Vzhledem k tomu, že osnova doplňuje v určitém směru občanský zákoník a občanský soudní řád, které nabývají účinnosti dnem 1. ledna 1951, je stanoven počátek účinnosti této osnovy také na 1. leden 1951.

Ústavně-právní výbor projednal osnovu ve své schůzi dne 14. prosince 1950 a přijal ji ve znění vládního návrhu. Doporučuji proto jménem tohoto výboru, aby Národní shromáždění přijalo vládní návrh zákona o dražbách mimo exekuci (tisk 534) ve znění, jak jej schválil výbor ústavně-právní. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: Ku slovu nie je nikto prihlásený, rozprava odpadá.

Pristúpime k hlasovaniu.

Keďže niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej. (Námietky neboly.)

Námietok niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona v znění zprávy výborovej, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Tým Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej.

Tým je vybavený 6. bod poriadku.

Pristúpime k prerokovaniu siedmeho bodu poriadku, ktorým je

7. Zpráva výboru ústavno-právneho k vládnému návrhu zákona (tlač 529) o niektorých opatreniach v odbore vojenského súdníctva (tlač 543).

Zpravodajcom je posl. dr Skála; dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Skála: Pane místopředsedo, paní a pánové!

Přijali jsme zde před časem zákony, kterými jsme postavili organisaci soudů to je i soudů vojenských, na nový základ. Zákony tyto vstoupily již v platnost a úspěšně se provádějí a pomáhají tak našemu lidu v zajišťování výsledků jeho budovatelské práce. Provádí se i nová organisace vojenských soudů a její provádění musí být zkoordinováno i s organisačními změnami v československé armádě jako celku, neboť vojenské soudnictví tvoří nedílnou součást československé armády. Je proto jistě naprosto přirozené, že tyto organisační změny se nemohou dít bez nutných a opodstatněných personálních změn. Avšak zákon č. 87/1950 o trestním řízení soudním ve svém § 306 odst. 3 výslovně uvádí, že soudci mohou být přeloženi proti své vůli jen v případech nové organisace soudní, a to pouze po dobu zákonem stanovenou. Je proto potřeba, aby ve smyslu znění § 141, odst. 2 Ústavy 9. května takováto doba byla ustanovena. Zákonem č. 23/1950 Sb. byla již sice tato doba určena, a to od 1. března 1950 do 31. prosince 1950, avšak je zapotřebí z důvodů již výše uvedených ji prodloužit. Proto vládní návrh zákona navrhuje stanovit tuto dobu od 1. ledna 1951 do 31. prosince 1952.

Ústavně-právní výbor projednal osnovu zákona o některých opatřeních v oboru vojenského soudnictví ve své schůzi konané dne 14. prosince 1950 a doporučuje ji plenu Národního shromáždění k přijetí. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: Ku slovu nie je nikto prihlásený, rozprava odpadá.

Pristúpime k hlasovaniu.

Keďže niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej. (Námietky neboly.)

Námietok niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona v znení zprávy výborovej, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Tým Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej.

Tým je vybavený 7. bod poriadku.

Pristúpime k prerokovaniu ôsmeho bodu poriadku, ktorým je

8. Zpráva výborov ústavno-právneho a rozpočtového k vládnemu návrhu zákona (tlač 533) o súdnych poplatkoch (tlač 547).

Zpravodajcom je posl. Sajal; dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Sajal: Ministerstvo financí předkládá Národnímu shromáždění osnovu zákona o soudních poplatcích, která nepochybně nevzbudí přílišné pozornosti v širokých vrstvách našich národů. Dotýká se občana jen občas, když se dovolává ochrany soudu, a to se mnohým nepřihodí za života ani jednou.

