Přes všechny tyto nesnáze vykonaly komunální podniky za krátkou dobu svého trvání značný kus práce a došlo se k poznání, že v socialistickém sektoru mají závažné místo vedle podniků národních. Zejména při socialisaci drobných podnikatelů hrály svou významnou roli a tento jejich význam roste. Tím, že pečují o místní potřeby, o činnost údržbářskou a opravářskou, o t. zv. komunální služby, o živnosti pohostinské a poslužné a o drobnou výrobu čerpající z místních zdrojů, zasloužily se o zvýšení životní úrovně pracujícího lidu.

Zatím co komunální podniky pracovaly v rámci tehdejších omezených možností právních a hospodářských, daných zmíněným zákonem, tu dosahujíce pozoruhodných úspěchů, onde zápasíce s obtížemi, pokročilo naše hospodářství značně kupředu i po stránce theoretické. Ujasnila se funkce komunálních podniků v socialistickém sektoru. Prosadila se koncepce jednotného státního vlastnictví k národnímu majetku. Národní podniky průmyslové byly reorganisovány nejen podle našich vlastních zkušeností, nýbrž i podle zkušeností, jichž nabyl při výstavbě své průmyslové výroby Sovětský svaz. Samosprávná koncepce u národních výborů byla překonána. Jasně se ukázalo, jak zbytky kapitalistických prvků v podnikání jsou brzdou v našem hospodářském vývoji, i jakou význačnou roli hrají kolektivy pracujících a moderní methody práce v socialistickém hospodářství.

Když konečně zákonem čís. 279/1949 Sb. byla dokončena reforma finančního hospodaření národních výborů a když zákonem čís. 104 Sb. z letošního roku bylo uznáno, že financování národních i komunálních podniků musí být postaveno na stejný základ, ukázala se doba zralou k tomu, aby se přistoupilo k novelisaci organisačních předpisů o komunálních podnicích.

Vládní návrh zákona, o němž má nyní poslanecká sněmovna rozhodovat, provádí tuto novelisaci velmi důkladně. Nezná již komunální vlastnictví svazků lidové správy, nýbrž veškerý majetek komunálních podniků je národním majetkem jim svěřeným. Jeho vlastníkem je stát. Podnikům se ovšem ponechává operativní samostatnost. Rozhodovací pravomoc je dána do rukou jediné osoby - správce, který také odpovídá za celý běh podniků.

Uznání jednotného vlastnictví státního však nevedlo k tomu, že by pouta, vížící komunální podniky k národním výborům, byla přetrhána. Spojení komunálních podniků s lidem, jemuž mají sloužit, je zachováno a uskutečňuje se především prostřednictvím národních výborů. A prostřednictvím národních výborů provádí stát rovněž své vrchní vedení a dozor nad komunálními podniky. V tom tkví základní organisační rozdíl proti národním podnikům, jimž jinak se komunální podniky co do právního postavení majetkové úpravy a postavení zaměstnanců budou co nejvíce blížit.

Další významnou novinkou nového zákona je, že buduje organisační nadstavbu komunálních podniků ve formě inspektorátů, jejichž prostřednictvím budou krajské národní výbory a ministerstvo vnitra vykonávat část své působnosti, totiž t. zv. odborné vrchní vedení. Půjde zejména o usměrňování a sjednocování podnikové činnosti, péči o účelnou organisaci a odborné vedení provozu a péči o hmotné zásobování podniku. Jejich trvalým úkolem bude také podpora socialistických forem práce a tím i péče o stálé zvyšování produktivity, zavádění norem a odměňování podle zásluhy, vypracovávání plánu optimální sítě komunálních podniků, zavádění podnikového početnictví, zprostředkování zkušeností a pod.

K velikému zjednodušení dochází v oboru procesním: Opouští se zakládací listina, odvolací řízení, živnostenské listy, kolektivní rozhodování v představenstvech atd. a důsledně se uplatňuje princip demokratického centralismu. (Předsednictví převzal místopředseda Žiak.)

Veliký důraz se klade na uplatnění zásad socialistického hospodaření, totiž na to, aby podniky pracovaly podle plánu, hospodařily podle rozpočtu, aby rozhodoval vždy jedinec pod osobní odpovědností a aby se uskutečňovala široká účast pracujících. Pamatuje se také na možnost přímé účasti lidu v podnicích a kontrolních orgánech, které se v praxi už osvědčily u podniků bytových.

