Newyorský denník 23. 5. 1951 o poslednom kongrese Slovenskej ligy referuje takto: "Na vjazde boli zástupci ľudáckej gardy v plnom počte. Videli sme tam dr. Hrušovského, známeho slovenského nacistického historika, dr. Pauču, dr. Mikulu a nechýbali ani nacistickí redaktori Slováka, Prídavok a Holý. Všetci títo nacisti a gardisti dávali na vjazde amerických krajanov pozor, aby sa ich zakladateľovi a hlavnému veliteľovi HG Sidorovi nestala žiadna krivda. Teda organizácia presne podľa HG a metódy, akým ich naučili Nemci na zvláštnych kurzoch v Nemecku." Pokrokové ľudové noviny pod nadpisom "Pustili capa do záhrady" referujú v súvislosti s kongresom Slovenskej ligy o nich ako o fašistických zločincoch, privedených do ich dvora...

Pokúsil som sa ukázať pravú tvár našej zradcovskej emigrácie tak, ako ju ona sama vidí.

Všetkým týmto zradcom našich národov zakazuje český a slovenský ľud čo najrozhodnejšie, aby kdekoľvek hovorili jeho menom. Politickí emigranti sa vylúčili z národa, ktorý na nich pre ich rozvratnícke snahy zanevrel. Náš národ týchto ľudí nepotrebuje, lebo pevne zakotvil v tábore pokrokových síl, vo veľkom tábore slovanskej a ľudovodemokratickej vzájomnosti.

Prácou svojich rúk a hláv sa chceme zaslúžiť o zachovanie mieru na svete. Chceme si pokojne vybudovať našu vlasť a chceme pri budovaní pomáhať aj našim spriateleným štátom.

Tieto naše poctivé snahy nechcú chápať naši emigranti a ani ten zbytok domácej reakcie, ktorý, často pod rúškom politickej legitimácie, sa u nás ešte zachránil.

My úprimne vítame, že Obrodený Národný front zaviedol vo svojich radoch permanentnú čistku, lebo len týmto spôsobom sa zbavíme zjavov a ľudí, ktorí si mysleli, že môžu všetko robiť, lebo cítili vo vrecku legitimáciu niektorej strany. Prajeme si, aby všetci záškodníci, ktorých snahy sú totožné s túžbou emigrantov, boli odhalení a náležite potrestaní.

Strana Slovenskej obrody, za ktorú hovorím, súhlasí s predloženou osnovou zákona o ochrane štátnych hraníc a víta všetky opatrenia, ktoré budú v zmysle tohto zákona urobené.

Preto poslanci nášho klubu budú za tento zákon hlasovať. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Ďalej je prihlásená pani posl. Zimáková. Dávam jej slovo.

Posl. Zimáková: Soudružky a soudruzi, vážené Národní shromáždění!

V této zasedací síni bylo předneseno již mnoho dokladů o veliké lásce a nadšení, s nímž náš pracující lid buduje svůj nový život, i o obětech, které pro tento svůj nový, lepší a člověka jedině důstojný život již přinesl a dále přináší. A nemůže ani být jinak, než že se i v našich jednáních citlivě odráží všechno, čím naši pracující žijí, a že se proto den ze dne více učíme vážit si člověka, ctít člověka a hluboce svůj nový život milovat.

Proto nás všechny tak nesmírně rozrušila zpráva o tom, že dne 2. července t. r. byli v obci Babicích na moravskobudějovickém okrese teroristickou skupinou úkladných vrahů surově zavražděni 3 funkcionáři MNV, a sice jeho předseda a řídící učitel Tomáš Kuchtík, místopředseda lesní dělník Josef Roupec a finanční referent dělník Bohumír Netolička, při čemž čtvrtý člen rady a předseda MAV dělník František Bláha byl ve vražedném úmyslu těžce zraněn.

Přímí pachatelé a jejich pomahači byli dík vysoké vyspělosti našich bezpečnostních orgánů, osobní pomoci soudr. ministra Kopřivy a aktivní spolupráci občanů z místa a okolí během necelých 24 hodin dopadeni a neujdou spravedlivému, rychlému a tvrdému soudu a trestu. (Potlesk.)

