Předseda dr John.

Místopředsedové Hodinová-Spurná, Komzala, dr Polanský, Richter, V. David, Žiak.

Členové vlády: předseda vlády Zápotocký; náměstkové předsedy vlády Široký, dr Ševčík; ministr-předseda Státního úřadu plánovacího dr Dolanský, ministři dr Clementis, arm. gen. Svoboda, dr Gregor, Nosek, Kabeš, dr Nejedlý, dr Čepička, Kopecký, Kliment, Ďuriš, Krajčír, Petr, dr inž. Šlechta, dr Neuman, Plojhar, inž. Jankovcová, dr Šrobár.

Předseda NÚKÚ dr Friedmann.

224 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: gen. tajemník NS Kováčik; jeho náměstkové dr Ramajzl, dr Rattinger.

Předseda (zvoní): Zahajuji 42. schůzi Národního shromáždění.

Paní a pánové,

dnes se dožívá 60let náměstek předsedy Rady ministrů Svazu sovětských socialistických republik - Vjačeslav Michajlovič Molotov. (Shromáždění povstává. - Hlučný, dlouho trvající potlesk. - Shromáždění opět usedá.)

Dovolte mi proto, abych při zahájení dnešní schůze vzpomněl tohoto dávného a upřímného přítele našeho lidu, jeho nehynoucích zásluh o svobodu naší vlasti. Mohu zajisté jménem celého našeho Národního shromáždění vyjádřiti nejsrdečnější blahopřání Vjačeslavu Michajloviči Molotovovi, tomuto velkému bojovníku za blaho a štěstí sovětských národů, za práva všech pracujících a za trvalý mír na celém světě.

Sděluji, že došel dopis pana předsedy vlády ze dne 7. března 1950, jímž oznamuje, že pan president republiky prohlásil rozhodnutím ze dne 6. března 1950 zasedání Národního shromáždění za skončené dnem 9. března 1950.

Dále došel dopis pana předsedy vlády ze dne 7. března 1950, kterým oznamuje, že pan president republiky svolal rozhodnutím ze dne 6. března 1950 Národní shromáždění k jarnímu zasedání do Prahy na den 9. března 1950.

Podle denního pořadu usneseného užším předsednictvem Národního shromáždění, který byl již členům Národního shromáždění rozeslán, je na pořadu dnešní schůze.

Výklad ministra financí Jaroslava Kabeše o státním rozpočtu na rok 1950.

Užší předsednictvo Národního shromáždění se dále usneslo, aby byly projednávány ještě tyto další body:

2. Zpráva výborů hospodářského, ústavně-právního a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 432) o Státní bance československé (tisk 434).

3. Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 430) o zrušení osidlovacích úřadů (tisk 435).

4. Zpráva výboru sociálně-politického a zdravotnického a výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 431), kterým se mění a doplňuje zákon o uznání nároků získaných u cizozemských nositelů sociálního pojištění (tisk 436).

Jsou nějaké námitky proti tomuto pořadu? (Nebyly.)

Námitek není.

Podle § 24 odst. 1 jedn. řádu rozhodne Národní shromáždění o pořadu prostým hlasováním bez rozpravy. Dám tedy hlasovat.

Kdo souhlasí s navrženým pořadem dnešní schůze, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Navržený pořad je tedy schválen.

Přistoupíme k projednání prvého bodu pořadu, jímž je

1. Výklad ministra financí Jaroslava Kabeše o státním rozpočtu na rok 1950.

Prosím pana ministra, aby se ujal slova.

Ministr Kabeš (uvítán potleskem): Paní a pánové!

Již rozpočet na rok 1949, kterým jsme zahájili svoji první pětiletku, byl nám předložen až po začátku roku s odůvodněním, že je tak vyžadováno jeho povahou, funkcí a i skladbou.

Výroba i cirkulace zboží jsou v socialistickém hospodářství organisovány a vyjadřovány celostátním hospodářským pánem, jehož výrazem v jednotkách peněžních je plán finanční. Poněvadž státní rozpočet je součástí státního finančního plánu, odvozuje od něho svoji náplň i svoje časové termíny. Přistupujeme-li tedy letos k projednání rozpočtu ve třetím měsíci rozpočtového období, kdy jsou již známy podrobnosti hospodářského plánu, vyjadřuje to skutečnost, že opíráme svoje rozpočtování o hospodářský plán a že státní rozpočet vyrůstá z hospodářského plánu.

