Novela proto vyjadřuje především ujasněné
právní nazírání na postavení
národního podniku zejména v otázce
majetko-právních vztahů vůči
státu. Vlastníkem podniku je stát, který
jej svěřuje podniku do operativní správy.
Svěřený majetek, určený k tomu,
aby ho podnik trvale užíval, zásadně
nelze zcizit ani zatížit.
Po vzoru zákona o národních podnicích
průmyslových jsou v novele stanoveny podrobněji,
než tomu bylo dosud, ony zásady, jimiž se podnik
řídí při své činnosti
a ve své organisaci. Zdůrazňuje se význam
podnikového plánu jako hlavního činitele
určujícího činnost podniku, dále
se podniku ukládá péče o zvyšování
produktivity práce, o soustavný a všeobecný
vzestup úrovně jeho služeb, o výběr
a růst kádrů a o podporu socialistických
forem práce. Nejde tu o úkoly, které by se
Československé poště ukládaly
nově. Jak jsem již řekl, měl zákon
č. 151/1949 Sb. jako jediný ze zákonů
týkajících se národních podniků,
ustanovení o tom, že podnik má být řízen
podle zásad plánovaného hospodářství.
Vše, co je dnes podrobně v novele zákona uvedeno,
není než rozvedení těchto zásad.
Československá pošta se již v době
před svým znárodněním snažila
uplatňovat tyto zásady, zejména formou socialistického
soutěžení, systémem výkonnostních
odměn a normováním většiny úkonů.
Po znárodnění rozvinula tuto svou snahu v
celé šíři.
Dovolte mně nyní, abych v této souvislosti
na chvíli odbočil od hlavního thematu a zmínil
se letmo o výsledcích této činnosti
Československé pošty. Začnu s novým
mzdovým řádem u Československé
pošty, který, jak je vám známo, je vybudován
na socialistické zásadě "každému
podle jeho zásluh". Dík přípravě,
kterou podnik provedl spolu se Svazem zaměstnanců
pošt jednak popularisací zásad mzdového
řádu, jednak vyškolením referentů
po stránce politické, personální i
účetní, byl převod zaměstnanců
do platů podle nového mzdového řádu
proveden bez zvláštních obtíží
v červenci letošního roku až na malé
výjimky úplně. Výsledky průzkumu
poměrů po převodu do nových platů
ukázaly, že většina poštovních
zaměstnanců zavedením nového mzdového
řádu na svých čistých příjmech
získává. Výsledkem provedení
zásady odměňování podle zásluhy
je, že nový mzdový řád odstranil
disparitu v platech zaměstnanců ve velkých
městech a na venkově. Zaměstnanců
na venkově je u Československé pošty
velká většina a disparita byla vytvořena
v minulosti třídami činovného. Nový
mzdový řád vyrovnal se také s vysokým
platovým zařazením zaměstnanců
služebně starých, honorovaných dříve
nikoliv podle druhu a kvality vykonávané práce,
nýbrž podle dosaženého vzdělání
a služebních let. Proto také poštovní
zaměstnanci přijali ve své většině
zavedení nového pracovního a mzdového
řádu s uspokojením. (Potlesk.)
Místopředseda dr Polanský: Ke slovu
není již nikdo přihlášen.
Dávám slovo k doslovu zpravodaji posl. Fialovi.
Zpravodaj posl. Fiala: Vzdávám se slova.
Místopředseda dr Polanský: Přistoupíme
k hlasování.
Poněvadž není pozměňovacích
návrhů, dám o celé osnově hlasovat
najednou podle zprávy výborové. (Námitky
nebyly.)
Námitek není. Kdo tedy souhlasí s celou osnovou
zákona ve znění zprávy výborové,
nechť zvedne ruku! (Děje se.)
To je většina. Tím Národní shromáždění
přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy
výborové.
Tím je vyřízen 5. bod pořadu.
Přistoupíme k projednávání
šestého bodu pořadu, jímž je
6. Zpráva výboru rozpočtového o
vládním návrhu zákona o upravování
vysvětlivek k celnímu sazebníku (tisk 521).
Zpravodajem je posl. Myška; dávám mu
slovo.
Zpravodaj posl. Myška: Pane předsedo, paní
a pánové!
Vládní návrh zákona o upravování
vysvětlivek k celnímu sazebníku, který
máme nyní projednat, je jakýmsi provisoriem,
které má překlenout určité
nedostatky, jež se projevily při provádění
celního sazebníku, resp. vysvětlivek k němu.
