Trestní právo správní za buržoasie
připouštělo a dokonce i theoreticky obhajovalo
odsouzení pro týž čin soudem i správním
úřadem. Velmi časté byly případy,
že soud neshledal v určitém jednání
nebo opominutí žádný trestný
čin. Tu přispěchal trestní referát
okresního úřadu a z vysloveně třídních
zájmů zakročoval. Soud neodsoudil nezaměstnaného
dělníka Matyáše z Týnce nad Labem,
který měl 14 dětí, že poslal
dospělejší děti na dráhu na uhlí
a toto rozprodal. Okresní úřad v Kolíně
ho však potrestal pro pohoršlivé a nebezpečné
chování, které ohrožuje veřejnou
mravnost, a umožnil tak měsíc před uplynutím
desetileté doby předepsané pro získání
domovského práva, aby buržoasní vedení
obce jej vyhostilo, protože prý se svou rodinou nežije
bohabojně. Pamatuji se dobře na případ,
kdy zemědělská dělnice z Vinařic
urazila určitým pohybem ženu sedláka
- starosty. Aby se vyhnula potrestání a advokátním
útratám, použila ustanovení zákona
o ochraně cti a dala uražené selce satisfakci,
kterou soud uznal dostatečnou. Co jí to však
bylo platno, když okresní úřad vystoupil
na obranu starostovy manželky a shledal v urážce
jednání, jež vzbudilo veřejné
pohoršení, a potrestal zemědělskou dělnici
vysokou pokutou, kterou nemohla zaplatit a kterou si musela odsedět.
Aniž tedy buržoasie vyřešila v trestním
hmotném správním právu zásadní
otázky, rozptýlila jednotlivé skutkové
podstaty do nejrozmanitějších zákonů
a činila ve svém zájmu tento právní
úsek nepřehledným.
Naše projednávání trestního práva
správního spadá, paní a pánové,
do stejné doby, v jaké v roce 1927 byl projednáván
zákon o organisaci veřejné správy,
o kterém jednala poslanecká sněmovna ve schůzích
od 27. června do 1. července a senát od 12.
do 14. července 1927. Nehledě k jiným ustanovením,
zachraňoval tento zákon pro obor trestního
práva správního ta ustanovení z r.
1854, která dávala Rakousko-Uhersku v celém
světě ostudný punc policejního státu
a na něž naráželo naše buditelské
a obrozenecké období. Nemohu nevzpomenout projednávání
zákona o organisaci veřejné správy
v roce 1927 právě dnes, kdy vám jménem
ústavně-právního výboru doporučuji
ke schválení nový moderní lidově
demokratický kodex hmotného trestního práva
správního a kdy vy, paní a pánové,
sledujete můj výklad u vědomí, že
vaším schvalovacím aktem usnesením bude
dokončeno veliké kodifikační dílo.
Tehdy v roce 1927 byl na tom zpravodaj ústavně-právního
výboru poslanecké sněmovny nezměřitelně
hůř než já. Tímto zpravodajem
byl politický vůdce průmyslových kapitalistů
v našem státě dr Karel Kramář
a během jeho řeči řídil
schůzi sněmovny její předseda agrárník
Malypetr. Zpravodajova řeč nebyla dlouhá.
Přesto se rozpadá v těsnopiseckém
záznamu v celou řadu skupin slov, nanejvýš
dvaceti, protože zpravodaj byl od začátku až
do konce přehlušován. Oposiční
poslanci nebyli jednotni v názorech na význam předkládaného
zákona. Pravicoví socialisté dokazovali jeho
neúnosnost z toho důvodu, že nejsou účastni
ve vládě. Jen komunističtí poslanci
se vypořádali s osnovou s hlediska třídního
boje v buržoasní společnosti. Zpravodaj ústavně-právního
výboru byl často přehlušován
a trvalo dlouho, než mohl zase na několik slov pokračovat.
Výkřiky a hluk byly doprovázeny i jinými
prostředky parlamentní obstrukce, jako jsou trumpety,
píšťaly a řehtačky. Krátká
řeč zpravodaje ústavně-právního
výboru, ve které ovšem neopomněl napadnout
Sovětský svaz, byla přerušena předsedou
sněmovny Malypetrem téměř devadesátkrát,
když 43krát prosil sněmovnu o klid a 45krát
volal určité poslance k pořádku.
