V poslední době pak přímá intervence amerických imperialistů v Koreji odhalila pravé cíle a úmysly válečných paličů, kteří pro záchranu svých kapitalistických třídních zájmů cynicky vraždí civilní obyvatelstvo, starce, ženy a děti. Naproti tomu jsme svědky mohutné vlny odporu všeho mírumilovného lidstva, odsuzujícího a poznávajícího nezakrytou tvář amerických imperialistů a bojujícího za udržení míru. Jestliže takto - a to je, myslím, správné - pohlížíme na dění a události probíhající dnes světem, pak je nám jasné, že budování silného státu a jeho aparátu, zvláště pak ozbrojených jeho sborů, je nejen nutné, ale v údobí budování socialismu nezbytné a tvoří část mírového úsilí našeho lidu.

Se změnou poměrů nastala i změna v nazírání na armádu a její poslání. Armáda se stala nerozlučnou součástí lidově demokratického zřízení a je povolána k tomu, aby stála v čele provádění lidové obrany vlasti, a musí být bezpečnou zárukou lidu při budování socialismu. Změnil se ovšem i názor na poslání každého příslušníka armády a jeho povinnosti a zejména pak na příslušníky velitelského sboru, na důstojníky. Lid chce mít a musí také mít záruku, aby v případě, kdyby nepřítel - a Korea je příliš výstražným příkladem - jakýmkoliv způsobem chtěl narušit naše budování, byl s úspěchem odražen. Dovolím si zde citovat slova pana ministra národní obrany dr Alexeje Čepičky:

"Musíme dobudovat v nejkratší době armádu takovou, aby byla schopna zničit každého nepřítele." Jedině armáda založená na uvědomělé kázni, na kázni železné, je s to tento úkol splnit. Tato změna v nazírání na poslání armády má za následek, že se na její příslušníky kladou zvýšené požadavky, a zvláště pak na členy důstojnického sboru.

Je třeba, aby důvěra lidu v jeho armádu nebyla neodpovědnými jednotlivci poškozována. Příslušníci vojska stejně jako příslušníci Sboru národní bezpečnosti a Sboru vězeňské stráže jsou povinni dbát vážnosti a cti své hodnosti. Jednání příslušníků ozbrojených sborů, kterým byla vážnost a čest hodnosti ohrožena, se stíhá. Až dosud řešil tuto problematiku zákon č. 154/1947 Sb. a vyhláška č. 57/1947 Sb. institucemi, t. zv. kárnými výbory. Ukázalo se však, že v lidově demokratické armádě, armádě nového typu a změněných povinností jejího důstojnického sboru, nelze vystačit ani s dosavadním předmětem ochrany, pojmem "dobré jméno vojska", ani s formou řízení před kárnými výbory. Řízení před nimi se ukázalo těžkopádné a složité, nehledě k tomu, že stále připomíná doby, kdy se před kárnými výbory ocitali důstojníci pokrokoví, kteří měli dobrý poměr k pracujícímu lidu a právě pro svůj pokrokový postoj byli stíháni. Nebylo výjimkou, že kárný výbor zjišťoval a za to také trestal u důstojníka: "Zhoršil se ve svůj neprospěch, stýká se příliš s mužstvem, navštěvuje dělnický dům a dělnické zábavy." A takových a podobných případů byla celá řada.

Námi projednávaný zákon řeší látku tak, že celá materie, jež se až dosud nazývala kázeňským a kárným právem, bude v nové úpravě zahrnuta pod právo kázeňské, které obsahuje

1. právo představených činit opatření k zachování a udržení kázně, zejména pak trestat podřízené podle kázeňského řádu, a dále pak

2. upravuje navrhovaný zákon stíhání poklesků, jimiž byla ohrožena vážnost a čest hodnosti důstojníka vojska, příslušníka Sboru národní bezpečnosti a Sboru vězeňské stráže.

Stíhání takovýchto poklesků důstojníků vojska, příslušníků SNB nebo SVS bude spadat jednak do pravomoci vojenských soudů, jde-li zároveň o trestný čin, jednak bude náležet čestným soudům, které budou zavedeny kázeňským řádem právě vyšlým a vstupujícím v platnost 1. října 1950 a upravujícím také řízení před nimi. Bude-li ohrožena vážnost a čest hodnosti poddůstojníkem anebo osobou mužstva, nebude o takovém ohrožení rozhodovat vojenský nebo čestný soud, nýbrž představený, který zakročí podle kázeňského řádu.

