Tato interpelace měla sloužit právě v této době k odvrácení pozornosti dělnické třídy v Československu od Sovětského svazu, jak si to výslovně přál zástupce Československa na mírové konferenci dr. Kramář v téže době, když vítal americký nekompromisní postoj proti vládě dělníků a rolníků v Sovětském svazu. Každý nezaujatý člověk u nás v té době věděl, že pravicoví soc. demokratičtí vůdci v carském Rusku se spojili s kontrarevolucionáři proti vítězné Velké socialistické říjnové revoluci, a proto právem postihl je týž osud, jako celý carský režim s celou tou velkostatkářskou a šlechtickou bandou.

Dnes, po odstupu 30 let, jak dokazují dějiny naší strany, každý nezaujatý člověk - ano, soudruzi a pánové - každý nezaujatý člověk, kterému nenarostla hlava jen proto, aby měl kam dát klobouk, se může přesvědčit o zradě pravicových socialistických vůdců na dělnické třídě, na socialismu. Denně se může každý přesvědčit, jak zrádnou, protidělnickou, protisocialistickou politiku dělají pravicoví socialisté v Anglii, Francii, Itálii a konečně všude, kde se kapitalistický řád drží jen za pomoci pravicových socialistů.

Tak to tedy bylo se shromažďovací svobodou v předmnichovské republice, kde platila jen shromažďovací svoboda pro pány a jejich lokaje, ale chyběla pro pracující lid. Dnes je to obráceně, dnes má plnou svobodu pracující lid, a bývalí zrádní kapitalističtí vydřiduchové a jejich pomahači přišli zkrátka. Svoboda vykořisťování v naší lidově demokratické republice nenávratně patří minulosti. (Hlučný dlouhotrvající potlesk.)

Místopředseda Fiala (zvoní): Ke slovu je dále přihlášen posl. Koktán. Dávám mu slovo.

Posl. Koktán: Slavné Národní shromáždění, paní a pánové!

Svoboda dobrovolného organisování a svoboda shromažďovací je nedílnou součástí svobody pracujícího člověka, jeho politického projevu a uplatňování nebo zdůrazňování jeho nedotknutelných práv. A tato základní these je pro nás vodítkem, když dnes projednáváme zákon o dobrovolných organisacích a shromážděních, jímž rušíme řadu zákonů a nařízení dávno přežitého spolkového práva, které se již nehodilo do prostředí našeho veřejného života.

Všichni jistě vítáme úpravu našeho shromažďovacího a organisačního práva a života a jeho přizpůsobení potřebám našeho lidově demokratického zřízení. Bude jistě oporou pro vytváření takových veřejných složek a organisací, jež zaručují nejširší práva a svobody vládnoucí dělnické třídě a všemu pracujícímu lidu. Zásady nového zákona o dobrovolných organisacích a shromážděních musí být sloupy, na nichž bude postaven lidově demokratický řád a politická výchova a uvědomování v revoluční socialistické ideologii, a základem, na němž bude založena celá výstavba socialistické společnosti, pro niž pracujeme a k níž spějeme.

Známe z historie, jak těžce naše dělnická třída za politickou svobodu bojovala, jak byla za tento boj persekvována a trestána na osobní svobodě a mnohdy i hrdlem. Ničeho se feudální a kapitalistický řád nebál více než svobodného projevu dělnické třídy, vedeného za dosazení takových svobod, v nichž každý občan ve státě by byl rovnoprávný bez ohledu na majetek nebo společenské postavení. Spolkové právo v buržoasní demokracii u nás nebylo a dodnes v západních buržoasních demokraciích není právem dělnické třídy a pracujícího lidu měst a venkova. V buržoasních státech západu stále je bezprávím a útiskem pro dělnictvo přesto, že jejich ústavy o těchto právech občanské svobody honosně mluví.