Jde o to, že náš celní sazebník
byl v podstatě převzat ze starého rakouského
zákonodárství z roku 1906 a byl teprve v
roce 1947 nahrazen novým celním sazebníkem
pro celé území státu. Vysvětlivky
k celnímu sazebníku byly sice upraveny vládním
nařízením loňského roku, ale
hospodářský vývoj přináší
s sebou stále nové skutečnosti, takže
je nutno také je vyjádřit ve vysvětlivkách
k celnímu sazebníku. Také zrušením
státních finančních monopolů,
jako je tabák, sůl, líh atd., ukázala
se potřeba doplnit v tomto směru vysvětlivky
k celnímu sazebníku. Stejně je tomu s předměty,
jež jsou výsledkem pokroku a vývoje výroby
- nové hmoty, pneumatické nástroje, lékárnické
zboží, hedvábné sklo, součásti
moderních traktorů a jiných strojů.
Dále bylo by třeba provést některé
opravy tiskových chyb v prvém vydání
vysvětlivek. Vysvětlivky však dosud mohly být
vydávány pouze vládním nařízením,
čili usnesením celé vlády, kteréžto
řízení celkem zatěžuje vládní
práce, a zcela postačí, když by úpravu
vysvětlivek provedl ministr financí svým
vlastním nařízením, samozřejmě
po dohodě s ministry, jejichž resortů by se
nová úprava mohla dotýkat.
Vzhledem k tomu, že ani v brzké době nelze
očekávat vydání nového celního
sazebníku, jevilo se nutným provést aspoň
přechodnou úpravu a dát ministru financí
zmocnění, aby úpravu vysvětlivek mohl
provádět nařízením. To je právě
předmětem tohoto vládního nařízení.
Rozpočtový výbor projednal osnovu ve své
schůzi dne 24. října 1950 a přijal
ji ve znění vládního návrhu.
Jako zpravodaj rozpočtového výboru doporučuji
proto jménem tohoto výboru, aby Národní
shromáždění přijalo vládní
návrh zákona o upravování vysvětlivek
k celnímu sazebníku tisk č. 512 ve znění,
jak je schválil výbor rozpočtový.
(Potlesk.)
Místopředseda dr Polanský: Ke slovu
není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.
Přistoupíme k hlasování.
Poněvadž není pozměňovacích
návrhů, dám o celé osnově hlasovat
najednou podle zprávy výborové. (Námitek
nebylo.)
Námitek není.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona ve znění
zprávy výborové, nechť zvedne ruku!
(Děje se.)
To je většina. Tím Národní shromáždění
přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy
výborové.
Tím je vyřízen 6. bod pořadu.
Přistoupíme k projednávání
sedmého bodu pořadu, jímž je
7. Zpráva výboru soc.-politického a zdravotnického
a výboru rozpočtového o vládním
návrhu zákona o jednorázovém mimořádném
přídavku za r. 1950 k důchodům z národního
pojištění a k zaopatřovacím požitkům
válečných poškozenců (tisk 523).
Zpravodajkou je posl. Vaverková; dávám
jí slovo.
Zpravodajka posl. Vaverková: Slavná sněmovno,
pane místopředsedo, paní a pánové!
Jak byl splněn slib daný na Staroměstském
náměstí v prosinci 1918, který zněl:
"První naší povinnosti bude, aby u nás
nebylo žebráků"?
Opravdu - za 12 let po tomto slibu byl vyhlášen zákon
o starobních podporách pro osoby, které v
roce 1926 byly starší 60 let a které by jinak,
kdyby nebyly přestárlé, podléhaly
dělnickému pojištění a které
musely mít trvalé bydliště a být
naprosto nemajetné. Takových osob bylo v zemích
českých v roce 1930 okolo 36.000, v roce 1937 už
jen 18.000 a počítalo se s tím, že do
roku 1950 starobní podpory zaniknou úmrtím
těchto osob. Statistická data ze Slovenska při
sdělávání tohoto zákona chyběla
vůbec.
Výši starobní podpory stanovil tehdejší
zákon takto: Pro jednotlivě žijící
osobu ročně 500 Kč, t. j. 41.60 Kč
měsíčně, čili 1.38 Kč
denně. Pro dvě osoby žijící ve
společné domácnosti, pro každého
300 Kč ročně, t. j. dohromady 600 Kč,
což znamená pro každou osobu 25 Kč měsíčně,
čili 80 haléřů denně pro osobu,
tedy pro obě osoby 1.60 Kč na den. Roční
náklad byl celkem 42 miliony Kč.
