Proto přistoupíme v roce letošním, i
když ne ještě v plném rozsahu, k plánování
mezd a i státní správa bude jedním
z úseků, ve kterém budou zavedeny t. zv.
mzdové úhrny.
Zatím co ze státního rozpočtu vymizely
veškeré položky, které přicházívaly
přímo či nepřímo k dobru kapitalistickým
živlům, rostou naše výdaje na sociální
politiku; především vzrůstají
dávkové a důchodové náklady
národního pojištění. Finanční
vývoj národního pojištění
byl v roce 1950 podstatně ovlivněn tím, že
nedošlo k nemocenskému pojištění
osob samostatně výdělečně činných,
se kterým se počítalo od 1. července.
Ve stavebních investicích byl veškeren náš
zájem zaměřen na hlavní úkol,
t. j. na výstavbu a přestavbu průmyslu, a
proto nebyla bytové výstavbě věnována
odpovídající pozornost a k organisování
Fondu bytového hospodářství došlo
až koncem roku. I tím se vysvětluje slabé
čerpání z rozpočtové dotace
pro tento fond.
Je opravdu škoda, že se nám nepodařilo
již v roce 1950 organisačně připravit
Fond bytového hospodářství tak, aby
financování bytové výstavby probíhalo
již tehdy přes něj. Ve skutečnosti byly
bytové stavby, prováděné národními
podniky, financovány Fondem znárodněného
hospodářství.
Fond bytového hospodářství má
nám sloužit k tomu, aby bytová výstava
byla oddělena od výstavby průmyslu a aby
bytové hospodaření národních
podniků bylo odděleno od jejich výrobní
činnosti. Jen tak zajistíme, aby prostředků,
určených na byty, nebylo někde použito
ke zbytečně přepychovým adaptacím
a aby bylo patrno, zdali se na příklad nevybírá
ze závodních bytů tak nízké
nájemné, že se tím vlastně uměle
zvyšují mzdy. Tak také zamezíme i směšování
výsledků dosažených podniky při
výrobní činnosti s hospodařením
bytovým.
V našem politickém systému je rozpočet
něčím zcela jiným než v kapitalismu,
kde chybí mobilisační moment plánu,
jehož částí je i státní
rozpočet. Proto princip šetrnosti a hospodárnosti,
který musí být vedoucím u všech,
kdo hospodaří s veřejnými prostředky,
dostává u nás kapitalismu neznámý
rys aktivity a tvořivosti: dobře hospodařit
neznamená sedět na penězích, nýbrž
hledat nové cesty, které nám na př.
zlevní administrativu, hledat novou organisaci práce,
odstraňovat duplicitu, utužovat kontrolu, přemýšlet
o hospodaření pracovními silami atd. S principem
dobrého hospodaření se nesnáší,
jestliže se nestaráme o opatření příjmů
tam, kde to je možné, a spoléháme, že
máme v rozpočtu úvěr. Jistě
není na příklad správné, když
některé naše masové organisace při
pořádání svých akcí
nehledají dost intensivně úhradu ve vlastních
příjmech.
S principem tvořivé hospodárnosti se
ovšem nesrovnává, jestliže jistý
místní národní výbor vyplatil
v roce 1950 odměny funkcionářům bez
ohledu na rozpočtové krytí a nad hranice
stanovené směrnicemi. Také se s ním
nesrovnává, jestliže jiný místní
národní výbor zaplatil pod titulem příspěvku
novomanželům (ostatně příspěvku
nedovoleného a rozpočtově nekrytého)
na svatební hostinu 21.000 Kčs.
Zatím co tedy naše hospodářství
vyrůstá vcelku zdravě a zdárně,
vyskytují se momenty a místa, kde by bylo na místě
víc ctižádosti předstihovat se v tom,
abychom, mluvíme-li tu o hospodářství
podle státního rozpočtu, nevyčerpali
své úvěry a překonali své úkoly.
