Nedávno vydaným vládním nařízením
o organisaci místních národních výborů
jsme ukončili jednu z nejdůležitějších
etap organisační výstavby národních
výborů, zahájenou zákonem o krajském
zřízení. Národní výbory
se staly nejen správními, ale i mocenskými
orgány socialistického typu. Upevnila se a posílila
zejména jejich funkce orgánů státní
moci. Stále zřetelněji se vyjasňuje
poslání národních výborů,
jejichž nejdůležitějším úkolem
je dnes pomáhat při zatlačování
a omezování kapitalistických prvků
ve všech oborech hospodářských, podporovat
a posilovat prvky socialistické a upevňovat svazek
dělníků a rolníků.
Podle Ústavy 9. května vykonávají
národní výbory veřejnou správu
ve všech jejich oborech a tím zasahují do všech
oborů hospodářského, sociálního
a kulturního života. Jejich úkoly neustále
rostou a s pokračující výstavbou socialismu
se prohlubuje i jejich socialistický charakter. Jedním
z nejdůležitějších úkolů
lidové správy je zabezpečení, podpora
a ochrana všeho našeho hospodářství,
zejména podpora a ochrana jeho socialistického sektoru,
který po únorovém vítězství
pracujícího lidu v roce 1948 má rozhodující
převahu v našem hospodářském
životě a stále se zvětšuje. Jde
zejména o další plnění pětiletého
hospodářského plánu a v souvislosti
s tím o mohutné rozšíření
socialistického soutěžení a údernického
hnutí, a dále o urychlené provedení
reorganisace, přestavby a přeorientace našeho
průmyslu. Ke splnění všech těchto
úkolů musí významným podílem
přispívat i naše národní výbory.
Pole jejich působnosti je v tomto směru hodně
široké, ať už jde o zajišťování
potřebných pracovních sil pro národní
podniky, či o vytváření příznivých
bytových, zásobovacích, zdravotních,
sociálních a kulturních podmínek pro
pracující nebo o jiné úkoly, které
podmiňují úspěch našeho znárodněného
podnikání.
Neméně významná je pomoc národních
výborů při strukturální přestavbě
a nové výstavbě našeho zemědělství,
při získávání vesnice pro socialismus.
Velký úkol tu připadá zejména
reorganisovaným místním národním
výborům, které musí - jak to stanoví
vládní nařízení o organisaci
místních národních výborů
- zejména pomáhat při budování
jednotných zemědělských družstev
a podporovat je v jejich činnosti, starat se o zvelebování
živočišné a rostlinné výroby
a o její zmechanisování, o zajištění
co nejlepšího využití strojů, potahů,
stájových i jiných prostor, nutných
pro zemědělskou výrobu, bojovat proti venkovskému
boháči a vůbec co nejvíce podporovat
přechod od roztříštěné
malovýroby k socialistické velkovýrobě
v zemědělství. Provádění
všech těchto úkolů, vyplývajících
ze zemědělské politiky, z celostátního
plánu, je věcí celé lidové
správy, všech jejich stupňů i všech
jejich funkcionářů a úkoly ty musí
být řešeny za pomoci všeho pracujícího
lidu na vesnici.
K těmto dnes nejdůležitějším
povinnostem národních výborů přistupuje
řada dalších úkolů. Jsou to úkoly,
souvisící s upevňováním a dalším
posilováním státního hospodaření,
neboť národní výbory svými rozpočty
obhospodařují 41 % státního rozpočtu.
Dále úkoly mzdové a sociální
politiky, upevňování a zajištění
řádné funkce našeho lidově demokratického
státního aparátu, ochrana brannosti státu,
ochrana kulturního života pracujících
a vůbec zajištění řádného
občanského soužití. Národní
výbory tak musí zvýšenou bdělostí
a ostražitostí střežit celé veliké
dílo naší socialistické výstavby.
K tomu, aby národní výbory mohly s úspěchem
splnit tyto všechny rozsáhlé úkoly při
socialistické výstavbě, byly dnes jak již
jsem naznačil - vytvořeny nejdůležitější
organisační předpoklady.
