§ 8 osnovy uvažuje ještě na nějakou dobu o odvádění úroků z kmenového jmění. Nebylo by snad již nutno zatěžovati podniky oddělováním určité části úroků z kmenového jmění od akumulace. Tyto úroky totiž jsou vypočítávány podniky, děleny dále na závody, v závodech na středisko a tato manipulace s jejich vypočítáváním je ztěžována tím, v důsledku stálého pohybu zásob mění se stále i částka úroků. Protože v souhrnu jsou úroky nedílnou součásti akumulace, je zbytečné je zvláště vypočítávati, což nakonec zákon i předpokládá. Podle dosavadní praxe nedá se říci, že by úroky z kmenového jmění nutily podniky k pečlivějšímu hospodařeni s investicemi, to znamená nepořizovat investice, kterých není nezbytně třeba, a k lepšímu hospodaření s ostatními zásobami, to znamená udržovati stav zásob na nejnižší nutné míře. Úroky totiž představují v nákladech podniku pouze malou částku a krátí se o ně akumulace. Lepší kontrolou a nakonec i lepším donucovacím prostředkem pro používání skutečně nejpotřebnějších obratových prostředků a využívání investic by bylo přesné stanovení kmenového jmění a přesně stanovená a dobře uvážená akumulace.

Smysl přímého a bezprostředního zapojení národních a komunálních podniků na státní rozpočet není ovšem v tom, že odpadá dosavadní zprostředkující článek Fondu znárodněného hospodářství, nýbrž především v aktivním působení státního rozpočtu na hospodaření podniku. A v čem toto přímé působení státního rozpočtu zejména spočívá? Zákon pohlíží na hospodářská ministerstva jako na podnikové koncerny. Pro ně se stanoví ve státním rozpočtu odvody do státního rozpočtu a příděly ze státního rozpočtu. Ze zisků se část ministerstvům ponechává k úhradě investic a k případnému doplnění vlastních oběžných prostředků.

Ze státního rozpočtu se hradí jen případná vyšší potřeba, než činí vlastní, do státního rozpočtu neodváděná akumulace, odpisy investic a snížení vlastních oběžných prostředků podniků v rámci ministerstev.

To znamená, že hospodářská ministerstva se musí starat o to, aby bylo skutečně dosaženo plánované akumulace, neboť jinak by nebylo možné zajistit tomu kterému ministerstvu finančně plánované investice a plánované zvýšení vlastních oběžných prostředků.

To znamená, že hospodářská ministerstva budou soustavně sledovat plnění akumulačních úkolů v rámci jejich hlavních správ a hlavní správy budou plnění těchto úkolů sledovat v podnicích. To také znamená, že hospodářská ministerstva i jejich hlavní správy učiní vždycky včas všechna vhodná a nutná opatření k tomu, aby v plnění hlavně akumulačních úkolů podnikům pomáhaly a případně aby splnění těchto úkolů zajišťovaly.

Takhle to předpokládá navrhovaný zákon. V tom vidíme podněty k tomu, aby na konci řetězu "ministerstvo - hlavní správa - podnik" nakonec především podniky napjaly všechny síly a činily včas všechna nutná opatření k tomu, aby byly splněny a překračovány plány akumulace.

Je jistě správné, když na rozdíl od dosavadní praxe financování národních a komunálních podniků budou nyní příděly podnikům ze státního rozpočtu přes příslušná ministerstva a jejich hlavní správy vázány nejenom na pouhé plnění výrobních plánů, případně když ani plnění výrobních plánů nebylo podmínkou pro získání plánovaných přídělů z Fondu znárodněného hospodářství, ale když příděly podnikům budou vázány i na splnění úkolů, daných plánem podnikové akumulace.

Ne všechny národní podniky činily vždy všechno, aby zajistily splnění, případně i překročení plánované akumulace. Nebylo a není ještě dbáno v náležité míře zásady přísné hospodárnosti, nebyl a není dosud soustavně sledován vývoj vlastních nákladů a vytvářeny předpoklady, hledány cesty a rozvíjeny formy jejich snižování.

V mnoha podnicích a jejich závodech jsou ještě skutečně zbytečné, nadměrné zásoby surovin, pomocného a jiného materiálu, zejména materiálu údržbového, které odnímají našemu hospodářství značnou část oběžných prostředků, zmenšují počet jejich obrátek a zvyšují vlastní náklady.

