušeností, ušla naše společnost další a veliký kus cesty na výstavbě socialismu u nás.

Několik málo čísel o vývoji socialistické soutěže a zlepšovacích námětů nám tuto skutečnost potvrzuje. Tak v měsících lednu až září t. r. zúčastnilo se v socialistické soutěži: v průmyslu potravin 45,4 %, v ministerstvu lehkého průmyslu 63,2 %, v oborech býv. ministerstva těžkého průmyslu 64,7 %, v dopravě 62,2 % a ve stavebnictví do srpna t. r. 42,6 % zaměstnanců.

Celkem bylo podáno v době od ledna do července v průmyslu, ve stavebnictví a v dopravě 71.993 zlepšovacích návrhů, přijato 44.050 a předpokládané roční úspory činí 1.584,089.853 Kčs.

Ve srovnání s těmito úspěchy a ve srovnání s hospodářským a politickým vývojem u nás se čím dál tím více a jasněji ukazuje, že národní pojištění se opozdilo za vývojem. Ukázalo se, že národní pojištění neodpovídá již dnešním politickým a hospodářským poměrům u nás. Neodpovídá dnešnímu stavu politických a hospodářských poměrů také v tom, že již plně nepodporuje úsilí našich pracujících za plnění a překračování úkolů 5LP. Národní pojištění ve svých zásadách a ve své praxi není již účinným pomocníkem v rozvíjení všech tvůrčích sil naší dělnické třídy a pracujícího lidu a nepomáhá dostatečně v úsilí za zvýšení produktivity práce na zhospodárnění naší výroby. Je možno dokonce říci, že některé zásady a praxe jsou brzdou dalšího rozvoje. Dosavadní národní pojištění dále nijak nenapomáhá v boji proti absenci a fluktuaci. Je v něm dosud uplatněna nezdravá a škodlivá politika rovnostářství a umožňuje se jeho zneužívání. Hlavně však nesplňuje jednu z hlavních zásad, vyslovenou již v r. 1945 s. Zápotockým, "že si národní pojištění budou spravovat pojištěnci sami." Naopak, národní pojištění se ve své praxi od výroby a od závodů odpoutalo. Zákon č. 99 o národním pojištění nevzal si ještě důsledně za vzor státní sociální pojištění Sovětského svazu. Na rozdíl od praxe sociálního pojištění SSSR je u nás důsledně prováděna škodlivá zásada rovnostářství v dávkách národního pojištění. Dávky národního pojištění s výjimkou důchodových dávek hornických jsou pro všechny stejné bez rozdílu, v jakém oboru a po jak dlouhou dobu v tomto oboru zaměstnanec pracuje. Při stejném výdělku, kterého dosáhne na př. zaměstnanec distribuce ve srovnání s horníkem nebo s hutníkem, mají všichni tři stejné nemocenské dávky. Rovněž stejné nemocenské dávky má zaměstnanec, který pracuje v hutích 3 měsíce, jako zaměstnanec, který v hutích pracuje více než 30 let, při čemž o dávkách nerozhodují sami pracující na závodech. Rozhoduje o nich úřednický aparát pojišťovny. Správy pojištění se zúčastní pracující jen nepřímo tím, že jsou v ní zástupci ROH jmenováni býv. ministerstvem práce a sociální péče.

Dnešní praxe umožňuje zneužívání národního pojištění tím, že zaměstnanci často pracovní neschopnost jen předstírají. To se potvrzuje, porovnáme-li počty práce neschopných v obvodu různých okresních národních pojišťoven. Tak ONP v Levici z počtu pracujících vykazuje práce neschopných 2,07 %, ONP v Rimavské Sobotě 2,15 %, ONP Bruntál 2,58 %, ONP Most 4,19%.

Tato nesprávná praxe umožňuje vysokou absenci, která dnes v rozhodujícím období úsilí dělnické třídy a pracujícího lidu za splnění zvýšených smělých úkolů 5LP toto úsilí brzdí a našemu národnímu hospodářství způsobuje značné škody.

1. Zápotocký na plenární schůzi ÚRO dne 9. listopadu t. r. o této praxi na adresu národního pojištění řekl:

"Pojištění nemocenské i důchodové se nám úplně zbyrokratisovalo. Odpoutalo se od závodů, od dělníků i od výroby. V ohledu pojišťovacím se jde po starém kapitalistickém hledisku a úplně se přehlížejí ty nové veliké úkoly, které dnes před námi stojí v socialistické výstavbě. Kdyby se nepřehlížely, nemohla by nám tak růst absence nebo nemohlo by se pojištění tak zneužívat, jako se ho dosud zneužívá. Při vyřizování pojišťovacích věcí se vůbec nedbá socialistické výroby, jejího prospěchu nebo škody. Nemocenské pojištění a jeho aparát nemá se závodem a výrobou spojení a nemá pro její potřeby pochopení. Ani lékaři nemají správné pochopení pro naši výrobu a pro náš úkol zlepšovat všeobecně životní úroveň. Jsou to namnoze filantropické, liberální a nesprávné názory, že hlavní úkol je pomáhat a nadržovat jednotlivci. Vzrůstá nám absence, protože se nemocenského zneužívá. Nebylo by to možné, kdyby se prováděla správná kontrola. Proto musíme přeorganisovat nemocenské pojištění, abychom si v něm zavedli pořádek, abychom vymýtili všechny byrokratické nešvary, které zde jsou, abychom pomohli naší výrobě."