Ale právě na tomto nepodstatném zákoně můžeme demonstrovat hlediska vládnoucího společenského řádu, který vtiskuje svoji tvářnost všemu, cokoliv se pracujícímu lidu předkládá a jako povinnost se mu ukládá. Ministerstvo financí se mohlo prostě omezit pouze na svoji povinnost opatřovat svému státu potřebné finanční prostředky k životu a získávat peníze od občanstva jakýmkoliv způsobem, jak se také dříve dělalo. Z historie víme, že bezohlednost a tupost státního tisku šla tak daleko, že zdaňoval lid podle počtu a velikosti oken anebo podle počtu komínů. Státní fiskus se neohlížel na vedlejší účinky zákona a prostě občanstvo vydíral. I dnes stát potřebuje finanční prostředky a v míře daleko větší, než tomu bylo dříve, neboť koná nesčíslné množství úkonů a služeb, které dříve státní aparát nekonal. Přesto podobná duchaprázdná methoda zpoplatňování v dnešním zákonodárství je překonána a zákony se snaží vtělit zásady socialistické společnosti do všech osnov, i těch podružných.

I v tomto případě ministerstvo financí sleduje svůj hlavní cíl, to je obdržet od sporných stran část úhrady na soudní řízení. Nezapomíná však, že zákon bude mít také své vedlejší účinky a průvodní zjevy; osnova je předvídá, s nimi počítá a podle toho svoji náplň upravuje. Průvodní účinky mohou byt různého druhu a jsou pečlivě odlišeny účinky, které by mohly bránit občanu, aby se soudu vůbec dovolával.

Proto stanovené poplatky jsou sice citelné, aby bránily zbytečnému sudičství, které bylo kdysi metlou českého venkova, nejsou však opět tak vysoké, aby zabránily občanu, aby nemohl ochrany soudu vůbec použít. Předepisuje poplatky ne za případ, stránku, půl hodiny stání, ale podle výše obnosu, o který je spor. Nezpoplatňuje žalobce za případ, ale poplatky jsou progresivní a percentuální, podle částky, o kterou je spor. To znamená, že nemajetný, který se soudí pravidelně o částky malé, je zatížen méně a majetný více. Osnova také nekomplikuje v zájmu advokátů výpočet poplatků, ale je jasná a jednoduchá, aby každý pracující člověk jí porozuměl.

Dosavadní poplatkový zákon má stoleté kořeny a byl mnohokrát novelisován. To prospělo jenom jeho nepřehlednosti. Postihoval hlavně spory o menší částky, ale před velkými se zastavil - boháči byli určitou hranicí chráněni, aby nemusili platit částku úměrnou výši žalované částky. Vládnoucí třída dovedla systém ochrany dovést do všech důsledků. A poplatky byla zatížena i řízení, vedená v zájmu veřejném, jako na př. v záležitostech poručenských a pod. K vůli stručnosti vytyčuji hlavní zásady, aby bylo možno posoudit dosah změn:

Škála poplatků se zjednodušuje, je přehledná a srozumitelná i laikům. Odstraňuje se nejednotnost, neboť v zemích českých a na Slovensku byly zákony odlišné. Uplatňuje se zásada třídního vyměřování. Od poplatků jsou osvobozeny spory, vzniklé z poměru zaměstnaneckého a spory o výživné. Stát, národní výbory a státní ústavy budou osvobozeny rovněž.

Ministerstvo financí odhaduje, že výnosy soudních poplatků činily v roce 1948 circa 70-80 milionů, loni 55 až 65 milionů Kčs. Je zde tedy zřejmě tendence sestupná, sporů ubývá. Přesto se odhaduje, že výnos poplatků, upravených touto osnovou bude činit v r. 1951 circa 100 milionů Kčs. Při tom drobné spory budou zatíženy méně, než je tomu doposud, a zatížení postihne v prvé řadě majetné.

Ústavně-právní a rozpočtový výbor osnovu projednal a doporučuje sněmovně, aby ji beze změny přijala. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: Ku slovu nie je nikto prihlásený, rozprava odpadá.

Pristúpime k hlasovaniu.

Keďže niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej. (Námietky neboly.)

Námietok niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona v znení zprávy výborovej, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Tým Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej.

Tým je vybavený 8. bod poriadku.

Pristúpime k prerokovaniu deviateho bodu poriadku, ktorým je

9. Zpráva výboru rozpočtového k vládnemu návrhu zákona (tlač 527) o zrušení niektorých poplatkových predpisov (tlač 558).

