Dnes podnikáme tolik nového pro lepší dnešek i pro budoucnost našich pracujících, že se nám samým věc, která by jindy, při volnějším celkovém tempu života, byla sama o sobě hodnocena jako obrovské převratné dílo, jeví jako samozřejmý kámen v základech budovy našeho socialismu. Bytová výstavba, kterou bude financovat Státní bytový fond, bude dotována v jediném roce 1950 ze státního rozpočtu částkou 7,2 miliardy Kčs, nehledíc k jiným zdrojům příjmů, které vplynou do Státního bytového fondu. Kromě toho je pamatováno na bytovou výstavbu v různých rozpočtových kapitolách a podnicích částkou okrouhle 1 miliardy Kčs, takže celkem věnuje stát ze svého rozpočtu na opatření bytů v tomto roce přes 8 miliard Kčs. (Potlesk.)

Srovnejme s tím, jak bylo postaráno o bytovou kulturu pracujících u nás dříve. Všichni víme, že jsme i tu převzali nevalné dědictví, a to nikoli jenom vinou války a okupace. Výhod dřívějších zákonů o stavebním ruchu mohli užít jen lidé třídně a politicky preferovaní. Pracující člověk stále bydlel bídně. Nyní především jemu bude platit péče státu.

Správní náklady preliminované na rok 1950 nám po prvé zachycují režii celé veřejné správy. Dokud státní rozpočet uhrazoval lidové správě pouze schodky jejího hospodaření, byla z něho patrna jen režie vlastní státní správy. Dnes však státní rozpočet zahrnuje režii celé veřejné správy a proto správní náklady zřetelně stouply. Právě proto však musíme do tohoto bloku především napřít svoje síly, abychom také ve státním hospodaření plně uplatnili zásadu hospodárnosti, jejíž dodržování ukládáme podnikům. Je potřebí, aby se i ve veřejné správě cítil každý zaměstnanec hospodářem na svém pracovišti. Tato hospodárnost má ovšem - ne svoje meze, ale svůj ráz: není to hospodárnost z bídy, ale z plánu: na úkoly, které jsme si postavili bohatě, máme plánem vymezené prostředky, kterých musí být co nejúčelněji, to jest nejhospodárněji využito. Hospodárnost znamená pochopení plánu a plodnou starost o jeho plnění i překonání.

Abychom byli dobrými hospodáři, musejí dobře fungovat resortní kontroly nejen uvnitř úřadů, ale i nad orgány nižších stupňů a ovšem také kontroly u národních výborů, od jejichž funkcionářů především očekáváme, že si uvědomují i politický význam hospodárnosti. Vedoucí funkcionáři a úřední činitelé musejí se opírat o úsporné referenty, které jsme v celé státní správě zřídili. V ministerstvu financí pak budujeme ústřední orgán kontroly plnění rozpočtu - závěrkový odbor - který nebude sledovat jen stav čerpání rozpočtových úvěrů a formální nedostatky hospodaření různých orgánů, ale na základě krátkodobých závěrek bude sledovat i čerpání finančních prostředků. Jako další, vyšší článek kontroly hospodárnosti stojí tu kontrola parlamentní, vykonávaná za odborné pomoci Nejvyššího účetního kontrolního úřadu, a ovšem kontrola všeho pracujícího lidu, především dělnické třídy, prováděná v každodenním životě jednotlivcově.

Zvýšení osobních nákladů - které jsou hlavní složkou správních výdajů - ve státním rozpočtu o celkovou částku 13,7 miliardy Kčs je odůvodněno zčásti zařazením osobních nákladů národních výborů, o kterém jsem se již zmínil, zčásti vzrůstem pensijního břemene, zčásti pak připravovanou platovou úpravou.

Pokud jde o pense, jsou dnes v rozpočtu státní správy soustředěny odpočivné a zaopatřovací platy celé státní správy včetně pensí vyplácených dříve lidovou správou, pense učitelské, vojenské, duchovních a dále převzaté pense státních podniků, a to i těch, které byly převedeny mezi podniky národní.

Dalším důvodem vzestupu osobních nákladů je zařazení nákladu na platovou úpravu státních zaměstnanců. Stojíme dnes těsně před uzákoněním této úpravy, pro kterou již byly zjednány potřebné předpoklady. Je to veliké dílo, které se týká asi 300.000 zaměstnanců a jejich rodin.

