I v ochrane našich hraníc nám bude vzorom SSSR a jeho ľud, ktorý v úzkej súčinnosti s orgánmi pohraničnej stráže stará sa o to, aby do jeho vlasti neprenikli nepriateľskí špióni.

Pričiníme sa o to, aby ochrana našich hraníc a bezpečnosť republiky bola čoraz väčšmi vecou všetkých pracujúcich ľudí, všetkých poctivých Čechov a Slovákov. Naše hranice sú hranicami mieru. Urobíme všetko, aby to boli pevné hranice, aby sme i takto prispeli k udržaniu svetového mieru. (Potlesk.)

Předseda: Uděluji slovo posl. dr. Polanskému.

Posl. dr. Polanský: Pane předsedo, paní a pánové, slavné Národní shromáždění!

Velkorysá uvědomovací akce, jakou bylo s takovým úspěchem nedávno provedené lidové hlasování za pakt míru mezi pěti velmocemi, proti vyzbrojování západního Německa a zrádné činnosti poúnorové emigrace, podnítila naše pracující k zvyšování závazků a k zvýšeným výkonům na pracovišti Gottwaldovy pětiletky. To je nový důkaz politické zralosti československého lidu, který tak prakticky uskutečňuje heslo: Buduj vlast - posílíš mír! President republiky ve svém projevu k delegaci Československého výboru obránců míru vyzdvihl zejména tu skutečnost, že lidové hlasování bylo důraznou výstrahou strůjcům nové války.

Pro národy Československa znamená vyzbrojování západního Německa nebezpečí válečného konfliktu. Američtí imperialisté obnovují dnes nacistickou armádu, která by byla jejich údernou pěstí proti Sovětskému svazu, proti zemím lidové demokracie, proti nám. Budování nové wehrmacht, neblahé paměti, bylo ještě urychleno po nedávném příjezdu amerického vysokého komisaře v západním Německu MacCloye, který přivezl z Washingtonu již konkrétní plány. Bonnský dopisovatel New York Herald Tribune Cook sdělil, že návrh vypracovaný vojenskými odborníky západních velmocí ve spolupráci s hitlerovskými poradci Adenauerovy vlády Speidelem a Heussingerem počítá s vybudováním armády v síle 12 divisí a vybavené příslušným dělostřelectvem, tanky, 600 letadly a lehkými hlídkovými loděmi.

Tato armáda bude složena z najatých vojáků a má čítat 350.000 mužů. Tímto plánem cítí se ovšem němečtí revanšisté značně posíleni. Svědčí o tom zejména komentář orgánu západoněmeckých průmyslníků Deutsche Zeitung und Wirtschaftszeitung. List mimo jiné zdůrazňuje, že počet německých vojenských útvarů má být stejný jako ostatních mocností a že zástupci tak zvané Německé federální republiky mají obsadit takový počet vyšších velitelských míst, který by odpovídal německému kontingentu, a že tento kontingent má být podroben stejné spojenecké kontrole jako kontingenty ostatních členských zemí severoatlantického svazu.

Z uvedených zpráv buržoasního západoněmeckého i amerického tisku je zřejmé, že se vyzbrojování západního Německa dostalo do nové, nebezpečné fáze. Přikročujeme-li dnes proto k projednávání vládního návrhu zákona o ochraně státních hranic, musíme si znovu připomenout varovná slova, která pronesl president republiky Klement Gottwald na únorovém zasedání ÚV KSČ: "I my musíme a budeme bojovat za mír, především pokud je ohrožován v našem nejbližším sousedství. I my musíme a budeme usilovat o to, abychom každého občana přesvědčili, že všichni, kdož připravují válku, strojí současně úklady proti existenci Československé republiky."

Nová, zničující válka, toť program západoněmeckých revanšistů a revisionistů. Starý "Drang nach Osten" se znovu objevuje na scéně. V hlavní roli vystupují Spojené státy americké a v podřadnější Adenauer a jeho vláda. Američtí imperialisté a jejich pomahači opakují Hitlerovy a Mussoliniho proklamace a Vatikán stejně jako dříve dává tomuto spojenectví své požehnání.