Dnes projednáváme, soudružky a soudruzi, zákon o ochraně našich hranic, a to, co se stalo v Babicích, s ním velmi úzce souvisí. Právě na tomto případě bylo totiž znovu a zvlášť výrazně prokázáno, že představitelé starého, zahnívajícího světa kapitalistického lidožroutství se nezastaví před ničím, ani před sebehanebnějšími činy, aby si alespoň na čas upevnili své posice. Je totiž již naprosto přesně prokázáno, že v čele teroristické skupiny, která přepadení na Moravskobudějovicku provedla, byl agent západních imperialistů, který byl vycvičen v Bavorsku ve zvláštním táboře pro špiony a teroristy a s jasnými příkazy svých západních chlebodárců byl dopraven před nedávném na naše území.

Ale i v mnohém dalším je tento případ velmi poučný. K přepadení a vraždám došlo v našem kraji právě na moravskobudějovickém okresu, který je v našem kraji nejbohatším zemědělským okresem s poměrně velkým počtem vesnických boháčů a vyslovených kulaků. Na Moravskobudějovicku se také u nás nejsilněji projevovala zrádná činnost staré lidové strany a reakčních kněží. Pomahači teroristické skupiny byli vyložení vesničtí boháči z Babic i jiných obcí v okolí. A samozřejmě ani oni neujdou zaslouženému trestu. Ale ještě více: je přesně prokázáno, že o záměrech teroristické skupiny věděli, je schvalovali a jim napomáhali někteří proradní, protilidoví katoličtí kněží. Jejich nenávist proti našemu lidu a našemu lidově demokratickému režimu šla dokonce tak daleko, že vrahům požehnali zbraně - vražedné nástroje a zavěsili jim na krky posvěcené růžence.

My jsme, soudruzi a soudružky, dobře věděli, že stavět nový, spravedlivý socialistický řád je možno jedině v urputném boji proti všem zlotřilým silám minulosti, v tvrdém třídním boji. A přece námi zpráva o hrůzném zločinu v Babicích do hloubi srdce otřásla. Soudruzi seděli v nočních hodinách při práci pro blaho obce a celku a přitom našli hrdinskou smrt. Jak by nás při pomyšlení na to nezachvátila veliká bolest. Kdybyste, soudruzi a soudružky, všichni znali ten překrásný, poklidný kout, tu naši líbeznou vysočinu, ani by se vám nechtělo věřit, že člověk tam ve své nenávisti k novému, osvobozenému životu pracujících a ve svém lpění na starém, blahobytném životě kapitalistů mohl klesnout tak hluboko. A přece je to plná pravda, která je velkým ponaučením pro nás všechny, zejména pro ty občany mezi námi, kteří se snad ještě domnívali, že o třídním boji, o nutnosti zvýšené ostražitosti, o nutnosti plnění a překročování úkolů pětiletého plánu v zájmu rozkvětu a zabezpečení republiky jen tak mluví komunisté z nějakých jen jim prospěšných důvodů.

Jistě je třeba dát si otázku, co svým činem chtěla teroristická skupina na Moravskobudějovicku z příkazu svých zahraničních pánů docílit. Jistě že počítali hlavně s tím, že zavražděním funkcionářů lidové správy v jedné obci zastraší ostatní v dalších a dalších obcích, aby jim bylo vyklizováno pole, aby jim byly umožňovány v ještě hanebnějším měřítku jejich zločiny. Ale na to my odpovídáme: Nás chcete zastrašit? Nás, svobodné lidi, stavitele nového světa, kteří sami žili v bědnotě nejhoršího kapitalistického vykořisťování? Nás, kteří jsme bojovali za svůj dnešek za dlouhých let předmnichovské republiky, kteří jsme bojovali za okupace a kteří den ze dne více na svém vlastním životě vidíme, jak dík dobrému, moudrému vedení Komunistické strany Československa, dík záštitě Sovětského svazu naše drahá, milovaná vlast čím dále tím více rozkvétá? Jak málo nás znáte! Jak málo znáte náš lid!

