A vy, priatelia z pracujúcej mládeže, buďte
vďační ľudovodemokratickej republike a
nášmu prezidentovi Gottwaldovi i vláde
za starostlivosť, ktorá sa vám i týmto
zákonom poskytuje. Naše občianstvo privíta
tento zákon o pracujúcom doraste ako veľký
prínos k dobudovaniu a upevneniu socializmu v našej
vlasti a rovnako ho vítame i my poslanci z klubu Strany
slovenskej obrany. (Potlesk.)
Podpredseda Valo: Ďalším rečníkom
je pán posl. Mátl. Dávam mu slovo.
Posl. Mátl: Slavná sněmovno, paní
a pánové!
Pan ministr práce a soc. péče Erban
ve svém projevu již zdůraznil, že Národní
shromáždění dnes projednává
zákon, kterým odstraníme důsledky
kapitalistického názoru na pracující
dorost, na jeho práci, výchovu a rozvoj jeho tvůrčích
sil. Odstraníme jím však také buržoasní
tvrzení, že řádná výchova
dorostu musí být zbavena veškeré političnosti.
Zkušenosti ukázaly, jakým cílům
toto tvrzení sloužilo. Mladého člověka
nelze vychovávat nepoliticky a pro život. Nejmocnějším
a nejpůsobivějším vychovávacím
prostředkem, který formuje charakter člověka,
zejména mladého ve vývoji, je právě
prostředí, společensko-hospodářské
poměry a politické zřízení.
Proto kapitalistická výchova mládeže
byla ideologickou nadstavbou politicko-hospodářských
poměrů, vytvořených kapitalistickým
řádem se zaměřením k zachování
a rozšiřování třídních
vykořisťovatelských výsad. Za nepolitičnost
bylo schováváno vykořisťování
učňů, kteří po celou dobu učení
byli nuceni k pracem, nemajícím nic společného
s řemeslem, kterému se měli vyučit,
zejména na venkově a v menších dílnách,
kde pracovali bez ohledu na délku pracovní doby.
O mnoho lepší to nebylo ani ve větších
podnicích. Byl-li učeň přidělen
do skupiny nesvědomitého předáka,
byl vykořisťován dvakrát. Jednou zaměstnavatelem
a po druhé nesvědomitým předákem.
Nejinak tomu bylo s výchovou v pokračovací
škole, kde učební osnovy byly všeobecné.
V jedné třídě seděl vedle holiče
kovář, hodinář, pekař, zámečník
atd. Speciálním a technickým otázkám
jednotlivých oborů nebyla věnována
téměř žádná péče.
Tyto nedůstojné učební podmínky
byly ještě zhoršovány tím, že
si páni mistři nechali platit za vyučení.
Chtěla-li dát chudá dělnická
rodina chlapce nebo děvče vyučit řemeslu,
musela zaplatit značnou položku učebnímu
pánovi. Nebylo-li peněz, museli rodiče odpracovat
mistrovi mnoho pracovních dnů, a kde ani to nebylo
možné, bylo po učení.
Tvrdosti kapitalistického řádu neodstranilo
ani zákonodárství první republiky.
Kapitalisté si své výsady tvrdě bránili.
Usilovali o vrácení těchto "jejich zlatých
časů" i po květnu 1945 až do února
1948, kdy dělnická třída nastoupila
po svém rozhodujícím vítězství
cestu socialistického budování. Dalšímu
vývoji dala potom neměnný socialistický
směr a zajistila ho Ústavou 9. května, do
které pojala také ochranu pracujícího
dorostu.
Na rozdíl od kapitalistického řádu,
v naší lidově-demokratické republice
zaručujeme mládeži všechny možnosti
plného tělesného a duševního
rozvoje a péči o to, aby se každému
dostalo vzdělání a výcviku podle jeho
schopností a se zřetelem k potřebám
celku. Výchovu dorostu chápeme jako přípravu
odborně zdatných a uvědomělých
pracovníků, v nichž stát vidí
novou nastupující generaci dělnické
třídy, která má socialismus jako hospodářský
řád dobudovat a upevnit. Vychováváme
a budeme vychovávat nás dorost politicky, socialisticky,
protože naše cíle jsou také politické
a socialistické. Lidově demokratický řád
nemá důvodů skrývat výchovu
mládeže za nepolitičnost, neboť ji nevykořisťuje.