Zpravodajcom je posl. dr Berák; dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Berák: Slavná sněmovno!

Součástí naší berní soustavy je početná a nepřehledná soustava veřejných dávek, známých pod názvem poplatky, i když částečně zde nejde o poplatky v přímém, vědeckém slova smyslu, t. j. o dávky, vybudované na principu t. zv. speciální úhrady za tím účelem, aby jejich výnos sloužil na úhradu výdajů veřejného zařízení, jehož činnost poplatník způsobil anebo vyvolal. Poplatková soustava je plodem dlouholetého historického vývoje a svými kořeny sahá ještě do údobí raného kapitalismu, ba dokonce do dob, kdy habsburské soustátí se měnilo ze státu feudálního ve stát kapitalistický. Ve své dnešní podobě opírají se naše poplatky o t. zv. poplatkový zákon, který se letos dožil stoletého jubilea, t. j. zákon č. 50 ř. z. z r. 1850, a který byl vyhlášen s nepatrnými změnami i v bývalých Uhrách pod č. 329 ř. z. z r. 1850. Vedle toho zůstala v platnosti ještě druhá část bývalého kolkového a taxovního zákona z r. 1840. Ovšem svým původem je naše poplatková soustava ještě starší, poněvadž poplatkový zákon č. 50 ř. z. z r. 1850 vlastně představoval jen kodifikaci starších poplatkových předpisů provedenou z důvodů reformy i z důvodů fiskálních.

Veřejné dávky, označené názvem poplatky a upravené v citovaném již zákoně č. 50 ř. z., byly však povahy velmi nesourodé. Jejich předmětem byla jednak právní jednání všech druhů i převody na případ smrti, jednak vysvědčení, obchodní i živnostenské knihy, různé spisy a různá úřední jednání.

Proto poplatková soustava velmi brzy zastarala. Nevyhovovala už ani hospodářským a právním poměrům, jak se vyvíjely za kapitalismu, tím méně pak mohla vyhovovat našemu lidově demokratickému zřízení. Ještě v době trvání bývalé Rakousko-uherské monarchie byla vydána řada zákonů, které měnily a doplňovaly poplatkový zákon, a tento vývoj pokračoval i v kapitalistické předmnichovské republice.

Ačkoliv kořeny poplatkového práva v českých krajích i na Slovensku jsou společné a mají svůj původ ve zmíněném již zákonu č. 50 ř. z., který byl vyhlášen v býv. Uhrách pod č. 329 ř. z. z r. 1850, přece jen vývoj v obou částech našeho státu se dál rozličnými cestami. Zejména po r. 1867, t. j. po zřízení dualismu v býv. Rakousko-Uhersku, se vývoj poplatkového práva rozdvojil. Četné změny, k nimž došlo ve vývoji poplatkového práva v býv. Uhrách, vedly pak k tomu, že byly nově sestaveny býv. maďarským ministrem financí už v r. 1881, a to na podkladě zákonného zmocnění a vyhlášeny jako t. zv. poplatková pravidla. Avšak ani potom se vývoj nezastavil a poplatková soustava se v býv. Uhrách rozrůstala a komplikovala právě tak, jako tomu bylo v býv. českých zemích.

A tak již v předmnichovské kapitalistické republice byla naše poplatková soustava zcela nepřehledná a nejasná. Proto právem poukázal budovatelský program třetí vlády Národní fronty na tuto nepřehlednost a nejasnost a vyjádřil požadavek, aby naše poplatková soustava byla reformována tak, aby byla jasná, přehledná a každému srozumitelná.

V roztříštěnosti a složitosti úpravy naší poplatkové soustavy, navazující na složité hospodářské formy kapitalistického života, odrážela se i úpadková forma kapitalismu, za něhož byla utvořena tato soustava. Kapitalistům tento stav vyhovoval, poněvadž mohli bohatě využít kasuistiky poplatkových norem a - opírajíce se přitom o svoji hospodářskou a politickou moc - dovedli se také legálně vyhýbat poplatkové povinnosti. A tak plná váha břemene poplatkového spočívala na bedrech našich pracujících mas. Je sice pravda, že už v předmnichovské republice byla zřízena komise pro kodifikaci poplatkového práva, avšak komise nebyla nijak dělná. Vypracovala sice elaborát, ale ten se nestal předmětem ústavního projednávání.

