Před 2 roky u příležitosti prvního sjezdu československých novinářů poslal president republiky Klement Gottwald, s radostí při tom vzpomínaje i své vlastní činnosti dělnického novináře, našim žurnalistům takovéto poselství: "... je již konec, definitivní konec minulosti, kdy čtenář byl vlastně obětí tisku, kdy úkolem tisku bylo desinformovat, desorganisovat a ohlupovat čtenáře tak, jak to vládnoucí kapitalistická třída potřebovala. Dnes jsou úkoly tisku zcela jiné. V našem novém lidovém řádu má být tisk jedním z hlavních činitelů národní, státní a mravní výchovy lidu, má být účinným pomocníkem v našem budovatelském díle."

Je třeba s radostí a hrdostí přiznat, že československá žurnalistika vypjala mnoho svých nejlepších sil, aby tato moudrá a životodárná slova našeho prvního hospodáře i učitele proměnila v čin. Tvář československého tisku se v těchto dvou letech změnila pronikavě: zmizela laciná sensačnost, ustoupila nesmyslná konkurenční honička, významně vzrostla odpovědnost a věcnost novinářské práce, projevilo se vážné úsilí o vybudování co nejužšího styku s širokými vrstvami pracujícího lidu, a dnes náš tisk přes mnohé chyby růstu plní už čestně, odpovědně a soustavně úkoly, které mu ukládá první paragraf zákona, o němž se dnes budeme usnášet.

Osvobozen z kořistnických rukou kapitalistických mocipánů, navždy zbaven hanebné závislosti na jejich nečistých interesech a přáních, které z novin dělaly nejponíženější služku a z novinářů inkoustové nádeníky, zlodějské advokátčíky a nadháněče zrádců a záškodníků, prošel náš tisk hlubokou a očistnou proměnou. Nemáme už u nás listu, jenž by stál v cizích službách proti zájmům národa, na černé stránky historie patří ti různí novinářští piráti, kteří ponížili tisk na masku zrady a zbraň loupeže. Dnešní československý tisk a jeho pracovníci se láskyplně a hrdě obracejí k těm čistým a slavným vzorům, jako byl Jan Neruda a Karel Havlíček Borovský, a k tradici ze všech nejčestnější a nejvyšší, k bojové tradici tisku dělnického, v níž na všecky časy září dvojhvězdí národních hrdinů Jana Švermy a Julia Fučíka. Nedávné 30. výročí Rudého práva bylo příležitostí ke vzpomínce, s jakým nestoudným terorem buržoasní "tiskové svobody" musel v poměrech předmnichovské republiky bojovat tisk, bránící práva dělnické třídy a pracujícího lidu, tisk nejčestnějších vlastenců a bojovníků opravdové svobody a nezávislosti národa. Bylo však také příležitostí k tomu, abychom si s úctou a obdivem připomněli všechno hrdinství, neústupnou statečnost, neúchylnou oddanost věci lidu, vroucí bojovnost ve službách pravdy, jaké prokázali komunističtí novináři v časech první republiky i v krvavém údobí fašistické okupace. Gustav Bareš vzpomínaje v jednom svém článku hrdinství Fučíkova, napsal: "- tento Julius Fučík by byl nemyslitelný bez rodného hnízda, z něhož jako orel vyletěl, bez redakce Rudého práva a bez nové novinářské školy, kterou Rudé právo pod vedením Kl. Gottwalda vytvářelo. Byl to nesporně Klement Gottwald, který se stal učitelem novinářské práce, tvůrcem takového novinářského stylu, jehož podstatou je vnitřní pravdivost, úzkostlivé ověřování fakt, těsné spojení s lidem - naslouchání tepu mas, politická odvaha, umění v krátkém, všem pochopitelném hesle vyjádřit nejnaléhavější úkol dne." (Potlesk.)

Osvojit si, rozvinout a dovést k rozkvětu takovýto gottwaldovský styl pravdivé a čestné žurnalistiky, na jejích principech dobudovat náš lidově demokratický tisk, jejím duchem naplnit a prosvětlit všechnu novinářskou práci, to je cesta, po které dospějeme ke skutečnému socialistickému rozmachu československého tisku. Dnešní náš zákon organisuje vnější podmínky pro tuto radostnou perspektivu rozmachu. Československý svaz novinářů a všichni ti, kdo dnes náš lidově demokratický tisk spoluvytvářejí, redaktoři, redakční spolupracovníci, široké kádry dopisovatelů z řad dělníků, rolníků i pracující inteligence, i soudruzi pracovníci polygrafického průmyslu vypnou jistě své nejlepší síly, aby si naše žurnalistika vybojovala právo na titul nejčestnější, na titul žurnalistiky "gottwaldovské".