S radostí mohu sdělit, že právě
skončená reorganisace místních národních
výborů nám vytváří ty
nejslibnější předpoklady, že naše
národní výbory budou s to zvládnout
i úkoly, uložené jim zákonem o novém
trestním právu správním.
Reorganisace místních národních výborů
byla provedena na základě vládního
nařízení ze dne 28. února 1950, které
určilo lhůtu do 30. června. Na Slovensku
byla reorganisace skončena již v jarním období.
V českých zemích se reorganisace v některých
krajích následkem jiných akcí, jimiž
byly národní výbory zaměstnány,
o několik dnů protáhla. Lituji, že nemohu
proto uvést dosud přesná čísla
o výsledcích reorganisace, neboť získaný
materiál se teprve zpracovává. Mohu uvést
pouze několik skutečností. Ale již předběžné
výsledky ukazují hluboký význam reorganisace
pro další vývoj národních výborů:
1. Náš lid se aktivně zúčastnil
reorganisace místních národních výborů.
Všude se konaly veřejné schůze, na nich
se kriticky a sebekriticky hodnotila činnost dosavadních
funkcionářů, kteří veřejně
skládali účty o své práci.
Stejně tak byli hodnoceni i nově navržení
kandidáti. Tak na př. Pražský kraj měl
schůze v tisíci šesti stech dvaceti jedné
obci. Podobné zprávy jsou i z jiných krajů.
2. Zlepšilo se třídní a politické
složení MNV. Kražský kraj má v MNV.
48 % dělníků a 26 % rolníků
do 15 ha, kraj Brněnský 46,7 % dělníků.
28 % rolníků do 15 ha; Slovensko vcelku 32,5 % dělníků,
47,7 % rolníků. Složky Národní
fronty mimo politické strany, t. j. odbory, mládež,
Sokol, ženy, stranicky neorganisovaní, jak říkáme
bezpartijní mimo politické strany mají v
Pražském kraji 28,2 % členů MNV, v Karlovarském
kraji 33,9%, v Jihlavském 34,4%, v Brněnském
44%. Zbývající část představují
příslušníci politických stran
obrozené Národní fronty pod vedením
KSČ.
Významným přínosem je účast
mládeže a žen v reorganisovanných MNV.
Vcelku je asi 155 % členů MNV z řad mládeže
a 13 % z řad žen. Prakticky budou dnes ženy téměř
ve všech místních národních výborech.
V Bratislavském kraji je ve 458 obcích 543 žen.
V Pražském kraji je 17 žen předsedkyněmi
MNV. (Potlesk.) V Rokycanském okrese máme
obce, kde je polovina členů MNV z řad Čs.
svazu mládeže! (Potlesk.) Zastoupením
žen a mládeže klesá také průměrný
věk členů MNV z dřívějších
50 na 40 let, v některých okresech i na 32 let.
To jsou jen některá čísla, která
však vcelku rýsují rámec výsledku
reorganisace MNV. Definitivní výsledky budou známy
v nedlouhé době.
V obnovených MNV máme nyní okrouhle 250.000
funkcionářů, z toho asi polovinu nových
členů, kteří dosud členy MNV
nebyli. To je čtvrt milionu oddaných pracovníků
a bojovníků za socialismus, za nejlepší
státní správu a moc.
Již podle dosavadního průběhu reorganisace
místních národních výborů
lze tedy spolehlivě říci, že reorganisace
podstatně posílila masovou základnu lidové
správy a celého státního aparátu,
že upevnila spojení národních výborů
s lidem a vedla k posílení politiky Národní
fronty, k celkovému omlazení kádrů
lidové správy a tím vším k pronikavému
zlepšení ve složení a kvalitě nových
místních národních výborů.
Musíme se však také starat o to, aby se národním
výborům kromě těchto organisačních
základů dostalo i všech ostatních předpokladů,
které jim umožní zajistit plnění
jejich povinností. Hlavní činnost orgánů
lidově demokratické státní správy
spočívá v činnosti hospodářsko-organisátorské
a kulturně-výchovné. Avšak v dnešním
období zvětšují se také povinnosti
národních výborů v boji proti nepřátelům
lidové demokracie. A jedním z nejúčinnějších
prostředků při zneškodňování
nepřátel socialistické výstavby a
zároveň prostředkem pro mobilisaci všeho
pracujícího lidu do boje proti těmto nepřátelům
je trestní pravomoc, kterou národním výborům
za tím účelem svěřila Ústava
9. května.
