Ke splnění plánu je především zapotřebí zajistit dosažení plánované produktivity práce rovnoměrným plněním plánu na všech staveništích, dokonalou přípravou staveb, zaměřenou ve větším rozsahu než doposud na organisování rychlostaveb a stavění v proudu. Dále je třeba přenášet osvědčené novátorské methody na všechna pracoviště, lépe využívat pracovní doby a strojů a důsledně rozepisovat krátkodobé provozní plány až na jednotlivé čety a pracovníky.

Je tedy nutno, aby naše stavební výroba se zaměřila na urychlené odstranění všech nedostatků a překážek zde nanesených a využila všech bohatých zkušeností sovětských stavbařů i našich úderníků a novátorů a ve spojení s činorodou tvůrčí sílou širokých mas pracujících ve stavebnictví učinila vše, aby zameškané dohonila a ke konci roku plánované úkoly nejen splnila, ale případně i překročila.

Je třeba začít pracovat tak, jak to jasně ukázali 10. června t. r. na velikém aktivu stavebních zaměstnanců v Ostravě předseda vlády Antonín Zápotocký, ministr stavebního průmyslu prof. dr. inž. Emanuel Šlechta, ministr těžkého průmyslu Gustav Kliment a předseda Ústřední rady odborů posl. Zupka. Projednávaný vládní návrh zákona dává k tomu všechny předpoklady.

Tato osnova má především za úkol, aby znárodňovací předpisy provedené na základě dekretu presidenta republiky ze dne 24. 10. 1945, č. 100/1945 Sb. a na základě dalšího znárodňovacího zákona z 28. dubna 1948 č. 121/1948 Sb. byly uvedeny některými už provedenými a nyní nově navrhovanými změnami v soulad s názory na státní socialistické vlastnictví, dále aby přispěly k zjednodušení znárodňovacího procesu a konečně aby byly přizpůsobeny změnám vyplívajícím z dosavadního vývoje našeho právního řádu.

Novelisovaný zákon přinese také podstatné a prospěšné změny v organisaci národního podnikání ve stavebnictví. Jde zejména o to, aby některé už zastaralé dřívější předpisy byly nahrazeny novými a pružnějšími, které by byly v souhlase se zákonem o národních podnicích průmyslových č. 103/1950 Sb. V souvislosti s tím jde také o novou organisaci celostátního stavebního podniku, jímž jsou Československé stavební závody. I když tento národní podnik, ve kterém bylo soustředěno přes půl druhého tisíce majetkových podstat znárodněných a konfiskovaných závodů, sehrál svou úlohu v epoše vývoje našeho podnikání ve stavebnictví celkem dobře, přece jen současný zrychleny rozvoj všech našich výrobních sil si vyžaduje i zde organisačních změn. Ukazuje se potřeba rozčlenění Československých stavebních závodů do většího počtu národních podniků, aby byly odstraněny zbytečné mezičlánky a zjednodušením organisačního systému dosaženo rychlého a přímého řízení stavebních podniků i jednotlivých stavenišť. Naše národní podniky budou ve stavebnictví vznikat prakticky na podkladě dnešních Československých stavebních závodů, i když ne přímo, přeměnou dosavadních závodů na národní podnik. Bude to formálním dovršením procesu, ve kterém rozhodování podnikového charakteru je z podnikového ředitelství Československých závodů stavebních přenášeno do složek nižších, takže činnost tohoto ředitelství bude stále více soustřeďována na funkci řídící, jak ji v jiných hospodářských odvětvích vykonávají generální ředitelství vůči podřízeným národním podnikům. Tuto řídící funkci vlastně již také Československé stavební závody vykonávají vůči některým národním podnikům organisovaným podle § 13 odst. 1 zákona č. 121/1948 Sb.

V době účinnosti navrhovaného zákona budou tu vedle nových národních podniků ještě také Československé stavební závody, vykonávající obě uvedené funkce, a to podnikovou a řídící, a to do té doby, dokud zřizováním nových národních podniků nebude jejich podniková činnost a majetková podstata jí sloužící vyčerpána. Teprve pak Československé stavební závody jako národní podnik zaniknou, a pokud jejich ředitelství bude vykonávat ještě některé úkoly řídící vůči národním podnikům, bude třeba je přeměnit na generální ředitelství podle § 33 zákona č. 103/1950 Sb.

