Podpredseda Valo: Pristúpime k hlasovaniu.
Pretože niet pozmeňovacích návrhov,
dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy
výborovej. (Námietky neboly.)
Námietok niet.
Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona vo
znení zprávy výborovej, nech zdvihne ruku!
(Deje sa.)
To je väčšina. Tým Národné
shromaždenie prijalo túto osnovu zákona
podľa zprávy výborovej.
Tým je vybavený 3. bod poriadku.
Budeme rokovať o štvrtom bode poriadku, ktorým
je
4. Zpráva výborov zemedelského a rozpočtového
k vládnemu návrhu zákona (tlač 412)
o štátnej podpore pri živelných pohromách
(tlač 423).
Zpravodajcom je posl. Pešák. Dávam mu
slovo.
Zpravodaj posl. Pešák: Pane předsedo,
paní a pánové!
Zemědělský výbor projednal ve schůzi
dne 8. února 1950 vládní návrh zákona
tisk 412 o státní podpoře při živelních
pohromách. Tento návrh zákona stanoví,
že osobám, které byly postiženy škodami,
způsobenými živelní pohromou na zemědělském
majetku, může být poskytnuta podpora ze státních
prostředků, a to zejména tehdy, jestliže
v důsledku těchto škod bylo ohroženo plnění
jednotného hospodářského plánu.
Podpora může být poskytnuta v případech
hodných zvláštního zřetele i
tehdy, když nejde o zemědělský majetek.
Prostředky na udílení těchto podpor
budou zajištěny ve státním rozpočtu.
§ 3 stanoví, že o poskytování podpor
rozhoduje okresní národní výbor za
součinnosti krajských a místních národních
výborů. Vrchní dohled nad poskytováním
podpor a řízením podpůrných
akcí přísluší při živelních
pohromách na zemědělském majetku ministerstvu
zemědělství, při živelních
pohromách na jiném než zemědělském
majetku ministerstvu vnitra.
Jakmile zákon vejde v platnost, započne likvidace
dosavadních živelních fondů, které
jsou v Brně a Bratislavě. Oba tyto fondy mají
samostatnou právnickou osobnost. Živelní fond
v Brně stejně jako zvláštní živelní
fond v Bratislavě tvoří dvě účelová
jmění, odděleně spravovaná
a účtovaná, z nichž jedno je určeno
k poskytování podpor, druhé k poskytování
náhrad pozemkové daně při živelních
pohromách. Dotace živelních fondů byla
upravována tak, že tvořila zvláštní
přirážku ve výši 12 % pozemkové
daně vybírané od držitelů půdy,
která byla od r. 1945 v zemích českých
inkamerována. Náhradový příděl
na tuto přirážku činil v r. 1948 v zemích
českých 6,240.000 Kčs, na Slovensku v r.
1949 1,900.000 Kčs. Ten však již podle zákona
čís. 205/1948 odpadl. Další prostředky
pro účely podpor se opatřují státním
příspěvkem, který v českých
zemích činil v r. 1949 4,700.000 Kčs, na
Slovensku 2,280.000 Kčs.
Prostředky fondu, určené k poskytování
náhrad pozemkové daně, tvoří
jednak příspěvek obcí ve výši
10 % pozemkové daně předepsané v obci
z veškeré půdy kromě lesů, jednak
státní příspěvek ve výši
30 % zvláštního příspěvku.
Podle § 105 odst. 2 zákona o přímých
daních činí tato dotace v zemích českých
v r. 1949 7,730.000 Kčs, na Slovensku 1,689.000 Kčs.
Zdroje živelních fondů se podstatně
snížily po zavedení zemědělské
daně zákonem čís. 49/ 1948, čímž
odpadl převážně základ pro vyměřování
pozemkové daně a zvláštního příspěvku,
nejdůležitějších to pramenů
příjmů živelních fondů.
Dosavadní úprava poskytování podpor
při živelních pohromách zůstala
ve svých základech ovlivněna historickým
subvencováním státním. To se projevuje
i v tom, že vlastní subvenční řízení
je spjato s řízením náhradovým.
