Zkušenosti Sovětského svazu a ostatních lidově demokratických zemí i zkušenosti naše ukazují, že jednou ze základních podmínek rozvoje výrobních sil socialistické společnosti, neustálého zvyšování produktivity práce, je zvýšená péče o rozvoj techniky. Neustálý technický pokrok všech odvětví národního hospodářství je jednou z nejdůležitějších vlastností socialistické výroby. Teprve společné vlastnictví výrobních prostředků a vytvoření souladu mezi výrobními silami a výrobními vztahy dává možnost netušeného růstu výrobních sil. Rozhodujícím zdrojem velkého tempa rozvoje techniky za socialismu, které je nemyslitelné za kapitalismu, je tvůrčí aktivita dělníků, rozvoj socialistického soutěžení a spolupráce vědeckých a technických pracovníků s dělníky. Dále je to existence plánování celého národního hospodářství, která po prvé vytváří možnost plánovaného zavádění nových výsledků techniky do všech úseků výroby.

Skvělé výsledky pokroku v Sovětském svazu a slibné začátky růstu technického pokroku v lidově demokratických zemích na jedné straně a úpadkovost techniky kapitalistických zemí na druhé straně ukazují na protiklad mezi táborem míru a táborem válečných štváčů. Je to současně další úkaz veliké přednosti socialistického systému před systémem kapitalistickým. Rozvoj techniky v kapitalismu nevede k ulehčení práce člověku, ale naopak protiklady kapitalismu vedou k zhoršení podmínek práce. Zvyšuje se fysická námaha jedněch, zatím co druzí se vyřazují z práce, aby rozšířili řady nezaměstnaných, jak jsme dnes svědky v zemích západu, kde rozhodujícím činitelem určujícím zavádění nové techniky je norma zisku. Kapitalista nezavádí novou techniku, nové stroje, pokud mu nezaručí vyšší zisk a vyplácení menší hodnoty mzdy a současně nezajistí možnost potřít konkurenci. Sovětský svaz je dnes zemí nejmodernější techniky. Podle statistik je na př. ještě v USA 40 % starého strojního zařízení. Je to proto, že kapitalisté se snaží chránit své kapitálové vklady. Platí zde slova generalissima Stalina o kapitalistické výrobě, že stará zařízení leží na nohách výroby a brzdí za kapitalismu zavádění nové techniky. Zvláště kapitalistické monopoly brzdí rozvoj techniky, zadržují technický pokrok a rozvoj výrobních sil. Už Lenin poukazoval na průvodní zjev imperialistického období kapitalismu, kdy zvláště vzrůstají překážky pro zavádění nové techniky do výroby. Horší však je, že zvláště v současné době ve spojitosti s objevem atomové energie se zneužívá vědeckého a technického pokroku k vytváření nových barbarských method vedení války. Věda a technika je v západních zemích zmilitarisována, je zneužívána a stavěna proti člověku. Západní kapitalisté vyhrožují, jak jsme zvláště byli v poslední době svědky a slyšeli z úst presidenta Trumana, zvířecími methodami vedení války, a to zneužíváním objevů atomové energie a objevů v úseku bakteriologie. Číny Hunů a Hitlerů blednou před fantastickými ničivými plány, které vymýšlí imperialistická soldateska západu a už dnes je uskutečňuje v Koreji.

V socialismu všechno, co dává věda a technika, slouží k růstu výrobních sil socialistické společnosti a tak ke zvyšování materiální a kulturní úrovně pracujících, k ulehčení lidské práce a k neustálému růstu výrobnosti, aby se tak zvyšovala moc socialistického státu. V Sovětském svazu, který již vstupuje do období přechodu od socialismu ke komunismu, zvláště vzrůstá, jak vidíme, úloha vědeckého a technického pokroku.