Tímto zákonem vytvoříme politické
a materiální podmínky, které umožní
vychovat politicky vyspělý dorost, získat
ho a začlenit do důležitých pracovních
oborů podle celostátního plánu.
Učňové u nás dostávají
po celou učební dobu vychovávací příspěvek
v takové výši, která je učňům
v kapitalistických zemích nedostupným snem.
Jeho výše je odstupňována podle obtížnosti
oborů, jejich důležitosti pro 5LP a naše
hospodářství. Vychovávací příspěvek
15letého hornického učně činí
na př. měsíčně v prvním
roce učení 1575 Kčs a ve druhém roce
1700 Kčs. Hutnickým učňům,
tavičům a valcířům se vyplácí
měsíčně v prvém roce učení
960 Kčs, sklářským učňům
920 Kčs. Nejnižší vychovávací
příspěvek činí 390 Kčs
měsíčně. V této skutečnosti
je ta naše socialistická političnost oproti
dřívější kapitalistické
nepolitičnosti, kdy rodiče učňů
museli za vyučení ještě platit.
V nejbližší době dojde postupně
k další úpravě vychovávacího
příspěvku ve všech učebních
oborech. Zvýšené úsilí pracujícího
lidu, i učňů, socialistické soutěžení,
údernictví a pracovní závazky, kterými
zvyšujeme produktivitu práce, naleznou výraz
také ve zvýšeném vychovávacím
příspěvku učňů.
Důležitou součástí péče
o pracující dorost, vyplývající
z tohoto zákona, bude jeho ubytování v internátech.
V předmnichovské republice bylo možno umístit
pracující mládež jen v nepatrném
počtu. Avšak již koncem dvouletky, kdy jsme ještě
tvrdě zápasili se strašnými důsledky
války a okupace, kdy z trosek našich největších
továren byly dobývány zničené
stroje a stavěny nové tovární haly,
bylo v internátech a domovech mládeže vybudováno
26.500 lůžek. Z toho bylo v závodních
domovech 16.570 a zbytek v domovech oblastních. Mnoho domovů
mládeže v té době nebylo ještě
dostavěno. Vzhledem k tomu, že řádně
vybudovaná síť domovů mládeže
je předpokladem správného rozmístění
a vyškolení mladistvých do učebních
míst, počítá 5LP s vybudováním
dalších 50.000 lůžek. Při včleňování
dorostu do povolání v roce 1950 bude celková
kapacita domovů mládeže asi 45.000 lůžek.
Naše péče o mládež jde však
dál. V době, kdy za kapitalismu docházelo
k hospodářským krisím a armáda
nezaměstnaných byla zdrojem levných pracovních
sil, nebyl poskytován pracujícímu dorostu
při vstupu do učení samozřejmě
žádný příspěvek na ošacení.
V lidově demokratické republice je příspěvek
na ošacení vítaným pomocníkem.
Tak na př. při rozmístění mladistvých
do povolání v roce 1950 bude poskytnuto z účelového
jmění 200 milionů na vybavení pracujícího
dorostu oděvem, prádlem a obuví. Náklad
na vybavení hutnického učně, taviče
a valcíře činí 5000 Kčs. Příspěvek
2000 Kčs na ošacení obdrží dívky
při začlenění do všech pracovních
oborů kovodělných a chlapci, kteří
budou začleněni jako slevači, kotláři,
kováři a mědikovci. V průmyslu keramickém
lamači, kameníci, cihláři a pod.,
v průmyslu kožedělném jircháři
a koželuzi a v průmyslu sklářském
skláři lisovaného skla, lahváři
a pod. Rovněž mladiství začlenění
k Čs. státním statkům a k Čs.
státním lesům, n. p., v učebních
oborech zemědělských a lesnickém,
obdrží 2000 Kčs. Většina mladistvých
dostane při začlenění částku
1000 Kčs.
Péče naší republiky o pracující
dorost se projevuje i v úpravě délky dovolené.