Vzpomínám tohoto roku 1927 také proto, že
dnes žijeme v době, kterou tehdy odhlasovali ve zmíněné
rozpravě komunističtí poslanci. Dnes máme
stát, ve kterém veškerá moc patří
lidu. A i když už jsme dali, jak jsem vzpomněl,
v oboru trestního práva správního
našim národním výborům nové
předpisy, na př. v retribuci a černém
obchodě, a i když národní výbory
při jejich provádění měly přes
odpor reakce úspěchy, jsme si, paní a pánové,
vědomi, že dnes máme takové objektivní
podmínky, že můžeme vybavit národní
výbory nástrojem novým, který by je
zbavil všech potíží. Potíže
spočívaly v roztříštěnosti
a nepřehlednosti předpisů a v závislosti
národních výborů na ochotě
či neochotě správní byrokracie příslušné
předpisy vyhledat a použít. Naši byrokraté
byli vychováváni ve víře v nadtřídní
spravedlnost a psedoobjektivitu. Neuměli a často
ani nechtěli jednat podle poukazů národních
výborů, které byly dávány v
souhlase s právním cítěním
pracujících lidí. Odvolávali se na
nedostatek právních předpisů. V místech,
kde fungovali mladí úředníci a kde
národní výbory nebyly vybaveny knihovnami
z dřívější doby, to bylo odůvodněno,
protože tito úředníci opravdu sami takových
předpisů neznali. Mnozí se však odvolávali
na právní řád naprosto neprávem,
protože před rokem 1945 uměli vykládat
právo a jeho jednotlivé předpisy v třídním
zájmu buržoasie a považovali dokonce za služební
samozřejmost nečekat v tomto směru na pokyny
svých šéfů okresních hejtmanů,
nýbrž vyjadřovat jejich vůli bez takových
pokynů. Jevilo se čím dál tím
více nutným vydat zákon, který by
s ohledem na třídní přesun a na naši
cestu k socialismu vyřešil zásadní otázky
trestnosti, viny a pod. a který by současně
co nejjednodušeji shromáždil všechny skutkové
podstaty, jak je třeba.
Vládní návrh trestního zákona
správního je, paní a pánové,
vyřešením, po němž volala naše
lidová správa. Ve své zvláštní
části shromažďuje přehledně
všechno, čeho je třeba k ochraně hodnot,
které jsou na cestě k socialismu tak významné
a které jsou dělnické třídě
a našim pracujícím tak drahé. Nenechává
nikoho na pochybách. V roce 1928 byl předložen
senátu a později v roce 1937 znovu předložen
poslanecké sněmovně vládní
návrh zákona, který se pokusil řešiti
některé základní otázky hmotného
trestního práva správního. Nebyl nikdy
projednán. Když jej dnes srovnáváme
s předloženou vládní osnovou, vyrůstá
před našima očima obrovský rozdíl.
Tehdy snaha zakrýti třídní zájem
buržoasie, dnes otevřená ochrana naší
republiky, jejího lidově demokratického rázu,
budování socialismu a zájmů pracujících
lidí. Proto tehdejší § 1 označoval
za správní přestupky ta jednání
nebo opominutí, jež přísluší
stíhat politickým úřadům, kdežto
dnešní § 1 vládního návrhu
trestního zákona správního stanoví
politický smysl a účel zákona tak,
že prohlašuje za trestné vše, co poškozuje
lidově demokratickou republiku, její socialistickou
výstavbu a tím zájmy pracujících.
Odpůrci naší vlasti a jejího socialistického
budování nevystupují jenom ve sféře
soudního trestního práva. Daleko častěji
se snaží rušiti náš vývoj
nejrozmanitějšími způsoby poruch plánovaného
hospodářství a veřejné správy.
Jsou vynalézaví a proto musí být vynalézavým,
tedy pružným i nástroj, který je stíhá.
Ani v oboru veřejné správy si nedáme
republiku rozvracet a zákon vyjadřuje tuto skutečnost
ve shodě s vůlí pracujících
naprosto jasně a srozumitelně.
