V minulých dvou letech vytvořili jsme řadu organisačních i technických příprav pro řádnou funkci úvěru: i když dosud nejsme spokojeni se vším, co jsme udělali, můžeme konstatovat, že nám již i data o úvěrech a o pohybech úvěrů u bank dávala možnost sledovat jak výrobní, tak cirkulační proces zboží. V pohybech úvěrových čísel se nám jevila jak výrobní, tak investiční činnost, stoupající intensitě odpovídal i pohyb úvěrových požadavků. Pohyb úvěrových stavů nám signalisoval, i při vší dosavadní kusosti praktikované peněžnické kontroly, na příklad, že se nám a kde hromadí zásoby zboží. Pohyb úvěrů na př. byl prvním popudem k tomu, že Státní úřad plánovací nařídil ke konci minulého roku podrobné inventury zásob našich národních podniků.

Z rozvrstvení úvěrů můžeme vyčísti již naprostou převahu socialistického sektoru v našem hospodářství. Naše peněžní ústavy nejsou již k tomu, aby podporovaly, jak se říkalo, soukromou iniciativu podnikatelskou. V tomto směru jsme jim už dávno dali příslušné direktivy. Můžeme konstatovat, že z celého rozsahu úvěrů poskytnutých bankami připadalo na podniky soukromé něco málo přes 1 % a že skoro všechna intensita úvěrové činnosti bank se soustředila na sektor socialistický, k němuž počítám i družstva a podniky komunální.

Komunální podnikání nám začalo vyrůstat v minulém a předminulém roce jako nová složka socialistického sektoru našeho hospodářství. Zákonný rámec pro komunální podnikání vyšel sice již v roce 1948 (zákon č. 199/48 Sb.), ke zřizování vlastních podniků docházelo však až v roce příštím, kdy byly obrysové předpisy zákona vyplněny vládním nařízením č. 10/1949 Sb. Je přirozené, že i tyto nové útvary zápasily s počátečními obtížemi technickými, organisačními a že tu byly i problémy finanční. Bylo snahou peněžnictví, aby jim i cestou úvěru ulehčilo vstup do života a ovšem zaručilo také příslušnou kontrolu.

Velkou péči věnujeme našim podnikům družstevním. Bude proto na místě dotknout se tu některých problémů družstevního podnikání, pokud souvisí s otázkami finančními. Již shora jsem se dotkl významu dobře vedeného provozního účetnictví pro finanční plán a jeho kontrolu. Musím říci, že právě v účetnictví a v účetnických pracích nám v družstevnictví překážejí namnoze nedodělky, skreslující jak účty družstev v peněžních ústavech, tak jejich finanční situaci. Projevuje se to zvlášť citelně v hospodářských družstvech skladištních a výrobních, s nimiž úzce souvisí i Ústředí pro hospodaření zemědělskými produkty. Proto jsme již loni zařídili, aby kvalifikovaní zaměstnanci bank, Ústřední rady družstev i peněžnictví lidového pomáhali těmto družstvům. Obzvláštní pozornost věnujeme ovšem Jednotným zemědělským družstvům. Jsme si vědomi jejich významu pro náš vývoj k socialismu a vynakládáme proto v rámci příslušejících nám možností vše k jejich podpoře. Naše Jednotná zemědělská družstva jsou v počátečním rozvoji a samozřejmě potřebují peněz. Mohu říci, že nejsou a nebudou brzděna nedostatkem finančních prostředků, poskytnutých řádnou úvěrovou cestou. K této řádné úvěrové cestě patří ovšem i příslušná opatření kontrolní. Jak jsem již řekl, dnešní kontrola je ovšem něčím zcela jiným, než bývala za vlády finančního kapitalismu. Kontrolujíce družstvo, sledujeme jeho prospěch a v něm prospěch státní i prospěch členů družstva. Není tedy třeba, aby se zakladatelé našich Jednotných zemědělských družstev obávali, že budou trpět nedostatkem potřebného úvěru. Proto také není třeba, aby bylo saháno - zvláště tam, kde funkcionáři národních výborů jsou totožní s funkcionáři Jednotných zemědělských družstev - k případnému přesunování výdajů při zakládání družstva na národní výbor, který pak ovšem nemůže vystačit se svým rozpočtem.