Podrobnosti nutné k provedení těchto zásad budou obsaženy ve statutu komunálních podniků, který vydá vláda nařízením. V něm dojdou výrazu i změny, které nastávají ve finančním hospodaření komunálních podniků v důsledku zákona č. 104 Sb., t. j. jejich zapojením na Fond znárodněného hospodářství.

To, co jsem zde vylíčil, je krátký pohled na problémy komunálního podnikání a na to, jak je chce řešit vládní návrh zákona. Lze přisvědčit důvodové zprávě, když praví, že tento vládní návrh připravuje podklad k tomu, aby komunální podnikání, dosud rozptýlené a nejednotně řízené bylo napříště jednotně podchyceno, hospodárně a systematicky vybudováno a mohlo tak zaujmout v socialistické struktuře našeho hospodářství místo odpovídající jeho významu.

Všem těm, kdož pracují v komunálním podnikání, přejeme, aby dnešní zákon byl proně nejen uznáním za jejich progresivní práci, ale především dobrým nástrojem při výstavbě socialismu i pomocí komunálního podnikání. Přejeme jim též, aby opřeni o tuto novou normu, po níž volal kypící a nezastavující se hospodářský život, dále a směleji rozšiřovali a upevňovali socialistický sektor našeho národního hospodářství a potlačovali a omezovali kapitalistické živly, aby dále a směleji uskutečňovali vyšší hospodářské formy našeho národního hospodářství hromadným přechodem drobného podnikání, zejména údržbářů a opravářů, do socialistického sektoru komunálního podnikání, aby dále a směleji pečovali o lepší zásobování a výživu našich pracujících ve městech i na vesnicích, aby dále a směleji zaváděli principy socialistické práce na pracovištích komunálních podniků, aby šířili mezi zaměstnanci hnutí úderníků, socialistické soutěžení, plánování, řádné podnikové hospodaření, normování a zpevňování norem a socialistické odměňování práce, aby dále a směleji i komunální podnikání a jeho odpovědní pracovníci a všichni jeho zaměstnanci na podkladě dnes projednávaného zákona svou každodenní prací přispívali k výstavbě vlasti, k jejímu posílení v boji za mír.

Paní a pánové, hospodářský výbor projednal předložený vládní návrh zákona o komunálním podnikání a navrhuji, abyste jej přijali ve znění jím projednaném. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: Ku slovu nie je nikto prihlásený, rozprava odpadá.

Pristúpime k hlasovaniu.

Pretože niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej. (Námietky neboly.)

Námietok niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona v znení zprávy výborovej, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Tým Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej.

Tým je vybavený 4. bod poriadku.

Pristúpime k prerokovaniu piateho bodu poriadku, ktorým je

5. Zpráva výboru ústavno-právneho o vládnom návrhu (tlač 528) zákona zmenkového a šekového (tlač 546).

Zpravodajcom je posl. dr Hobza. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Hobza: Pane místopředsedo, paní a pánové!

Úvodem k projednávanému zákonu směnečnému a šekovému nutno vysvětlit, proč v našem novém hospodářském zřízení nekapitalistickém užíváme vůbec ještě těchto kapitalistických prostředků obchodního styku, jako jsou směnky a šek. Jsou to důvody ryze zahraničně-obchodní. Je sice pravda, že u nás v naší lidově demokratické republice, spějící k socialismu, ztratily již směnky i šek svůj dřívější význam, zejména zavedením placení bez hotových peněz, avšak přesto je nutno instituci směnky i šeku u nás ponechat z důvodu zahraničního obchodu, aby totiž směnečný a šekový styk s cizinou byl upraven stejným způsobem jako ve většině cizích států.

Na mezinárodních konferencích v Ženevě v letech 1930 a 1931 byly podepsány úmluvy o jednotném zákonu směnečném a jednotném zákonu šekovém. Na rozdíl od jiných podobných mezinárodních konvencí byly tyto úmluvy formulovány jako závazné zákonné předlohy pro parlamenty zúčastněných států a nikoliv jen jako pouhé vzory. Smluvní strany jsou svými podpisy vázány převzít oba tyto zákonné texty do svých vnitrostátních právních řádů. ČSR je jedním z podpisovatelů těchto mezinárodních úmluv. K úmluvám přistoupil již v r. 1937 též Sovětský svaz a rovněž Polsko a Rumunsko.

Směnky je i nadále v mezinárodním hospodářském styku používáno jako prostředku úvěrního, šeku pak jako prostředku platebního. Přijetí ženevských textů usnadňuje mezinárodní hospodářský styk, neboť odstraňuje možnost rozporů vznikajících z rozdílů mezi vnitrostátními předpisy různých států.