Heslo "Buduj vlast, posílíš mír!" stojí i v čele naší žurnalistické práce. Veliké tvůrčí úsilí našeho lidu, rozvíjející se na všech úsecích výstavby socialismu, mohutný pathos svobodné budovatelské práce, jenž rozvazuje v lidech všecky tvořivé síly, schopnosti a dovednosti a vede je k výkonům za kapitalismu nevídaným a neslýchaným, zavazuje i novináře, aby se stal víc než referentem o politických novinkách, víc než propagátorem a agitátorem. Je třeba dosáhnout vyššího, socialistického stupně žurnalistické práce, bezprostředně zasahující do výstavby, zveřejňující a přenášející zkušenosti, dosažené na jednotlivých místech, zobecňující takové radostné výsledky tvůrčího úsilí jednotlivých pracovníků, podniků nebo úseků a činící je majetkem všeho pracujícího lidu. Vladimír Iljič Lenin, mluvě ve svém spise "Co dělat?" o úloze časopisu jako kolektivního organisátora, praví: "V tom smyslu lze noviny srovnat s lešením, které se staví kolem budoucí novostavby, naznačuje obrysy stavby, ulehčuje styk mezi jednotlivými stavebníky, pomáhá jim rozdělit si práci a přehlédnout všeobecné výsledky, dosažené organisovanou prací."

Československý tisk učinil už první kroky k dosažení tohoto vysokého stupně. Čerpaje z bohatých zkušeností novinářství sovětského, které na všech úsecích práce je československé žurnalistice jasným a vysokým vzorem, znásobil svou pozornost k otázkám politické, hospodářské i kulturní výstavby, přináší stále ve větší míře zásadní a instruktivní články, kritické hodnocení, podrobné rozbory jednotlivých problémů i přímé zkušenosti ze závodů, jednotných zemědělských družstev, i z oblasti problematiky kulturní. Máme se ještě mnoho co učit od sovětských soudruhů, pokud běží o pronikavost, soustavnost a smělost pohledu, o vysokou principiálnost kritiky, o důvěrné sepětí s širokými masami pracujících, kteří sovětský tisk bezprostředně spoluvytvářejí. Stránky sovětského tisku jsou pro nás v každém ohledu vysokou školou pravdivé, vysoce ideové, bojovné žurnalistiky. Inspirující se příkladem sovětského tisku, seznamujíce se s ním stále soustavněji a hlouběji, osvojujíce si stále pronikavěji jeho zkušenosti i vzory, rostou už dnes nové kádry takových novinářů, jaké ke splnění svých velkých úkolů potřebuje náš lidově demokratický tisk: novinářů odpovědných, kvalifikovaných, vzdělaných, toužících po aktivní spolupráci na výstavbě socialismu v naší vlasti a spojujících tento úkol bezprostředně s velikým úkolem boje za upevnění světového míru.

Pronikavě osvětlovat hlubokou souvislost našeho budování socialismu a našeho boje za světový mír, pevně a zřetelně ji tisknout do vědomí všech našich pracujících, oduševňovat jí všecko pracovní úsilí našeho lidu, to je nejpřednější úkol našeho lidově demokratického tisku. Cílevědomá mírotvorná politika Sovětského svazu, jeho vítězný postup od socialismu ke komunismu, mohutný rozvoj Lidové Číny, nové a nové tvůrčí úspěchy lidových demokracií a na druhé straně neústupný a hrdinný lidový boj proti válečným štváčům v kapitalistických státech, strhující síla světového mírového hnutí, které stockholmskou resolucí zvítězilo ve velké bitvě s imperialismem, a které rozhodně a odvážně vykročilo varšavským sjezdem k novým vítězstvím, to všechno jsou věci, které radostně zrychlují tep našeho pracujícího člověka, které nám dávají radostné výhledy do zítřků.

Úkolem našeho tisku je organisovat bezprostřední účast každého z nás na tomto boji, v němž každý pracovní úspěch, každé zvýšení výkonu, každé nové zlepšení výrobních procesů, každá nově a navíc vytvořená hodnota znamená ránu válečným štváčům, znamená sprchu na oheň, který se oni snaží rozdmychat, znamená novou cihlu do velkolepé budovy trvalého světového míru.

Buržoasní tisk hraje v tomto velikém boji o světový mír úlohu nejhanebnější, úlohu provokatéra a podněcovatele. Prapor hanby a špíny, pokrytectví a prodejnosti samozřejmě nevlaje nad buržoasní žurnalistikou teprve od včerejška. Ale ještě nikdy nestoudná nahota její zločinnosti nebyla tak očividná, jako v těchto časech. Ilja Erenburg citoval na varšavském kongresu tento trojí projev bestiální buržoasní žurnalistiky. List "Times Herald", který vychází ve Washingtonu, napsal: "Pošleme letadla, která poletí ve výši 40.000 stop, vybavíme je atomovými bombami, bombami zápalnými i bakteriologickými, a též trinitrotoluolem, aby zabíjely děti v kolébkách, starce při modlitbě a dělníky při práci."

