Naše mládež ví, že budovatelské úspěchy jsou u nás základem blahobytu, že jsou morem na imperialisty a reakci. Ví, že nepracuje na kapitalisty, ale na svém a pro sebe. Čím větších budovatelských úspěchů dosáhneme, tím lépe bude i mládež žít. Mládeži jsou u nás dány všechny prostředky k tomu, aby se vzdělávala, aby mohla své schopnosti v tvůrčí práci uplatnit. Jest jí věnována veliká péče se strany vlády a naší komunistické strany. Sám president soudr. Gottwald neustále starostlivě mládeži pomáhá. U nás nemusí tak jako v Americe děti utíkat ze škol a jít od útlého mládí dřít na kapitalistu.

Uvykli jsme již u nás vidět bezstarostné a rozjásané tváře malých pionýrů, plných životního elánu a optimismu, tváře dětí, které neznají bídy a hladu, které mohou všechny své mladé síly věnovat učení, aby se důkladně připravily na tvůrčí a svobodnou práci. Budujeme dětem pionýrské domy, parky zábavy a oddechu, dáváme jim k disposici rekreační střediska, budujeme pro ně nové školy, jesle a útulky, poskytujeme jim všestrannou sociální, zdravotní i kulturní péči. Učení přestalo být u nás mučením. Mladí učni nemusí u nás, tak jako v Americe, dřít zadarmo na kapitalisty. Horničtí učni na př. mají u nás nárok na odborný výcvik, obecné a odborné vzdělání, na politickou, kulturní a tělesnou výchovu, nárok na zlevněné stravování, na lékařskou péči a ochranu před úrazy, a to všechno zadarmo. A k tomu ještě dostávají základní vychovávací příspěvek, mají 3 týdny a v nejdůležitějších oborech 4 týdny placené dovolené, kterou mohou prožít v nejkrásnějších rekreačních střediscích. Několik desítek tisíc učňů nosí uniformu a dostává zdarma i další ošacení. Ti, kteří se vyučí, mají zaručeno, že odborné znalosti v práci uplatní.

V takových podmínkách může mládež rozvíjet a také rozvíjí širokou kulturní a sportovní činnost. Jen sportovních her mládeže se zúčastnilo loni 110.000 učňů a letos překročil počet účastníků 150 tisíc. Přes 70 % pracujícího dorostu se připravuje na získání TOZ.

Před mládeží naší země jsou otevřeny všechny cesty k získání odborného vzdělání, k tvůrčí práci i ke studiu. Mladí nadaní dělníci studují na dělnických přípravkách i na vysokých školách. Z řad pracující mládeže vyrůstají nám noví hrdinové práce, úderníci, novátoři, mistři, inženýři, ředitelé závodů, noví umělci a spisovatelé. U nás nejsou školy pro děti kapitalistů, tak jako v Americe, nýbrž pro nadané děti dělníků, drobných rolníků, pro děti pracujícího lidu. Naše mládež nezná hospodářských krisí, nezaměstnanosti, existenční nejistoty. Bylo by možno vypočítat řadu opatření, jako je zákon o národním pojištěni, zákon o podpoře novomanželů a pod., která byla pro mládež a pro její rozvoj u nás provedena. Ještě nikdy, nikdy v historii naší země neměla mládež tolik příležitostí k uplatnění svých tvůrčích schopností jako nyní, v naší nové, vskutku svobodné lidově demokratické republice!

Ještě nikdy nebylo u nás věnováno mládeži tolik péče, jako jí nyní věnuje vláda s. A. Zápotockého, KSČ a zvláště president republiky s. Gottwald. (Potlesk.)

Zákon o státních pracovních zálohách je jenom dalším svědectvím této veliké péče. A mládež v dopisech, v tisku na svazáckých besedách, které byly v závodech pořádány, všude nový zákon vítá, ukazuje na stávající nedostatky ve výchově a vyslovuje přesvědčení, že se nyní bude moci učit ještě lépe. Mladí učni kriticky ukazují, že výchova pracujícího dorostu ve škole, na pracovištích a v domově mládeže nebyla dostatečně skloubena, že byly nesrovnalosti v odměňování, nedostatky v pracovní a učební disciplíně, a ukazují řadu dalších nedostatků.

Soudruh Jaroslav Hubáček z učňovského domova Nový horník v Ostravě po kritice stávajících nedostatků vítá zákon o státních pracovních zálohách, vítá zřizování státních učilišť, a v závěru svého dopisu říká: "Vyučíme se v moderní havíře, protože nám bude umožněno učit se na strojích. Při této práci se odstraní lopata i sbíječka a nahradí se stroji, které pomohou havířům dobývat černé zlato. Na těchto učilištích se budeme připravovat prakticky i theoreticky na naše zaměstnání a po vyučení se z nás stanou havíři úplně noví, havíři, se kterými zmizí z dolů všechna dřina. To vše je velká a prospěšná věc, zvláště pro nás, hornické učně, za kterou můžeme poděkovat jen naší vládě a s. presidentovi. Jsem zároveň hrdý na to, že se právě v této době mohu učit takovému povolání, jako je hornictví."