Vládní návrh přejímá jednotný zákon směnečný a jednotný zákon šekový, jak byly usneseny na mezinárodních konferencích v Ženevě a neprovádí podstatných změn proti dosavadní úpravě. Toliko v rámci výhrad ženevskou konvencí výslovně připuštěných zavádí osnova některé nové odchylné úpravy, zejména nový způsob směnečného protestu. Pro příště nebude směnečný protest ve výlučné kompetenci notáře nebo soudního úředníka, nýbrž také místní národní výbory budou mít právo pořizovat směnečné protesty. Tato novota se zavádí proto, aby i v odlehlejších místech bylo možno směnečný protest provésti. Toto oprávnění k protestaci směnek a šeků lze národním výborům přiznat tím spíše, že odchylkou od dosavadního práva má být protest sepsán ve zvláštní listině, nikoliv tedy vyznačením na směnce jako dosud, což umožní, aby byly vydány formuláře protestní listiny, jichž pak budou moci místní národní výbory bez obtíží používat.

Další novotou při protestaci směnek a šeků je, že protestní orgány nebudou povinny pojmout do protestní listiny odpověď osoby, proti které se protest činí. poněvadž toto dosud platné opatření nemělo prakticky žádné ceny.

Důležitá je už zmíněná formální novota, podle níž bude nutno protest pořídit na zvláštní listině. I pro tuto novotu mluví čistě praktické důvody, neboť dosavadní vyznačování protestu přímo na směnce se v praxi neosvědčilo, zpravidla již proto ne, poněvadž není na ní dost místa a bylo proto třeba velmi často ke směnce připojovat zvláštní listinný dodatek. Jako důsledek této formální novoty, t. j. protestu na zvláštní listině, se zavádí povinnost protestního orgánu, aby zapisoval protestní listiny do zvláštní knihy, aby tak i v pozdější době mohl být účastníkům vydán výpis z této knihy, osvědčující vykonání protestu. I když bude pro příště protest pořizován na zvláštní listině, připouští vládní návrh možnost poznámky pořizovaného protestu na směnce, která může vhodně informovat o tom, že protest byl pořízen.

Kromě této hlavní změny obsahuje vládní návrh ještě některé další drobnější nové úpravy, jako na příklad opuštění dosavadní úpravy t. zv. sousedních míst a pod.

Osnova je rozvržena do 3 samostatných článků, z nichž každý je paragrafován od začátku, což je další zajímavost tohoto vládního návrhu. První článek obsahuje zákon směnečný, druhý článek zákon šekový a třetí článek ustanovení společná. I když mnohá ustanovení práva šekového jsou totožná s analogickými předpisy práva směnečného, přesto by nebylo praktické, aby v zákoně o šeku byly obsaženy pouhé odkazy na příslušná ustanovení předpisů o směnce, a to tím spíše, že při směnce a šeku jde o odchylné okruhy účastníků se zřetelem na jejich různé poslání: směnka je prostředkem úvěrním, kdežto šek je prostředkem platebním. Spojením předpisů o směnce a předpisů o šeku do společného zákona bude také vyjádřen původ a účel obou těchto institucí v našem lidově demokratickém systému, totiž mezinárodní konvence ženevská.

Konečně dlužno poznamenat, že vládní návrh sjednocuje směnečné a šekové právo v zemích českých i na Slovensku, neboť dosavadní úprava v obou částech naší republiky byla odlišná a spočívala v Čechách a na Moravě na vl. nař. č. 111/1941 Sb., vl. nař. č. 372/1941 Sb. a vl. nař. č. 67/1944 Sb., kdežto na Slovensku bylo směnečné právo upraveno za t. zv. Slovenského státu zákonem č. 255/ 1941 S. z. a právo šekové zákonem č. 256/ 1941 S. z. a vl. nař. č. 61/1942 S. z. a č. 180/ 1942 S. z.

Den počátku účinnosti zákona směnečného a šekového je stanoven shodně s občanským zákoníkem. a s občanským soudním řádem, na něž některá ustanovení osnovy, zejména čl. III navazují.

Ústavně-právní výbor projednal osnovu ve své schůzi 14. prosince t. r. a kromě opravy několika tiskových chyb doplnil mezinárodní pojmy českými překlady, resp. vysvětlením z důvodu dokonalé srozumitelnosti.

Doporučuji plenu Národního shromáždění, aby přijalo osnovu zákona ve znění schváleném ústavně-právním výborem. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: Ku slovu nie je nikto prihlásený, rozprava odpadá.