Mnoho oběžných prostředků je ještě imobilisováno proto, že podniky si udržují nebo ještě vytvářejí zásoby neúměrné plánovaným úkolům, i když přitom počítáme s určitou reservou pro případ nepředvídaných krátkodobých poruch zásobování nebo jiných nepředvídaných okolností, že si udržují nebo vytvářejí zásoby tak řečené "pro každý případ", aby měly záruku, že ne- budou mít nejmenších potíži v plněni výrobních úkolů bez ohledu na to, jak se podnik vypořádá s ostatními úkoly, které jsou nakonec plněním výrobních úkolů "za každou cenu a za každých okolností" nepříznivě ovlivňovány.

Zatím tyto nezdravé snahy, zaměřit se v plnění úkolů jenom na jeden, který je vyššími místy zvlášť a jedině sledován, tyto snahy jsou nebo byly prozatím podporovány. Jsou, i když snad nepřímo, podporovány tím, že při splnění výrobních úkolů se současně nezkoumá, za jakých podmínek byly výrobní úkoly splněny, zda byly vynaloženy nejvýše jenom plánované náklady, zda nebyl překročen plán pracovních sil, a to třebas i ve formě delší pracovní doby u plánovaného počtu pracovních sil, zda nebyly výrobní úkoly splněny překročením norem surovin, jiného materiálu a pod.

V mnoha podnicích zahálejí ještě stroje a jiná zařízení a někde snad nejsou dostatečně využity ani stávající stavební investice, zatím co na druhé straně jsou v investičních plánech podniků vznášeny požadavky třebas na tytéž stroje a na tatáž zařízení.

Tyto požadavky jsou vznášeny jednak proto, že plánující podnik, který stroj nebo jiné zařízení potřebuje, neví, že je v jiném podniku, mnohdy však také proto, že se stávající stroj nebo zařízení už nelíbí, že už není docela nový a moderní, ze není na příklad z mědi, ale jenom ze železného plechu, zatím co by takový stroj anebo takové zařízení mohlo ještě velmi dlouho a dobře našemu hospodářství sloužit. Je ještě mnoho investičních statků, které neslouží našemu hospodářství, které zahálejí buď proto, že jsou zcela mimo provoz, ač by mohly, mnohdy jenom po nepatrných úpravách, dobře sloužit, anebo proto, že nejsou plně využity.

Není to ovšem vždycky jenom vinou podniku, že k těmto zjevům dochází. Je to mimo jiné opožděné schvalování výrobních plánů, které je zejména v těch případech, kdy dochází k podstatným změnám oproti návrhům podniků, příčinou narušení plánovaných úkolů, protože pro opožděné schválení plánu nelze dosti dobře ihned učinit všechna opatření, která by jednotlivé složky plánu uvedla v náležitý soulad, jako na př. snížení osobních nákladů zmenšením počtu pracovníků na nutnou míru ke splnění opravených plánovaných výrobních úkolů.

Tím, že finanční plány národních podniků v plánu hlavních správ a potom v plánu jednotlivých ministerstev jsou přímo součástí státního rozpočtu, je nezbytně nutné, aby se státní rozpočet opíral pokud možno o skutečně přesné údaje. Abychom docílili dobrého finančního naplánování přímo od národních podniků, je třeba, aby výrobní úkoly a všechny ostatní přidružené úkoly, jako je akumulace, zvýšení produktivity práce, snížení obratových prostředků a pod., byly známy národním podnikům včas a neměnily se.

Je to mnohdy nevčasné zajištění plnění plánovaných úkolů a zajištění příslušných surovin a jiného pomocného materiálu, obalů a pod.

Jakékoli takové závady v plánování ovlivňují nepřiznivě plnění plánu ve všech jeho složkách, zejména pak působí nepříznivě na plnění plánu akumulace a způsobují další náklady nebo vázání vlastních oběžných prostředků.

Všechny tyto chyby a nedostatky, které jsou jenom příkladem uvedeny, mají být postupně, ale v době co nejkratší odstraněny prováděním nového zákona. Předpokládá to ovšem, že všichni hospodářští pracovníci a zvláště vedoucí pracovníci v podnicích dobře pochopili smysl a cíl navrhovaného zákona, který spočívá v tom, že má být urychlena výstavba našeho hospodářství, že má být uspíšena naše cesta k socialismu a že má být ještě více zabezpečeno stálé zvyšování životní úrovně všeho našeho pracujícího lidu.

