Schvalujíce tento zákon konáme vlastně historický čin, poněvadž píšeme tečku za vývojem, který trval více než 100 let.

Rozpočtový výbor pojednal o tomto zákoně ve schůzi konané 19. prosince t. r. a usnesl se doporučit plenu NS přijetí zákona o zrušení některých poplatkových předpisů ve znění vládního návrhu beze změny. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: Ku slovu nie je nikto prihlásený, rozprava odpadá.

Pristúpime k hlasovaniu.

Keďže niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej. (Námietky neboly.)

Námietok niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona v znení zprávy výborovej, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Tým Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej.

Tým je vybavený 9. bod poriadku.

Pristúpime k prerokovaniu desiateho bodu poriadku, ktorým je

10. Zpráva výboru rozpočtového o vládnom návrhu zákona (tlač 532), ktorým sa mení a doplňuje zákon o dávke z majetkového prírastku a o dávke z majetku (tlač 557).

Zpravodajcom je posl. dr Hulínský. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Hulínský: Paní a pánové!

Zákon o dávce z majetkového přírůstku a o dávce z majetku patří mezi zákony, jimiž se vláda osvobozené republiky snažila ozdravit naše národní hospodářství rozrušené německými okupanty a postaviti je na pevné základy. Hlavním účelem majetkových dávek spolu ovšem s ostatními hospodářskými opatřeními bylo zpevnění naší československé měny. A bylo zcela samozřejmé, že tento ozdravovací proces se nesměl díti pouze na vrub dělnictva a pracujících lidí, kteří tak jako tak přinášeli největší oběti při obnově našeho hospodářství, naopak bylo spravedlivým požadavkem, aby úměrnou a těžší část těchto břemen převzaly na sebe majetné vrstvy. Ovšem všechna tato opatření narazila na zuřivý odpor reakce a zpátečníků, kteří ještě v této době nacházeli svou legální basi v některých politických stranách a kteří ve vládě i v Národním shromáždění dělali všechno možné, aby účinnost těchto vládních návrhů oslabili, nejenom proto, že nechtěli na sebe převzít spravedlivý podíl škod našeho národního hospodářství, nýbrž také a především proto, že neměli vůbec pražádného zájmu na konsolidaci našeho hospodářství a na stabilisaci naší měny, řídíce se heslem "čím hůře, tím lépe", a snažili se, aby ozdravení našeho hospodářství a tím zpevnění lidově demokratického řádu co možno oddálili a nakonec znemožnili. Je nutno přiznat, že tato jejich taktika měla částečný úspěch a že se nepodařilo prosadit tyto zákony v takové formě a v takové účinnosti, jak byly zamýšleny. Proto také jsme svědky, že po únoru 1948 dochází k četným novelisacím právě těchto zákonů, abychom tak po únoru v Národním shromáždění dodatečně napravili, v čem bylo třeba před únorem takticky ustoupit. Tyto zákony o majetkových dávkách splnily svůj úkol, i když víme, že za pevnost naší měny, za stále se rozvíjející naše hospodářství musíme především děkovat správnému plnění našeho pětiletého plánu, vzrůstu produktivity, vyšší socialistické akumulaci a především všem našim pracujícím, kteří se vzrůstajícím nadšením plní své budovatelské úkoly.

Vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon o dávce z majetkového přírůstku a o dávce z majetku, sleduje dva hlavní účely. Především ten, aby se umožnila rychlejší likvidace vyměřovacího řízení, a za druhé, aby se umožnila rychlejší likvidace nedoplatků dávek. První úkol má býti vyřízen novelisací § 54, v němž se stanoví, že se cenné papíry, pro které nebyla vyhlášena zvláštní cena, podíly společností s ručením omezeným ocení jmenovitou hodnotou. Druhý úkol se vypořádá novelisací, respektive zrušením § 68 odst. 7, podle něhož se zrušují výhody, podle kterých měl poplatník nárok na bezúročný odklad placení dávek až do výše 50 % přihlášené částky válečných škod do té doby, dokud nebude rozhodnuto o výši pohledávky vyplývající z nároků na náhradu škody.

