Tedy takové národní výbory budou stíhat a spravedlivě trestat přestupky, aby učily naše občany, jak mají žít a chovat se podle zásad naší lidově demokratické společnosti.

Doposud vykonávaly trestní pravomoc ve správních přestupcích jen okresní národní výbory. Uvedl jsem již v ústavně-právní, výboru, že podle statistiky připadlo v r. 1948 na každý okresní národní výbor ročně průměrně 1000 správních deliktů, o nichž musily rozhodnout. Po přesunu všech dosud soudních přestupků do rozhodovací kompetence okresních národních výborů nastalo by pro ně nezvládnutelné zatížení. Proto ve smyslu prohlášení ministra vnitra Noska na kroměřížském celostátním sjezdu národních výborů v r. 1948 o rozšíření kompetence místních národních výborů přenechává nový kodex trestního správního řízení vládě, aby nařízením stanovila, které přestupky a v jakém rozsahu budou stíhat místní národní výbory v první stolici. Uvnitř národních výborů o přestupcích menšího významu bude rozhodovat referent, závažnější přestupky projedná tříčlenná trestní komise. Jejich působnost bude vymezena teprve prováděcími předpisy. Rozhodnutí referenta i komise bude kontrolovat předseda národního výboru, který jako strážce socialistické zákonnosti může zastavit výkon rozhodnutí nezákonných nebo takových, jež porušují směrnice pro referenta či komisi závazné.

Tentýž úkol péče o dodržování socialistické zákonnosti budou vykonávat nejblíže nadřízené národní výbory, které jako druhá a konečná instance rozhodnou o odvoláních s konečnou platností. Trestní řád správní přímo stanoví národním výborům, aby svým rozhodnutím plnily též důležitý úkol, naznačený kdysi V. I. Leninem, úkol výchovy pracujících k zachování kázně uložené zákony a výchovy k dodržování pravidel každodenního života ve společnosti pracujících.

Naše národní výbory budou však vychovávat k uvědomělému plnění povinností při budování socialismu nejen obviněné, kteří před národní výbor přišli pro svá přestoupení zákona a byli za to postiženi přiměřeným trestem, ale i ostatní občany, kterým jsou spáchané přestupky známy, a proto vynesený spravedlivý trest je i pro ně výchovným poučením.

Jako instituce, které mají zvláštní výchovný účinek právě pro bezprostřednost trestu, následujícího hned po spáchaném činu, nový trestní správní řád přejal a rozšířil blokové řízení, určené pro stíhání nejdrobnějších přestupků, a řízení příkazní, která obě umožňují rychlé uložení trestu bez předchozího formálního řízení.

Výchovné cíle nového trestního správního řádu ukazuje též ustanovení o upuštění od stíhání, kterého národní výbor může použít, dopustil-li se pracující jen malého přestupku a zájem pracujícího lidu nevyžaduje stíhání. Ta o instituce odpovídá ustanovením o upuštění od potrestání v trestním správním právu hmotném, které podle dialekticko-materialistické zásady o jednotě formy a obsahu tvoří s procesním právem správním nedílný celek.

Vytčením výchovných cílů liší se nové trestní správní řízení zásadně od dřívějších trestně správních procesních předpisů, které sledovaly účel "zachovat vážnost porušeného zákona". Tehdejší správní věda hledala důvody páchání přestupků ve vrozené povaze lidí, nezabývala se tedy výchovnými možnostmi. Nechtěla vidět třídní antagonismus a materiální bídu jako důvody přestupování zákona, poněvadž pak by musela označit celý kapitalistický řád jako pravého viníka. Šlo jí tedy jen o "vážnost zákona", který chránil vládnoucí třídu a nesměl být porušen, aby ona se necítila ohrožena ve svém třídním panství.

Při zjišťování a trestání přestupků budou národní výbory úzce spolupracovat se vším pracujícím lidem. Musíme mobilisovat masy, aby dbaly na dodržování zákonů, které si samy daly, aby plně pochopily jejich účel, kterým je: ochrana pracující společnosti a lidově demokratického státu před rušivými útoky.