Zkušenosti však učí, že výsledky vědeckého a technického pokroku mnohdy pokulhávají při zavádění do života. A zde je nutno bojovat proti setrvačnosti, konservativismu jednotlivých pracovníků. Dosud se podceňuje význam propagandy technického pokroku. Základním naším úkolem je, aby miliony pochopily význam nové techniky a staly se tak aktivními bojovníky za pokrok. Podaří-li se nám přesvědčit naše dělníky, mistry, techniky a inženýry o významu a úloze technického pokroku za socialismu, aby všichni se stali skutečnými aktivními bojovníky, pak se zde objeví nová síla, která popožene náš vývoj o celé skoky dopředu. Úderníci a zlepšovatelé ukazují cestu. Pro to máme všechny předpoklady. Je odstraněno vykořisťování, rodí se nový poměr člověka k člověku a k práci. Sovětští návštěvníci nám ukazují, v čem je naše síla, zdůrazňují nám, že máme v našich dílnách vysoce kvalifikované kádry, které však mnohdy zaměstnáváme nekvalifikovanými pracemi. Dále máme dobré strojní zařízení a dobré začátky socialistického soutěžení. To jsou zajisté činitelé, kteří vytvářejí základnu k velikému rozvoji technického pokroku. Jsou zde i další rozhodující činitelé, a to úzká spolupráce se Sovětským svazem a lidově demokratickými zeměmi na půdě vědeckého a technického pokroku. V rámci této spolupráce se přenášejí bohaté výrobní zkušenosti socialistické techniky ze Sovětského svazu a zkušenosti z ostatních lidově demokratických zemí k nám. Sovětský svaz nám zvláště velkoryse poskytuje vědeckou a technickou pomoc, abychom se mohli co nejrychleji vypořádat s dědictvím po kapitalistech, které je v některých úsecích naší technické činnosti velmi neutěšené. V jednotlivých úsecích vědeckého a technického bádání musíme velmi mnoho dohánět.

Státní plán rozvoje a zavádění pokrokové techniky do národního hospodářství je neodlučitelnou součástí socialistického plánování. Zavádění nového technického pokroku nelze ponechat náhodnému vývoji, ale je nutno je plánovat, organisovat a vést. Naši dělníci, mistři, inženýři a vědci nashromáždili za dobu své činnosti bohaté zkušenosti. Tyto zkušenosti se musí shrnout a musíme se postarat o to, aby výsledky byly vzájemně vyměněny a uvedeny do praxe, do všech odvětví národního hospodářství a závodů. Především stojí před námi tyto úkoly: Mechanisovat těžké a zdlouhavé práce, starat se o výrobu nových strojů, mechanismů a přístrojů, zvláště těch, které jsme dosud dováželi. Dále zavádět do výroby nové druhy materiálu a výrobků, zlepšovat technologické a výrobní procesy. Neméně důležité je věnovat se vědecko-hospodářským, konstrukčním a pokusným pracem. Je samozřejmé, že problémy technického rozvoje nemohou být jen záležitostí ústředí výzkumu a technického rozvoje ministerstev, generálních ředitelství a podniků. Povinností každého dělníka, mistra, inženýra a každého vědce je věnovat všemožnou péči technickému rozvoji. Nová technika se musí zavádět do všech odvětví plánovitě. Vždyť některá odvětví jsou zaostalá, jiná naopak pokročilejší. Proto je nutno ještě šíře a rozhodněji provádět výměnu a organisovat přenášení zkušeností. Ještě šíře a rozhodněji je nutno rozpoutat boj za novou techniku. Tak zabezpečíme zvýšení výrobnosti práce, snížení ztrát ve výrobě a zlepšíme využití té surovinové base, kterou máme k disposici. To vše povede k urychlení tempa rozvoje celého našeho hospodářství a současně k zvětšení bohatství celé společnosti. Úkoly našeho 5LP a zvláště nové direktivy na urychlení tempa výstavby a přestavby, které nám dal president republiky Kl. Gottwald na únorovém zasedání naší slavné Komunistické strany, vyzdvihují nutnost plánování rozvoje ekonomiky vědy a techniky.