Naši zemědělci měli pro družstevnictví vždy veliký smysl, jak o tom svědčí i rozvoj družstevní myšlenky v jejich řadách, počínaje léty šedesátými, kdy vzniklo a rozvinulo se u nás hnutí záloženských kas, spojené se jménem dr Kampelíka. Proto si naši zemědělci musí být i dnes vědomi toho, že šťastná jejich budoucnost může vzejít jedině z jejich vlastní kolektivní, družstevní práce.

Naše peněžnictví se v roce 1949 dostalo na své vývojové cestě podstatně kupředu, a to jak ve funkci, tak v organisaci. Během roku 1949 jsme připravili poslední fázi organisace našeho znárodněného bankovnictví tak, že jsem mohl již začátkem roku 1950 předložit vládě návrh zákona o zřízení Státní banky československé jakožto ústředního orgánu pro věci měnové a vrcholného místa řídícího provozní úvěry, peněžnickou kontrolu a platební styk domácí i zahraniční. Po zřízení Státní banky československé, která vznikne jakožto docela nový útvar převzetím funkcí dosavadní Národní banky československé, živnostenské banky, Slovenské Tatra banky a Poštovní spořitelny, budeme mít ve své peněžní soustavě, tedy kromě této banky, již jenom Investiční banku a soustavu ústavů lidového peněžnictví.

Vedle peněžních ústavů máme i místo pro ústřední evidenci našeho státního majetku, representovaného národními podniky, Fond znárodněného hospodářství, ve kterém soustřeďujeme zisky, odpisy, úroky z kmenového jmění národních podniků a kterému je svěřena péče o vybavování národních podniků kmenovým jměním. V tomto fondu, jehož agendu vede Investiční banka, se sbíhá majetková evidence celého našeho národního podnikání. Práce Fondu znárodněného hospodářství v prvním roce jeho existence měla ještě mnoho znaků provisornosti, především nebylo v roce 1949 možno sestavit jeho rozpočet, protože jsme ještě neměli celostátní finanční plán. Na rok 1950 je však jeho rozpočet už součástí finančního plánu našeho hospodářství.

Zřízením Státní banky československé dovršíme vývoj našeho peněžnictví, narýsovaný Košickým programem a sledovaný neústupně od prvních dnů pokvětnových. Cesta, kterou jsme tu ušli, nebyla jednoduchá ani lehká. Byly doby, kdy jsme musili odmítat překotné a nerozmyšlené návrhy na fuse všech bank do jednoho ústavu, a byly doby, kdy jsme houževnatě bojovali o uskutečnění fusí aspoň na dvě provozní banky. Hovořil zde o tom loni můj předchůdce ministr dr Dolanský, když předkládal rozpočet na rok 1949. Je nám jasno, že všichni, kdož otevřeně či zakrytě sabotovali naše úsilí o sjednocení peněžních ústavů, byli vedeni snahou, zachránit před pracujícím lidem právě banky a udržet je jako baštu finančního kapitálu. Odtud pramenila jejich vytrvalost a zarytost. Můžeme říci, že zbytky naší buržoasie a její pomahači pozbývali dechu, když jsme je vyhnali z bank, ale i kořenů zbaveni nepřestávali myslit na znovuobsazení těchto posic, a až po únorovém vítězství jsme byli s to dokončit předposlední krok ke sjednocení bank. Zřízením Státní banky československé dokončíme tedy likvidaci posledních stop někdejší finančně-kapitalistické éry v našem peněžnictví, zahlazujíce je natrvalo i co do jmen.

Úkoly sobě přikázané bude plnit Státní banka nejen centrálou, ale i sítí svých poboček. Do jejího rámce řadím i lidové peněžnictví, které bude čím dále tím úžeji vázáno na spolupráci s našimi jedinými dvěma bankami: se Státní bankou a s bankou Investiční. Zřízení Státní banky nás tedy neodvádí od živého zájmu o funkci i organisaci našeho lidového peněžnictví; naopak: Státní banka bude intensivně spolupracovat s ústavy lidového peněžnictví, které zasahují svojí sítí až do nejmenších městeček a obcí. Využitím této sítě chceme přispět i k hospodárnosti provozu Státní banky.