Mladistvým do 18 roků, pokud jejich pracovní
poměr trvá alespoň 11 měsíců,
je poskytnuta třítýdenní dovolená.
Hornickým učňům je prodloužena
na 4 týdny. Po dobu dovolené pobírají
mladiství všechny požitky, jako kdyby pracovali.
Ministerstvo práce a sociální péče
poskytuje značné částky také
na rekreaci dorostu. Rekreaci provádí ROH, které
vlastní v nejkrásnějších místech
republiky, v lázních a letoviscích většinu
zotavoven, určených pro rekreaci dorostu. Zatím
co v roce 1946 bylo na rekreaci 9.238 rekreantů a ministerstvo
přispělo částkou 10 milionů
Kčs, v letošním roce půjde na rekreaci
50.000 rekreantů a příspěvek ministerstva
práce a sociální péče se zvyšuje
na 50 milionů. Pro příští rok
se počítá se 60.00 rekreanty. Většina
dorostu jede na rekreaci zdarma.
Paní a pánové, to je zhruba sociální
profil péče o pracující dorost dnes
a do budoucna. To je pohled na péči, kterou věnuje
mládeži vláda Národní fronty
lidově demokratické republiky. To ovšem neznamená,
že tato péče, zejména ve výchově
dorostu, nemá dosud některé nedostatky. Jejich
příčiny vyplývají především
z nejednotnosti postupu jako důsledku velké roztříštěnosti
předpisů, vyhlášek a vládních
nařízení, brzdících jednotnou
výchovu.
Úkoly 5LP předpokládají však
zcela novou výchovu dorostu. Takovou, aby aktivní
pracovní kádry byly soustavně doplňovány
pracovníky politicky i odborně nejvýše
kvalifikovanými. V této souvislosti jde také
o správné rozmístění mládeže
odcházející ze střední školy
a zajišťování jejího odborného
výcviku na základě nejmodernějších
pracovních postupů, řádnou výchovou
ideovou, kulturní a tělovýchovnou. Kromě
toho musí být odstraňovány předsudky
o t. zv. lepším povolání, které
narušují plánovité začleňování
dorostu. Budeme proto mládež vychovávat k novému
socialistickému pojetí práce a prospěšnosti
její práce pro společnost.
Lánská akce, vzniklá z iniciativy pana presidenta
republiky Klementa Gottwalda, nám ukázala
novou cestu, jak lze úspěšně zajistit
a získat ve spolupráci s lidovými orgány,
rodiči, učiteli, ale i hornickými učni
splnění tak obtížného, ale nesmírně
důležitého úkolu, doplnit hornické
kádry mladými, svěžími pracovníky,
pro něž je ctí pracovat na tomto úseku
5LP.
Celý tento rozsah otázek nám pomůže
nyní řešit zákon o pracujícím
dorostu. Základním jeho úkolem je odstranit
nejednotnost výchovy našeho dorostu a umožnit
mu šťastný a spokojený život. Ústředím
pracujícího dorostu budou vytvořeny organisační
předpoklady pro nebývalý rozvoj tvůrčích
sil mládeže a pro jejich plné uplatnění
v budovatelské práci. Bude působit k jejímu
přetváření v uvědomělé
budovatele socialismu. Vytvoří podmínky,
aby mládež prodchla v kolektivním životě
myšlenka národní hrdosti a hlubokého
vlastenectví. Vznítí v ní touhu po
sebevzdělání a po novém životě,
proniknutém zásadami socialistické morálky.
Zákon, pro který budeme všichni s radostí
hlasovat, je dalším kvádrem ve výstavbě
naší lidově demokratické republiky.
Svým obsahem zajistí nejdůležitější
část národa, jeho druhou směnu, naši
mládež, pracující dorost. Otevíráme
jí skutečně nový svět a život.