Výklad o plnění státního rozpočtu
v r. 1950 bych uzavřel stručnou zmínkou o
další přeměně státních
podniků na národní. Tabákový
monopol jsme přeměnili na národní
podnik v červenci, kdy také byly zrušeny ostatní
finanční monopoly, kromě monopolu lihového,
k jehož zrušení dojde až v říjnu.
Zbývající státní podniky až
na mincovnu v Kremnici byly přeměněny od
počátku roku letošního v zařízení
státní správy. Mincovna kremnická
stala se národním podnikem.
Nechtěje v této stručné zprávě
o roku 1950 předbíhat vlastní zprávě
o státní závěrce za rok 1950, kterou,
věřím, že vám budu moci podat
již v podzimních měsících, přejdu
nyní k návrhu rozpočtu na třetí
rok naší pětiletky, na r. 1951.
Výsledky státního hospodaření
roku 1950 ukazují, že finanční výsledky
roku 1949, konstatované státním závěrečným
účtem, nejsou produktem náhodných
okolností, nýbrž úžasné
vnitřní dynamiky společnosti pracujících,
osvobozené od vykořisťovatelů. I když
si uvědomujeme své dosavadní nedostatky,
mohou nám být výsledky obou prvních
let pětiletky měrou našich hospodářských
možností. Opírajíce se o prováděcí
plány a vycházejíce z toho, že výsledek
prvního roku pětiletky, ověřený
zatím známými výsledky roku druhého,
je logickým produktem našeho sociálního
a hospodářského dění, stanovili
jsme si i čísla v návrhu státního
rozpočtu na rok 1951. Stanovili jsme tato čísla
tak, že ve srovnání s úhrnem rozpočtových
výdajů na rok 1949 v částce 89,3 miliardy
Kčs a s úhrnem výdajů rozpočtových
na rok 1950 v částce 130,4 miliardy Kčs činí
úhrn roku 1951 166,2 miliardy Kčs, tedy o 27 %více
než úhrn roku 1950. I rozpočet na rok 1951
je rozpočet vyrovnaný. Počítá
s přebytkem příjmů nad výdaji
ve výši 273 milionů Kčs.
Už z těchto úhrnných čísel
je patrno, jaké úkoly tímto rozpočtem
před sebe stavíme. Tento rozpočet je součástí
a finančním výrazem plánu gradace
hospodářské výstavby, jakou jsme u
nás nikdy nezažili. Obsahuje výdaje investiční
povahy v úhrnné částce 77,2 miliardy
Kčs, tedy pouze o 12,1 miliardy méně, než
činil celkový úhrn všech výdajů
státního rozpočtu na rok 1949. Z této
částky připadá na investice státní
správy skoro 18 miliard Kčs. na investice t. zv.
zařízení státní správy
3,5 miliardy Kčs, na investice Ústřední
národní pojišťovny 800 mil. Kčs,
na dotaci Fondu bytového hospodářství
11,6 miliardy Kčs a na příděl Fondu
znárodněného hospodářství
43,4 miliardy Kčs. Je tedy výše investiční
budovatelské složky výdajů nejvýznačnějším
rysem tohoto našeho rozpočtu a jeho budovatelský
a mírový ráz je právě charakterisován
náplní této položky. Prostředky
na investice veřejné správy jsou věnovány
především na stavby vodohospodářských
děl, na úpravy a stavby silnic a mostů a
na veřejné budovy, zejména školy; z
investic zařízení státní správy
jsou největší částky určeny
na rozvoj zdravotnictví zejména na léčebné
a ošetřovací ústavy a na potřeby
bývalých státních podniků Čs.
filmu a Čs. rozhlasu. Dotace bytovému fondu má
zabezpečit výstavbu bytů, jichž má
být v třetím roce pětiletky odevzdáno
do užívání 37.000. Částka,
kterou do tohoto rozpočtu zařazujeme jako státní
příděl Fondu znárodněného
hospodářství, má pak finančně
zajistit zejména urychlený plán přestavby
a výstavby našeho průmyslu.