Obě tato opatření jsou oprávněna a budou znamenat nejen rychlejší likvidaci majetkových dávek, ale také značné administrativní úspory. Při tom se zatěžují jenom poplatníci, u nichž došlo k vyměření majetkových dávek z velikého majetku, kdežto poplatníkům drobným a sociálně slabým se neubližuje. Rozpočtový výbor projednal vládní návrh zákona ve své schůzi dne 19. prosince a doporučuje Národnímu shromáždění, aby jej přijalo beze změny. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: Ku slovu nie je nikto prihlásený, rozprava odpadá.

Pristúpime k hlasovaniu.

Keďže niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej. (Námietky neboly.)

Námietok niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona v znení zprávy výborovej, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Tým Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej.

Tým je vybavený 10. bod poriadku.

Pristúpime k prerokovaniu jedenásteho bodu poriadku, ktorým je

11. Zpráva výboru rozpočtového k vládnemu návrhu zákona (tlač 536) o zrušení Fondov národnej obnovy (tlač 555).

Zpravodajcom je posl. Prokopová-Škrabálková; dávam jej slovo.

Zpravodajka posl. Prokopová-Škrabálková: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Vládní návrh zákona o zrušení Fondů národní obnovy je, myslím, důležitým zákonem a připomíná nám určité události a rozvoj, kterým jsme prošli v naší republice. Rok 1945 je hluboce zapsán v srdcích Čechů a Slováků a bude ho i příštími generacemi našich národů vzpomínáno s vroucími city k našemu osvoboditeli, Sovětskému svazu. Slova soudr. Stalina, adresovaná 9. května přímo našim národům, že končí naše utrpení a začíná období rozvoje a rozkvětu, byla námi přijata s hlubokou vděčností a touhou co nejdříve obnovit okupací a válkou rozrušená hospodářství.

Úkoly byly veliké. K řádně organisované práci a pořádku bylo nutno mít orgány, jimž by bylo svěřeno osidlování pohraničí a provedení obnovy národního hospodářství. Z těchto důvodů vznikl dekretem čís. 108/1945 zákon o Fondech národní obnovy. V období do února 1948, kdy jsme cítili koncentrovaný útok reakce, aby se zmařilo poslání fondů národní obnovy, byla práce dosti těžká, ale po slavném únoru a zvláště po IX. sjezdu Komunistické strany Československa bylo možno rychleji postupovat na cestě k socialismu. Znárodněné hospodářství na široké základně včleňovalo konfiskovaný majetek do správy státu. R. 1950 byly již připraveny podmínky ke zrušení osidlovacích úřadů a možnost přenést působnost Fondů národní obnovy na jiné správní orgány státu. Tak zákonem č. 118/1950 byly zrušeny osidlovací úřady se svými oblastními úřadovnami. Tyto úřadovny byly společné s Fondy národní obnovy a byly většinou v sídlech nynějších krajských národních výborů. Fondy národní obnovy do účinnosti zákona č. 18/1950 podléhaly osidlovacím úřadům a po zrušení osidlovacích úřadů přešla jejich působnost zčásti na Fondy národní obnovy. Pak zákonem č. 18/1950, tedy v důsledku téhož zákona, Fondy národní obnovy přenesly svoji působnost na finanční referáty krajských národních výborů. A zde nastala podstatná změna. Fondy národní obnovy v Praze a v Bratislavě podléhaly od svého vzniku r. 1945 ministerstvu vnitra. Zákonem č. 18/1950 přešly do působnosti ministerstva financí. Zaměstnanci oblastních úřadoven osidlovacích úřadů a Fondů stali se zčásti zaměstnanci krajských národních výborů. Agenda fondů byla značně rozsáhlá, i když ministerstvo financí v krátké době působnosti zákona č. 18 přeneslo značnou část agendy Fondů na finanční referáty krajských národních výborů.