Rok letošní je druhým rokem naší prvé pětky a jeho rozpočet vychází z výsledků u 1949 i z politických a hospodářských předpokladů, které jsme vytvořili v tomto roce, ve kterém jednotlivé složky našeho plánovacího i finančního systému již zaujaly svá místa a začínají fungovat ve smyslu svého určení.

Letošní státní rozpočet se dotýká již širší oblasti našeho hospodaření, než tomu bylo u rozpočtů dřívějších. Ovlivňuje především naše národní podnikání a je sám zase naopak zpětně ovlivňován. Tato šíře okruhu naší pozornosti i odpovědnosti, šíře, do které proniká státní rozpočet a vykonává v ní vliv a z níž zase naopak je sám ovlivňován, je ono nové, s čím se nesetkáme v žádném rozpočtu kapitalismu, kde stát i jeho rozpočet jsou vždy nástroji třídního panství vykořisťovatelů a nejsou nikdy výrazem politické a hospodářské vůle celku pracujícího lidu. I náš rozpočet je rozpočtem třídním a vyjadřuje vládu třídy, ale vládu třídy pracujících, která používá znárodněných výrobních prostředků ke zvyšování blahobytu všech. Naším rozpočtem ukládá náš pracující lid sobě samému, jak hospodařit s výsledky vlastní práce a úsilí.

Na IX. sjezdu KSČ postavil náš president Klement Gottwald v řadě odpovědí na otázku, co musíme hlavně dělat, abychom se dostali vpřed na cestě k socialismu, na první místo úkol: "Ve všech oborech našeho národního hospodářství plnit a splnit pětiletý hospodářský plán, a to nejen kvantitativně, nýbrž také kvalitativně."

Tento úkol, ze kterého vyplývají všechny ostatní, nám klade i nejhlavnější otázky:

1. Co jsme vykonali ke splnění svých úkolů, daných nám pětiletým plánem, v roce 1949?

2. Jak chceme plnit tyto úkoly v roce 1950?

Všechny naše úkoly se nám promítají do plánování finančního, které jsme ve výstavbě socialistického řádu připojovali k plánování hospodářskému postupně. Odpovídaje tehdejšímu stupni našeho vývoje, záležel náš dvouletý budovatelský plán především ve stanovení úkolů pro proces výrobní. K plánování finančnímu se dostáváme až ve druhém roce pětiletky. Nástrojem tohoto finančního plánování je peněžní jednotka, která se však v této své funkci může uplatňovat až po splnění určitých technických předpokladů. V první řadě tu jde o obecné zavedení a řádné vedení účetnictví jak finančního, tak provozního, jež je základem pořádku a předpokladem možnosti sledovat proces výroby i cirkulace zboží. Vybudování provozního účetnictví jsme věnovali značnou pozornost a k pomoci na této věci jsme přibrali i naše peněžnictví. Svého času jsem vyjádřil náš zájem na účetnictví zásadou, že nemůžeme povolit úvěr tam, kde účetnictví není v pořádku, a tuto zásadu budeme dodržovat i nadále.

Z dalších závažných pomocných složek finančního plánování je v roce 1949 zavedený systém hospodářských smluv, kterými si podniky vzájemně stanoví pevné a závazné podmínky pro odběr i dodávku zboží. S těmito smlouvami se pojí i potřeba zavést pevné přejímací ceny, aby jak smlouvy, tak finanční plán měly pevný základ a mohly tak plnit svůj úkol kontrolora pohybu zboží. Mezi technické předpoklady finančního plánování a kontroly patří i stanovení kmenového jmění národním podnikům a odčerpání všech zdrojů samofinancování. Provedením těchto dvou předpokladů dosáhneme finančního pořádku v našem podnikání, postavíme podniky na srovnatelnou základnu a umožníme porovnávání jejich hospodářských výsledků. Tyto předpoklady, nutné pro řádnou funkci finančního plánu, jsme vytvářeli po etapách loni a budeme v této práci soustavně pokračovat i letos.

I když jsme loni ještě neměli finančních plánů, projevovalo se naše plánované výrobní úsilí v oblasti peněz a měny, jež jsou nástroji finančního plánování a kontroly plánu. Ve svém letošním novoročním projevu poukázal president republiky Klement Gottwald na důležitou a pro naše hospodářství příznačnou skutečnost, že nám konečný stav oběživa v roce 1949 po prvé od osvobození klesl.

