Nároky vzrůstají značně i na dopravu železniční. Tento vzrůst je tak pronikavý, že jsme v některých úkolech dosáhli již letos číslic plánovaných na rok 1953. Proto zvláště nyní, v období řepné podzimní kampaně, se rozvíjí v železniční dopravě všestranné úsilí o zrychlené nakládání a vykládání vozů, o snížení správkového stavu, o rychlejší oběh vozů a lepší využití strojů. Zrychlení oběhu vozů je ovšem na předním místě závislé na iniciativě a pohotovosti železničních zaměstnanců. Ve všech odvětvích dopravní služby uzavírají dopravní zaměstnanci socialistické závazky za snížení zpoždění vlaků, za zrychlení a zkvalitnění posunu, za včasné a správné řadění a sestavení vlaků, za podstatné zrychlení oběhu vozů. Tak na příklad vzornou smlouvu uzavřeli železničáři stanice v Libněvsi se zaměstnanci cukrovaru v Syrovátce. Cukrovarští dělníci se zavázali, že včasným nakládáním a vykládáním a úzkou spoluprací se železničáři jim budou usnadňovat práci a železničáři se naproti tomu zavázali, že budou přistavovat vozy vhodné a odpovídající manipulaci na vlečce a že se postarají, aby oběh vozů byl co nejrychlejší.

Zrychlení oběhu vozů není závislé jen na železničářích, ale také na těch, kteří žádají od železnic dopravní výkon. Některé naše podniky si dlouho nemohly zvyknout na to, že musí respektovat a dodržovat naplánované potřeby dopravy. Mnohé závody, a to i velkých podniků, překračovaly lhůty stanovené pro vykládání vozů, platily raději poplatky za zdržení vozů a tak poškozovaly nejen dopravu, ale i celé naše hospodářství.

Ještě v jarních a letních měsících letošního roku byl tímto způsobem velmi zpomalován oběh vozů. Proto je třeba uvítat, že závodní zastupitelstva velkých podniků v rámci akce za úspěšné splnění podzimní kampaně uzavírají smlouvy se závodními zastupitelstvy železničních stanic, v nichž se zavazují, že urychlí skládání a vykládání ve svých závodech a že se přičiní, aby nenastalo zdržení v oběhu vozů, aby se skládalo pokud možno co nejlépe, aby se využilo ke skládání i doby noční i nedělí a svátků.

Jako příklad je možno uvésti vzornou spolupráci ostravských železničářů se zaměstnanci Koksovny generála Svobody a hrušovské Dukly. Vagóny došlé pro tuto koksovnu přistavují železničáři co nejdříve a ihned vyrozumí koksovnu, aby si pro zásilku zaměstnanci přijeli. Zatím co dříve byl koks do vozů nakládán bez plánovitě, tak jak docházely objednávky, jsou nyní vozy plněny v tom pořadí, jak budou podle různých směrů a stanic z nádraží odesílány, takže odpadá zbytečný posun.

Stejně tak je radostná i velká pomoc poskytovaná dopravě krajskými kampaňovými komisemi. Naše lidové orgány ve spolupráci s dopravou plní svědomitě a operativně úkoly v tomto směru. Až dosud měla železniční doprava velké obtíže s otázkou plánovaného a rovnoměrného rozložení nároků na dopravu. Proto vláda vyzvala již v dubnu letošního roku národní podniky, aby se předzásobily surovinami v době jarní a letní, aby tak doprava u těch surovin a výrobků, které mohou být uskladněny, byla přesunuta z podzimních měsíců na měsíce jarní a letní.

Obdobně se projevuje nárazovitost v dopravě každého týdne. Počátkem týdne bývá dostatek železničních vagonů, zatím co koncem týdne je doprava přetížena, takže se vagonů nedostává. Úspěšné zásahy krajských kampaňových komisí budou mít jistě ve svém pokračování nemalý vliv i na to, aby se zmenšila i týdenní nárazovost železniční dopravy. Jestliže železnice musí dopravovat ve třech směnách - plných 24 hodin - je zájem hospodářství, aby se tomuto plánovanému tempu zrychleného dopravního oběhu přizpůsobily i naše velké podniky.

Rovnoměrného rozdělení dopravních substrátů dožaduje se i naše doprava říční. V jarních měsících, kdy bývá u nás dostatek vody a kdy by se mohly čluny plně nakládat, nemají naše dopravní podniky dostatek substrátů. Zato v období letním, kdy vodní stavy zpravidla poklesnou, nahromadí se tolik substrátů, že nákladní čluny často nestačí všechno a včas odvézt.

