Ještě to všichni dobře pamatujeme, jak reformističtí socialisté chtěli vychovávat mládež k socialismu "osvětou k svobodě" tak, že chtěli, aby dělnická mládež nekouřila, nepila, byla abstinentní, nejedla maso, byla vegetariánskou, netancovala, učila se, jaká je psychologie psa a Číňana, kolik je kruhů kolem Saturnu atd. a o socialismus se starala teprve tehdy, až tohle všechno bude umět a vědět. Ne tak, nýbrž právě naopak v tomto údobí, v němž vytváříme hmotné předpoklady k uskutečnění socialismu v naší zemi, je třeba - tak jako tomu bylo v Sovětském svazu a jak to vyjádřil soudruh Stalin - "převychovat miliony rolníků a drobných živnostníků, statisíce zřízenců, úředníků a buržoasních intelektuálů, podřizovat je všechny proletářskému státu a proletářskému vedení, oprošťovat je od buržoasních zvyků a tradic právě tak, jak bude nutno převychovat na podkladě diktatury proletariátu v dlouhém boji i samy proletáře, kteří se svých maloburžoasních předsudků nemohou zhostit rázem, zázrakem, z příkazu Matky Boží, vydáním hesla, usnesením resoluce a vyhlášením dekretu, nýbrž jen v dlouhém a obtížném boji mas proti maloburžoasním vlivům jako masovému zjevu."

To pro nás znamená, že budujíce u nás socialistickou společnost, musíme změnit psychologii celých tříd, celých sociálních skupin. Proces přeměny, který byl proveden v naší základně, je předpokladem - a to nutným předpokladem - procesu přeměny i v nadstavbě. Hluboké přeměny ve vědomí lidí nejsou automatickým následkem změny základny, nýbrž jsou výsledkem dlouhé a neúnavné výchovné práce strany, státu a všech politických institucí a veřejných organisací.

Život dnešní společnosti je kolbištěm dvou ideologických světů. I když náš nový společenský řád, socialismus, je dějinně vyšším typem a nutně nahradí na celém světě doznívající a zahnívající starý řád, kapitalismus, musíme o uplatnění nového řádu bojovat, a to nejen v kapitalistické části světa, nýbrž i v naší k socialismu jdoucí zemi, v nás, sobě samých.

Významné místo a poslání mají v tomto boji právě masové organisace, kterými lid uplatňuje svá demokratická práva a jejichž pomocí upevňuje lidově demokratické zřízení a podporuje úsilí o výstavbu socialismu v naší zemi. K těmto masovým organisacím patří zejména jednotná odborová organisace, jednotná zemědělská organisace, jednotná organisace mládeže, organisace žen, organisace tělovýchovné a sportovní. Všechny tyto organisace na rozdíl od forem a principů spolkové činnosti buržoasně demokratického státu se vyznačují uvědomělou snahou a jasným a vřelým poměrem k veřejným záležitostem, k hospodářským a politickým problémům. Jsou to organisace, zřizované nikoliv, aby jako dřívější spolky buď jen zpovzdálí přihlížely k sociálním otázkám nebo dokonce od nich přímo odváděly, nýbrž právě naopak, aby činorodě zasahovaly a účinně pomáhaly na veliké přestavbě našeho hospodářství a na veliké přestavbě v myšlenkovém světě všech našich občanů. Jejich základním rysem je a musí být nikoliv bezideová nevšímavost k hospodářskému řádu a k jeho kulturnímu a společenskému životu, nýbrž vyhraněné zaměření s cílem výstavby socialismu a upevnění lidově demokratických forem. Teprve toto prolnutí činnosti dobrovolných organisací nadšeným a vřelým vztahem k společenskému řádu a činorodé utváření nového života dává smysl základním občanským svobodám, svobodě spolčovací a shromažďovací.

Příkladem takové nové masové organisace, pro niž byly otázky přestavby naší společnosti od začátku středem pozornosti a zájmu, je naše Revoluční odborové hnutí, jež bývá nazýváno "školou socialismu." Není výstižnějšího názvu pro tuto významnou organisaci našeho pracujícího lidu. Účast odborů v boji proti kapitalistickému vykořisťování a na výstavbě lidově demokratického zřízení je toho nezvratným důkazem. Vzpomeňme jen, jakou bojovnou formací našeho pracujícího lidu bylo naše Revoluční odborové hnutí, když šlo o znárodnění našeho hospodářství a zejména pak v únoru 1948, když se reakční dobrodruzi v některých stranách Národní fronty pokusili o zvrat a znovunastolení kapitalismu u nás. Nejen však tento úsek činnosti Revolučního odborového hnutí mu dává charakter a čestný název školy socialismu. Jeho úzké spojení se životem pracujících naší země, s jejich úsilím vybudovat u nás nový hospodářský řád osvědčuje účinné a trvalé úsilí Revolučního odborového hnutí o to, abychom vyráběli více, lépe a levněji, abychom zvyšovali produktivitu práce, snižovali výrobní náklady, úsilí o nové formy a methody práce, o nový socialistický poměr k práci, kdy práce přestala být otročinou, kdy se práce stala ctí.

