Ostatní finanční monopoly, jejichž směrodatnou složkou je monopol lihový, přidržely se v roce 1949 celkem odvodů, jak byly plánovány rozpočtem.

Cla dnes hodnotíme spíše v jiných funkcích než s hlediska fiskálního. Nižší jejich výnos proti rozpočtu má svůj původ především ve skladbě dovozu, neboť dovážíme především suroviny a jiné nezbytné zboží, které je v převážné většině prosto cla, nebo je podrobeno jen minimálním celním sazbám.

Důkazem ostrého postupu finanční správy proti daňovým defraudantům v oboru nepřímých daní, poplatků a monopolů je vzestup výnosu důchodkových pokut.

Tento přehled fiskálních příjmů bych uzavřel zmínkou o majetkových dávkách. Vyměřování těchto dávek v roce 1949 značně pokročilo. V důsledku toho oživl jejich výnos, který byl od II. čtvrtletí 1947 velmi slabý. Celkem bylo na majetkových dávkách přijato - bez započtení hodnot propadlých - do konce roku 1949 téměř 31 miliard Kčs. Příjmu z nich není užíváno k úhradě vydání státního rozpočtu, nýbrž plyne do Likvidačního fondu měnového.

Dovolte mi, abych v této souvislosti učinil stručnou zmínku o Likvidačním fondu měnovém. Tento fond jsme pověřili úkolem, vypořádat se za celé naše národní hospodářství s dědictvím války a okupace v oblasti měnové. Kromě dotace ze státního rozpočtu, která činila v r. 1949 500 mil. Kčs, nezatížili jsme svoje běžné hospodářství důsledky likvidace staré měny. V roce 1949 bylo uvolněno z vázaných vkladů 2.630 mil. Kčs výhradně na vrub vlastních prostředků Likvidačního fondu měnového. Uvolňovací politika soustředila i v roce 1949 svůj zřetel především na momenty sociální. Touto cestou napomáháme životní úrovni pracujících v určitých sociálních případech a u osob práce neschopných, podporujeme obnovení pracovní způsobilosti, dosažení vyššího vzdělání, růst populace i osidlování pohraničí. Na druhé straně však dbáme a budeme dbát, aby uvolňováním vkladů nebyly podporovány živly, které se vyhýbají práci, nebo aby bývalí kapitalisté neobcházeli touto cestou ustanovení o měnové reformě.

Likvidačním měnovým fondem odčiňujeme těžké následky okupantské vyděračské politiky, která nám po sobě zanechala desetimiliardy a stamiliardy naprosto nehodnotných papírových hadrů místo hodnotné měny.

Nyní dovolte, prosím, abych pokračoval ve zprávě o výsledcích státních příjmů v roce 1949.

Příznivě se nám vyvíjely nejen daňové, ale i ostatní státní příjmy. Hlavní jejich složkou byl odvod zisků státních podniků. Dnes nejsou ještě skončeny závěrkové práce jednotlivých podniků. Proto jsme zatím odkázáni na hrubý odhad jejich výnosů. Podle tohoto hrubého odhadu můžeme říci, že rozpočtem předpokládaný celkový odvod státních podniků, včetně tabákového monopolu, do státní pokladny ve výši 11 miliard Kčs bude patrně dodržen.

Podotýkám, že Čs. státní dráhy se dnem 1. ledna 1949 staly národním podnikem stejně jako Čs. aerolinie. Čs. státní lesy a statky byly rovněž přeměněny na národní podnik již od počátku roku 1949, takže ze závěrečného účtu státních podniků vypadnou. Čs. pošta stala se národním podnikem od 1. července 1949 a bude tedy vykazovat výsledek jako státní podnik jen za půl roku.