Mnohdy jsou vznášeny stížnosti na zpožďování vlaků a některé jiné závady v železniční dopravě. Některé z těchto závad jsou způsobovány dopravou samou, ano i tím, že se ještě ze železničářů a dopravních zaměstnanců nestali hospodáři na závodech a pracovištích. Ale nejvíce nedostatků v dopravě zaviňuje neblahé dědictví po kapitalistech a okupantech. Předmnichovský režim trestuhodně zanedbával železniční dopravu. Kapitalisté neměli zájem investovat do dopravy a dopravu zmechanisovat a modernisovat. Ještě hůře na našich železnicích hospodařili okupanti.

Jsme si vědomi toho, že v současné době musí doprava překonávat obtíže a nedostatky především odkrýváním vlastních sil a vlastních reserv. V železniční i silniční dopravě máme ještě skryté reservy, jejichž účinnějším odkrýváním by se naše doprava mohla zlepšit a také zkvalitnit. Silniční, železniční a dopravní zaměstnanci se musí přičinit více a účinněji, aby se doprava stávala nejen kvalitnější, ale aby se stávala zmenšováním počtu nehod a srážek také spolehlivější.

V dopravě máme všechny předpoklady k tomu, abychom tak jako dosud i nadále zvládli všechny potíže a úkoly v dopravě aby doprava podle slov presidenta Klementa Gottwalda byla opravdu rychlejší, levnější a spolehlivější.

Tyto předpoklady jsou v samých železničářích a dopravních zaměstnancích, kteří ve své převážné většině konají svou odpovědnou službu dobře, svědomitě, s postojem dobrých hospodářů, s láskou, oddaností a věrností k lidově demokratickému zřízení. Tyto předpoklady jsou dále v trvalém zlepšování spolupráce mezi dopravou a přepravci a posléze i v našem těžkém průmyslu, který bude moci naši dopravu stále lépe a lépe vybavovat.

Posléze k tomu, aby naše doprava mohla ještě lépe sloužit svému lidu a socialistickému hospodářství, přispěje i sám tento zákon, který umožní, aby se doprava organisačně a hospodářsky zlepšovala, aby se dopravní podniky přebudovaly na podniky socialistické, aby doprava lépe než kdykoliv předtím sloužila socialistickému hospodářství.

Na závěr mám ještě jednu připomínku: Hospodářský výbor doporučil závažnou změnu v názvu železniční a silniční dopravy. K dosavadnímu pojmenování "Československé dráhy" a "Československá automobilová doprava" doporučil vložit slůvko "státní". Nové názvy našich dvou největších dopravních podniků tedy budou: "Československé státní dráhy", národní podnik, a "Československá státní automobilová doprava", národní podnik. Tyto nové názvy, které si nevyžádají zvláštního nákladu, neboť dosavadní zkratky "ČSD" a "ČSAD" zůstanou zachovány, mají daleko větší než jen symbolický význam. Jde o dva velké státní podniky s velikým státním vlastnictvím a velkého státního významu, které v celostátním měřítku jako dosud, tak i napříště budou zlepšovat svou službu pro lid a socialistické hospodářství.

V tomto smyslu doporučuji Národnímu shromáždění, aby přijalo společnou zprávu hospodářského a ústavně-právního výboru a předložený návrh zákona schválilo.

Nakonec považuji za svou povinnost vzpomenouti významného jubilea, a to vyhlášení pátého výročí našeho znárodněného hospodářství, které připadá na den 28. října. Tento den oslaví naši pracující svátek naší dělnické třídy a všeho lidu. Byl to historický mezník a dovršení dlouhého boje našeho pracujícího lidu za spravedlivý řád. Před 5 lety dne 28. října byly na Václavském náměstí vyhlášeny historické dekrety o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, akciových bank a soukromých pojišťoven. Toto znárodnění se stalo novou ekonomickou základnou lidově demokratického zřízení.

Za to, že jsme vyhlásili znárodnění, že jsme dovedli překonat nesnáze při znárodňování ve správě a řízení podniků, za to, že jsme porazili reakci a že od únorových dnů se datuje velký pokrok v rozvoji našeho hospodářství, za to vše patří náš vřelý dík a oddanost slavné Komunistické straně Československa a jejímu vůdci, presidentu republiky soudruhu Klementu Gottwaldovi.