Projednávaný zákon stanoví především povinnost příslušníků vojska, SNB a SVS dbát vážnosti a cti hodnosti příslušníka sboru, k němuž náleží, a obsahuje dále: a) úpravu způsobu, jakým vojenské soudy stíhají ohrožení vážnosti a cti hodnosti, b) novou úpravu odnětí hodnosti a přeložení do zálohy, jakož i nově zaváděného snížení hodnosti o jeden i více stupňů řízením správním.

Vedle uvedených otázek obsahuje projednávaný zákon ustanovení o kázeňském vyřizování přestupků (správních), spáchaných příslušníky ozbrojených sborů v činné službě, jakož i rozšíření kázeňské pravomoci na některé osoby, které nekonají vojenskou činnou službu, případně pro přestupky, jichž se tyto osoby dopustily v době, kdy činnou službu nekonaly.

Při této příležitosti ruší se i nařízení Národního výboru čs. č. 21/1918 Sb., kterým bylo upraveno znění vojenské přísahy, neboť toto znění nevyhovuje, a je zamýšleno nově je upravit rozkazem presidenta republiky jako vrchního velitele branné moci.

Vcelku se navrhovaný zákon jednoduše a jasně vypořádává s látkou a bude vedle velkých zákonů, týkajících se naší branné moci a znamenajících její upevnění, velkým přínosem a zárukou, že ozbrojené sbory a v prvé řadě naše lidově demokratická armáda a zvláště její důstojnický sbor, jemuž náš lid svěřuje k výchově to nejcennější - nejlepší syny dělnické třídy - splní všechny úkoly na ně kladené, abychom mohli bezpečně budovat socialismus a tak přispívat k zachování trvalého míru.

Ústavně-právní výbor ve své schůzi dne 22. června a branný a bezpečnostní výbor ve své schůzi dne 27. června 1950 pojednaly o vládním návrhu zákona o opatřeních souvisících s úpravou kázeňského práva příslušníků ozbrojených sborů a doporučují jeho přijetí ve znění společné zprávy tisk 490. (Potlesk.)

Místopředseda dr Polanský: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Přistoupíme k hlasování.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovat najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona ve znění zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 8. hod pořadu.

Přistoupíme k projednávání devátého bodu pořadu, jímž je

9. Společná zpráva výborů hospodářského a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona, kterým se upravují některé poměry v pojišťovnictví (tisk 496).

Zpravodajem je posl. Skotnica. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Skotnica: Paní a pánové!

Vládní návrh zákona, kterým se upravují některé poměry v pojišťovnictví, je dalším důležitým krokem na cestě k socialismu, neboť se jím naše pojišťovnictví definitivně vypořádává s minulostí a dává předpoklady pro úspěšné plnění nových, velmi závažných úkolů.

V období lidové demokracie, v době, kdy je likvidován kapitalismus a budován socialismus, mění se se státním aparátem současně i právo. V kapitalistické společnosti je stát i právo prostředkem buržoasního útlaku a vykořisťování. Tak tomu bylo i s právními předpisy, které jsou projednávanou osnovou zákona rušeny. V naší lidové demokracii, která vykonává úspěšně funkci diktatury proletariátu, má právo, stejně jako stát, novou funkci. Vítězné dělnické třídě pomáhá právo k tomu, aby využívala své státní, hospodářské a politické moci. Pomáhá však i upevňovat třídní svazek pracujících. Nové právo, jehož součástí se stane projednávaný návrh zákona, musí sloužit jako nástroj vítězné dělnické třídě a pod jejím vedením všemu pracujícímu lidu, tedy převážné většině národa, k dovršení vítězství nad kapitalismem. Jsem přesvědčen, že projednávaný zákon, který vychází z dnešních politických a hospodářských poměrů, tuto funkci úspěšně splní.