Soustavu našeho peněžnictví doplňují pojišťovny; i zde jsme dospěli k podstatnému zjednodušení. Znárodněním vytvořených pět pojišťoven bylo po únoru sloučeno v jedinou Československou pojišťovnu. V minulém roce jsme stáli před provedením decentralisace pojišťovací služby a před jejím přizpůsobením krajské organisaci veřejné správy. Dnes jsme před zjednodušením celé pojistné agendy a před úkolem snížit tu co nejdalekosáhleji všechny administrativní náklady. Stále zřetelněji vidíme, že vlastní váha pojišťování se bude v budoucnu přesunovat čím dále tím více na zábranu škodám a bude se odklánět od pojištění náhradového. Postup socialismu v našem životě ovlivní všechno naše pojištění, ale asi nejsilněji pojištění životní, které stejně již dnes stagnuje především vlivem pojištění národního. Nejvlastnější problematikou bude u nás pojištění národních podniků, jež chceme během letošního roku definitivně vyřešit.

Jak vidíme ze stručného nárysu, který jsem si vám, paní a pánové, dovolil předložit, předělali jsme své peněžnické ústrojí, zděděné po buržoasii, od základů tak, že již nemá co dělat s někdejší aparaturou finančního kapitalismu. Nemáme již tedy v tomto směru dědictví po buržoasii.

K obdobnému závěru docházíme ostatně, zhodnocujíce i vývoj v úseku finanční správy, kde jsme se po únoru musili rovněž vypořádat s pozůstatky, jež nám zanechalo období finančního kapitalismu.

Po únoru jsme od základu přetvořili někdejší státní aparát buržoasie a vytváříme opravdu nový státní aparát, vykonávající vůli lidu. Stát se stává mocenským nástrojem, kterým si náš pracující lid razí cestu k socialismu.

Zákonem socialismu je plánování, kterým chceme řídit celý svůj hospodářský rozvoj. V rámci hospodářského plánu, zahrnujícího finanční stránku našeho hospodářství (finanční plán), došli jsme k nové funkci státního rozpočtu. Základní zásady státního rozpočtu, sestavovaného v údobí plánování, formuloval zde před rokem ministr dr Dolanský. Tenkrát prohlásil mimo jiné, že "hlavní funkcí socialistického rozpočtu je plánovité rozdělování společenského produktu, národního důchodu a tím také materiálových zdrojů země".

Jak toho socialistický rozpočet dosahuje? Prostřednictvím zisků socialistických podniků, daní a po příp. výpůjčkami z úspor obyvatelstva soustřeďuje finanční prostředky z celého národního hospodářství a rozděluje je pak plánovitě do všech oblastí státního života; používá jich nejen na financování společenské nadstavby, ale i uvnitř oblasti výroby i cirkulace zboží. Tak zabezpečuje rovnováhu bilance příjmů a výdajů obyvatelstva tím, že zajišťuje, aby se příjmy obyvatelstva po odečtení daní a úspor rovnaly úhrnu spotřebního zboží na trhu, jak dovodil ministr dr Dolanský; jinými slovy: socialistický rozpočet zajišťuje rovnováhu mezi kupní silou obyvatelstva v běžných důchodů a mezi množstvím dosažitelného zboží na trhu a udržuje tedy stabilitu měny.

A jak jsme uskutečňovali tato hlediska v r. 1949? Na tom, i na úkolech, které si klademe pro rok 1950, budeme s to si ujasnit, jak se postupně přibližujeme k zásadám socialistického rozpočtu.

Funkce státního rozpočtu na rok 1949 byla ještě omezena jen na okruh veřejné správy a státních podniků. Ale úhradu celých investic tohoto sektoru jsme již tenkrát zařadili do rozpočtu a zároveň jsme si dali za cíl dosáhnout rozpočtové rovnováhy. Ve všeobecné dani jsme pak vytvořili mocný nástroj socialistické akumulace. Zaměřili jsme celý rozpočet třídně. Těmito rysy projevoval již státní rozpočet na rok 1949 jasně rysy socialistické.