Pravdu má s. Hubáček. Zákon o státních pracovních reservách dává mládeži veliké výhody. Jeho úspěšné uskutečnění a provádění však od mládeže vyžaduje plnění učebních i pracovních povinností. Právě dělnická mládež musí jít a ona také jde v prácí i učení příkladem mládeži ostatní. Dělnická mládež svou organisovaností a svou uvědomělostí a svým budováním ve výrobě je předurčena být hybnou pákou tvůrčího úsilí veškeré mládeže. Je páteří mládežnického hnutí. Svým příkladem a nadšením má strhávat ostatní mládež k uvědomělé a tvůrčí práci. Má tedy čestné a velice odpovědné poslání. A aby mohla toto své čestné poslání plnit, musí být mládeží vysoce uvědomělou, musí se neustále odborně a politicky vzdělávat, musí být vzorem uvědomělostí a kázně. Ona má také pomoci všemi silami v tom, aby z dolů zmizela dřina, jak správně v dopise říká s. Hubáček.

K tomu je však mimo jiné zapotřebí, aby se usilovně učila, učila se ve škole i na pracovišti od zkušených pracovníků, od stachanovců a novátorů, aby ovládla techniku, aby se učila zejména od mládeže velikého Sovětského svazu, od zářného příkladu komsomolců, sovětských stachanovců a novátorů. Z řad absolventů státních sovětských učilišť vyrůstají tisíce vzorných, kvalifikovaných a uvědomělých pracovníků, vyrůstají mistři, novátoři a stachanovci, vyrostli hrdinové Sovětského svazu. Žáci sovětských státních učilišť jsou naší mládeži krásným a poučným příkladem. Mládež může a má také účinněji než dosud využívati velkých možností ve státních učilištích k rozšíření svého všeobecného vzdělání, k rozvíjení kulturní tvořivosti i ke sportovní činnosti.

Dále je zapotřebí, aby mládež vzorně a disciplinovaně plnila pokyny učitelů a instruktorů i ostatní povinnosti a aby svému čestnému a hrdému povolání věrna zůstala.

A ti, kteří mládež vedou a vychovávají, učitelé, instruktoři a ostatní funkcionáři, musí mít neustále na zřeteli, že jim stát svěřuje to nejcennější, co národ má, že jim svěřuje k výchově mládež.

I učitelé zákon o státních pracovních reservách vítají. Ze svého shromáždění v Teplicích zaslali N. S. telegram, v němž mimo jiné praví: "Děkujeme KSČ a vládě za vydání nového zákona o výchově pracovních záloh a zřizení státních učilišť, která umožňují výchovu nových, politicky a odborně zdatných kádrů pro vybudováni socialismu a utužení míru. Zavazujeme se, že všechny nám svěřené žáky řádně seznámíme s novým zákonem a připravíme je k tomu, aby se seznámili s povinnostmi, které vyplývají ze vstupu do nových učilišť. Připravíme naši mládež, aby po vzoru sovětských komsomolců stála v čele budovatelů socialismu."

Vychovávat mládež je práce nadmíru odpovědná a čestná. Mládež mají vést a vychovávat jen zkušení, svědomití, odborně i politicky připravení učitelé a instruktoři, takoví, kteří mají mládež rádi, kteří jsou ochotni a schopni dát mládeži potřebné vzdělání i zkušenosti nejlepších pracovníků. Sami se přitom musí neustále učit a vzdělávat.

Prvním pomocníkem při výchově mládeže bude ČSM. ČSM má pomáhat všude v práci, v učení, při upevňování pracovní a učební discipliny, při politické výchově, při organisaci kulturního a sportovního života mládeže. Zkrátka vliv a výchovná činnost ČSM má proniknout do práce a celého života mladé generace. Všechen pracující lid je hrdý na to, že v naší zemi vyrůstá mládež odborně i fysicky zdatná, politicky uvědomělá, mládež milující práci, horoucí nadšením pro veliké dílo výstavby, mládež, která všechny své síly, svůj talent a elán dává výstavbě socialismu, která je odhodlána bránit a ubránit svoji vlast proti každému nepříteli. Je hrdý na to, že v naší zemi vyrůstá mládež milující svoji vlast, hrdá na svoji národní historii, na své čestné poslání, mládež horoucně milující svůj lid, svoji rodnou komunistickou stranu a svého presidenta, s. Gottwalda. Je hrdý na to, že v naší zemi vyrůstá mládež, proniknutá horoucí láskou a oddaností k našemu osvoboditeli a ochránci, k Sovětskému svazu, k jeho hrdinskému lidu i mládeži, ke slavné VKS (b) a k příteli a ochránci mládeže celého světa s. Stalinovi. (Potlesk.) Naše mládež, vedená zářivým příkladem sovětských budovatelů komunismu, příkladem sovětských komsomolců, čerpajíc z jejich zkušeností a učíc se od nich, půjde ještě rozhodněji pod vedením soudruha Gottwalda kupředu za vítězství míru a socialismu. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Ku slovu už nie je nikto prihlásený, rozprava je skončená. Dávam slovo k doslovu zpravodajcovi posl. Ježkovi.