Páté výročí znárodnění nás zavazuje právě nyní v období světového zápasu za mír, abychom ještě s větším úsilím a nadšením budovali socialismus v naší vlasti a tím nejlépe přispěli k zachování a udržení míru. Čím pevnější a vyspělejší bude naše socialistické hospodářství, tím větší bude náš přínos světovému míru. Po boku velikého Sovětského svazu a lidových demokracií, po boku pracujících celého světa půjdeme směleji vpřed k vybudování socialismu a do boje za pokrok a světový mír. (Potlesk.)

Místopředseda dr Polanský: Ke slovu se přihlásil pan ministr pošt dr Alois Neuman. Prosím pana ministra, aby se ujal slova.

Ministr dr Neuman (uvítán potleskem): Slavné Národní shromáždění, paní a pánové!

V červenci letošního roku se Národní shromáždění usneslo na zákonu mimořádného významu a dosahu, na zákonu o národních podnicích průmyslových. Tímto zákonem bylo ukončeno údobí znárodňování průmyslu ve formě národních podniků, aby byla nastoupena přímá cesta k přebudování národních podniků v podniky socialistické. Tato skutečnost, tak významná pro uspořádání našich podnikatelských poměrů ve výrobě, nemohla ovšem zůstat bez vlivu na podnikatelské činnosti, které na výrobu navazují a ve značné míře její úspěšný vývoj podmiňují. K nim na prvním místě patří podnikání dopravní.

Podnikatelský obor dopravní sdílel už v minulosti vývoj, kterým procházelo výrobní podnikání. Tak jako v průmyslu, došlo i v dopravě k znárodnění soukromého podnikání, k jeho sloučení s podnikáním státním a k vytvoření samostatných národních dopravních podniků. Stalo se tak zákonem ze dne 22. prosince 1948, č. 311 Sb., který byl obdobou dekretů a zákonných předpisů o organisaci znárodněných průmyslových podniků. Jestliže jsme se proto zákonem ze dne 13. července 1950, č. 103 Sb., rozhodli v oboru výroby pro reorganisaci národních průmyslových podniků, musíme nezbytně přikročiti k obdobné reorganisaci i v oboru národních dopravních podniků.

Nemůže to být ovšem provedeno jen mechanickým převzetím zásad zvolených pro novou organisaci národních podniků. Doprava se vyvíjí svým svérázným způsobem. Její provoz nemá v mnohých směrech obdoby v provozu výrobním. Její pracovní metody jsou odchylné. I předpoklady jejího hospodaření jsou jiné než ty, které platí pro výrobu. To byly nejzávažnější důvody, pro které jsme národní dopravní podniky nezapojili přímo do nové zákonné úpravy organisace národních podniků průmyslových. Z těchto příčin se také vláda rozhodla setrvat na samostatné zvláštní úpravě, ač v principu jde o dosažení téhož cíle, totiž o vnitřní přebudování národních dopravních podniků v podniky socialistické.

Než přikročím k vlastnímu obsahu vládního návrhu zákona, chtěl bych předeslat, že jeden ze závažných problémů našich národních dopravních podniků vyřešilo již Národní shromáždění zákonem o financování národních a komunálních podniků, projednávaným současně se zákonem o národních podnicích průmyslových. Byl to problém úpravy finanční základny národních dopravních podniků. Starý zákon byl výrazem doby, ve které byl vydán a kdy ještě nebyla zcela vyjasněna zejména otázka podnikatelského principu v oboru dopravy. Shledával totiž nejen nutným, aby národní dopravní podniky dosahovaly ve svém hospodaření alespoň finanční rovnováhy, ale její dosažení přímo zajišťoval. Bylo by snad zbytečné, abych zde hovořil o tom, že ji zajišťoval především zvláštními státními příspěvky na investice, které nebyly národní podniky dopravní schopny samy opatřit, že šlo o úhradu úbytku na příjmech, které národním podnikům scházely proto, že musí plnit mnohé úkony ve veřejném zájmu, aniž za to obdrží aspoň náhradu vlastních nákladů, a konečně že šlo o úhradu pensí bývalých zaměstnanců státních podniků, jichž placení ponechával zákon na národních dopravních podnicích.