Naše Revoluční odborové hnutí je organisací všech pracujících. Už není v zájmu vykořisťovatelů, které jsme u nás odstranili, štěpeno do různých skupin a složek, vystupujících proti sobě, nýbrž tvoří nerozbornou jednotu všech pracujících. A to nikoliv jednotu ledajakou, jednotu pro jednotu, ale jednotu pokrokovou, revoluční, socialistickou. Musíme si při tom uvědomit i to, že kromě Sovětského svazu a zemí lidové demokracie v žádném kapitalistickém státě nemají odborové organisace takové prostředky a takové možnosti, aby zlepšovaly postavení pracujících a ochraňovaly jejich zájmy. Revoluční odborové hnutí je tak po boku politických institucí našeho lidu předním budovatelem nového společenského řádu.

Tato největší masová organisace našeho lidu je také nadána a vybavena funkcemi, které dříve patřívaly výhradně státnímu aparátu. Nejen to, Revoluční odborové hnutí buduje a spravuje také sociální, kulturní a rekreační zařízení ve prospěch pracujícího lidu. Desetitisíce pracujících, které navštěvují naše zotavovny, letoviska, lázně a které posíláme do nejkrásnějších míst bratrských zemí lidové demokracie, jsou nejlepším důkazem praktické činnosti našeho Revolučního odborového hnutí.

A svorně po boku ROH stejné poslání plní také naše další mohutná masová organisace, Jednotný svaz českých zemědělců, který symbolisoval svůj postoj k novému společenskému řádu svým historickým sjezdem v r. 1948, čestnou obdobou tehdejšího rozhodujícího sjezdu závodních rad, aby tak byl symbolisován bratrský svazek dělníků a rolníků na společné cestě výstavby socialismu v naší vlasti. A z obdobného poměru pramení i obdobné úkoly. Proto také tak, jako ROH dbá o přechod od malovýroby k velkovýrobě ve výrobě průmyslové, stará se Jednotný svaz českých zemědělců obdobně o přechod vesnice k socialismu a na této hospodářské základně vytváří nové společenské vztahy, a to nejen na venkově samém, nýbrž zejména také mezi vesnicí a městem.

Další význačnou složkou našeho společenského života je Československý svaz mládeže, organisace mladých nadšených průkopníků nových pracovních method a nových společenských vztahů. Krátká historie této organisace je nerozlučně spjata s historickými událostmi a boji našeho lidu o výstavbu socialismu v naší zemi. Teprve únor 1948 odklidil poslední překážku na cestě k sjednocení i naší mládeže v jednu jednotnou všenárodní organisaci a dal jejímu členstvu jasnou perspektivu neúklonného vývoje ke společnosti socialistické.

Jinou důležitou masovou organisací je na úseku tělovýchovy Sokol. V minulém měsíci si na svém IX. sjezdu tato z největších našich masových organisací vytyčila své úkoly a vyjádřila vůli všeho svého prostého členstva stát nekompromisně v řadách budovatelů socialismu a sloužit všemi svými prostředky výchově našeho lidu a mládeže nejen po stránce tělesné, nýbrž zajišťovat i vysokou ideologickou úroveň svých členů jako bojovníků za mír, za vlast, za socialismus.

Tak si vytvořil náš lid v duchu Ústavy 9. května k obstarávání věcí veřejných a k uplatňování svých demokratických práv své dobrovolné organisace, od zájmu na věcech veřejných neodtržené, nýbrž naopak s tímto zájmem těsně spjaté, organisace, jejichž hlavním zájmem a cílem je zajistit rozvoj společenského života u nás.