V lednu 1949 jsme zahajovali první rok své pětiletky. Hodnota obíhajících platidel překračovala tenkrát 75,6 miliard Kčs. Vlivem všeobecné daně, kterou jsme zavedli od 1. ledna, klesal zprvu objem oběživa až na sumu 67,7 miliard, a od června i při odčerpávání volným trhem mírně stoupal až do listopadu, kdy dostoupil částky 71,1 miliardy. V prosinci jsme však opět, a to po prvé od roku 1945, zaznamenali pokles oběživa, a to až na 70,1 miliardy k 31. prosinci 1949. Za tento rok kleslo tedy oběživo o 5,5 miliardy Kčs. Je to po prvé od měnové reformy, po níž nám oběživo soustavně narůstalo, že na sklonku roku vykazujeme stav oběživa nižší než na jeho počátku. Touto skutečností, které si právem povšiml president republiky, se projevuje zdravý vývoj našeho hospodářství, jak to potvrzují i čísla o plnění plánu v prvním roce naší pětiletky.

Mluvíce o oběživu a měně, obracíme nutně svoji pozornost k výrobě. Souvislost mezi měnou a našimi úspěchy ve výrobě je přímá. Naše měna je a bude taková, jak budeme vyrábět. Již jsem podotkl, že míru výrobních úspěchů našeho hospodářství můžeme měřit na známých výrobních číslech za rok 1949. Výsledků, které tato čísla vyjadřují, mohlo být dosaženo jen proto, že ve svých podnicích již pracujeme ve formách, které odpovídají historickému údobí vlády pracujícího lidu, proti kterému již nestojí výrobní prostředky jakožto vlastnictví vykořisťovatelů, ale jako jeho vlastní výrobní prostředky. Mezi našimi dělníky se stále více prohlubují socialistické formy práce: soutěžení, hnutí zlepšovatelů, údernictví - a roste mohutnost veliké iniciativy rodícího se nového socialistického člověka. V této souvislosti bych rád připomněl naše horníky, kteří docílili loni, že v letních měsících nedošlo k obvyklému poklesu uhelné těžby.

Podle výsledků hlavních výrobních oborů jsou základy, na kterých stavíme svoji socialistickou budoucnost, pevné. A stejně pevná je i povaha naší měny, opírající se právě o tyto výrobní výsledky. Naše koruna je podložena především výrobním systémem, ovládaným uvědomělým pracujícím lidem, který tvoří masy zboží potřebného k životu i k dalšímu hospodářskému rozvoji. Reálná náplň našich peněz je v rukou pracujících, ne už v rukou bankéřů a bursiánů. Jak solidní je tato náplň, ukázalo se loni při devalvaci angl. libry i řady dalších tak zv. tvrdých měn. Kursové pohyby, ve kterých tyto měny ztratily třetinu své hodnoty, nepohnuly naší korunou.

A jak pevná je podstata měny, opřené o úsilí svobodně pracujícího lidu, ukazuje i zhodnocení rublu, spojené se současným dalekosáhlým snížením cen a tím i se zvýšením životní úrovně pracujících, které bylo provedeno od 1. března t. r. ve Svazu sovětských socialistických republik. (Potlesk.) Opatření sovětské vlády je výsledkem obrovského rozmachu produktivity práce sovětského pracujícího lidu v posledních letech a vyjadřuje i nezdolatelnost socialismu, který, aby dal výraz stále stoupající kupní síle rublu, stanoví jeho mezinárodní relaci poměrem přímo ke zlatu a opouští relaci k dolaru, protože dolar v důsledku vnitřní krise kapitalismu ztrácí svoji stabilitu a přestává být obecně uznávanou, téměř monopolní směnnou hodnotou v mezinárodních platebních stycích. Jak vidíme, projevuje se socialistická oblast dnešního světa a světového hospodářství jako oblast konsolidace, rozmachu a pokroku. Jsme šťastni, že jsme i činnými účastníky toho. Z oblastí organisovaných na principech kapitalismu přicházejí naopak poruchy v hospodářských stycích i poruchy měnové - mezi něž nesporně patří i devalvace - a my počítáme ve svých obchodních stycích, které pěstujeme s celým světem, i s těmito poruchami. Musím říci, že tam, kde se tyto poruchy vyskytují, nemáme vždy co dělat jen s jevy hospodářskými. Narážíme tu i na přímé zásahy odpovědných míst, jevící se na příklad v tom, že nejsou udělovány vývozní licence na zboží, které jsme dávno a včas zaplatili. Leč i tak se prosazujeme na světových trzích. V našem zahraničním obchodě jsou ovšem aktivní složkou styky s našimi spojenci, především se Sovětským svazem; pasivita vyplývá ze styků s kapitalistickými zeměmi, kde, jak jsem řekl, nezápasíme jen s překonáváním obchodní konkurence. Avšak i s takovýmito potížemi se dovedeme vyrovnávat, protože potřeba vzájemné výměny zboží mezi námi i kapitalistickými státy je pro ně alespoň stejně žádoucí jako pro nás. Páteří našeho hospodářství a zahraničního styku je ovšem náš styk se Sovětským svazem a lidovými demokraciemi. V jeho rozvoji a v jeho prohloubení i cestou přestavby a výstavby naší výroby je náš bezprostřední, možno říci, národní úkol. l splňováním tohoto úkolu budeme stavět svoji měnu na nejpevnější základy, odpoutávajíce se od vlivů živelných procesů krise, která lomcuje kapitalistickým světem. Musíme si být také neustále vědomi toho, že plán platební bilance je sklouben s celým naším hospodářským plánem a že jedině splňováním vývozního plánu si opatřujeme prostředky na dovoz. Musíme proto pracovat ve výrobě co nejkvalitněji a hospodařit co nejúsporněji s devisami při všech příležitostech, začínaje cestami do ciziny a konče co nejobezřetnějším používáním zboží, které jsme devisami platili.