Není pochyby o tom, že největší
část správních přestupků
tvoří jednání a opominutí bez
nepřátelského úmyslu vůči
lidové demokracii a socialistické výstavbě.
V této největší části
je na místě výchovný charakter zákona,
který umožní národním výborům,
aby zlepšovaly jednání občanů
a působily na ně výchovně. Umožní
to národním výborům předpisy
o trestním řízení správním,
jak dovodí kol. dr. Verich, i předpisy mnou
uváděného trestního zákona
správního. Ve směru výchovném
upozorňuji zejména na ustanovení o veřejném
pokárání, které bylo zavedeno na výslovné
přání dělníků z továren.
Je to způsob trestu, který se osvědčil
u malého retribučního dekretu a který
pro svou publicitu je považován za trest velmi těžký.
Je to dále ustanovení o upuštění
od potrestání. Bylo uvažováno o tom,
nemá-li být i pro obor trestního práva
správního zavedeno podmíněné
odsouzení. Při bližším zkoumání
se ukázalo, že tato instituce není zde dost
vhodná. K výchovným účelům
potřebujeme zde nejen odklad výkonu trestu na určitou
dobu: potřebujeme i vázat nepotrestání
viníkovo na některé podmínky. Takovou
podmínkou bude jednou účast na práci
pro veřejnost, po druhé určité omezení
přestupníkovy činnosti co do času
i místa. Tomu plně vyhovuje ustanovení §
16, které formuluje upuštění od potrestání.
Nejvíc ovšem budou výchovná ustanovení
na místě u mládeže. Zákon upravuje
trestání mladistvých v oddílu třetím
v §§ 27 až 30. Proti dosavadní praxi zvyšuje
věkovou hranici ze 14 na 15 let a stanoví jako jediný
účel trestu u mladistvých výchovu
v řádného pracujícího občana.
Proto je tu upuštění od potrestání,
spojené s vhodným poučením, pravidlem,
proto omezuje u mladistvých tresty tím, že
jim nelze uložit ani veřejné pokárání
ani propadnutí jmění, zákaz činnosti
ani zákaz pobytu a uveřejnění nálezu.
Proto také snižuje horní hranici trestů
na polovinu a odnětí svobody ustanovuje jen jako
výjimku pro nepolepšitelné.
Zákon chce zabezpečit šťastné a
klidné občanské soužití každému
občanu, který bude jeho zákonná pravidla
dodržovat. Mnohé přestupníky bude ovšem
k pravidlům společenského soužití
muset vychovávat tresty.
Přísně však dolehne na nepřátele
lidově demokratického zřízení,
na nepřátele socialistické výstavby,
kteří budou ohrožovat svým nenávistným
jednáním zájem pracujících.
V tomto směru bude na místě třídní
charakter zákona, který je jasný a srozumitelný
již ve formulaci politického smyslu zákona
v § 1. Třídní nepřítel
bude obvykle páchat přestoupení zákona
z třídního nepřátelství,
z odporu a nenávisti proti lidově demokratické
republice a její socialistické výstavbě.
Na takové přestupníky dolehne zákon
plnou vahou. Umožňuje mu to ustanovení §
12 odst. 3 zákona. Bude-li ze způsobu spáchání
přestupku patrno, že jím byl nebo měl
být projeven nepřátelský postoj k
lidově demokratickému řádu republiky
a její socialistické výstavbě, lze
uložit vyšší trest na svobodě a zdvojnásobit
sazbu pokuty. Trest na svobodě a náhradní
trest za nedobytnou pokutu bude v takových případech
vykonáván v táboře nucené práce,
kde bude přestupník prací napravován
a vychováván k uplatnění se v nové
společnosti. V případech třídních
nepřátel, kdy pachatel úmyslně svým
přestupkem projevil zjevné nepřátelství
k lidově demokratickému řádu, bude
moci národní výbor použít ustanovení
§ 21 o propadnutí jmění.