Znárodnění, t. j. převod téměř všech velikých státních podniků do oblasti podniků národních, je krokem k tomu, aby sektor, který má tak velký podíl na tvorbě národního produktu, byl ve všech svých složkách oddělen od státního aparátu. Další etapa tohoto procesu bude probíhat v roce 1950, kdy budou znárodněny státní finanční monopoly a monopol tabákový a kdy celý tento sektor bude napojen na Fond znárodněného hospodářství.

Všechny státní příjmy jiné než daňové povahy dohromady měly činit podle státního rozpočtu na rok 1949 - nepočítáme-li s ministerstvem národní obrany - celkem 6.172 milionů Kčs. Skutečný výsledek tohoto úseku překročil již v listopadu značně částku, která byla rozpočtem stanovena.

Méně jasný přehled než o vývoji státních příjmů máme dnes o vývoji státních výdajů v uplynulém roce. Jednak jsou výdaje ve větší míře decentralisovány, jednak mnoho se jich ještě i dnes účtuje na vrub roku 1949, což všechno znesnadňuje rychlý přehled. Podle dosavadních výsledků bych však konstatoval, že celková úspora na preliminovaných výdajích, která se v prvním pololetí 1949 ještě zdála tak značná, podstatně klesla a v závěrečném účtě patrně téměř zmizí. Rozpočtový přebytek za minulý rok je tedy vytvářen zvýšenými státními příjmy, pramenícími ze zvýšeného národního produktu a nikoliv z úspor.

Pokud jde o investiční výdaje, vyzdvihuji rád, že se v roce 1949 jevily v obraze peněžního plnění investičního programu mnohem lepšími než v roce 1948. V prvých měsících 1949 trvala ještě určitá stagnace, na kterou jistě působila v té době probíhající hluboká reorganisace naší veřejné správy. V druhém pololetí byly však investiční prostředky čerpány rostoucí měrou. K oživení jsme tu přispěli i tím, že jsme tlačili na orgány veřejné správy, aby včasně proplácely dodavatelské účty. Také Československé stavební závody se postaraly v druhé polovici roku o zlepšení fakturace. Po finanční stránce nejlepšího výsledku bylo dosaženo v pozemních stavbách, zejména v úpravách silnic a ve stavbách vodních.

Ve správních nákladech se jeví ve světle dosavadních výsledků prozatím určitá úspora proti rozpočtu; přesto však právě v tomto úseku se budeme musit racionalisací práce a reorganisačními opatřeními ve veřejné správě dopracovat k tomu, aby i její režie byla dalekosáhleji snížena. Musíme vycházet z toho, že základnou našeho života je výroba a že výdaje správní je nutno redukovat na míru společensky nezbytnou. Ovšem v úseku nákladů správních máme zahrnuty i náklady na školství, na provoz léčebných ústavů a podobných zařízení a také na pense. A ty právě v roce 1949 vykazují vzestup, jednak přejímáním pensí státních podniků, jednak různými úpravami, kterými jsme se snažili pomoci sociálně nejslabším poživatelům odpočivných a zaopatřovacích platů. Z toho důvodu jsou t. zv. zákonné sociální náklady proti rozpočtu téměř o 20 % vyšší. A ještě jedno bych rád poznamenal ke skupině správních nákladů v roce 1949. Roku 1948 škarohlídové prohlašovali, že nás připravované krajské zřízení přijde určitě draho, že bude stát mnohem víc než režie dřívější státní správy. Rozpočet na rok 1949 byl sděláván ještě podle potřeb staré organisace státní správy, ale po větší část roku jím hospodařily na přikázaných úsecích národní výbory, a potřeba na správní výdaje tím proti rozpočtu nevzrostla.

Velmi vysoké úspory se zatím jeví v t. zv. ostatních nákladech, které zahrnují valnou část funkčních státních výdajů. Ovšem právě tu bude ještě mnoho výdajů dodatečně vyúčtováno. K překročení v tomto úseku došlo u nákladu na státní dluh, jehož příčiny vysvětlím v rozboru vývoje státního dluhu.