Zpravodaj posl. Ježek: Vzdávám se slova.

Podpredseda Komzala: Pristúpime k hlasovaniu.

Pretože niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej. (Námietky neboly.)

Námietok niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona vo znení zprávy výborovej, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je jednomyselné. Tým Národné shromaždenie jednohlasne prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej. (Potlesk.)

Tým je vybavený 3. bod poriadku.

Prerušujem schôdzu. Bude opäť zahájená o 14. hod. 30 min.

Místopředseda dr. Polanský (zvoní) : Zahajuji přerušenou schůzi.

Přistoupíme k projednáváni čtvrtého bodu pořadu, jímž je

4. Zpráva výboru sociálně-politického a zdravotnického k vládnímu návrhu zákona o přebudování národního pojištění (tisk 603).

Zpravodajem je posl. Kolář; dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Kolář: Soudružky a soudruzi, paní a pánové!

Jménem výboru sociálně-politického a zdravotnického jsem pověřen předložit dnešní schůzi Národního shromáždění k projednání a ke schválení návrh zákona o přebudování národního pojištění. Toto projednávání je dobrou příležitostí k tomu, abychom alespoň krátce zhodnotili dosavadní výsledky, docílené v období trvání velikého zákona o národním pojištění.

Zákon o národním pojištění č. 99/1948 Sb. byl uskutečněním myšlenky, která našla své zakotvení již v Košickém vládním programu stanovenou zásadou, že všichni pracující bez rozdílu budou zabezpečeni pro případ nemoci, úrazu, invalidity, stáří nebo nezaměstnanosti. Avšak uskutečnění i tohoto bodu, tak jako ostatních bodů Košického vládního programu, nebylo jednoduché a snadné. Od prvních dnů nové osvobozené lidově demokratické republiky po květnu 1945 muselo být o uskutečnění národního pojištění pracujícího lidu Československa úporně bojováno. Bylo to ROH, které se ujalo od prvních dnů své existence úsilí a později zápasu o jeho uskutečnění.

Už 25. července 1945 tehdejší předseda Ústřední rady odborů a nynější předseda vlády s. Antonín Zápotocký předložil ministru práce a sociální péče návrh ROH na vybudováni jednotného národního pojištění. Při předkládání návrhu s. Zápotocký tehdy pravil:

"Sociální pojištění v ČSR má být postupně pronikavě přebudováno tak, aby zajišťovalo pracujícím vrstvám národa zdraví a slušnou hospodářskou existenci v dobách nezaviněné nemožnosti výdělku. Buďtež zlepšeny a podstatně zvýšeny léčebně a peněžité dávky, důchody pak co do výše jest upraviti tak, aby v případech odpadnutí výdělku zajišťovaly nejen existenční minimum, nýbrž i životní úroveň každého jednotlivce, dosaženou důchodem z práce. Správa národního pojištění buď autonomní a svěřena toliko pojištěncům."

Avšak již při zahájení prací se začaly objevovat vážné potíže politického rázu. Reakce skrytá v některých politických stranách Národní fronty si uvědomovala, že uskutečňováni Košického vládního programu znamená upevňování lidově demokratického zřízení a definitivní konec nadějím buržoasie na znovuovládnutí státu. Proto reakční představitelé druhých politických stran vyvíjeli veliké úsilí na zmaření uskutečněni národního pojištění. Přesto však přece dík úsilí Komunistické strany Československa a Revolučního odborového hnutí byla vypracována osnova organisačního zákona, která byla v dubnu 1946 schválena vládou, a z podnětu zástupců KSČ bylo dohodnuto, že se věcí bude zabývat Národní fronta a že národní pojištění, které se nemá stát předmětem politické licitace, bude uskutečněno jako společné dílo Národní fronty. Přes všechny činěné překážky byla v r. 1947 ustavena společná komise Národní fronty, v níž musela být účast ROH probojována. Tato komise vypracovala pak osnovu zákona o národním pojištění důchodovém a přepracovala organisační osnovu o pojištění nemocenském. Avšak reakční elementy v této komisi se snažily všemi prostředky uskutečnění národního pojištění oddálit. Vítězný únor 1948 - tak jako ve všem - i v této otázce učinil jasno. Na sjezdu ZR prohlásil předseda ÚRO s. Zápotocký mezi jiným:

"Není naléhavějšího úkolu než udělat rozhodný krok na cestě k odstranění trpkého údělu těch, kteří v práci zestarali, postarat se alespoň o nejnutnější úpravu důchodů k práci neschopných dělníků, zaměstnanců, živnostníků i rolnických výměnkářů. Proto kategorický požadavek celého našeho celostátního sjezdu zní: Ať je okamžitě uzákoněno národní pojištění." - A tak dík vítězství dělnické třídy byl i tento bod Košického vládního programu spolu s ostatními splněn.

Paní a pánové, dovolte mně dále, abych alespoň několika málo slovy vzpomněl, co uskutečnění zákona o národním pojištění pro naše pracující znamenalo.

Tak za r. 1950 bylo vyplaceno na dávkách nemocenského pojištění 11,5 miliardy Kčs, na dávkách důchodového pojištění 22 miliard Kčs a na rodinných přídavcích téměř 6 miliard Kčs.

Jak stoupala roční výplata důchodů, o tom svědčí tato data: na důchodech ze sociálního pojištění bylo vyplaceno v r. 1930 621 mil. Kčs, v r. 1935 1.307 mil. Kčs, v r. 1950 spolu se státními pensemi více než 22 miliard Kčs, t. j. sedmnáctkrát více nežli v r. 1935. Zatím co v r. 1935 se vyplácelo na důchodech denně 3,6 mil. Kčs, činí denní částka vyplácená na důchodech v r. 1951 téměř 70 mil. Kčs. .

Avšak zvýšila se netoliko úhrnná částka vyplácená na důchodech, nýbrž podstatně se zvýšily také důchody ve svém průměru. V r. 1938 činil průměrný invalidní a starobní důchod z dělnického pojištění měsíčně 139 Kč, v r. 1945 396 Kčs, v r. 1946 866 Kčs a ku konci r. 1950 již 1.678 Kčs měsíčně.

Stejnou měrou stoupal také průměrný vdovský důchod : v r. 1938 činil vdovsky důchod z dělnického pojištění 73 Kč měsíčně, v r. 1945 243 Kčs, v r. 1946 494 Kčs a ku konci r. 1950 již 1.200 Kčs měsíčně.

Zatím co průměrná roční výše důchodu invalidního a starobního činila v r. 1930 4.361 Kč, činil tento celkový průměr v r. 1950 20.568 Kčs.

Avšak i počet důchodců, jak již ukázal předseda vlády s. Zápotocký ve svém vládním prohlášení, neustále vzrůstá. Tak zatím co v r. 1930 činil počet důchodců 10,26% z celkového počtu pojištěnců a 1,89 % z počtu obyvatel, počet důchodců v r. 1951 činí již 38,76 % z celkového počtu pojištěnců (bez osob samostatných a bez státních zaměstnanců) a 10,29 % z celkového počtu obyvatel.

S neustálým vzrůstem důchodových i nemocenských dávek a vzrůstem pojištěnců byla podstatně také zlepšena a zkvalitněna péče o pojištěnce. Hlavně byla odstraněna z veliké části dřívější diskriminace v nárocích dělnických pojištěnců proti pojištěncům úřednickým. Buržoasie používala v době svého panství všech prostředků, tudíž i sociálního pojištění k tomu, aby pracující lid rozdělovala, určité jeho vrstvy preferovala; tím si získávala jejich věrnost a upevňovala tak své panství.

Proto mně dovolte, paní a pánové, abych na několika málo příkladech ukázal tuto minulou praxi:

1. V péči o chrup bylo u dělnického pojištění poskytováno ošetření chrupu i umělá náhrada zubů jen u smluvních lékařů, dentistů, příp. u zkoušených zubních techniků, a to jen v ambulatoriu pojišťovny, zatím co u úředníků platila svobodná volba lékaře. Pokud šlo o péči o chrup, poskytovala se dělníkům jen tehdy, šlo-li o nemoc ve smyslu zákona, zatím co v pojištění úřednickém se plomby poskytovaly i jako opatření preventivní. Jednoduché zubní prothesy si musil dělnický pojištěnec z platit sám; pojišťovna mu k částečné úhradě poskytovala příspěvek odstupňovaný podle doby pojištění. Úředníkům byly však jednoduché prothesy poskytovány zcela bezplatně.