Každý státní rozpočet je výrazem
vůle a cílů třídy vládnoucí
ve státě. Cifry státních vydání
svědčí o cílech státu. Na tom
si lze jasně ověřit protiklad politiky lidově
demokratického státu, vedeného dělnickou
třídou, a státu ovládaného
buržoasními monopolisty a imperialisty. Vůle
naší dělnické třídy, vůle
vašeho našeho pracujícího lidu je napřena
jediným směrem: směrem plnění
pětiletky a budování socialismu. Tím
je pak dán i poměr k ostatnímu světu:
k budování socialismu potřebujeme míru,
potřebujeme míru jako soli, jak řekl dne
22. února 1951 na zasedání Ústředního
výboru KSČ náš president Klement Gottwald.
Tato cesta míru je vyjádřena i v našem
rozpočtu a touto cestou míru jdeme společně
se Sovětským svazem a svými spojenci a přáteli
(Potlesk.); nejdou jí však vládnoucí
třídy imperialistických států.
Nejdou jí proti vůli svých dělnických
tříd a všeho lidu, který ovládají,
drží pod patou všemi formami násilí
a vykořisťují doma, v koloniích i polokoloniích.
Nejde jí buržoasie celého světa, protože
ona nepotřebuje míru jako soli, nýbrž
potřebuje jako soli držet v rukou moc nad vykořisťovanými.
Proto ta válečná hysterie, jevící
se tak markantně právě v rozpočtu
Spojených států severoamerických.
Tento rozpočet ve struktuře svých výdajů
vypadá docela jinak než náš. Zatím
co náš rozpočet dává na národní
hospodářství celkem 52,1 %všech výdajů,
na sociální a zdravotní péči
pak téměř 19,2%, na výdaje kulturní
9,5%, na celou ostatní správu 9,8%, na vnější
bezpečnost 6,3 %a na vnitřní bezpečnost
3,1%, má být věnováno z peněz
amerických poplatníků podle návrhu
federálního rozpočtu na hospodářský
rok 1952-1952 na vojenské výdaje 72,3%, na výdaje
na válečné vysloužilce 6,8%, na národní
hospodářství jen 14,6%, na školství
a všeobecný výzkum jen 0,7%, na sociální
péči a zdravotnictví jen 3,7 %a na generální
správu 1,9 %všech výdajů. Co přijde
k dobru pracujícímu člověku tam a
co u nás? K čemu spějeme u nás, k
čemu spějí tam? Jak by vypadal svět,
kdyby onen rozpočet se aspoň blížil
struktuře našeho! Jak by bylo možno pozvednout
úroveň zbídačelých mas pracujících
v zemích imperialismu! Avšak, jak jste slyšeli,
americký státní rozpočet pamatuje
na sociální péči a zdravotnictví
pouze 3,7 %všech svých výdajů.
A postavme proti tomuto rozpočtu války a zbídačení,
kolik přichází u nás na růst
životní úrovně lidu! Jen náklad
na vysoké školy činí v návrhu
státního rozpočtu na rok 1951 přes
miliardu Kčs; náklad na sociální péči
o studentstvo a žactvo přes 900 milionů, z
toho na péči o vysokoškolské studentstvo
325 milionů Kčs ; náklad na divadelnictví
630 milionů; náklad na ochranu památek činí
403 miliony Kčs, na státní osvětovou
péči věnujeme 692 mil. Kčs, na kulturní
styky s cizinou jen v oboru ministerstva školství
a ministerstva informací a osvěty na 190 mil. Kčs.