Ve shodě s touto politikou revisionismu a revanšismu sjednali západní imperialisté separátní usnesení o Německu v září minulého roku. Na newyorskou konferenci navázala pak bruselská konference z prosince 1950, která již stanovila "příspěvek" západního Německa v budování armád severoatlantického svazu. Od prosince zvýšili západní imperialisté tempo zbrojení. Jak zdůraznil na sjezdu Komunistické strany Německa Max Reimann, pomáhají američtí váleční štváči německému imperialismu k novému životu. Pomáhají křísit prušácký imperialismus, pro jehož zničení přinesly evropské národy a zvláště národy velkého socialistického Sovětského svazu tak nepopsatelně těžké oběti. Podle plánu amerických monopolistů se má stát tento nově vznikající imperialismus úderným klínem agrese, který má ohrozit nejen tábor socialismu, nýbrž je namířen proti všem pokrokovým silám na celém světě. Němečtí imperialisté navazují ve svém požadavku "zrovnoprávnění" vojenských sil na válečnou propagandu hitlerovského fašismu. Ten rovněž prováděl v letech před druhou světovou válkou zbrojení a válečné přípravy pod heslem "zrovnoprávnění" a pod heslem "budeme-li silní, zajistíme mír". Výsledkem hitlerovské válečné propagandy a zbrojení byla druhá světová válka. Týmiž psychologickými prostředky chtějí dnes američtí imperialisté a jejich němečtí lokajové v Bonnu vehnat západoněmecké obyvatelstvo do války.

Proto také západní imperialisté torpedovali pařížskou konferenci náměstků ministrů zahraničních věcí čtyř velmocí, aby mohli nezakrytě, rychleji a účinněji provádět válečnou propagandu a budování neblahé wehrmacht. Po francouzských parlamentních volbách je remilitarisace západního Německa v plném proudu. Podle posledních zpráv má být co nejdříve postaveno oněch 12 divisí, jež by pak byly doplněny na 20 až 24, jak to přikazuje evropský MacArthur - generál Eisenhower. Přitom ani Američané neskrývají, že nejvydatnějšími jejich pomocníky jsou bývalí hitlerovští generálové a důstojníci, oddaní stoupenci revanšismu a revisionismu nejhrubšího zrna. "Já osobně si myslím", prohlásil nedávno před odjezdem z Frankfurtu generál Eisenhower, "že německý voják jako takový neztratil svou čest". Jakou "čest" může mít takový generál parašutistů Rancke, který byl francouzskou vládou nedávno propuštěn na svobodu, to je na bíle dni. Tento aktivní nacista je ovšem vítaným pomahačem Američanů, neboť se mezi poctivými Němci sotva někdo najde, kdo by jim sloužil. Generál Rancke, který je odpovědný za masakry stovek francouzských občanů z pobřežních oblastí, byl přijat bonnským kancléřem Adenauerem a byla mu podle zprávy tiskové agentury Associated Press svěřena "významná úloha". Jasně řečeno: budování parašutistických svazů v rámci nové západoněmecké Luftwaffe. List Neues Deutschland v této souvislosti také oznámil, že do západního Německa přibyl bývalý nacistický letec Rudel, odborník na štuky, který má vycvičit budoucí důstojníky Luftwaffe. Adenauer sám požádal podle posledních zpráv Spojené státy o dodávku 2000 letadel.

Nutným předpokladem budování armády je výzbroj. Veškerá pomoc v rámci Marshallova plánu byla proměněna v dodávky válečného materiálu. To však nestačí. Spojené státy potřebují k rozdmychávání válečných ohnisek zbraně i jinde. Je proto třeba upotřebit též starého válečného materiálu. Jak napsal list New York Times, dostala bonnská vláda k "příslušnému upotřebení" bývalý nacistický válečný materiál v hodnotě 70 milionů marek. Na novou wehrmacht, která se po příjezdu MacCloye začíná s urychlením budovat, bude podle posledních zpráv vynaloženo 1.411 miliard dolarů. Je ostatně známo, že již v červnu 1950 vydali vysocí komisaři, anglický, americký i francouzský, výnos o zbrojní výrobě v západním Německu. Podle tohoto výnosu tam bude rozšířena výroba munice, otravných plynů, pohonných látek pro raketové motory, radarových přístrojů atd. Západní Německo se má stát arsenálem pro Atlantický blok, pro vytvoření největší militaristické základny, jaká kdy v Evropě existovala. (Předsednictví převzal místopředseda Komzala.)