Poplatková soustava v dnešní podobě neodpovídá ani dnešním požadavkům socialisticky plánovaného hospodářství, ani hospodářské struktuře lidové demokracie a je do konce brzdou při vzestupu k vyšším hospodářským formám a při sledování nových cílů v lidově demokratickém hospodářství a ve veřejné správě. Reforma je proto velmi naléhavá. Přirozeně nelze reformu omezit, jako tomu bylo za kapitalismu, na pouhou kodifikaci a unifikaci, nýbrž musíme hodnotit dosavadní prameny poplatků s hlediska socialistického společenského řádu a přitom musíme rozhodnout, které z těchto zdrojů poplatků budou opuštěny a které budou nově vybudovány. Účelem reformy, jak je před námi, je tedy jednak pronikavé zjednodušení poplatkové soustavy tak, aby byly odstraněny všechny poplatky, které se do dnešní berní soustavy již nehodí, jednak vypracování nových, moderních předpisů o poplatcích, které jsou nutné anebo vhodné s hlediska cílů, jež sledujeme svým lidově demokratickým zřízením.

Mohu snad říci, že byl spor o to, jak máme postupovat při plnění tohoto úkolu. Mohli jsme na př. postupovat tak, že nejdříve bychom byli reformovali ony poplatky, které zůstanou zachovány, při čemž po provedení této reformy by zbytek poplatků byl zrušen. My však jsme volili cestu opačnou. Rušíme nejdříve všechny poplatky, které jsou brzdou dalšího vývoje našeho hospodářství i právní přestavby směrem k socialismu. Rovněž rušíme ty poplatky, které jsou málo významné a zbytečně komplikují naši berní soustavu a zdražují naši administrativu, zejména finanční. K tomuto postupu vedl nás rychlý vývoj našich hospodářských poměrů na cestě k socialismu, jakož i ta skutečnost, že reforma poplatků, které nám budou zachovány, musí probíhat v těsné souvislosti s reformními pracemi na jiných úsecích našeho právního řádu.

Nová zákonná osnova je vyvrcholením vývoje, který už dříve vedl u nás ke zrušení některých poplatků. Při nové úpravě byly zhodnoceny všechny nové i dosavadní poplatkové zdroje s hlediska dnešního hospodářského stavu a s hlediska úkolů vyplývajících z naší cesty k socialismu. Bylo také přihlédnuto k poplatkovým předpisům platným v Sovětském svazu.

Újmu, která vznikne finanční správě zrušením některých poplatků, jež jsou uvedeny v osnově, lze těžko odhadnout, poněvadž jejich výnos je zahrnut jednak do výnosu prodeje kolků, jednak je zahrnut v datech o úhrnných výnosech řady poplatků, jež zůstanou nadále v platnosti. Celkový výnos všech poplatků zrušených tímto zákonem bylo lze loňského roku odhadnout na 790 mil. Kčs. Skutečný úbytek bude však daleko menší, poněvadž některé poplatky se už staly bezpředmětnými, a proto se ani neprojevily ve státních příjmech za běžný rok. Proto ministerstvo financí odhaduje skutečný úbytek asi na 370 mil. Kčs. Ve skutečnosti bude úbytek ještě menší, poněvadž značný díl této částky připadne k dobru podnikům socialistického sektoru, které jej zase odvedou ve formě zisku Fondu znárodněného hospodářství a tím ve prospěch celku.

Při reformě poplatků, které nejsou dotčeny tímto zákonem, bude roztříštěnost a složitost dosavadní úpravy nahrazena několika zákony, zaměřenými jednotně podle generální linie, která byla dána na IX. sjezdu KSČ, to znamená k budování a výstavbě socialismu v naší vlasti, a to zejména pokud jde o poplatky z převodu majetku mezi živými a na případ smrti.