Ostatně celá dosavadní úprava je založena
na úzkém vztahu k dani pozemkové a nebyla
dosud přizpůsobena důsledkům zavedení
daně zemědělské.
Navržená úprava především
odstraňuje fondové hospodářství
v oboru podpor při živelních pohromách,
za druhé odpoutává subvenční
řízení od řízení náhradového
a tím podstatně zjednodušuje a urychluje poskytnutí
podpory, za třetí umožňuje jednotnou
úpravu podpor na území celého státu
a konečně decentralisuje řízení
tak, aby se po živelní pohromě dostalo postiženým
podpory co nejdříve.
Pokud jde o škody na majetku zemědělském,
bude vzat zřetel na progresivní jednotky zemědělské
výroby, postižené živelní pohromou.
Již podle dosavadní praxe šlo tu o zemědělská
výrobní družstva, o jednotná zemědělská
družstva, jakož i o drobné zemědělce
s kladným postojem klidově demokratickému
zřízení. Materiálová potřeba
pro účely podpor bude plánována, což
zabezpečí její včasnou realisaci.
V návrhu státního rozpočtu na rok
1950 se počítá s částkou 20
mil. Kčs na úhradu podpor při živelních
škodách na zemědělském majetku
a částkou 7 mil. Kčs na úhradu podpor
na živelní škody na jiném majetku než
zemědělském. Veřejná správa
nebude novou úpravou zatížena, naopak bude
řízení o podporách podstatně
zjednodušeno a urychleno.
Zemědělský a rozpočtový výbor
doporučují Národnímu shromáždění,
aby vládní návrh zákona tisk 412 o
státní podpoře při živelních
pohromách přijalo beze změny. (Potlesk.)
Podpredseda Valo: Ku slovu nie je nikto prihlásený,
rozprava odpadá.
Má pán zpravodajca nejaké návrhy opráv
alebo zmien textových?
Zpravodaj posl. Pešák: Nemám.
Podpredseda Valo: Pristúpime k hlasovaniu.
Pretože niet pozmeňovacích návrhov,
dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy
výborovej. (Námietky neboly.)
Námietok niet.
Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona vo
znení zprávy výborovej, nech zdvihne ruku!
(Deje sa.)
To je väčšina Tým Národné
shromaždenie prijalo túto osnovu zákona
podľa zprávy výborovej.
Tým je vybavený 4. bod poriadku.
Pristúpime k prerokovaniu piateho bodu poriadku, ktorým
je
5. Zpráva výboru rozpočtového o
vládnom návrhu zákona (tlač 416),
ktorým sa mení zákon o konečnej úprave
vnútorného štátneho dlhu a niektorých
iných dlžôb z doby do 31. decembra 1945 (tlač
424).
Zpravodajcom je posl. Tymeš. Dávam mu slovo.
Zpravodaj posl. Tymeš: Paní a pánové!
Vládním návrhem zákona tisk 416 se
mění § 19 zákona čís.
168/1949 o konečné úpravě vnitřního
státního dluhu a některých jiných
dluhů z doby do 31. prosince 1945. § 18 zmíněného
zákona stanoví, že devisoví tuzemci,
kteří jsou vlastníky 6 %ních zahraničních
dluhopisů Škodových závodů z
r. 1930, jsou povinni dáti si je vykoupit Poštovní
spořitelnou za cenu, která je určena v §
19 zmíněného zákona. Tyto částky
se stanovily u anglické tranše na podkladě
jmenovité hodnoty přepočtené středním
kursem libry v době projednávání
zákona. U francouzské tranše byl podkladem
hodnocení poslední kurs dluhopisů na pražské
burse. Než mohla Poštovní spořitelna přikročit
k výkupu u jednotlivých majitelů, došlo
v září 1949 k devalvaci anglické libry.
Národní banka snížila v důsledku
toho kurs libry s 201,50 Kčs na 140 Kčs za libru.
Vzhledem k tomu je třeba dosavadní výkupní
sazby snížit přiměřeně
ke sníženému kursu libry. Proto také
se navrhuje změna § 19 zákona čís.