Je ještě celá řada úkolů, a terminováním § 1 o zrušení Fondů, a to od 1. července, ukládá se Fondům a ministerstvu financí značně obtížný úkol. Je třeba si připomenout, že konfiskace nepřátelského majetku byla u velkých podniků provedena poměrně brzy, a to znárodněním v prvé etapě, u konfiskace středního a drobného majetku však, jak je vám známo, rozvinula reakce opravdu úporný politický boj a soustavně bránila začlenění tohoto konfiskovaného majetku do socialistického sektoru. Proto byla zatímní správa vykonávaná Fondy velmi složitá a vyžadovala rozsáhlý správní aparát. Vládním návrhem zákona o zrušení Fondů bude umožněno agendu zjednodušit, a jak důvodová zpráva sama připomíná, asi 1.700 zaměstnanců začlenit do jiných budovatelských úkolů. Zůstane zde ještě nějaká část úkolů, která bude od 1. VII. 1951 vykonávána finančními referáty krajských národních výborů, jež budou současně pověřeny inkasní službou nevyřízených dosud pohledávek. Některé agendy převezmou také různé ústřední úřady. Tak na př. ústřední repatriační komise, finanční prokuratura, patentní úřad a podobně.

Pak by se jednalo o soukromý sektor nebo spolky a drobné přídělce, kteří dostanou nějaký majetek různého druhu. Bude věnována nadále dostatečná péče inkasu nedoplatků přihlédnutím k sociálním poměrům a třídně zdůvodněným žádostem těch, kteří mají nějaký majetek přidělen. Likvidační úkoly finanční a účetní povahy provede ministerstvo financí odbornými silami zaměstnanců bývalých Fondů. Předpokládané určité finanční přebytky půjdou bezprostředně do státní pokladny. Likvidační fond měnový však bude a může plnit nadále svoji funkci v dosavadním rozsahu, neboť nebude dotčen celkem nepatrným úbytkem, který nastane po 1. červenci 1951. Je třeba připomenout, že Fondy po zrušení stálých poradních sborů byly vedeny podle zák. č. 18/1950 statutárními orgány, t j. předsedou a místopředsedou. Tento stav se mění § 3 zákona o zrušení Fondů a funkční působnost zmíněných orgánů přejde na zmocněnce, které jmenuje ministr financí. Zásada stanovená dekretem čís. 108/1945, že stát konfiskací nabývá vlastnictví, byla pozdějšími zákony značně narušována a byla ražena tendence, aby za konfiskovaný majetek, který vplynul do socialistického sektoru, byla placena určitá částka a plynula Fondům a v dalším postupu pak Likvidačnímu fondu měnovému. Paragrafem 4 se definitivně skoncuje s touto koncepcí a konfiskovaný majetek ve vlastnictví státu, národních a komunálních podniků nebude nikomu placen. Orgány veřejné správy, t. j. ministerstva a národní výbory, nebudou platit za přidělené konfiskáty vůbec. Provedené úplaty, které byly již provedeny, nebudou však Fondy vraceny. Naproti tomu národní a komunální podniky, pokud koupily zásoby surovin a zboží přímo od orgánů Fondů a zvláště ze skladů Fondů, budou i nadále platit účtované ceny a vyrovnávat úvěrované částky. Ministru financí se však dává zmocnění osvobodit od placení národní a komunální podniky i v těchto případech. Týká se to zvláště různých investičních statků. Za majetek, který byl v národních a komunálních podnicích, nebude Fondům již placeno. Tato opatření se nevztahují na družstva. Platné předpisy však dovolují, aby zvláště jednotná zemědělská družstva mohla počítat s únosnými cenami a také s velkorysou pomocí státu. (Předsednictví převzala místopředsedkyně Hodinová-Spurná.)