Národním výborům je novým trestním řádem správním svěřena povinnost stálé péče o dodržování socialistické zákonnosti v okruhu jejich působnosti. Jsou povinny stíhat všechna porušení zákona, jež zákonná vůle lidu svěřila jejich trestní pravomoci, při dodržování všech zásad ochrany lidské důstojnosti, která je u nás, ve státě na přechodu k socialismu, respektována daleko více, než tomu bylo za vlády buržoasie. Aby národní výbor mohl při projednávání přestupku činit správné závěry, musí pečlivě zjistit všechny okolnosti. Důsledně prováděné vyšetřování a spravedlivé rozhodování na základě objektivně zjištěné pravdy utvrdí vážnost národních výborů v širokých masách pracujících a ještě více ukáže význam národních výborů jako pilířů lidové demokracie, jako orgánů, bez nichž by si náš lid už nedovedl veřejný život představit.

Veřejné orgány mají přímo zákonem uloženu povinnost, aby umožňovaly národním výborům splňování účelu zákona, potlačování nepřátel a dosažení výchovných cílů u pracujících, kteří se dosud nezbavili od kapitalismu zděděných návyků a měšťáckých tradic. Tento úkol budou veřejné orgány plnit tím, že budou národním výborům oznamovat přestupky, o kterých se dovědí, a usnadňovat jim leckdy velmi obtížnou práci na zjišťování objektivní pravdy, zejména tak, že budou okamžitě a spolehlivě vyřizovat dožádání národních výborů a tím jim dávat k disposici zjištění, která veřejné orgány vzhledem k svému oboru nebo vzhledem k aparátu, jejž mají po ruce, mohou si snadněji opatřit než národní výbory samy.

Náš nový trestní správní řád vychází z poměrů, které u nás právě jsou. My jsme politicky lidovou demokracií s funkcemi diktatury proletariátu. Naším cílem je socialismus. Víme podle slov V. I. Lenina, že diktatura proletariátu znamená pokračování třídního boje v nových formách. V tomto boji nám bude pomáhat též nový trestní řád správní, který je zákonem třídním.

Chceme, aby třídního zaměření zákona mohly národní výbory používat k soustavnému potlačovaní zbytků kapitalistické reakce. Také nový trestní řád musí být zbraní dělnické třídy v zostřujícím se třídním boji, musí být dělnické třídě a pracujícímu lidu pomocníkem obhajování a upevňování cesty k socialismu, kterou po únorovém vítězství pod vedením komunistické strany a za vůdčího genia presidenta Klementa Gottwalda nezvratně nastoupila.

Uplatnění třídních hledisek umožňují zvláště ustanovení VI. hlavy projednávaného zákona. Promluvím o nich podrobněji jednak proto, že jsou to zčásti ustanovení, která nemají obdoby v dosavadní právní úpravě, jednak z toho důvodu, že jejich nedostatek v praxi někdy způsoboval nemožnost dosáhnout spravedlivého rozhodnutí.

Je to v první řadě ustanovení o zrušení nálezu z moci úřední. Zákon tu dává možnost, aby krajský národní výbor zrušil nález do 6 měsíců po tom, co nabyl právní moci. Toto ustanovení, kterého dřívější právo neznalo, uplatňuje se v případech, kdy rozhodnutím I. stolice byl poručen zákon ve prospěch obviněného, který se pak ovšem neodvolal a tím byla jakákoliv náprava vyloučena. Takového ustanovení zákona jsme často postrádali v době, kdy trestní nalézací komise při okresních národních výborech rozhodovaly podle malého dekretu o provinilcích proti národní cti.