A této veliké pruhované a ohvězdněné hyeně kapitalismu přizvukuje malý vasalský šakal, buržoasní francouzský deník "France de Marseille", který nad americkými zvěrstvy v Koreji jásá a naparuje se: "To, co se nyní děje v Koreji, je zapotřebí udělat v Maďarsku, Rumunsku, Bulharsku, ve východním Německu a v baltických státech."

A poslechněte si třetí hlas, tentokrát hlas jejich pána. Orgán amerických finančníků "United States News" přiznává jednou větou:

"Jestliže bude mír opravdu zaručen, všechno se zhroutí." Tento brutální cynismus, který už nic nezakrývá, který bezostyšně zkrvavenou prackou přihrabuje uloupené zlato na svou hromádku a hlasitě projevuje svou obavu, že by lupu mohlo přestat přibývat, musí rozhořčit každého čestného a poctivého člověka bez ohledu na národnost, náboženské vyznání či politické přesvědčení. Cíl těchto nepřátel lidského rodu je jasný: Je to kanibalský lup. I jejich prostředky jsou jasné: Deprimovat, zlomit, zezvířečtit lidi, proměnit člověka ve vraždícího robota bez svědomí, bez citu, bez nejmenšího lidského rysu.

Také náš cíl je jasný: Vítězství světového trvalého míru, pokojné spolužití a bratrské dorozumění národů, osvobozených od útisku a vykořisťování, od útrap válek, krisí a katastrof, od hladu a strachu. Československá žurnalistika jako významný pomocník a spolupracovník svého lidu v tvůrčím úsilí výstavby socialismu i v boji za mír vypne své nejlepší síly, aby se stala jedním z významných organisátorů konečného vítězství.

Pokud běží přímo o náš zákon, nerozbíral jsem jednotlivě jeho deset krátkých a na výsost jasných paragrafů, o nichž můžeme s radostí říci, že dnes už tvoří denní životní praxi československé žurnalistiky. Dík jasnému, statečnému a pokrokovému postoji ministerstva informací a osvěty a zejména dík jeho ministru Václavu Kopeckému probíhal boj o osvobození československé žurnalistiky ze starého předmnichovského bahna již od prvních dnů našeho osvobození a mnohé z toho, co dnes upevňujeme zákonem, vešlo za radostného souhlasu všech čestných a poctivých novinářů v život již mnohem dříve.

Nový zákon dává československým novinářům jedinou pravou a slavnou svobodu, svobodu hájit bez pronásledování, bez ústrků nejvlastnější zájmy československého lidu, radostně spolupracovat na velkém díle socialistické výstavby naší vlasti, bojovat za mír a za šťastnou budoucnost lidského rodu. Ty slavné ideje, za které Jan Šverma a Julius Fučík stáli na smrt, stávají se náplní a smyslem československé žurnalistiky. Je to rozradostňující a obšťastňující pocit a je to také nezlomný a nezrušitelný závazek.

Prosím pány poslance, aby tento zákon přijali se stejnými pocity hrdé radosti, s jakými jej přijímá široká obec československých novinářů a s jakými jej také čestně a odpovědně bude plnit. (Potlesk.)

Místopředseda David (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Přistoupíme k hlasování.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovat najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona ve znění zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 2. bod pořadu.

Přistoupíme k projednávání třetího bodu pořadu, jímž je

3. Zpráva výboru hospodářského o vládním návrhu zákona (tisk 531), jímž se mění a dotuje zákon č. 261/1949 Sb., o organisaci výzkumnictví a dokumentační služby (tisk 551).

Zpravodajem je posl. inž. Šmok. Dávám u slovo.

Zpravodaj posl. inž. Šmok: Slavné Národní shromáždění!

Je tomu rok, co přijalo Národní shromáždění zákon č. 261 o organisaci výzkumnictví dokumentační služby. Přijetí zákona vyjádřilo důležitost vědecké výzkumné práce a provádění dokumentace pro výstavbu socialismu. Zákonem bylo ustaveno Ústředí vědeckého výzkumu, jehož úkolem bylo a je připravit v rámci jednotného hospodářského plánu práce výzkumných prací, sledovat výzkumnou činnost ve vědeckých ústavech a starat se o rozvoj vědecké práce, určovat výzkumné úkoly a pečovat o jejich rozšíření, dbát o využití výsledků výzkumu v praxi, prosperovat o plánování výchovy výzkumných pracovníků, dbát o věcné vybavení výzkumných ústavů a využití jejich zařízení a řada dalších úkolů, z nichž zvláště nutno vyzdvihnout provádění dokumentační služby. Ústředí vědeckého výzkumu vykonalo již za dobu své činnosti od dubna t. r. značný kus práce. Provedlo revisi výzkumného plánu s tím zaměřením, aby prováděné výzkumné práce přispěly k urychlení přestavby našeho hospodářství, ale k rozšíření, zajištění a využití domácích zdrojů surovin, k úspoře surovin a jiné. Z několika tisíc výzkumných problémů bylo vybráno asi 300 problémů, které byly stanoveny jako jmenovité a takové pracovně věcně přednostně zajišťované. Bylo tak přikročeno k odstraňování živelnosti a roztříštěnosti, která až do ustavení Ústředí zákonem 261 existovala.