Řada zákonů a vládních nařízení a početné vyhlášky upravovaly působnost Fondů. Zákonem o zrušení Fondů s účinností od 1. 7. 1951 ztratí všechny tyto předpisy svoji platnost. V rámci zmocnění zákona o zrušení Fondů změní ministr financí předpisy, které dnes ještě ztěžují pružnou likvidaci Fondů. Zákonem o zrušení Fondů se zjednodušuje likvidace konfiskovaného majetku, která byla úmyslně komplikována zbytky buržoasie a nepřáteli lidově demokratického řádu. Rychlý vývoj zjednodušování, zlepšování a zlevňování naší veřejné správy dovoluje, aby bylo možno rychleji postupovat. Navrhovaným zákonem se konfiskovaný majetek pevně včleňuje v nerozbornou součást znárodněného hospodářství. Návrh zákona dokazuje naši konsolidovanost a možnost evidence úřady, které dnes již stávají, a proto můžeme ukázat na to, že zbývající úkoly, až dosud obhospodařované Fondy, jsou již schopny obstarat ve své kompetenci bez rozšiřování počtu zaměstnanců příslušné orgány veřejné správy. Toto značné zjednodušení, zlepšení a zlevnění je možno vítat, a proto doporučuji slavné sněmovně přijetí zákona o zrušení Fondů národní obnovy. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Přistoupíme k hlasování. Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovat najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona ve znění zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu. zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 11. bod pořadu.

Přistoupíme k projednávání dvanáctého bodu pořadu, jímž je

12. Zpráva výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 537) o majetku zanechaném na území Československé republiky osobami, které optovaly pro SSSR a přesídlily na jeho území (tisk 556).

Zpravodajem je p. posl. Horn. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Horn: Slavná sněmovno!

Smlouvou mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o Zakarpatské Ukrajině ze dne 12. ledna 1946, č. 186 Sb., bylo osobám ukrajinské a ruské národnosti žijícím na území ČSR přiznáno právo optovat pro státní příslušnost SSSR. Práva opce použilo a do SSSR přesídlilo z ČSR 3.845 osob. Majetek zanechaný na území ČSR přesídlivšími optanty činí podle úředního soupisu 66 mil. Kčs.

Kromě tohoto majetku byl zanechán na území ČSR majetek osobami, které optovaly pro státní příslušnost SSSR podle dohody ze dne 10. července 1946 o právu opce a vzájemného přesídlení občanů české a slovenské národnosti, žijících na území bývalé volyňské gubernie, a čs. občanů národnosti ukrajinské, ruské a běloruské, žijících na území Československa. Podle této dohody, která nebyla vyhlášena, přesídlilo od nás do SSSR 8.556 osob ukrajinské, ruské nebo běloruské národnosti a cena zanechaného majetku je podle úředního soupisu 267 mil. Kčs.

K přesídlení podle smlouvy a podle dohody došlo společně a skončilo se v květnu 1947. Zanechaný majetek v úhrnné hodnotě 333 mil. Kčs, jak vyplývá z ocenění v úředních soupisech, byl odevzdán místním národním výborům do opatrování. V této ceně není zahrnuta zemědělská půda, která sice byla předmětem soupisu, nebyla však oceňována, ježto za zemědělskou půdu se podle vzájemného ujednání smluvních stran náhrada neposkytuje. Majetek tvoří převážně obytné a hospodářské budovy a z nepatrné části movitosti, neboť movitý majetek mohli si optanti vzít s sebou. Z obytných a hospodářských budov - podotýkám, že jde vesměs o malé stavby - je téměř polovina poškozena, po př. zničena válečnými událostmi. Výměra zanechané půdy zemědělské činí celkem 6.850 ha; jednotlivé hospodářské usedlosti jsou drobné majetky o výměře zemědělské půdy průměrně asi 2,5 ha.

Vláda nyní předkládá návrh zákona o majetku zanechaném na území ČSR osobami, které optovaly pro SSSR a přesídlily na jeho území; účelem osnovy je upravit otázku vlastnictví zmíněného zanechaného majetku a zjednat právní podklad pro knihovní pořádek a řádnou správu tohoto majetku.

Předložený vládní návrh zákona vymezuje nejprve pojem majetku, který je předmětem zákonné úpravy, a stanoví, že tento majetek přechází dnem provedeného soupisu do vlastnictví československého státu a že jeho správu obstarávají okresní národní výbory podle směrnic, které vydá ministerstvo financí v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.

Majetek, který si stát neponechá, přidělí ONV na žádost jednotným zemědělským družstvům, a to zemědělský majetek do trvalého užívání, ostatní majetek do vlastnictví. Jednotným zemědělským družstvům se tak zajišťuje mimořádné přednostní postavení při přidělování zanechaného majetku vzhledem k jejich významu pro plnění hospodářské politiky.