Do rozpočtového návrhu zařazujeme na platovou úpravu civilních zaměstnanců státní správy - tedy bez ozbrojených sborů a bez státních podniků - 4¹/₂ miliardy Kčs. Činíme tak u vědomí, že lidově demokratický státní aparát musí se stát mocnou pákou při socialistické výstavbě společnosti. Je třeba, aby veřejní zaměstnanci si byli vědomi toho, že za připravovanou úpravu vděčí dělnické třídě, která zvýšenou výrobností umožnila, abychom k řešení platového problému ve veřejné správě přistoupili. (Potlesk.)

Dále je třeba, aby si uvědomili, že je nutno, abychom se starali o to, aby veřejné peníze, které investujeme do státní správy, se nám vrátily ve zvýšeném výkonu a aby jim odpovídaly úspory na pracovních silách. Zásada, že platová úprava je podmíněna lepší prací a snížením počtu zaměstnanců, která byla zdůrazněna již v rozpočtových exposé na rok 1947 i 1948, zůstává v platnosti i nyní.

Také věcné správní výdaje jsou proti předešlému roku vyšší, a to o 8,2 miliardy Kčs. Hlavním důvodem tohoto zvýšení je zařazení výdajů národních výborů do státního rozpočtu.

Zvláštní, třetí skupinu státního rozpočtu tvoří státní dluh.

Stav státního dluhu dosahuje letos 153 miliard Kčs. Jeho vzrůst proti rozpočtu na rok 1949 činí 10,8 miliardy Kčs.

Za základní rys našeho finančního hospodářství považuji okolnost, že otázka vnitřního státního dluhu a jeho skladby přestává být pro nás tíživým problémem

To je patrno již z konstrukce našeho státního dluhu, z něhož připadá na dluh dlouhodobý 90,5 % a na dluh krátkodobý 9,5 %, zatím co neúměrná výše krátkodobého dluhu je jedním ze symptomů vratkosti státních financí na př. ve Francii, kde na dluh krátkodobý připadalo v roce 1947 69,8 %.

U nás připadá na hlavu obyvatele 12.252 Kčs státního dluhu - včetně dluhů povahy záruční. Ve Spojených státech na příklad činí státní dluh na hlavu podle stavu z roku 1949 přes 86.000 Kčs a ve Velké Britannii dokonce přes 100.000 Kčs na jednoho obyvatele.

Nadto není náš dlouhodobý státní dluh z převážné části vázán na pevný umořovací plán, nýbrž výše jeho úmoru se řídí tím, kolik do státního rozpočtu na odkup dluhu zařadíme. Pokud se týče státního dluhu, nehrozí tedy našim financím žádná starost, a to i proto, že u převážné většiny vnitřního státního dluhu je věřitelem zase náš veřejný, respektive socialistický sektor. Ovšem splácení dluhu zahraničního působí stále tlakem na naši platební bilanci.

Výdaje na státní dluh proti loňskému rozpočtu vzrůstají. U vnitřního dluhu činí preliminované výdaje 4.011 mil. Kčs, to jest o 790 mil. Kčs více než v rozpočtu předešlém, což je způsobeno hlavně převzetím dluhů svazků lidové správy.

U zahraničního dluhu činí výdaje v rozpočtu na rok 1950 1.267,6 mil. Kčs, čili o 605,6 mil. Kčs více než loni. Důvodem toho je zvýšení splátek na některé naše zahraniční dluhy.

Dovolte, abych se ještě krátce zmínil o rozpočtovém zákonu. Tento zákon a státní rozpočet tvoří celek. Zásady, ovládající státní rozpočet, pronikají i rozpočtovým zákonem. Teprve rozpočtový zákon činí rozpočet živým, protože stanoví pravidla, jak naplňovat živým obsahem rozpočtová čísla. Státní rozpočet je výrazem politické vůle ovládající stát. V něm se vyjadřuje státní politika formou peněz a čísel. V tom se neliší rozpočet státu od rozpočtu podniku. A je v tom výraz našeho státního systému: týž pracující člověk, který hospodaří na svém pracovišti, je hospodářem ve státě, a toto sepětí třídní musí přejít v sepětí věcné. Neboť státní rozpočet se týká života pracujících neméně než rozpočet každé dílny, jehož výsledky spolu s výsledky dílen jiných splývají ve veletok státního rozpočtu.

Z rozpočtového zákona vidíte, jaký význam přikládáme investicím a jak se je snažíme všemi prostředky plně finančně zabezpečit.

První sestavování dílčích rozpočtů národními výbory prodělávalo ještě některé dětské nemoci. Leckde ještě nevyprchalo z myslí lokální sobectví. Ze zkušeností, získaných při sestavování letošního rozpočtu, si všichni vezmeme poučení pro příští rok. Pro tento rok však již nebylo možno odstraňovat různé nedostatky přímo v rozpočtu. Proto jsme musili volit cestu zmocnění k dodatečné úpravě rozpočtů národních výborů, k odstranění nesrovnalostí a nerovnoměrností v jednotlivých rozpočtech.