Technický pokrok a činitelé, které ho vytvářejí, musí nalézt místo na všech našich pracovištích, v závodech a v průmyslových odvětvích. To se neobejde bez boje proti setrvačnosti, konservativismu a předsudkům. Věda a technika nemůže zůstat pozadu. Potřeba praxe vzrůstá. Akce vstřícného plánování, kterou jsme zaměřili zároveň s prověrkou norem na úkoly výstavby a přestavby, zkracování výrobních časů a spojení těchto problémů se zvyšováním kulturně-technické úrovně, nám přineslo statisíce nových návrhů na zlepšení výroby, organisace, plánování. Lze se domnívat, že už můžeme mluvit o slibných začátcích nového hnutí za novou, vyšší techniku. Naši Kyzlinkové, Svobodové a jejich následovníci ukazují novou cestu.

Za tohoto stavu má sněmovna schválit novelisaci zákona č. 261/1949. Podle tohoto vládního návrhu se má činnost Ústředí vědeckého výzkumu podstatně rozšířit i na celou oblast technického rozvoje. Jde o plánovaní, organisování a zajišťování. technického rozvoje v rámci celostátního hospodářského plánu. Jde tu nejenom o práce výzkumné zachycené již ve zmíněném zákoně, nýbrž dále i o práce vědecko-technického rázu, a to práce vývojové, vynálezy, zlepšovací náměty, zavádění nových výrobků a nových výrobních method, měrové záležitosti, dále o normalisaci, zkušebnictví a péči o jakost výrobků, o technickou kontrolu, dokumentaci a o odbornou činnost vydavatelskou.

Ústředí vědeckého výzkumu se proto přejmenovává na Ústředí výzkumu a technického rozvoje. Pro Slovensko se zřizuje slovenské ústředí. Pro zabezpečení provádění technického rozvoje se zřizují zvláštní orgány a zařízení technického rozvoje, a to: úřad pro vynálezy a zlepšovací náměty, úřad pro normalisaci a Čs. ústav pro technicko-hospodářskou dokumentaci. Činnost a rozsah činnosti těchto úřadů bude ještě zvlášť určen.

K Ústředí vědeckého a technického rozvoje budou - kromě dosavadních ústředních výzkumných ústavů, které budou tvořit základ příští Čs. akademie věd a umění - přičleněny: reorganisovaný patentní úřad, dále technicko-hospodářské dokumentační středisko, vědecko-technické a průmyslové vydavatelství a přírodovědecké vydavatelství.

Vydáním příslušného zákona se odstraní živelnost ve vývoji technického pokroku a odstraní se jeho mnohdy úzké podnikové zaměření. Zamezí se zbytečné plýtvání prostředky, protože se na stejných problémech ještě doposud pracuje na mnoha místech a současně se nezabezpečuje v dostatečné míře vzájemná výměna zkušeností. Novelisovaný zákon znamená s hlediska úkolů pětiletého plánu a direktiv presidenta republiky Klementa Gottwalda, směřujících k rychlejší a smělejší výstavbě a přestavbě, důležitý krok dopředu.

Hospodářský výbor projednal ve své schůzi dne 15. prosince t. r. vládní návrh zákona, jímž se mění a doplňuje zákon č. 261 o organisaci výzkumnictví a dokumentační služby, tisk 531. Po opravě několika tiskových chyb přijal vládní návrh beze změny a doporučuje jej plenu NS ke schválení. (Potlesk.)

Místopředseda David: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Přistoupíme k hlasování.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovat najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona ve znění zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 3. bod pořadu.

Přistoupíme k projednávání čtvrtého bodu pořadu, jímž je

4. Zpráva výborů ústavně-právního a hospodářského k vládnímu návrhu zákona (tisk 535) o komunálních podnicích (tisk 549).

Zpravodajem je posl. Horn. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Horn: Slavná sněmovno!