Na výstavbu tělovýchovných středisek
včetně Tyršova ústavu pro tělesnou
výchovu a sport pamatujeme částkou přes
200 mil. Kčs. Na mimoškolní tělesnou
výchovu mládeže a tělesnou výchovu
dospělých 256 mil. Kčs. Na léčebnou
péči ve státních nemocnicích
a odborných léčebných ústavech
je pamatováno částkou 5.882 mil. Kčs;
na léčebnou péči v lázeňských
léčebných ústavech 220 mil. Kčs,
na preventivní zdravotní péči věnujeme
téměř 640 mil. Kčs a na ochranu proti
tuberkulose a jiným přenosným chorobám
přes 460 mil. Kčs. Na veřejnou hygienu a
epidemiologii, prováděnou především
státním zdravotnickým ústavem, skoro
čtvrt miliardy Kčs. Na ústavy pro péči
o mládež a osoby přestárlé a
práce neschopné v našem rozpočtu pamatujeme
částkou přes 1 1/4 miliardy Kčs. Jen
na zlepšení stravování v sociálních
ústavech všech typů bude v roce 1951 připadat
zvýšení nákladů skoro 70 mil.
Kčs. Na rekreaci pracujících a mládeže
určujeme částku 770 mil. Kčs, z toho
pro mládež přes 430 mil. Kčs. Na půjčky
novomanželům, resp. na provádění
zákona o státní podpoře novomanželům,
věnujeme 80 mil. Kčs.
Toto jsou jenom příkladmo uvedené položky
státní péče o přímé
zvýšení a zabezpečení životní
úrovně obyvatelstva. Už v celé této
části svého výkladu jsem uvedl veliké
položky, určené na rozvoj našeho hospodářství,
zejména na výstavbu průmyslu a bytovou výstavbu.
Ještě bych chtěl několika čísly
osvětlit rozsah státní péče
o zvelebení zemědělství. Na výrobu
živočišnou je v návrhu státního
rozpočtu na r. 1951 věnováno 620 mil. Kčs;
na výrobu rostlinnou 278 mil. Kčs. Na péči
o zdraví zvířat je tam zařazena položka
asi 400 mil. Kčs, která ještě dozná
zvýšení prováděním zákona
o zvelebení živočišné produkce.
Na péči o lesy. včetně hrazení
bystřin a výsadby větrolamů pamatujeme
částkou 460 mil. Kčs. Na zemědělské
družstevnictví, resp. na racionálnější
provádění zemědělské
výroby a na hospodářsko-technické
úpravy věnuje národní rozpočet
857 mil. Kčs. Na zemědělské školství
440 mil. Kčs a na rozvoj kultury na vesnici více
než 200 mil. Kčs.
Celkem jde ze státního rozpočtu na rok 1951
54 % všech výdajů na spotřební
účely, při čemž nejsou do toho
započteny náklady národního pojištění,
hrazené vlastními jeho příjmy.
Výdaje investiční povahy činí
tedy 46 % z úhrnu rozpočtu. Myslím,
že je to velký úspěch našeho hospodářského
systému, jestliže může věnovat
tak značné prostředky na rozvoj své
základny a může přitom zvyšovat
výdaje na sociální spotřebu obyvatelstva
a prohlubovat péči o tuto spotřebu všemi
směry. Jaký zase je to rozdíl proti kapitalistickým
státům!
V Sovětském svazu i v ostatních lidově
demokratických státech jsou věnovány
státní správou ohromné prostředky
na využití přírodních sil. l
my se vynasnažujeme, jak uvedená čísla
ukazují, abychom využili možnosti, které
nám příroda poskytuje. Proto stavíme
16 velkých hydroelektráren, které ulehčí
další rozvoj naší výroby zvýšením
dodávky elektrické energie, stavíme 12 údolních
přehrad, kterými budou splavněny naše
toky a bude zabráněno škodám z povodní;
jižní Moravě opatříme vláhu
stavbou zavodňovacího kanálu a vysazováním
lesních pásů. To jsou jen některé
z investic, prováděných státní
správou ze státního rozpočtu.