Budování nacistické armády v rámci vyzbrojování západního Německa pokročilo již tak daleko, že se z různých, již od roku 1945 existujících, polovojenských organisací buduje jádro této budoucí armády. Jsou to oddíly t. zv. "pracovní služby", "průmyslová policie", "hraniční stráž" a různé policejní jednotky.

Policejní oddíly zvané Stupos - podle svého velitele Stumma - jsou instruovány podle Francovy civilní gardy. Služební předpisy obsahují detailní instrukce o použití pušek, revolverů, kulometů a plynů. Bod II tajných předpisů stanoví, že každá hlídka v síle 10 mužů má být vyzbrojena jedním kulometem, 3 samopaly, 6 karabinami, 10 pistolemi a množstvím granátů. To však je standardní výzbroj pro pěchotní družstvo! Stupos jsou zejména v západních sektorech Berlína a je jasné, k čemu jsou vycvičovány: k terorisování berlínského obyvatelstva zejména v době před a během konání světového festivalu demokratické mládeže a studentstva v srpnu t. r. Daily Worker oznamuje, že v Berlíně byla před 2 měsíci uspořádána speciální konference, na které byli instruováni šéfové západoněmecké policie vysoce postavenými americkými specialisty. Změnou t. zv. malého okupačního statutu dostalo se bonnským úřadům práva vydávat nařízení tam, kde měly dosud právo jen radit. Existuje také nově vytvořený šestý americký pluk, jehož příslušníci se naučili na korejském bojišti všemu, čeho je třeba ve válce proti civilistům. Podle zpráv z oficiálních amerických pramenů má tento šestý pluk pracovat v úzké spolupráci se západoberlínskou policií. Západoněmecký list Dar Tag 13. června oznámil, že k výcviku nováčků nové západoněmecké armády budou přibráni zkušení američtí důstojníci z Koreje.

Jak dalece již pokročila remilitarisace západního Německa, odhaluje též západoněmecký list Westdeutsche Allgemeine. Podle zprávy tohoto listu byla v 85 táborech německých pracovních organisací vylepena "Proklamace rýnské armádě". Noví příslušníci pracovních oddílů se budou nazývat jako kdysi "rekruti". Pro staré členy těchto tak zvaných "pracovních oddílů" nebylo toto "oznámení" jistě žádným překvapením, neboť již na podzim 1950 bylo v jejich pracovních smlouvách škrtnuto slůvko "civilní" a slovo "práce" nahrazeno slovem "služba". Podle zmíněné proklamace může být od příslušníků pracovní služby žádáno vykonáváni jakékoli práce. Nové je také nařízení, že mohou být zasazeni na rozkaz Američanů v celém západním Německu a nikoli jako dosud jen v britském okupačním pásmu. Příslušníci pracovní služby, která původně byla vydávána za nevojenský útvar, jsou tímto oklešťováním občanských práv velmi pobouřeni. Mluvčí jedné jednotky řekl zástupci listu Westdeutsche Allgemeine: "Byli jsme postaveni mimo německé právo a zákon. Stali se z nás žoldnéři."

Oddíly t. zv. hraniční stráže, vytvořené z popudu pravicově socialistického ministra vnitra Lehra, budou mít 14 jednotek, mezi nimi jednotku lehkých tanků, zákopníků a námořnictva. První jednotky budou staženy do Šlesvik-Holštýnska a Bavorska. Pro tyto formace, které tvoří jádro budoucí západoněmecké armády, bylo již ve Francově Španělsku a v Itálii objednáno 15.000 samopalů. V Lübecku, necelých 11/2 km od hranic Německé demokratické republiky, byla nedávno uspořádána - po prvé od časů Hitlerových - velká vojenská přehlídka. Tento vysloveně provokační čin bonnské vlády podtrhuje ještě skutečnost, že se přehlídka konala v den 10. výročí přepadení Sovětského svazu nacistickými armádami. Doktor Egidi, mluvčí bonnského ministerstva vnitra, se na tiskové konferenci ani nepokoušel vyvrátit fakt, že tyto jednotky budou též v případě "vyhlášení výjimečného stavu" nasazeny uvnitř západního Německa, t. j. proti občanům, kteří by se pokusili vyslovit otevřeně odpor proti vyzbrojování a válečné politice vlády.