Projednáváním vlád. návrhu zákona o komunálním podnikání projevujeme naší lidové správě povinnou vděčnost za její činnost a úspěchy na jednom z politicky, ekonomicky a společensky neobyčejně významných úseků našeho života. Komunální podnikání přestalo být definitivně sociálně-reformní ilusí a zástěrkou kapitalistického vykořisťování a zisků a stalo se jedním z převodů drobného podnikání do socialistického sektoru našeho národního hospodářství.

Nelze nevzpomenout podvodné sociální demagogie kapitalistické společnosti, která někdejší komunální podnikání ústy sociálních reformistů vydávala za nástroj postupného přetváření kapitalistické společnosti ve společnost socialistickou. Dobře se v důvodové zprávě k dnes projednávanému zákonu říká, že pod ilusí možností "vrůstání do socialismu" vrůstali sociální reformisté komunálními podniky do kapitalismu. Nelze nevzpomenout, jak místo aby se pracující lid - jak mu bylo namlouváno - převzetím správy městské dopravy, elektráren, plynáren, jatek atd. postupně zmocňoval výrobních prostředků, byly tyto municipální podniky, budované z iniciativy a za pomoci finančního kapitálu, jen zdrojem zisků plynoucích buržoasii z práce zaměstnanců a drobných poplatníků. Buržoasii přitom ovšem ani nenapadlo, aby dovolila prostřednictvím komunálního podnikání sahat na svou moc; naopak, trpěla je jen proto, že její moc a zdroje jejích zisků nikterak neohrožovalo, nýbrž rozmnožovalo a posilovalo.

Máme ještě v živé paměti, jak dovedla buržoasie prostřednictvím jí sloužících sociálních reformistů a prostřednictvím fašistických, agrárnických, stříbrňáckých i jiných živlů proměnit komunální podniky v nástroj své neurvalé politické moci. Kolik to bylo odhalených a vzápětí ututlávaných skandálů, afér a korupce kolem obecních podniků, jak bylo zneužíváno politické legitimace proti jejich zaměstnancům, jak byly lámány charaktery a kupovány duše, jaká v nich řádila persekuce a teror! Kolik kupčení a prostituce politických předáků se vyskytlo, než se jim dal ten který komunální podnik do správy a v plen! Kolik tu bylo nahromaděno tureckého hospodářství, obročnictví a koryt těch, kteří lidu namlouvali, že jsou pro sociální reformy, pro evoluční vývoj k socialismu pomocí komunálního podnikání! Chtěli prý zlepšit postavení pracujícího člověka, městských dělníků a jiných zaměstnanců, chtěli prý dát dobrý příklad a tak působit i na soukromé podnikatele. Dělali však pravý opak. Byli ve službách velkokapitálu jen novou formou organisovaného vykořisťování pro zisky a nadzisky bankovních pirátů.

Role komunálních podniků tohoto druhu se skončila, když se naše země, osvobozená z nacistického jařma slavným vítězstvím Rudé armády, dala na cestu budování skutečného socialismu po příkladu velkého Sovětského svazu. Reakční buržoasii se však snilo - jako hladovému psu o mase - o tom, že se udrží, tak jako v jiných posicích našeho hospodářství, i v komunálních podnicích až do vhodné chvíle zvratu, s kterým počítala.

Komunálním podnikům však vyvstal na cestě k socialismu nadmíru silný partner, a to v národních podnicích. Formy znárodněného podnikání jasně ukázaly pracujícímu lidu, jakými způsoby je třeba jít na cestě k socialismu, budovat socialismus. Stejně jako bylo marné úsilí reakční buržoasie zachránit své posice ve zbytkových fabrikách, neudržela je ani v komunálních podnicích, ani pomocí parity v národních výborech.