V celku lze tedy říci, že na výdajové stránce nebude v roce 1949 podstatných úspor. Příznivý vývoj příjmů - a to v podstatě příjmů daňových - však postačil k vytvoření značného rozpočtového přebytku, který nám zejména vlivem všeobecné daně - tak jak bylo při jejím zavedení plánováno - vytvořil ze státní pokladny hlavního "financiéra" našeho národního podnikání.

Přesná výše rozpočtového přebytku bude stanovena až v závěrečném státním účtu. Avšak již dnes ji lze odhadnout do té míry, že bylo možno reservovat 20 miliard Kčs pro Fond znárodněného hospodářství na úpravu kmenového jmění našich národních podniků. (Potlesk.) Jsme si vědomi toho, že takto napravujeme finanční důsledky předúnorových a okupačních dob, ale jsme si vědomi i toho, že nám to umožňují nové formy práce, rostoucí produktivita práce našeho dělnictva, nová pracovní morálka a také nový poměr k národnímu majetku.

Pokud jde o státní dluh, považují za příznačné, že můžeme letos po prvé oddělit výklad o státním dluhu od výkladu o stavu státní pokladny. Až do roku 1948 bylo nejvýznačnějším rysem vývoje státního dluhu, že s pravidelností zákona narůstal o státní pokladní deficity, jejichž úhradu si stát mohl opatřovat jen dožadováním u peněžních ústavů. Náš sociální převrat způsobil převrat i ve vývoji státní pokladny a ten zase převrat ve vývoji státního dluhu: první rok pětiletky znamená konec zvyšování státního dluhu úvěrovými operacemi, opatřujícími prostředky ke krytí rozpočtových schodků. Ve správě státního dluhu se dnes soustřeďují už jen finanční důsledky hospodářského a politického dědictví naší minulosti a my se snažíme upravit je tak, aby byly co nejmenším břemenem našeho hospodářství a našeho pracujícího lidu.

Proto vám dnes nepodávám zprávu o novem zadlužování našeho státu, nýbrž o dvou aktech konsolidačního procesu v tomto zadlužení.

Prvním je oddlužení svazků lidové správy. Tím vyvozujeme logický důsledek ze splynutí hospodářství národních výborů s hospodářstvím státním. Převzetí dluhů lidové správy zvedá sumu našeho státního dluhu jen formálně, nepřinášejíc nové hospodářské zatížení. Dluhy, které přejímáme, zde již byly. Totéž platí o převzatých dluzích dvou zrušených fondů: Všeobecného fondu peněžních ústavů a Pomocného fondu peněžních ústavů na Slovensku.

Druhým aktem je t. zv. konečná úprava vnitřního státního dluhu, týkající se dluhu z doby před koncem roku 1945. Sjednocená státní půjčka nám nahradí nejrůznější dosavadní státní, zemské i městské půjčky a komunální dlužní úpisy v úhrnné sumě přes 81 miliard Kčs.

Ale státní dluh byl v roce 1949 i efektivně snížen, a to v oboru dluhu vnitřního i zahraničního. Na vnitřní dluh jsme splatili 1.305 milionů Kčs; na dluh zahraniční téměř miliardu Kčs, a to buď v hodnotě vyvezeného zboží nebo v devisách. Zde bych chtěl poznamenat, že plníme a budeme plnit svoje zahraniční závazky přesně a svědomitě, nikdo v zahraničí nám však nesmí zazlívat, že, pokud jde o dluhy sjednané našimi někdejšími kapitalisty, postupujeme jako svědomití hospodáři především svého vlastního lidu.