Buržoasní spolkové právo popírá práva dělnické třídy nejen v projevu politickém, ale i v zápasech o nejzákladnější potřeby a nároky pracujících, t. j. v uplatňování práva na spravedlivé mzdy, v uplatňování práva na práci a v uplatňování práva na sociální zajištění v nemoci, invaliditě nebo ve stáří. A nechoďme pro důkazy ani daleko do historie. Současná doba nám jich dává více než dost, abychom se přesvědčili, že spolkové t. zv. právo starého buržoasně kapitalistického světa bylo tříštěno záměrně na malicherné společkování, počínaje stolními společnostmi v začazených hospodách, jež měly atomisovat a tříštit i malé spolky podle stanov, až do odborových organisací, kterých bylo několik tisíc, z počátku se zaměřením cechovním a vzájemně se podporujícím.

Bylo to záměrné odvádění pracujících od zájmu o veřejný a politický život, jehož řízení si ponechává privilegovaná kasta bohatých pouze pro sebe a svoje zájmy zaměřené na nezřízené kořistění z dělnické práce.

Vraťme se však k důkazům, jež usvědčují západní buržoasní demokracie, jak falešně je jimi vykládána a prováděna politika svobodného projevu dělnické třídy a pracujícího lidu a jak každý svobodný projev brutálně potlačují. Obžaloba kapitalistického režimu je tím průkaznější, že pracující lid v tomto případě neuplatňuje žádné materiální požadavky, neohrožuje žádné státní zřízení, ani neporušuje platné, buržoasní společnost chránící zákony. V současné době je tam pracující lid terorisován za to, že chce svými projevy manifestovat za nejlidštější, nejkulturnější a nejpokrokovější požadavek všeho lidstva, jímž jest udržení světového míru.

Ano, bojovat za mír je v t. zv. demokraciích západního světa zločin, který se zakazuje a trestá. Přímo školský případ se udál v těchto dnech ve Francii, kde vláda zakázala sjezd francouzských obránců míru v Paříži, který měl být zahájen 15. července. Tento zákaz vyvolal pochopitelně rozhořčení celé pokrokové veřejnosti, která se na něj dívá jako na fašistické opatření. Zákaz mírového sjezdu ve Francii není zdaleka jediný. Mocipáni kapitalistických zemí stále více používají politického teroru a pronásledování a pokoušejí se tak potlačit velkou myšlenku boje za mír. A ne jinak to probíhá v Americe. Začátkem června zatkla na př. policie v Bostonu vedoucí organisace "mírumilovní občané nové Anglie". Obviňují tyto funkcionáře a bojovníky za mír z porušování veřejného pořádku, poněvadž rozšiřovali tiskoviny žádající ukončení války v Koreji a nastolení spravedlivého a trvalého míru. V Brazílii prohlásily úřady návrh Světové rady míru za ilegální listinu. V těchto dnech potvrdil ankarský vojenský soud svůj rozsudek nad členy Turecké společnosti obránců míru a dal je vsadit do vězení. Nedávno napadl prudce britský ministr zahraničí ve sněmovně připravovaný festival mládeže a vyhrožoval trestními sankcemi mladým Angličanům, kteří chtějí jet do Berlína. Francouzská vláda odmítla vypravit vlak pro účastníky třetího festivalu mládeže. Američtí průmyslníci prohlásili, že propustí na hodinu všechny mladé pracovníky, kteří se přihlásili k účasti na světový festival mládeže v Berlíně. Stamiliony pokrokových lidí na celém světě bojují ovšem proti této podvodné svobodě buržoasních demokracií a vítězně nesou prapor míru a lidských svobod všem utlačovaným národům. Pravda a mír budou existovat i přes všechna tato opatření. Pravda o míru a boji za mír nezná hranic, nedá se zadržet ve svém pohybu od země k zemi, od člověka k člověku, od srdce k srdci. Pro nás je jenom odstrašující ukázkou těchto několik málo z mnoha případů, jak vypadá tak zvaná svoboda shromažďovací v západních buržoasních státech, kterou dělnická třída a my všichni odsuzujeme a pranýřujeme. A nebylo by úplné, kdybych zapomněl na nové podvodné volební řády ve Francii a Itálii, na jejichž základě byly prováděny volby, jež jsou ostudným popřením nejprimitivnějších občanských svobod. Statisíce a miliony hlasů dělníků a pokrokových lidí jsou bezostyšně kradeny socialistickým pokrokovým kandidátům a připočítávány k dobru fašistickému generálu de Gaulleovi a ostatním reakčním a protilidovým kandidátům. Tyto ostudné zjevy potlačování občanských a shromažďovacích svobod pracujícího lidu západními imperialisty musí být tak pobídkou všemu pokrokovému lidstvu světa, aby tím usilovněji prosazovali svoji vůli a touhu po svobodě, poněvadž boj za svobodu dělnické třídy je nerozlučně spojen s bojem za světový pokrok, s bojem za světový mír, za svobodu národů a blahobyt všeho lidstva. (Předsednictví převzal místopředseda Valo.)