Takto je podle mého mínění, paní a pánové, s hlediska podniku nutno se dívat na návrh zákona, který máme dnes schválit. Nestačilo by ovšem, kdyby vedoucí hospodářští pracovníci v podnicích i na vyšších místech se na plnění zákona dívali jenom s úzkého nebo užšího hlediska svých podniků, sektorů nebo celých ministerstev, kdyby neviděli souvislost všech otázek, ovlivňujících výsledky celého našeho hospodaření v celé jejich šíři.

Musí být odstraněny takové zjevy, ze na př. při likvidaci určitého druhu výroby v jednom národním nebo komunálním podniků a přenášení této výroby do jiného věcně příslušného podniku byla zastavena výroba najednou a nebyla dána možnost na stávajících dokonalých zařízeních zpracovat značné zásoby surovin, obalů a jiného materiálu, a tyto zásoby se převážely desítky kilometrů s vynaložením zbytečných nákladů a se zbytečnou ztrátou času mnoha pracovníků do jiného národního podniku, zatím co mohly být přímo v dosavadním podniku zpracovány a z něho odvezeny do obchodních podniků.

Musí být vymýceny také takové případy, že na př. hospodářství Čs. státních statků ve Střelských Hošticích, které má ředitelství ve Lnářích, kam je přes 30 km po špatné, neupravené okresní cestě, musí do Lnář dojíždět pro otruby a krmnou mouku, které jsou tam dodávány ze závodů Čs. mlýnů v Horažďovicích, kam je ze Střelských Hoštic po krásné asfaltové silnici pouze 6 km. Snad by to šlo zařídit tak, že by ředitelství státních statků dalo pokyn závodu Čs. mlýnů, aby příslušný příděl krmiv dodal přímo krátkou cestou.

President naší republiky s. Klement Gottwald ve svém projevu na zasedání ÚV KSČ v červnu letošního roku jasně ukázal, že nastala nová situace, že před námi stojí nové úkoly, že to všechno vyvolává nové potíže, se kterými se musíme umět vypořádat. Ukázal současně, že jsme teď v období mohutného vzrůstu výrobních sil, v období rychlé výstavby socialismu, v období pětiletého plánu s jeho vysokými úkoly a rychlými tempy. Také vládní prohlášení, přednesené v plenu Národního shromáždění 31. října t. r. předsedou vlády s. Zápotockým, bylo jasným a přesvědčivým dokladem toho, jak proti předválečnému stavu vzrostla naše výroba a jak jsou na naši výrobu v důsledku stálého zvyšování životní úrovně kladeny stále větší a větší požadavky, že tyto požadavky jsou tak veliké, že naše průmyslová výroba a tím méně výroba zemědělská, i když plní předpokládané plány, není s to plně krýt vzrůstající potřebu. Je jenom logickým důsledkem všech těchto zjištěných skutečností, že jsou postupně prováděna příslušná opatření odpovídající dané situaci a současné etapě vývoje našeho hospodářství. Všechna opatření, která už byla a ještě budou provedena po přijetí vládního pro- hlášení, navazují na vládní prohlášení, jsou jeho logickými důsledky a vytvářejí předpoklady k tomu, aby nové úkoly, vyplývající z nové situace, mohly být úspěšně zvládnuty.

Novým úkolem, vyplývajícím z nové situace, je také nová úprava financování národních a komunálních podniků, kterou dnes projednáváme. My jsme se ve výstavbě a organisaci našeho hospodářství už mnohokrát poučili z bohatých zkušeností, které získal Sovětský svaz při výstavbě a organisaci svého hospodářství, při budování socialismu, které dále získává na prahu cesty k uskutečnění komunismu a které nám ochotně a nezištně dává k disposici, a už jsme mnohokrát použili a s úspěchem uplatnili tyto skušenosti. Je proto jistě správné, když jsme při řešení nové úpravy financování národních a komunálních podniků tak, aby vyhovovala novým poměrům vytvořeným mohutným rozmachem našeho hospodářství, použili opět zkušenosti, kterých dlouholetým vývojem nabyl Sovětský svaz.

Bude-li, paní a pánové, soudružky a soudruzi, na všech stranách, u všech vedoucích hospodářských pracovníků dostatek poctivé vůle a upřímné snahy zabezpečit další rychlý růst našeho hospodářství, zabezpečit naši republiku, můžeme věřit, že duch navrhovaného zákona bude naplněn. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Další řečníci nejsou při-hlášeni, rozprava je skončena. Dávám slovo k doslovu panu zpravodaji posl. Václavů.