Vzpomínám na jeden případ, kdy spolumajitel továrny na kůže v Heřmanově Městci, jehož důvěrné styky s Němci byly prokázány, stál od r. 1946 dvakrát před trestní nalézací komisí při ONV v Chrudimi, ale po každé po stranickém projednání věci tímto paritním orgánem bylo řízení zastaveno. Pracující v Heřmanově Městci se marně snažili, aby spravedlnost došla uplatnění. Teprve zákon č. 34/1948 Sb. přinesl pro pana továrníka příslušný trest, ovšem zastihl jej už na druhé straně hranic. Nyní podle nových ustanovení budou moci nadřízené KNV v podobných případech včas zasahovat.

Další ustanovení VI. hlavy nového správního řádu o zmírnění nebo prominutí trestu upravuje případy, kdy tvrdost zákona přesahuje dosažení výchovného účelu zákona a kdy tedy by se jeho důsledné uplatnění vůči pracujícímu příčilo třídnímu poslání zákona. Proto je zde ustanovení, že trest může být zmírněn nebo prominut odvolací stolicí nebo nadřízeným národním výborem, a kdyby ani ten nevyhověl, ministrem vnitra.

V dřívějším trestním řízení správním nebylo také všeobecného ustanovení o obnově řízení. Uznávalo se sice, že v zájmu spravedlivého posouzení věci a zjištění pravdy je institut obnovy řízení v trestním řízení správním nutný, ale k jeho uzákonění nedošlo. Nový trestní správní řád odstraňuje tento nedostatek dokonalou zákonnou úpravou. (Předsednictví převzal místopředseda Richter.)

Západní imperialisté a zbytky jejich přisluhovačů z řad buržoasie u nás při uvádění trestního správního řádu v život jako zákona třídního budou možná zase mluvit o svobodě a rovnosti na západě jako protikladu poměrů u nás. Můžeme nejenom citovat Lenina, který demaskoval zdání svobody a rovnosti v buržoasně demokratických státech a ukázal, že v těchto státech se svoboda rovná "svobodě majitelů zboží" a rovnost "rovnosti majitelů zboží". Náš pracující lid též za první republiky dobře poznal, že buržoasní fikce rovnosti je pouze formální rovností se zachováním buržoasního útisku, jha kapitálu a nájemního otroctví.

Mohli bychom pro to uvést stovky příkladů z doby buržoasní demokracie u nás. Tehdy ti, kteří dnes mluví o nedostatku svobody, cítili se dostatečně svobodni. Samozřejmě. Ale ptal se tenkrát někdo z nich dělníka, nezaměstnaného nebo zemědělské ženy, která pracovala za 60 haléřů za hodinu od slunka do slunka, zdali také oni se cítí dost svobodní, zdali také oni už poznali, že před zákonem jsou si rovni s fabrikantem a velkostatkářem nebo okresním hejtmanem?

Jednou po opětovném vraždění dělníků četnickými puškami a bodáky - bylo to v Kosutech - zeptal se posl. Zápotocký v parlamentě ministra vnitra Slávika a zástupců buržoasních stran, zdali dělníci, kteří jsou vyssáváni, trápeni hladem, vyhazováni po statisících na dlažbu, jsou povinni snášet tuto buržoasní persekuci. Nikdo mu na to tehdy neodpověděl a také odpovědět nemohl. Dnešní nespokojenci se svobodou, v jejichž zájmu, v zájmu udržení jejich vykořisťovatelské moci, byli dříve dělníci vražděni, též by nemohli než zahanbeně mlčet.

Před masami našich pracujících je třeba zdůrazňovat zásadu, že nový trestní správní řád je vydán proto, aby především je chránil. Je nutno vyzdvihnout tuto funkci nového zákona, aby zmizely staré obavy našeho lidu před vším, co mělo souvislost s trestním právem, ostatně krutě odůvodněné obavy, jež jsou vzpomínkou na doby starého Rakouska a první republiky.