Tak jako nemocenské pojištění, tak i pojištění důchodové již neodpovídá dnešním hospodářským a politickým poměrům. Rovněž dávková soustava pojištění důchodového trpí rovnostářstvím a není již účinným nástrojem pro získávání a udržení zaměstnanců v nejdůležitějších výrobních odvětvích. Bude proto třeba také organisaci i dávkovou soustavu důchodového pojištění přebudovat tak, aby dávky důchodového pojištění byly v souladu s potřebami a rozvojem výroby, se zásadou odměny podle zásluhy a aby provádění pojištění bylo zjednodušeno a zhospodárněno.

Mluvíme-li již o nedostatcích našeho národního pojištění, je třeba se zmínit ještě o jednom nedostatku, který je neblahým dědictvím kapitalistické společnosti, které bylo převzato do zákona o národním pojištění. Je to dosavadní t. zv. pensijní nadlepšení. Tato pensijní nadlepšení a zařízení jsou z největší části velmi starého data; některá z nich vznikla již před uzákoněním býv. obecného pensijního pojištění soukromých zaměstnanců ve

vyšších službách, před lednem 1909. Byla zřizována zpravidla u kapitálově mohutných průmyslových podniků, hlavně v klíčovém průmyslu, dále v peněžnictví, pojišťovnictví a na šlechtických velkostatcích. Přitom šlo pensijní nadlepšení vesměs jen ve prospěch úřednických skupin a tak zv. osob ve vyšších službách, jako byly osoby s dozorčí činností, mistři, dílovedoucí, šafáři a pod.; jím zajišťovali kapitalisté této skupině svých zaměstnanců vyšší nároky. Tendence tohoto zařízení byla a je zcela zřejmá a jasná: nadlepšením získati a natrvalo připoutati k podniku určité skupiny lidi, kteří pak věrně sloužili zájmům svých kapitalistických chlebodárců. Z tohoto jasně vyplývá, že dosavadní pensijní nadlepšovací zařízení jsou produktem kapitalistického hospodářství s jasnou tendencí preferovati úřednickou zaměstnaneckou skupinu, s mohutnou podporou tehdejšího kapitalistického sociálně politického zákonodárství.

Dělníci, kteří zůstali až do r. 1926 bez jakéhokoliv obligatorního pensijního pojištění, zůstali naproti tomu odkázáni prakticky pouze na svépomoc. Pokud se jim podařilo zříditi touto cestou v několika málo případech vlastní dělnické pensijní nadlepšovací zařízení, zajišťovali si pojištěné nároky svými vlastními prostředky, k nimž přistupovaly pouze dobrovolné, zcela nepravidelné dotace zaměstnavatelů, zůstávající co do výše daleko za hodnotou vlastních příspěvků zaměstnanců.

Proto bude do úprav důchodového zabezpečení zahrnuto také pensijní nadlepšení, které nám dosud narušuje zásadu státní mzdové politiky, neboť není v nejdůležitějších výrobních oborech, nýbrž v oborech hospodářsky málo významných, a které nám nepodporuje růst produktivity práce, protože preferuje zaměstnance podle zásad platných za kapitalismu.