Nová struktura státního rozpočtu, jeho rozdělení na 5 skupin, je podložena ustanovením rozpočtového zákona, který shrnuje přebytky a schodky jednotlivých skupin ve výsledný přebytek celého státního rozpočtu v částce 373,4 mil. Kčs.

Toto střízlivé číslo je výslednicí a zároveň i podkladem ohromného budovatelského úsilí našeho lidu. Celkový rámec našeho rozpočtu je reálná veličina a věřím, že se nám jej podaří naplnit lépe, než jsme si stanovili, to jest: více přijmout a vykonat, než si určujeme, a vydat méně, než si povolujeme. (Potlesk.)

Paní a pánové, v závěru bych chtěl říci ještě několik slov o novém vztahu našeho lidu ke státnímu rozpočtu.

Je třeba, aby všem pracujícím bylo jasno, že náš státní rozpočet zahrnuje výsledky jejich práce, že není programem, kolik má být z pracujících vyždímáno pro účely aparátu, který je samé utlačuje, nýbrž naopak, že je rozpočtem státu pracujícího lidu. Lid jej dává sám sobě, lid jej naplňuje svou prací a jeho prostřednictvím řídí svoje hospodářství a určuje svou budoucnost; náš rozpočet je nástrojem vlády lidu a jeho boje za socialismus.

Proto je však také třeba, aby se každý pracující se státním rozpočtem obeznámil. Je třeba, aby o něm a o jeho podkladech a předpokladech i plnění nejen diskutoval, ale všímal si jich, aby pro svůj pracovní úsek navrhoval zlepšení, která mohou ve svých důsledcích zlepšit rozpočtové příjmy nebo snížit rozpočtové výdaje nebo zvýšit hospodárnost v užívání veřejných prostředků, aby pomáhal odkrývat reservy i škůdce, zkrátka, aby jednal u vědomí, že každý občan je i hospodářem státu, že zlepšení, která prospívají celku, jsou ku prospěchu i jemu, že i jeho postihuje díl odpovědnosti za celé naše národní a státní hospodářství. Každý pracující může dnes na náš státní rozpočet pohlížet s hrdostí pána ve vlastním domě, neboť každý z nás již svým pracovním, tvořivým přínosem spoluvládne tímto nástrojem.

Co nevidět budou zahájeny práce na přípravě rozpočtu na rok 1951; zase přijdou z místních národních výborů návrhy jejich dílčích rozpočtů. Už loni o nich probíhaly diskuse; bylo by si přát, aby se i na tyto místní, nejkonkretnější rozpočty soustředil zájem pracujících, protože tam může každý přímo kontrolovat jejich správnost i jejich dodržování.

Paní a pánové, věřím, že rozpočtový návrh, který před vámi leží, je dobrým nástrojem k dosažení další etapy v provádění pětiletého plánu, věřím, že směrnice, které nám pro tento rok vytyčuje, nás přivedou zase o kus dále na cestě k socialistické společnosti, že úsilí, které nám ukládá, zabezpečuje nám svobodu a rozkvět po boku SSSR, našich lidově demokratických přátel a spojenců a mírového tábora celého ostatního světa. (Potlesk.) Tento rozpočet je nástrojem socialistické výstavby a nástrojem míru, kterým chceme pod vedením svého presidenta Klementa Gottwalda věnovat všechny své síly. (Potlesk.) Jménem vlády vás, paní a pánové, prosím, abyste svým souhlasem s rozpočtem schválili i budovatelský program, jehož je rozpočet výrazem. (Poslanci povstávají. - Dlouho trvající bouřlivý potlesk. - Poslanci opět usedají.)

Předseda (zvoní): Děkuji panu ministrovi za jeho projev.

Sděluji, že vládní návrh zákona (tisk 433), kterým se stanoví státní rozpočet republiky Československé na rok 1950 (rozpočtový zákon), respektive rozpočet, který je jeho přílohou, byl užším předsednictvem přikázán k projednání výboru rozpočtovému, výboru hospodářskému společně a výborem pro hospodářské plánování a jeho kontrolu, výboru sociálně-politickému a zdravotnickému, výboru kulturnímu, výboru brannému a bezpečnostnímu, výboru ústavně-právnímu, výboru zahraničnímu a výboru zemědělskému.

Rozprava o projevu pana ministra bude provedena spolu s rozpravou o státním rozpočtu v příští plenární schůzi. Přistoupíme k projednávání druhého bodu poradu, jímž je

2. Zpráva výborů hospodářského, ústavně-právního a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 432) o Státní bance československé (tisk 434).