Pristúpime k hlasovaniu.

Keďže niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej. (Námietky neboly.)

Námietok niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona v znení zprávy výborovej, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. - Tým Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej.

Tým je vybavený 5. bod poriadku.

Pristúpime k prerokovaniu šiesteho bodu poriadku, ktorým je

6. Zpráva výboru ústavno-právneho k vládnemu návrhu zákona (tlač 534) o dražbách mimo exekúcie (tlač 544).

Zpravodajcom je posl. dr Kučera; dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Kučera: Slavné Národní shromáždění, paní a pánové!

Dne 25. října 1950 byly zde projednávány a schváleny zákony z oboru občanského práva, a to nový občanský zákoník a nový občanský soudní řád. Byl zde zdůrazněn význam občanského práva, které souvisí s vývojem hospodářským, který se nezastavuje před vžitými a ustálenými právními normami, nýbrž ruší dosavadní právní soustavu a přizpůsobuje ji zájmům hospodářským.

Lidově demokratický stát nemůže se řídit tudíž právní úpravou platů v době rozkladu feudalismu a nástupu buržoasie k moci. Je proto nutno odstraňovat starou vykořisťovatelskou právní úpravu ve všech oborech našeho hospodářského života. Nová úprava občansko-právních poměrů je zároveň doplňována formálními předpisy, které poskytují prostředky k ochraně a zabezpečení práv občanů, zakotvených v novém občanském zákoníku a jiných speciálních právních předpisech. Jedním z těchto formálních předpisů je navrhovaná osnova o dražbách mimo exekuci.

Tento vládní návrh, který máme nyní projednat, nově upravuje provádění dražeb mimo exekuci. Náš právní řád zná kromě dražeb exekučních i dražby, které se provádějí mimo exekuční řízení. Jsou to jednak dražby, které jsou dovoleny nebo v určitých případech nařízeny zvláštními předpisy, jednak dražby dobrovolné, které navrhuje vlastník. I náš nový občanský zákoník připouští dražby mimo exekuci. Poukazuji v tomto směru zejména na předpisy o kupní smlouvě, o směnné smlouvě, zasilatelské smlouvě, nákladní smlouvě a o zástavním právu. Dále dovolují takové dražby předpisy železničního zákona, poštovního zákona a celního zákona, které upravují prodej věcí nalezených, propadlých, nedoručitelných a pod.

Dosavadní předpisy, které upravují provádění dražeb mimo exekuci, jsou především zastaralé. Je to hlavně licitační řád z r. 1786 doplněný dekrety dvorské kanceláře z roku 1808 a 1815. Také v nesporném řízení a v exekučním řádu, které se ruší občanským soudním řádem, jsou některé předpisy týkající se dražby mimo exekuci. Na Slovensku všeobecné předpisy o dražbách mimo exekuci vůbec nejsou. Dosavadní předpisy nesou věrně známky doby, kdy vznikly. V § 7 licitačního zákona se výslovně stanoví mimo jiné, že dražba má být provedena tak, aby vše bylo prodáno za cenu co možná nejvyšší. Nepřihlíželo se tudíž vůbec k hospodářským potřebám celku. Je tedy třeba nové zákonné úpravy, ve které by byl zdůrazněn význam dražby v plánovaném hospodářství. Není zde účelem dosažení neúměrně vysokých výtěžků, nýbrž zabránění hospodářsky nezdravým ztrátám a umožnění socialistickým subjektům rychlejší a bezpečnější uspokojení jejich pohledávek. Plánované hospodářství nesmí být v žádném případě dražbami narušováno a mohou tudíž být některé věci z dražeb vyloučeny, nebo podrobeny určitým omezením. Těmto zásadám odpovídá navrhovaná osnova, která umožňuje v dražbách mimo exekuci prodat věci movité a práva s výjimkou práv věcných. Ke zvýšení ochrany majetku a zájmů státu, národních podniků a komunálních podniků ustanovuje osnova, že až do zahájení dražby mohou socialistické právnické osoby převzíti věci a práva prodávané dražbou za odhadní cenu. Provádění dražeb svěřuje osnova především místním národním výborům a národním a komunálním podnikům. Aby bylo zabráněno spekulacím s předměty dražby, která nesmí sloužit soukromému zisku, osnova umožňuje omezení dražitelů na určitý okruh osob. Nejnižší podání je určeno na ²/₃ odhadní nebo úředně stanovené ceny. Jen u věcí, podléhajících zkáze, je připuštěna výjimka.