Myšlenka pojišťování je velmi stará. Avšak původní ušlechtilý smysl pojišťování, t. j. nahrazení utrpěné ztráty svépomocí, byl zatlačen za kapitalistické éry do pozadí. Za kapitalismu, kdy pojištění dosáhlo největšího rozmachu, což souviselo s tehdejším rozvojem obchodu a průmyslové výroby, se v pojišťovnictví uplatňovala na prvém místě snaha po dosažení co největšího zisku. Z pojišťovnictví se stal především obchod a nezřízená snaha po výdělku vedla až k úplnému kořistnictví, které se nezastavovalo ani před trestními činy. Klasickým dokladem pojišťování v tomto smyslu byl skandální případ pojišťovny Fénix. Tato pojišťovna byla ihned po vzniku první republiky jedním z nejcharakterističtějších představitelů kapitalistického podnikání. V ní se také zračily nejvíce protiklady mezi zájmy našeho pracujícího lidu a zájmy vysokých finančních kruhů. Již v mírové smlouvě s Rakouskem byla v náš neprospěch zařazena klausule, která zavazovala nástupnické státy a tedy i Československo, aby trpěly na svém území po dalších 10 let činnost rakouských pojišťoven a tím i Fénixu. Vedoucím činitelům této pojišťovny se podařilo krátce po převratu r. 1918 prosadit plné zhodnocení válečných půjček a starých rakousko-uherských cenných papírů na úkor našeho pracujícího lidu, jakož i na úkor budoucího hospodářského vývoje v naší zemi. Takto finančně posíleni řídili veškerou svoji hospodářskou politiku v nejužší spolupráci s ostatními představiteli kapitalistického peněžnictví a všemožně podporovali cizí zájmy, které směřovaly ke snížení odolnosti našeho hospodářského života. Finančních přebytků, dosahovaných převážně vykořisťováním pracujícího lidu, bylo používáno k podpoře některých politických stran a k neodůvodněnému zvýhodňování velkokapitalistických podniků. Tato politika se během doby ještě stupňovala a státní úřady, které nebyly dostatečně bdělé, tuto politiku často samy podporovaly. Teprve když již situace byla neudržitelná, bylo přikročeno k likvidaci pojišťovny Fénix. Celková ztráta, kterou utrpěla Československá republika sanací Fénixu, nostrifikací válečných půjček, neplacením daní a neodpovědným hospodářstvím, byla odhadnuta téměř na 1¹/₂ miliardy Kč. Projednávaná osnova zákona provádí sloučení pojišťovny Star, která vznikla r. 1937 z československého jmění Fénixu, s Československou pojišťovnou, n. p., při čemž práva a závazky pojišťovny Star se upravují před provedením sloučení. Touto úpravou jakož i sloučením se udělá tečka za jedním z nejkřiklavějších zjevů, které se vůbec kdy vyskytly v československém pojišťovnictví.

Hlavní hybnou pákou celého pojišťovnictví byl za vlády kapitalismu u nás stejně jako v cizině zisk, dividenda z akcií, tantiemy a jiné odměny. Upisovatelé akcií byli převážně kapitalisté. Kapitalistická dravost vedla k nesmiřitelnému konkurenčnímu boji mezi jednotlivými pojišťovnami a docházelo tak k pohlcování kapitálově slabších pojišťoven pojišťovnami kapitálově silnějšími. V hospodářské terminologii se pak mluvilo učeně o fusích nebo o oživení kapitálově slabších pojišťoven ve formě přílivu cizího kapitálu. Jako příklad uvádím boj o vzájemnou pojišťovací banku Slavii, který vedla agrární strana prostřednictvím Agrární banky po dlouhou dobu nejprve se Živnostenskou bankou a později s Anglo-československou bankou, než ji dostala úplně do své zájmové sféry.

Všechny politické strany buržoasně demokratické republiky mimo KSČ si zajišťovaly svůj vliv nejen v bankách, nýbrž i v pojišťovnách. A tak každá strana mimo KSČ měla svou pojišťovnu, ve které nalézali pak své útočiště jako správní radové, členové ředitelství atd. vysloužilí politikové, aby si tak zabezpečili pohodlné živobytí. Náš lid často vtipkoval o sinekurách jednotlivých politických veteránů.

Pouze zdánlivě jinak tomu bylo u tak zvaných vzájemných pojišťoven. Byly to družstevní podniky svého druhu, kde každý pojištěnec měl právo účastnit se valné hromady a hlasovat. Pojištěncům se vyplácela u životních pojistek koncem správního období podle výsledku hospodaření jakási bilanční dividenda, kterou schvalovala valná hromada. Jinak ovšem správa pojišťoven byla v rukou silných politických stran, které se předem dohodly podle politického klíče, jaké budou mít zastoupení ve správní radě, jak vysoké budou remuneracea tantiemy. Byla to tedy i u vzájemných pojišťoven jen předstíraná demokracie.