Pracující dorost musí svým nadšením
a mladistvým elánem ukázat, že je hoden
velké důvěry a péče, kterou
mu vláda Národní fronty a všechen pracující
lid v čele s presidentem republiky Klementem Gottwaldem
věnuje. Pro tuto práci má skvělý
vzor v Komsomolu Sovětského svazu. Věříme
našemu pracujícímu dorostu, že se mu to
podaří, že půjde dále vpřed,
k úspěchům, že se stane průbojnou
silou, strhující kupředu - k socialismu.
(Potlesk.)
Podpredseda Valo: K slovu neni už nikto prihlásený,
rozprava je skončená.
Dávam slovo k doslovu zpravodajovi, posl. Burdovi.
Zpravodaj Burda: Vzdávám se slova.
Podpredseda Valo: Pristúpime k hlasovaniu.
Pretože niet pozmeňovacích návrhov,
dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy
výborovej. (Námietky neboly.)
Námietok niet.
Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona v
znení zprávy výborovej, nech zdvihne ruku!
(Deje sa.)
To je väčšina. Tým Národné
shromaždenie prijalo túto osnovu zákona
podľa zprávy výborovej. (Potlesk. Poslanci
povstávajú.)
Tým je vybavený 5. bod poriadku.
Pristúpime k prejednávaniu šestého bodu
poriadku, ktorým je
6. Zpráva výboru hospodárskeho k vIádnemu
návrhu zákona o hospodárení s niektorými
miestnosťami (tlač 488).
Zpravodajkou je posl. Machačová-Dostálová.
Dávam jej slovo.
Zpravodajka posl. Machačová-Dostálová:
Pane místopředsedo, paní a pánové!
Je zcela přirozené, že v období přechodu
od kapitalismu k socialismu prodělává uspořádání
celého hospodářského života ve
státě značné změny. Kapitalistická
bezplánovitost, zaviňující nesmírné
ztráty hodnot, soustavně ustupuje plánovitému
řízení celého hospodářství.
Naše plánování se rozvinuje do hloubky
i do šířky. S postupujícím vývojem
plánujeme nejen dokonaleji, ale plánujeme také
nové a nové obory tak, aby se celý hospodářský,
kulturní i sociální život trvale zlepšoval
ke prospěchu všeho pracujícího lidu.
Ubývá stále protichůdných zájmů,
zájem celku je zájmem každého jednotlivce,
a řídíme se proto zásadou, že
vyšší zájem je nadřízen
zájmům dílčím. Jen tak je možno
celé dění ve státě harmonicky
uspořádat ke prospěchu všech jeho obyvatel,
kteří svou prací budují nový,
lepší život.
Výrazem tohoto vývoje je také nový
zákon tisk č. 473 o hospodaření s
některými místnostmi. Dosud mohla veřejná
správa plánovitě hospodařit pouze
s obytnou plochou, kdežto všechny ostatní místnosti,
t. j. jiné než bytové, nebyly obhospodařovány
plánovitě. Pouze od případu k případu
bylo možno provádět vrchnostenské zásahy
podle okamžité potřeby. Takové dílčí
zásahy samozřejmě nemohly nikdy vyřešit
problém až do základů a zejména
ve velkých městech tím trpěl vývoj
veřejné správy i socialistického sektoru
našeho hospodářství. Je proto třeba
postavit hospodaření jinými místnostmi
než bytovými a zemědělskými na
zcela nový základ.
Prostory kanceláří, dílen, skladišť,
obchodních místností, garáží
a pod. představují obrovské národohospodářské
hodnoty a je proto nejvýše účelné,
aby byly obhospodařovány tak, aby jich bylo co nejhospodárněji
využito a aby sloužily co nejlépe potřebám
veřejné správy a hospodářského
života, zejména pokud vyplývají z úkolů,
určených pětiletým plánem.
