Stav, který zřízením Státní banky vytváříme, je právním vyjádřením procesu, který již mezi jmenovanými ústavy fakticky probíhá. Sama denní praxe donutila tyto čtyři ústavy k navázání nejužší spolupráce, jež se projevila ve sloučení agend některých oddělení, a jsou již činěny kroky ke sloučení agend dalších oddělení. Toto slučování vyplynulo z toho, že jednotlivé ústavy vykonávají agendu spolu tak souvisící, že vlastně úprava, kterou předložená osnova navrhuje, jednak odstraňuje vyskytující se potíže a jednak legalisuje dovršení dosavadního vývoje. Přitom ovšem musím zdůrazniti, že nejde o mechanické slučování, jakého jsme byli v mnoha případech již svědky, nýbrž o dovršení procesu v budování našeho nového peněžnictví.

Podívejme se nyní blíže na úkoly jednotlivých bank. Národní banka čs. - kromě jiné, ne méně důležité činnosti - spravuje měnu a vypracovává na základě souborných plánů, odevzdávaných jí jednotlivými peněžními ústavy, svůj úvěrový plán. Provozní banky - Živnostenská a Slovenská Tatrabanka - poskytují národním podnikům, družstvům a pod. provozní prostředky, a tato úvěrová činnost bank, souvisící s plněním výrobního a distribučního plánu, je zároveň funkcí měnovou. Z toho plyne, že nejenom Národní banka, nýbrž i obě provozní banky musejí plnit úkoly, které pro ně vyplývají z odpovědnosti za stálost měny. U Národní banky jsou to úkoly dané jí zákonem, a ty se prolínají s funkcí kontroly korunou, prováděnou provozními bankami.

Při posuzování činnosti Národní banky a Poštovní spořitelny zjišťujeme společnou funkci při soustřeďování peněžních prostředků; konečně Poštovní spořitelna tvoří s provozními bankami funkční celek, co se týče vedení kreditních účtů, jako depositní ústředí a ústředí bezhotovostního placení. Z těchto důvodů by bylo těžko dále hájit existenci všech čtyř ústavů, když již dnešní jejich vzájemná spolupráce a prolínání agendy na úseku úvěrovém, měnovém i jinde přímo si vynucuje zřízení jednoho ústavu, ve kterém bude možno hospodárněji využít pracovních sil i sítě poboček, čímž bankovní služba bude nejenom prohloubena a zlepšena, nýbrž i zlevněna.

Těmito skutečnostmi jsem se snažil zdůvodniti zřízení jedné banky, Státní banky čs., a chtěl bych se nyní zmíniti o působnosti nové banky a o jejím poslání.

Na jedné straně banka přijímá vklady na účty a na vkladní knížky, budou jí k disposici dočasné přebytky podniků, státu, národního pojištění a jiných organisací i přebytky ústavů lidového peněžnictví. Na straně druhé poskytuje podle úvěrového plánu krátkodobý úvěr našemu hospodářství, t. j. národním, státním a komunálním podnikům, družstvům, a úvěry peněžnictví, a kontrolou jejich použití sleduje plnění hospodářského plánu a zajištění návratnosti svěřených prostředků. K tomuto účelu může banka použít i sankci situaci přiměřených.

Stoupají-li nároky podniků na výplatu hotovostí nebo požadují-li vkladatelé svěřené vklady v míře, která přesahuje hotovosti do banky zpět proudící, nastává vzrůst emise platidel. Převaha příjmu hotovostí do pokladny banky nad vydáním značí stahování platidel. Z toho vyplývá, že emisí platidel doplňujeme okamžitou pokladní potřebu Státní banky a že jde o pouhé pokladní opatření, o dodatkový zdroj prostředků banky.

Státní bance se ukládá povinnost předkládat ministru financí návrhy úvěrového, pokladního a emisního plánu a návrh platební bilance.

Úvěrový plán, který je základem úvěrové činnosti banky, je sestavován na požadavku návratnosti úvěru ve smluvené lhůtě. Představuje na jedné straně úvěrové nároky, na straně druhé vlastní a svěřené prostředky banky, a vyrovnávacím činitelem je emise platidel. Vydávání bankovek a povinnost řídit oběh platidel uskutečňuje se pokladním a emisním plánem, kterým se stanoví příliv hotovostí do pokladen a vydávání hotovostí z pokladen banky.