V této souvislosti se projevuje zrada pravicových socialistů v tom nejhorším světle. Zatím co Schumacher provádí na oko oposici, odmítá remilitarisaci, aby tak uspal bdělost a ostražitost pracujících, pomáhá v bonnském parlamentu Adenauerově straně prosazovat všechna nařízeni, která vyzbrojování podporují. Schumacherovci jsou pouze nespokojeni s tím, že se remilitarisace uskutečňuje pomalu. V tom spočívá pravý smysl jejich celé oposice. V rozhovoru s americkým novinářem Kingsburry Smithem Schumacher přímo prohlásil, že si nepřeje, aby se Němci stali jen vojáky druhého řádu. A v sociálně demokratických kruzích je běžný výrok Schumacherův: Až přijdeme k moci, nebudou u nás lidé, kteří se vyhýbají vojenské službě. Očekává se proto, že při hlasování o novém branném zákoně, který má být předložen bonnskému parlamentu ještě před parlamentními prázdninami, budou schumacherovci křesťansko-demokratickou stranu podporovat. Pravicoví socialisté jsou otevřenými přívrženci revanšismu a revisionismu. Pokračují tak v intencích politiky Drang nach Osten, která přinesla východoevropským národům a tedy i nám tak velká utrpení. Schumacherovci žádají totiž válku se zárukou, že rozhodující bitva musí být svedena na východ a jihovýchod od Labe. A jak píše ve své knize "Od Hitlera k Trumanovi" Jean Baumier, v prvé etapě budování německé armády má západoněmecká armáda společně s evropskými bojovými silami dobýt východního Německa. V druhé fázi má pak nově vzniklá Čtvrtá říše požádat zprvu rovnoprávnost, ale potom hegemonii uvnitř celé protisovětské koalice. Je vidět, že americkým imperialistům a bývalým nacistickým generálům i bonnským lokajům nestačí ještě poučení ze Stalingradu. Proto tak horlivě provádějí na úkor západoněmeckého lidu politiku válečných příprav a agresivních výbojů.

Dosud nejhorším a nejosudovějším opatřením, jež uskutečnila Adenauerova vláda v rámci vyzbrojování, je účast na Schumanově plánu. Tento plán stanovil vytvoření svazu, jenž ovládne veškerý uhelný, ocelářský a železářský průmysl šesti zemí a je ztělesněním amerického plánu na vytvoření obrovské zbrojnice pro síly severoatlantické koalice. Němečtí monopolisté si tím chtějí zajistit velký podíl na zbrojních obchodech, při čemž pošlapávají zájmy širokých vrstev obyvatelstva. Tak podle posledních zpráv zvýšilo 136 akciových společností kapitál ze 246.71 milionů na 313.22 milionů. Zisky západoněmeckých monopolistů stouply při nejmenším o 175 %. Jak oznamuje list Neues Deutschland, vydá bonnská vláda na zbrojení v letošním roce částku, která je o 20 % vyšší než v roce minulém.

V důsledku zbrojení klesá samozřejmě každý den životní úroveň pracujících. Hamburský list Die Welt nedávno napsal: "Pohled na nově uveřejněné údaje svazového statistického úřadu ukazuje, jak se cenový vývoj u nás zasloužil o zhoršení životní úrovně. Za dva roky stouply ceny chleba o 50 % , hovězího masa o 104 %, margarinu o 49 % , cukru o 40 % a pod. A to jsou základní potraviny. Také nájemné, uhlí pro domácí otop, jízdné, poplatky za elektřinu a plyn neustále stoupají." Sociálně demokratický list v severním Hesensku napsal nedávno velmi trpce: "14 a půl milionů obyvatel v západním Německu živoří."