Paní a pánové, hovoříme-li a jednáme-li dnes o národním pojištění, není možné v této souvislosti nehovořit o pojištění zemědělců. V první republice neměli zemědělci ani nemocenského, ani důchodového pojištění. Byl již sice vydán zákon č. 148/1925, kterým se upravovalo pojištění osob samostatně hospodařících, tedy i zemědělců, pro případ invalidity a stáří, avšak k jeho provedení nikdy nedošlo. Stejně nebylo provedeno ani protektorátní vládní nařízení č. 29/1945. Zemědělci měli toliko úrazové pojištění. Malou novelou bylo upraveno úrazové pojištění zemědělců tak, že se jim při úrazu poskytují některé věcné dávky nemocenského pojištění a dále fakultativně také úrazové dávky. Teprve zákon o národním pojištění uskutečnil důchodové pojištění zemědělců. Podle tohoto zákona byli zemědělci pojištěni také na nemocenské dávky, avšak účinnost předpisů upravujících toto pojištění byla odsunuta a byla zmocněna vláda, aby stanovila den jejich účinnosti. Vyhláškou č. 66/1950 bylo upraveno pojištění členů JZD III. a IV. typu. Vyhláška umožňuje, aby družstvo pojistilo smlouvou s okr. nem. pojišťovnou své členy na některé věcné dávky nemocenského pojištění. Za pojistné 40 Kčs měsíčně se poskytují základní nemocenské dávky a za pojistné 60 Kčs měsíčně se poskytují ještě další dávky, jako jsou zubní prothesy, zvláštní léčebná péče v sanatoriích a p. Z celkového počtu 2.526 JZD III. a IV. typu přihlásilo k nemocenskému pojištění své členy ke dni 30. června 1951 1.963 družstev, t. j. téměř 80 % všech družstev nejvyšších typů. Takto je pojištěno na nemocenské dávky desítky tisíců družstevníků. S postupným zvyšováním produktivity práce JZD se zamýšlí rozšiřovati nemocenské pojištění družstevníků tak, aby se vyrovnalo ve věcných dávkách pojištění zaměstnanců. Zatím bylo umožněno nemocenské pojištění těm zemědělcům, kteří přechodem na vyšší formy zemědělské výroby v rámci JZD usilují o zvýšení produktivity práce. I zde se nemocenské pojištění stává nástrojem k stále většímu přechodu zemědělců ke kolektivnímu hospodaření a k budování socialismu na vesnici.

Paní a pánové, předkládaná osnova o přebudování národního pojištění je vedena snahou přebudovat národní pojištění tak, aby byly odstraněny všechny nedostatky a aby se národní pojištění stalo mohutným nástrojem v rukou dělnické třídy a pracujícího lidu a jeho odborové organisace k podpoře výstavby socialismu u nás. Dnes projednávaná úprava je prvním krokem v této snaze. Podle navrhovaného zákona provedou se v organisaci národního pojištění zásadní změny. Nemocenské pojištění bude důsledně odděleno od pojištění důchodového. ROH převezme správu nemocenského pojištění, jakož i prostředky k poskytování rodinných přídavků a přenese provádění pojištění postupně do závodů tak, aby v budoucnosti si mohli pracující nemocenské národní pojištění spravovati sami svými zvolenými zástupci. Projednávaná osnova zákona dává v tomto směru ÚRO široké zmocnění k organisační i dávkové přestavbě celého nemocenského pojištění.

Rovněž v důchodovém pojištění budou podle projednávané osnovy provedeny zásadní organisační změny. Důchodový odbor Ústřední národní pojišťovny bude spojen se státními úřady pro válečné poškozence v jediný úřad pro důchodové zabezpečení, ve státní úřad důchodového zabezpečení, který bude míti svůj oblastní orgán na Slovensku. Vlastní přebudování dávkové soustavy bude úkolem státní komise důchodového zabezpečení, která bude složena z politických a třídně uvědomělých pracovníků ze závodů a ze zemědělství. Její předseda bude osobně odpověden vládě za řízení, správu a provoz státního úřadu důchodového zabezpečení. V Bratislavě bude vytvořen oblastní úřad pro Slovensko.

Dosavadní jmění Ústřední národní pojišťovny se rozdělí jednak na nemocenský úsek a jednak na úsek důchodový. Ze jmění určeného pro nemocenské pojištění převede se příslušná část na státní zdravotní správu k úhradě nákladů na poskytování zdravotní péče pojištěncům národního pojištění. Podle také dnes projednávaného zákona o jednotné preventivní a léčebné péči bude zdravotní péče vyňata z činnosti národního pojištění nemocenského. Toto opatření je dalším důkazem neustále se zvětšující a zlepšující péče státu o blaho pracujícího lidu. Léčebná péče přestává být chápána jako sociální zařízení a stává se samozřejmou péčí státu o zdraví pracujícího lidu. Z provedení všech úprav projednávané osnovy nevzniknou státní pokladně žádné nové výdaje. Naopak, výdaje na administrativu národního pojištění se budou postupně zmenšovat tak, jak se bude zmenšovat počet zaměstnanců obstarávajících tuto agendu.

Paní a pánové, předkládaje tuto osnovu k projednání vyslovuji svou pevnou důvěru, že Národní shromáždění tak, jako sociálně-politický a zdravotnický výbor ve své schůzi konané dne 12. t. m., tuto osnovu po projednání jednomyslně schválí. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Polanský: Děkuji panu zpravodaji.

Ke slovu jsou přihlášeni řečníci: posl. Zupka, Mátl, Trojanová a Vojanec.

Pro informaci sděluji, že po vyčerpání tohoto bodu bude kratší přestávka. Uděluji slovo prvnímu přihlášenému řečníku, posl. Zupkovi.