A podívejme se na poměry v našem lidově demokratickém státě, jak především od r. 1948 se vyvíjel život našich veřejných složek. Revoluční odborové hnutí jako největší masová organisace pořádá volně desetitisíce schůzí a shromáždění ročně. Finančně podporuje tisíce závodních klubů, kroužků a besed, kde se volně vytváří společenský život. Diskutuje se v nich, pořádají se společenské akce, podporuje se lidová tvořivost v národní písni, tanci, hudbě a v ostatní kulturní práci. Náš Sokol s nejširší tělovýchovnou působností je svobodnou tělovýchovnou organisací v rámci a za podpory celého národa. Totéž platí o Čs. svazu mládeže, o Čs. svazu žen a řadě dalších masových složek, které nejen svobodně rozvíjejí svoji veřejnou činnost, ale nacházejí pro svoji práci všestrannou podporu vlády i veřejné lidové správy. Zbavili jsme se již balastu tisíců bezvýznamných společků a nahradili jsme je útvary a organisacemi celostátními s nejširším posláním na politické, hospodářské i kulturní výstavbě našeho státu.

Tak chápe opravdovou svobodu člověka socialistická společnost a řád a tak ji uskutečňuje lidově demokratický stát, v němž požívá nejširší občanské svobody každý občan, který poctivě pracuje a má dělnickou třídu, pracující lid a lidově demokratické zřízení rád. A je naším úkolem, všech veřejných pracovníků, abychom svobody organisování a shromažďování používali a využívali k socialistické výchově našeho lidu, abychom mu dovedli ukázat falešné a zrůdné pojetí t. zv. svobody v kapitalismu, které trestá i pokusy o svobodné projevy pracujícího lidu a buržoasním spolkovým právem sleduje jen další zotročení a vykořisťování dělnické třídy. Náš pracující lid již dnes cení rovnoprávnost a svobodu, jež mu dává lidově demokratický řád, v němž si sám o sobě svobodně rozhoduje a sám si svobodně vládne. Jsme hrdi na toto politické uvědomění a sebevědomí a přejeme si, aby zákon o dobrovolných organisacích a shromážděních byl dalším podnětem k bohaté a tvůrčí lidové iniciativě, aby nám pomáhal v boji a výchově nového socialistického člověka.

Hlásíme se jako politický klub českých socialistů upřímně k této práci, jíž přeji čest a zdar. (Potlesk.)

Podpredseda Valo: Ku slovu je prihlásený súdruh posl. Horn. Dávam mu slovo.

Posl. Horn: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Žijeme ve velké době. Umírá stará kapitalistická společnost a s ní kapitalistický člověk. Rodí se nová společnost, společnost socialistická, socialistický člověk.