Srovnáním kupní síly starobních
podpor při cenách v r. 1930 až 1935 zjistíme,
že poživatel starobní podpory si mohl koupit
denně potravin za 1.38 Kč, což znamenalo půl
kg chleba za 1.27 Kč při ceně chleba 2.55
Kč za1 kg, a 20 dkg brambor za 0.11 Kč při
ceně brambor 0.70 Kč za 1 kg. To bylo vše,
co si mohl koupit za státní starobní podporu.
Hůře na tom byli dva staří lidé
spolu žijící, kteří si mohli
koupit každý potravin za 80 haléřů
na den, což znamenalo 1/4 kg chleba a 25 dkg brambor.
Tak se tedy odstraňovala žebrota nejenom v městech,
ale i na vesnicích. K těmto opravdu žebráckým
podporám některé obce, a to jen s větším
počtem obyvatelstva, poskytovaly žebrácké
podpory, t. zv. chudinské, od 50 do 100 Kč ročně.
Přitom však okresní hejtmani nařídili
obcím obnovení starých rakouských
tabulek, které musely být vyvěšeny na
všech vchodech do obce: "Žebrota se zapovídá
pod zákonnými tresty".
Takové bylo sociální zabezpečení
starých, kapitalisty a velkostatkáři vykořisťovaných
a k práci neschopných lidí. Jak jinak a velkoryse
řeší zabezpečení starých
a k práci neschopných lidí nová vláda,
vláda obrozené Národní fronty, to
nejlépe dokazuje zákon o národním
pojištění, který vyšel v platnost
1. října 1948 a kterým byl zaveden sociální
důchod. Nárok na sociální důchod
mají podle tohoto zákona státní občané,
kteří jsou invalidy nebo jsou starší
65 let a nepřekročili-li ještě čtyřroční
čekací pojišťovací lhůtu
potřebnou k dosažení důchodu. Jedinou
podmínkou pro dosažení sociálního
důchodu je potřebnost. Za potřebné
jsou považováni na př. i zemědělští
výměnkáři, jestliže se zřeknou
části výměnku ve prospěch zemědělce,
který je povinen výměnek dávat, a
to na usedlostech do 5 ha v oblasti řepařské
do 8 ha v oblasti obilnářské, do 10 ha v
oblasti bramborářské a do 15 ha v oblasti
pícnařské.
Výši důchodu stanoví zákon takto:
Pro jednotlivě žijící osobu ročně
8400 Kčs, t. j. 700 Kčs měsíčně,
čili 23.30 Kčs denně. Pro dvě osoby
žijící ve společné domácnosti
12.600 Kčs ročně, to je pro každého
6300 Kčs ročně, to je pro každou osobu
525 Kčs měsíčně, čili
17.50 Kčs denně. Pro sirotky je roční
důchod stanoven na 6000 Kčs, což zákon
o starobních podporách dříve neznal.
Sociální důchod byl přiznán
v roce 1948 96.369 osobám v celkové výši
200,360.209 Kčs, v roce 1949 245.292 osobám v celkové
výši 2.467,402.046 Kčs. Za první pololetí
r. 1950 jen v českých zemích bylo vyplaceno
na sociálním důchodu 971,788.044 Kčs.
Velkou předností lidově-demokratického
zřízení je, že pečuje o pracující
nejen v době, kdy svou prací vytvářejí
nové hodnoty, nýbrž i tehdy, kdy se už
nemohou podílet na budování naší
republiky pro invaliditu nebo vysoký věk. V roce
1948 bylo uskutečněno velké dílo národního
pojištění, které zaručuje pracujícím
klidné stáří a odpočinek a
zabezpečuje pro dobu, kdy už nebudou moci pracovat,
a zároveň je zbavuje starostí, z čeho
budou žít. Ale nejen to. Náš lidově-demokratický
stát pamatuje na důchodce také v tom, aby
se podíleli na stoupající životní
úrovni společně s pracujícími
z přebytků hodnot, které vytvářejí
naši pracující měst i venkova. A je
to především zásluhou naší
dělnické třídy, zejména zásluhou
našich úderníků, zlepšovatelů
a účastníků socialistického
soutěžení, že produktivita práce
neustále stoupá a umožňuje, aby se také
důchodci, kteří se už nemohou zúčastnit
budování socialismu v naší vlasti, podíleli
na těchto přebytcích hodnot. A touto prací
umožněný neustálý růst
životní úrovně je nejlepším
příspěvkem našich pracujících
k budování trvalého míru.