Národní výbory nemohly však této
rozsáhlé trestní pravomoci dosud v plné
míře a ve všech směrech využít.
Bránil jim v tom naprosto neuspokojivý stav dosavadního
trestního zákonodárství správního.
Tento obor patří k oborům nejvíce
zanedbávaným. Není oboru správního,
který by byl roztříštěn do tolika
zákonů, pocházejících až
z konce 18. století. Důvodová zpráva
k vládnímu návrhu trestního zákona
správního uvádí příkladno
hodně přes 200 dosavadních trestních
předpisů správních, které nyní
mají být zrušeny. Ve skutečnosti je
jich mnohem víc.
Tento systém nepřehledného trestního
práva správního si vytvořila buržoasie,
aby snáze mohla zastírat jeho třídní
podstatu. Jaké však toto právo bylo a proti
komu bylo namířeno, to vyplývalo již
z jeho často užívaného označení
jako "policejního práva trestního".
Policie a četnictvo, policejní trestní právo
a na Slovensku též policejní trestní
soudy byly nástroji, jimiž vládnoucí
třída udržovala na uzdě vykořisťované
masy. Kdo by z nás neznal smutně proslulý
rakouský "prügelpatent", který byl
odstraněn až v roce 1927 za první republiky,
ale zároveň byl v tehdy vydaném zákoně
o organisaci politické správy nahrazen ustanovením
stejného druhu a dokonce ještě zhoršen.
Nechť se buržoasně demokratický systém
v předmnichovské republice dušoval sebevíc
a navenek prohlašoval lid za jediný zdroj veškeré
moci ve státě, nemohl se obejít bez zbraně
tohoto druhu, namířené právě
proti lidu. Podle těchto ustanovení byli persekvováni
naši dělníci a funkcionáři dělnického
hnutí v době bojů o hospodářská
a politická práva pracujícího lidu,
v době bojů o své osvobození z kapitalistického
útlaku. Mnozí z vás, paní a pánové,
kteří dnes zasedáte v tomto Národním
shromáždění, jste jistě na vlastní
kůži zakusili působení a důsledky
"prügelpatentu". Nebylo dělnické
manifestace, demonstrace, stávky, aby nebyla dala policejní
byrokracie záminku k použití "prügelpatentu".
Vzdyť pod porušení veřejného klidu
a pořádku mohla buržoasně policejní
správa zahrnout jakékoliv jednání,
které chtěla stíhat. Stíhána
byla dokonce pouhá účast na manifestaci za
práva pracujícího lidu, za práci a
za chléb, i když se účastníci
podrobili všem podmínkám, které policie
předpisovala. Policejní a politická správa
si vynašla záminku k potrestání manifestujících
dělníků. Pod záminkou zachování
veřejného klidu a pořádku bylo všechno
dovoleno a prováděno každá libovůle
a zvůle státního aparátu. A nadto
bylo možno ustanovení prügelpatentu použíti
i tenkráte, bylo-li již pro týž čin
zavedeno trestní řízení soudní.
Zvolání nebo nápisy "Ať žije
SSSR", bojová hesla našeho proletariátu
na standartách a podobně bývala stíhána
soudně, ale zároveň i policejní správou.
Naproti tomu však samozřejmě nikdy nebyli trestáni
pro porušování veřejného klidu
a pořádku příslušníci
vládnoucí třídy, továrníci,
kteří vykořisťováním i
propouštěním dělníků,
zavíráním továren a různými
provokacemi neporušovali jen klid a pořádek,
ale dopouštěli se nejhorších zločinů
proti lidskosti. Jestliže se dělníci proti
takovému postupu buržoasie ozvali, byli vždy
krutě a nemilosrdně stíháni.