Se starou kapitalistickou společností umírají ovšem i všechny formy starého společenského života. Je proto i dnes projednávaný zákon o dobrovolných organisacích a shromážděních, kterým nově, lidově demokraticky upravujeme shromažďovací a spolčovací právo, logickým a nezbytným výsledkem našich hospodářských a politických poměrů.

Jak tu bylo již ukázáno, je a byla v buržoasních a imperialistických státech spolková a shromažďovací svoboda vždy jen svobodou podle litery zákona, ve skutečnosti však - pokud jde o pracující lid - svobodou každodenní praxí tisíckrát pošlapávanou. Ostré rozlišování těchto svobod pro třídu vládnoucí buržoasie a její nohsledy od svobod pro dělnickou třídu plně dokazuje, jak nezadatelnost ústavních práv a svobod byla ve skutečnosti přeměněna v třídní nástroj brutálního útisku vykořisťované třídy třídou vykořisťovatelskou.

Buržoasie dobře věděla, že v organisaci a sjednocení tkví síla pracujících. Ona to byla, která nutně ve vývoji společnosti zplodila proletariát, nahromadila jej v průmyslových centrech, ve velikých závodech v ohromných masách. Systém kapitalistické výroby právě s těmito masami vykořisťovaných tvořil sám o sobě přirozenou organisací dělnické třídy, které stačilo dát třídní vědomí toho, že proletariát nemá co ztratit, leda své okovy, získat však může všechno, třídní vědomí společenského poslání proletariátu, aby se stal pro buržoasii nebezpečnou sopkou. Proto čím více proletariát rostl, tím více vyvíjela buržoasie úsilí, aby zabránila přeměně této kvantity v kvalitu, úsilí čím usilovnější, tím marnější.

Podle staré zásady vládnoucích vrstev "rozděl a panuj" záměrně potlačovala snahy o třídně vědomé sjednocení dělnické třídy a proti pokrokové socialistické organisaci vytvářela organisace žluťácké, stávkokazecké, pinkertonské, které hlásaly místo třídního boje třídní zradu hradního míru. Záměrně zakládala celé tucty politických stran a straniček, často formálně protichůdných, které se navzájem potíraly do roztrhání huby, aby tak zakrývaly, jak svorně stojí na principech záchovy kapitalistické společnosti.

Za nimi následovaly pak stavovské a reformistické svazy a za nimi tisíceré spolky a společky, jichž zájmy a zájmečky se veskrze jakoby střetávaly a navzájem potíraly, které však sloužily při tom jednomu a témuž hlavnímu cíli buržoasie, roztříštit, rozmělnit přirozenou masovost a jednotnost vykořisťované třídy, organisační předpoklad jejího úspěchu a vítězství.

Počínaje formálně neviňoučkými pivními organisacemi maloměšťácké buržoasie a charitativními společky přesycených bohaček, které si vykupovaly klid svědomí nad otřásající bídou hladových statisíců a milionů milodary u kostelních vrat, přes spolky a společky rodáků a jmenáků, stolní společnosti a panské kluby až po gangsterské bandy Ku-Klux-Klanu, černé, hnědé a šedé košile a selské jízdy atd. - všechno to mělo jeden a jediný cíl: po dobrém či zlém odtrhnout, odlákat nebo odradit či zastrašit jednotlivce a masy od zájmu na věcech veřejných. Tisícery drobných nitek připoutávala tak buržoasie a za sebou vlekla pracující, rozbíjela jejich zájem o politické věci, využívajíc drobných individualistických sklonů a zájmečků. A kde ani to všechno nepomáhalo, sahala k organisovanému násilí, teroru, úkladným a justičním vraždám, koncentrákům, válečným jatkám.

Patří k nehynoucí cti a slávě v celé historii dělnického hnutí, že dělnická třída dovedla v tomto vlnobití buržoasního spolkového a shromažďovacího zpátečnictví využít i formálních práv i svobod měšťáckých řádů, bojovat za jejich rozšíření a i v rámci platných měšťáckých předpisů a zákonů spolčovat a shromažďovat pracující lid k třídnímu boji proti vykořisťovatelům. Také historie našeho dělnického hnutí a jeho třídního boje je plna zářných příkladů úspěšného úsilí v boji o spolčovací a shromažďovací svobodu.