Před časem vysílala dolary placená
t. zv. Svobodná Evropa, že prý má zaručené
zprávy, že k nám co nevidět přijde
rozkaz, abychom provedli měnovou reformu; že prý
to bude na jaře a že prý bude stanoven výměnný
kurs, který bude zlomkem, jak říkali, "kursu
oficiálního", a vyzývali, aby každý
učinil zavčas opatření, aby utrpěl
co nejmenší ztrátu. Nuže právě
z výsledků našeho hospodaření,
o kterých jsem vám podal zprávu, a z úkolů,
které si na rok 1951 klademe, vysvítá každému,
kdo věří víc zdravému rozumu
než zlovolnosti našich nepřátel, že
u nás není ani potuchy po předpokladech nějaké
měnové reformy. Kdo se však trochu rozhlédne
po světě, vidí, že přízraky
znehodnocení měny nedávají spát
těm, kdož usilují o válku, a že
jim válečné přípravy působí
starosti s inflací. O tom svědčí na
př. projev vedoucího ředitele Mezinárodního
měnového fondu ve Washingtonu, učiněný
v září minulého roku v Paříži,
kde bylo ohlašováno nebezpečí inflace
a tudíž i zbídačení v kapitalistických
státech, plynoucí z obrovských nákladů
na zbrojení. Měnová reforma bývá
důsledkem války; inflace a její důsledky
jsou jednou z forem, kterými lid doplácí
na válku. Bloudí-li někde strašidlo
inflace a měnových reforem, je to v kapitalistických
státech. Ostatně je to dolar, o kterém se
v samotných kapitalistických státech mluví,
že hodnota zlata, na kterou zní, neodpovídá
jeho hodnotě skutečné. Tam, kde se obracejí
desetimiliardové částky na mírové
investice největšího rozsahu, tam, kde se budují
řady hydroelektráren a údolních přehrad,
kde se buduje život míru, nemá kde bloudit
strašidlo inflace, průvodce a produkt investic válečných
a příprav na válku, tam se také nepočítá
se žádnou "nápravou" měny.
Největší položkou výdajů
investiční povahy, zařazených do státního
rozpočtu, je státní dotace Fondu znárodněného
hospodářství. Tento státní
příděl nevyjadřuje naprosto celou
finanční potřebu na podnikové investice,
nýbrž má povahu doplňující.
Jak je známo, soustřeďujeme ve Fondu znárodněného
hospodářství odvody zisků národních
podniků a odpisy jejich investic. Státními
dotacemi tomuto fondu vracíme jim vlastně sumy,
které jsme z nich ve formě daní odčerpali.
Vracíme je tedy zase našemu národnímu
podnikání výrobnímu i distribučnímu
na jeho další rozvoj. Fond znárodněného
hospodářství byl v roce 1950 ve své
finanční službě přebudován.
Stal se ústředím pro financování
všech národních a komunálních
podniků s výjimkou bank a Československé
pojišťovny. V tomto fondu se soustřeďují
všechny prostředky, plynoucí z podniků
- až na zvláštní daň výdělkovou
- a hradí se z něho jejich investice, doplňují
se obratové fondy a hradí se i případné
bilanční ztráty některých podniků.
Fond znárodněného hospodářství,
napojený na státní rozpočet zatím
jen částkou státního přídělu,
je tedy mostem mezi našimi socialistickými podniky
a státním rozpočtem.