Ve své působnosti je banka ústředím bezhotovostního platebního styku; nakupuje a prodává cenné papíry, obstarává umístění státních cenných papírů, obchoduje s drahými kovy a cizozemskými platebními prostředky a ve vlastní tiskárně tiskne platidla a cenné papíry. Ve styku se zahraničím řídí veškerý platební a peněžní styk, zastupuje stát v mezinárodních měnových zařízeních, spolupůsobí při zahraničních obchodně-politických jednáních, aby bylo dbáno zájmů měny. Řídí platební bilanci a spravuje k účelům vyrovnávání jejího případného schodku zlatou a devisovou reservu a sjednává s cizími cedulovými bankami speciální úvěry. V rámci naší plánované soustavy je i platební bilance předmětem zvláštního plánování; plán platebních styků se zahraničím je sestavován bankou v souladu s plánem zahraničního obchodu a jsou jím upravovány všechny platy z ciziny i do ciziny tak, aby byla zachována náležitá rovnováha. Výpočtem těchto oborů Státní banky jsem vyčerpal její činnost.

Státní banka, jejíž kmenové jmění činí 3 miliardy korun, je státním ústavem, neručí však za závazky státu a požívá ochrany i výhod národních podniků. Vykázaný zisk po přídělech Všeobecnému reservnímu fondu ve výši 20 %, případně ještě dalším fondům, a po odečtení částek pro zvláštní úkoly peněžnictví, které určí ministr financí, připadne státní pokladně; ztrátu banky hradí stát, nepostačí-li zřízené fondy.

Státní banku řídí při osobní odpovědnosti generální ředitel, kterého jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra financí; jednotné zaměření celé finanční politiky ve státu je dáno tím, že generální ředitel je povinen dbáti pokynů ministra financí. Generálního ředitele zastupuje jeho náměstek, jehož rovněž na návrh ministra financí jmenuje a odvolává vláda. Představenstvo nebo bankovní radu Státní banka nemá, neboť tímto kolektivním orgánem je jenom osobní odpovědnost generálního ředitele zeslabována. Jednotlivé úseky činnosti banky spravují vrchní ředitelé, které jmenuje a odvolává ministr financí po slyšení generálního ředitele a Ústřední rady odborů; návrh na jmenování vrchního ředitele oblastního ústavu podává pověřenec financí v Bratislavě. Ostatní zaměstnanci budou po schválení ministerstvem financí v dohodě s ministerstvem práce a sociální péče a po projednám s Ústřední radou odborů nově pracovně zařazeni.

Projednávaný návrh zákona je jenom rámcem, který bude musit být doplněn podrobnými předpisy o organisaci nového ústavu i podmínkami pro jeho činnost. Na tom se pracuje s největší horlivostí, aby Státní banka mohla dnem 1. dubna bez jakýchkoliv překážek vstoupit v činnost.

Paní a pánové! Navrhovaný zákon je, jak jsem v úvodu své řeči prohlásil, logickým důsledkem delší doby již probíhajícího vývoje. Schválením této osnovy bude ukončen velký reorganisační proces v našem peněžnictví, které musí být jedním z nástrojů, jež podporují úsilí pracujícího lidu dospět v době co nejkratší k socialismu.

Jménem výboru rozpočtového a hospodářského doporučuji ji slavnému Národnímu shromáždění beze změny k schválení. (Potlesk.)

Místopředseda dr Polanský (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Má pan zpravodaj nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Horák: Nemám.

Místopředseda dr Polanský: Přistoupíme k hlasování.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovat najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona ve znění zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona ve znění zprávy výborové.

Tím je vyřízen 2. bod pořadu.

Přistoupíme k projednávání třetího bodu pořadu, jímž je

3. Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 430) o zrušení osídlovacích úřadů (tisk 435).

Zpravodajem je posl. dr Langer, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Langer: Paní a pánové!

Osnova, kterou mám čest doporučiti Národnímu shromáždění ke schválení, se zabývá zrušením zvláštních orgánů, které byly vytvořeny prováděním vnitřního osídlení a jejich agendy. Uzavírá se tím významná část budovatelského úsilí našeho pracujícího lidu.

Naše národní a demokratická revoluce v květnu 1945 měla za bezprostřední hlavní cíl vyhnat fašistické vetřelce a obnovit Československou republiku. Tento úkol řešil společně celý národ, ale do čela revoluce se souhlasem všeho lidu se postavila komunistická strana Československa jakožto jediná politická strana, která po celou dobu okupace vyvíjela politickou činnost, stála v čele odboje celého národa a tím si vydobyla vůdčí úlohu v národě. Tím ovšem bylo zároveň zajištěno, že v květnové revoluci byly mobilisovány všechny lidové antifašistické síly a že byly provedeny tak hluboké demokratické přeměny v hospodářské a sociální struktuře země a byla zajištěna taková posice dělnické třídě, že buržoasie již nemohla - na rozdíl od r. 1918 - ovlivnit zpětný vývoj a naopak že byl zajištěn přechod k socialismu cestou pokojného vývoje; pokojného vývoje pro nás, což ovšem neznamená, že by tato cesta nebyla vykoupena krví. Naopak tato cesta našeho klidného a nenásilného vývoje socialismu byla vykoupena - daleko od nás - obrovskými oběťmi krve ruských dělníků a rolníků, kteří roku 1917 vztyčili prapor socialistické revoluce a vybudovali za obrovských obětí první socialistický stát na světě a kteří v hrdinné - Velké vlastenecké válce nejenže rozdrtili fašistického útočníka a osvobodili svou zemi od nepřítele, ale osvobodili také další národy od fašistického útlaku - a také nás - a umožnili tak i nám nástup na cestu k socialismu bez dalších našich krvavých obětí.