Aby s ohledem k četným změnám a úpravám, k nimž došlo od vydání zákona č. 121/1948 Sb., bylo docíleno přesného přehledu o znárodnění ve stavebnictví, zmocňuje se v článku třetím navrhované osnovy ministr stavebního průmyslu k tomu, aby ve Sbírce zákonů vydal úplné platné znění zákona č. 121/1948 Sb., tak jak vyplývá z pozdějších předpisů a z článku I navrhované osnovy.

Závěrem možno říci, že tato novelisace zákonných předpisů o znárodnění ve stavebnictví dá našemu stavebnímu průmyslu pevnou základnu k dalšímu úspěšnému rozvoji a k možnostem plnit po všech stránkách plánované investiční úkoly. Při tom však je třeba, abychom se učili z dosavadních úspěchů a vyvarovali se chyb a nedostatků, kterých jsme se často v našem stavebnictví dopouštěli. Zvlášť se učme důsledněji z bohatých zkušeností průkopníků socialismu - sovětských lidí, kteří výstavbu své země začínali za mnohem těžších podmínek než my a přece docílili a docilují závratných úspěchů zejména svými gigantickými stavbami komunismu, které straší starý kapitalistický svět, poněvadž přesvědčivě dokazují přednosti socialistického řádu nad řádem kapitalistickým.

Půjdeme-li za velkým vzorem, jakým je pro nás Sovětský svaz, a zavedeme-li na základě nového zákona do našeho stavebnictví lepší organisaci plánování i práce, jakož i lepší spolupráci s projekčními místy i se stavebníky a hlavně dovedeme-li zmobilisovat všechny pracující ve stavebnictví k socialistickému soutěžení, k novátorskému hnutí a k masovému rozšiřování nových method práce, pak naše znárodněné stavebnictví může své úkoly Gottwaldovy pětiletky úspěšně a včas splnit.

Výbor hospodářský projednal návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon o znárodnění ve stavebnictví, tisk 568, ve schůzi dne 4. července t. r. a výbor ústavně-právní dne 5. července t. r. a oba výbory doporučují jej ke schválení v navrhovaném znění výborových zpráv beze změny. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Polanský: Ke slovu není nikdo přihlášen.

Přistoupíme ke hlasování.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovat najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona ve znění zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 3. bod pořadu.

Přistoupíme k projednávání čtvrtého bodu pořadu, jímž je

4. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona, jímž se zrušují oprávnění civilních techniků a inženýrské komory (tisk 582).

Zpravodajkou je posl. dr. Patschová; dávám ji slovo.

Zpravodajka posl. dr. Patschová: Paní a pánové, soudruzi a soudružky!

Projednávaný vládní návrh zákona je jedním z těch, jimiž v oblasti svého právního řádu očišťujeme hospodářský život od zbytků kapitalistické minulosti.

Smysl a účel vládního návrhu zákona vysvitne nejlépe, vyjasníme-li si vývojový obraz, jímž procházela kategorie civilních techniků i instituce inženýrských komor, které se tímto návrhem zrušují. Při reorganisaci státní stavební služby, jež byla provedena v dobách nastupujícího liberalismu za starého Rakouska ministerským nařízením z r. 1860, byli u t. zv. politické správy ustanoveni techničtí odborníci k obstarávání technických věcí. Současně s tím byli k obstarávání ostatních technických věcí obcí, korporací a obecenstva zřízeni civilní inženýři, kteří mohli být za odměnu ustanovováni i k obstarávání státní technické agendy. Původní tři kategorie těchto soukromých techniků, kteří se dělili na techniky stavební, architekty a zeměměřiče, byly postupem času rozšířeny na 4, pak na 9 a konečně v první republice vlád. nařízením č. 38/34 Sb. na 12 kategorií civilních techniků, k nímž se řadila ještě od r. 1882 zřízená kategorie úředně oprávněných báňských inženýrů. Tyto kategorie a tato právní úprava, jejíž základ tkvěl v min. nařízení z r. 1860, trvají v Čechách a na Moravě dodnes; na Slovensku je celkem 9 kategorií, z nichž jednu tvoří civilní báňští inženýři.