Jinak stinnou stránkou soukromého pojištění byla otázka akvisice a s ní spojená otázka zaměstnanecká. Vedoucí snahou bylo opět jen dosáhnout co největšího zisku. Z přihlášky mohla kapat krev, jak se říkalo, a mohla nésti všechny znaky násilí a vykořisťování; to pojišťovnám nevadilo. Hlavně, že se vydělávalo. Pojišťovny vyplácely některým svým jednatelům zvlášť vysoké provise, jen aby získaly schopné, lépe řečeno všeho schopné zprostředkovatele, při čemž nehleděly na jejich osobní charakter. Ten byl při tomto způsobu obchodu vedlejší.

Náš stát byl však poškozován velmi těžce i činností zahraničních pojišťoven. Ty totiž vyvážely vyždímaný kapitál za hranice, aniž dbaly zákonných předpisů a státního dozoru. Jejich ředitelství se stávala skrytými ústřednami mezinárodní špionáže.

Takový byl stav pojišťoven v Československu za vlády kapitalistické. Byl charakterisován protichůdností zájmů mezi pojistníky a pojišťovnami. Tento stav se nezlepšil ani po druhé světové válce. Dokonce i po znárodněni pojišťoven dekretem č. 103/45 Sb. se v národních pojišťovnách uplatňovaly politické vlivy některých reakčních činitelů stran Národní fronty. Tyto vlivy byly brzdou našeho socialistického procesu. Teprve po vítězném únoru v r. 1948 došlo k nápravě. Všechno to, co brzdilo a dosud brzdí socialisační proces, je postupně likvidováno a buduje se jediná Československá pojišťovna, n. p. v Praze.

V socialistickém hospodářství připadá pojišťovnictví úkol opatřovat a zabezpečovat plánovitou činností finanční prostředky na obnovu pojištěných hodnot národních a jiných, které byly poškozeny nebo zničeny živelními vlivy, nehodami nebo jinými škodlivými událostmi, jakož i přispívat k udržení a zvyšování osobního blaha a životní úrovně pracujících.

Jedním z nejvýznamnějších znaků této osnovy je její třídní charakter. Zatím co na jedné straně řeší uspokojivě nároky drobných pojistníků, kteří byli nejvíce postiženi, na druhé straně těžce zasahuje pojištěnce, kteří uzavřeli pojištění na jednorázové pojistné s vysokou pojistnou sumou, a tím zamezuje zvýhodnění kapitalistických živlů. Rovněž se osnovou řeší otázka plnění závazků znějících na říšské marky. Tuto část osnovy přijmou s uspokojením zejména pojištěnci, kteří žili za okupace v pohraničí.

Osnova věnuje velkou pozornost rovněž jednomu z nejzávažnějších problémů životního pojištění, t. j. problému vyrovnání disparity mezi předpokládanou úrokovou potřebou a skutečným úrokovým výnosem. U životního pojištění hraje totiž velkou úlohu dosahovaný úrokový výnos z úsporné části prémie. Tento výnos býval vždy vyšší nežli úrok dosahovaný u normálních vkladů, čímž bylo umožněno určité zvýhodnění životního pojištění. Zásadní změnou v ukládací politice pojišťoven, t. j. především zastavením úrokování vázaných vkladů, snížením zúročení státních půjček, zmenšením úvěrové činnosti pojišťoven a poklesem procenta výnosu z nemovitostí, dosahují pojišťovny značně nižšího úrokového výnosu, než jaký byl předpokládán při sestavování sazeb. Takto vzniklé ztráty řeší osnova tak, že v případech, kde pojistné u životních pojistek bylo placeno předem, t. j. u pojistek, které uzavírali většinou pojistníci ze šmelinářských kruhů, bude možno použít jak systému přirážek k pojistnému, tak i snížení pojistného plnění.

Konečně odstraňuje osnova neúnosné závazky z nadměrných platů, pensí, provisí a odměn bývalých volených činovníků. Jde o odstranění dnes naprosto přežilého způsobu privilegování určitých vrstev, zejména z členství ve správních orgánech pojišťoven.

Poněvadž předložený vládní návrh slouží potřebám a funkci lidově demokratického státu, je jasným výrazem probíhajících proměn hospodářských, politických a třídních a je nástrojem, který bude aktivně působit při výstavbě socialismu a ozdraví naše pojišťovnictví, doporučuji jménem hospodářského výboru, aby se osnova stala zákonem a byla schválena beze změn. (Potlesk.)

Místopředseda dr Polanský: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Přistoupíme k hlasování.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovat najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona ve znění zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.).