Zdravý proces našeho hospodářského vývoje z roku 1949 a průběh ozdravování naší měny projevil se loni i v tom, že jsme mohli koncem roku provést tak dalekosáhlá uvolnění trhu spotřebního zboží, jako jsme provedli. A jak to, že jsme byli s to přikročit k této akci, která každého očividně přesvědčuje o rostoucí vnitřní pevnosti naší koruny, za kterou čím dále tím více a lépe kupujeme? Jen proto, že naše dělnická třída vyrobila tak obrovské zásoby zboží, jen proto, že máme i přes dětské nemoci a nehotovost již poměrně dobře fungující socialistický distribuční aparát.

Aby naše socialistické podnikání mohlo splňovat své úkoly, musí být dobře organisováno, a proto jsme provedli přestavbu svých národních podniků a zahájili v roce 1949 i práce na určování jejich kmenového jmění. Během uplynulého roku jsme provedli stanovení kmenových jmění k 1. lednu 1948 u podniků znárodněných podle dekretů z roku 1945. Během roku letošního chceme být hotovi se stanovením kmenových jmění k 1. lednu 1950, a to pravděpodobně již na dokonalejších principech, než jsme si mohli dovolit v roce 1948, kdy byl vypracován zákon č. 51 o úpravě finančních poměrů některých národních podniků průmyslových a potravinářských.

Kmenové jmění zaručuje národním podnikům prostředky na investice a část prostředků provozních. Částí provozních prostředků jsou a budou naše národní podniky vázány na bankovní úvěr, který patří k účinným nástrojům peněžnické kontroly. Proto budeme přihlížet, stanovíce jejich kmenové jmění, k tomu, aby národní podniky nebyly vybavovány přemírou prostředků vlastních a tak zbavovány tlaku na zrychlování cirkulace zboží, na mobilisaci vnitřních reserv a na hospodárné využívání peněžních prostředků, tlaku, který vykonává v plánovaném hospodářství bankovní úvěr a banka, která úvěr poskytuje. Úvěr, se kterým pracují naše národní podniky, se liší ovšem diametrálně od úvěru kapitalistického právě tak, jako se liší naše bankovnictví od institucí finančně-kapitalistických. Nám je i úvěr, nám jsou i banky nástrojem plánu. Banka nepůjčuje už národnímu podniku proto, aby na úvěru vydělávala, už neexistuje u nás to, čemu jsme říkali úvěrová akvisice. Banka poskytuje národnímu podniku úvěr proto, aby mu dala k disposici nutné předpoklady pro plnění plánu, a je přirozené, že i proto, aby plnění tohoto úkolu podniku kontrolovala právě prostřednictvím úvěru a koloběhu peněz. Jen řádné dodržování plánovaných úkolů určených podniku je kriteriem oprávněnosti a trvání úvěru. Proto se pozornost banky, která úvěr poskytuje, přesunuje z někdejších požadavků "bonity", "zaručenosti" a hlavně "výnosnosti" úvěru na požadavek, aby uvěřených peněz bylo použito na plnění plánovaných úkolů, ke kterým byly podniku svěřeny. Plnění plánu je v naší soustavě bance hlavní zárukou za návratnost peněz podniku půjčených, banka se tedy musí o tuto návratnost starat, a starajíc se o ni, kontroluje výrobní nebo cirkulační proces zboží, po jehož skončení se zboží, transformované do formy peněz, má vrátit do pokladny banky. Toto je v podstatě smysl t. zv. kontroly korunou.