Zpravodajem je posl. Horák. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Horák: Slavné Národní shromáždí, paní a pánové!

Radostně vzrušen předstupuji před slavné Národní shromáždění jako zpravodaj za výbory hospodářský a rozpočtový, abych předložil k projednaní a ke schválení vládní návrh zákona tisk 432 o Státní bance československé.

To, o čem se před pěti lety pouze v úzkých kroužcích začínalo diskutovat, co pět let dozrávalo, se má dnes uskutečnit. A byl to nynější ministr financí soudr. Kabeš se svými spolupracovníky, pokrokovými peněžními zaměstnanci, kteří hledali novou cestu a kladli první základní kameny k obrození a vybudování nového peněžnictví - takového peněžnictví, které by bylo v souladu s celou naší hospodářskou koncepcí a které by bylo nástrojem při naší cestě k socialismu.

Již při projednávání zákona č. 181 o reorganisaci peněžnictví v roce 1948 bylo poukázáno na kořistnickou činnost bank v kapitalistických zemích, a chtěl bych se proto jen několika slovy zmíniti o funkci bank jako nositelek imperialistické politiky.

Ve společnosti kapitalistické jsou banky v rukou kapitalistických monopolů, jsou opěrnými body při podmaňování celého národního hospodářství pro kořistné zájmy magnátů monopolního kapitálu. Jsou ohniskem spekulační hry s akciemi a s ostatními cennými papíry, neboť přemisťování kapitálu na světovém tržišti se provádí z valné části na trhu cenných papírů, na němž banky a monopoly hrají hlavní úlohu při honbě za zisky, nikdy však za zájmy národní výroby. Tím je soustřeďován kapitál v ohromných rozměrech, což vede k přiostření protikladů kapitalistického výrobního způsobu a ke krisím. Země hospodářsky slabší jsou podmaňovány monopolům v zemích silnějších, vládnoucí třídy zaostalých zemí jsou podpláceny a tak je prováděna exploitace kolonií. Finanční kapitál je pánem a velitelem, drží masy ve svých spárech, plení je až na krev a ždímá z nich zisky a nadzisky.

V zemi však, kde jsou odstraněny vykořisťující třídy, je odstraněna i vláda peněz. Zákona o hodnotě peněz používá stát v zájmu socialistického rozvoje. Sovětský svaz při výstavbě svého hospodářství neměl vzorů, razil průkopnicky cestu všem státům kráčejícím k socialismu, a rovněž my využíváme jeho bohatých zkušeností; nezačínáme tam, kde Sovětský svaz musel pro nedostatek vzorů začínat za cenu hospodářských škod a obětí.

Když jsme v roce 1945 znárodnili klíčové posice našeho hospodářství a banky u nás se staly národními podniky, bylo jasno, že v organisaci výstavby našeho peněžnictví jsme teprve na jejím začátku. Nestačí však pouhá změna formy, a proto jsme byli svědky, že naše banky po znárodnění ne a ne opustit zákonitost starého svého ducha a své staré podstaty. Nešlo jenom o to, abychom měli banky, které by prováděly bankovní službu nutnou každému podnikání, nýbrž šlo o funkci vyšší, t. j. o zapojení našeho peněžnictví do soustavy hospodářského plánování a o kontrolu plnění plánu přes finanční službu bank, t. j. o t. zv. kontrolu korunou.

Proto ministr financí dr Dolanský - po zkušenostech vyplynuvších z dvouletého budování - předkládá v dubnu 1947 celý soubor návrhů zákonů, kterými řeší organisační i funkční úkoly našeho peněžnictví. K reorganisaci dochází však až v roce 1948 a od té doby je naše peněžnictví representováno kromě ústavů lidového peněžnictví Národní bankou československou, Živnostenskou bankou, Slovenskou Tatrabankou, Investiční bankou a Poštovní spořitelnou, při čemž bylo hned při projednávání této reorganisace zřejmo, že nebylo vyřčeno poslední slovo.

Předloženým návrhem zákona, kterým vrcholí proces růstu našeho peněžnictví, se zřizuje Státní banka československá, která převezme veškeré funkce, práva a závazky Národní banky československé, živnostenské banky, Slovenské Tatrabanky a Poštovní spořitelny. Nejde tedy o fusi, jak bylo dosud obvyklé při slučování peněžních ústavů, neboť staré ústavy budou existovati dále a zaniknou teprve potom, až celou svou podstatu převedou na Státní banku. (Předsednictví převzal místopředseda dr Polanský.)