168/1949 Sb. Při ponechání dosavadních
sazeb by se tuzemským majitelům dostalo neodůvodněných
výhod. Národní podnik Škodovy závody
byl by ponecháním dosavadních sazeb poškozen;
snížením sazeb získá asi 100
mil. Kčs. (Předsednictví převzal
místopředseda Žiak.)
Rozpočtový výbor jednal o vládním
návrhu tisk 416 ve schůzi konané 16. února
t. r., konstatoval, že jde o opatření rázu
technického, a usnesl se doporučiti Národnímu
shromáždění, aby schválilo vládní
návrh beze změny. (Potlesk.)
Podpredseda Žiak: Ku slovu nie je nikto prihlásený,
rozprava odpadá.
Má pán zpravodajca nejaké návrhy opráv
alebo zmien textových?
Zpravodaj posl. Tymeš: Nemám.
Podpredseda Žiak: Pristúpime k hlasovaniu.
Pretože niet pozmeňovacích návrhov,
dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy
výborovej. (Námitky neboly.)
Námietok niet.
Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona vo
znení zprávy výborovej, nech zdvihne ruku!
(Deje sa.)
To je väčšina. Tým Národné
shromaždenie prijalo túto osnovu zákona
podľa zprávy výborovej.
Tým je vybavený 5. bod poriadku.
Pristúpime k prerokovaniu šiesteho bodu poriadku,
ktorým je
6. Zpráva výboru ústavno-právneho
k vládnemu návrhu zákona (tlač 418)
o niektorých opatreniach v odbore vojenského súdnictva
(tlač 420).
Zpravodajcom je posl. dr Vácha. Dávam mu
slovo.
Zpravodaj posl. dr Vácha: Pane místopředsedo,
paní a pánové!
Vládní návrh zákona o některých
opatřeních v oboru vojenského soudnictví
stanoví podle § 141 odst. 2 Ústavy 9. května
dobu k provedení nové organisace vojenských
soudů od 1. března 1950 do 31. prosince 1950. v
důsledku tohoto ustanovení bude možno bez nesnází
provést některé změny v oboru vojenského
soudnictví, zejména i zrušit některé
krajské vojenské soudy a zříditi nové
s jiným sídlem, tak aby jejich nová organisace
odpovídala provedeným organisačním
změnám v branné moci.
Nový zákon umožní a podstatně
ulehčí provedení i příslušných
personálních změn, pokud jde o vojenské
soudce, kteří - stejně jako soudci civilní
- nemohou být v důsledku ustanovení §
26 odst. 3 voj. tr. řádu přeloženi k
jinému soudu než buď se svým souhlasem
anebo v době nové organisace soudní, která
však v důsledku ustanovení § 141 odst.
2 ústavy musí býti stanovena zákonem.
Vládní návrh zákona tuto dobu stanoví
a dává tím tedy vojenské správě
možnost provésti bez nesnází potřebné
změny.
Ústavně-právní výbor ve své
schůzi dne 14. února 1950 projednal vládní
návrh zákona o některých opatřeních
v oboru vojenského soudnictví a usnesl se doporučiti
Národnímu shromáždění,
aby jej přijalo. (Potlesk.)
Podpredseda Žiak (zvoní): Ku slovu nie
je nikto prihlásený, rozprava odpadá.
Má pán zpravodajca nejaké návrhy opráv
alebo zmien textových?
Zpravodaj posl. dr Vácha: Nemám oprav.
Podpredseda Žiak: Pristúpime k hlasovaniu.
Pretože niet pozmeňovacích návrhov,
dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy
výborovej. (Námietky neboly.)
Námietok niet.
Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona vo
znení zprávy výborovej, nech zdvihne ruku!
(Deje sa.)
To je väčšina. Tým Národné
shromaždenie prijalo túto osnovu zákona
podľa zprávy výborovej.
Tým je vybavený 6. bod poriadku.