Zpravodaj posl. Václavů: Nemám připomínek, vzdávám se slova.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Přistoupíme k hlasování.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovat najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona ve znění zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.) .

Děkuji, to je jednomyslné.

Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 1. bod poradu.

Nyní uděláme desetiminutovou přestávku.

Podpředseda Komzala (zvoní): Zahajujem prerušenú schôdzu.

Pristúpime k prerokovaniu druhého bodu denného poriadu, ktorým je

2. Zpráva výborov ústavno-právneho a hospodárskeho k vládnemu návrhu zákona o organizácii národohospodárskej evidencie (tlač 602).

Zpravodajkyňou je posl. Netušilová; dávam jej slovo.

Zpravodajka posl. Netušilová: Vážené Národní shromáždění, soudruzi a soudružky!

Výbory ústavně-právní a hospodářský projednaly návrh zákona o organisací národohospodářské evidence, který je dnes předložen Národnímu shromáždění ke schválení. Veliký význam tohoto zákona tkví v tom, že jím přistupujeme k vybudování jednoho z hlavních činitelů pro správný chod našeho národního hospodářství, k vybudování socialistické evidence a statistiky podle zásad učení všech učení - marx-leninismu.

Největší učitelé a ekonomové světa - Lenin a Stalin - nejednou zdůrazňovali velký význam statistiky pro budováni socialismu. Lenin říká: "Evidence a kontrola, to je to hlavní, čeho je potřeba pro zorganisování, pro správný chod první fáze komunistické společnosti." A soudruh Stalin, když mluvil v r. 1924 o statistice v socialistickém státě, řekl: "... žádná budovatelská práce, žádná statní práce, žádná plánovací práce není myslitelna bez statistiky. Evidence bez statistiky se nehne ani o krok kupředu."

Z těchto thesí nejlepších hospodářů světa, Lenina a Stalina, nejlépe vidíme závažnost zákona o organisaci národohospodářské evidence. Musíme vybudovat takovou organisaci evidence a kontroly, která bude nejlepším pomocníkem vlády a lidu při budování socialismu. Takovou evidenci a kontrolu, aby sloužila našim velkým budovatelským úkolům a mobilisovala všechen lid k zajišťování programu naší vlády.

Na posledním zasedání Národního shromáždění opakoval ve svém prohlášení předseda vlády soudruh Antonín Zápotocký, že program naší vlády spočívá: "v každodenní starosti o životní, sociální a kulturní potřeby lidu, o rozvíjení výrobních sil, o soustavné zdokonalování všech složek hospodářského života, o zvyšování produktivity práce v továrnách i na polích a o zajišťováni míru ve svazku se všemi mírumilovnými národy pod vedením nejmocnějšího obránce míru - Sovětského svazu". Služba evidence a statistiky musí být na tyto úkoly programu vlády zaměřena a musí být podle Lenina aktivním prostředníkem zapojování mas. Dosavadní organisace naší národohospodářské evidence a statistiky nebyla z vážných důvodů schopna plnit úkoly na ni kladené v této epoše výstavby socialismu. Její základy byly dány v r. 1919 v období, kdy si buržoasie za pomoci zrádných sociálně demokratických předáků budovala a zpevňovala posice ve vládě a proto si organisovala takovou evidenci a statistiku, která sloužila jejím, kapitalistickým vykořisťovatelským zájmům a k zastírání třídních rozporů kapitalistické společnosti. Ve zdůvodnění zákona o statistice z r. 1919 se říká, že statistika je základem legislativy a správy. Jednou z "perel" tohoto zákona je, ze "individuální data, zjištěná statistickým šetřením, jsou tajemstvím a nikomu, zejména ne úřadům berním, nesmí být prozrazována."

Evidence a statistika v období vlády buržoasie v kapitalistické republice byla nástrojem nejvyššího vykořisťování pracujícího lidu. Honosná statistika zjištění hlásávala něco docela jiného, než konstatovalo statisíce nezaměstnaných, nebydlících, hladových rodin. Proto se statistice nevěřilo, proto byla pracujícím lidem nenáviděna. Statistika v kapitalistickém státě zastírala skutečný stav životní úrovně milionů pracujících lidi. Falešná, skreslená čísla v rukou pravičáckých odborářů byla účinným nástrojem rozbíjení a umrtvování bojů dělnické třídy, vedených za zlepšení životních podmínek. Taková služba statistiky a evidence byla obrazem své společnosti, obrazem kapitalistických výrobních vztahů.