Předložený vládní návrh
zákona o jednorázovém mimořádném
přídavku za r. 1950 poskytuje důchodcům
a válečným poškozencům na vánoce
téměř 700 mil. Kčs. o to bude bohatší
a radostnější vánoční
stůl důchodců, a to nejen těch, kteří
byli pojištěni v sociálním pojištění,
nýbrž i drobných rolníků, kteří
dostávají sociální důchod a
kteří nikdy v sociálním pojištění
nebyli pojištěni.
Vánoční přídavek důchodcům
a válečným poškozencům je odstupňován
stejně jako loni. Důchodci, váleční
poškozenci, vdovy a družky dostanou po 500 Kčs,
sirotci, rodiče a příjemci sirotčích
sociálních důchodů po 300 Kčs,
na děti po 150 Kčs. Bezmocný důchodce
a bezmocný válečný poškozenec
dostane 750 Kčs.
Navrhovaná úprava vánočního
přídavku se liší od loňského
jednak tím, že letos dostanou vánoční
přídavek veřejní pensisté z
prostředků národního pojištění,
do něhož byli převedeni, a jednak tím,
že váleční poškozenci bezmocní
dostali o polovinu vyšší vánoční
přídavek pro svou bezmocnost a že letos dostanou
důchodci národního pojištění
bezmocní tento zvýšený přídavek.
Jde asi o 2000 osob. Jinak zůstává vánoční
přídavek ve stejné výši jako
loni pro všechny kategorie.
Poskytnutí přídavku důchodcům
a válečným poškozencům je jen
dalším důkazem o zvyšování
hospodářské úrovně lidu a dokladem
o tom, že se žije lépe a veseleji.
Na vánočním přídavku bylo vyplaceno
roku 1948 260 mil. Kčs, r. 1949 400 mil. Kčs a r.
1950 má být vyplaceno 685 mil. Kčs. Zde vidíme
velký rozdíl mezi minulou, předmnichovskou
republikou, kde vládli kapitalisté, a republikou
nynější, lidově demokratickou, kde si
vládne a hospodaří pracující
lid. Za buržoasní republiky nebylo nikdy pamatováno
na nejpotřebnější, které buržoasie
již vykořistila a nechala svému osudu. Není
to nic divného, uvědomíme-li si, že
se tehdejší vládnoucí třída
nedovedla postarat ani o práci pro zdravé a práce
schopné osoby a místo slušné existence
na ně pamatovala jen ponižujícími 10korunovými
žebračenkami. Mnohým přestárlým,
nemocným, sirotkům a tělesně postiženým
nezbylo nic než žebrota dům od domu a na ulicích.
Naše lidově demokratická vláda zajišťuje
pracujícímu lidu u nás život bez hospodářských
krisí a bez nezaměstnanosti a dává
předpoklady velkého pracovního rozmachu,
což se projevuje v radostné práci a plnění
všech úkolů ve výstavbě socialismu.
Proto je u nás možno připravovat radostné
svátky vánoční i pro ty, kterým
není možno, aby se v plné tvůrčí
síle s námi zúčastnili budování
krásného a radostného života v naší
vlasti.
V závěru navrhuji tiskovou opravu v § 3 odst.
1 č. 3 ve druhé řádce, a to změnit
slovo "přídavek" na "příspěvek".
Paní a pánové, výbor sociálně-politický
a zdravotnický a výbor rozpočtový
projednaly vládní návrh zákona, tisk.
515, o jednorázovém mimořádném
přídavku za rok 1950 k důchodům z
národního pojištění a k zaopatřovacím
požitkům válečných poškozenců
se všemi připomínkami a doporučuje slavnému
Národnímu shromáždění
ke schválení. (Potlesk.)
Místopředseda dr Polanský (zvoní):
Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava
odpadá.
Přistoupíme k hlasování.
Poněvadž není pozměňovacích
návrhů, dám o celé osnově hlasovat
najednou podle zprávy výborové. (Námitky
nebyly.)
Námitek není.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona ve znění
zprávy výborové s opravou uvedenou paní
zpravodajkyní, nechť zvedne ruku! (Děje
se.)
To je většina. Tím Národní shromáždění
přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy
výborové s uvedenou opravou.
Tím je vyřízen 7. bod pořadu.
Přistoupíme k projednávání
osmého bodu pořadu, jímž je
8. Zpráva výboru soc.-politického a zdravotnického
k vládnímu návrhu zákona o placené
dovolené na zotavenou v r. 1951 (tisk 522).