Posl. Zupka: Slávne Národné shromaždenie!

Zákonom o prebudovaní národného poistenia znovu dokumentujeme pred celým svetom mierové úsilie nášho ľudovodemokratického štátu o rozvoj všetkých prostriedkov, ktorými pomáhame trvale zvyšovať životnú úroveň nášho pracujúceho ľudu. Tento zákon jasne ukazuje, že základné práva občanov našej republiky, vtelené do ústavy, nezostávajú mŕtvou literou. Vieme dobre, že pracujúci človek je najcennejšou hodnotou socialistického hospodárstva. Preto smeruje všetko naše úsilie k tomu, aby sme všetkým občanom našej krajiny zabezpečili také životné podmienky, aby mohli kľudne žiť a radostne pracovať. Tento cieľ sleduje tiež zákon o prebudovaní národného poistenia a prenesení správy nemocenského poistenia na pracujúcich, sdružených v Revolučnom odborovom hnutí.

Prebudovaním národného poistenia nastupujeme i na tomto významnom úseku nášho života cestu k socializmu podľa generálnej línie, danej nám IX. sjazdom strany. Obraciame naše národné poistenie čelom k výrobe vo smysle usnesenia II. všeodborového sjazdu. Uskutočňujeme tak základné predpoklady k tomu, aby naše národné poistenie podľa sovietskeho vzoru napomáhalo k trvalému stúpaniu produktivity našej práce a prispievalo k trvalému zvyšovaniu životnej úrovne pracujúcich.

Od uzákonenia národného poistenia delí nás viacej ako 3 a pol roka. Je to pomerne krátka doba, no jednako stačí k tomu, aby sme dnes mohli správne hodnotiť, čo národné poistenie ľudu prinieslo a nakoľko sa osvedčilo. Národné poistenie znamenalo proti predošlému stavu veľký krok dopredu. Odstránilo predovšetkým organizačnú roztrieštenosť predošlého sociálneho poistenia. Pred vznikom národného poistenia prevádzalo sociálne poistenie na území republiky na 250 sociálne-poisťovacích ústavov. Zriadením Ústrednej národnej poisťovne ako jediného nositeľa poistenia sa tento stav od základov zmenil. Zjednodušená organizácia priniesla veľké úspory osobné i vecné. Použilo sa jej predovšetkým k rozšíreniu a zlepšeniu zdravotnej starostlivosti o poistencov a o ich rodinných príslušníkov. Národné poistenie tiež sotrelo stavovské rozdiely, vytvorené zámerne v minulosti, a odstránilo rozdielne a nespravodlivé posudzovanie pracujúcich.

Hlavný význam národného poistenia bol však v tom, že biedne robotnícke dôchodky zvýšilo na úroveň postačujúcu ku krytiu základných životných potrieb. Ďalej sociálnym dôchodkom zabezpečilo existenciu všetkým potrebným osobám, ktoré boly predtým odkázané len na chudobnú starostlivosť alebo na žobrotu. V tomto smere dalo národné poistenie našim pracujúcim všetko, čo bolo za daného stavu nášho hospodárstva možné.

Celková náplň národného poistenia vynikne najlepšie, keď ho srovnáme so sociálnym poistením v kapitalistických štátoch. U nás národné poistenie chráni všetkých pracujúcich a príslušníkov ich rodín proti nemoci, úrazu, invalidite, v starobe, v materstve atd. V našom národnom poistení vyplácame a budeme všetkým pracujúcim vyplácať rodinné prídavky na deti. Denný náklad na dôchody činí 70 mil. Kčs. Zatiaľ čo u nás dávame desiatky miliárd ročne na sociálne zabezpečenie človeka, v kapitalistických štátoch sa vyhadzujú miliardy na zbrojenie a prípravu vojny. Pritom sociálne poistenie v kapitalistických štátoch, pokiaľ sa vôbec dá o ňom hovoriť, vyzerá veľmi žalostne.

Anglicko má síce pre všetkých námezdne pracujúcich poistenie nemocenské, úrazové, invalidné, starobné a pozostalých, ako i poistenie proti nezamestnanosti. Dávky poistenia sú tak nízke, že nestačia ani na zabezpečenie existenčného minima. Pritom ženy majú všeobecne dávky nižšie ako muži. Zdravotnú starostlivosť obstaráva v Anglicku pre pracujúcich "štátna zdravotná služba" zásadne zadarmo, dosiahnutie toho je však veľmi ťažké. Pritom si poistenec musí priplácať na chrup, na okuliare, na ošetrenie v sanatóriách a pod. V poslednom čase pripravuje vláda zavedenie príplatkov na lekárov a lieky vraj z dôvodu nadmerných nákladov na zdravotnú službu.