Rozpočet naší republiky na rok 1949 byl prvním vyrovnaným rozpočtem poválečným; jeho rovnováha byla záměrná, nutná a reálná.

Byl vyrovnaný přesto, že jeho objem vzrostl novými úkoly. Toto zvýšení však nevyplynulo ze žádných inflačních prvků, nýbrž naopak rozbor rozpočtu nám jasně ukazuje konsolidační a rozvojové rysy našeho národního hospodářství; byly do něj zařazeny výdaje, které dříve běžely mimo rozpočet, značně stouply výdaje na investice, které jsou osou pětiletého plánu, dále výdaje kulturní a sociální. V důsledku rozpočtové rovnováhy zmizel již tenkrát definitivně stát z našeho peněžního trhu jako uchazeč o úvěr.

Jak jsme plnili úkoly, které jsme si dali rozpočtem na rok 1949? Řekl jsem, že jsme v roce 1949 chtěli dosáhnout rozpočtové rovnováhy a že jsme veřejné investice chtěli uhrazovat výhradně ze státního rozpočtu, bez použití úvěrů. Těchto cílů jsme také dosáhli, ba dospěli jsme ještě dále, protože konsolidace našeho hospodářství, dík únorovému vítězství a nadšenému budovatelskému úsilí milionů našich pracujících učinila v roce 1949 větší pokroky, než jsme na počátku roku čekali. Je to vidno předně z pokladních výsledků roku 1949.

Den 1. ledna 1949 znamená pro naše finanční hospodářství začátek nového vývojového období. Zatím co státní pokladna až do konce roku 1948 zápasila se schodky přechodné i trvalé povahy, je vystřídána po 1. lednu 1949 vratkost jejího stavu stabilitou. Nejde tu jen o stálou dostačující reservu finančních prostředků; vlivem trvalých příjmů počíná státní pokladna vykonávat funkci opravdového střediska socialistické akumulace. Tímto novým vývojem státní pokladny mizí z našeho hospodářství jeden z hlavních pozůstatků finančního kapitalismu, totiž závislost státní pokladny na bankovním úvěru a na finančních kapitalistech. V roce 1949 státní pokladna nejen neodčerpala z peněžního trhu ani korunu, ale naopak stala se sama zdrojem prostředků pro financování našeho národního hospodářství a prvním "bankéřem" ve státě.

Vzrůst státních hotovostí z nepatrné výchozí částky na mnohamiliardový stav koncem roku byl způsoben velmi příznivým vývojem pokladních příjmů. Dalším důkazem síly našeho hospodářství je okolnost, že akumulace finančních prostředků probíhá od počátku roku 1949 nejen u Ústřední státní pokladny v Praze, ale také u Slovenské státní pokladny v Bratislavě. Slovensko vyrovnává i zde krok s českými zeměmi. Počínajíc prvním rokem pětiletky je Slovensko již s to hradit úkoly, které mu ukládá rozpočet, z vlastní akumulace.

Vývoj státních financí v roce 1949 měl ovšem některé mimořádně příznivé podmínky, ale i průběh prvních měsíců roku 1950 potvrzuje příznivý vývoj našeho hospodářství.