Tolik bych, paní a pánové, uvedl ve zkratce o vývoji státního hospodářství v prvním roce pětiletky. A nyní se obracím k tomu, čeho chceme dosáhnout v oboru státního rozpočtu a státního finančního hospodaření v roce 1950. Jak už vyplývá z části mého výkladu, kde jsem hovořil o funkci rozpočtu, díváme se na státní rozpočet jako na nástroj finančního plánování. Za tím účelem:

1. Chceme být dobrými hospodáři. Proto udržujeme rovnováhu svého finančního hospodářství a tím utvrzujeme svoji měnu. To je nezbytné s hlediska úspěchu hospodářského plánu a tedy úspěchu budování socialismu. Prakticky to znamená: zajišťujeme úhradu nákladů na svoje budovatelské úkoly kromě podnikové akumulace z vyšších výnosů všeobecné daně, jejíž sazby vsak nezvyšujeme, nýbrž s rostoucím obratem zboží na trhu snižujeme, a dále z vyšších výnosů zvláštní daně výdělkové. Chceme-li toho dosáhnout, pak ovšem každá koruna, která patří do státní pokladny, musí tam skutečně přijít. Pro naše dělníky a všechny zaměstnance v podnicích z toho vyplývají velmi odpovědné úkoly. Musí být doslova dobrými hospodáři na svých pracovištích, mají-li být náš rozpočet, tím finanční a celý hospodářský plán a tím vzestupná linie našeho životního standardu zabezpečeny. Dobrými hospodáři musí však být i zaměstnanci a funkcionáři veřejné správy, neboť hospodaří státními prostředky. Krajní šetrnost v používání finančních prostředků, šetrnost a svědomitost v nakládání veškerým veřejným a podnikovým majetkem, jsou podmínkami splnění plánu, podmínkami hospodářského rozvoje a lepší budoucnosti každého z nás. Nakonec se to, jsme-li hospodáři opravdu dobrými, obráží ve měně a přes kupní kapacitu měny v živobytí každého jedince.

2. Chceme přes státní rozpočet opatřovat prostředky na financování investic socialistického sektoru. To znamená přes státní rozpočet shromažďovat prostředky, tvořící socialistickou akumulaci, nezávislou na živelných zákonech někdejšího peněžního trhu. Tyto prostředky jsou kromě nashromážděných odpisů a odvedených zisků pevnou finanční základnou investic, procesu rozšířené reprodukce naší výroby. V tom je základní rozdíl marxistického a kapitalistického finančnictví. Proti loňskému roku to znamená další podstatné rozšíření funkce státního rozpočtu, protože loni jsme ještě počítali pouze s financováním investic veřejné správy a jejích podniků. Rozpočtem na rok 1950 činíme v tomto oboru další významný krok k socialismu.

3. Chceme zdokonalit všeobecnou daň jako nástroj kontroly oběhu zboží a řízení spotřeby a jako nástroj socialistické akumulace a tvorby cen. To znamená: v roce 1949 jsme všeobecnou daň technicky zvládli. Stala se páteří rozpočtových příjmů a již také počala vykonávat funkci regulátora spotřeby. Úpravou jejích sazeb usměrňujeme a postupně rozšiřujeme spotřební možnosti obyvatelstva a tvoříme přechod k volnému trhu. Všeobecná daň chová však v sobě i jiné možnosti. Může na příklad sloužit ke kontrole objemu plánované výroby. Ve své funkci nástroje socialistické akumulace působila tato daň celkem velmi dobře. Bude však třeba, abychom tento nástroj zjemnili a zpřesnili.

4. Chceme přispět na finančním poli ke zvýšení životní úrovně pracujících v intencích pětiletého plánu. To znamená: se vzrůstajícím objemem výroby statků určených pro domácí trh a se vzrůstající produktivitou práce a racionalisací všech služeb můžeme zvyšovat peněžní příjmy pracujících. Proto dojde v letošním roce k platové úpravě veřejných zaměstnanců, a příjmové úrovně zaměstnanců veřejných i podnikových budou navzájem přizpůsobeny. Proto vkládáme do státního rozpočtu i prostředky na věrnostní přídavek horníkům. Víme, že nevyrábíme pro výrobu, nýbrž pro blaho pracujících. Proto počítáme se značnými výdaji na rozšířené účely sociální a kulturní ve shodě s pětiletým plánem, zvláště na zlepšení bytových poměrů. Víme, že socialismus buduje štěstí všech - proto v sociálních a kulturních úkolech podporujeme především rozvoj spotřeby sociální, t. j. veřejná zařízení určená k společnému užitku pracujících.