Nikdy nebyla spolčovací a shromažďovací svoboda v naší zemi tak rozsáhlá, tak pronikavá jako v dnešní době. Jakým důkazem svobody našeho lidu jsou na př. ohromné májové manifestace, jichž se zúčastňují miliony pracujících, aby tak vyjádřili svou vůli vytvářet nový socialistický zítřek. Vzpomeňme jen májových oslav v předmnichovské republice, kdy průvody dělníků byly trpěny jen jako nutné zlo a kdy se komunistické první máje a jiné dělnické projevy konaly za asistence četnických kordonů a policejních komisařů, kteří čekali na každou příležitost, aby masovou manifestaci znemožnili. Za jak jiných poměrů se dnes konají všechny veřejné projevy a celonárodní manifestace! V jejich službách jsou všechny formace státního aparátu. Jim jsou dávány k disposici všechny veřejné místnosti a všechna veřejná prostranství. Konfrontovat život, různá politická nebo hospodářská opatření tváří v tvář občanstvu na veřejných schůzích stalo se dnes samozřejmostí a neodvažoval by se nikdo ani upírat právo veřejně diskutovat o všech otázkách týkajících se socialistického budování nebo věci míru na světě a pod. Politické a hospodářské věci jsou diskutovány a probírány s neutuchajícím zájmem na schůzích všech našich velkých masových organisací a lid sám přímo na nich hodnotí správnost postupu a dává nové podněty.

Masové organisace tak rozvíjejí velkou iniciativu pracujících na výstavbě socialismu a kritikou a sebekritikou zdravě usměrňují budování socialismu.

Tento rozvoj společenského života a masová účast na něm vzniká proto, že naše lidově demokratické státní zřízení tak jako v Sovětském svazu se podle slov s. Stalina "nespokojuje se stanovením formálních práv občanů, ale klade hlavní důraz na zajištění těchto práv. Neproklamuje pouze demokratické svobody, nýbrž je také legislativně zajišťuje určitými materiálními prostředky."

Naproti tomu v buržoasní společnosti a v buržoasních ústavách - jak říká s. Stalin - "mluví se o svobodě slova, o svobodě shromažďovací a tiskové, avšak zapomíná se na to, že se všechny tyto svobody mohou stát pro dělnickou třídu planou frází, nemá-li tato možnost disponovat místnostmi vhodnými pro schůze, vhodnými pro tiskárny, dostatečným množstvím tiskařského papíru atd."

V tom je základní, principielní rozdíl mezi občanskými svobodami a právy v zemích socialistických a v zemích kapitalistických. Materiální zajištění shromažďovací a spolkové svobody občanů poskytují jedině země socialismu anebo k socialismu směřující.

Nesmíme ovšem připustit, aby se nám zatočila hlava úspěchy, abychom hřešili na dosavadní výsledky práce a složili ruce v klín s tím, že už je všechno hotovo. Nesmíme ani na chvíli zapomenout, že při všech úspěších, které nesporně máme a které jsou zárukou konečného vítězství na cestě socialismu zárukou vítězství socialismu v naší zemi, právě z těchto úspěchů dosavadní výstavby socialismu rostou nové a nové úkoly a s nimi jistě nové a veliké obtíže, třebaže jsou to obtíže růstu. Nelze přece připustit, abychom - chceme-li zůstat moudrými hospodáři, a to jistě chceme - nemoudře žili nad poměry, abychom si dovolovali víc, než je přípustné, víc, než je úměrné dosavadním výsledkům našeho budování. Chceme být dobrými hospodáři a proto musíme rozumně hospodařit také v občanských právech a svobodách i ve svobodě spolčovací a shromažďovací. Materiální zabezpečení a zabezpečování těchto svobod musí jednak odpovídat produktivitě naší výroby a jednak musí být dobrou investicí, musí dávat dobrou protihodnotu v činnosti masových organisací pro výstavbu socialismu, pro zvyšování produktivity práce. Jen tak budeme moci tyto občanské svobody stále více rozšiřovat - rozšiřujíce stále více jejich hmotné zabezpečení. (Předsednictví převzal místopředseda David.)

Jistě není dobrou investicí, když sekretářský a funkcionářský aparát, žel, není vždycky dost iniciativní a operativní, činnost vždycky dost neřídí ani nekontroluje, pracující lid nepřesvědčuje a neuvědomuje, ba když se stává, že ze své sekretářské ulity ani nos nevystrčí, ani paty nevytáhne, jde mezi dělníky na závod, třeba je hned za rohem, až když hrozí stávka, nebo mezi rolníky na vesnici, až už se div nebouří, místo přesvědčování používá method komandování nebo dělá líbivou politiku zneužívání sociálních vymoženosti v míře, na kterou jsme si dosud nevydělali. A nejčastěji dělá obojí: i líbivou politiku sociální demagogie, i politiku komandování, nebo zase naopak, aby si kupoval duše, lámal charaktery, potlačoval oprávněnou kritiku. Byli bychom po čertech špatnými hospodáři, kdybychom připustili, aby tak bylo materiálních prostředků, kterými zabezpečujeme výkon občanských práv a svobod, hrubě zneužíváno v rozrůstání sociálních kořenů sekretářské byrokracie a funkcionářských bonzů.