Toto nazírání na finanční hospodaření, nazírání zřejmě statické a účetní povahy, bylo již opuštěno, neboť nepronikalo do podstaty problémů podnikové výnosnosti nebo ji řešilo jen s hlediska jediného podniku. Prohlubováním finančního plánování se dospělo k ujasnění, že mnohem důležitější je věnovat pozornost tomu, jak národní podniky sestavují své plány, zejména plány finanční, a že spolehlivějším ukazatelem skutečného hospodaření bude nikoliv pouhý fakt bilančního výsledku, nýbrž především a převážně srovnání skutečně dosaženého hospodářského výsledku s výsledkem plánování. Pro tento účel pak ovšem pozbyla svého původního významu zásada vyrovnaného hospodaření. Byla proto opuštěna a národní dopravní podniky byly podřízeny režimu obecně platnému pro všechny ostatní národní podniky a zavedenému zmíněným již zákonem o financování národních a komunálních podniků. I národní dopravní podniky jsou tudíž zapojeny na Fond znárodněného hospodářství a v důsledku toho pozbyla platnosti příslušná odchylná ustanovení zákona o národních dopravních podnicích. Rovněž byla vyřešena otázka pensijního břemene, a to vládním nařízením, podle něhož toto břemeno přejde na národní pojišťovnu.

Tak se stalo, že předmětem novelisace zákona o národních dopravních podnicích zůstala jen ustanovení organisačního a správního rázu. V tomto směru vychází vládní návrh ze zásad, které jsou podrobně uvedeny v důvodové zprávě a které lze shrnouti takto:

Národní dopravní podniky jsou povinny řídit se zásadami socialistického hospodářství. Musí proto plnit své úkoly co nejlépe a nejhospodárněji, zvyšovat produktivitu práce, pečovat o technický a hospodářský rozvoj dopravy a tím zlepšovat své služby pracujícímu lidu. Přitom musí dbát, aby se úsilí o dosažení příznivých výsledků v plnění plánovaných úkolů a v úsporném hospodaření opíralo o socialistické uvědomění zaměstnanců a o závislost jejich hmotných zájmů na těchto výsledcích.

Tento základní příkaz se pak rozvádí vytčením dalších zásad socialistického hospodářství, a to zásadou sestavení podnikového plánu, hospodaření podle rozpočtu, prohlubování plánování, zabezpečování podmínek soustavného a všeobecného vzestupu úrovně dopravy, zdokonalování organisace práce, péče o výběr, rozmístění a růst kádrů a podpory socialistického soutěžení, údernictví a zlepšovatelského hnutí.

To jsou stěžejní principy nové správy a organisace národních dopravních podniků, obdobné principům správy a organisace národních podniků průmyslových. Vládní návrh při této příležitosti provádí i některé jiné úpravy, které se většinou přejímají ze zákona o národních podnicích průmyslových. Účelem vládního návrhu je dáti národním dopravním podnikům nový směr pro jejich činnost, posílit u všech jejich pracujících vědomí spoluodpovědnosti za splnění úkolů národních podniků v budování socialismu a vytvořit i formálně-právní podmínky pro to, aby se z nich staly podniky opravdu socialistické.

Zastupuje pana ministra dopravy, prosím, aby Národní shromáždění návrh zákona, jak jej předložila vláda a upravily výbory Národního shromáždění, schválilo. (Potlesk.)

Místopředseda dr Polanský: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Dávám slovo k doslovu panu zpravodaji posl. Jurovi.

Zpravodaj posl. Jura: Vzdávám se slova.

Místopředseda dr Polanský: Přistoupíme k hlasování.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovat najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona ve znění zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 3. bod pořadu.

Přistoupíme k projednávání čtvrtého bodu pořadu, jímž jest

4. Společná zpráva výborů hospodářského a ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona o úpravě a bezpečnosti provozu vnitrozemní plavby (tisk 516).

Zpravodajem je poslanec Daubner, dávám mu slovo.

Zpravodajca posl. Daubner: Vážené panie a páni!

Dnes už niet o tom pochybnosti, aké dôležité miesto zaujíma vnútrozemská plavba vzhľadom na našu geografickú polohu.

Význam vnútrozemskej plavby prevádzanej našimi národnými podnikmi Československou plavbou labskou, Československou plavbou oderskou a Československou plavbou dunajskou spočíva menovite v tom, že zabezpečuje náš priemysel dovozom dôležitých hospodárskych surovín, ako aj poľnohospodárskych produktov pre sektor vyživovací. Na druhej strane obstaráva plavba náš vývozný styk s SSSR a so spriatelenými ľudovodemokratickými štátmi.