Když se naše buržoasie v předmnichovské
republice pokusila - ostatně, jak jsem už řekl,
marně - o stanovení některých základních
předpisů trestního práva správního,
navrhovala, aby tresty byly vyměřovány v
mezích stanovených trestních sazeb a aby
se přitom přihlíželo vedle polehčujících
a přitěžujících okolností
k majetkovým a rodinným poměrům. Na
první pohled by se zdálo, že tím chtěla
stanovit menší tresty pro chudé a větší
pro bohaté. Ovšem tak jednoznačně se
to z této formulace nepodávalo a praxe u nás
i na Slovensku, kde toto ustanovení bylo uzákoněno
trestním zákoníkem přestupkovým
z r. 1879, ukázala, že toto ustanovení je dalším
třídním opatřením proti dělníkům
a pracujícím lidem. Předkládaná
vládní osnova trestního zákona správního
stanoví, že pro výměr trestu musí
být zjištěn stupeň nebezpečnosti
přestupku pro společnost, míra zavinění
pachatelova, okolnosti polehčující i přitěžující
a zkoumán i způsob spáchání
přestupku. Cítíte dobře ten rozdíl
mezi právem buržoasním a právem lidově
demokratickým?
Zákon je rozdělen na dvě části:
na obecnou, ve které jsou ve čtyřech hlavách
upraveny zásadní otázky: účel
zákona, jeho poměr k soudnímu trestnímu
zákonu, působnost zákona, trestní
odpovědnost, tresty a zánik trestnosti, a na část
zvláštní, ve které jsou shromážděny
jednotlivé skutkové podstaty, jimiž je chráněno
naše hospodářství, práce, zdraví
lidu a zásobování, pořádek
ve věcech veřejných, brannost, kulturní
život pracujících a občanské
soužití.
Tato systematika umožňuje spolu s lidovou dikcí
zákona, že funkcionáři národních
výborů obdrží v zákoně
přehledný, lidový a praktický zákoník
s možností rychlé orientace.
Zákon je současně velikým dílem
unifikačním. Slovensko procházelo jiným
právním vývojem než české
země, vývojem, který se zdál modernější,
ale byl stejně třídně namířen
proti slovenským pracujícím jako trestní
právo u nás. Nepřevzali jsme ze Slovenska
přestupkové soudy a svěřujeme výkon
trestní pravomoci národním výborům,
které ji mohou uplatňovat pro nejužší
souvislost s okamžitými potřebami veřejné
správy rychle, účinně a spravedlivě.
Na Slovensku se teprve nyní dostane národním
výborům této trestní pravomoci, což
je významné rozšíření
jejich působnosti. Tento unifikační akt,
zavádějící v daném oboru dnem
1. srpna 1950 jednotný režim v celé republice,
je výrazem veliké a silné politické
jednoty Čechů a Slováků a projevem
vůle jednotné dělnické třídy
československé.
Trestní zákon správní chrání
tytéž hodnoty jako trestní zákon soudní,
o němž jsme jednali včera. Oba zákony
tvoří jednotu. Při bližším
zkoumání najdeme v obou zákonech skutkové
podstaty, které se překrývají. Přesto
je vyloučeno dvojí trestání, jež
bylo za buržoasie hájeno a prováděno.
Kromě souvislosti trestního práva správního
s veřejnou správou a jejími potřebami
tu činí hranici množství a velikost
nebezpečnosti trestných činů pro společnost.
Proto přechází do trestního práva
správního řada dřívějších
přestupků soudních. Nepřecházejí
však mechanicky. l na ně platí hledisko zákona
a i jim je dáván nový obsah. Naše občanské
soužití je posvěceno budovatelským úsilím
pracujících, kteří kladou základy
novému společenskému řádu i
nové kultuře. V tomto směru se díváme
dnes zcela jinak na pojem občanské cti a na její
ochranu. Svěřujeme urážkové věci
národním výborům, vylučujeme
zastoupení advokáty v první instanci a věříme,
že národní výbory se svým denním
stykem s občanstvem a se svou znalostí poměrů
budou působiti na svárlivé občany,
že je povedou k smířlivosti, vzájemné
úctě a ohleduplnosti a k soužití podle
pravidel nové rodící se společnosti.