Západoněmečtí pracující hledí proto s velkým zájmem a sympatiemi na vývoj v Německé demokratické republice, kde se situace v důsledku mírového budování neustále zlepšuje. Dokonce americký list New York Herald Tribune doznal, že "v roce 1950 je nutno konstatovat jednoznačný hospodářsky rozmach na území NDR". V květnu r. 1951 snížila vláda NDR znovu ceny v drobném u řady produktů a citelně zredukovala daně, což znamená významný vzestup reálných mezd pracujícího obyvatelstva.

Jak reaguje německý lid na západě na všechny tyto události? Zesiluje boj za mír, neboť v něm vidí jedinou záruku zastavení vyzbrojování a zlikvidování válečného ohniska, které se touto politikou v západním Německu vytváří. Sám generál Eisenhower po poradě s bonnským kancléřem dr. Adenauerem musel prohlásit, že 85 % západoněmeckého obyvatelstva je proti válce a proto žádal, aby bonnská vláda za žádných okolností nepřipustila lidové hlasování proti znovuvyzbrojení západního Německa. Hlas míru je však silnější než hlas války. V průmyslovém městě v Düsseldorfu byl vytvořen první výbor, který zahájil provádění lidového hlasování. Do dnešního dne se vyslovilo proti remilitarisaci a pro uzavření mírové smlouvy ještě v tomto roce 86 % západoněmeckých pracujících. I buržoasní listy západního Německa ve svých komentářích k stále probíhajícímu lidovému hlasování poznamenávají, že "remilitarisace naráží v Německu na ledové přijetí".

Ruku v ruce se všemi západoněmeckými obránci míru jdou též příslušníci křesťanských vyznání. Známý protestantský duchovní, pastor Niemöller, který byl Hitlerem po dobu 9 let vězněn v koncentračním táboře, je vedoucí osobností křesťanského světa. Pastor Niemöller považuje vyzbrojování západního Německa za neštěstí nedozírných rozměrů a bojuje proti tomuto kursu bonnské vlády se vší rozhodností. "Křesťan se nesmí vymlouvat, že když vidí kolem sebe bídu, že se ho to netýká jen proto, že leží v oblasti politického života," prohlásil Niemöller na poradě synodní rady. A zemská synoda v Porýní vydala nedávno provolání, ve kterém se mimo jiné praví: Je třeba odmítnout hesla, která volají k remilitarisaci ve jménu křesťanské západní civilisace." Také západoněmečtí křesťané si uvědomují, že podstatou křesťanského učení je láska k člověku, k lidstvu a nikoliv válka a zmar, ničení lidských hodnot, které připravují ti, kteří se vydávají za mluvčí křesťanské civilisace. Proti vyzbrojování západního Německa se staví i katolický věřící lid přes hrozby vysoké církevní hierarchie, která, jako mnichovský biskup Neuhäusler, prosí za omilostnění nacistických válečných zločinců uvězněných v bavorské pevnosti Landsbergu. Velmi energicky odmítla vyzbrojování také katolická mládež, která nechce vstupovat do nové nacistické armády. Dotazníkovými akcemi bylo zjištěno, že 70-90 % katolíků rozhodně odmítá myšlenku budování nové Wehrmacht.

Západoněmecký lid, který trpí dvojím útlakem - útlakem intervenčních armád západních států a vlastních bonnských pánů - říká denně "nikoliv" k válečným plánům západoněmeckých politiků. Proto si musel nedávno norimberský list 8-Uhr Blatt postěžovat, že do nové armády se dobrovolně nehlásí ani takové procento Němců, které bonnští vládci považovali za jisté. Západoněmečtí pracující si totiž uvědomili, co pro ně znamená "právo", které jim Američané poskytují. Charakterisoval to nedávno jeden americký politik, který prohlásil, že také Římané posílali v čas nouze své gladiátory do války za římskou říši. Jako Římané posílali do války své otroky, příslušníky porobených národů, tak chtějí američtí imperialisté nechat umírat německou mládež pro své zájmy. To je "stejné právo", které bonnští vládci žádají pro německé žoldnéřské sbory.