Je proto jasné, že dosavadní protilidové,
zastaralé, roztříštěné,
nejednotné a kusé trestní právo správní
se stalo našemu pracujícímu lidu v národních
výborech brzdou při zajišťování
úkolů socialistické výstavby. Volání
po odstranění nevyhovujícího starého
kapitalistického práva a po vytvoření
nového práva socialisticky zaměřeného
sílilo. Před únorovým vítězstvím
pracujícího lidu v roce 1948 neměla kodifikace
trestního práva správního, třebas
právě v oné době byla již velmi
naléhavá, naděje na úspěch.
Pokoušeli jsme se sice dosáhnout tohoto cíle
alespoň na platformě unifikace a depurace starého
právního řádu, avšak reakce tyto
snahy mařila podle známého Zenklova hesla,
že jejich úspěch není jen v tom, co
udělali, ale zejména v tom, čemu zabránili
proti našim snahám o uskutečňování
socialistického řádu. Je známo, jak
tenkrát reakce s použitím nejhorší
demagogie sabotovala všechny vládní práce,
zejména i celou legislativu. Proto teprve po únoru
1948, po odstranění nepřátel lidu
z vedení státu a po obrození Národní
fronty bylo možno odpovědně přikročit
k přípravám i na nové úpravě
trestního práva správního.
Je nutno zdůraznit, že dělnická třída
odedávna projevovala svůj vášnivý
odpor proti "prügelpatentům" a proti utlačovatelskému
systému vůbec. Nebylo téměř
schůze a manifestace, na níž by se nevolalo:
"pryč s prügelpatenty".
V předmnichovské republice se tu a tam uplatňovaly
také snahy o kodifikaci trestního práva správního.
Usilovali však o ni jen někteří odborníci-praktici
a takové pokusy o novou právní úpravu
probíhaly po více než 10 let. I když tehdy
šlo jen o shrnutí dosavadních trestních
předpisů a zásad, vytvořených
judikaturou, do jediného zákona, čili v podstatě
jen o unifikaci trestního práva správního,
nedošlo k uzákonění chystaného
unifikačního díla. Potvrdilo se znovu, že
bez změny společenského řádu
a mocenských poměrů nemohlo být nikdy
žádné pokrokové právo vytvořeno.
Nyní, kdy pánem a hospodářem republiky
je lid, byla připravena kodifikace téhož oboru
za jeden rok.
Dnes ovšem nejde jen o uskutečňování
snah nějakých právnických odborníků,
aby staré a roztroušené předpisy byly
prostě shrnuty do jediného zákona. Na takový
zákon náš pracující lid nečeká.
Dnes samozřejmě tato kodifikace trestního
práva správního musí být jasným
odrazem a vyjádřením celé té
základní třídní přestavby
naší společnosti a státu a proto musí
mít také úplně nový, a to socialistický
obsah. Jen s takovým zákonem budou orgány
lidové správy moci ochránit historické
vymoženosti našeho pracujícího lidu proti
každému nepříteli, jen s takovým
zákonem upevní naše lidově demokratické
zřízení a zajistí našim pracujícím
šťastnou socialistickou budoucnost. Kodifikace trestního
práva a řízení správního
s tímto cílem stává se pak skutečně
významnou etapou při budování našeho
lidově demokratického právního řádu.
Kromě těchto nejzákladnějších
předpokladů bylo úspěšné
splnění obou kondifikačních úkolů,
trestního zákona správního a trestního
řízení správního, v době
poměrně krátké umožněno
novými pracovními methodami. Národní
výbory svou iniciativou a ve stadiu prvních příprav
nám poskytly cenné podněty pro zjišťování
ustanovení dosud v praxi užívaných a
při zjišťování oborů, které
bylo nutno upraviti od základů nově. Oba
zákony pak byly připravovány v širokém
pracovním kolektivu, rozděleném na řadu
menších pracovních skupin. V těchto
skupinách byli zastoupeni nejen odborníci téměř
ze všech resortů, ale zejména zástupci
národních výborů, funkcionáři
masových organisací, poslanci a političtí
pracovníci i přímo dělníci
ze závodů. Kromě toho byly oba kodexy několikrát
projednány anketárně s národními
výbory; jejich námětů a připomínek,
vyvěrajících z jejich bohatých zkušeností,
bylo plně využito. A tato těsná spolupráce
s pracujícím lidem dala vzniknout novým lidovým
a lidu srozumitelným zákonům, které
se stávají skutečným přelomem
v historii zatím mladého našeho lidově
demokratického právního řádu.