Uváděje vládní návrh trestního
zákona správního, tlumočím,
paní a pánové, jednotný názor
ústavně-právního výboru a jeho
členů, patřících do všech
politických stran Národní fronty, tlumočím
názor, který je projevem politické jednoty
NF, že v tomto návrhu se předkládá
Národnímu shromáždění
ke schválení dobrý prostředek pro
dělnickou třídu a pracující
v jejich boji za nový společenský řád,
a to pro jeho třídní, výchovný
i mobilisační charakter, pro jeho lidovost a srozumitelnost,
přesnost i pružnost.
Paní a pánové, žijeme ve veliké
době. Dík historickému vítězství
Sovětského svazu nad fašismem, dík záštitě
míru, který Sovětský svaz soustavně
hájí v čele mírového tábora,
i dík jeho mravní i hmotné pomoci a dík
vítězství dělnické třídy,
vedené Komunistickou stranou Československa, prožíváme
veliké a historické období přestavby
naší vlasti z kapitalistického státu,
nepřátelského naší dělnické
třídě, ve stát kráčející
vstříc šťastné socialistické
budoucnosti našich pracujících, prožíváme
veliké chvíle přeměny národní
společnosti, která na nové hospodářské
základně upravuje nově právní,
kulturní i ideologické poměry. V takové
době je štěstím, můžeme-li
v tomto historickém úkolu dělnické
třídě jako její věrní
služebníci pomáhat na poli zákonodárném.
Navrhuji jménem ústavně-právního
výboru, aby vládní návrh trestního
práva správního byl přijat ve znění
vyznačeném ve zprávě výborové.
Provázíme tento návrh upřímným
přáním, aby orgány lidové správy,
národní výbory, které se tak významně
zasloužily při konsolidaci poválečných
poměrů a nápravě válečných
škod, které ve své denní činnosti
podporují boj dělnické třídy
proti třídnímu nepříteli a
zajišťují přenesení budovatelských
úkolů do krajů, okresů i obcí,
stejně významně se zasloužily o rychlé
a účinné uvedení zákona v život.
(Potlesk.)
Předseda (zvoní): Dávám
slovo zpravodaji k vládnímu návrhu zákona
o trestním řízení správním
(trestní řád správní), posl.
dr Verichovi.
Zpravodaj posl. dr Verich: Paní a pánové!
Návrh zákona o trestním řízení
správním, který je vám dnes předložen
k projednání, dává v 94 paragrafech
národním výborům směrnice,
jak vzhledem k současným politickým a hospodářským
poměrům mají být projednávány
případy méně závažných
porušení pravidel soužití v naší
lidově demokratické společnosti. Tato zákonná
pravidla nejsou výtvorem neživotné právní
spekulace. Do formy zákona byly vloženy zásady,
které vytvořil náš život, potřeby
klidné práce v závodech, na staveništích,
na lánech našeho venkova, mezi všemi občany,
kteří v poctivé denní práci
vidí hrdinství svého života a v socialismu
cíl, který stojí za to, aby člověk
přemohl své sobectví, závist a pohodlnost
a všechny síly věnoval jeho budování.
Nechci mnoho vzpomínat, ale přece jen je dobře
si říci, že vítězstvím
dělnické třídy a pracujícího
lidu v květnu 1945, které bylo dovršeno únorem
1948, byli do nenávratna smeten byrokraté, mezi
nimiž a lidem byla nepřeklenutelná propast
a kteří na základě roztříštěných,
neúplných předpisů starého
řízení správního prosazovali
utlačitelskou zvůli vládnoucí buržoasie
proti lidu, proti pracujícím.
Byli odstraněni okresní hejtmani. Jen pro jejich
ilustraci si připomeňme jednoho okresního
hejtmana, který podle interpelace posl. Štětky
v r. 1932 v oddané službě vládnoucí
třídě nerespektoval dokonce ani ustanovení
zákona a žádal úřední
povolení i na volební schůze - šlo ovšem
o schůze komunistické. Zanikly okresní úřady,
které již podle Liebigovy brožury, vydané
po svárovském prolití krve dělníků
v r. 1870, měly povinnost "dodavatelům práce
jejich osoby a vlastnictví chránit". Po odstranění
těchto byrokratických přežitků
vytvořil si náš osvobozený lid národní
výbory jako orgány moci, v nichž podle vůle
lidu rozhoduje pracující lid, vedený dělnickou
třídou.