Od r. 1866 se civilní technici v Čechách sdružovali ve stavovské organisace, která od devadesátých let byla nazývána inženýrskou komorou. V r. 1913 byly tyto inženýrské komory zřízeny pro jednotlivé země a členství v nich bylo pro civilní inženýry povinné. Po vytvoření prvé republiky byla zákonem z r. 1920 zřízena jediná inženýrská komora pro celou republiku, jež se dělila na pracovní sekce v Praze, v Brně a v Bratislavě. Za okupace byla bratislavská sekce přeměněna na samostatnou inženýrskou komoru, která po roce 1945 nebyla již k pražské komoře přičleněna.

Když byla instituce civilních techniků zakládána, soudilo se, že hlavním jejich úkolem bude jejich spolupůsobení se státní správou. Je ovšem přirozené, že v soukromokapitalistické společnosti se záhy ukázalo, že civilní technici nemají příliš mnoho zájmu o spolupráci se státem ani o činnost notářsko-technickou, která spočívá v tom, že některé úkony prováděné civilními techniky mají povahu úkonů prováděných orgány veřejné správy, nýbrž tito technici věnovali se samozřejmě převážnou měrou výnosnější činnosti podnikatelské, což platí zejména o inženýrech stavebních kategorií. Činnost civilních techniků zahrnovala v sobě projektování, provádění technických děl a činnost notářsko-technickou.

Vítězný únor vnesl i do této situace podstatné změny, jež ukázaly neudržitelnost dosavadního stavu. Z činnosti civilních techniků byla nejvíce dotčena provedeným znárodněním a vybudováním socialistického podnikání především činnost podnikatelská, což platí i o projekční činnosti civilních techniků, kde bylo záhy přikročeno k likvidaci této činnosti administrativními opatřeními býv. ministra techniky. Třetí úsek činnosti, činnost notářsko- technická, může pak být vykonávána orgány veřejné správy a podniky socialistického hospodářského sektoru, takže ani v tomto směru není civilních techniků zapotřebí.

Vládní návrh zákona právem proto zrušuje oprávnění civilních techniků, a to ke dni 31. prosince 1951, neboť této doby je třeba k tomu, aby byla učiněna opatření k zajištění dokončení prací, které civilní technikové převzali k splnění jednotného hospodářského plánu. Tato opatření se stanou vyhláškou ministerstva stavebního průmyslu, jež bude vydána v dohodě se státním úřadem plánovacím a příslušným ústředním úřadem a podle níž další provádění prací převezmou orgány veřejné správy, nebo národní a komunální podniky, nebo konečně lidová družstva, jež se zabývají týmiž nebo podobnými pracemi. Vyhláška bude uveřejněna v Úředním listě, tak aby s jejím obsahem byl seznámen široký okruh osob. Aby práce, jež mají být dokončeny, nebyly neúměrně zvětšovány, stanoví vládní návrh zákona, že civilní technici nesmějí po 31. říjnu 1951 přijímat žádné nové práce.

Pokud jde o notářsko-technickou činnost, stanoví návrh zákona, že tato činnost bude napříště vykonávána kvalifikovanými odborníky u orgánů veřejné správy, u národních a komunálních podniků nebo lidových družstev.

Vládní návrh zákona dále stanoví, že civilní technikové jsou povinni odevzdat do 31. ledna 1952 své pečeti ke zničení okresnímu národnímu výboru svého bydliště. Stejně jsou povinni odevzdat i archivy a ostatní písemnosti, které se týkají prováděných prací. Pokud mají civilní technici zařízení, jež sloužila k výkonu jejich povolání a jichž se může dále používat v jiném pracovním úseku, provedou okresní národní výbory soupisy těchto zařízení, načež do 29. února 1952 budou tato zařízení za příslušnou náhradu odevzdána na výzvu ústřednímu úřadu, podnikům nebo družstvům, jež mají tato zařízení převzít.

Aby bylo zajištěno, že odevzdání těchto přístrojů nebude zmařeno nebo ztíženo, obsahuje vládní návrh zákona ustanovení, podle něhož právní úkony o těchto zařízeních jsou neplatné, byly-li předsevzaty po 1. lednu 1951, neboť nejméně od této doby bylo již civilním technikům známo, že se chystá příslušná úprava.