Dále byly vypracovány směrnice pro sestavení výzkumného plánu na rok 1951, které znamenají podstatné prohloubení celého výzkumného plánu. Byly již vytyčeny hlavní úkoly výzkumného plánu, provedena kategorisace výzkumných problémů na jmenovité, úsekové a oborové, vypracovány pokyny pro vstřícné plánování v oboru výzkumu a stanoven postup plánovacích prací a určeny plánovací orgány. Ústředí vědeckého výzkumu zhodnocuje nyní vstřícné plánování za spolupráce odborných komisí a předloží koncem t. r. plán výzkumných prací k projednání ústřední plánovací komisi. Počet výzkumných problémů bude ještě zmenšen, aby celá výzkumná práce u nás se soustředila na hlavní problémy, které nutno v prvé řadě řešit s hlediska úkolů, které jsou nám dány pětiletkou a dalšími úkoly urychlení výstavby a přestavby.

Ústředí vědeckého výzkumu vypracovalo pak dále platový a pracovní řád zaměstnanců ve výzkumu. Je to zajisté jeden z předních úkolů, protože dosavadní platové podmínky zaměstnanců pracujících ve výzkumu byly nejednotné a zcela neuspokojivé. To vedlo k fluktuaci výzkumných pracovníků a velkým národohospodářským ztrátám, neboť pracovníci se značnými znalostmi v určitém úseku přerušovali práce a odcházeli jinam, kde mnohdy museli opět začít. Neurovnané platové poměry vedly též k tomu, že se nedařil nábor nových výzkumných pracovníků na výzkumné práce. Dále byl navržen a schválen systém prémií pro vědecké pracovníky, což zabezpečí hmotné zainteresování výzkumných pracovníků na problémech a zajistí tak včasné a úspěšné řešení problémů.

Dále Ústředí vědeckého výzkumu nastoupilo cestu zvýšení počtu odborných kádrů a jejich školení. To bylo zajištěno zřízením tak zvaných vědeckých aspirantů. Už r. 1949 bylo započato se školením ve 4 oborech, a to v biologii, fysice, geologii a chemii. V těchto oborech bylo r. 1949 přijato 67 aspirantů. R. 1950 se pak rozšířila aspirantura o další obory, a to o strojnictví, elektrotechniku, hutnictví, agrobiologii, vodní hospodářství a matematiku. Počet aspirantů stoupl na 200. V příštím roce se předpokládá další vzrůst na 400. Současně byli většinou už určeni školitelé, u kterých se tito aspiranti vychovávají. Je to slibný začátek rozvíjející se vědecké práce a snaha vyrovnat se s neblahými zbytky kapitalismu, který nám vychoval poměrně malý počet vědeckých kádrů, a přitom jsou ještě doposud obory vědy, kde vůbec postrádáme kvalifikované pracovníky. Velikým přínosem je zde bratrská pomoc Sovětského svazu, neboť řada aspirantů odešla i tam, aby se u vysoce kvalifikovaných vědeckých sil Sovětského svazu vyškolili již v nové socialistické učence. Po vzoru Sovětského svazu buduje Ústředí vědeckého výzkumu též společenské rekreační středisko výzkumných pracovníků v Libčicích u Mělníka.

Důležitým úkolem zůstává zajištění úzkého spojení vědy s praxí. V tomto směru doposud ještě mnoho našich hospodářských pracovníků jak v podnicích, generálních ředitelstvích, ministerstvech i jinde nedoceňuje úlohu výzkumu a nutnost vytvoření předstihu výzkumných prací. Jinak nejsme s to zabezpečit tempo produktivity, které v budoucnu socialismus vyžaduje.

Dalším úkolem je ještě zajistit velkoryseji materiální zabezpečení všech výzkumných prací a dále soustředění vědeckých přístrojů a jiného laboratorního zařízení, aby neleželo někde ladem, ale bylo ho skutečně používáno tam, kde ho je zapotřebí.

Zákonem č. 261 byly vytvořeny předpoklady, jak z uvedeného je již patrno, pro plánování a zabezpečení výzkumných prací. Dosavadní práce Ústředí vědeckého výzkumu svědčí o slibných počátcích a pracovních úspěších v oboru organisace výzkumnictví.