Jen tak bude možno zlikvidovat postupně provozní
závady, vyplývající z nedostatku místností,
který vznikl úplným zastavením stavební
činnosti za okupace a jejím pomalým rozvojem
po válce v době, kdy stavebnictví bylo převážně
v rukou soukromých podnikatelů a nebylo řízeno
zájmem veřejným, nýbrž zájmem
několika velkokapitalistických firem.
Nedostatek provozních místností se nadto
ještě zvýšil zničením mnoha
budov za válečných operací na území
našeho státu. K tomuto relativnímu i absolutnímu
úbytku místností pak přistupuje ještě
množství nových požadavků na místnosti.
Tyto nové požadavky vznikly základní
přestavbou struktury našeho hospodářství,
když se z roztříštěných
individuálních podniků začaly vytvářet
účelným soustředěním
veliké národní, komunální a
družstevní celky. Poněvadž největší
část hospodářství přešla
do rukou pracujícího lidu, je třeba vytvořit
všechny podmínky ke zdárnému vývoji
socialistického sektoru našeho hospodářství
a odstranit všechny přežitky kapitalistické
éry, které zabraňují vybudování
dokonalé organisace veřejného hospodářství
a jsou brzdou plánovitého rozvoje socialistické
výstavby.
Nový zákon všechny tyto nedostatky - pokud
se týkají místností - odstraňuje
a vytváří tak předpoklady dalšího
zrychleného vývoje. Dává lidové
správě možnost, aby podle místních
poměrů účinně pomáhala
podnikům socialistického sektoru při plnění
jejich úkolů. Národní výbory
získávají možnost připravit plán
účelného rozmístění
všech úřadů, ústavů a
podniků s hlediska veřejného zájmu
a nic nebude stát v cestě jeho provedení.
Mohou rušit dosavadní nájemní smlouvy
a užívací práva všech místností
bez rozdílu a volně jimi disponovat, t. j. zřídit
plánované přemístění.
Správnost tohoto principu je dostatečně prokázána
dosavadní činností vládní komise
pro plánovité umístění úřadů,
ústavů a podniků. Podařilo se jí
získat vyhovující umístění
pro všechna ministerstva a podařilo se jí dále
soustředit na př. národní podnik Čs.
stavební závody ze 170 různých míst
v Praze na 30 míst. I když ani toto řešení
není ještě ideální, je samozřejmo,
že takové opatření se musí projevit
zhospodárněním a zkvalitněním
práce, jakož i zvýšením produktivity
podniku. V Praze, kde je potřeba provozních místností
nejnaléhavější, nebude napříště
možné, aby lidová správa musela celkem
bezmocně přihlížet, jak množství
bezvýznamných společků zabírá
místnosti, jichž je nutně třeba pro
jiné, nesrovnatelně důležitější
účely. Odstrašujícím příkladem
dosavadního stavu byly na př. úřadovny
centrály našich státních strojních
stanic, Ústředí pro mechanisaci zemědělství.
Národní podnik, který má tak velký
význam pro přechod vesnice k socialistické
velkovýrobě, pro podporu vývoje jednotných
zemědělských družstev a zvýšení
produktivity našeho zemědělství, se
tísní v přeplněných, naprosto
nevyhovujících místnostech a jen s největším
vypětím překonává při
trvale vzrůstajících úkolech stálý
nedostatek kanceláří. Obdobně je tomu
v průmyslu, který v druhé polovině
roku 1949 měl požadavek dalších 50.000
m3 místností. Nutnost plánovitého
regulování tohoto stavu je všeobecně
uznávána a zákon správně ukládá
tuto povinnost národním výborům, které
mohou podle znalosti místních poměrů
tyto úkoly nejlépe řešit.
Nový zákon upevní dále autoritu národních
výborů a dá jim do rukou nový významný
nástroj k plnění jejich hospodářsko-politických
úkolů při dalším zatlačování
a omezovaní kapitalistického výrobního
sektoru. Lidová správa získá dále
možnost napomáhat plánovitému rozmístění
výroby podle zásad pětiletého plánu
na území celého státu, soustřeďovat
výrobu do nejvhodnějších objektů
a zhospodárňovat tak provoz podniků socialistického
sektoru.