Vítězství února r. 1948 nad reakčním pokusem o zvrat našeho vývoje k socialismu umožnilo pak, aby se i komunální podnikání plně zapojilo do přestavby naší společnosti a stalo se hybnou pákou výstavby socialismu. Tak začalo nové poslání komunálního podnikání, zbaveného přítěže reakčních tendencí o návrat ke kapitalistickým poměrům.

Komunální podnikání se připojilo k velikému dílu znárodnění, ukazujícímu a vedoucímu náš hospodářský život po nové cestě, po cestě k socialismu. Znárodnění podlomilo moc kapitálu a dalo pracujícímu lidu do rukou hospodářský základ moci, t. j. klíčový a velký průmysl. Národní podniky vešly do hospodářského života jako pilíře hospodářské moci našeho pracujícího lidu, jako pilíře hospodářského života našeho státu. Tato živá skutečnost dostala pak svůj výraz ve znárodňovacích dekretech a dalších zákonech. Nový život si vyžádal nové formy, jimž podobné naše zákonodárství do té doby nepoznalo.

Poněkud jinak tomu bylo s komunálním podnikáním. Tam šel život i v nových poměrech ještě po nějakou dobu po staru. Tradice územní samosprávy vedly k tomu, že mnohde orgány lidové správy se považovaly za dědice samosprávy a tak se stalo, že namnoze spravovaly svůj majetek - komunální podniky - stále ještě nezměněnými formami, úřednickým, nepružným způsobem a často i v duchu tradic kapitalistického podnikání. Lidová správa se často jen těžko zbavovala tohoto tradičního nazírání. I zde se vědomí vlivem buržoasních tradic opožďovalo za novými skutečnostmi a proto tak, jako se děje přestavba společnosti v etapách a jak v etapách probíhá budování nového řádu, je tomu i s výstavbou komunálního podnikání. I zde jednotlivá stadia právní úpravy tohoto podnikání odpovídala a odpovídají dané etapě hospodářského a společenského vývoje. V roce 1948 bylo totiž přikročeno k první etapě základních změn v tomto oboru. Byl vydán zákon čís. 199 Sb. o komunálních podnicích. A tak vedle národních podniků byly vytvořeny zvláštní podnikové útvary pro podnikání svazků lidové správy jako samostatné právní subjekty vedle národních podniků. V tomto zákoně ještě nalézáme komunální vlastnictví jako vlastnictví odlišné od vlastnictví státu a připínající se k samosprávnému pojmu svazků lidové správy. To způsobilo tradiční myšlení o nazírání na tento hospodářský úsek.

Podle zmíněného zákona byly jednotlivé komunální podniky samostatnými jednotkami bez jednotného vedení. Komunální podniky byly však také bez jednotícího finančního podkladu na rozdíl od národních podniků, kde již tehdy byl zřízen Fond znárodněného hospodářství. To vedlo k finančním potížím komunálních podniků, které zápasily s nedostatkem úvěru a trpěly nesnázemi při opatřování provozních prostředků. Podléhaly sice odbornému dozoru ústředních úřadů, a tím mělo být zabezpečeno, aby jejich hospodářská činnost byla vedena v souladu s hospodářskou činností národních podniků v tomtéž oboru podnikání, ale tento dozor nebyl organisačně propracován a komunální podniky byly ponechány samy sobě.

Samosprávné pojetí se jevilo i v tom, že v řízení o komunálních podnicích se instančně judikovalo: byly vydávány výměry o tom, zda podnik se má zřídit, nebo že se zřídit nesmí, správce se odvolával proti pokynům vydaným rovněž ve formě výměrů a pod. A tak správa podniků za pomoci kolektivních představenstev byla složitá a nepružná. V mnohém směru bylo s nimi zacházeno ještě jako se soukromými podnikateli: musely si opatřovat živnostenské listy pro svou činnost, poskytovat záruky za úvěr, ale i v oboru hmotného zásobování některé orgány nebraly jejich socialistický charakter a poslání na vědomí, takže podniky i v tomto směru trpěly nedostatkem.