Po osvobození pohraničního území probíhalo u nás gigantické dílo osidlovací. Aby bylo možno dosáhnout navrácení všech oblastí v ČSR původnímu slovanskému živlu, byly zřízeny dekretem presidenta republiky ze dne 19. července 1945, č. 27 Sb. osidlovací úřady v Praze a v Bratislavě jako centrální místa povolaná k tomu, aby koordinovala veliké národní úsilí o vybudování státu Čechů a Slováků. Bylo nutno zajistit, aby odsun Němců nepřivodil ochromení hospodářského života zejména v pohraničí. Bylo nutno se postarat o to, aby hospodářské zdroje znovu nabytého území byly oživeny několika statisíci českých i slovenských rodin, přesídlených z vnitrozemí nebo z ciziny.

Lid, do jehož rukou přešla v květnu 1945 moc, uplatnil ji i na tomto úseku a odcházel do pohraničí spontánně bez jakýchkoliv předchozích výzev nebo právních úprav, aby zajistil státní československou svrchovanost, aby zajistil nepřátelský majetek a aby vybudoval nový český život v pohraničí. Toto počínání lidu a tato spontánnost je nade vše ostatní průkazným důkazem, jak pracující lid hned od počátku věřil, že revoluční vymoženosti, jichž dobyl, jsou trvalého rázu. Hned od prvních dnů osvobození našeho území Rudou armádou odchází měsíčně po 200.000 Čechů a Slováků do pohraničí. A když dokonce komunistická strana Československa ve svém provolání z 13. května 1945 v kapitole "Co dělat a s čím začít" vyzvala český lid, aby zajistil bezpečnost osvobozeného území, aby očistil vlast od nositelů zrady a aby zabezpečil majetek Němců, zrádců a kolaborantů, stala se tato výzva mobilisací pro nejobětavější a nejčestnější proletářské syny a dcery našeho národa, kteří nastoupili ochotně a naprostou většinou se značnými osobními oběťmi pohraniční stráž naší mladé lidové demokracie, takže již v únoru 1946 byl počet Čechů a Němců v pohraničí vyrovnán. Přátelský postoj sovětské Rudé armády usnadňoval, urychloval a zpříjemňoval osidlovací dílo v pásmu její působnosti. Naproti tomu v pásmu působnosti americké osidlování vázlo v důsledku nepřátelského postoje Američanů vůči našim lidově demokratickým orgánům a pro všemožné překážky, kterými bránili osídlení bývalých "Sudet" českým a slovenským obyvatelstvem. Důsledky této neblahé působnosti americké armády zůstaly až do dnešních dnů a projevují se také tím, že část západního území zůstala podsídlena. Tak i zde vidíme, jak Sovětský svaz na každém kroku účinně podporoval budování naší nové lidové demokracie. Zároveň je z toho vidět, čeho bychom se byli asi dočkali, kdyby osvobození naší vlasti přišlo ze západu.

V této souvislosti myslím, že je účelné citovat slova presidenta republiky Klementa Gottwalda, která pronesl na VIII. sjezdu KSČ v březnu 1946. Soudruh Klement Gottwald řekl: "Současně s odsunem Němců postupuje mílovými kroky velké historické dílo znovuosídlení českého pohraničí českými lidmi. Při této příležitosti chtěl bych upozornit na jednu nápadnou věc, která je rovněž charakteristická pro náš lidový režim: Celý tento obrovský přesun půdy a hodnot, celé toto historické dílo znovu osvojení si staré české půdy českým národem děje se tak čestně a poctivě, že pro to máme málo historických příkladů. Byly, pravda, zjevy drobného t. zv. zlatokopectví. Nositeli tohoto zjevu byli ve většině případů lidé, kteří měli nějaké máslo na hlavě a v převratových dnech a týdnech honem spěchali do pohraničí, kde je nikdo neznal a kde nadto doufali "zlatokopčit". Vcelku však tento zjev zůstal episodou ve slavných dějinách osidlování našeho pohraničí. Zlatokopové přišli a odešli, a kdo zůstal, jsou skuteční pionýři, průkopníci dobrého českého jména, jimž republika může směle svěřit správu svého pohraničního území."