V návrhu státního rozpočtu na rok
1951 jsou správní náklady proti roku 1950
nižší. Není to však proto, že
by se nám bylo podařilo podstatné snížit
správní aparát, nýbrž proto,
že část zařízení polopodnikové
povahy, která byla dříve financována
přímo jako náklady státní správy,
byla letos vyňata ze státní režie a
utvořila spolu se zbylými dřívějšími
státními podniky útvary, jež jsme označili
jako "zařízení státní
správy". Tato zařízení jsou zahrnuta
do rozpočtu státní správy svými
zůstatky, tedy výslednými částkami
pokrytí výdajů vlastními příjmy
těchto zařízení. Od tohoto opatření
si slibujeme zvýšení tlaku na hospodárnost
- administrativně pak bude jeho důsledkem, že
odstraníme zbytečné a nesprávné
zbytňování rozpočtových cifer
příslušných resortů. Ve snižování
správních nákladů jsou před
námi ještě veliké úkoly, ve kterých
by se měla uplatnit především vlastní
iniciativa našich veřejných zaměstnanců.
Osobní náklady rovněž klesají,
a to proto, že jsme v důsledku zákona o platové
úpravě převedli výdaje na pense státních
zaměstnanců, kromě pensí příslušníků
ozbrojených sborů a t. zv. darů z milosti,
do rozpočtu Ústřední národní
pojišťovny.
V úvodu svého výkladu k tomuto rozpočtovému
návrhu jsem řekl, že jím před
sebe stavíme veliké úkoly. Krátký
rozbor státních výdajů, který
jsem právě podal, je toho důkazem. V našem
režimu je rozpočet plánem úkolů,
ne jen pouhým souhlasem k provádění
výdajů do preliminované výše.
Proto musíme z rozpočtu - což platí
i o nejmenším místním národním
výboru - vyčíst především
povinnost všechny plánované úkoly skutečně
splnit a splnit je účelně a hospodárně.
Princip hospodárnosti znamená, že rozpočtem
povolené výdaje jsou nejvyšší hranicí;
plánovaných úkolů má být
dosaženo s náklady co nejnižšími.
Tuto pravdu nelze stále a stále nezdůrazňovat!
Návrh státního rozpočtu staví
před nás veliké úkoly i na poli státních
příjmů. Je nám uložen úkol,
abychom opatřili na státních příjmech
v tomto roce 166,5 miliardy Kčs. To znamená, že
proti rozpočtu na rok 1950 se státní příjmy
zvyšují okrouhle o 27,4%.
Jádrem těchto příjmů jsou příjmy
daňové; mají činit v roce letošním
156,3 miliardy Kčs.
Mluvíme tu o zvýšení státních
příjmů i státních výdajů
více než o čtvrtinu, ale nemluvíme tu
o zvyšování daňových sazeb. Nemluvíme
o tom proto, že plánovaným hospodářstvím
a tvůrčím rozmachem pracujícího
lidu zvyšujeme hmotnou základnu státních
příjmů, národní produkt, a
nepotřebujeme tudíž utahovat berním
šroubem příjmy obyvatelstva. Jediným
podkladem zvýšení našich státních
příjmů je rostoucí zvyšování
produktivity práce zaváděním nových
pracovních method a prováděním dalekosáhlých
investic. Je to stále jediná síla, o kterou
se ve všech svých plánech a tedy i v rozpočtu
státních příjmů opíráme,
síla hýbající světem: radostná,
soustředěná a uvědomělá
práce lidu, práce, se kterou i náš rozpočet
stojí a padá.
Ve své "Inaugurální adrese" z roku
1864 napsal Karel Marx: "Námezdná práce
je, právě tak jako práce otroků a
nevolníků, jen přechodnou a nižší
společenskou formou, předurčenou ustoupit
práci sdružené, vládnoucí svým
nástrojům rukou ochotnou, s hlavou jasnou a s radostí
v srdci." - A právě proto, že k této
sociální kvalitě práce spějeme,
nepotřebujeme zvyšovat svoje daně, ale naopak
se snažíme snížit daňové
břemeno obyvatelstva. I tu je patrný zásadní
rozdíl hospodářství našeho a
kapitalistického. Na příklad president Spojených
států severoamerických ohlásil nedávno
v souvislosti se zbrojením nové daňové
předlohy, které dolehnou právě zase
na pracovní důchody tamního pracujícího
lidu.