Dělnická třída a pracující lid, který vítězně smetl buržoasii s jejích politických posic a úspěšným budováním socialismu vytlačil kapitalistické zbytky ze všech posic hospodářských, musí nezbytně skoncovat s veteší buržoasního dědictví, přetrhat staré buržoasní tradice a všem pracujícím lidem stále ukazovat, jak věci hospodářské a politické jedno jsou. Do tohoto velkého úkolu je třeba zapřáhnout všechny instituce, které dnes již máme nebo které budujeme, nebo kterým dáváme novou, dnešní situaci odpovídající ideovou náplň. Jdeme po nové cestě, po cestě úspěšné výstavby socialismu a k tomu, abychom došli jako jeden celek, potřebujeme nutně vést široké masy pracujících, učit je nové náplni svobodného socialistického života.

Podle Marxe a Engelse může být dosaženo svobody a rozvoje společnosti jen tehdy, sjednotí-li pracující lid své síly, protože samostatně jednající jedinec svého osvobození nedocílí.

Soudruh Stalin říká: "Základním kamenem marxismu je masa, jejíž osvobození je hlavní podmínkou osvobození osobnosti."

To znamená podle marxismu, že osvobození osobnosti není myslitelné do té doby, dokud se neosvobodí masa.

Socialismus osvobozuje masy od vykořisťování člověka člověkem, od hospodářského útlaku, od hmotné závislosti "majitele pracovní síly" na majiteli výrobních prostředků. Toto hospodářské osvobození vytvoří zároveň předpoklad pro osvobození celé společnosti od starých návyků a přežitků.

Podle soudr. Stalina mají v našem hospodářském řádu "vzájemné vztahy lidí ve výrobním procesu povahu družné součinnosti a socialistické vzájemné pomoci pracovníků zbavených vykořisťování." Tyto nové vztahy mezi lidmi, které vznikají při výrobním procesu, jsou základem, z něhož se vytvářejí i nové vztahy společenské. Vztahy, jejichž podkladem je družná součinnost a vzájemná pomoc, musí prolnout celý život společnosti. V těchto vztazích je překonáván antagonismus mezi zájmem jednotlivce a zájmem kolektivu. Tyto nové vztahy činí zájem osobnosti a zájem společnosti nedělitelnými.

Při tom si musíme ovšem být vědomi toho nejdůležitějšího, že totiž tento nový poměr lidí k lidem je poměrem lidí socialistické společnosti a že u nás jsme k jejímu zbudování teprve přikročili a podmínky pro její upevnění jednak teprve vytvořili a jednak teprve vytváříme. Jsme si vědomi toho, že socialismus a socialistickou společnost nevytvoříme sebelepším a sebedokonalejším předpisem nebo dekretem.

Socialistická přestavba společnosti, v jejímž průběhu se rodí noví lidé a nové vlastnosti lidí - lidí osvobozených od nízké kořistnické morálky a chamtivé vášně vlastnit nejen věci, ale i lidi - přetváří v procesu tohoto vývoje lidi zatížené všemi možnými ctnostmi a nectnostmi buržoasní morálky.

Lenin říká: "Staří utopističtí socialisté si představovali, že socialismus lze vybudovat toliko novými lidmi, že nejdříve vychovají hezounké, čisťounké a skvěle vyškolené lidi a s těmito že teprve budou budovat socialismus. My jsme se tomu vždycky smávali a říkali, že je to loutková hra a hraní si slečinek na socialismus, nikoliv však vážná politika. Chceme vybudovat socialismus s lidmi, které kapitalismus vychoval, zkazil a demoralisoval, ale které kapitalismus také zocelil k boji."