5. Chceme všemi prostředky finanční politiky posilovat sektor socialistický a zatlačovat sektor kapitalistický. To znamená podporu všech úseků socialistického sektoru, podniků státních, národních, komunálních i družstevních, podporu družstevnictví vůbec, zvláště na vesnici, podporu všech mladých, zdravých výhonků socialismu, abych užil slov Leninových, podporu produktivity práce a zájmu o práci daňovými opatřeními, zejména reformou daně ze mzdy. Naopak se zase musíme dívat na státní rozpočet jako na třídní mocenský prostředek v boji se zbytky kapitalismu doma a s kapitalismem venku. Zde půjde o opatření hlavně daňová, jako o daň z bezpracných důchodů, daň dědickou a darovací, o kontrolu plnění finančních předpisů daňových a devisových a o správnou politiku úvěrovou.

6. Nakonec chceme nejen dodržet, ale překonat finanční plán. Státní rozpočet je rozhodující součástí finančního plánu, součástí přímo nabitou dynamikou plánu. Jako skutečné hospodaření roku 1949 předběhlo plánované výsledky, tak také pro rok 1950 chceme dosíci lepších výsledků než stanoví finanční plán. Rozšiřujeme státní rozpočet proti roku 1949 o další hospodářské obory, především do něj včleňujeme v plném rozsahu hospodářství národních výborů, dále národní pojištění a dotaci Fondu znárodněného hospodářství a připravujeme těsnější spojení národních podniků se státním rozpočtem.

Takové jsou úkoly státního rozpočtu na rok 1950. Těmito směry mají dílčí jeho složky a všichni, kdo rozpočet provádějí, působit ke zrychlení našeho růstu k socialismu.

Každý rozpočet každého státu nese pečeť hospodářských a sociálních poměrů, ze kterých rostl, pečeť cílů vládnoucí třídy státu. Rozhodující slova o tom, za jakými cíli jde vládnoucí třída našeho státu, byla pronesena v letošních únorových jubilejních dnech na zasedání Ústředního výboru komunistické strany Československa, kde byly s důsledností a odpovědností nikde v kapitalismu nevídanou diskutovány naše základní hospodářské a politické problémy a úkoly našeho dějinného údobí. Do rámce třídního boje, který vede náš lid v čele s dělnickou třídou a komunistickou stranou za přestavbu naší společnosti, za výstavbu socialismu, za urychlení této výstavby, patří i boj hospodářský a v jeho rámci - hospodaření podle rozpočtu. Státní rozpočet a předně jeho složka výdajová je výrazem politických cílů vládnoucí třídy; generální linii vládnoucí třídy našeho státu vytyčil IX. sjezd KSČ heslem výstavby socialismu v naší vlasti, zdůrazněným presidentem republiky v závěru jeho velkého státnického projevu na posledním zasedání Ústředního výboru KSČ.

V duchu této generální linie je sestaven i náš letošní rozpočet výstavby socialismu. Jeho nejvýraznější složkou jsou naše budovatelské investice. Ve svém rozpočtu počítáme s výdaji investičního charakteru kolem 48 miliard Kčs. Na výdaje sociální a zdravotní je počítáno 26,3 %, na účely kulturní 11,96 % a na účely hospodářské 32,07 %. Naproti tomu výdaje naší národní obrany činí pouze 9,09 % ze sumy správních výdajů.

Náš rozpočet má ovšem třídní charakter a my se tím netajíme. Počítáme na příklad se snížením výnosu daní, postihujících zisky soukromých podnikatelů, ale ne proto, že je chceme subvencovat cestou daňových slev, nýbrž poněvadž zbytky kapitalistického sektoru u nás mizí.