Když jsem byl před nedávnem na propagaci nového trestního práva v kopřivnické Tatře, zajímali se tam pracující o nový zákon jako o nový nástroj. Věděli, že je potřebí podrobně se s ním seznámit, poznat všechny jeho možnosti, znát, jak ho plně využít. Bylo jim docela jasné, že dobrý zákon v jejich rukou stejně jako dobrý nástroj slouží k dobývání socialistického cíle k urychlení cesty k němu. Takový poměr k našim zákonům musí nabýt všichni naši pracující, poměr hospodářů, kterým zákon byl svěřen, aby ho používali k ochraně své denní budovatelské práce.

Podle nového trestního správního řádu budou řešeny případy každodenního života, drobná klopýtnutí pracujících i méně závažné činy lidí, kteří svou nelásku k lidově demokratickému řízení projeví trestním činem. Trestní správní řád ukládá národním výborům, aby tato vybočení z hranic normálního života stíhaly bez zbytečného formalismu a byrokratických průtahů, aby rychle, jak to žádá potřeba nerušené práce, zjistily vinu a vyslovily trest.

Tomuto účelu vyhovuje zejména ustanovení trestního správního řádu o provádění důkazů. Obsahuje jen několik hlavních zásad o důkazu svědky, znalci a ohledání, které jsou v podstatě obdobou trestního řízení soudního. Stanoví pro každého povinnost vypovídat před národním výborem jako svědek, což dříve platné zákony v trestním správním řízení neukládaly. Dříve také nebylo zákonných prostředků, kterými by bylo možno předvoláním donutit svědka k vydání svědectví a které by umožňovaly jeho stíhání pro odepření svědecké výpovědi. Dnes, když všechny tyto instituty jsou v trestním správním řízení uzákoněny, nabývají národní výbory možnosti důkladně zjistit materiální pravdu a tím získat podklad ke spravedlivému rozhodnutí.

Zásadě jednoduchosti vyhovuje též řízení blokové a příkazní, o jejichž výchovném významu jsem již mluvil, a jiná drobnější ustanovení. Zjednodušení bylo dosaženo též tím, že rozličnost lhůt ve starém řízení správním byla nahrazena jedinou lhůtou 15denní.

Poměr k člověku, jaký je zaveden v sovětském zřízení, projevuje se též v mnoha ustanoveních zákona o trestním správním řízení. Osobní a domovní prohlídka má být prováděna tak, aby byla co nejméně omezena osobní a domovní svoboda občanů chráněná ústavou. Při vydání věci se zásadně vyžaduje předchozí výzva k dobrovolnému vydání. Obviněnému se zaručuje, že mu bude dána možnost vyjádřit se o všech skutcích, které se mu kladou za vinu.

V hlavě IV pojednává zákon o trestním řízení správním o zvláštních druzích řízení. Je to řízení v nepřítomnosti obviněného, které odchylkou od jinak platných zásad dovoluje, aby národní výbory provedly řízení bez obviněného, který se po spáchání přestupku vyhnul řízení, utekl nebo se skryl. V tom případě provede národní výbor řízení, případně za přítomnosti zmocněnce obviněného. Poněvadž však trest na nepřítomném nelze vykonat, může národní výbor dodatkovým trestem postihnout jeho zanechaný majetek. Jde tu o ustanovení třídní, jehož úmyslem je potlačovat zpronevěřilé zbytky kapitalistické reakce.

Dále upravuje IV. hlava podrobovací řízení podle obdoby dřívějšího řízení upouštěcího s tím rozdílem, že podrobení bude mít účinky jako pravomocný nález. Řízení o urážkách na cti, v němž se bude rozhodovat o urážkových přestupcích dříve soudních, chrání čest jako důležitý lidský statek. Zahajuje se k návrhu uraženého a klade důraz na pokusy o provedení smíru. Po zkušenostech z dřívější doby jsou v tomto druhu řízení advokáti ze zastupování vyloučeni.