Náš lid odpovídá a vždy bude odpovídat tak: na ránu ránou, a ještě tvrdší a rozhodnější. (Potlesk.) Důkladně jste se, páni boháči za hranicemi i u nás doma, přepočítali. Jestliže jsme až dosud bojovali, budeme nyní bojovat jen tím více. Takto rozhodně hovoří naše továrny a vesnice i naše národní výbory nejen § Českomoravské vysočině, ale po celé naší republice. A vlna našeho spravedlivého rozhořčení vás vymete i z posledních koutů, vynese vás před soud lidu a vyřídí vás tak, že po vás nezůstane ani stopy. Své překrásné, hluboce lidské dílo výstavby socialismu si mařit nedáme a dovedeme je do vítězného konce.

Ještě ne dost dobře jsme pracovali. Ještě ne dost důsledně a v každém případě jsme postupovali proti vesnickým boháčům a ostatním zbytkům kapitalistických sil u nás, ještě jsme nebyli vždy dosti bdělí. Ale spolehněte, že své nedostatky odstraníme a že za své provokace a zločiny draze zaplatíte.

Toto je náš slib našim padlým soudruhům, toto je naše odpověď válečným paličům a jejich pomahačům. To je naše rozhodné slovo v boji za nový život a nového člověka, v boji za mír a socialismus. A svému slovu dostojíme. (Dlouhotrvající hlučný potlesk.)

Podpredseda Komzala: Posledným prihláseným rečníkom je pán posl. dr. Jelínek, ktorému dávam slovo.

Posl. dr. Jelínek: Paní a pánové, soudružky a soudruzi!

Každý skutečně samostatný národ miluje svou svobodu a bdí pozorně, aby nebyla porušena v ničem, co tvoří její obsah. Proto každý skutečně svobodný národ střeží své státní hranice a zabezpečuje je vůči přátelským sousedům mezinárodními úmluvami přátelskými a spojeneckými a před nepřítelem prostředky bezpečnostními a brannými. Jen ten národ, jehož vláda zaměnila pro hmotné zájmy početně slabé třídy vykořisťovatelů, třídy, jejíž je representantkou, svobodu svého národa za vasalství imperialistům, tak nečiní a zatím činit nemůže. Je ovšem ještě jeden rozdíl v ochraně státních hranic. Jsou státy, které předstírají, že jejich bezpečnost a jejich státní hranice jsou ohroženy tisíce a tisíce mil a kilometrů od jejich země, a zakročují vojensky v těchto dálkách, zastírajíce předstíranou obavou před ohrožením svou pravou lupičskou tvář. Proto jsme byli svědky amerického přepadení Koreje, jehož jednoroční trvání sice přineslo americkým monopolům obrovské zisky, avšak Americe ztrátu veškerého prestiže, americkému národu odpovědnost před celým světem a americké vládě a armádě nechvalnou pověst, že předstihly Hitlera a jeho zločince v ukrutnostech a nelidskosti. Proto snad budeme svědky nářku pana Attleeho a jeho společníků nad tím, že bezpečnost a hranice Velké Británie ohrožuje statečný lid iránský, když odmítá dát se nadále vykořisťovat jako dosud.

Naproti tomu jsou státy, které veškerým svým lidem a všemi svými národy pokojně budují uvnitř svých hranic hospodářské, sociální a kulturní uspořádání společnosti. Tyto státy netouží po cizím. Stojí pevně na svých hranicích a jsou připraveny odrazit tvrdě každého, kdo by se pokusil sáhnout na jejich svobodu a rušit jejich hranice.

Československá republika patří k těmto státům, ke státům, jež v čele se Sovětským svazem tvoří základ tábora míru. Její svobodný lid si váží své svobody a miluje ji. Příliš trpce okusil ve svých dějinách poroby a proto bdí nad svou samostatností a střeží své státní hranice. Tam, kde sousedíme se státy, jejichž vlády jako u nás v souhlase se svým lidem pokojně budují své země, chráníme své státní hranice společenstvím zájmů našich i sousedů, mezinárodní solidaritou pracujících, přátelskou spoluprací a vojenským spojenectvím. Tak by mohlo být a tak jednou bude po celé délce naší státní hranice. Dokud však za částí naší státní hranice rozhodují váleční imperialisté ze západu, dokud tam připravují napadení naší země a chtějí ji vnutit nový, ještě horší protektorát, musíme zde, v této části, použít k ochraně hranic prostředků, které nenechají nikoho na pochybách, že Československá republika, její národy a její vláda bdí nad mírem, nad svou samostatností a svobodou a že odrazí tvrdě každého, kdo se pokusí rušit naše státní hranice. (Potlesk.)