Je tedy na masových organisacích, aby materiálních záruk občanských práv a svobod správně využívaly.

I když je nepochybné a nesporné, že jsme našimi masovými organisacemi dosáhli v poměrně krátké době na naší cestě budování socialismu v našem politickém, hospodářském a sociálním životě velkých úspěchů, nelze zavírat oči nad skutečností, že práce našich masových organisací stále ještě není úměrná velikým úkolům výstavby socialismu. Tak ROH na závodech a stejně tak Jednotný svaz českých zemědělců na vesnicích právě teď, kdy toho nejméně můžeme potřebovat se zřetelem k obtížím růstu v průmyslové výrobě a v zemědělství i se zřetelem k mezinárodní situaci, v masové práci nejvíce pokulhávají. Je třeba radikálního obratu v práci masových organisací. Je třeba tohoto radikálního obratu "čelem k masám pracujícího lidu" tím spíše, že je to obrat nejen nutný, nýbrž také reálně možný. Potvrzuje to kampaň hlasování pro mír s početnými schůzemi, besedami a agitačními dvojicemi od ulice k ulici, od fabriky k fabrice, od vesnice k vesnici, od člověka k člověku, od srdce k srdci - mírová kampaň s lavinou mírových závazků socialistického budování. Je třeba jít mezi lid, protože "kam nechodíme my - komunisté, Národní fronta, masové organisace, tam chodí třídní nepřítel", jak praví s. Gottwald.

Tak jako byla změna hospodářské základny předpokladem pro široký rozvoj shromažďovacích a spolčovacích svobod, jako bylo třeba napřed odstranit kapitalistické výrobní vztahy, z kořenů vyvrátit hospodářskou a politickou moc kapitalistů, aby se mohl rozvíjet i nový společenský život, tak je také předpokladem rozvoje nového společenského života výstavba a vítězství socialismu ve městech i na vesnici. Je proto účast masových organisací a všeho jejich členstva na budování socialismu jejich životním posláním, jejich životní otázkou. Je tedy na masových organisacích, aby plně a správně využívaly spolčovacích a shromažďovacích svobod.

Komunistická strana Československa se jako uvědomělý předvoj dělnické třídy zasloužila o vytvoření zmíněných předpokladů opravdových občanských svobod pracujícího lidu. Vedla jej k svržení moci vykořisťovatelské třídy a ke změně hospodářské základny. Pod moudrým vedením s. Gottwalda krok za krokem uskutečňuje nejširší a nejpodstatnější přeměny v hospodářském i politickém životě našeho lidu, krok za krokem ve spolupráci s Národní frontou uskutečňuje všechny Ústavou 9. května stvrzené svobody a práva lidu a dává jim materiální zajištění. Tak je tomu i s projednávaným zákonem o dobrovolných organisacích a shromážděních, který je dalším podstatným přínosem do souboru právních předpisů upravujících společenský život v naší vlasti. Hlubokým smyslem této právní normy je, že je obrazem nové skutečnosti socialistické společnosti, že je obrazem jednoty zájmů jednotlivce se společenským zájmem všech pracujících. Nechť je proto i tato právní norma jedním z dobrých nástrojů k tomu, aby nebylo překážek, kterých bychom nepřekonali, abychom socialismus v naší vlasti vybudovali. (Potlesk.)

Místopředseda David: Ke slovu není už nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji poslanci dr. Haimovi.

Zpravodajca posl. dr. Haim: Vzdávam sa slova.

Místopředseda David: Přistoupíme k hlasování.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovat najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona ve znění zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 1. bod pořadu.

Přistoupíme k projednávání druhého bodu pořadu, jímž je

2. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé k projevu souhlasu smlouva mezi Československou republikou a Maďarskou lidovou republikou o právní pomoci v občanských a trestních věcech, podepsaná v Budapešti dne 6. března 1951, jakož i závěrečný protokol, který tvoří její doplňující část (tisk 584).

Zpravodajem je poslanec Tokár. Dávám mu slovo.