V řízení proti mladistvým pak správní trestní řád podstatně zmirňuje svá ustanovení. V celé naší mládeži vidíme podle slov presidenta republiky Klementa Gottwalda strážce odkazu naší národní revoluce, z níž vznikla naše nová národní svoboda a náš nový lidově demokratický řád, vidíme v nich budovatele naší socialistické budoucnosti. Nechceme, aby ani jeden příslušník mládeže byl vyloučen z tohoto vznešeného a odpovědného úkolu. Proto i v případě přestoupení zákona jednotlivcem z řad mládeže se zákon snaží dosáhnout, aby mladistvý si neosvojil praktiky starých provinilců anebo se od nich nedal svést k páchání dalších trestních činů. Z toho důvodu zákon o trestním řízení správním stanoví, že v případě spoluobvinění osoby starší 18 let vyloučí se mladiství ze společného řízení, pokud tomu nepřekážejí závažné důvody. Také zadržen a vzat do vazby smí být mladistvý jen zcela výjimečně. Trest na svobodě pak se vykonává v ústavech pro mladistvé nebo v soudních věznicích pod zvláštním dozorem.

Tak se stará trestní správní řád naší lidové demokracie o mladistvé provinilce. Respektuje v nich lidi, kteří jsou přístupni výchově a kteří správným vedením a uvědomováním podle zkušeností a výchovné práce sovětského Makarenka, jichž jsme ještě nemohli ani dost docenit, mohou se stát vzornými příslušníky naší pracující společnosti.

Také těmto ustanoveními o mladistvých vyniká náš stát nad mnohé státy buržoasního západu. Ale zase se nemusíme ohlížet příliš daleko, vzpomeňme si na první republiku, na střílení do dětí v Radotíně, na zranění těhotných žen surovými zákroky policie, jako tomu bylo v r. 1935 s nezaměstnanou dělnicí Antonií Beckovou v Lysé n. Lab., abychom viděli, jak hanebný, krutý a prolhaný byl buržoasní režim, který svou surovost zastíral krásným heslem "Demokracie dětem".

V závěru připomínám, jak šťastná je naše země proto, že Sovětský svaz nejen dal krev svých hrdinů na její osvobození, nejen nám pomáhá, jsme-li v nouzi, ale že také stále a stále nám dává z nesmírné studnice svých zkušeností. Jemu a jeho právní vědě vzdáváme díky za to, že jsme mohli v tak krátké době dát v kodexu trestního řízení správního našemu pracujícímu lidu do ruky prostředek, který i v tomto právním sboru bude unifikovat právo v zemích českých a na Slovensku a tím podporovat bratrský svazek Čechů a Slováků, mohli jsme mu dát do ruky zbraň, jež bude dobře chránit naše budovatelské úsilí a pomůže zabezpečit náš vyrůstající socialistický společenský řád.

Nakonec považuji za svůj úkol oznámit Národnímu shromáždění, že zákon o trestním řízení správním byl projednán 27. června 1950 v ústavně-právním výboru, který jej schválil po zprávách hlavního zpravodaje a pánů posl. dr Prokeše a Havla jako zpravodajů dílčích ve znění vládního návrhu se změnami, které jsou zřejmý z výborové zprávy. Z pověření ústavně-právního výboru připadá mi nyní čest navrhnout Národnímu shromáždění, aby osnovu zákona o trestním řízení správním ve znění přijatém v ústavně-právním výboru schválilo. (Potlesk.)

Místopředseda Richter (zvoní): Ke slovu se přihlásil p. ministr vnitra V. Nosek. Prosím ho, aby se ujal slova.

Ministr Nosek (Uvítán potleskem): Slavné Národní shromáždění, paní a pánové!

Spolu s trestním zákonem a trestním řádem soudním byly vám předloženy další dva neméně významné a pro lidovou správu mimořádně důležité zákony trestní zákon správní a trestní řád správní. Také tyto zákony se stanou dalšími základními kameny socialistického zákonodárství, neboť národním výborům umožní zajisté splnění jejich rozsáhlých úkolů při socialistické výstavbě naší země.