Pristúpime k prerokovaniu siedmeho bodu poriadku, ktorým
je
7. Zpráva výborov ústavno-právneho
a zahraničného k vládnemu návrhu (tlač
409), ktorým sa predkladá Národnému
shromaždeniu republiky Československej k prejavu súhlasu
Úmluva o zabránení a trestaní zločinu
genocídia, prijatá III. Valným shromaždením
organizácie Spojených národov dňa
9. decembra 1948 (tlač 425).
Zpravodajcom je posl. dr Procházka. Dávam
mu slovo.
Zpravodaj posl. dr Procházka: Slavné Národní
shromáždění!
Jménem ústavně-právního výboru
a zahraničního výboru NS překládám
vám zprávu o vládním návrhu
tisk 409, jímž se Národní shromáždění
žádá o souhlas s Úmluvou o zabránění
a trestání zločinu genocidia.
Ústavně-právní výbor projednal
tento návrh dne 14. února, zahraniční
výbor pak 16. února. Oba výbory se usnesly
doporučit vám, abyste přijali schvalovací
usnesení s dvěma výhradami, které
učinil náš zástupce, když dne 28.
prosince 1949 jménem Československé republiky
podpisoval v Lake Success tuto úmluvu.
Mezinárodní úmluva o zabránění
a trestání zločinu genocidia je opravdu pozoruhodným
zjevem v nejnovějším vývoji mezinárodního
práva, a to s několika hledisek. Především
již pro hroznou povahu zločinu, proti kterému
je namířena.
Genocidium, toť vražda ve velkém, to je soustavné
vraždění, úmyslné a záměrné
vyhlazování celých skupin národních,
rasových nebo náboženských, nebo dokonce
celých národů a ras. Je to zločin
proti lidskosti, a snad zločin nejhroznější.
Třebaže tento zločin není bohužel
v historii lidstva docela neznám, je nutno uznat, že
teprve nacisté mu za druhé světové
války dali onu obludnou povahu, pro kterou dosavadní
nejen právnická, ale vůbec ani lidská
řeč neměla pojmu, pro kterou bylo nutno vytvořit
termín docela nový: genocidium. Neboť vlády
i příslušníci nesvaté trojice
fašistických režimů a zejména němečtí
nacisté páchali tento zločin v takových
rozměrech a tak záměrně a soustavně,
s takovou chladnou krutostí a s tak dokonale propracovanými
technickými methodami, založenými na zvráceném
využití vědy, že toho není příkladu
v celé předchozí historii lidstva. Tato organická
souvislost zločinu genocidia s fašismem a nacismem,
s tímto vrcholným výrazem imperialistické
epochy kapitalismu, je prvním znakem zločinu genocidia.
Je třeba vyslovit politování, že přes
sovětské a naše návrhy nebyla v úmluvě,
přijaté III. Valným shromážděním
Spojených národů, tato souvislost jasně
vyjádřena.
Druhým pozoruhodným momentem při této
úmluvě je okolnost, že je to snad jediný
elaborát, který byl na III. Valném shromáždění
Spojených národů na podzim r. 1948 v Paříži
přijat opravdu jednomyslně. Pro schválení
úmluvy hlasovaly delegace 55 států, nikdo
proti a nikdo se nezdržel hlasování. Naše
delegace hlasovala - stejně jako tři sovětské
delegace a delegace polská - pro úmluvu, ačkoli
jsme k ní měli vážné výhrady.
O jedné jsem již mluvil: že v ní není
vyjádřena organická souvislost s fašismem
a nacismem z doby druhé světové války.
Jiným nedostatkem je, že nebyl přijat sovětský
návrh, aby byly výslovně zakázány
organisace, které podněcují rasovou, národní
a náboženskou nenávist a nesnášelivost.
Přesto jsme považovali úmluvu o genocidiu za
pokrok v mezinárodním právu, neboť je
založena na správné zásadě, že
zločiny proti lidskosti, ať spáchané
za války nebo v době míru, je nutno trestat
v národním i mezinárodním měřítku.
Považovali jsme však za nutné učiniti
při podpisu - obdobně, jako to učinil Sovětský
svaz - aspoň dvě výhrady, jak je uvedeno
v tisku č. 425.