A že jsme mohli přikročit k budování
nového socialistického práva, bylo umožněno
tím, že máme neocenitelný vzor prvního
socialistického státu na světě, velikého
SSSR a nepřeberné zkušenosti jeho právnické
vědy. Tak zásluhou SSSR, jeho velikého vůdce
J. V. Stalina, vítězstvím Rudé armády
nad hitlerovským fašismem a nad jeho zjevnými
či tajnými spojenci a bohatými zkušenostmi
diktatury proletariátu bylo i nám umožněno
budování nového, socialistického řádu
a nad ním vyrůstající nové
právní nadstavby.
Proto i při této příležitosti
tlumočíme naše pozdravy a díky Sovětskému
svazu s ujištěním, že se z jeho cenných
zkušeností budeme i nadále učit, jak
likvidovat také u nás všechny záškodníky
a škůdce, kteří by se pokoušeli
naši cestu k socialismu mařit.
Nové zákony upravují trestní právo
a řízení správní vyčerpávajícím
způsobem, t. j. nejen obecné zásady společné
pro stíhání všech přestupků,
ale i skutkové podstaty všech přestupků,
které má stíhat lidová správa,
a konečně i celé řízení.
Vše, co nebylo dosud úmyslně upraveno nebo
bylo upraveno jen nejasně nebo kuse, nahrazuje se v nových
zákonech jasnou úpravou. Poskytnou národním
výborům úplný a srozumitelný
návod pro jejich postup proti všem nepřátelům
pracujícího lidu a proti všem ostatním
rušitelům jeho budovatelského úsilí.
Nové trestní zákony správní
mají i velký význam unifikační.
Odstraňují zbytečné rozdíly
v tomto důležitém úseku mezi zeměmi
českými a Slovenskem a přispívají
tak k dalšímu zjednodušení lidově
demokratického právního řádu.
Nepřátele pracujícího lidu stihne
týž zasloužený trest, ať se provinili
proti novému společenskému zřízení
v té či oné oblasti našeho státu.
Tato jednotná, pro celé území státu
platná úprava, která by před únorem
1948 byla narazila na značné překážky,
je dnes také umožněna bratrským soužitím
a jednotou českého a slovenského pracujícího
lidu.
Pokud jde o poměr trestního zákona správního
k trestnímu zákonu soudnímu, konstatuji,
že oba zákony tvoří celek navzájem
na sebe navazující a doplňující
se. Není mezi nimi kvalitativních rozdílů.
Jejich funkce je táž. Chránit lidově
demokratickou republiku a její socialistickou výstavbu,
chránit zájmy pracujícího lidu i jednotlivce
a vychovávat k dodržování pravidel socialistického
soužití. Aby v tomto směru nebylo nejmenších
pochybností, projevuje se to i v naprosto shodné
formulaci úvodních ustanovení obou trestních
zákonů, která právě vyjadřují
jejich politický cíl. Politická jednota našeho
lidu a jednotná státní moc vyžadují,
aby i právo bylo jednotné a aby vyjadřovalo
jen a jen vůli pracujícího lidu, vedeného
dělnickou třídou v čele s KSČ.
Rozdíly mezi oběma zákony jsou jen kvantitavní.
Trestní činy nebezpečnější
společnosti trestají soudy, méně závažné
delikty pak národní výbory.
Přitom bylo pečlivě dbáno a to zejména
při přípravě trestního zákona
správního aby mezi oběma zákony nikde
nebylo mezery, která by dovolovala třídnímu
nepříteli uniknout spravedlnosti. Toho bylo dosaženo
pružnými formulacemi, které ovšem v některých
případech činí hranici mezi soudním
a správním právem trestním plynulou.
Do oblasti trestního práva správního
přejímáme ze soudní oblasti řadu
přestupků, které orgány lidové
správy mohou v rámci ostatních svých
úkolů lépe, vhodněji a rychleji stíhat
nežli soudy.