Přihlédněme k jednotlivým složkám vývoje státních financí v roce 1949. Především k všeobecné dani. Všeobecná daň se stala páteří našich státních příjmů. Z celkového úhrnu státem vybíraných daní a dávek činila v roce 1949 57 %. Preliminovaná částka byla skutečným vývojem daleko předstižena. Tato daň odstranila zároveň čtvrtletní kolísavý rytmus našich daňových státních příjmů, který charakterisoval dřívější daň z obratu a jejím vlivem i celkový dřívější daňový výnos. Zásluhou všeobecné daně má státní pokladna nyní zajištěn celkem ustálený a plynulý měsíční příjem. Všeobecná daň má lví podíl na upevnění státního hospodářství, odčerpala značné částky z bloku thesaurovaných peněz a pomáhala lámat vaz černému trhu. Umožnila nám otevřít bez hospodářských poruch volný trh, udržet jej a postupně rozšiřovat; pomocí této daně můžeme regulovat spotřebu obyvatelstva úměrně vzrůstu množství spotřebních statků dodávaných na trh a tím zaručovat kupní kapacitu a pevnost naší měny. Nedostali jsme se však dosud k tomu, aby nám všeobecná daň sloužila ke kontrole plánu, jako je tomu v SSSR. Největší z kladů, který nám přinesla tato daň a s ní rok 1949, však je, že bylo prokázáno faktickým vývojem, že budeme mít v této dani pružný a životný nástroj nejen k řízení spotřeby, ale i k soustřeďování národních úspor přímo v ruce státu. Jestliže se v kapitalismu masy nadhodnoty soustřeďuji na kontech kapitalistů v bankách mimo dosah dělnické třídy, soustřeďujeme my valnou část národního nadproduktu cestou všeobecné daně na kontě státu ovládaného dělnickou třídou. (Potlesk.) Vedle této společenské akumulace mají soukromé úsporné vklady u peněžních ústavů důležitý význam doplňkový. Lidové spoření zůstává pro nás i nadále důležitou složkou předpokladů našeho hospodářského rozvoje - právě tak, jako zas naopak správné hospodaření našeho státu, který podle zákona převzal ručení za vklady v peněžních ústavech, zajišťuje vkladatelům v peněžních ústavech jistotu jejich vkladů.

V roce 1949 jsme ještě přijali i značné částky na doznívajících daních, zrušených zákonem o dani všeobecné.

Po všeobecné dani je druhou markantní složkou státních finančních příjmů výnos zvláštní daně výdělkové. Z důvodů daných peněžní kontrolou uložili jsme v létě 1949 národním podnikům průmyslu a výživy, aby odvedly reservy na zvláštní daň výdělkovou za berní leta 1948 a 1949, třebas daň na ně nebyla dosud vyměřena. Poněvadž rozpočet počítal jen s platbami na daň vyměřenou, došlo tu k několikanásobnému překročení rozpočtového výnosu této daně. I tato skutečnost je typická pro naše hospodářství. Konstatuji, že dnes už neexistují potíže s podniky, pokud se týče daní, že kromě snad někde v rámci zbytků kapitalistického sektoru nemáme už co dělat s rozsáhlými daňovými defraudacemi éry finančního kapitalismu a že zvláštní daň výdělková, placená hlavně naším národním podnikáním, je po všeobecné dani předním pilířem státních příjmů. (Potlesk.)

Ve vývoji daně ze mzdy se obráží začleňování stále většího počtu pracovních sil do výrobního procesu a zvětšování výroby, přeřazování osob dosud samostatně výdělečně činných mezi zaměstnance a konečně také lepšící se pracovní výkon. V celoročním úhrnu skutečný vynos této daně mírně překročil rozpočtový preliminář.

Z ostatních přímých daní měla v roce 1949 klesající tendenci daň živnostenská, což je přirozeným důsledkem zmenšování malovýrobního hospodářského sektoru. Daň zemědělská splnila svoje třídní poslání, postihujíc venkovské boháče a ulevujíc drobnému rolnictvu.

Poplatky, ač ochuzené o dopravní daně železniční, které přešly do všeobecné daně, poskytovaly dobrý výnos, a to zásluhou odvodu poplatkového ekvivalentu za leta 1947, 1948 a za I. pololetí 1949, a to především národními podniky. Jak známo, poplatkový ekvivalent byl od II. pololetí 1949 zrušen.

Ze státních monopolů vykazuje nejlepší výsledky Čs. tabákový monopol, který téměř dodrží svůj rozpočtový odvod. Rád bych vyzvedl okolnost, že jeho vývoj je znatelně lepší na Slovensku, než v českých zemích. O užitečnosti kouření by se mohlo zajisté diskutovat, ale faktem je, že i tabák je do určité míry dobrým ukazatelem spotřební kapacity obyvatelstva. Jestliže se dnes na Slovensku více kouří, je to příznak vzrůstající spotřební síly a tedy i blahobytu. Je také pozoruhodné, že se na Slovensku přechází od laciných dýmkových tabáků k cigaretám, a to i dražším.