To jsou slova díků a uznání drobným, nejmenovaným průkopníkům našeho nového socialistického života v osvobozeném území republiky z úst nejpovolanějších. Náš dík však kromě těmto drobným statisícům bojovníků za lepší zítřek našeho národa přísluší také všem těm, kteří řídili osidlování a vykonávali tak poctově a nezištně práci ve prospěch celku. Bilance práce osidlovacích úřadů je mimořádně úspěšná a vykazuje v necelých pěti letech zdolání úkolů, k jichž vyřízení by bylo třeba dříve, za kapitalistického zřízení a myšlení, mnoha desetiletí. Osidlovací úřady přistoupily hned po svém zřízení k vypracování osidlovacího plánu, který, vycházeje z požadavku politického a hospodářského posílení lidové demokracie, musel především upravit hospodářskou skladbu západních oblastí v rozsahu odpovídajícím předpokládanému osídlení Čechy a Slováky. Od počátku se počítalo s tím, že úbytek osob činných v průmyslu a řemeslech se přechodně projeví v absolutním zmenšení průmyslové kapacity v českých zemích. Ale provedená restrikce průmyslu v osidlovaném území uvolnila potřebné stroje a výrobní zařízení, jichž bylo použito k industrialisaci Slovenska a průmyslové zanedbaných krajů, takže již do konce dvouletky bylo tímto způsobem vytvořeno nových 53.000 pracovních příležitostí v Čechách a na Slovensku. Poněvadž však udržení pohraničního průmyslu nezáviselo pouze na plánovaném počtu přesídlenců činných v průmyslu, staral se osidlovací úřad od prvopočátku také o zvýšení odborné kvalifikace kádrů, zejména v některých specifických průmyslových oborech, a zřizoval s pomocí ostatních orgánů a úřadů v pohraničí mnohem více učňovských škol a přeškolovacích kursů, domovů a internátů než kdekoliv jinde. V živnostenském sektoru byly zřízeny k provedení osidlovacího plánu okresní revisní sbory pro revise národních správ v obchodech a v řemeslných a živnostenských konfiskátech. Osidlovací úřad odhadoval reálně počet obyvatelstva v jednotlivých kategoriích zaměstnanců podle pracovních oborů i okresů, a podle těchto dílčích osidlovacích plánů bylo zařízeno doplňování slovanského obyvatelstva v pohraničí, při čemž kontrola jejich plnění umožňovala zaměřit práci na ta místa, kde právě osidlování vázlo.

Reakce na to čekala a těšila se, že nezbytně nutně dojde k poruchám v hospodářství celého státu, nepodaří-li se osidlovací dílo do počátku r. 1947, t. j. do prvního roku Gottwaldovy dvouletky, a připravovala se zneužít této skutečnosti k obnovení kapitalistického řádu. Ale opět zde byla komunistická strana Československa, která odhalila pravé úmysly reakce, ukázala na nebezpečí a povzbudila pracující lid k dalšímu vypětí budovatelského a tvůrčího úsilí.

Poněvadž osidlování naráželo na nedostatek vhodného bytového prostoru, přistoupil osidlovací úřad ke zlepšení bytové politiky v pohraničí. Velkým průmyslovým, dosud nedosídleným závodům je dáváno právo zajistit si hromadným přikazováním bytů národními výbory dostatek ubytovacího prostoru pro očekávané české a slovenské zaměstnance. Nově bylo vyměřeno nájemné ve všech bytových jednotkách v konfiskovaných nemovitostech, při čemž pohraničí bylo zvýhodněno, pokud jde o výši nájemného v konfiskovaných budovách, o ¹/₄ proti vnitrozemí. Bylo pamatováno na rodiny s více dětmi tak, že nájemné u takových rodin nesmělo přesahovat 10 % důchodu rodiny.

Naši krajané za hranicemi byli vyzváni vládou Národní fronty k návratu do vlasti. Po této výzvě vrátily se desetitisíce krajanů do svých domovů a ve chvíli největší potřeby pracovních sil se zapojily do budovatelského úsilí. Pro rychlé a účelné osídlení zasahuje samozřejmě opětovně KSČ a mobilisuje své členy a celou dělnickou třídu i ostatní pracující lid pro splnění osidlovacího úkolu. Poslanci KSČ se několikráte rozjíždějí do všech pohraničních krajů, aby se na místě přesvědčili o stavu osídlení a pomáhali odstraňovat překážky, které osídlení bránily. Osidlovací úřady vybudovaly v Praze na podzim 1946 t. zv. vyrovnávací ústředí, které informovalo zájemce o možnostech osídlení v pohraničí, o volných pracovních příležitostech, o bytových poměrech a vůbec o všem, co mohlo napomáhat osídlení.