Až bude provedeno zrušení oprávnění civilních techniků, bude těchto techniků možno použít v orgánech veřejné správy i v socialistickém hospodářském sektoru jako odborných technických pracovníků, kde budou zařazeni do pracovního poměru. V tom směru jde jen o pokračování procesu, který již před časem slibně započal a jejž vládní návrh zákona jen dovršuje. Stačí všimnouti si několika cifer. V českých zemích bylo celkem 2.170 civilních techniků všech kategorií, na Slovensku asi 180. Akcí bývalého ministerstva techniky byly vytvořeny předpoklady pro to, že počet samostatně činných civilních techniků klesl asi na 260, při čemž asi 190 z nich je starších 50 let a pouze zbytek mladší 50 let. Také na Slovensku není již asi kromě 20 zeměměřičů samostatně činných civilních techniků vůbec. Zbývá tedy z původního počtu civilních techniků již jen asi 10 %, kteří se stále plynule zařazují jako zaměstnanci do nových pokrokových forem našeho hospodářství.

Z toho je patrno, že oprávnění civilních techniků pozbylo svého významu a že také jejich stavovské organisace - inženýrské komory v Praze a v Bratislavě - jsou zbytečné. Vládní návrh zákona, kterým se oprávnění civilních techniků i inženýrské komory zrušují, odpovídá tedy dnešnímu vývojovému stavu a je plně odůvodněn.

Ústavně-právní výbor projednal ve své schůzi dne 5. července 1951 tento návrh zákona a usnesl se jednomyslně doporučit jej plenu Národního shromáždění ke schválení ve znění zprávy výborové. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Polanský (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen.

Přistoupíme k hlasování.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovat najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona ve znění zprávy výborové, nechť zvedne ruku (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 4. bod pořadu.

Přistoupíme k projednávání pátého bodu pořadu, jímž je

5. Zpráva výboru zemědělského k vládnímu návrhu zákona o odborné správě lesů (tisk 579).

Zpravodajem je posl. Jann; dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Jann: Paní a pánové, soudružky a soudruzi!

Předložený návrh zákona o odborné správě lesů odstraní existující rozdíly zákonných úprav v českých zemích a na Slovensku, které v této době neodpovídají moderním zásadám plánovaného hospodářství na malých lesních plochách. Zatím co velké lesní celky většinou státních lesů jsou už od roku 1945 řádně odborně obhospodařovány a pevně vkloubeny do hospodářského plánu, hospodářství v drobných lesích je prováděno po staru. V těch lesích, které jsou v majetku vesnických boháčů, je právě v důsledku nedostatečné veřejné kontroly hospodařeno kořistnickým kapitalistickým způsobem.

Navrhovaný zákon zrušuje lesní společenstva majitelů drobných lesů a Svaz lesních společenstev a svěřuje povinnost o odbornou správu drobných lesů státním lesům. Zákon pak ještě více prohlubuje kontrolu a dohled národních výborů na hospodaření v lesích. Plocha lesů, které se bude nová zákonná úprava dotýkat, zaujímá celou jednu čtvrtinu výměry lesů v Československu.

Dědictví kapitalistického hospodářství a drancování našich lesů okupanty vyžadují si v zájmu společnosti rychlé odstranění následků tohoto hospodářství, které se projevuje i zhoršením klimatických poměrů některých oblastí republiky.

Hlavní význam navrhované osnovy zákona spočívá v tom, aby naše lesní plochy povětšině v majetku rolníků a národních výborů byly obhospodařovány v rámci našeho plánovaného hospodářství tak, aby společnosti přinášely největší užitek. Lesy jsou zdrojem velmi cenné suroviny pro náš průmysl. Dále jejich funkce spočívá i v tom, že přímo ovlivňují klimatické a vodní poměry ve státě. Pracující lid našeho státu má jistě právo žádat, aby ve všech lesích bylo správně hospodařeno a aby lesy byly odevzdány další generaci bohatší, aby vytvářely ještě lepší podmínky k blahobytu v socialistické společnosti.