Vládní návrh zákona o ochraně státních hranic je v tomto smyslu naším příspěvkem v boji za světový mír. I když fronta bojovníků za mír není ohraničena ani moři ani státními hranicemi, přece jenom je třeba uvážit, že naše země, obklopená jinak zeměmi tábora míru, se stýká s územím, které podněcovatelé války připravují proměnit v nástupiště nové světové války, namířené proti SSSR, proti zemím lidové demokracie i proti nám.

Jestliže schválíme dnes zákon, kterým učiníme všechna opatření, aby tato tak dotčená a denně ohrožovaná část naší státní hranice byla zabezpečena proti útočníkům a jejich pomahačům, splníme, paní a pánové, soudružky a soudruzi, dvojí povinnost: splníme jednak to, co si přeje náš mírumilovný lid, a znovu tím zároveň osvědčíme jednotu ústavních činitelů s lidem, který je v naší vlasti jediným zdrojem státní moci, a jednak splníme to, co od nás vyžadují zájmy světového mírového hnutí, zájmy boje za udržení trvalého míru ve světě.

Neboť náš lid nechce válku, nenávidí ji a nenávidí i ty, kdo ji připravují. Náš lid chce mír. Nezapomněl však, že také v r. 1914 chtěl mír a že marně bránil v r. 1938 Mnichovu. Proto náš lid ví, že nestačí si mír přát, ani po něm toužit. Uměl vyvodit důsledky ze zkušeností, kterých nabyl ve dvou světových válkách, v nichž přinesl značné oběti; uměl je vyvodit nejen v budování svého státu zahraničně politicky i vnitropoliticky, nýbrž je umí vyvozovat také pokud jde o boj za mír: přešel velmi rychle z pouhé touhy po míru k pochopení, že mír musí být vybojován, a to všude, na celém světě, a tedy i u nás.

To ukázal, paní a pánové, soudruzi a soudružky, jasně a přesvědčivě průběh a výsledek lidového hlasování o výzvách Světové rady míru k podpisové akci. Tento výsledek je všeobecně znám. Přesto vás však musím požádat, abychom právě v souvislosti a vládním návrhem zákona o ochraně státních hranic, který je výrazem našeho odhodlání ubránit pro svou zemi mír, svobodu a možnost budovat socialismus, abychom právě u tohoto zákona a ve spojitosti s ním si všimli formy, průběhu a výsledku této mohutné kampaně a tak si znovu postavili před oči vůli a pevné odhodlání našeho lidu. (Předsednictví převzal místopředseda Žiak.)

Výzvy světové rady míru k podpisovým akcím za pakt míru a proti remilitarisaci západního Německa, které jsme u nás vázali na vyjádření o naší zrádné reakci, jsme si u nás vyložili v duchu dvou významných projevů: v duchu rozhovoru generalissima Stalina s redaktorem Pravdy a v duchu projevu presidenta republiky soudr. Klementa Gottwalda na únorovém zasedání ÚV KSČ. Nespokojili jsme se s pouhou podpisovou akcí, nýbrž jsme se rozhodli proměnit tuto akci v mohutnou přesvědčovací kampaň od člověka k člověku u vědomí, že také všechen náš lid má s lidem ostatního světa mír ve svých rukou, a uznávajíce svou povinnost předložit každému našemu občanu k rozhodnutí otázky, na nichž závisí osud země, a zároveň mu konkrétně vysvětlit, jak nebezpečí války a jeho původ, tak i možnost jejímu zabránění. V mohutné uvědomovací kampaní před vlastním lidovým hlasováním vyslechly miliony občanů při nejrůznějších příležitostech a podnicích složek Národní fronty projevy, které jim umožnily zjednat si jasno v otázkách míru a války.

Ale ani pak jsme nevolili formu manifestačního podpisování, ani mechanického sbírání podpisů. Bylo vytvořeno přes 16.000 středisek lidového hlasování, v nichž byly soustředěny nejen přípravy pro lidové hlasování, nýbrž která se stala na mnohých místech také centrem přesvědčovací kampaně; a ačkoliv byla novinkou, rychle se vžívala a soustřeďovala obětavé mírové pracovníky Národní fronty i občany, oprávněné hlasovat, a to jednak k výměně zkušeností, jednak k vysvětlení nejasností a pochybností.

Bylo vytvořeno přes čtvrt milionu dvojic, které navštěvovaly rodiny i spolupracující v továrnách, a tak během lidového hlasování víc než půl milionu vyspělých a uvědomělých občanů bralo aktivně podíl na této mohutné kampani. Nic nepomohlo běsnění zahraniční propagandy. Je znám případ z košického kraje, kde v jednom okresu vinou okresních činitelů bylo zapomenuto na jednu odlehlou obec. Přišlo se na to při průzkumu členů ČSVOM. Starý nemocný farář po vysvětlení věci vstal s lože a během odpoledne vytvořil dvojice, kterým vyložil jejich úkol. Dvojice se daly do práce a obec nejen stoprocentně hlasovala, nýbrž svými závazky ukázala, jak dobře dvojice pracovaly. Uvádím ten případ proto, abych ukázal, jak ochotně a uvědoměle konali lidé svou práci v této přesvědčovací kampani. Zahraniční propaganda marně vyhrožovala příštími tresty, které každého stihnou, marně podceňovala význam lidového hlasování a marně pomlouvala, že dvojice přijdou prohlížet byty a že budou odebírat, co se jim zalíbí. Funkcionáři i členové všech složek Národní fronty ochotně a s nadšením se ujali svého úkolu ve střediscích i ve dvojicích. A naši občané? Výsledek hlasování: 9.081.421 občanů, kteří podepsali hlasovací lístky, dává, paní a pánové, soudružky a soudruzi, odpověď jen částečnou. Tento výsledek neříká nic o rodině na samotě v mariánskolázeňském okrese, která přivítala dvojici s hlasovacím lístkem s otevřeným srdcem a nabídla jí na konec rozhovoru pohoštění stejně tak, jako takové pohoštěni nabízeli ve vesnicích Gottwaldovského kraje a jinde, neříká nic o mladých manželech, kteří sice hlasovali na svých pracovištích a přece pozvali dvojici dále, aby jí ukázali, jak za lidově demokratické republiky bydlí dělníci, aby s ní pohovořili o všech otázkách, které se dotýkají míru a bezpečnosti naší republiky i toho, čím nejlépe v obou směrech pomoci.

Tento výsledek je jistě významným přínosem našich národů světovému hnutí za mír, jak je zhodnotil president republiky. Ale v něm je skryto tolik osobitých poměrů k otázkám války a bezpečnosti naší země, že by se o tom daly napsat celé knihy. Vždyť nám neprozrazuje případ mladé matky, která se dvěma dětmi odjela z Prahy k letnímu pobytu na venkov, a když tam zjistila, že lidové hlasování ve venkovské obci bylo ukončeno před jejím příjezdem, vrátila se s dětmi do Prahy, aby její hlas nescházel.

Výsledek hlasování neříká nic ani o bývalém významném členu Pěveckého sdružení pražských učitelů, který se stal značně invalidním po úrazu a který se svou manželkou rozebral před dvojicí všechny osobní důvody, z kterých bude podpisovat na důkaz souhlasu s danými třemi otázkami hlasovací lístek, a připojil. "A tak by se vám zdálo, že nám už nemusíte nic povídat. A přece. 0d počátku lidového hlasování přemýšlíme, já invalida i moje žena, jak bychom činem vyjádřili svůj souhlas. Jste tady a poraďte nám." A skutečně lidé se radili, jak vyjádřit mírovými závazky svůj kladný postoj k boji za mír.